Jacques Offenbach HOFFMANNOVY POVÍDKY Premiéry 30. 5. a 7. 6. 2014
RAFAEL ALVAREZ GABRIELA KOPPEROVÁ ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ JIŘÍ BARTOŠ
Jacques Offenbach HOFFMANNOVY POVÍDKY VĚRA POLÁCHOVÁ RAFAEL ALVAREZ
Jacques Offenbach se narodil 20. června 1819 v Kolíně nad Rýnem a zemřel 5. října 1880 v Paříži, kde byl pohřben na hřbitově Cimetière de Montmartre! OFFENBACH JAKO INSTRUMENTALISTA Jacques Offenbach, narozen v rodině židovského učitele hudby, knihkupce a skladatele, hrál již od útlého věku na housle. Později ho však okouzluje jiný smyčcový nástroj violoncello a přes prvotní otcův nesouhlas začíná brát soukromé hodiny. Velmi záhy koncertuje společně se svými sourozenci a v roce 1883 odchází studovat na pařížskou konzervatoř. Studium se však mladému Jacquesovi příliš nezamlouvá a úspěšně se uchází o místo orchestrálního hráče v Théâtre Royal de l Opéra-Comique. V té době již také koncertuje v pařížských salónech, stává se vyhledávaným violoncellistou a v roce 1844 odjíždí na turné do Londýna, aby dokázal rodině své nastávající svou finanční soběstačnost. OFFENBACH JAKO DIVADELNÍ PRINCIPÁL V roce 1849 přijímá Offenbach místo kapelníka v Théâtre Français, kde k nevoli zaměstnancům divadla přináší nová opatření, jako kupříkladu požadavek interpretovat pravdivý zápis v hudební partituře. Ukojení po divadelních prknech se zde však Offenbachovi nedostává a 5. července roku 1855 si plní svůj velký sen, otevírá své vlastní divadlo Théâtre des Bouffes-Parisiens, kde uvádí své hudební kousky. Po zrušení původních omezení, kdy bylo možné uvádět pouze menší kusy, rodí se Orfeus v podsvětí, který přináší Offenbachovi slávu a on roku 1862 odchází z postu ředitele svého divadla. Byť se Offenbach stává slavným a vyhledávaným autorem, po prohrané válce s Pruskem se karty obrací, skladatel je označen jako Bismarckův špion a aby mohl dále pracovat, opět si pronajímá vlastní divadlo, které se však dostává do bankrotu a Offenbach tak roku 1876 vyplouvá na dlouhou cestu do Ameriky, kde se mu dostává vavřínů při jeho úspěšném turné.
OFFENBACH JAKO SKLADATEL Na začátku své skladatelské kariéry komponuje Offenbach především jevištní díla menších forem a dokazuje, že jako komponista disponuje bohatým smyslem pro humor a invenčím hudebním vtipem. Po premiéře Orfea v podsvětí, který přináší Offenbachovi slávu, se v dalších letech rodí veleúspěšné tituly, jako jsou kupříkladu Krásná Helena, Pařížský život, Pericola, Král Mrkev či Fortuniova píseň. Dohromady se na skladatelově kompozičním listě nachází 650 skladeb, z toho 140 scénických, mezi které počítáme i jeho scénickou hudbu. Jacques Offenbach velmi obdivoval kompoziční styl W. A. Mozarta, vychází také z Rossiniho a Belliniho, kteří mu jsou inspirací ve vytvoření jeho vlastního, nezaměnitelného rukopisu, o kterém mnozí odborníci hovoří jako o Offenbachově škole, ve které nalezneme mnoho melodických nápadů, dynamických odstínů a dokonalou práci se slovem. OFFENBACH A HOFFMANOVY POVÍDKY Roku 1851 měla v divadle Odeón premiéru divadelní hra Hoffmanovy povídky, pod níž jsou podepsáni Jules Barbier a Michael Carré. Drama je inspirováno skutečnou postavou německého právníka, spisovatele, kreslíře a skladatele Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna, z jehož díla se sbírají povídky Pískoun, Rada Krespel a Příběh o ztraceném zrcadlovém obraze, prolog a epilog hry jsou pak volnou inspirací na díla Don Juan a společnost ve sklepě, Zachýsek, RAFAEL ALVAREZ
