Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav klasických studií. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Bakalářská diplomová práce 2014 Maria Chinoporu

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Maria Chinoporu Athény a Konstantinopol Petrose Markarise Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Markéta Kulhánková, Ph.D. 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Maria Chinoporu

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce, paní Mgr. et Mgr. Markétě Kulhánkové, Ph.D. za odborné vedení, její pomoc a ochotu.

Obsah 1 Úvod... 1 2 Prostor... 3 3 Středomořská Noir... 7 3.1 Formování Středomořské Noir... 7 3.2 Význam města v detektivním románu... 11 4 Petros Markaris... 14 4.1 Ţivot... 14 4.2 Markaris a město... 15 5 Nychterino deltio... 22 5.1 Nastínění děje románu... 22 5.2 V Athénách detektiva Charitose... 24 6 Athina, protevusa ton Balkanion... 28 6.1 Anggli, Galli, Portogali... 29 6.2 Olympijské Athény... 30 7 Palia, poly palia... 33 7.1 Nastínění děje románu... 34 7.2 Konstantinopol očima turisty... 35 8 Závěr... 40 9 ΠΕΡΙΛΗΨΗ... 42 Bibliografie... 44

1 Úvod Tématem této bakalářské práce je vztah řeckého detektivního spisovatele Petrose Markarise k Athénám a Konstantinopoli. Petros Markaris je průkopníkem současného detektivního románu v Řecku. Od roku 1995, kdy vyšel jeho první román v čele s ne jedním, ale dvěma protagonisty detektivem Kostasem Charitosem a Athénami, sklízí úspěch nejen na území Řecka, ale i v zahraničí. Velmi oblíbený je především v Německu a Rakousku, se kterými jej pojí jeho studia, a také německý jazyk, který ovládá na perfektní úrovni. Silné pouto vytváří mimo jiné i jeho kulturní smýšlení, které je podle jeho slov více německé neţ řecké. Bylo to právě německé vzdělání, které mu otevřelo cestu k filosofii, literatuře a divadlu. Tato práce se zaměřuje na Markarisovo vnímání prostoru města, ať uţ Athén nebo Konstantinopole. Z tohoto důvodu je v první kapitole nastíněn stručný přehled teorií zabývajících se problematikou prostoru v literární teorii. Největší důraz je v tomto přehledu kladen na práci polského literárního teoretika Janusze Sławińskiho a jeho základní rozdělení literárního prostoru. K hlubšímu pochopení tématu jsou dále představeni autoři, kteří významně ovlivnili tvorbu Petrose Markarise, nebo jsou s ní spjati tzv. Středomořská noir. Jsou zde vyzdviţeny především jejich společné rysy. Za všechny lze jmenovat zájem o město a současnou politickou situaci. V této části se čtenář seznámí taktéţ s vývojem role města v detektivních románech. Stěţejní částí této práce je rozbor tří vybraných publikací z dílny Petrose Markarise. Při výběru děl jsem preferovala taková, která nejlépe reprezentují průřez autorovy tvorby stejně tak, jako města s ním spjatá. Nejprve je tedy pozornost věnována románu Nychterino deltio (Noční zprávy) 1 a s ním ruku v ruce jdoucích chaotických Athén. Dále je vyzdviţena jedna z osmi povídek sbírky Athina protevusa ton Balkanion (Athény, hlavní město Balkánu) 2. V samotném závěru přehledu je představen román Palia, poly 1 Markaris, Petros. Nychterino deltio. Athina: Ekdosis Gavriilidis, 2010. 2 Markaris, Petros. Athina protevusa ton Balkanion. Athina: Ekdosis Gavriilidis, 2004. 1

palia (Dávno, velmi dávno) 3, který se jako jediný neodehrává v Athénách, ale jehoţ dějištěm je spisovatelova rodná Konstantinopol. Poslední zmíněný román je podle mého názoru nejlepším dílem z autorovy sbírky jiţ osmi románů. Markaris v něm vzdává hold svému rodišti a seznamuje čtenáře nejen s krásami turecké metropole, ale i s velmi zajímavou a spletitou historií tamní řecké minority. Přestoţe je vrah odhalen jiţ v půlce děje, zápletka tím v ţádném případě neztrácí na dramatickém spádu, neboť pro Markarise není hlavní otázkou, kdo je vrah, nýbrţ jaké okolnosti vraha ke spáchání trestného činu vedly. Skrze detektivní zápletku Markaris čtenáři představuje situaci současného Řecka od zkorumpovaných politiků, přes úplatkářství ve zdravotnickém systému, ekonomickou krizi aţ k dopadu všech těchto faktorů na běţné občany, přičemţ vše je zasazené do reálného prostoru města. To čím si Petros Markaris získal jako čtenářku mě, je právě jeho um popsat nezkreslenou atmosféru města. Při svém popisu situace, ve které se město nachází, se nesnaţí zamaskovat jeho nedostatky. Poskytuje čtenáři přesná fakta o tom, jak to ve skutečnosti ve městě vypadá a funguje. 3 Markaris, Petros. Palia, poly palia. Athina: Ekdosis Gavriilidis, 2008. 2

2 Prostor Ve vztahu k lidskému myšlení a vnímání světa je prostor, vedle času, jednou z nejvýznamnějších kategorií. 4 Jedná se o abstraktní pojem, který nám napomáhá v utváření si podoby světa. Opomeneme-li přírodní vědy, k problematice abstraktního prostoru se postupně vyjadřovala filozofie, literární teorie a antropologie. 5 Literární reprezentaci prostoru zatím nebyla věnována dostatečná pozornost, na rozdíl od aspektů jako je čas a chronologie. Tento fakt lze připisovat skutečnosti, ţe po dlouhé roky se odborníci drţeli názoru, který prvně vyslovil Gotthold E. Lessing ve svém díle Laokoon (1766, česky 1980), a to ţe literatura je pouze temporální umění na rozdíl od prostorových umění jako je malířství a sochařství. 6 To vedlo k závěru, ţe narativní nastavení prostoru není natolik důleţité jako časový rámec díla. O téměř dvě stě let později přichází s novým pojetím času a prostoru ruský literární vědec Michail Michailovič Bachtin, kdyţ světu představuje svou teorii chronotopu (v doslovném překladu časoprostor). Tento jiţ existující pojem, známý především z Einsteinovy teorie relativity, převádí do literárního prostředí, ve kterém označuje bytostný souvztah osvojených časových a prostorových relací. 7 V jeho studii Čas a chronotop v románu: Z historické poetiky (1937 1938) pozoruje proměny chronotopů a snaţí se o jejich rozdělení v románu od antiky aţ po současnost. 8 Přestoţe je v této teorii z třicátých let 20. století stále přikládán větší význam času, který je zde chápán jako hlavní princip chronotopu, 9 formují se zde důleţité poznatky pro následné rozvíjení nových prostorových teorií. 4 Válová, Karolina. Přístupy k analýze prostoru v literatuře. [online]. 2012 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/news_0877.html >. 5 Ibid. 6 Manfred, Jahn. Narratology: A Guid to the Theory of Narrative. [online]. 2005 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.uni-koeln.de/~ame02/pppn.htm#n5>. (that literature was a temporal art as opposed to spatial arts like painting and sculpture.). 7 Bachtin, Michail M. Román jako dialog, přeloţila D. Hordová. Praha: Odeon 1980, s. 222. 8 Hodrová, Daniela, et al. Paměť a proměny míst in: Poetika míst: Kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Praha: H&H, 1997. 9 Bachtin, Michail M. Román jako dialog. s. 222-223. 3

