Otázka: Hinduismus Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Bibinka 1. Úvod Jedním z důvodů, proč jsem si jako téma seminární práce vybrala právě hinduismus, byla převážně moje zvědavost a touha dozvědět se o tomto východním náboženství něco více. Vzhledem k tomu, že již dříve jsem se začala zajímat o buddhismus, o němž jsem přecetla nesčetné množství knih a článků, náboženství jemu tak podobné a částečně související jako je hinduismus, mi zůstávalo záhadou. Do nedávné doby jsem měla pouze povrchové informace, jenž (musím konstatovat) byly naprosto nedostačující a neadekvátní na studenta gymnázia. Na tomto základu jsem se rozhodla situaci změnit a začít se více zajímat i o jiná náboženství, jež pochází právě z oblasti Asie, která mě vždy velice lákala. 2. Hinduismus obecně Hinduismus byl u nás dříve nesprávně chápán vzhledem ke skutečnosti, že před rokem 1989 bylo v tehdejším Československu vydáno pouhých pár publikací o tomto východním náboženství. Není divu, že valná většina lidí, si dodnes pod tímto pojmem představí posvátnou krávu, podivnou směsici vzájemně si odporujících vět a pověr, v níž vegetují v jakési nepochopitelné symbióze bok po boku polonazí asketové a Kamasútra, upalování vdov za živa, nejstarší indoevropské filozofické úvahy a křiklavě pomalované sochy bohů a mnohorukých bohyň, před nimiž padají zaostalí venkované na tvář. K tomu všemu zde figuruje také stejně nepochopitelný kastovní systém, hodící se spíše pro nějakou středověkou společnost než pro modelní společenství dvacátého století. Ovšem pokud člověk začne bádat a dozvídat se další informace, rázem zjišťuje, že tyto prvnotní předsudky, byly ve skutečnosti zcela oprávněné, vzhledem k tomu, že hinduismus se vyznačuje svojí proměnlivostí v závislosti na časovém období a místě, kde se postupně vyvíjel a neustále měnil, ale také svojí nejednotností, týkající se jistých pravidel. Hinduismus patří k nejsložitějším náboženstvím na světě, hlavím důvodem je především to, že neexistuje jasná a stručná definice. Patrně proto, že žádná neuspokojí všechny zasvěcené. Někteří odborníci se page 1 / 9
pokusů o definici zřekli a tvrdí, že hinduisté jsou prostě to, co zbude, když z náboženského spektra jižní Asie odečteme muslimy, džinisty, buddhisty, křesťany, židy, párse a vyznavače kmenových náboženství. Hinduismus se dá popsat jako globální způsob života jedinců, rodových skupin, společenských seskupení a alespoň donedávna také celého indického národa ši spíše uskupení národů, spojených vědomím společné všeobsáhlé náboženské tradice, která každému určuje místo ve společnosti i v tomto životě, poskytuje mu výhled do budoucnosti v následujících životech podle toho, jak plní své povinnosti a respektuje věčný zákon, a zaručuje mu možnost či naději na konečné spasení. [1] Obecně lze říci, že hinduismus je velmi různorodé, otevřené a tolerantní náboženství, které je po křesťanství a islámu třetí nejrozšířenější náboženství na světě. Název pochází z perského slovního kořene hindu, v sanskrtu sindhu, což je název řeky Indus. Muslimští Peršané slovem hindu označovali nemuslimské obyvatelstvo, žijící za řekou Indus. Řečí hinduismu je především sanskrt, což je upravená nebo-li vybroušená mluva, klasická podoba starověké indoárijštiny, kterou bráhmanská elita používala při ústním podání hinduismu. Sanskrt nikdy nebyl mateřským