VĚSTNÍK MINISTERSTVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ www.mzp.cz ROČNÍK XIII, SRPEN 2013, ČÁSTKA 8 resortní PředPisY metodický pokyn mžp, odboru ochrany ovzduší, k definici nízkoemisního spalovacího zdroje 2 metodický pokyn mžp, odboru ochrany ovzduší, ke způsobu stanovení specifických emisních limitů pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad společně s palivem jiné než spalovny odpadu a cementářské rotační pece 6 metodický pokyn mžp, odboru ochrany ovzduší, pro vypracování rozptylových studií podle 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 201/2012 o ochraně ovzduší 11 OBSAH metodický pokyn mžp, odboru ochrany ovzduší, ke zpracování rozptylových studií. Příloha 1: metodická příručka modelu symos 97 aktualizace 2013. Příloha 2: metodika výpočtu podílu frakcí částic Pm10 a Pm2,5 v emisích tuhých znečišťujících látek a výpočtu podílu emisí no2 v nox. Příloha 3: metodika výpočtu resuspendovaných částic tuhých znečišťujících látek z povrchu zpevněných komunikací. 18 sdělení mžp, odboru ochrany ovzduší, jímž se stanovují emisní faktory podle 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 415/2012sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší 75 metodické doporučení mžp, odboru obecné ochrany přírody a krajiny mžp k aplikaci některých ustanovení vyhlášky mžp č. 189/2013sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení 80 dodatek č. 2 ke směrnici mžp č. 12/2012 pro předkládání žádostí a o poskytování finančních prostředků pro projekty z operačního programu životní prostředí včetně spolufinancování ze státního fondu životního prostředí české republiky a státního rozpočtu české republiky kapitoly 315 (životní prostředí) 84 sdělení odboru mžp, druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků mžp o zajištění zpracování souhrnu doporučených opatření pro Ptačí oblast Jaroslavické rybníky 85 1
věstník ministerstva životního Prostředí metodický PokYn Ministerstva životního prostředí odboru ochrany ovzduší k definici nízkoemisního spalovacího zdroje Metodický pokyn upřesňuje požadavky na nízkoemisní spalovací zdroje co do přípustných emisí vybraných znečišťujících látek a také minimální energetické efektivnosti a stanovuje některé další požadavky na spalovací zdroje, způsobilé k udělení finanční podpory v rámci OPŽP a národních programů SFŽP, nad rámec vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Emisní parametry jsou stanoveny diferencovaně podle jmenovitého tepelného příkonu spalovacího zdroje a druhu spalovaného paliva. Vyjádřeny jsou jako nejvyšší přípustné koncentrace dané znečišťující látky ve spalinách za normálních stavových podmínek v suchém plynu a při daném referenčním obsahu kyslíku. Požadavky na minimální energetickou efektivnost zdroje jsou definovány buď mírou účinnosti výroby tepla 1 nebo prostřednictvím mezní úrovně komínové ztráty 2 vždy vyjádřených procentuelně k tepelnému příkonu 3 zdroje. Hodnoty sledovaných emisních parametrů a energetické účinnosti budou ověřovány oprávněnou osobou (akreditovaná zkušebna, autorizovaná osoba) při provozu spalovacího zdroje v celém výkonovém rozsahu, tj. minimálně při jmenovitém a nejmenším částečném tepelném výkonu definovaném výrobcem nebo tímto metodickým pokynem. Splnění předepsaných mezních úrovní emisí a minimální účinnosti žadatelé prokáží po realizaci projektu respektive po uvedení zdroje do provozu. Uznatelným dokladem o splnění požadavků bude protokol prokazující ověření definovaných parametrů dle standardizovaných postupů provedených k tomu oprávněnou osobou (akceptován bude buď protokol o počáteční zkoušce typu výrobku provedený akreditovanou zkušebnou v rámci certifikace výrobku 4 nebo protokol o měření provedený osobou autorizovanou k měření emisí 5 ). Ověřování splnění parametrů měřením na spalovacím zdroji po uvedení do provozu je prováděno v rámci garančních zkoušek a při použití garančního paliva. Nedovoluje-li tepelná soustava, do níž je spalovací zdroj připojen, dosáhnout požadovaných hodnot účinnosti výroby tepla (při částečném výkonu), je v rámci projektu doporučena (současná) úprava této soustavy tak, aby zdroj takovéto účinnosti mohl dosáhnout. Tab. I. Spalovací zdroje spalující plynná paliva Sledovaný parametr Jmenovitý tepelný příkon zdroje 0,3 MW > 0,3-1 MW > 1-5 MW > 5 MW 1 CO [mg.m -3 ] 50 50 50 50 NO x [mg.m -3 ] 70 80 100 100 Minimální garantovaná účinnost [%] 93 94 94 95 Přípustná komínová ztráta [%] 6 5 5 4 1) za nízkoemisní spalovací zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším je považován spalovací zdroj splňující BAT 1) Mírou účinnosti výroby tepla se rozumí poměr množství tepla předaného spalovacím zdrojem teplonosné látce za jednotku času k příkonu zdroje. 2) Komínovou ztrátou se rozumí ztráta citelným teplem spalinami. 3) Tepelným příkonem zdroje se rozumí množství tepla přivedeného do spalovací komory zdroje palivem o dané výhřevnosti za jednotku času. 4 ) Podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění 5 ) Podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší 2 2
srpen 2013 Tab. II. Spalovací zdroje spalující kapalná paliva Sledovaný parametr Jmenovitý tepelný příkon zdroje 0,3 MW > 0,3-1 MW > 1-5 MW > 5 MW 1 CO [mg.m -3 ] 80 80 80 80 NO x [mg.m -3 ] 130 130 130 130 TZL [mg.m -3 ] - - 50 30 SO 2 [mg.m -3 ] - - - 1500 Minimální garantovaná účinnost [%] 90 91 91 95 Přípustná komínová ztráta [%] 6 5 5 4 1) za nízkoemisní spalovací zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším je považován spalovací zdroj splňující BAT Doplňující informace k Tabulce I a II: Emisní parametry vyjádřeny v podobě nejvyšší přípustné koncentrace dané znečišťující látky ve spalinách za normálních stavových podmínek, v suchém plynu a při referenčním obsahu kyslíku 3 %. Minimální účinnost: Preferováno ověření přímou metodou, v případě použití nepřímé metody je pak minimální účinnost vyjádřena nejvyšší přípustnou komínovou ztrátou. Splnění požadavků nejvyšších přípustných emisí a minimální účinnosti bude ověřeno v celém výkonovém rozsahu daného zdroje, tj. minimálně při jmenovitém a nejmenším částečném tepelném výkonu zdroje (požadován nejvýše na úrovni 30 % jmenovitého). V případě emisí CO u zdrojů nad 5 MW se při nejmenším částečném výkonu připouští překročení uvedeného parametru nejvýše o 50 %. V