První vlaštovka přichází aţ s publikací Spatial Form in Modern Literature (Forma prostoru v moderní literatuře, 1945) Josepha Franka, který izoluje řadu stylistických technik vytvářejících efekt, který nazývá prostorová forma (spatial form). Frank vidí základní rysy moderní literatury v prostorové organizaci narativu. 10 Vztah mezi prostorem a časem je podle této teorie v opozici a jejich vzájemné fungování v textu je vţdy na úkor jednoho z nich. 11 Prostoru v poezii se věnoval francouzský filosof Gaston Bachelard. Ve svém nejznámějším díle Poetika Prostoru (La poétique de l espace, 1957, česky 2009 Josef Hrdlička) rozvíjí osobitou fenomenologii básnického obrazu. Tato kniha měla v posledních dvaceti letech výrazný dopad na rozvoj teorií zabývajících se vlivem archetypálních prostorových univerzálií a jejich roli při vytváření obrazotvornosti spisovatelů. 12 Bechelardovo jméno bývá spojováno i s pojmem tzv. prostorového obratu. Do opozice k Bachtinovi se staví v 70. letech 20. století polský literární teoretik Janusz Sławiński, který poukázal na problematiku prostoru ve své studii Prostor v literatuře: Základní rozdělení a úvodní samozřejmosti. U této práce povaţuji za vhodné se na chvíli zastavit a podrobněji si přiblíţit její cíle. Práce je rozdělená na dvě sekce. První, strategická sekce se zaměřuje na moţnosti zkoumání prostoru. Autor zde upozorňuje na důleţitou skutečnost. Pod společným heslem prostor totiţ vystupují v literárněvědných úvahách velmi rozmanité jevy, které musí být popisovány rozdílnými jazyky. Domnívám se, ţe nutnou podmínkou pro zavedení pořádku v této oblasti našeho zájmu je odlišení vědeckých perspektiv. 13 Následně nabízí schématické rozdělení těchto perspektiv do sedmi kategorií: 1) Systematická poetika (prostor jako princip organizace zobrazeného světa) 2) Historická poetika (proměny zobrazeného prostoru v čase, v souvislosti s různými ţánry apod.) 10 Frank, Joseph. Spatial form in modern Literature. [online]. 2007 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/27537640>. 11 Bílek, Petr A. Hledání jazyka interpretace k modernímu prozaickému textu. Brno: Host, 2003. s. 157. 12 Trávníček, Jiří (ed.). Od poetiky k diskursu: Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století. Brno: Host, 2002, s. 120. 13 Ibid., s. 118. 4

3) Sémantika prostoru (prostor ve významovém systému jazyka) 4) Analýza kulturních vzorů (hodnocení prostoru na jejich základě) 5) Archetypální analýza 6) Filozoficko spekulativní úvahy 7) Strukturální analýza díla (dílo jako prostor sui genersis) 14 Všechny výše jmenované kategorie jsou podle Sławińského přípustné a mohou být různými způsoby kombinovány, avšak za předpokladu, ţe bude pokaţdé zřejmé, která z perspektiv je vůči ostatním prvotní. 15 Na úvod druhé, poetologické sekce se zabývá konstrukcí zobrazovaného prostoru a tím do jaké míry je moţná analýza prostoru v konkrétním díle. V tomto bodě apeluje na skutečnost, ţe nelze překračovat hranice rozpracování prostoru v daném díle a nechat se ovlivnit odchylkami od tématu, které do něj vnáší postavy nebo vypravěč. Dále v této kapitole nalezneme jeho typologii zřizování prostoru, která je tvořena třemi rovinami: 1) rovina popisu, 2) rovina scenérie, 3) rovina přidatných (naddaných) významů. 16 Sławińského typologie je logická, a tím i přesvědčivá. A to také proto, ţe autor se vyhnul snad pro větší názornost daného tématu časových aspektů prostoru. 17 Rovněţ v 70., ale i v 80. letech pokračují v duchu výše zmíněného prostorového obratu francouzský sociolog a filozof Henri Lefebvre, který svůj výzkum zaměřoval na sociální prostředí a především městský prostor, významná je jeho publikace La production de l espace (Vytváření prostoru, 1974) a jeho krajan filosof a literární kritik Michel Foucault, který ve své eseji Des espaces autres (O jiných prostorech, 1984) označuje osmdesátá léta za epochu prostoru. 14 Švédová, Marie. Prostor v románové tvorbě Jiřího Kratochvila. Brno, 2009. Magisterská diplomová práce na filosofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu české literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D., s. 15. 15 Trávníček, Jiří (ed.). Od poetiky k diskursu: Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století., s. 122. 16 Ibid., s. 123. 17 Ibid., s. 300. 5

Tento trend se udrţuje i v 90. letech minulého století, kdy se v předchozích desetiletích tolik opomíjená tématika prostoru, konečně dostává na pomyslné výsluní nejen v teorii vyprávění, ale i ve spoustě dalších vědních oborech. 18 Z řad českých literárních teoretiků je třeba uvést spisovatelku a literární kritičku Danielu Hodrovou, která se tématu prostoru věnuje jiţ delší dobu. V publikaci Poetika míst: kapitoly z literární tematologie (Praha, 1997) se její autoři v čele s redaktorkou knihy Hodrovou věnují paměti a proměnám míst a zároveň je rozděluje do různých tematických celků jako pokoj, labyrint, továrna, věţ nebo vězení. Navazují tak na archetypální tradici tartuské školy J. M. Lotmana, G. Bachelarda a G. Pouleta. 19 Mimo jiné stojí Hodrová i za překladem jiţ výše zmiňovaného literárního teoretika Michaila M. Bachtina, konkrétně za publikací Román jako dialog (Praha, 1980). Závěrem této kapitoly povaţuji za vhodné zmínit, ţe ačkoliv se problematika literárního prostoru stává od konce 20. století populárním tématem v řadách literárních teoretiků, nabízí tato kategorie stále široké spektrum témat k probádání. Doufejme, ţe se v brzké budoucnosti dočkáme uznání této kategorie, její jasné definice, a ţe problematika literárního prostoru bude zaujímat stejně privilegované místo v rámci poetiky jako ještě nedávno problematika vypravěče a vyprávěcí situace, problematika času, problematika morfologie fabule nebo problematika dialogu a dialogičnosti. 20 Prostor, a to především ten městského prostředí sehrává důleţitou roli i v dílech autorů, kteří jsou zástupci tzv. Středomořské noir, do této skupiny spadá i Petros Markaris. Podrobněji se k tomuto tématu vyjádřím v následující kapitole. 18 Válová, Karolina. Přístupy k analýze prostoru v literatuře. [online]. 2012 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/news_0877.html >. 19 Hodrová, Daniela, et al. Poetika míst: Kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Praha: H&H, 1997. 20 Trávníček, Jiří (ed.). Od poetiky k diskursu: Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století., s. 116. 6