jazykem, nýbrž vždy jen druhým nebo třetím jazykem vzdělanců, a řada kněží a učenců jej ovládá i dnes. 3. Rozšíření Hinduisty nalezneme ve všech státech jižní Asie. Tvoří většinu v Indii a Nepálu (v obou zemích jich je přes 80%), zhruba pětinový podíl mají na Srí Lance a jen nepatrné zastoupení v Pákistánu a Bangladéši, kde je státním náboženstvím Islám. Rozrůstající se hinduistické komunity najdeme i mimo jižní Asii. Početná hinduistická společenství nalezneme také například na indonéském ostrově Bali, ve východní a jižní Africe, v prosperujících státech Perského zálivu, na ostrově Fidži v jižním Pacifiku, na severovýchodním pobřeží jižní Ameriky, na Trinidadu a dalších ostrovech v karibské blasti. Hinduistické chrámy jsou činné v Pittsburghu, Chicagu, Houstonu, San Francisku, Londýně a v řadě dalších velkých měst Severní Ameriky a Evropy. Hinduismus vyznává téměř jedna miliarda lidí. Bez ohledu na rozsah středověkých a novověkých přesunů stále platí, že vliv hinduismu prochází kulturami mnohem méně, než je tomu u buddhismu, křesťanství či islámu [2] Moderní města jako například Váránasí (známé též jako Káší nebo Banáras), Iláhábád, Gajá či Hardvár jsou posvátnýmí místy indických poutníků stejně tak jako ve starověku před téměř třemi tisíci lety. V Čechách se podle posledního sčítání lidu hlásí k hinduismu 637 lidí. 4. Historie Hinduismus se vyvíjel více než tři tisíce let a neustále přijímal nové podněty. Vznikl zhruba v období 3 000-1 900 let před naším letopočtem z náboženského systému pasteveckých Árijců. Cílem jejich page 2 / 9
náboženství bylo žít v nebi. Zhruba v 1. st. př. n. l. došlo k první reformě hinduismu, byly zavedeny prvky reinkarnace a kasty. Cílem tohoto zreformovaného náboženství bylo vymanění z kruhu věčných reinkarnací. Další reforma se odehrála v 19. století. Jejím základem byla snaha o sjednocení různých kultů, zrovnoprávnění žen (zákaz upalování vdov) a zrušení kast, k němuž došlo až v roce 1947. V některých oblastech se udržují formy hinduismu ještě z dob před poslední reformou. Hinduismus se dá rozdělit na období: Védismus (asi v době mezi 12. 9. stol. př. Kr.) - V tété době vzniká sbírka textů zvaných védy, dodnes základní texty hinduismu. Bráhmanismus - (11.-8. stol. př. Kr.) je to doba, kdy příslušníci nejvyšší kasty, bráhmani, sepsali na základě spekulace a kultovní praxe první významný výklad véd Období upanišad - (od 8. století př. Kr.) v němž se mísí árijské a předárijské náboženské formy (toto období se někdy nazývá starší hinduismus) Hinduismus (od 4. stol. př. Kr.), je doba, kdy byly ukončeny upanišady, kdy vznikají velké poklasické eposy Mahábhárata s epizodou Bhagavadgíta a Rámájana a dochází k vytvoření velkých filozofických systémů. 5. Manův zákoník Stručný výklad hinduismu se objevil na počátku našeho letopočtu ve spise, jenž se stal závazným textem klasického indického práva, v Manuově zákoníku neboli Mánava-dharmašástře. Původně tento sanskrtský text sestavil mudrc Manu jako jeden z několika přehledů pojednávajících o náboženství, právu, správném konání o všem co zahrnuje sansktské slovo dharma[3]. Podle Manua se člověk smí plně soustředit na vysvobození ze světa neustálých znovuzrození až poté, co splatí dři dluhy. Manu tak podává vhodnou pracovní definici hinduismu, neboť vystihuje základní momenty tradice, v níž stojí. Plynutí životů se v klasickém