TOMÁŠ ČERNÝ JAN JEŽEK MARIAN MIČIAR SBOR DFXŠ RAFAEL ALVAREZ GABRIELA KOPPEROVÁ
GABRIELA KOPPEROVÁ RAFAEL ALVAREZ ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ SBOR DFXŠ VĚRA POLÁCHOVÁ PAVEL VANČURA JAROSLAV PATOČKA
JACQUES OFFENBACH HOFFMANNOVY POVÍDKY Fantastická opera o pěti obrazech vás zve do magického světa snů a fantazie Dirigent... Martin Doubravský Režie... Martin Otava Scéna... Martin Otava Kostýmy... Aleš Valášek Sbormistr... Tvrtko Karlovič As. režie... Jana Ottová Dramaturgie... Linda Keprtová Hudební příprava... Maxim Biriucov Tatiana Drybas Elena Nagyová OLGA JELÍNKOVÁ TOMÁŠ ČERNÝ JAN JEŽEK
Osoby a obsazení Hoffmann... Rafael Alvarez Tomáš Černý Olympia... Olga Jelínková Giulietta... Gabriela Kopperová Antonia... Věra Poláchová Nicklausse... Václava Krejčí Housková Alžběta Vomáčková Lindorf, Coppélius, Dapertutto, Dr. Mirakel... Anatolij Orel Pavel Vančura Andres, Cochenille, Pitichinaccio, Frantz... Jiří Bartoš Marian Mičjar Antoniina matka... Blanka Černá Spalanzani, Nathanael... Jan Ježek Dušan Růžička Hermann, Schlémil... Jiří Černý Pavel Kobrle Luther, Crespel... Jaroslav Patočka ml. Adam Leftwich Stella... Hana Postránecká orchestr, sbor a balet DFXŠ Inspice... Marian Mičjar Nápověda... Alena Režná Přestávka po 2. jednání Premiéry 30. května a 7. června 2014 v Šaldově divadle.
zvaný rumělka a Zlatý hrnec. Jako první se pokusil Hoffmanovy povídky zhudebnit skladatel Hector Salomon, uvedení se mu však nakonec nedostalo. Roku 1873 se započíná spolupráce Julesa Barbiera a Jacquesa Offenbacha a premiéra opery Hoffmanovy povídky je na plakátech datována na 10. února 1881 v Théâtre de l Opéra- Comique v Paříži. Jacques Offenbach však umírá o několik měsíců dříve, finále je tedy svěřeno skladateli Ernestu Guiraudovi. Od této chvíle však začíná nedůstojná hra s Hoffmanovými povídkami, jakožto s kompozicí, opera během dalších let a provedení dosahuje různých instrumentálních a jiných změn, a až v druhé polovině 20. století se dostává snahy uvádět operu v její nejoriginálnější podobě. Hoffmanovy povídky jsou jedním z nejuváděnějších titulů na světových jevištích, nejen pro znamenitost kompozice hudební, ale taktéž pro svůj vnitřní příběh a brilantně vystavěné libreto. ERNST THEODOR (WILHELM) AMADEUS HOFFMANN Syn múz, jak je někdy Hoffmann nazýván, se narodil 24. ledna 1776 v rodině alkoholika a psychicky narušené matky a své původní jméno Wilhelm si později změnil na Amadeus, z úcty k W. A. Mozartovi. Vystudoval práva, právnické povolání vykonával kupříkladu v Poznani, odkud však musel odejít v momentě, kdy bylo odhaleno, že kreslí na zdi karikatury svých nadřízených. Roku 1808 nastupuje do bamberského divadla jako pomocná síla a postupně objevuje vůni kreativní činnosti, maluje kulisy, roku 1814 píše také svou operu Undine, jejíž premiéra sklidila velké ovace. Hoffman se profiluje také jako talentovaný spisovatel, kdy píše kupříkladu sbírku povídek Serapionovi bratři či román Ďáblův elixír. Po vydání Mistra Blechy, jenž je satirou na tehdejší pruskou policii, je proti Hoffmanovi vedeno disciplinární řízení, avšak umělec již 25. června 1822 umírá. Hoffman je dodnes považován za výjimečnou, neuchopitelně nadanou osobnost, jejíž život se nečekanými přelomy probarvuje stejně jako jeho umělecké dílo.