3 Středomořská Noir Na začátku byla Bible. A okamţik kdy Kain zabil svého bratra Ábela. Skrze prolitou krev jeho bratrovraţdy se zrodil první Středomořský noir román. 21 3.1 Formování Středomořské Noir Po vzoru Georgese Simenona se v 70. letech 20. století rodí, především na jihu Evropy, nová vlna spisovatelů detektivních románu, kteří nesoustřeďují své vyprávění okolo kriminální zápletky, ale zaměřují se spíše na scénický prostor, ve kterém se detektiv a ostatní postavy pohybují, i na to jak jsou s ním spjaty. 22 Pozornost, která je věnována průzkumu daných loci criminalis je mnohdy natolik detailní, ţe mnohé z těchto detektivních románu lze povaţovat za případové studie nebo společenské romány. 23 Jak říká autorka článku Nationality International: Detective fiction in the late twentieth century Eva Erdmann, na konci dvacátého století detektivní ţánr převzal úlohu popisovat místní kulturu. The genre of crime fiction has assumed the task of describing local cultures. 24 Základní kámen postavil v roce 1972 katalánský spisovatel Manuel Vázquez Montalbán, kdyţ vydal svůj první detektivní román Yo maté a Kennedy (Zabil jsem Kennedyho), ve kterém představil svého hrdinu Pepe Carvalho, který nám aţ do roku 2003, tedy dlouhých 31 let dával moţnost nahlédnout do kaţdodenní barcelonské reality. Spolu s autory jako je Jean-Clode Izzo nebo Andrea Camilleri se tak zaslouţili o vznik nového proudu v oblasti Středomoří. Dnes můţeme s odstupem času konstatovat, ţe výsledkem jejich dlouhodobé práce byl vznik nového druhu detektivní literatury, 21 Izzo, J. C. The blue and the black in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir. [online]. 2005 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>. (In the beginning is The Book. And that moment in which Cain kills his brother Abel. In the blood of his fratricide, the Mediterranean gives us the first noir novel.). 22 Papageorgiu, Eleni. Stin Ellada tu astynomu Charitu. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. 23 Erdmann, Eva. Nationality International: Detective fiction in the late twentieth century in: Investigating identities: questions of identity in contemporary international crime fiction. Amsterdam: Rodopi, 2009, s. 13. (so detailed that many detective novels can be considered milieu studies and social novels). 24 Ibid., s. 25. 7

který je šitý na míru tradicím a zvykům Středomořské Evropy, a který bývá souhrnně označován jako Středomřská Noir. 25 Autoři, jejichţ tvorba spadá do tohoto ţánru, jsou například Massimo Carlotto, Maurice Attia, Yasmina Khadra, Celil Oker a v neposlední řadě Petros Markaris. Autoři publikace Black and Blue: An introduction to mediterranean noir jsou přesvědčení o tom, ţe tito autoři mají co nabídnout i čtenářům z oblastí mimo Středomořskou pánev. 26 V první řadě jim mohou přiblíţit, pomoct jim lépe pochopit a ocenit prostředí, ve kterém tento ţánr vznikl. Zároveň jsou však jejich knihy zajímavé i proto, ţe zločin, v jakékoliv své podobě, rozhodně není výhradně středomořskou doménou, zločin existuje všude kolem nás. Moţná nejvýraznější charakteristikou středomořské noir, kterou můţeme spatřit na první pohled je, ţe zločin je zde obalený barvou. Na rozdíl od tradiční noir literatury Severní Ameriky a Evropy, kde je vše šedivé a města jsou ponořena do husté neprodyšné mlhy, ta středomořská má vţdy dvě tváře. Násilnou, pochmuřenou a druhou, plnou zářivých barev, mezi kterými modrá hraje prim, a která je zalitá sluncem, světlem, které je zdrojem všech barev. Zločin existoval, existuje a vţdy existovat bude. Autoři skrývající se pod nálepkou Středomořská noir našli cestu, jak se vyjádřit ke globálním problémům dnešní společnosti skrze vyšetřování a popsat jejich dopad na místní kulturu, aniţ by opomíjeli skutečné ţivoty a jednotlivce. 27 V diskuzi, kterou uspořádala SGT 28 na téma právě To noir tis Mesogiou (Středomořská Noir) byla poloţena otázka nakolik je noir tradice v této oblasti provázaná a zda má dnešní řecký detektivní román opravdu blíţe k tomu francouzskému a tureckému neţ k detektivkám Střední a Severní Evropy. Na to se pokusili odpovědět alţírský psycholog a autor noir románů Maurice Attia ţijící ve Francii, turecký spisovatel detektivních románů Celil Oker a náš Petros Markaris. 25 Papageorgiu, Eleni. Stin Ellada tu astynomu Charitu. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. 26 Reynolds, Michael. Introduction in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir. [online]. 2005 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>. (have something to effer readrs from places outside of the Mediterranean basin.). 27 Ibid. 28 ηέγε Γξακκάησλ θαη Σερλώλ, Ίδξπκα Χλάζεο, Onassis Cultural Center. 8

Markaris v tomto rozhovoru shrnul stěţejní společná témata těchto autorů, která jsou podle něj mravní pokles společnosti, provázanost s politickými otázkami, středomořská kuchyně a především město, u kterých se opět vracíme k výše zmíněnému Simenonovi. Georges Simenon je první, kdo do detektivního románu vnáší jídlo. Zároveň je to on, kdo otevřel cestu Středomořské Noir k městu, udělal z něj protagonistu románu. To je bod, ve kterém se setkáváme já, Attia a Oker i s Montalbánem. 29 Oker zde ještě doplňuje Markarise a podtrhává hlavní prvky, které by město mělo mít, aby bylo vhodné pro zasazení detektivní zápletky. Tyto zásady ukazuje na příkladu Konstantinopole, která jak sám říká, má stěţejní úlohu v jeho románech a splňuje všechna kritéria, která by město mělo splňovat jako: více vrstevnost, úrodná půda pro zločin, diverzita obyvatel a imigranti. Zároveň je to vizuálně velmi hezké město, kde na člověka z ulic přímo dýchá historie. Závěrem dodává, ţe to vše jsou důvody, proč by svého hrdinu nikdy nepřenesl do jiného města. 30 Markaris, ve svém rozhovoru pro časopis Ithaca uvádí: Pocházím z vysoce zpolitizované generace. (...) Věřím, ţe detektivní zápletka pomáhá, především v dnešní době, vystihnout sociální, ekonomické a politické rozměry událostí. 31 To platí pro většinu autorů této skupiny. Jejich dalším společným rysem je jejich levicové zaměření a společný vzor, který našli v Bertoldu Brechtovi. Markaris nás zároveň upozorňuje na to, ţe nelze zapomínat na vliv, který na Evropu měl politický převrat po roce 1989. Změny se nedotkly pouze zemí, ve kterých padly socialistické reţimy, dopad byl globální, a tak v Evropě pomalu vznikal ráj organizovaného zločinu, praní špinavých peněz a zkorumpovaných politiků. 29 Kleftogianni, Ioanna. Noir ke kuzina Mesogiu. [online]. 2011 [cit. 8. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=256635>. (Ο Ενξδ ηκελόλ πξσηνέβαιε ην θαγεηό ζην αζηπλνκηθό κπζηζηόξεκα. Δίλαη επίζεο, απηόο πνπ άλνημε ην αζηπλνκηθό ζηελ πόιε, ηελ έθαλε πξσηαγσλίζηξηα ζην κπζηζηόξεκα. Δίλαη ην ζεκείν ζην νπνίν ζπλαληηόκαζηε εγώ, ν Αηηά θαη ν Οθέξ θαη κε ηνλ Μνληαικπάλ.). 30 SGT, To noir tis Mesogiu. [online]. 2011 [cit. 8. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.sgt.gr/gr/multimedia/1,3,225>. 31 Philippou, Philippos. Petros Markaris interview. Ithaca, No. 30, October 2003. (I come from a highly politicized generation. (...) I believe that the detective plot helps, especially today, to show up the social, economic and political dimensions of events.). s.13. 9