hinduismu říká převtělování (sansára), což je svízelný stav, jejž má přerušit a ukončit vysvobození (mókša) z pout k tomu světu, do nichž člověka uvrhávají následky jeho činů (karma). Manův výrok spojuje tři dluhy člověka víru, která byla už v Manuově době tisíc let stará s nepřetržitým koloběhem zrození a smrti, jímž člověk v tomto světě prochází (tato nauka je mladší). Tři dluhy vůči starověkým mudrcům, bohům a předkům jsou poprvé zmíněny kolem roku 1000 př. n. l. v posvátných textech zvaných védy[4]. Tři závazky na sebe prý bere při narození každý z privilegované vrstvy kněží a učenců zvaných bráhmani a měl by je splatit bájným mudrcům, kteří jako první šířili védy, dále bohům a nakonec předkům neboli takzvaným společným otcům. Bráhman se tohoto vrozeného dluhu zbavuje tak, že se naučí a přednáší védy (čímž je jako starodávní mudrcové šíří dál), že provádí oběti bohům (čímž udržuje v chodu svět, jenž byl na počátku rovněž stvořen z oběti) a že zplodí syna (čímž zachovává rod, jako jej zachovali otcové). Splatit tyto dluhy znamenalo dojít k duchovnímu naplnění. page 3 / 9
Život muže (předně bráhmana) by měl být podle Manuova zákoníku rozdělen na 4 období (ášramy): 1. brahmačárin student, učí se védy a další písma pod vedením gurua 2. grhastha hospodář, věnuje se rodinnému životu 3. vánaprastha poustevník, odchází do lesů, aby hledal spirituální poznání 4. sannjásin svatý muž, stav, který usnadňuje vysvobození 6. Posvátné texty Hinduismus nemá ani zakladatele, ani kánon stálého posvátného písma. To obsahuje shruti (soubor zjevených textů) a smriti (texty tradice). K první skupině patří Védy ( Vědění ), soubor Písma, sepsaný v severozápadní Indii od roku 1500 př. n. l., jež obsahují: Rigvédu vědění (véda) v podobě zpěvů (rig) Samavédu představuje védu zpěvů určených k doprovázení obětních obřadů Soma (Opojný nápoj) Jajurvédu představuje védu formulí užívaných pro oběti Atharvavédu -představuje védu věnovanou znalosti magických formulí Upanišády představují základ Védanty, soubor filosofických teorií Ke druhé skupině patří: Itihasa ( Mýtické epopeje ), z nichž nejznámější jsou Mahábhárata a ramajany ( epopej Rámy ) Purány (starověká vyprávění ve verších) Tantry (esoterické texty) Během dvou tisíciletí, která dělí klasické texty (jako jsou texty Manuovy) od hinduismu dnešní jižní Asie, mnohé vyprchalo. Pozornost se přesunula z obrovské masy textů zvaných védy na stejně rozsáhlou sbírku eposových recitací a veřejných představení i na jiné, nové žánry ústně tradovaných mýtů a nauk. Struktura společnosti se zkomplikovala, když rozdělení do tříd ustoupilo roztříštěnějšímu a oblast od oblasti odlišnému kastovnímu systému. Po celou dobu svého trvání byl hinduismus navíc soustavně page 4 / 9
ohrožován stykem s jinými náboženskými tradicemi džinismem, buddhismem a poté křesťanstvím a islámem z nichž posléze i těžil. Máme-li charakterizovat hinduistu v Indii, Nepálu nebo jinde v současné jižní Asii, je zcela nepochybné, že bude věřit v karmu a sansáru, uctívat jisté posvátné texty a určitá božstva (aniž by přitom jeden text nebo božstvo považoval za hlavní) a uznávat povinnost uspokojit své předky zplozením potomka a více či méně pravidelnými oběťmi a modlitbali. Dále se bude řadit na určité místo ve společenské struktuře tříd a kast, kterou by uznala většina hinduistů. 