případě spalovacích zdrojů na kapalná paliva se předpokládá využití pouze paliv s obsahem síry, podle platné legislativy (Podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování ovzduší a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší). U spalovacích zdrojů typu parního kotle je přípustné překročení uvedeného emisního parametru pro koncentraci NO x až do obsahu 150 mg.m -3. Tab. III. Spalovací zdroje na tuhá paliva Mezní hodnoty emisí 1 ) Jmenovitý tepelný příkon zdroje 0,05 MW > 0,05-0,3 MW Dodávka paliva Ruční Samočinná Ruční Samočinná CO [mg.m -3 ] 1200 1000 1200 1000 TOC 2,3 [mg.m -3 ] 50 30 50 30 TZL [mg.m -3 ] 75 60 75 60 Minimální garantovaná účinnost [%] 82 85 Přípustná komínová ztráta [%] 14 12 1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kpa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %, pro sálavé stacionární zdroje určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 % 2) celkový organický uhlík (TOC) - Úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou methanu vyjádřená jako celkový uhlík 3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti 3
věstník ministerstva životního Prostředí Tab. IV. Spalovací zdroje na tuhá paliva Referenční obsah Jmenovitý tepelný příkon zdroje Sledovaný parametr kyslíku [%] 1 > 0,3 do 1 MW > 1 do 5 MW > 5 MW 2 6 400 300 300 CO [mg.m -3 ] 11 400 500 450 6 600 500 400 NO x [mg.m -3 ] 11 600 500 350 6 50 50 50 TOC 3 [mg.m -3 ] 11 75 75 75 6 100 50 30 TZL [mg.m -3 ] 11 100 50 30 6 - - 1500 4 SO 2 [mg.m -3 ] 11 - - 1500 Minimální garantovaná účinnost [%] 85 85 87 Přípustná komínová ztráta [%] 12 12 10 1) Referenční obsah kyslíku 11 % se použije pro spalování biomasy a referenční obsah kyslíku 6 % pro spalování ostatních tuhých paliv. 2) Za nízkoemisní spalovací zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším je považován spalovací zdroj splňující BAT. 3) Celkový organický uhlík (TOC) - Úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou methanu vyjádřená jako celkový uhlík. 4) Pro fl uidní kotle je maximální přípustná koncentrace SO 2 800 mg.m -3. Doplňující informace k Tab. III a IV: Limitní hodnoty jsou uvedeny za normálních stavových podmínek v suchém plynu. V případě spalování tuhých paliv z nedřevní biomasy u zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW nesmí být překročena koncentrace HCl ve spalinách 30 mg.m -3 (při referenčním obsahu kyslíku ve spalinách 11 %). Minimální účinnost: Preferováno ověření přímou metodou, v případě použití nepřímé metody je pak minimální účinnost vyjádřena nejvyšší přípustnou komínovou ztrátou. Splnění požadavků nejvyšších přípustných emisí a minimální účinnosti bude ověřeno v celém výkonovém rozsahu daného zdroje, tj. minimálně při jmenovitém a nejmenším částečném tepelném výkonu zdroje (nejmenší částečný výkon dle prohlášení výrobce/dodavatele zdroje, ne však více než 50 % jmenovitého tepelného výkonu). V případě emisí CO při nejmenším částečném výkonu se připouští překročení uvedeného parametru nejvýše o 50 %. U spalovacích zdrojů s ručním přikládáním je splnění podmínky dosažení minimální účinnosti a emisních parametrů při nejmenším částečném výkonu možno nahradit současnou instalaci akumulační nádoby odpovídající velikosti (55 litrů vodního objemu na instalovaný kilowatt tepelného výkonu zdroje). 4 4
srpen 2013 Tab. V. Spalovací zdroje typu pístového spalovacího motoru na kapalná či plynná paliva Sledovaný parametr Plynná paliva Kapalná paliva CO [mg.m -3 ] 650 450 NO X [mg.m -3 ] 500 400 TZL [mg.m -3 ] - 50 1 ) 20 2 ) 1) Pro zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 1 5 MW. 2) Pro zdroje o jmenovitém tepelném příkonu větším než 5 MW. Doplňující informace k Tab. V: Emisní parametry jsou vyjádřeny v podobě nejvyšší přípustné koncentrace dané znečišťující látky ve spalinách za normálních stavových podmínek v suchém plynu a při referenčním obsahu kyslíku 5 %. V případě zdrojů spalujících dřevoplyn je maximální koncentrace emisí CO navýšena na hodnotu 1500 mg.m -3. Požadavky nejvyšších přípustných emisí jsou předepsány a ověřovány jen při provozu zdroje na jmenovitý tepelný příkon. Tab. VI. Spalovací zdroje typu spalovací turbíny na plynná či kapalná paliva Sledovaný parametr Paliva Jmenovitý tepelný příkon zdroje > 0,3 do 1 MW > 1 do 5 MW > 5 MW CO [mg.m -3 ] Kapalná 100 100 100 Plynná 100 100 100 NO x [mg.m -3 ] Kapalná 300 300 300 Plynná 250 50 50 Doplňující informace k Tab. VI: Emisní parametry jsou vyjádřeny v podobě nejvyšší přípustné koncentrace dané znečišťující látky ve spalinách za normálních stavových podmínek v suchém plynu a při referenčním obsahu kyslíku 15 %. Splnění požadavků nejvyšších přípustných emisí bude ověřeno ve výkonovém rozsahu daného zdroje vymezeného 50 % a 100 % jmenovitého tepelného příkonu. Emisní parametry jsou předepsány jako společné bez diferenciace dle jmenovitého tepelného příkonu zdroje. Ing. Jan Kužel, v.r. ředitel odboru ochrany ovzduší 5
věstník ministerstva životního Prostředí metodický PokYn Ministerstva životního prostředí, odboru ochrany ovzduší, ke způsobu stanovení specifických emisních limitů pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad společně s palivem jiné než spalovny odpadu a cementářské rotační pece 1. Komu je metodický pokyn určen Metodický pokyn je určen krajským úřadům, České inspekci životního prostředí a autorizovaným osobám a jako doporučení také provozovatelům stacionárních zdrojů. 2. Předmět a účel metodického pokynu Předmětem tohoto metodického pokynu je aplikace ustanovení bodu 2.2. části I přílohy č. 4 vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší (dále jen vyhláška), která stanovuje specifické emisní limity pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad nebo paliva vyrobená z odpadu (odpovídající ČSN EN 15357 Tuhá alternativní paliva) společně s palivem jiné než spalovny odpadu a cementářské pece. 3. Zákonná ustanovení a vazba na předpisy EU Způsob výpočtu emisních limitů vzorcem jakožto průměru mezi emisními limity stanovenými pro spalovny odpadu a hodnotami C proc váženého podle objemu spalin vznikajících spalování odpadu a paliva je transpozicí části 4 přílohy VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (dále jen směrnice). 