Všechny tyto skutečnosti zavdávají pro vznik detektivních románů spisovatelů, jako je Petros Markaris. 32 To v čem se však Markaris z této skupiny vymyká, je vztah k ţenám. Není zvykem, aby hrdinové Středomořských noir románů byli ţenatí. Fabio Montale Jean-Claude Izza, Paco Martinez Maurice Attia i Montalbánův Pepe Carvalho jsou svobodní, kaţdý z nich má sice nějakou ţenu, ke které vyjadřuje jistou náklonost, ale váţnějšímu vztahu se vyhýbají. Snad největším rozdílem od výše zmíněných postav je Charitosuv politický postoj. Na rozdíl od soukromých detektivů ostatních autorů Středomořské noir je státní zaměstnanec, policista, který slouţil za vojenské junty, a přestoţe se k politice příliš nevyjadřuje, je zjevné, ţe inklinuje k pravici. V Markarisově případě máme tedy co dočinění s levicově smýšlejícím autorem, který píše o pravicově smýšlejícím policistovi: výsledkem toho je vznik upřímné literatury, která se vyznačuje jedinečným sociálním cítěním. 33 Na začátku této kapitoly uvádím citát od Jean-Claude Izza, který podotýká, ţe Bible je první velká světová antologie černé kroniky, která se zrodila na pobřeţí Středozemního moře. Kniha knih nám jasně dává najevo, ţe historie tohoto moře a lidí, kteří obývají břehy, které omývá, je plná násilí, vraţd a zneuţívání moci. Zločin je všudypřítomný, provází nás od nepaměti a vede nás k němu nesčetné mnoţství pohnutek, které leţí hluboko v lidských myslích. Stejně jako Kainovo srdce, je historie Středomoří černá. 34 V tomto duchu by bylo moţné zmínit i řecké klasiky jako Homérovu Ilias a Odyseu nebo Sofoklovo drama Oidipus Rex, které se objevilo na jednom ze světově 32 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. Athina: Ekdosis Pataki, 2006. s. 104. 33 Papageorgiu, Eleni. Stin Ellada tu astynomu Charitu. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. (ηελ πεξίπησζε ηνπ Μάξθαξε έρνπκε λα θάλνπκε κε έλαλ αξηζηεξό πεπνηζήζεσλ ζπγγξαθέα πνπ γξάθεη γηα έλαλ δεμηώλ πεπνηζήζεσλ αζηπλνκηθό: ην απνηέιεζκα είλαη κηα ινγνηερλία εηιηθξηλήο πνπ δηαθξίλεηαη από κηα κνλαδηθή θνηλσληθή επαηζζεζία.). 34 Ferri, Sandro. Towards a history of mediterranean noir in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir. [online]. 2005 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>. (Like Cain s heart, the history of Mediterranean is black.). 10

nejznámějších seznamů Noir fikce Patricka Raynala, který byl uveřejněn v roce 1995 v časopise les Temps. To uţ bychom však příliš odbočili od předmětu této kapitoly. 35 3.2 Význam města v detektivním románu Na tomto místě je vhodné poloţit si otázku, kterou si pokládá i Petros Markaris a to: Jak se stalo, ţe město získalo takovou váhu v detektivních románech posledních desetiletí? 36 Retrospektivní pohled na detektivní ţánr v Evropě v polovině 50. let minulého století, tedy v době kdy k němu Markaris poprvé přičichá, odhaluje skutečnost, ţe ţádný významný důraz na město tehdy kladen nebyl. Londýn jakoby v dílech Agathy Christie ani nefiguroval a u Arthura Conan Doylea se známky po něm rozplývají ve stejnou chvíli, kdy se rozplyne mlha, do které je Londýn zahalen. Místa jsou pro všechny tyto autory jen jakousi kulisou, která se dá snadno nahradit jinou. Například ve Smrti na Nilu (Agatha Christie, 1993) by se mohl Hercule Poirot klidně plavit po Dunaji a příběhu by se to nedotklo. Nejspíš právě proto, ţe důraz byl tehdy kladen na zápletku, tedy na to kdo je vrahem. Jedinou odchylku v tomto směru vytváří uţ několikrát zmiňovaný Georges Simenon, který sice neklade důraz přímo na popis Paříţe, ale na detailní popis charakteru všech svých postav a skrze ně nám odhaluje detailní popis jejich čtvrtí a sousedství, avšak nikdy nepřekročí tuto pomyslnou hranici. V protikladu s evropskými autory můţeme sledovat, ţe význam měst a popisu prostředí celkově, má hlubokou tradici u jejich amerických kolegů. Jen stěţí si lze představit romány Sary Paretsky bez Chicaga nebo Kalifornskou Bay area bez Philipa Marlowe soukromého detektiva, kterému vdechl ţivot Raymond Chandler. Doba Agathy Christie uţ je však dávno minulá a s ní i vraţdy z pomsty či chorobné vášně a střípky nápověd, které spisovatel rozséval po celé knize, aby čtenář pomalu mohl rozuzlovat zápletku. 37 Struktura zločinů se změnila, (...) a s nimi se změnila i tématika detektivních románů. Vpád nových témat, změnil i vztah spisovatele s městem. 38 Hlavním tématem 35 Ibid. 36 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. (Πώο έγηλε θαη ε πόιε απόθηεζε ηόζν βάξνο ζην αζηπλνκηθό κπζηζηόξεκα ησλ ηειεπηαίσλ δεθαεηηώλ;). s. 99. 37 Ibid., s. 99 102. 38 Ibid., s. 102. (Σα εγθιήκαηα άιιαμαλ πθή, (...) καδί ηνπο άιιαμαλ θαη ηα αζηπλνκηθά κπζηζηνξήκαηα ηε ζεκαηνινγία ηνπο. Ζ εηζβνιή ησλ λέσλ ζεκάησλ, έθαλε δηαθνξεηηθή θαη ηελ ζρέζε ηνπ ζπγγξαθέα κε ηελ πόιε.). 11

současných detektivních zápletek uţ nejsou vraţdy z lásky nebo kvůli dědictví, které za sebou zanechal bohatý strýček, dnešní vrazi mají jiný motiv, vraţdí kvůli penězům. Nelegální obchod, špinavé peníze to je naše realita a jejich přirozený prostor rozkvětu není venkov, ale město. A tak vyvstaly nové generace spisovatelů, kteří nejen ţe zasazují zápletku svých románů do měst, ale pozdvihují samotná města do role protagonistů svých románů. 39 Dalo by se říci, ţe současný detektivní román je spíše román společenský, který se pouze opírá o detektivní zápletku. Markaris ho troufale označuje za přímého nástupce městských románu 19. století, kde jsou města vykreslována podobně jako Londýn u Dickense nebo Paříţ u Victora Hugo. V obou případech vyuţívají autoři kriminální zápletku, aby skrze ni mohli popsat svá velkoměsta a upozornit na společenské křivdy, Hugo v Bídnících a Charles Dickens v Nadějných vyhlídkách. 40 V rozhovoru s Vangelisem Chatzivasiliu pro AMNAwebTV se k tomuto tématu vrací a uvádí, ţe ten kdo prvně popsal Londýn, není Arthur Conan Doyle, ale Dickens. 41 Autoři klasického detektivního ţánru si vţdy byli vědomi pravidel, která museli dodrţovat, tyto pravidla sepsali například S. S. Van Dine 42 nebo Ronald Knox. Patří mezi ně například, ţe ţádné informace nesmí být utajeny před čtenářem nebo ţe román nesmí mít více jak jednoho detektiva. To co však neuvádí ani jeden z výše zmíněných autorů je, jak důleţitou úlohu hraje role autora ve vztahu k jeho dílu. Hlavním aspektem detektivních příběhů jsou totiţ vztahy. Na počátku u Edgara Allan Poea nebo Sira Arthura Conan Doylea to byl vztah mezi detektivem a případem a detektivem a jeho pomocníkem. Později v dílech spisovatelů jako je Agatha Christie, se tento výčet rozšiřuje o vztah mezi detektivem a podezřelými. Tzv. Americká drsná škola, Hardboiled fiction se soustřeďuje na vztah mezi detektivem a famme-fatale a zároveň na 39 Ibid., s. 104. (Έηζη πξνέθπςαλ νη θαηλνύξηεο γεληέο ησλ αζηπλνκηθώλ ζπγγξαθέσλ, πνπ δελ ηνπνζεηνύλ κόλν ηελ πινθή ησλ κπζηζηνξεκάησλ ηνπο ζε πόιεηο, άιια αλαβαζκίδνπλ ηηο ίδηεο ηηο πόιεηο ζε πξσηαγσληζηέο ησλ κπζηζηνξεκάησλ ηνπο.). 40 Ibid., s. 103-106. 41 Chatzivasiliu, Vangelis. O Petros Markaris, i iroes tu, i poli, ke i aristera. [online]. 2012 [cit. 13. srpna 2014]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=ro7ds5f9r30>. 42 Todorov, Tzvetan. Typologie detektivního románu in: Poetika prózy. Praha: Triáda, 2000, s. 107 12

vztah detektiva k městu, ve kterém ţije. Tento vztah je ústředním motivem ve všech dílech Petrose Markarise. 43 43 Natti, Todd. The Text is Suspect. [online]. 2004 [cit. 9. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.crimeculture.com/contents/articles-spring05/auster.html>. 13

