STUDIE MIKROEKONOMICKÝCH MODELŮ

STUDIE MIKROEKONOMICKÝCH MODELŮ Závěrečná zpráva SOCIOKLUB SDRUŽENÍ PRO PODPORU ROZVOJE TEORIE A PRAXE SOCIÁLNÍ POLITIKY Na Moráni 1750/4, 128 00, Praha Tel. 602 365 612 e-mail: office@socioklub.cz www.socioklub.cz pro DROM, romské středisko Praha, Brno 15. května 2007

Obsah A. Průběh projektu a vyhodnocení výstupů B. Deskripce ideálně-typické romské domácnosti C. Srovnání reálných potřeb s možností výdělků D. Situace v lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus E. Otázka zadluženosti F. Závěr G. Příloha přepisy rozhovorů 2

A. Průběh projektu a vyhodnocení výstupů Při sledování fungování mikroekonomických vztahů v rámci domácností, tj. základních jednotek uvnitř cílové skupiny, zejména rodin, a při respektování zadání, že cílovou skupinou se rozumí osoby sociálně vyloučené (převážně Romové) 1, vycházel zpracovatel z výstupů řízených rozhovorů uskutečněných realizačním týmem a personalisty Rozvojového partnerství Mikrobus. Dalším zdrojem studie byly dostupné společenskovědní a dokumentační materiály vztahující se k danému tématu a lokalitám. Pro účel analytického zpracování bylo nutné rozdělit celek sebraných údajů na komponenty a zkoumat jejich fungování jakožto relativně samostatných prvků. Jako každá analýza, tak se i předkládaná studie vyznačuje určitým stupněm explorace provedené na základě průzkumového výzkumu 2, nutně vymezeného hypotézami (vytvořenými závěrem I. etapy). Jedná se tudíž o indukci 3 vycházející z poznatku, že pozorovaní představitelé dané jevové kategorii se vyznačují nějakou poznatelnou vlastností, kterou budou mít i další její instance a z které je možné vyvodit pravidlo o určité platnosti opakující se v obdobném prostředí. V I. etapě zakázky byly na základě pěti řízených rozhovorů uskutečněných v prosinci a lednu 2006/7 provedených realizačním týmem v městě Brně v lokalitách městských částí Brno-střed a Brno-sever stanoveny níže uvedené hypotézy, týkající se: 1 Citováno z výzvy k účasti na zadávacím řízení zadavatele, Drom 2006 2 V teorii se jedná o prozkoumávání nových témat, které je nutné explorovat navrženým souborem otázek. 3 Na rozdíl od dedukce, která spočívá v logickém odvození závěru z množiny jiných tvrzení považovaných za pravdivá. Více viz: Jan Hendl Kvalitativní výkum; základní metody a aplikace. Portál, 2005. 3

závažnosti disproporce příjmů a výdajů sociálně vyloučených domácností; vysoké frekvenci výskytu a charakteru vzájemnostního úvěrování/zadlužování sociálně vyloučených; předpokládané neekonomičnosti ekonomického mechanismu spotřeby; vysoké míry zadlužení cílové skupiny u úvěrových firem a případně fysických osob; positivní reakce cílové skupiny na možnosti změny platebních mechanismů zaměstnavatelů, nebo na eventuelní změnu mechanismu (frekvenci) výplat sociálních dávek; nízké akceptovatelnosti (porozumění) pracovního a sociálního (odborného) poradenství v otázkách finanční strategie respondentů výzkumu. Rozhovory sledovaly příjmovou a výdajovou strukturu respondentů a jimi uplatňované životní strategie. Při porovnání obou položek se objevil zjevný schodek ve prospěch výdajů, který je saturován půjčováním hotovosti v rámci rodinné solidární sítě, fungující de facto jako specifický druh kontokorentního účtu. Respondenty rozhovorů byli členové vícegeneračních romských domácností, převážně dlouhodobě nezaměstnaní. Přičemž takováto dlouhodobá odluka z trhu práce a původ (starších) členů tázaných domácností z romských sídelních agregátů (osad) východního Slovenska byly uváženy jako indicie sociálního vyloučení a rodin fungujících na tradičním principu. 4