Z Hoffmannova slovníku Červené víno vin rouge Lehké víno vin léger Růžové víno vin rosé Slámové víno vin de paille Stolní víno vin de table Svařené víno vin chaud Aromatické víno vin corsé Prvotřídní víno vin de la première cule Přislazované víno vin de sucre Mešní víno vin de messe OBSAH OPERY: První jednání prolog Operní divu Stellu milují všichni. Hoffmann ji posílá po Nicklaussovi kytici růží. I rada Lindorf se snaží dostat do blízkosti Stelly. A tak přichází v průběhu prvního jednání opery Don Giovanni, v němž Stella zpívá Donu Annu, do divadelního klubu nedaleko jeviště a získá její dopis adresovaný Hoffmannovi. V něm se dočte, že právě Hoffmann je současným Stelliným favoritem. Lindorf je však rozhodnutý získat Stellu pro sebe. O divadelní přestávce přichází do pánské společnosti v klubu Hoffmann, se svým přítelem Nicklaussem, aby zapil svůj žal, jelikož je přesvědčen, že Stella ho stále přehlíží. Netuší, že rada Lindorf zadržel obálku s klíčem od pokoje a dopisem, který Stella poslala právě Hoffmannovi. Je zoufale osamělý a s rozpaky baví společnost pitoreskní písní o trpaslíkovi Kleinzackovi. Když se potkává s radou Lindorfem, kterého nenávidí, večírek začíná promíchávat nálady všech přítomných a Hoffmann se noří do svého světa vypravujíc příběhy svých tří lásek. Druhé jednání Olympie Hoffmann přichází do domu vynálezce Spalanzaniho, předstíraje zájem o jeho práci. Ve skutečnosti sesnaží dostat co
RAFAEL ALVAREZ ALŽBĚTA VOMÁČKOVÁ nejblíže k jeho dceři, krásné Olympiii. Do Spalanzaniho domu přichází také Coppélius, prapodivný obchodník s brýlemi, které dokážou měnit pohled na vše přítomné, Hoffmann si je za tři dukáty kupuje a díky nim se do Olympie zamiluje ještě více. Mezitím dochází mezi Spalanzanim a Coppéliem k hádce na téma, komu vlastně Olympia patří. Spalanzani ji stvořil, Coppélius ji však daroval zrak. Spalanzani jako odstupné za Olympii dává Coppéliovi směnku, kterou mu prý proplatí žid Elias. Že Elias zkrachoval, mu zamlčí. Spalanzani prezentuje svou dceru společnosti ta okouzluje nejen svým půvabem, ale také přenádherným zpěvem. Hoffmann zůstává s Olympií sám, vyznává jí lásku, Nicklausse ho však varuje. Vrací se Coppélius, podveden Spalanzanim, chystá odvetu. Začíná ples a Hoffmann tančí samozřejmě s Olympií. Jejich tempo je však tak závratné, že Hoffmann upadne a rozbije si své zázračné brýle. Ve všeobecném chaosu přichází chvíle pro Coppélia, a rozbíjí tělo Olympie. Všichni si sundávají růžové brýle vidí věci tak jak jsou. Hoffmann poníženě poznává, že byl zamilován do stroje, do loutky, do automatu! Třetí jednání Giulietta Hoffmann putuje Benátkami, uhranutý náručí kurtizány Giulietty. Ani varování přítele Nicklausse ho nenavrací zpět k rozumu. Hoffmannův nepřítel Dapertutto žádá po Giuliettě, výměnou za krásný diamant, aby pro něho uloupila Hoffmannův zrcadlový obraz. Giulietta