4 Petros Markaris 4.1 Život Petros Markaris byl řeckému publiku znám do roku 1995 především jako překladatel Goetheho a Bertolda Brechta a scénárista jak televizních seriálu, tak filmových hitů pod taktovkou Theodora Angelopoula. Narodil se na ostrově Chalki v Konstantinopoli 1. ledna 1937, kde také proţil celé své dětství. Po studiích ve Vídni se roku 1964 natrvalo usadil v řeckých Athénách. 44 Detektivnímu román se začal věnovat aţ ve svých padesáti osmi letech. Jak uvádí ve své autobiografii Kat exakoluthisi (Na pokračování, 2006) dostal se k němu spíše náhodou, kdyţ se mu před očima objevil detektiv Kostas Charitos, tehdy však ještě neznal jeho povolání. Imaginární postava, která se mu po dobu celého jednoho měsíce neustále honila hlavou, a které se nemohl zbavit. Hlavou mi jako blesk z čistého nebe prošla myšlenka, ţe tady ten týpek, na to aby mě tolik týral, musí být buďto zubař nebo policajt. 45 Od chvíle kdy si ujasnil, ţe Charitos je policista, vše nabralo rychlý spád. Vyšel jeho první detektivní román Nychterino deltio (Noční zprávy, 1995), který následovaly další a dnes se Petros Markaris pyšní jiţ sérií osmi románů v čele s oblíbeným detektivem Kostasem Charitosem. To, co ho vedlo k psaní detektivních románů, tedy víme, ale co ho přimělo u nich zůstat? Píšu detektivky protoţe věřím, ţe skrze ně vidím společnost lépe a jsem schopný lépe rozvíjet příběh, pokud je mým počátečním bodem detektivní zápletka ( ) Co má Charitos společného se mnou je především jeho pohled na Athény. Je to část jeho povahy, ve které se naprosto shodujeme. 46 44 Kampanakakis, Iosif. To fenomeno Petros Markaris ke Astynomos Charitos sto Neo Elliniko Astynomiko Mythistorima. [online]. 2008 [cit. 15. srpna 2014]. Dostupné z: <http://crimefictionclubgr.wordpress.com/opinion-greek-detective-stories/markaris/>. 45 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. s. 17. (Μνπ πέξαζε ζαλ αζηξαπή ε ηδέα όηη απηόο ν ηύπνο, γηα λα κε βαζαλίδεη έηζη, ή νδνληίαηξνο πξέπεη λα είλαη ή κπάηζνο.). 46 Philippou, Philippos. Petros Markaris a Writer for clever readers. Ithaca, No. 30, October 2003, s. 3. (I write detective stories because I believe that I see society better through them and I develop my story better from the starting point of a mystery plot ( ) What Haritos has taken from me is largely the way that he comments on Athens. It s the point on which I totally identify with him.). 14

Díky Markarisově peru si čtenář vychutná okruţní jízdu po centru Athén a jeho přilehlých čtvrtí, projde se spletitými uličkami, pozná luxusní čtvrti na předměstí, ale i ty chudinské obydlené nezaměstnanými a přistěhovalci. Úspěšně vykresluje obraz současné athénské společnosti a tím potaţmo celého Řecka. 47 Skutečnost, ţe hlavní město v kostce reprezentuje celý stát, není ţádnou novinkou. Svou pozicí tato města symbolizují jiţ od nepaměti centrum říše a později státu. 48 Inspiraci pro detaily svých příběhů čerpá ze současných Athén, ale i z Řecka v období po diktatuře, z Řecka v dobách Balkánských válek, z času od vstupu do Evropské unie a začátku ekonomické krize na Balkánu a v neposlední řadě z jeho zvyku neustále pozorovat, který je charakteristický nejen pro Markarise spisovatele, ale i pro Petrose Markarise člověka. 49 Na podobném principu funguje i hledání inspirace pro utváření jeho postav, které vychází ze skutečných osob. Jak sám Markaris uvádí, spisovatel má vţdy dvě moţnosti, buďto si sedne a postupně vykonstruuje přesně takovou postavu, jakou právě potřebuje nebo čerpá z lidí ve svém okolí a příběhů o reálných charakterech. Jak uţ je výše poznamenáno Markaris si vţdy volí druhý způsob. Dodává, ţe kdyţ se svých čtenářů ptá, zda se jim líbí Adriani, pokud oni odpovědí, ţe jí zboţňují, říká jim, tak to byste zboţňovali mojí matku, je úplně stejná. 50 V současnosti se Markaris zabývá nejen psaním svých románů, ale současně je i členem správní rady EKK 51 a předsedou EKEBI. 52 4.2 Markaris a město Athény jsou mé prostředí a hlavní hrdina mých příběhu. 53 47 Ibid., s. 12. 48 Hrbata, Zdeněk. Prostory, místa a jejich konfigurace v literárním díle. in: Na cestě ke smyslu: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Trost, 2005. s. 400. 49 Philippou, Philippos. Petros Markaris a Writer for clever readers. Ithaca, No. 30, October 2003, s. 14. 50 Chatzivasiliu, Vangelis. O Petros Markaris, i iroes tu, i poli, ke i aristera. [online]. 2012 [cit. 13. srpna 2014]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=ro7ds5f9r30 >. 51 Διιεληθό Κέληξν Κηλεκαηνγξάθνπ - Řecké Centrum Filmu. 52 Διιεληθό Κέληξν Βηβιίνπ - Řecké Centrum Knihy. 15

To, co Markarise tolik fascinuje a přitahuje k Athénám, jsou protiklady. Je to město, které člověku kaţdou chvíli ukazuje jinou tvář, město plné vsuvek. Uprostřed ošklivosti se otevře pomyslná závorka, která nám dá nahlédnout do oázy krásy v podobě malebné uličky nebo rozkošného zátiší. Závorka se uzavírá a čeká nás návrat do ošklivé reality. Snad nejvýraznějším protikladem Athén je rozdíl mezi dnem a nocí. Všechnu krásu, kterou postrádají přes den, získávají se soumrakem. Chaotické silnice, které vás přes den dohánějí k šílenství i činţovní domy, které se sklání ze všech stran a vyvolávají v lidech pocit úzkosti, to vše se vytrácí s příchodem tmy. Noc je pro Athény jako magický plášť, který přemění vše ošklivé v krásné a s příchodem prvních ranních paprsků si to zas vezme zpět. V tomto městě noc kaţdodenně slaví svou triumfální výhru. Jedno řecké přísloví, praví: neřesti noci vidí den a směje se jim 54 u Athén je tomu naopak. 55 Kdyţ chce Markaris popsat ţivot Athéňanů svým známým v zahraničí, říká: Athéňané ţijí celý den v pekle, aby získali v noci pár hodin v ráji. 56 Protiklady se promítají i ve vztahu Markarise k Athénám, je to vztah lásky a nenávisti, který s ním sdílí téměř kaţdý obyvatel tohoto pětimilionového betonového bludiště. 57 Athény však nejsou jediná spisovatelova láska, Petros Markaris je milovníkem všech měst. Prohlašuje o sobě: Jsem městský člověk. Abych byl přesný, jsem člověk, který miluje centrum města. (...) Jakákoliv nabídka na výlety a návštěvy zajímavostí venkova je pro mě neúnosná a nervy drásající zátěţ, a to i v případě, kdyby mě měla ochudit jen o pár hodin z mého času na procházky po městě. Všechno to souvisí s vůní města. 53 Mpozoni, Argyro. O syggrafeas Petros Markaris afigite ti zoi tu. [online]. 2013 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.lifo.gr/mag/features/4080.>. (Ζ Αζήλα είλαη ν ρώξνο κνπ θαη ε πξσηαγσλίζηξηα ζηηο ηζηνξίεο κνπ.). 54 «ηεο λύρηαο ηα θακώκαηα ηα βιέπεη ε κέξα θαη γειά». 55 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. s. 93 96. 56 Ibip., s. 96. (νη Αζελαίνη δνπλ όιε κέξα ζε κηα θόιαζε, γηα λα θεξδίζνπλ ηε λύρηα κεξηθέο ώξεο ζηνλ παξάδεηζν.). 57 Pituli, Vasiliki. Petros Markaris Athina, protevusa ton Balkanion. [online]. 2011 [cit. 14. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.vasilikipitouli.gr/index.php?option=com_content&view=article&id=283:--l---r-- &catid=3:2010-11-29-08-32-35&itemid=2.>. 16