4. Způsob výpočtu emisních limitů Hodnoty emisních limitů se vypočtou podle vzorce [1] níže uvedeným postupem a jsou uvedeny v povolení provozu podle 11 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen zákon). Emisní limity pro spalovací stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad jsou stanoveny jako denní průměry. Postup výpočtem podle vzorce [1] se uplatní při stanovení emisního limitu na úrovni denního průměru pro tyto znečišťující látky: TZL, NO x, SO 2, CO, HCl, HF, TOC. Dále se uplatní emisní limity minimálně na úrovni hodnot obsažených v bodě 1.2. části 1 přílohy č. 4 vyhlášky. Základem výpočtu hodnot emisních limitů je vážený průměr: (V odpad. C odpad ) + (V proc. C proc ) C = (1) V odpad + V proc Význam jednotlivých členů je popsán v části 2.2 přílohy č. 4 vyhlášky. Tam uvedený výklad členu V odpad lze doplnit v tom smyslu, že příslušnými podmínkami stanovenými v této vyhlášce jsou myšleny: normální stavové podmínky, suchý plyn a referenční obsah kyslíku 6 % v případě spalování pevných paliv a 3 % v případě spalování kapalných paliv. Jelikož hodnoty C proc jsou stanoveny na úrovni denních emisních limitů, také hodnoty C odpad jsou hodnotami emisních limitů na úrovni denních průměrů stanovenými v části 1.1 přílohy č. 4 vyhlášky. Pro výpočet teoretického objemu suchých spalin vznikajících spalováním hmotnostní jednotky paliva a odpadu na základě jejich elementárního složení se použije vzorec: 6 6 (1 - w o. ) x w y i w i V d = V m [ Σ + Σ ] (2) i=1 i=1 w o. n i A ri m i A ri Vysvětlivky: V d teoretický objem suchých spalin vztažený na jednotku hmotnosti paliva či odpadu (dm 3.g -1, resp. m 3.kg -1 )
srpen 2013 V m molární objem ideálního plynu (22,41 dm 3.mol -1 ) w O2 objemový zlomek kyslíku ve vzduchu (0,21) /lze adekvátně upravit v případě spalování v prostředí obohaceném kyslíkem/ w i hmotnostní zlomek i-tého prvku v palivu nebo odpadu A ri relativní atomová hmotnost i-tého prvku n i faktor vycházející ze stechiometrie spalovací rovnice, odpovídá počtu atomů i-tého prvku reagujících s molekulou kyslíku (pro konkrétní prvky nabývá hodnot C = 1, H = 4, N = 2, S = 1, O = 2) m i faktor vycházející ze stechiometrie spalovací rovnice, odpovídá počtu atomů i-tého prvku v plynné molekule produktu spalování (pro konkrétní prvky nabývá hodnot: C = 1, N = 1, S = 1), pro suché spaliny tedy vždy nabývá hodnoty 1, vodík není uvažován. První suma ve vzorci odpovídá teoretické spotřebě kyslíku při spalování uhlíku, vodíku, dusíku a síry, záporné znaménko u kyslíku vyjadřuje náhradu spotřeby vzdušného kyslíku. Druhá suma pak odpovídá objemu odpadních plynů vznikajících spalováním uhlíku, dusíku a síry. Uvažuje se spalování dusíku na oxid dusnatý. Vznik případných dalších plynných produktů (např. HCl, HF, CO apod.) je zanedbán pro jejich malý význam. Zanedbán zůstává také nedopal spalitelných látek a spotřeba kyslíku pro spalování látek, ze kterých nevznikají plynné produkty. V případech, kdy je prokázáno, že vliv těchto faktorů je významný, je možné je do výpočtu zahrnout. Po dosazení všech konstant můžeme vzorec následně zkrátit: V d = 8,89 w C + 21,1 w H + 4,61 w N + 3,59 w S 2,63 w O (3) Výsledkem je teoretický objem spalin vztažený na jednotku hmotnosti paliva, tedy v jednotkách dm 3 g -1 nebo m 3 kg -1. Pokud je množství spalovaného odpadu stanoveno nikoli jako hmotnostní podíl, ale jako podíl tepelného příkonu, je nutné provést přepočet podle výhřevnosti odpadu a paliva. Jak je uvedeno ve vyhlášce, uvažují se vždy minimální hodnoty výhřevnosti daného odpadu a jim odpovídající prvkové složení. Teoretický objem suchých spalin se před dosazením do vzorce (1) přepočte na referenční obsah kyslíku relevantní pro daný odpad či palivo (11 % pro tuhý odpad, 6 % pro pevná paliva vč. biomasy, pokud se využijí hodnoty C proc uvedené v části 2.2 přílohy č. 4 vyhlášky, 3 % pro kapalná paliva a odpady) s použitím vzorce (4): 21 - x V y =. V x (4) 21 - y ve kterém V x a V y jsou hodnoty objemu spalin při referenčním obsahu kyslíku x % a y % (v tomto případě je tedy x rovno 0 a za V x se dosadí hodnota teoretického objemu spalin V d vypočtená dříve). Do vzorce [1] tedy vstupují hodnoty stanovené na základě rozdílných referenčních obsahů kyslíku a stejně tak výsledkem je hodnota C vztažená na referenční obsah kyslíku, který je průměrem těchto koncentrací váženým podle objemu odpadních plynů vzniklých ze spalování odpadu a paliva. Identicky se tedy vypočte referenční obsah kyslíku podle vzorce (1), kam se za C proc a C odpad dosadí příslušné referenční hodnoty obsahu kyslíku (v procentech) pro palivo a odpad. Následně je vhodné provést přepočet výsledné hodnoty C na referenční obsah kyslíku, který bude stanoven v povolení, a který doporučujeme stanovit shodně s referenčním obsahem kyslíku použitým při spalování paliva, a to s využitím vzorce: 21 - y c y =.c x (5) 21 - x 5. Závěrečné poznámky Ze směrnice i z vyhlášky vyplývá, že by měla být uložena pouze jedna sada emisních limitů stanovených na základě vlastností odpadu s nejnižší výhřevností. Pokud je při spalování paliva naměřená emisní koncentrace znečišťujících látek, u které není stanovena hodnota C proc, po přepočtu na referenční obsah kyslíku 11 % nižší než hodnota emisního limitu stanoveného pro tuto znečišťující látku pro spalovny odpadu, stanoví se jako hodnota emisního limitu pro tepelné zpraco- 7
věstník ministerstva životního Prostředí vání odpadu hodnota emisního limitu určená pro spalovny odpadu po přepočtu na příslušný referenční obsah kyslíku pro spalování paliva. Nepoužije se tedy výpočet, který by vedl k přísnějším emisním limitům než v případě spaloven odpadu. Ing. Jan Kužel, v. r. ředitel odboru ochrany ovzduší 8 8
