UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií Nový stranický systém Japonska (vliv volební reformy na LDP a formování nových stran) Seminární práce Vyučující: Doc. PhDr. Tomáš Lebeda PhD. Autor: Adam Pýcha Studijní obor: Politologie a evropská studia Ročník: 2. (bakalářské studium) OLOMOUC 2011
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval (a) samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 28. prosince 2011 strana 2
Obsah Úvod...4 1 Důvody volební reformy z roku 1994...6 1.1 Volební reforma...6 2 Nový stranický systém...8 2.1 LDP po volební reformě...8 2.2 DPJ...8 2.3 Ostatní politické strany...8 Závěr... 10 Přílohy... 11 Zdroje... 14 Literatura... 14 strana 3
Úvod Jako téma své seminární práce jsem zvolil japonskou volební reformu z roku 1994 a její vliv na stranický systém. Tato radikální změna volebního systému do dolní komory parlamentu je předmětem diskuzí v odborných kruzích od prvního dne své platnosti a za necelých dvacet let fungování stále není jednoznačná shoda na jejích dopadech. Poslední parlamentní volby z roku 2009, ale mohly mnohé napovědět. Zpracování tohoto tématu se v české odborné literatuře téměř nevyskytuje, a pokud ano, tak se ho dotýká pouze okrajově. Je to jistě způsobeno kulturní a geografickou vzdáleností obou zemí a celkově malém povědomí o politické situaci Japonska. Český nezájem kontrastuje s obrovským množstvím odborných článků, které je možné nalézt v bibliografiích zahraničních autorů. Z českých prací jsem mimo jiné využil článek Politický systém Japonska od Michaela Kubáta. Tento text velmi dobře shrnuje základní fakta a historický kontext vývoje japonské politiky jako celku. Dále jsem využil dvě díla od Giovanniho Sartoriho a to konkrétně Srovnávací ústavní inženýrství a Strany a stranické systémy. Autor zde Japonsku nevěnuje velký prostor, ale i na omezeném rozsahu vyslovuje zajímavé teorie a představuje systém predominantní strany. Z velkého množství prací o formování nového stranického systému Japonska a celkově důsledcích volební reformy jsem zvolil mimo jiné tyto aktuální práce, které považuji za velmi kvalitní a podrobně danou problematiku rozebírající. Japan s New Party Systém: Characteristics and Future Perspective od Carmen Schmidt. V této práci se autorka věnuje japonské politické scéně s přihlédnutím k jejím specifikům a velmi dobře dává nahlédnout do netradičního stranického systému. Velmi přínosnou je také publikace Japan s New Party Sytem od Ronald J. Hrebenara. Toto dílo se zaměřuje přímo na formování nového stranického systému v období 1993-2000. V neposlední řadě jsem využil publikaci Dictionary of the modern politics of Japan od J. A. A. Stockwina. V tom to obsáhlém díle je možné nalézt téměř vše o japonském politickém systému za období 1945 až 2003 a to včetně podrobných grafů a volebních výsledků. Dále jsem jako zdroj informací využíval webové stránky www.electionresources.org/jp/ a jiné oficiální zdroje. V rámci mé práce jsem si uložil za cíl zodpovědět následující hypotézu: Nový volební systém po roce 1994 podpořil vznik malých a středně velkých politických stran, protože jim umožňoval získávat větší množství křesel na úkor velkých stran. Práci člením do dvou kapitol a několika podkapitol: strana 4
Kapitola první Důvody volební reformy z roku 1994 Kapitola druhá Nový stranický systém V první kapitole se věnuji historickému vývoji japonského politického systému do volební reformy s důrazem na LDP jakožto dominanta tohoto období. Snažím se přiblížit důvody, které vedly k volební reformě, a následně stručně přibližuji samotnou reformu. V druhé kapitole se pokouším rozebrat změny stranického systému od roku 1993 do voleb v roce 2009. Věnuji se stranám LDP a DPJ, které tvoří dva základní pilíře stranického systému a jsou velmi provázány se všemi ostatními aktéry. Další aktéry rozebírám v souvislosti s jejich volebními úspěchy případně neúspěchy. strana 5
