V l á d n í n á v r h, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 17. května 2011 v Baku
N á v r h u s n e s e n í S e n á t u P a r l a m e n t u ČR Senát Parlamentu České republiky s o u h l a s í s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 17. května 2011 v Baku.
P ř e d k l á d a c í z p r á v a p r o P a r l a m e n t ČR Dne 17. května 2011 byla v Baku podepsána Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic. Vláda České republiky vyslovila souhlas se sjednáním této dohody usnesením č. 508 ze dne 28. června 2010. Ázerbájdžán je prezidentskou republikou. V zemi se 15. října 2008 konaly prezidentské volby, v nichž podruhé zvítězil Ilham Alijev (získal cca 88 % hlasů). Alijev je obecně ještě stále pokládán za osvíceného panovníka, který má vizi o modernizaci země. Alijev junior musí postupovat opatrně, bojovat proti systému vytvořenému jeho otcem (ten jej budoval 40 let). Uvnitř vládní garnitury je boj motivován především snahou udržet (a případně přerozdělit) kontrolu zdrojů. Režim se všemi prostředky snaží situaci udržet pod kontrolou, což se projevuje především snahou o kontrolu médií či v různých formách nátlaku na novináře. Ázerbájdžánská opozice se domnívá, že rozsáhlé investice zahraničních společností do Ázerbájdžánu od r. 1994 a význam země jako zdroje energetických surovin je příčinou toho, že klíčový světoví hráči dávají přednost stabilitě před demokracií a lidskými právy. V Ázerbájdžánu nadále silně přežívá klanový systém moci a nepotizmus. K nejvlivnějším skupinám patří nachičevanský klan Alijeva a arménští Ázerbájdžánci. Celkově je situace v zemi stabilní a vnitropoliticky dostatečně klidná. Prezident Ilham Alijev se jako nejvyšší představitel výkonné moci v zemi těší vysoké oblibě, má důvěru a velmi vysokou podporu ázerbájdžánských občanů. Země v posledních letech dosahuje vysoké hodnoty růstu HDP, doslova závratným tempem probíhá výstavba nové infrastruktury (školy, nemocnice, dopravní komunikace), a to nejen v hlavním městě, ale prakticky po celé zemi. Klesá nezaměstnanost, výrazně se zlepšují podmínky života všech občanů, včetně běženců a osob, které byly vnitřně přemístěny v důsledku konfliktu o Náhorní Karabach. Ázerbájdžánské obyvatelstvo pozitivně vnímá také zvýšenou prestiž, kterou země dosáhla na mezinárodní scéně. Nehledě na hlavní ázerbájdžánský problém nevyřešený konflikt o Náhorní Karabach země působí ve vztahu k zahraničí jako spolehlivý a velmi perspektivní partner. Perspektiva ekonomického rozvoje Ázerbajdžánu je spjata s rozvojem těžby ropy, vývojem jejích světových cen a schopností využití ropovodů a plynovodů pro tranzit ropy a zemního plynu z Kaspického regionu do Evropy. Dohody se zahraničními společnostmi o společném využívání ropných nalezišť předpokládají v dlouhodobé perspektivě investovat v Ázerbájdžánu do rozvoje těžby ropy 60 mld. USD, což vytváří potřebné předpoklady pro průmyslový rozvoj země. Za tři čtvrtletí roku 2008 přitekly do Ázerbájdžánu přímé zahraniční investice za téměř 3 mld. USD. Ekonomika ale dosud trpí deformací postsovětského hospodářství (státní dirigismus, korupce, vysoká inflace). Ázerbájdžán zatím jen postupně přechází od centrálního systému řízení na principy tržní ekonomiky. Ázerbájdžán je významným partnerem EU z hlediska diverzifikace dodávek energetických zdrojů. Ropa z Ázerbájdžánu je transportována přes Gruzii ropovodem Baku- Tbilisi-Ceyhan. Zdrojem ropy jsou ropná pole Azeri, Čirag a Gjunešli s 0,5 % světových I.