srpen 2013 Praktický příklad stanovení specifických emisních limitů pro tepelné zpracování odpadu ve spalovacím stacionárním zdroji Příloha Ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 150 MW spalujícím práškové hnědé uhlí bude spalována tuhá směs odpadů o minimální výhřevnosti 17,5 MJkg -1 a to v množství nahrazujícím 8 % tepelného příkonu spalovacího stacionárního zdroje. Pro účely zjištění reprezentativního elementárního složení tohoto odpadu, byly z celkového počtu provedených analýz vybrány ty, které odpovídají nejnižší výhřevnosti například 17,5 18 MJ.kg -1, ale tak, aby jejich počet zajišťoval reprezentativnost údajů. Z těchto vzorků byly stanoveny průměrné hodnoty prvkového složení směsi. Prvkové složení a výhřevnost uhlí odpovídá dlouhodobému průměru a jsou stanoveny v původním stavu. Zjištěné elementární složení odpovídající výhřevnosti na spodní hranici: A r Jednotka Odpad Uhlí C 12 % hm. 39,39 36,6 hmotnostní zlomek w 0,3939 0,366 H 1 % hm. 5,55 3,23 hmotnostní zlomek w 0,0555 0,0324 N 14 % hm. 1,47 0,57 hmotnostní zlomek w 0,0147 0,0057 S 32,1 % hm. 0,06 1,17 hmotnostní zlomek w 0,0006 0,017 O 16 % hm. 41,46 11,85 hmotnostní zlomek w 0,4146 0,1185 Výhřevnost MJkg -1 > 17,5 14,5 Následuje dosazení uvedených hmotnostních zlomků do vzorce (2) nebo (3). Objem suchých spalin (bez přebytku vzduchu) na jednotku hmotnosti je pro spalování odpadu V d-odpad = 3,65 m -3 kg -1 a pro spalování uhlí V d-proc = 3,69 m- 3 kg -1. Po přepočtu na referenční obsah kyslíku 6 % v případě spalování uhlí a 11 % pro spalování odpadu s využitím vzorce (4), kde x = 0 a A x je hodnota V d je pro odpad V d-odpad-ref = 7,67 m -3 kg -1 pro uhlí V d-proc-ref = 5,17 m -3 kg -1. Pokud bude zadáno množství spalovaného paliva v hmotnostním poměru k uhlí, je možné tyto objemy násobit poměrem jednotlivých paliv (např. 0,9 a 0,1, pokud bude spalováno 90 % uhlí a 10 % paliva), jelikož v tomto případě je poměr spalovaného odpadu 8 % tepelného příkonu, je nutné provést další přepočet se zahrnutím výhřevnosti. Vzhledem k tomu, že je nutné vycházet z nejméně výhřevného odpadu, měla by být použita minimální hodnota výhřevnosti odpadu garantovaná jeho dodavatelem. Q proc V odpad =. V d.odpad.ref. 0,08 V proc = V d.proc.ref. 0,92 Q odpad V proc = 4,76 m -3 a V odpad = 0,508 m -3. Takto získané hodnoty V proc a V odpad lze použít ve vzorci (1). Pro uvažovaný spalovací stacionární zdroj se použijí hodnoty C proc a C odpad z přílohy č. 4 a 2 vyhlášky. Hodnoty pro C proc pro TOC a HF vycházejí z měření prováděného při spalování uhlí, v tomto případě, kdy tyto zjištěné koncentrace leží po přepočtu na referenční obsah kyslíku 11 % pod hodnotou emisního limitu stanoveného pro spalovny odpadu, hodnota C se nevypočte, ale za emisní limit se zvolí hodnota emisního limitu stanoveného pro spalovny odpadu, která se však přepočte na referenční obsah kyslíku 6 %. Současně se provede výpočet podle vzorce (1), do kterého místo C proc a C odpad vstupují referenční hodnoty koncentrace O 2, výsledkem je referenční obsah kyslíku, který odpovídá vypočteným hodnotám C, které se s využitím vzorce (4) přepočtou na hodnoty C ref a to 6 %. Výsledky doporučujeme zaokrouhlit směrem nahoru na celé jednotky, v případě HF na desetiny. Uvedený 9
věstník ministerstva životního Prostředí příklad z důvodu vysokého podílu kyslíku v odpadu a nízkého procentuálního zastoupení odpadu ve spalované směsi nevede k výrazné změně emisních limitů. Hodnoty C proc, C odpad, hodnoty výsledných emisních limitů C při ref. obsahu O 2 6,48 %, hodnoty C po přepočtu na 6 % O 2 a hodnoty emisních limitů jsou uvedeny v tabulce: C proc C odpad C (ref. O 2 6,48%) C (ref. O 2 6 %) Emisní limit TZL 30 10 28,07 29 29 NO x 200 200 200 207 207 SO 2 200 50 185,5 192 192 TOC 4 10 15 15 CO 250 50 230,7 238 238 HCl 50 10 46,14 47,7 48 HF 0,4 1 1,5 1,5 1010
srpen 2013 metodický PokYn Ministerstva životního prostředí, odboru ochrany ovzduší, pro vypracování rozptylových studií podle 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Úvod Tento metodický pokyn slouží zpracovatelům rozptylových studií, orgánům ochrany ovzduší, které se budou zabývat povolováním zdrojů, kontrolou zpracovaných rozptylových studií a vydáváním závazných stanovisek podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen zákon o ochraně ovzduší ). Rozptylová studie je dokument, který na základě vypočtených modelových hodnot znečištění hodnotí vliv stávajících nebo plánovaných zdrojů znečišťování ovzduší na stávající úroveň znečištění v lokalitě. Rozptylová studie je povinným podkladem pro vydání závazného stanoviska krajským úřadem nebo Ministerstvem životního prostředí (dále jen MŽP ), ke změně povolení provozu zdroje a k řízením uvedeným v 11 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší. Povinnost předložení rozptylové studie tedy platí pro: umístění stacionárních zdrojů podle 11 odst. 2 písm. b), které jsou výslovně označené ve sloupci A přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, umístění stavby pozemní komunikace nebo parkoviště podle 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, vedené v zastavěném území obce s dopravní intenzitou 15000 a více vozidel za den v návrhovém období nejméně 10 let a pro parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích míst, řízení o změně povolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, stacionární zdroj využívající technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována, pokud je tak výslovně stanoveno ve výroku rozhodnutí MŽP podle 11 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší. Rozptylová studie se podle 11 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší nezpracovává pro: spalovací stacionární zdroje v kategorii energetika spalování paliv označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW, stacionární zdroje v kategorii energetika ostatní označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW, případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě, že ze zákona o ochraně ovzduší vyplývá povinnost zpracovat rozptylovou studii pro zdroj, který prokazatelně nebude emitovat znečišťující látky, které mají stanoven imisní limit v příloze č. 1 zákona o ochraně ovzduší, je na zvážení orgánu ochrany ovzduší, který vede řízení uvedená v 11 odst. 9 zákona o ochraně ovzduší, zda bude rozptylovou studii vyžadovat, resp. zda je její zpracování účelné. Obsahové náležitosti rozptylové studie jsou uvedeny v příloze č. 15 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Při zpracování rozptylové studie doporučujeme dodržovat strukturu, která z této přílohy vyplývá. Následující text tohoto metodického pokynu z této struktury vychází. 11