V II. etapě zpracovatel vyhotovil strukturu řízeného rozhovoru majícího za úkol zjistit aktuální situaci v cílové skupině, definované jako osoby znevýhodněné na trhu práce (převážně Romové). Při konsultacích s personalisty Rozvojového partnerství Mikrobus bylo dále ujasněno, že respondenti výzkumu budou členové domácnosti z okruhu klientů organizací, v rámci nichž personalisté působí. Z cílové skupiny však byly vyňaty domácnosti, jejichž určujícím modem životních strategií je naplňování potřeb daných závislostmi na drogách, alkoholu, gamblerství nebo jiných látkách a činnostech, které se obecně považují za svého druhu onemocnění. Ačkoliv se rovněž jedná bezesporu o osoby znevýhodněné na trhu práce, nebyly by poznatky získané výzkumem užitelné pro finální výstupy studie. Jako dostačující vzorek bylo určeno provedení circa pěti řízených rozhovorů v každé z lokalit Rovojového partnerství, tj. s třiceti až pětatřiceti domácnostmi. Dne 13. února 2007 se uskutečnilo celodenní zaškolení personalistů Rozvojového partnerství Mikrobus k provedení kvalitativního výzkumu. Školení proběhlo v prostorách romského střediska Drom na Bratislavské 41 v Brně. Účastníci školení byli vybaveni složkami obsahujícími pro potřebu personalistů vypracovanou podrobnou strukturu řízeného rozhovoru, smlouvu o dílo určenou pro respondenty výzkumu a prohlášení o bezplatné výpůjčce diktafonu, kazet, baterií a finanční hotovosti k odměně respondentů. V dopolední části seznámil výkonný ředitel Socioklubu Ing. Petr Víšek účastníky se zadáním výzkumu a jeho účelem. Poté byla s účastníky probrána struktura řízeného rozhovoru (lektor Roman Krištof), způsob definování domácnosti a techniky navázání atmosféry důvěry s respondenty (lektor Mgr. Bronislav Podlaha). V odpolední části byla demonstrována a komentována nahrávka řízeného rozhovoru z I. etapy výzkumu (lektor Roman Krištof) a probírány technické parametry rozhovorů - časový rámec, cyklicita příjmů a výdajů, nebezpečí návodných otázek, aj. (lektor Mgr. Štěpán Bolf). V závěru bylo 5

rozebráno doposud známé schéma zadlužení a způsob jednání úvěrových firem (lektor Ing. Vlastimil Vintr). S účastníky byla smluvena přibližná data návštěv pracovníků Socioklubu v lokalitách v následné vyhodnocovací fázi výzkumu. Účastníci využívali možností dotázání se na případné nejasnosti ve výkladu. Během školení bylo vyplaceno účastníkům cestovné, byly jim předány diktafony (s bateriemi), kazety a obnosy (500 Kč za rozhovor) k odměně respondentů. Účastníci byli poučeni o zákonné úpravě zacházení s osobními daty respondentů. Vzhledem k nepřítomnosti dvou personalistů Společenství Romů na Moravě z lokalit Jeseník a Šumperk, bylo pro tyto smluveno nárazové sumarizační školení, které proběhlo dne 21. února v Brně v prostorách SRNM na Francouzské ulici č. 84 a zúčastnila se jej rovněž jedna personalistka romského střediska Drom. V III. etapě byly v měsících únoru a březnu realizačním týmem navštíveny lokality personalistů v Brně, Hodoníně, Jeseníku, Bruntále, Frýdku-Místku, Šumperku a v Trmicích. Personalisté předali pořízené rozhovory a seznámili realizační tým se situaci v lokalitách. Vzhledem k tomu, že personalisté z Trmic neabsolvovali školení k výzkumu, byly řízené rozhovory provedeny v trmických lokalitách realizačním týmem. Personalisté provedli 5 řízených rozhovorů v Brně, čtyři v Hodoníně, tři v Jeseníku, tři v Bruntále, pět ve Frýdku-Místku a tři v Šumperku. Realizační tým provedl 5 rozhovorů v Trmicích. V IV. etapě byly v měsících dubnu a květnu vyhodnoceny shromážděné poznatky, kontaktováni relevantní aktéři integračních a sociálně inkluzivních snah v lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus a byla finalizována studie mikroekonomických modelů. Výstupy Celkově bylo provedeno 33 řízených rozhovorů z nichž bylo vypracováno 26 kompletních přepisů. Z důvodů technických nedostatků (hluk a nesouvislost 6