ověřených zásob. Průměrná denní těžba ropy v Ázerbájdžánu se v r. 2008 pohybovala kolem 895 tis. barelů a v r. 2009 okolo 1 mil. barelů denně. Zemní plyn je dopravován plynovodem Baku-Tbilisi-Erzurum (oficiálně South Caucasus Pipeline), který zásobuje Gruzii a Turecko. Zásoby plynu v Ázerbájdžánu jsou odhadovány na 1200 mld. m 3, s produkcí 21,6 mld. m 3 v roce 2009. Vysoké tempo růstu HDP v letech 2007 (34,5 %), 2008 (23,4 %), a 2009 (9,3 %) lze jednoznačně přičíst na vrub zvyšujícím se vývozům ropy po spuštění provozu ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan. Přestože ceny za ropu poklesly a státní rozpočet Ázerbájdžánu je na ropě závislý (příjmy z ropy tvoří velmi významnou součást příjmové části rozpočtu), vládě se daří držet na potřebné úrovni všechny oblasti a věří, že situaci zvládne. Výstavba nové infrastruktury je však finančně velmi náročná, projektů je příliš mnoho, některé z nich budou zřejmě pozdrženy, přestože ceny na stavební materiály poklesly. Rusko a Ukrajina (trh pro ázerbájdžánské výrobky) se potýkají s velkými problémy, roste nezaměstnanost (nejvíce na sousedním Severním Kavkaze), což pro Ázerbájdžán představuje dodatečné problémy. Výhodou Ázerbájdžánu (ve srovnání např. s Turkmenistánem) je to, že prodává do zahraničí ropu i plyn. Podle hodnocení Světové banky a Mezinárodního měnového fondu je Ázerbájdžán ze zemí regionu jižního Kavkazu nejlépe připraven na překonání stávající finanční krize. Podle údajů EBRD i přes pokračující světovou finanční krizi vzroste HDP země v roce 2010 o 9 %. Těžba ropy a zemního plynu se na tvorbě HDP Ázerbájdžánu podílí zhruba jednou třetinou a očekává se, že do roku 2010 by to mohlo být až 40 procent. Představuje tak jednoznačně nejdůležitější odvětví ekonomiky. Kromě ropy a zemního plynu země vyváží také kovy, bavlnu, potraviny. Importními komoditami jsou především stroje a zařízení, produkty z ropy, chemikálie, potraviny a spotřební zboží. Hlavními obchodními partnery Ázerbájdžánu jsou Turecko, Rusko a Itálie. Celý region jižního Kavkazu představuje pro Českou republiku zahraničněpolitickou prioritu. V rámci tohoto strategicky významného regionu je jako klíčový partner vnímán právě Ázerbájdžán, a to i v kontextu zajištění energetické bezpečnosti EU. Proto je Česká republika připravena k rychlému rozvoji ekonomických a politických vztahů a rovněž vztahů ve všech ostatních oblastech (kultura, školství, věda, turistika a další). V současnosti Ázerbájdžán zásobuje ropou řadu zemí v EU. V České republice pokrývá ázerbájdžánská ropa více než 20 % spotřeby. Ázerbájdžán je zároveň potenciálním velkým dodavatelem plynu do EU. Ázerbájdžán má velké zásoby plynu, avšak transportní cesta vede zatím jen přes Ruskou federaci, která zastává politiku plyn na ruském území je ruský plyn. Vzhledem k náběhu těžby plynu v Ázerbájdžánu je schopen zásobovat, kromě uspokojení vlastních potřeb, Gruzii a částečně Turecko a Řecko. Díky své geografické poloze navíc může Ázerbájdžán sloužit jako vstupní brána pro transport veškerých kaspických energetických surovin (zejména plyn z Turkmenistánu a ropa z Kazachstánu). Rozvoj vztahů mezi EU a Ázerbájdžánem je základním předpokladem pro úspěšnou diverzifikaci evropských energetických dodávek. Ázerbájdžán představuje nejvýznamnějšího obchodního partnera ČR z regionu jižního Kavkazu. Vzájemný obchodní obrat v roce 2008 vzrostl oproti roku 2007 o 26 % na celkových 27,61 mld. Kč, z toho vývoz o 30,5 % na 1,54 mld. Kč a dovoz o 25,7 % na 26,07 mld. Kč. Do nevyrovnané bilance (-24,52 mld. Kč) se promítá skutečnost, že ázerbájdžánská ropa se z více než 20 % podílí na pokrytí celkové spotřeby této suroviny v ČR (v r. 2008 bylo z Ázerbájdžánu dovezeno 1,83 mil. tun ropy, což představovalo podíl 23,6 % z celkového 2