věstník ministerstva životního Prostředí 1. Zadání rozptylové studie V úvodu zpracovatel uvede, z jakého důvodu je studie pořizována a o jaký záměr se jedná, zejména, zda se jedná o umístění nového zdroje znečišťování ovzduší nebo se jedná o úpravu či náhradu již existujícího zdroje. Pokud je zvažováno více variant, je uveden jejich přehled. 2. Použitá metodika výpočtu V této části zpracovatel uvede typ a verzi modelu, který byl pro rozptylovou studii použit. U referenčních metod pro modelování stačí jejich krátká charakteristika bez vzorců. Následuje přehled referenčních metod pro modelování dle přílohy č. 6 vyhlášky č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích, a popis případů jejich použití. SYMOS 97 a ATEM pro venkovské a městské oblasti (pro všechny zdroje znečišťování) do vzdálenosti 100 km od zdroje při použití těchto modelů uvnitř městské zástavby pod úrovní střech není zohledněno obtékání budov a jiných překážek proudění. Pokud mohou mít budovy významný vliv na šíření znečištění je třeba tuto skutečnost zohlednit při interpretaci výsledků modelování. hodnocenými znečišťujícími látkami jsou SO, NO, NO, CO, benzen, částice (vč. frakcí PM a PM ), 2 x 2 10 2,5 látky vázané na částice vč. kovů (Pb, As, Ni, Cd) a benzo(a)pyren. AEOLIUS pro městské oblasti v uličních kaňonech (silniční motorová vozidla) jednotlivé ulice hodnocenými znečišťujícími látkami jsou látky vypouštěné mobilními zdroji. Výše uvedené metody pro modelování nejsou vhodné pro znečišťující látky s krátkou dobou setrvání v atmosféře, sekundární nebo rychle reagující znečišťující látky (např. troposférický ozon), ani pro zjištění stávajících úrovní znečištění způsobených vzdálenějšími zdroji znečišťování. Mezi tyto sekundární znečišťující látky patří i NO 2, který nejčastěji vzniká v atmosféře oxidací NO. Pro tuto látku však modely SYMOS i ATEM obsahují speciální modul pro výpočet. Podrobné modelování je provedeno pro vybrané relevantní látky, které mohou být vypouštěny do ovzduší v rámci realizace, provozu nebo během případné rekultivace hodnoceného záměru a mohou mít vliv na kvalitu ovzduší v dotčeném území a pro něž jsou stanoveny imisní limity. Do výpočtu lze zahrnout znovuzvířené (resuspendované) částice, pokud se do modelů zadají příslušné vstupní údaje o emisích prachových částic. Znovuzvířené (resuspendované) částice PM 10 a PM 2,5 je nezbytné zhodnotit zejména u staveb pozemních komunikací nebo u záměrů způsobujících navýšení související dopravy. Naopak hodnotit se nemusí zpravidla u stacionárního zdroje. Modely musí být používány v souladu s manuálem dané verze programu. Metodická příručka modelu SYMOS 97 je uvedena v příloze č. 1 tohoto metodického pokynu. Pokud chce zpracovatel rozptylové studie používat jinou než referenční metodu pro modelování, je nezbytné dle 32 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší, získat vyjádření MŽP, zda je používaná metoda pro zpracování rozptylové studie srovnatelná s referenčními metodami, a to na základě doložení testu ekvivalence. 1212
srpen 2013 3. Vstupní údaje Následuje podrobný popis vstupních údajů, které je nutné do rozptylové studie uvést v souladu s přílohou č. 15 vyhlášky č. 415/2012 Sb. 3.1. Umístění záměru V této části uvede zpracovatel popis řešeného území, který zahrnuje popis a mapu umístění zdroje ve vztahu k obytné a jiné zástavbě a popis reliéfu (terénních poměrů) území. Mapové podklady je třeba označit legendou, měřítkem, identifikací souřadného systému a výškopisnými údaji, ze kterých bude patrný reliéf v okolí hodnoceného záměru. Uvedena je také informace o použitém digitálním výškopisu. 3.2. Údaje o zdrojích Údaje o zdrojích obsahují následující informace: a) Popis technologického vybavení zdroje a souvisejících technologií popis používané technologie, technický popis všech technologických zařízení, název jeho výrobce, typ a výkon topeniště, údaje o vzduchotechnice (samostatný či společný odvod odpadních plynů do ovzduší, množství, stavové podmínky, výška komína), systém řízení, regulace a měření procesů (manuální/kontinuální/automatické), veškeré charakteristiky týkající se uvažovaného paliva potřebné pro modelový výpočet (např. množství paliva, kvalita, obsah popelovin, obsah síry, výhřevnost, skupenství), podrobný popis technologického zařízení ke snížení emisí (odlučovače), popis výrobního programu, jmenovité (projektované) výrobní kapacity, údaj o době provozu a časovém využití stacionárního zdroje. b) Podkladové údaje o emisích a výduších, a to jak z posuzovaného zdroje, tak i emise, které jsou vypouštěny z technologicky propojených či navazujících záměrů (i jiných provozovatelů), pokud jsou situovány v bezprostředním sousedství posuzovaného záměru. Jedná se např. o provozy/zdroje, kde konečný produkt jednoho stacionárního zdroje (palivo, polotovar, surovina, apod.) je vstupem druhého nebo o emise z dopravy výrobků, odpadů, surovin. Konkrétně se jedná o: emisní koncentrace znečišťujících látek s uvedením podmínek, pro něž je emisní koncentrace uváděna (tj. teplota spalin a atmosférický tlak) a použitých jednotek, průtoky odpadních plynů a znečištěné vzdušiny, jejich teplota a rychlost ve vyústění, celkové roční emisní bilance látek: o Pro výpočet výchozího stavu: se použijí emise vykázané v souhrnné provozní evidenci v průměru vykázaných dat za posledních pět let. Nejsou-li data za posledních pět let k dispozici, použije se co nejdelší dostupné období v rámci posledních pěti let. o Pro výpočet emisí nového zdroje: se použije příslušný emisní limit nebo emisní faktor platný pro konkrétní typ zdroje, který bude v souladu s povolením provozu zdroje, 13
věstník ministerstva životního Prostředí lze použít také nižší emisní koncentraci, pokud bude zajištěno plnění této emisní koncentrace technickými podmínkami provozu stacionárního zdroje uloženými v povolení provozu zdroje, specifikace výduchů (souřadnice, nadmořská výška terénu v místě zdroje, konstrukce, výška výduchu nad terénem, průměr/průřez, apod.); nadmořskou výšku terénu v místě výduchu je třeba odečíst z výškopisu, který je používán pro výpočet, specifikace způsobu vypouštění spalin/odpadních vzdušin (teplota, rychlost ve vyústění, apod.), Množství spalin nebo odpadních vzdušin je doloženo technickou dokumentací zdroje nebo přiloženým výpočtem včetně vysvětlení postupu výpočtu. Pokud je rozptylová studie počítána pro částice PM 10, PM 2,5 a NO 2 a jsou známy pouze emise tuhých znečišťujících látek, resp. NO x, použije se metodika výpočtu podílu velikostních frakcí částic PM 10 a PM 2,5 v emisích tuhých znečišťujících látek a výpočtu podílu emisí NO 2 v NO x, která