1 Důvody volební reformy z roku 1994 Japonský politický systém již od roku 1957 můžeme označit za systém s predominantní stranou. K jeho vzniku došlo spojením dvou dominantních stran z období 1945 až 1955. Jednalo se o Liberální stranu a Demokratickou stranu, které v tomto období nejčastěji formovaly vlády. (Kubát 2009: 54) Ke sloučení stran došlo 15. listopadu 1955 a tím vznikl nový subjekt Liberal Democratic Party of Japan 1 (www.jimin.jp). LDP se účastnila na všech vládách až do roku 1993. V letech 1957-1976 vytvářela jednostranické kabinety a jedná se o období, kde LDP plnila bez výjimky roli predominantní strany 2. V následujících volbách do House of Reprezentatives již nedokázala získat nadpoloviční většinu křesel (Stockwin 2003: 101-102) a sestavovala menšinové nebo koaliční kabinety, nejčastěji s Novým liberálním klubem (Kubát 2009: 55). Nutnost volební reformy podpořil i systém jednoho nepřenosného hlasu (dále SNTV) využívaný pro volby do dolní komory parlamentu. Volby probíhaly v malých volebních obvodech a volič měl jeden hlas, který mohl přiřadit svému kandidátovi, ale tento hlas nebyl již dále převoditelný. Vítězi se stali kandidáti s největším počtem hlasů. (Chytilek et al.: 176) Obecně se předpokládalo že SNTV bude podporovat středně velké strany na úkor těch velkých. LDP se však podařilo docílit obrovské úspěšnosti, pomocí jednoduché taktiky, kdy se v modelovém čtyřmandátním obvodu museli vyhnout nadměrné nominaci kandidátů nebo naopak podreprezentovanosti. Dokázali tak získávat pro ně potřebná dvě křesla ze čtyř. To samozřejmě platí pro období predominance LDP a je ukončeno rokem 1993. (Sartori 2005: 37) SNTV byl také jedním z faktorů, který v období 1957-1993 vytvořil v Japonsku stranický systém, který byl velmi komplikovaný, s vysokou mírou korupce a neprůhlednosti financování jednotlivých stran (Sartori 2005: 37). To se samozřejmě nejvíce týkalo LDP, která byla provázána se státní správou, a její jednotlivé frakce měly obrovskou míru autonomie ve svém rozhodování. Můžeme se setkat s názory, že v Japonsku vládne tzv. železný triumvirát, který je složen z LDP, byrokracie a businessu. (Kubát 2009: 62 63) 1.1 Volební reforma V roce 1993 LDP vyhrála volby se ziskem 223 křesel, ale došlo k zformování anti-ldp koalice, která složila vládu (Stockwin 2003: 102). Tato koalice se nazývala Hosokawa 1 Liberální demokratická strana dále jen LDP 2 Systém predominatní strany blíže přibližuje Giovanni Sartori v díle Srovnávací ústavní inženýrství [Sartori 2011 208 218]. strana 6
a neměla dlouhého trvání. Již po devíti měsících se po velkém množství vnitřních rozporů rozpadla. Za jejího působení, ale byla velmi posunuta debata o volební reformě. Po této koaliční vládě nastoupila opět LDP, nyní spolupracující s Japan Socialists Party 3 a malou stranou New Party Sakigake. (Kubát 2009: 52) Toto období revoluce malých stran, doprovázené vnitřními rozpory v LDP, dospělo k společné shodě na změně volebního systému, která byla přijata v roce 1994. Starý volební systém byl nahrazen smíšeným volebním systémem, kde je voleno 300 poslanců prostou většinou v jednomandátových volebních obvodech a 200 poslanců (v roce 2000 došlo ke snížení na 180) je voleno proporčně v jedenácti volebních obvodech (o velikosti 6 až 30 mandátů). (Kubát 2009: 52-53, Schmidt 2009: 15, Stockwin 2003: 73-74) Reforma se dotkla také volebního systému pro volby do Sněmovny rádců, ale její význam je pro tuto práci zanedbatelný. To vyplívá z postavení horní komory v Japonském politickém sytému. 3 Japonská socialistická strana dále jen JSP strana 7