dovozu ropy do ČR zvýšený objem byl spojen s výpadkem dodávek ropy z Ruska). Vzájemné přímé investice jsou dosud prakticky nulové. Ze zemí regionu jižního Kavkazu disponuje Ázerbájdžán jednoznačně největším potenciálem pro zvyšování českého exportu. České hospodářské subjekty projevují stále větší zájem o investice v Ázerbájdžánu, přičemž zájem je oboustranný. Perspektivy obchodně ekonomické a investiční spolupráce, kromě modernizace dopravní infrastruktury a dodávek dopravní techniky, spočívají v investičních projektech v potravinářství a zemědělství (včetně zpracování zemědělské produkce), v energetice, v průmyslu stavebních hmot, při rekultivaci průmyslových zón či ve spolupráci subjektů v oblasti životního prostředí. S ohledem na výše uvedené je zájmem České republiky mimo jiné zdokonalování smluvní základny dvoustranných vztahů. Česká republika má zájem sjednat všechny dokumenty, které by vytvářely podmínky pro spolupráci hospodářských subjektů obou zemí. Z tohoto pohledu zaujímá prvořadé postavení právě dohoda o podpoře a ochraně investic, která českým investorům poskytne přímé mezinárodně právní záruky a vytvoří stabilnější a bezpečnější rámec pro realizaci jejich investičních záměrů v Ázerbájdžánu. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost přešla oblast přímých zahraničních investic do výlučné působnosti Evropské Unie. Evropská komise v současné době připravuje nařízení EU, které by mělo zaštítit (grandfather) všechny dohody o podpoře a ochraně investic uzavřené jednotlivými členskými státy a současně zpětně zmocnit členské státy uzavírat tyto dohody s těmi třetími státy, se kterými EU nevyjádří vůli uzavřít je sama. Uvedené zaštítění by mělo pokrýt i přechodné období od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost do doby účinnosti nařízení EU za předpokladu, že by se jednalo o ty země, které nepatří mezi tzv. prioritní ekonomické partnery EU (Ázerbájdžán sem s největší pravděpodobností nebude patřit) a že dohody uzavřené s těmito zeměmi budou v souladu s právem EU (viz rozhodnutí ESD proti Rakousku, Švédsku a Finsku z roku 2009). Česká republika započala jednání o Dohodě s Ázerbajdžánem již před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, tedy před 1. 12.2009, návrh dohody splňuje výše uvedené podmínky a to tedy znamená, že je ČR oprávněna dokončit proces sjednání této dohody v mezidobí do přijetí výše uvedeného nařízení. Předložená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic s Ázerbájdžánem vychází z tzv. vzorové dohody o podpoře a ochraně investic, která byla schválena usnesením vlády č. 303 ze dne 7. dubna 1999. Dohoda rovněž obsahuje tzv. harmonizační klauzule, které zajišťují soulad této dohody s komunitárním právem v oblastech, jež náleží do výlučné působnosti Evropské unie. Text těchto ustanovení byl odsouhlasen Evropskou komisí, která se k jejich návrhu vyslovila během bilaterálních konzultací o změně dohod o ochraně a podpoře investic, které ČR uzavřela před svým vstupem do Evropské unie s nečlenskými státy EU, a které byly shledány jako neslučitelné s komunitárním právem. Dohoda s Ázerbájdžánem obsahuje, v souladu se vzorovou dohodou, následující závazky, principy a záruky: II. - závazek umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhého státu; 3