je uvedena v příloze č. 2 k tomuto metodickému pokynu. c) U mobilních zdrojů jsou uvedeny, kromě relevantních údajů požadovaných v bodech a) a b), rovněž údaje o intenzitě dopravy (projektované průměrné denní a maximální hodinové počty vozidel a počet pojezdů), složení dle kategorií a charakteristik vozidel (osobní automobily, lehké a těžké nákladní automobily, autobusy, podíl aut používajících vznětové nebo zážehové motory, případně emisní třídy EURO) a informace o plynulosti dopravy. Nezbytné je také zohlednit rozložení intenzit dopravy v čase (dopravní špičky), proto se u pozemních komunikací a parkovišť uvede, z jakých denních počtů vozidel a z jakých délek pojezdů vozidel jsou emisní bilance počítány. Pokud se jedná o veřejné komunikace, lze k získání těchto údajů využít data ze studií jako je např. Celostátní sčítání automobilové dopravy, publikované Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. Koeficienty pro přepočet 24hodinové intenzity na denní maximum hodinové intenzity, odvozené z výsledků sčítání dopravy ŘSD 2010, jsou pro jednotlivé typy vozidel a komunikací uvedeny v metodické příručce SYMOS 97 (viz kapitola 2.1.3). Při stanovení množství emisí tuhých znečišťujících látek, včetně frakcí PM 10 a PM 2,5 z provozu pozemních komunikací, je nezbytné zohlednit i emise částic resuspendovaných z povrchu těchto komunikací jak je již uvedeno výše. Pro výpočet emisí u motorových vozidel je určen program MEFA, který umožňuje výpočet pro všechny základní kategorie vozidel. Za tímto účelem je vhodné používat vždy aktuální verzi programu. V současné době je k dispozici nejaktuálnější verze MEFA 13, která zahrnuje výpočet emisí benzo(a)pyrenu, emisí ze studených startů při odjezdech zaparkovaných vozidel, zohledňuje otěry z brzd a pneumatik i resuspenzi podle úpravy metodiky US EPA AP-42. Pro samotné stanovení množství resuspendovaných emisí tuhých znečišťujících látek, případně frakcí PM 10 nebo PM 2,5 do ovzduší dopravou vlivem zvíření z povrchu komunikací, lze použít metodiku, která vychází z metodiky US EPA AP-42 a je uvedena v příloze č. 3 k tomuto metodickému pokynu. 3.3. Meteorologické podklady V rozptylové studii je uvedena větrná růžice odpovídající dané lokalitě, a to jak graficky, tak tabelárně s četností výskytu jednotlivých tříd stability a tříd rychlosti větru vzhledem k rozptylovým podmínkám v atmosféře. U větrné růžice je třeba také uvést její souřadnice, období, pro které byla zpracována, autora růžice a popis, jak byla počítána, případně verzi modelu, jímž byla počítána. V souladu s ostatními podklady, s kterými rozptylová studie pracuje, doporučujeme použití růžice, vytvořené z dat průměrovaných za posledních 5 let, pro vyloučení velkých výkyvů meteorologických změn. V případě volby větrné růžice jiné než posuzované lokality je nutno uvést důvody a popsat případný vliv na přesnost výsledků. 3.4. Popis referenčních bodů Pokrytí modelovaného území referenčními body je voleno tak, aby byly vyhodnoceny maximální úrovně znečištění v místě dotyku kouřové vlečky (resp. vlečky odpadních plynů) s terénem resp. v místě dosažení výpočtové (respirační) výšky. Volba velikosti modelovaného území zohledňuje i umístění zdroje a výškový profil území (např. při umístění zdroje v údolí modelované území zahrnuje i vrcholy ohraničujících kopců). 1414
srpen 2013 Modelem rozptylu lze posoudit i vliv zdroje na vícepatrové obytné domy ve výškách odpovídajících nejvyšším patrům těchto budov (posouzení možného zachycení kouřové vlečky na návětrné straně budov). Tato posouzení se provádí ve specifických výpočtových bodech. Jejich volba je popsána a zdůvodněna, zvláště ve větších obcích, kde se výběr provádí z velkého počtu těchto budov. Dále je potřeba v zájmovém území volit specifické výpočtové body tak, aby byly vyhodnoceny největší dopady zdroje na obyvatele nebo dopady zdroje na místa s nejvyšší koncentrací obyvatel v zájmovém území a citlivé skupiny obyvatel (nejbližší obytná zástavba, vzdělávací a zdravotní zařízení atd.). Volbu specifických výpočtových bodů lze uplatnit i z jiných důvodů a pro jiné typy vyhodnocení vlivu zdroje. Volba referenčních bodů je znázorněna na obrázku (v mapě), aby bylo jasné jejich rozložení s ohledem na obytnou zástavbu v okolí zdroje. V odůvodněných případech je součástí rozptylové studie citlivostní analýza vlivu změny výšky komína zdroje na úroveň znečištění ve specifických výpočtových bodech území. Výsledkem je návrh výšky komína tak, aby příspěvky zdroje měly co možná nejmenší dopad. Pokud je zdroj v blízkosti obytné zástavby, je třeba zohlednit korigovanou výšku komína. Postup stanovení korigované výšky komína je podrobněji popsán v metodické příručce modelu SYMOS 97. 3.5. Znečišťující látky a příslušné imisní limity Rozptylová studie je zpracována pro všechny znečišťující látky emitované zdrojem, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. V této části rozptylové studie je uveden seznam relevantních znečišťujících látek, včetně typu počítaných koncentrací (hodinové, denní koncentrace, roční průměrná koncentrace, denní maximum klouzavého 8hodinového průměru, atd.), a příslušných imisních limitů látek uvedených v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Krátkodobé koncentrace jsou hodnoceny na základě maximálních dosažených hodnot a počtu překročení příslušného limitu. 3.6. Hodnocení úrovní znečištění v předmětné lokalitě Při hodnocení stávající úrovně znečištění v předmětné lokalitě se vychází z aktuálních map úrovní znečištění konstruovaných v síti 1 1 km, ve formátu shapefile (.shp ESRI). Tyto mapy obsahují v každém čtverci hodnotu klouzavého pětiletého průměru koncentrací pro jednotlivé znečišťující látky. Každoročně je zveřejňuje MŽP prostřednictvím Českého hydrometeorologického ústavu na internetových stránkách. Jako doplňující údaje nejen v městských lokalitách uvede a přihlédne zpracovatel rozptylové studie k dostupným reprezentativním měřením ze stanic státní sítě imisního monitoringu v zájmovém území. V rozptylové studii je uveden přehledný a srozumitelný komentář plnění imisních limitů v současné době. 4. Výsledky rozptylové studie Kapitola hodnotící výsledky rozptylové studie obsahuje: a) popis a vyhodnocení budoucí úrovně znečištění ovzduší a předpoklad plnění imisních limitů s ohledem na stávající úroveň