Přičichnout k městu můţeš jen v jeho ulicích. Jsou to ulice, kterými se bezcílně potuluješ, koukáš se kolem sebe na budovy, na kolemjedoucí na auta, na lidi v tramvajích, v autobusech nebo v metru. 58 Tato vášeň, kterou k velkoměstům pociťuje, se zrodila z velké části díky podmínkám, ve kterých vyrůstal. V té době, se ţivot konstantinopolských rodin dělil mezi dva domy: ze 2/3 mezi dům ve městě a z 1/3 mezi letní dům. Hlavní letní destinaci byly Princovy ostrovy. Markarisova rodná Chalki spolu s Pringipo, jsou největší z nich a v letních měsících je měla v oblibě arménská, řecká i ţidovská komunita. Rozdíl mezi nimi byl ekonomicko-společenský, Chalki v létě hostila střední třídu konstantinopolských menšin, zatímco Pringipo byla centrem burţoazie. Dům v Konstantinopoli býval většinou v osobním vlastnictví a letní dům se pronajímal. V Markárisově případu tomu však bylo naopak. To co ovlivnilo výrazně Markarisovo dětství, byly temné roky 1942-1944. V těchto letech vešel v platnost tzv. zákon daně z nemovitosti. Mnoho rodin včetně té jeho mělo problém splatit dluh státu a i kdyţ se jeho otci nakonec podařilo shromáţdit peníze a dluh splatit, musela se jeho rodina značně uskromnit, to mimo jiné znamenalo pustit dům ve městě. A tak se stal celoročně obyvatelem Chalki. Dokud byl studentem základní školy, nebylo odloučení od Konstantinopole tak znatelné, kdyţ však začal navštěvovat rakouské gymnázium v Konstantinopoli, kaţdý den po návratu na Chalki ho ubíjela samota, ze které ho vţdy na pár měsíců vysvobodilo léto, to však rychle pominulo a mladého Markarise opět čekal návrat do samoty. Zlomový bod nastal aţ ve druhém ročníku studií na střední škole. Finanční situace jeho otce se stabilizovala a rodina se opět na zimu zabydlela v Konstantinopoli. Konečně si mohl se spoluţáky uţívat vycházky, kinematograf a návštěvy cukráren. To však nebyla jediná stránka jeho mladistvého ţivota. Po návratu rodiny do města vyvstala ještě jedna osobní nebo skrytá jak ji autor označuje. Tajně se vydával na průzkum různých čtvrtí centra, které se rozprostíralo okolo hlavního náměstí Taxim. Přestoţe Konstantinopol 58 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. s. 73 74. (Δίκαη άλζξσπνο ηεο πόιεο. Γηα ηελ αθξίβεηα ηνπ θέληξνπ ηεο πόιεο. (...) Οπνηαδήπνηε πξόηαζε γηα εθδξνκέο ή γηα επηζθέςεηο ζε εμνρηθά αμηνζέαηα κνπ είλαη έλα αζήθσην θαη εθλεπξηζηηθό βάξνο, έζησ θαη αλ κνπ ζηεξεί κόλν θάπνηεο ώξεο από ηνπο πεξηπάηνπο κνπ ζηελ πόιε.... Έρεη λα θάλεη κε ηελ κπξσδηά ηεο πόιεο.... Σελ πόιε ηελ νζκίδεζαη ζηνπο δξόκνπο.... είλαη νη δξόκνη πνπ πεξπαηάο ρσξίο ζπγθεθξηκέλν πξννξηζκό θαη θνηηάο γύξν ζνπ ηα ρηίξηα, ηνπο πεδνύο θαη ηα ηξνρνθόξα, ηνπο αλζξώπνπο κέζα ζηα ηξακ ή ζηα ιεσθνξεία ή κέζα ζην κεηξό.). 17

v té době čítala pouhých jeden a pul milionu obyvatel, centrum bylo obrovské a nabízelo mladému Petrosovi nespočet moţností pro jeho výpravy. 59 Moje láska k centrům měst a jejich objevování mě drţí od tohoto období. Trávil jsem hodiny a hodiny tím, ţe jsem se sám potuloval po Městě, prohledával jsem kaţdý kout, uličky, které nikdo nevidí na první pohled, ale musí zahnout a znovu zahnout, aby mu byly odhaleny. 60 Láska k městům se více prohlubuje, kdyţ po studiích v Rakousku a Německu, získává práci ve společnosti Titan, díky které procestoval svět. Toto zaměstnání, které jsem nikdy nechtěl, mi dalo moţnost poznat země, které bych za jiných podmínek, v ţivotě nepoznal. 61 Po jedenácti letech, plných cest se však Markaris rozhodl, ţe se nadále bude věnovat pouze spisovatelské činnosti a usazuje se natrvalo v Athénách. Tato volba se mnohým můţe jevit zvláštní, proč se autor, který se vţdy prezentuje, jako rodák z Konstantinopole usazuje v Řecku? Odpověď na tuto otázku vyjasňuje Markaris v mnohých rozhovorech i ve své autobiografii. Vše se váţe k pojmu vlast, kterou Markaris podle svých slov nemá, to co pro něj má nejblíţe k tomuto pojmu je Konstantinopol. To často pobuřuje řecké publikum, on je však vţdy umí uklidnit tvrzením, ţe Řecko je jeho jazyková vlast, proto si zvolil ţít v Athénách. Přestoţe od útlého věku ovládal tři jazyky (řečtinu, turečtinu a němčinu), řečtina je jeho rodný jazyk. 62 Řecky jsem řekl svá první slova, v řečtině se mi zdály mé první sny. Chtěl jsem psát řecky, a proto jsem si zvolil Řecko, jako zemi, ve které budu ţít. Skrz jazyk jsem si našel cestu k Řecku a k Athénám. 63 59 Ibid., s. 77 88. 60 Ibid., s. 88 89. (Ζ αγάπε κνπ γηα ηα θέληξα ησλ πόιεσλ θαη ηελ εμεξεύλεζή ηνπο θξαηάεη απ απηή ηελ επνρή. Πεξλνύζα ώξεο αηέιεησηεο θπθινθνξώληαο κόλνο κέζα ζηελ Πόιε, ςάρλνληαο θάζε γσληά, ηα ζνθάθηα πνπ θαλείο δε βιέπεη κε ηελ πξώηε καηηά, αιιά πξέπεη λα ζηξίςεη θαη λα μαλαζηξίςεη γηα λα ηνπ απνθαιπθζνύλ.). 61 Ibid., s. 124. (Απηό ην επάγγεικα, πνπ δελ ην ήζεια, κνπ έδσζε ηελ επθαηξία λα γλσξίζσ ρώξεο πνπ, θάησ από άιιεο ζπλζήθεο, δε ζα ηηο είρα γλσξίζεη πνηέ.). 62 Ibid., s. 47 50. 63 Ibid., s. 49. (ηα ειιεληθά είπα ηηο πξώηεο κνπ ιέμεηο, ζηα ειιεληθά είδα ηα πξώηα κνπ όλεηξα. Ήζεια λα γξάςσ ζηα ειιεληθά θαη γη απηό δηάιεμα λα δήζσ ζηελ Διιάδα. Μέζα από γιώζζα βξήθα ηελ επαθή κε ηελ Διιάδα, κε ηελ Αζήλα.). 18