- princip národního zacházení a doložky nejvyšších výhod (záruka proti diskriminačnímu zacházení ve srovnání s tuzemskými nebo jinými zahraničními investory); - záruku proti vyvlastnění majetku zahraničních investorů s výjimkou vyvlastnění na základě zákona, ve veřejném zájmu a proti vyplacení okamžité, přiměřené a účinné náhrady; - záruku volného převodu plateb souvisejících s investicí do zahraničí ve volně směnitelné měně; - způsob řešení sporů mezi investorem a přijímající smluvní stranou nebo mezi smluvními stranami navzájem; Slučitelnost předložené Dohody s právem EU je zajištěna v následujících článcích: V článku 4, odst. 3 a 4 je zakotvena výjimka z národního zacházení a doložky nejvyšších výhod, na jejímž základě nebude Česká republika zavázána poskytovat ázerbájdžánským investorům lepší zacházení, než jaké poskytuje z důvodu svého členství investorům a investicím z členských států Evropské unie nebo investorům ze třetích zemí na základě mezinárodních smluv, které EU uzavřela se třetími zeměmi. Na základě článku 7 odstavce 1 předložené dohody bude moci Česká republika provádět opatření přijatá Radou EU podle článků 64.2, 66 a 75 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU, bývalé články 57.2, 59 a 60 Smlouvy o založení Evropského společenství - SES) a za výjimečných okolností přijmout ochranná opatření omezující volný pohyb kapitálu do a ze třetích zemí, pokud hrozí vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie. Článek 13 Obecné výjimky vychází z článků 75 SFEU (býv. čl. 60 SES) a 215 SFEU (býv. čl. 301 SES). V rámci boje proti terorismu a souvisejícím činnostem vymezí Evropský parlament a Rada nařízením rámec opatření týkající se omezení pohybu kapitálu a plateb, jako je zmrazení peněžních prostředků, finančních aktiv nebo hospodářských výhod, které náležejí fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním útvarům. Jedná se dále o postup Evropské unie, pokud je předpokládán rozhodnutím v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle Smlouvy o Evropské unii, který směřuje k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů se třetími zeměmi. Dle článku 215 SFEU může Rada také přijmout omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům, kterou mohou zahrnovat restrikce volného pohybu kapitálu a plateb nebo se mohou týkat omezení či zákazu vstupu na území EU, apod. Česká republika je sice z mezinárodně právního hlediska oprávněna přijímat opatření na ochranu své bezpečnosti, veřejného pořádku a mezinárodního míru, bezpečnostní zájmy však v případě České republiky musí zahrnovat rovněž zájmy, které vyplývají z jejího členství v Evropské unii. Do předložené dohody byl proto vložen článek, na jehož základě bude moci ČR přijímat opatření na ochranu svých bezpečnostních zájmů, které zahrnují rovněž zájmy plynoucí z členství ČR v EU, přičemž tímto jednáním nebude ČR porušovat závazky vyplývající z Dohody o ochraně investic s Ázerbájdžánem. 4
Oproti vzorové dohodě obsahuje Dohoda s Ázerbájdžánem některé odchylky, které vyplynuly z dvoustranných česko-ázerbájdžánských jednání. Jedná se zejména o následující ustanovení Dohody: Do preambule Dohody byl doplněn odstavec, který zdůrazňuje odhodlání dosahovat cílů dohody v souladu s ochranou zdraví, bezpečnosti a životního prostředí a s prosazováním požadavku na udržitelný rozvoj. Článek 1, odstavec 1, který definuje pojem investice, stanovuje, že za investici se považuje každá majetková hodnota investovaná přímo v souvislosti s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany. Vložením slova přímo je zdůrazněno, že Dohoda se nebude vztahovat na nepřímo vlastněné investice (prostřednictvím subjektu ve třetím státě), což je v souladu s dlouhodobou politikou České republiky v oblasti mezinárodní ochrany investic. V článku 1 v odstavci 2 se stanoví, že za investora se podle Dohody bude považovat pouze taková právnická osoba, která vykonává podstatnou část svých podnikatelských aktivit v rámci území té Smluvní strany, za jejíhož příslušníka má být považována. Dále, za předpokladu, že je investor vlastněn nebo kontrolován osobami, které mají