znečištění v předmětné lokalitě (dle hodnot pětiletých průměrů imisních koncentrací a reprezentativních měření v zájmovém území). Textová interpretace výsledků obsahuje celkové slovní posouzení vlivů daného zdroje na kvalitu ovzduší v místě realizace záměru z pohledu změn stávajících úrovní znečištění. V rozsahu území ovlivněného nárůstem koncentrací znečišťujících látek, zejména pak v místě nejbližší obytné zástavby a dalších objektů zasluhujících ochranu (např. školy, zdravotnická zařízení), bude změna úrovní znečištění komentována. Pokud se jedná o změnu stávajícího záměru jako je např. rozšíření výroby, změna technologie apod., je současný stav srovnán s výhledovým stavem, aby z výsledků jednoznačně vyplynula změna úrovně znečištění v území, pokud bude záměr realizován. Pokud se jedná například o výstavbu nové komunikace, na kterou se přenese část automobilové dopravy z komunikací stávajících, je nutné porovnat úroveň znečištění ovzduší z automobilové dopravy na současné komunikační síti (resp. na komunikační síti bez realizace posuzovaného záměru) a z dopravy na komunikacích po realizaci záměru. 15
věstník ministerstva životního Prostředí Pokud bude posuzován záměr, k němuž bude vydáváno závazné stanovisko, musí být z rozptylové studie patrné, jaký vliv má tento samotný záměr, ke kterému se bude vyjadřovat příslušný orgán ochrany ovzduší. K výsledku musí být uveden komentář, který zohlední všechny faktory, které ho mohly ovlivnit. b) tabulku výsledků V textu je uvedena tabulka obsahující čísla referenčních bodů, jejich souřadnice a vypočtené koncentrace relevantních znečišťujících látek. Pokud je výpočet prováděn v pravidelné síti s velkým počtem referenčních bodů, stačí do tištěné rozptylové studie uvést ty referenční body, ve kterých byly vypočteny maximální koncentrace a dále vybrané specifické výpočtové body v místech s nejvyšší koncentrací obyvatel a citlivými skupinami obyvatel (nejbližší obytná zástavba, vzdělávací a zdravotnická zařízení atd.) Úplné výsledky budou přiloženy ve formě textového souboru na CD nebo jiném nosiči dat. c) kartografické znázornění výsledků Výsledky jsou znázorněny také v podobě mapy. Mapové podklady znázorňující imisní příspěvky by měly obsahovat polohopis a zobrazovat rozsah zastavěného území v okolí záměru. Zároveň je nutné dodržet základní kartografické zásady, to znamená uvést legendu, souřadný systém, odpovídající měřítko, srozumitelné a čitelné popisky a severku. d) kompenzační opatření Rozptylová studie obsahuje rovněž vyhodnocení nutnosti uložení kompenzačního opatření, pokud se jedná o případy uvedené v 11 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší. Vyhodnocení obsahuje minimálně tyto skutečnosti: zda je záměr umístěn v oblasti s překročením imisních limitů, a pro které znečišťující látky, nebo zda provozem zdroje dojde v oblasti jeho vlivu k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok, zda imisní příspěvky zdroje překračují 1 % stanovených imisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok a pro které znečišťující látky, pro které znečišťující látky má daný zdroj stanoveny specifické emisní limity ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. Výstupem tohoto vyhodnocení je závěr, zda je nutno uložit kompenzační opatření. 5. Návrh kompenzačních opatření Pokud z výsledků rozptylové studie vyplyne, že žadatel o vydání závazného stanoviska je povinen kompenzovat negativní dopad nového zdroje na kvalitu ovzduší realizací kompenzačních opatření dle 11 zákona o ochraně ovzduší, bude rozptylová studie obsahovat následující: konkretizaci, pro které znečišťující látky jsou kompenzační opatření navržena, přesnou identifikaci zdrojů emisí, na kterých budou prováděna kompenzační opatření, podrobný popis samotných kompenzačních opatření, která žadatel o vydání závazného stanoviska (investor) navrhne s termínem jejich realizace. V případě opakovaně uplatňovaných opatření (např. čištění komunikací) také s jejich časovým plánem, rozbor s výpočtem, dokládající dostatečnost navržených kompenzačních opatření. 1616
srpen 2013 Za dostatečné kompenzační opatření je podle 27 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 415/2012 Sb., považováno takové opatření, kdy úbytek emise ze zdroje, na němž je kompenzace prováděna, vynásobený koeficientem významnosti tohoto zdroje je roven nebo větší, než přírůstek emise posuzovaného zdroje, vynásobený koeficientem jeho významnosti. Koeficienty významnosti bodových zdrojů jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Podrobnější informace týkající se uplatňování i hodnocení kompenzačních opatření jsou uvedeny v samostatném metodickém pokynu ke kompenzačním opatřením. Pokud bude kompenzační opatření uplatňováno, bude se rozptylová studie také tímto metodickým pokynem ke kompenzačním opatřením řídit. 6. Závěrečné hodnocení V závěru jsou popsány vypočítané příspěvky k úrovni znečištění a je zhodnoceno plnění imisních limitů při zohlednění stávající úrovně znečištění dle map pětiletých průměrů a také při zohlednění údajů o kvalitě ovzduší vyplývajících z měření na reprezentativních stanicích státní sítě imisního monitoringu za poslední roky. V případě uplatnění kompenzačních opatření, budou stručně shrnuta navržená kompenzační opatření a jejich přínos ke kvalitě ovzduší v dané oblasti. 7. Seznam použitých podkladů V závěru rozptylové studie je uveden přehled všech podkladů, s jejichž pomocí byla rozptylová studie zpracována (např. podkladové materiály, z nichž byly získány informace o hodnoceném zdroji včetně množství emisí tohoto zdroje, o dotčeném území apod.). Přílohy: 1. Metodická příručka modelu SYMOS 97. 2. Metodika výpočtu podílu velikostních frakcí částic PM 10 a PM 2,5 v emisích tuhých znečišťujících látek a výpočtu podílu emisí NO 2 v NO x. 3. Metodika výpočtu resuspendovaných částic tuhých znečišťujících látek ze zpevněných komunikací. Ing. Jan Kužel v. r. ředitel odboru ochrany ovzduší 17
věstník ministerstva životního Prostředí metodický PokYn mžp, odboru ochrany ovzduší, ke ZPraCovÁní rozptylových studií. Příloha 1: metodická příručka modelu symos 97 aktualizace 2013. Autoři: ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV PRAHA RNDr. Jiří Bubník RNDr. Josef Keder, CSc. RNDr. Jan Macoun, Ph.D. EKOAIR PRAHA RNDr. Jan Maňák ATEM (kap. 4.6.3) Mgr. Radek Jareš Mgr. Jan Karel Bc. Eva Smolová Úprava metodiky SYMOS 97 (r. 2013): ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV PRAHA Ing. Marek Hladík Ing. Lenka Janatová Bc. Hana Škáchová Mgr. Ondřej Vlček Jiří Bubník, Josef Keder, Jan Macoun, Jan Maňák 1818