2 Nový stranický systém Japonský stranický systém v období od voleb v roce 1996, kdy byl poprvé použit nový volební systém (Murukami 2009: 29), do zlomových voleb v roce 2009 formují dva zásadní subjekty. Těmi jsou LDP a Democratic Party of Japan 4. V průběhu tohoto období je možné nalézt několik původních politických stran, se stálou základnou voličů a velké množství nově vzniklých stran, které však dokáží uspět jen velmi vzácně. 2.1 LDP po volební reformě LDP dokázala překonat krizi z let 1993-1994 a na následující čtyři volební období se opět stala nejsilnější politickou stranou. LDP lze označit za konzervativní stranu ve středu pravicového spektra (Murukami 2009: 39). Přesto dále převládá vliv vnitřních frakcí s velkou mírou autonomie a to vyústilo v několik odštěpení, ze kterých posléze vznikaly nové politické strany. Pokud tento fenomén sledujeme od roku 1993, tak zjistíme, že LDP má vazby téměř na jakoukoli politickou stranu vzniklou v tomto období. Velmi dobře vývoj a propojení politických stran v období 1993 až 2005 zachycuje Carmen Schmidt (Figure 1). 2.2 DPJ DPJ se v poslední dekádě formovala jako liberální středo-levicová strana (Murukami 2009: 29) a stala se jediným vážným konkurentem LDP. K jejímu založení došlo v roce 1998 po sjednocení několika menších opozičních stran (www.dpj.or.jp, Schmidt 2009: 9) z nichž za nejvýznamnější podle výsledků voleb v roce 1996 lze označit původní DPJ a pozůstatky Shinshinto (New Frotier) existující v letech 1994-1998 (Hrebenar 2000: 149-150). 2.3 Ostatní politické strany Volby v roce 1996 (Table 1) měly napovědět, jestli si LDP dokázala udržet přízeň voličů a poprvé dávaly prostor nově vzniklým subjektům. Zisk 239 křesel potvrdil, že LDP udržela svou pozici dominantní strany, ale je nepravděpodobné, že dokáže opět hrát roli strany predominantní. (Kubát 2009: 56-57) Druhou nejvýznamnější stranou v těchto volbách byla New Frontier, která však nedokázala překonat vnitřní rozpory a potvrdila trend let 1993-2000, kdy docházelo k zakládání, slučování a rozpadům politických subjektů velmi často. Se ziskem 53 křesel, 4 Japonská demokratická strana dále jen DPJ strana 8
se DPJ stala hlavním základním kamenem pro novou demokratickou stranu vzniklou v roce 1998. Dvě poslední politické strany, které dokázaly získat podstatnější část křesel, představují pozůstatek původního stranického systému. Jedná se o Japanes Communist Party 5, která již od voleb v roce 1969 potvrzuje, že má relativně stálou voličskou základnu a i v následujících volbách ze scény nezmizí. Druhou stranou je Social Democratic Party 6, pro které zisk 15 křesel představoval definitivní pád z pozice dlouhodobě druhé nejsilnější strany a tento rapidní pokles významu již nedokáže zvrátit. 7 (Stockwin 2003: 100-103) Volby v roce 2000 (Table 2) potvrdily pozice LDP, JCP a SDPJ. Pozici druhé nejsilnější strany získala DPJ a svou pozici bude v nacházejících letech posilovat. Novým politickým subjektem je strana New Komeito (Strana pro čistou politiku), která byla založena v roce 1998, ale její hlavní součástí je původní strana Komeito, která má dlouhou tradici již od počátku šedesátých let. New Komeito se profiluje jako středopravicová konzervativní strana s buddhistickou tradicí a se stálou voličkou základnou, která jí zajišťuje pozici třetí nejsilnější strany. [Kubát 2009: 57-58, www.komei.or.jp] Těchto voleb se také účastnila strana Liberal Party. Jednalo se o pozůstatek New Frontier a v roce 2003 došlo k sloučení s DPJ (Schmidt 2009: 7). Volby v letech 2003, 2005 a 2009 (Table 3, 4, 5) potvrdily ustálení stranického systému na počtu pěti stálých stran, kde LDP a DPJ představují dvě dominantní strany, jejichž společný volební zisk nebyl menší než 80% hlasů. Pozici třetí největší strany má New Komeito, ale rozdíl ve volebních ziscích je zde již velmi značný. JCP a SDPJ se dostali na pozice malých stran a jediné co je odlišuje od nových subjektů, které se objevují v každých volbách, je jejich tradice a jádro nejvěrnějších voličů, což jim může pomoci setrvat na politické scéně ještě několik dalších let. Ostatní politické strany jsou marginální, většinou s krátkým trváním. Stockwina. 5 Japonská komunistická strana dále jen JCP 6 Sociální demokracie dále jen SDPJ 7 Podrobně o JCP a SDPJ pojednávají kapitoly 7. a 8. v Japan s New Party Systém od J.A.A. strana 9