Skutečnost, ţe Athény nejsou jeho rodné město, ale místo, které si sám zvolil, aby se stalo jeho domovem, se později ukazuje velmi nápomocná při tvorbě detektivních románů. Můj ţivot je v tomto městě, ale mé kořeny ne. To se pro mne stává výhodné, jelikoţ mi to umoţňuje oprostit se od emocí a nahlíţet na město s nadhledem, stát se jeho pozorovatelem, ale zároveň komentátorem. 64 Tento nadhled převzal od jednoho ze svých velkých vzorů Bertolda Brechta, on mu ukázal postoj pozorovatele. Mimo to od něj přebírá i jeho trojí zásadu, triptych psaného projevu: ironii, komentář a stručnost. 65 Autor o sobě přiznává, ţe v cizích městech nikdy nenavštěvuje muzea ani galerie, tam město člověk nepozná. Podle Markarise lze město poznat jediným způsobem, bezcílným potulováním se v ulicích a pozorováním všeho kolem. Největší roli v charakteru města podle něj hrají dopravní prostředky. Jinou atmosféru má Amsterdam, kde jsou kola hlavním způsobem přepravy a jinou Řím. Speciální atmosféru pro něj mají středoevropská města, kde jsou vyuţívány tramvaje jako například Praha nebo Vídeň. Tento jeho zájem o dopravní chod měst se jasně promítá i v jeho knihách, pro které jsou charakteristické dlouhé popisy dopravní situace v Athénách 66 Markaris se mnohokrát nechal slyšet: Kdyţ nechávám Charitose jezdit v tomto městě, je to jako bych po něm jezdil já sám. A jeho komentář je můj komentář (...)Ta část Charitosova charakteru, která ho spojuje se mnou, je jeho ţivot v Athénách a jeho pohled na město. 67 64 Philippou, Philippos. Petros Markaris interview. s. 14. (My life is in this city, but not my roots. This gives me the advantage of being able to observe the city from a distance, to become a spectator of it but also a commentator.). 65 Markaris, Petros. Kat' exakoluthisi. s. 177 178. 66 Ibid., s. 74 76. 67 Ibid., s. 98 99. (ηαλ βάδσ ηνλ Υαξίην λα θπθινθνξεί ζ απηή ηελ πόιε είλαη ζαλ λα θπθινθνξώ ν ίδηνο. Καη ην ζρόιηό ηνπ είλαη ην δηθό κνπ ζρόιην. (...) Σν ζεκείν ηνπ Υαξίηνπ πνπ ηνλ θέξλεη πνιύ θνληά ζ εκέλα είλαη ε δσή ηνπ ζηελ Αζήλα θαη ε καηηά ηνπ πάλσ ζηελ πόιε.). 19

Přesuny hlavního hrdiny z jednoho místa Athén na druhé se v knihách neobejdou bez jízlivého komentáře na všechny a všechno co se v ulicích odehrává. Od městského provozu, nekonečných zacpaných silnic aţ po běţný ţivot v různých čtvrtích. Dočítáme se o všech stránkách města, o chaosu, který na první pohled převládá nad vším ostatním, ale i o barevných čtvrtích, které mají svá náměstí, své kavárny, restaurace a bary, které se plní lidmi všeho věku, místními, turisty i studenty. Troufám si říct, ţe knihy Petrose Markarise by se daly označit za jistý typ athénské kroniky, do které od roku 95 Markaris zaznamenává všechny změny města, ať uţ jsou to nové stadiony pro Olympijské hry nebo úbytek aut na silnicích po čtyřech letech krize. 68 Literatura pramení ze ţivota. 69 Z jejích řádků můţeme poznávat různé epochy lidské historie, pocítit atmosféru města, poznat jeho architekturu a společnost. 70 Je to právě, uţ několikrát zmiňovaná láska k Athénám, která vedla Markarise k sepsání knihy I Athina tis mias diadromis (Athény jedné trati, 2013). Publikace původně vyšla uţ v roce 2010 v Německu v rámci série vydavatelství Hanser Verlage Spisovatelé a jejich města pod názvem Quer durch Athen. Eine Reise von Piräus nach Kifissia. Jak nám německý název napovídá, kniha se odehrává na trati athénské podzemní dráhy, linky, která vede z Pireu do Kifissie. V knize, vystoupím na kaţdé z dvaceti čtyř zastávek podzemní dráhy a projdu se po té či oné čtvrti. Skrze tyto procházky se snaţím nejen popsat vývoj čtvrti, její proměny a důvody těchto změn. Ale snaţím se zároveň poukázat na ztrátu. Na krásnou tvář Athén, kterou jsme ztratili. 71 Takto charakterizuje svůj počin Markaris v rozhovoru pro portál Andro.gr. Tato historicky nejstarší athénská trať, která zahájila provoz v roce 1869, je spisovatelův 68 Kampanakakis, Iosif. To fenomeno Petros Markaris ke Astynomos Charitos sto Neo Elliniko Astynomiko Mythistorima. [online]. 2008 [cit. 16. srpna 2014]. Dostupné z: <http://crimefictionclubgr.wordpress.com/opinion-greek-detective-stories/markaris/>. 69 Kaika, Maria. O Giorgos Ioannu ke i Thessaloniki. in: O plastikos domikos ke ikastikos choros sti Neoelliniki logotechnia. Athina: Athanasopulos & Papadamis, 1993. s. 70. 70 Ibid., s. 76. 71 Tzanetakis, Giannis. Petros Markaris: Avti i volta meni. [online]. 2013 [cit. 5. srpna 2014]. Dostupné z: < http://www.andro.gr/empneusi/petros-markaris/>. (ηηο ζειίδεο ηνπ βηβιίνπ απνβηβάδνκαη ζε θάζε από ηνπο είθνζη ηέζζεξηο ζηαζκνύο ηνπ Ζιεθηξηθνύ θαη θάλσ έλαλ πεξίπαην ζηε ζπλνηθία. Μέζα από απηόλ ηνλ πεξίπαην δελ πξνζπαζώ λα πεξηγξάςσ κόλν ηελ εμέιημε ηεο ζπλνηθίαο, ηηο αιιαγέο θαη ηηο αηηίεο πνπ νδήγεζαλ ζ απηέο. Αιιά θαη ηελ απώιεηα. Σελ όκνξθε πιεπξά ηηο Αζήλαο πνπ ράζακε.). 20