již takto dokázala okrást o svůj vlastní stín svého ctitele, Petera Schlémila. Když se potkává s Hoffmannem, využívá jeho slabosti k ní, a prosí ho, aby ji zanechal svůj odraz v zrcadle. Hoffmann tak učiní a Giulietta ho předá Dapertuttovi. Hoffmann po ztrátě tváře už Guiliettu nezajímá. V zoufalosti se vrhá se Schlémilem do souboje o klíč k Giuliettinu budoáru a Dapertuttovým kordem Schlémila zabíjí. Giulietta se mu vysmívá a odchází s dalším milencem Pitichinacciem. Čtvrté jednání Antonia Krásná Antonia, žijíc v Mnichově se svým otcem radou Crespelem, získala po své matce nejen velký pěvecký talent, ale také nemocné tělo. Její otec, rada Crespel, aby zabránil vztahu Antonie s Hoffmannem skrývá se s ní v Mnichově. Hoffmannovi se však podaří Antonii najít a i přes opětovné Nicklaussovo varování, slibují si spolu věčnou lásku. Hoffmann se tajně v domě skryje. Do jejich životů přichází doktor Miracle se slibem, že Antonii vyléčí. Ano, právě ten doktor Miracle, po jehož léčbě zemřela matka Antonie. Crespel však souhlasí a Miracle přesvědčuje Antonii, že její zpěv je oním lékem, jenž vede k uzdravení. Hoffmann však poznává, že právě zpěv Antonii zabíjí a přesvědčuje jí, aby se vzdala svých uměleckých ambicí. Antonie rezignuje a souhlasí. Doktor Miracle ji však omámí a znovu přesvědčuje, aby se nevzdávala. Pod vlivem jeho medikamentů a sugesce vidí přicházet svoji zemřelou matku. I tento přízrak vlastní matky ji nutí, aby zpívala. Antonie poslechne a toto její uposlechnutí se stává osudným umírá. Páté jednání epilog V divadle končí představení, taktéž i Hoffmannovo vyprávění. Hoffmann i Nicklausse jsou u konce. Vyčerpáni pitím, vzájemným podivným přátelstvím, Hoffmannovými tragickými láskami už nemají sílu dál žít. Opilý a vyhořelý Hoffmann přijme od Nicklausse smrtelnou dávku drogy a umírá. V tu chvíli za ním přichází jeho vysněná Stella. Myslí, že Hoffmann v opilosti usnul. Přijme tedy doprovod rady Lindorfa a odchází. Společnost pokračuje v zábavě, kterou přeruší výstřel. Nicklausse, který Hoffmanna miloval i nenáviděl, si vzal život.
Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Osvětlovači... Luboš Udržal Jaroslav Němec David Lanči Štychy... Jaruška Müllerová Maruška Abrhámová Dagmar Laubová Hanička Mazánková Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Viktor Beneš Jevištní mistr... Jan Kocourek Vedoucí rekvizit... Danuše Klosová Rekvizity... Zuzana Borodinová Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory. 2014 cena 23 Kč / náklad: 1 500 ks Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. ředitel: MgA. Martin Otava šéf opery: Martin Doubravský redakce: Linda Keprtová grafika: Pavel Dušek fotografie: Vojtěch Havlík Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. www.saldovo-divadlo.cz, www.evstupenka.cz
SBOR DFXŠ VÁCLAVA KREJČÍ HOUSKOVÁ Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo divadlo.cz