Závěr Japonský politický a stranický systém patří mezi ty nejzajímavější na světě a období mezi lety 1993 až 2009 do něj přineslo celou řadu zásadních změn. Vliv politických stran, které před rokem 1993 patřily mezi významné, upadá a i LDP stále oslabuje, což jen potvrdila bezprecedentní volební porážka v roce 2009. Tyto změny jsou důsledkem mnoha faktorů navzájem se doplňujících a ovlivňujících. Jednalo se především o změnu volebního systému, zdegenerování starých stranických struktur, ekonomickou recesi a celkově touhu části voličů po razantní změně. V úvodu práce jsem si stanovil za cíl zodpovědět následující hypotézu: Nový volební systém po roce 1994 podpořil vznik malých a středně velkých politických stran, protože jim umožňoval získávat větší množství křesel na úkor velkých stran. Na základě odborných článků a rozboru volebních výsledků s touto hypotézou nemohu souhlasit. Proces formování nových stran byl odstartován již před volební reformou a samotná reforma ho nijak zásadně neovlivnila. Vznik nových stran byl způsoben rozštěpením LDP a atmosférou, kterou vyvolala koaliční vláda mezi lety 1993 až 1994. Opozice vůči LDP již nepovažovala za nemožné tuto stranu porazit a navíc viděla, že je zmítána ve vnitřních rozporech a potýká se se ztrátou voličů. strana 10
Přílohy Figure 1 [Schmidt 2009: 8] Table 1 - Volební výsledky 1996 [www.electionresources.org/jp/] strana 11
Table 2 - Volební výsledky 2000 [www.electionresources.org/jp/] Table 3 - Volební výsledky 2003 [www.electionresources.org/jp/] Table 4 - Volební výsledky 2003 [www.electionresources.org/jp/] strana 12
Table 5 - Volební výsledky 2009 [www.electionresources.org/jp/] strana 13
Zdroje Literatura Hrebenar, Ronald J. 2000. Japan s New Party System. USA: Westview Press Chytilek, Roman, Jakub Šedo, Tomáš Lebeda, Dalibor Čalud. 2009. Volební systémy. Praha: Portál. Kubát, Michal. 2009.,,Politický systém Japonska. Pp. 42 64 in David Šanc, Marek Ženíšek (eds.) Pacifická Asie Z politologické perspektivy. Plzeň: Aleš Čeněk. Murakami, Hiroshi. 2009.,,The Changing Party System in Japan 1993-2007: More Competition and Limited Convergence. Ritsumeikan Law Review No. 26: 27 47. Dostupné z: http://www.ritsumei.ac.jp/acd/cg/law/lex/rlr26/rlr26idx.htm Oficiální stránky Democratic party od Japan. Dostupné z: http://www.dpj.or.jp/english/ Oficiální stránky Liberal democratic party. Dostupné z: http://www.jimin.jp/ Oficiální stránky New Komeito. Dostupné z: www.komei.or.jp/en/ Sartori, Giovanni. 2005. Strany a stranické systémy. Brno: Centrum pro studium demokracie. Sartori, Giovanni. 2011. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon. Schmidt, Carmen. 2009.,,Japan s New Party Systém: Characterictics and Future Perspective. Pp. 1 22 in Roland Czada, Kenji Hirashima (eds.) Germany and Japan after 1989. Tokyo: Institute of Social Science University of Tokyo. Dostupné z: http://www.fsjapan.uni-osnabrueck.de/media/schmidt/schmidt_japansnewpartysystem.pdf Stockwin, J. A. A. 2003. Dictionary of the modern politics of Japan. London: Routledge Curzon. Tsurutani, Taketsugu. 1998.,,The national bureaucracy of Japan. International Review of Administrative Science Vol. 64 No. 2: 181 194. Volební výsledky Japonsko. Dostupné z: http://electionresources.org/jp/ strana 14