7. Bohové Hinduismus je polyteistické náboženství, více než tisíc bohů například Višna, Šiva, Bráhma, Kálí, Šaktí apod. Věřící buď považují jedno z božstev za nejvyšší nebo mají tzv. božskou trojici Višna (udržuje svět), Šiva (ničí svět, aby ho mohl přetvořit), Bráhma (stvořitel světa, má čtyři ruce a čtyři obličeje, proto může všechno vidět a všude zasahovat) nebo si myslí, že jsou si všichni rovni, ale uctívají jen jedno božstvo, to které je jejich nejoblíbenější. Tuto poslední variantu vyznává většina hinduistů. Bohové jsou bezpohlavní, neboť by je to omezovalo. Jedním z nejoblíbenějších bohů je Kršna. Ten je Višnovou devátou reinkarnací. 8. Kasty U hinduistů je pohled na narození a smrt silně ovlivněn vírou v reinkarnaci. Člověk se opakovaně vrací na tento svět narození tedy není žádná slavnostní premiéra, nýbrž jím začíná jedna z mnoha repríz, či spíše životních reparátů, příležitostí, jak napravit nedostatky minulého zrození až ke konečnému vysvobození. [5] V hinduistické společnosti je narozením dáno mnoho záležitostí, které již nelze změnit, například náboženskou příslušnost. Hned po narození také patříte automaticky do určité kasty a pokud to bude kasta nízká, můžete jen doufat v příští lepší zrození. Určitá zaměstnání totiž mohou vykonávat lidé z jistých kast, i přesto že indické zákonodárství může pomoci, stálo by to hinduistu velké úsilí. Obyvatelstvo se dělí na čtyři varny (kasty) + nedotýkatelní (dříve nedotknutelní), kteří se nacházejí mimo varny. Jednotlivé varny jsou: 1. bráhmani, kněží (jako jediní mohou provádět tradiční védské rituály) Zklidnění, sebevláda a pokání, čistota, snášenlivost a přímost, poznání, rozpoznávání a náboženské přesvědčení tvoří činy bráhmanů a rodí se z jejich podstaty [6] 2. kšatrijové, válečníci, panovníci Chrabrost a životnost, vytrvalost a obratnost, neochvějnost v boji, page 5 / 9
štědrost a svrchovanost patří k činům kšatrijů zrozeným z jejich podstaty [7] 3. vaišjové, obchodníci, zemědělci a řemeslníci Obdělávání polí, chov dobytka a obchod patří k činům vaišjů zrozeným z jejich podstaty [8] 4. šúdrové, služebníci ostatních varen A činností šúdry, zrozenou z jeho podstaty, je služba. [9] Každá varna má podrobně stanovené povinnosti, které rozebírá Manuův zákoník. Tyto povinnosti se týkaly mužů, protože ženy se neúčastnily společenského života a jejich povinností byla oddanost manželovi a mateřství. V tradičním životě byl hinduismus vždy formován nevzdělaným lidem a polovinu z něj tvořily ženy. Ženy tedy v hinduismu vždy hrály svou roli, ale nebyly zmiňovány v literatuře a umění a nevstupovaly do institucí kněžství a chrámové či kláštěrní správy. Hlavními bohy (dá-li se to tak říci) je trojice Brahma, Višnu a Šiva (dohromady označovaní jako Trimúrti). Brahmani zase považují za hlavního a jediného boha Šivu. Obě skupiny ale nejsou většinou nepřátelské a chodí do stejných chrámů. Tito bohové mají i své ženské protějšky (šakti). Sarasvatí je Brahmova dcera a podle jedné verze i manželka. Je uctívána jako bohyně literatury a umění. Lakšmí, bohyně štěstí, je manželkou Višnua. Manželkou Šivy je Párvatí, které má mnoho rozličných podob. Jednou z jejích nejznámějších forem je bohyně Kálí (na západě je chápaná jako jakési ďábelské božstvo, ale to neodpovídá pravdě - je spíše symbolem pomíjivosti a nového zrození). 9. Větve Tři hlavní proudy hinduismu jsou: višnavismus (70% hinduistů, kult Višny) šivismus (25%, kult Šivy) šaktismus či tantrismus (4 %, kult Šakti, manželky Šivy). 10. Svět Nejautoritativnější teorie vzniku světa pochází z Manuova zákoníku (Manu smrti), podle níž je stvořitelem celého světa bůh (déva) Brahma. Svět netrvá na věky, ale je periodicky ničen a znovu tvořen (čas je v hinduismu cyklický). page 6 / 9