srpen 2013 OB S A H Seznam tabulek 20 1. ÚV O D 21 1.1 Interpretace výsledků výpočtu hlavních charakteristik znečištění ovzduší 21 1.2 Úpravy metodiky 22 2. VSTUPNÍ ÚDAJE 22 2.1 Vstupní údaje o zdrojích 22 2.1.1 Bodové zdroje 22 2.1.2 Plošné zdroje 26 2.1.3 Liniové zdroje 27 2.1.4 Výpočet znečištění ovzduší při klidu a inverzích 27 2.1.5 Chladící věže tepelných elektráren 27 2.1.6 Podrobný výpočet doby trvání znečištění pro jeden zdroj 28 2.1.7 Procentuální zastoupení PM10 a PM2,5 v emisích tuhých znečišťujících látek 28 2.2 Meteorologické a klimatické vstupní údaje 28 2.2.1 Klimatické údaje pro běžné výpočty znečištění ovzduší 29 2.2.2 Údaje pro výpočet imisních koncentrací za inverzí a bezvětří 30 2.2.3 Klimatické údaje pro výpočet znečištění ovzduší od chladicích věží 30 2.3 Údaje o referenčních bodech, terénu a budovách 31 2.3.1 Údaje o referenčních bodech 31 2.3.2 Údaje o topografii terénu 31 2.3.3 Údaje pro výpočet znečištění v zástavbě 31 2.3.4 Údaje pro výpočet znečištění při bezvětří a inverzích 32 2.4 Údaje o imisních limitech a přípustných imisních koncentracích znečišťujících látek 32 3. METODIKA VÝPOČTU ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ 32 3.1 Základní rovnice pro výpočet znečištění ovzduší pro zvlněný terén 32 3.1.1 Plynné znečišťující látky 33 3.1.1.1 Výpočet přízemní imisní koncentrace plynné znečišťující látky z bodového zdroje 34 3.1.1.2 Výpočet přízemní imisní koncentrace plynné znečišťující látky z plošného zdroje 34 3.1.1.3 Výpočet přízemní imisní koncentrace plynné znečišťující látky z liniového zdroje 35 3.1.2 Pevné znečišťující látky 35 3.1.2.1 Výpočet přízemní imisní koncentrace pevné znečišťující látky z bodového zdroje 36 3.1.2.2 Výpočet přízemní imisní koncentrace pevné znečišťující látky z plošného zdroje 36 3.1.2.3 Výpočet přízemní imisní koncentrace pevné znečišťující látky z liniového zdroje 36 3.2 Definice jednotlivých proměnných a parametrů 36 3.2.1 Souřadná soustava souřadnic 36 3.2.1.1 Horizontální souřadnice 36 3.2.1.2 Vertikální souřadnice 37 3.2.2 Koeficient vlivu terénu 37 3.2.3 Efektivní výška zdroje 37 3.2.3.1 Základní výpočet pro jednotlivý zdroj 37 3.2.3.2 Převýšení vlečky v případě více blízkých zdrojů 39 3.2.4 Rychlost a směr větru 40 3.2.4.1 Vertikální profil větru 40 3.2.4.2 Změna směru větru s výškou 40 3.2.5 Rozptylové parametry 41 3.2.5.1 Rozptylové parametry pro bodové zdroje 41 3.2.5.2 Rozptylové parametry pro plošné zdroje 41 3.2.5.3 Rozptylové parametry pro liniové zdroje 42 3.2.6 Zahrnutí depozice a transformace znečišťujících látek 43 3.2.7 Zeslabení vlivu nízkých zdrojů na znečištění ovzduší na horách 44 3.2.8 Pádová rychlost prašných částic 45 3.3 Výpočet hlavních charakteristik znečištění ovzduší 45 3.3.1 Výpočet maximálních krátkodobých imisních koncentrací 45 3.3.2 Výpočet průměrných ročních imisních koncentrací 47 3.3.3 Výpočet doby překročení zvolených imisních koncentrací 48 4. DALŠÍ APLIKACE VÝPOČTU ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ 48 4.1 Stanovení výšky komína nebo výduchu (dále jen komína) 48 4.1.1 Stanovení výšky komína v terénu 48 4.1.2 Korekce vypočtené výšky komína na okolní zástavbu 49 19
věstník ministerstva životního Prostředí 4.1.3 Obecná pravidla 49 4.2 Výpočet spadu prachu 49 4.2.1 Spad prachu pro bodový zdroj 50 4.2.2 Spad prachu pro plošný zdroj 50 4.2.3 Spad prachu pro liniový zdroj 50 4.2.4 Roční spad znečišťující látky 50 4.2.5 Měsíční spad znečišťující látky 50 4.3 Výpočet podílů jednotlivých zdrojů na znečištění ovzduší 51 4.4 Výpočet doby překročení zvolených imisních koncentrací pro zdroj se sezónně proměnnou emisí 51 4.5 Výpočet imisních koncentrací NO 2 52 4.6 Výpočet denních imisních koncentrací částic PM 10 a SO 2. 53 4.6.1 Výpočet maximálních denních imisních koncentrací 53 4.6.2 Výpočet počtu případů překročení stanovených hodnot za rok 53 4.6.3 Překročení 24hodinového imisního limitu pro suspendované částice PM 10 54 5. SPECIÁLNÍ POSTUPY VÝPOČTU ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ 54 5.1 Výpočet extrémního znečištění ovzduší při inverzích a bezvětří 54 5.2 Rozptyl exhalací z chladicích věží tepelných elektráren 56 6. ROZPTYLOVÉ PODMÍNKY DLE STABILITNÍ KLASIFIKACE BUBNÍKA A KOLDOVSKÉHO 60 SEZNAM SYMBOLŮ 61 LI T E R AT U R A 66 Seznam tabulek tabulka 2.1 Množství spalin K 3 v m 3 na jeden kg nebo jeden m 3 spáleného paliva 23 tabulka 2.2 Konstanty pro výpočet tepelné vydatnosti podle empirického vzorce (2.11). 25 tabulka 2.3a Průměrné výhřevnosti paliv q dle [10] 25 tabulka 2.3b Průměrné výhřevnosti paliv q (dle [11], průměr za roky 1996 2011) 26 tabulka 2.4 Koeficient Kj pro přepočet 24hodinové intenzity dopravy na denní maximum 1hodinové intenzity. Údaje vychází ze sčítání dopravy ŘSD 2010. 27 tabulka 2.5 Definice tříd rychlosti větru. 29 tabulka 2.6 Stabilitní klasifikace podle Bubníka a Koldovského. 29 tabulka 2.7 Rozmezí rychlostí větru a výskyt jednotlivých tříd rychlosti větru pro jednotlivé třídy stability ovzduší. 30 tabulka 2.8 Matice hodnot g rt. 13 tabulka 3.1 Hodnoty konstant K s, K m a ε pro výpočet efektivní výšky. 38 tabulka 3.2 Hodnoty konstant A a B pro výpočet efektivních výšek zdrojů. 38 tabulka 3.3 Hodnota exponentu p z mocninového profilu větru. 40 tabulka 3.4a tabulka 3. 4b Hodnoty konstant pro výpočet rozptylových parametrů pro hodinové hodnoty imisních koncentrací. 41 Hodnoty konstant pro výpočet rozptylových parametrů pro osmihodinové hodnoty imisních koncentrací. 41 tabulka 3.5 Maximální délka strany plošného elementu y 0. 42 tabulka 3.6 Maximální délka strany délkového elementu y 0. 43 tabulka 3.7 Hodnoty koeficientu odstraňování k u 44 tabulka 3.8 Kumulativní četnosti výskytu inverzí mezi zemí a výškovou hladinou 850 hpa. 44 tabulka 3.9 Rozmezí rychlostí větru pro výpočet maximálních krátkodobých imisních koncentrací 46 tabulka 4.1 Hodnoty koeficientu přírůstku NO 2 53 tabulka 5.1 Hodnoty vertikálního teplotního gradientu v I., II, a III. třídě stability používané ve výpočtech imisních koncentrací z exhalací z chladicích věží. 57 2020