nejoblíbenější způsob přepravy a jak sám říká, je to i nejefektivnější způsob jak poznat společenské rozvrstvení města, jelikoţ ho křiţuje od jednoho konce ke druhému. Markaris je velice precizní ve svých popisech a z kaţdé stránky této knihy čiší jeho láska k Athénám. Je zajímavé vidět poprvé toto město ne skrze detektiva Charitose, ale očima Petrose Markarise, i kdyţ to není pohled příliš odlišný. Co se můţe zdát zvláštní, je, ţe řeckého překladu se kniha dočkala aţ po třech letech. Markaris uvádí, ţe prvotně neměl vůbec v úmyslu ji v Řecku publikovat, je napsaná pro cizince a Athéňanům by se informace mohly jevit banální, avšak jeho vydavateli Samisovi Gavrilidisovi se ho po dlouhém přemlouvání podařilo přesvědčit a kniha sklidila velký úspěch. Ano, některé informace jsou obecné a kaţdý Řek je zná, ale kniha poskytuje i spoustu zajímavých tipů na vycházky a restaurace a mimo jiné i zajímavosti, typu kde se nachází dům Ioannise Metaxase, kam mu bylo doručeno oznámení o útoku Itálie na Řecko památného 28. října 1940. 72 Dalo by se říct, ţe je to takový malý průvodce Athénami Petrose Markarise. Prolog knihy uzavírá citace z básně Ithaka, protoţe právě tato jedna trať reprezentuje pro Markárise současnou městskou Ithaku. Aţ vypluješ k Ithace přej si, aby tvá cesta byla dlouhá plná dobrodruţství a poznání K. P. Kavafis 73 Nakolik se liší zorný úhel pohledu na Athény, ale i na Konstantinopol Petrose Markarise a detektiva Kostase Charitose bude naznačeno v následujících kapitolách. 72 Markaris, Petros. I Athina tis mias diadromis. Ekdosis Gavriliidis, Athina 2013., s. 7 17. 73 Ibid., s. 16. (αλ βγεηο ζηνλ πεγαηκό γηα ηελ Ηζάθε λα εύρεζαη λα λαη καθξύο ν δξόκνο γεκάηνο πεξηπέηεηεο, γεκάηνο γλώζεηο Κ. Π. Καβάθεο.). 21

5 Nychterino deltio První Markarisuv detektivní román nese název Nychterino deltio (Noční zprávy, 1995). Poprvé se zde setkáváme s detektivem Charitosem, který nám skrze kriminální zápletku představuje nejen svět senzacechtivých reportéru, ale jak se posléze ukáţe i v jiných dílech, Markarisovo oblíbené téma imigrantů a především se s Charitosem vydáváme na první okruţní jízdu po Athénách. První seznámení s Charitosovými Athénami je zároveň stěţejní důvod toho, proč jsem zařadila toto dílo do předmětů analýzy mé práce. Jak uvádí francouzský večerní Le Monde, Noční zprávy vynikají především svým bystrým nastíněním portrétu současných, kaţdodenních, důvěrně známých Athén: od znečištění a nástrah dopravy aţ po problémy, které vyplívají z přílivu imigrantů. 74 Rok 1995 se stal zlomovým mezníkem pro řeckou detektivku, která do té doby byla opomíjeným literárním ţánrem. Vydání Nočních Zpráv jednou pro vţdy změnilo svět řeckých detektivních románu, a přestoţe Petors Markaris uţ dnes rozhodně není jediný úspěšný řecký autor tohoto ţánru, titul, který mu nemůţe nikdo odepřít je ambasador řeckého detektivního románu v zahraničí, o čemţ svědčí i fakt, ţe jeho knihy uţ byly přeloţeny do více neţ čtrnácti jazyků. 75 Román sklidil v Řecku velký úspěch a dočkal se i televizní adaptace. Stejnojmenný seriál odvysílala v osmnácti dílech státní řecká televize ET1 v průběhu let 1998 aţ 99. Svou tvář detektivovi Charitosovi propůjčil známý řecký herec Minas Chatzisavvas. 5.1 Nastínění děje románu Mladý albánský pár je nalezen brutálně zavraţděn. Na první pohled se případ detektivovi Kostasovi Charitosovi nezdá nikterak zajímavý, k čemuţ přispívá i fakt, ţe se mu velmi brzy podaří dopadnout vraha, mladého Albánce Ramíze Sechina. Kdyţ se však v případu začne šťourat uznávaná reportérka kriminálních zpráv Gianna 74 Papageorgiu, Eleni. Stin Ellada tu astynomu Charitu. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. (Σν «Νπρηεξηλό Γειηίν» αμίδεη θπξίσο γηα ην νμπδεξθέο πνξηξέην πνπ ζθηαγξαθεί γύξν από ηε ζεκεξηλή, θαζεκεξηλή, νηθεία Αζήλα: από ηε κόιπλζε θαη ηα εκπόδηα ζηελ θπθινθνξία έσο ηα πξνβιήκαηα πνπ απνξξένπλ από ηε ζπξξνή ησλ μέλσλ κεηαλαζηώλ.). 75 Ibid. 22

Karagiorgi, která se usilovně snaţí vypátrat, zda měl zavraţděný pár dítě, probudí v Charitosovi podezření, ţe případ moţná není tak jednoznačný, jak se zdál. Zaúkoluje tedy svého podřízeného Thanasise, ke kterému chová Karagiorgi zjevné sympatie, aby z ní pod záminkou schůzky vytáhl nějaké informace. Kdyţ je pak o pár dní později reportérka nalezena mrtvá přímo v šatně televizní stanice Hellas Channel jen pár minut před začátkem Nočních Zpráv, začne se celý případ dramaticky zamotávat. Charitos, ve své snaze najít spojitost mezi vraţdami Albánců a Gianni Karagiorgi, postupně odhaluje nelegální obchod s dětmi. Celou situaci mu značně ztěţují senzacechtivá média, která jsou pro exkluzivitu schopná udělat všechno. Případ se stále více komplikuje a vraţd přibývá. Ramíz Sechin je zavraţděn uvnitř vězení, ve svém bytě je nalezena mrtvá další reportérka kanálu Hellas Channel a otázkou zůstává, kdo a proč se za vším skrývá. Po prohledání bytů obou reportérek najde policie u Gianni několik výhruţných dopisů, podepsaných N. Charitosovým hlavním podezřelým se okamţitě stává Nestor Petratos, ředitel zpravodajství, nadřízený a bývalý milenec Gianni, kterého podle slov své sestry Miny jen vyuţila k postupu. Petratos se snaţí vinu hodit na nedávno propuštěného z vězení Petrose Kolakoglu, který byl odsouzen právě díky důkazům, které shromáţdila Karagiorgi. Charitos však vidí v této teorii mnoho nesrovnalostí a dál si stojí za tím, ţe vrahem je Petratos, coţ ho málem připraví o práci. Do případu vnese trochu světla aţ Karagiorgina neteř Anna, která detektivovi předá sloţku s nasbíranými důkazy ke kauze nelegálního obchodu s dětmi. Charitos odhalí celý chod organizace, která se skrývala ve firmě významného podnikatele Pilarina. Jediná otázka zůstává. Kdo zavraţdil Giannu Karagiorgi? Rozuzlení se nám dostává po dopadení Petrose Kolakoglu. Ten Charitosovi prozradí, ţe se s Giannou seznámil dlouhá léta před tím, neţ proti němu postavila kauzu, která ho dostala za mříţe. Tehdy byla ještě na začátku své kariéry a on pracoval na úřadě, kam přišla tehdy těhotná v doprovodu své sestry. Charitos ji tedy konfrontuje a Mina pod nátlakem přizná, ţe Anna není její dcera, ale neteř. Mezi starými osobními věcmi, které mu Mina ukáţe, pak Charitos okamţitě identifikuje vraha. Nestačí se divit, kdyţ na jedné z fotek rozpozná svého podřízeného Thanasise. Ten, jelikoţ uţ nemá jak před pravdou utéct, se ke všemu přizná, ţe měl zamlada vztah s Giannou, ţe si ji chtěl vzít, kdyţ otěhotněla, ale ona odmítla a řekla mu, ţe půjde na potrat. Jak se po letech setkali a ona mu řekla, ţe jejich 23