11. Závěr Hinduismus bezpochyby patří mezi nejsložitější a nejrozmanitější náboženství na světě. Právě díky tomu, je mnohdy nesprávně chápán a pojímán buď jako animismus nebo v mnoha případech spíše jako vírů, jenž rozděluje společnost do kast a nutí své příslušníky dodzžovat mnohdy nesmyslná pravidla. Objevuje se zde značné množství souvislostí právě mezi hinduismem a již zmíněným buddhismem. Obě náboženství používají jako jazyk svých posvátných textů sanskrt a mnohé pojmy se zde opakují, jako například karma, sanjásin, mantra, mókša, brahma a další. Dle mého subjektivního názoru se v obou těchto východních náboženstvích vyskytuje mnohem více filozofie, než ve srovnání například s křesťanstvím či jinou víru pocházející ze západu. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nenalezla víru, jež by mě natolik zaujala, abych byla ochotna se jí zcela oddat, považuji se za ateistu, ovšem pokud bych si přeci jen měla vybrat, pravděpodobně bych si zvolila buddhismus, protože je jendiné náboženství na světě, pod jehož jménem (ve jménu Buddhy přesněji řečeno) nebyly páchány žádné zločiny. Ani nové poznatky o hinduismu mě nepřesvědčily z tohoto přesvědčení upustit. Především se mi nelíbí kastovní systém, jež nepochopitelně rozděluji společnost do varn, které se hodí spíše pro středověkou společnost. Přijde mi jako diskriminace, že se lidé nemohou svobodně rozhodnout s kým uzavřou sňatek (pouze v rámci kast.) Ovšem to je diskutabilní, když si uvědomíme, že mentalita lidá vyznávajících hinduismus je zcela odlišná od té naší, nemůžeme hodnotit zda-li to i oni berou také tak. Pokud v nějakém systému vyrůstáme od ranného věku, nepřijde nám ničím zvláštní ani ojedinělý. Stejně tak je tomu v Indii a jiných částech světa. 12. Zdroje PREINHAELTEROVÁ, H.: Hinduista od zrození do zrození. Vyšehrad, Praha 1997, 1. vydání, ISBN 80-7021-211-X KNIPE, David M.: Hinduismus experimenty s posvátnem. Praha: Prostor 1997. 232 s. ISBN 80-85190-57-5 ZBAVITEL, D.: Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. DharmaGaia, Praha 1993, 1. vydání ISBN 80-901225-5-8 ZBAVITEL, D. (překlad).: Upanišady. DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-86685-34-9 [1] K. Werner, Náboženské tradice Asie, s. 29.. [2] KNIPE, David M. Hinduismus experimenty s posvátnem. Praha: Prostor 1997. 36 s. page 7 / 9
[3] Souhrn duchovních povinností v souladu s vesmírným zákonem a řádem; patrně nejblíže západnímu pojmu náboženství ; dharma nahrazuje védský termín rta. [4] Posvátné vědění, soubor textů zjevených starověkým mudrcům. [5] H. Preinhaelterová, Hinduista od zrození do zrození, s. 6. [6] Bhagavadgíta XVIII.42 (př. J. Filipský, J. Vacek) [7] Bhagavadgíta XVIII.43 (př. J. Filipský, J. Vacek) [8] Bhagavadgíta XVIII.44 (př. J. Filipský, J. Vacek) [9] H. Preinhaelterová: Hinduista od zrození do zrození. Vyšehrad 1997, str. 49) page 8 / 9
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org) Hinduismus - seminární práce Více materiálů na Studijni-svet.cz page 9 / 9