občanství státu s nímž hostitelská smluvní země neudržuje diplomatické vztahy, ochrana dohody se na tohoto investora a jeho investice nebude vztahovat. V článku 2 byl doplněn nový odstavec 3, který Smluvním stranám ukládá posuzovat v dobré víře všechny žádosti o povolení související s investicí. Do Smlouvy byl vložen nový článek 3, který upřesňuje právo Smluvních stran vyhledávat informace o potenciálních investorech. Článek zároveň ukládá Smluvním stranám povinnost ochrany takto získaných informací, které mají povahu obchodního tajemství. Do článku 4, který obsahuje princip národního zacházení a doložky nejvyšších výhod, je vložen nový odstavec 6, který v zájmu odstranění jakýchkoli pochybností stanovuje, že tyto principy se vztahují pouze na zacházení poskytované výhradně hmotně právními, a nikoliv procesními ustanoveními investičních nebo jiných mezinárodních dohod. Článek 7, který zaručuje volný převod plateb spojených s investicemi nebo výnosy, byl doplněn novým odstavcem 4, který smluvním stranám umožňuje v předem specifikovaných případech a v souladu s domácím právním řádem hostitelského státu pozdržet nebo zabránit v převodu plateb. Jedná se o opatření kupř. v oblastí daní, konkurzního a insolventního řízení nebo trestního řízení, přičemž tato opatření musí být uplatňována v dobré víře a spravedlivým a nediskriminačním způsobem. Dohoda také obsahuje nový článek 9, ve kterém se Smluvní strany zavazují na požádání druhé smluvní strany vzájemně konzultovat jakýkoliv spor týkající se této Dohody. V článku 10, který upravuje způsob řešení sporů mezi investorem a Smluvní stranou, nový odstavec 5 explicitně vyjadřuje standardní procesní pravidlo. V případě, že strana sporu obdrží plné nebo částečné odškodnění z titulu pojistného plnění, neslouží tato skutečnost druhé straně v rozhodčím řízení jako námitka. 5
V článku 16, který upravuje vstup v platnost, trvání a ukončení Dohody, byla lhůta, po kterou existující investice zůstávají chráněny po jednostranném ukončení platnosti Dohody, zkrácena z deseti na pět let. Dohoda byla sjednána v českém, ázerbájdžánském a anglickém jazyce. V případě jakéhokoliv rozporu ve výkladu je rozhodující anglické znění. Platnost Dohody byla v článku 16 sjednána na dobu deseti let. Poté zůstane Dohoda v platnosti až do uplynutí roční výpovědní lhůty běžící ode dne, kdy některá ze smluvních stran písemně oznámí druhé straně svůj úmysl ukončit platnost Dohody. Pro investice uskutečněné před ukončením platnosti Dohody budou ustanovení Dohody účinná po dobu dalších pěti let od data ukončení platnosti. Záruky zakotvené v předkládaném návrhu Dohody se vztahují na všechny budoucí investice uskutečněné investory jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, a také na investice existující v souladu s právním řádem smluvních stran ke dni vstupu této dohody v platnost. Dohoda se však nebude vztahovat na nároky vzniklé z událostí, které se staly před jejím vstupem v platnost, nebo na nároky, které byly vyřešeny před jejím vstupem v platnost. III. Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic s Ázerbájdžánskou republikou je mezinárodní smlouvou upravující práva a povinnosti osob a další věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Na základě článku 49 písm. a) a e) Ústavy České republiky má tato dohoda charakter prezidentské smlouvy. V souladu s článkem 49 Ústavy České republiky je Dohoda po svém podpisu předkládána Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací a poté bude podle článku 63 Ústavy předložena k ratifikaci prezidentu České republiky. Návrh Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Uzavření a provádění Dohody nebude mít dopad na státní rozpočet. V Praze dne Předseda vlády 6