záznamu), nebylo možné vyhotovit přepisy z 6 záznamů Situace klientů Rozvojového partnerství Mikrobus se v jednotlivých lokalitách personalistů značně odlišuje a to jak v možnostech pohybu na trhu práce a výdělečných činností, daných situací v lokalitě, tak i v pestrosti škály domácností klientů. Rovněž způsob práce personalistů se nutně liší v aglomeracích městského typu Brna a Trmic od charakteru činností personalistů a NNO působících ve venkovském a navíc příhraničním prostředí (Bruntál, Jeseník, Frýdek Místek). Rozsah a kvalita a služeb poskytovaných v městských centrech (Drom, Romano Jasnica) se liší od venkovského prostředí, kde v rámci Rozvojového partnerství působí Společenství Romů na Moravě (Hodonín, Jeseník, Šternberk, Frýdek Místek). V zcela specifickém postavení je činnost Ligy Bruntál, která se prakticky stává subjektem ( firmou ) sociálního podnikaní. Protože oblast sociálního podnikání je v teoretickém i praktickém rozsahu odlišná od personalistiky, která má být a je praktikována v rámci Rozvojového partnerství Mikrobus, nemohli jsme se jejím specifikům díky omezením daným zadáním Studie věnovat. Předpoklad závažné disproporce příjmů a výdajů sociálně vyloučených domácností byl potvrzen v 23 rozhovorech, na vysokou frekvenci výskytu vzájemnostního úvěrování/zadlužování bylo poukázáno v 12 rozhovorech, předpokládaná neekonomičnosti spotřeby se vyskytla a 11 rozhovorech, a vysoká míra zadlužení klientů u úvěrových firem pak v 19 rozhovorech. Reakci cílové skupiny na možnosti změny platebních mechanismů zaměstnavatelů, nebo na eventuelní změnu mechanismu (frekvenci) výplat sociálních dávek nelze ani akceptovatelnost (porozumění) pracovního a sociálního (odborného) poradenství v otázkách finanční strategie respondentů výzkumu nelze z pořízených rozhovorů kvantifikovat. Metodologie K ověření formulovaných hypotéz a k zjištění dalších poznatků bylo užito metody zaznamenávaného řízeného rozhovoru s členy domácností cílové skupiny, kteří byli motivováni peněžitou odměnou za provedení rozhovoru (500 7

Kč za rozhovor provedený v jedné domácnosti). Za pomoci koordinátorů a personalistů Rozvojového partnerství byl proveden pracovníky Socioklubul proveden sběr informací o celkové sociální a zaměstnanecké situaci v lokalitách. Zpracovaný set otázek byl předán personalistům, kteří byli proškoleni ve způsobu tázání a zaznamenávání rozhovoru, v definování počtu členů domácnosti respondentů a v jejich výběru. Celková technika provedení řízeného rozhovoru byla lektory Socioklubu podrobně a názorně představena při zaškolení realizátorů výzkumu. Explanace Tradičním principem fungování rodin rozumí se konstituce domácnosti, jejího provozu a jejích hranic následováním vzorce rozšířené rodiny: domácnost je tvořena rodinou orientační a minimálně jednou rodinou prokreační; hranice domácnosti (vymezené definičně společným stolováním resp. distribucí jídla) se shodují s hranicemi silné solidární sítě (peníze, potraviny, pračka, elektrický proud, další cenné statky a služby) a ve venkovském východoslovenském prostředí se manifestují v prostoru uspořádáním obydlí rodin potomků kolem obydlí rodiny rodičů (tvorba dvorků ); takové dvorky jsou přenášeny i do prostředí městského, ale zůstávají v rovině virtuální: hranice solidární sítě nejsou manifestovány v prostoru), nicméně setrvávají v kopírování hranic příbuzenské jednotky širší nežli je nukleární rodina. Životní strategie respondentů by však bylo mylné spojovat toliko s jejich romstvím. Obdobné přístupy jsou zjevné rovněž u neromských manuálně pracujících vrstev 4. Romství/cikánství užíváme v kontextu deskripce mikroekomických vztahů jako analytickou kategorii, která nám umožňuje hovořit 4 Viz např. vztah ke vzdělání zachycený v Brně provedeném výzkumu: Dělníci školu pro dítě příliš nevybírají. Při její volbě považují za podstatnější než kvalitu učiva vzdálenost školy od místa bydliště. Pokud školu nemusejí navštěvovat, tak ji sami o sobě, z vlastní iniciativy ani nenavštěvují. Podle jejich názoru do školy chodí dítě které samo nejlépe ví, co má dělat, jak se má připravovat a co po něm škola vyžaduje. Odpovědnost za to, jak a jestli vůbec se bude dítěti ve škole líbit, jakým směrem se bude ubírat jeho vzdělanostní dráha, jaké vzdělání si po ukončení základní školy vybere, nechávají dělničtí rodiče na samotném dítěti, případně škole. In: Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. SLON 2004, str.148 8

o fenoménech, sdílejících určité vnější shodné rysy, bez předpokladu, že by tato kategorie měla (nutně) svůj ekvivalent v etnické (či národnostní) rovině. Využito bylo rovněž dostupných studií týkajících se fenoménu sociálního vyloučení a trhu práce, aplikovatelných pro situaci v České republice a specificky pro oblast Brněnska. Byť se koncept sociálního vyloučení užívaný v Evropské unii 5 nutně nepřekrývá s vymezením chudoby a nízko-příjmových vrstev, nebudeme a nemůžeme se v rámci rozsahu zadání zabývat jiným typem vylučování ze společnosti, nežli je dán faktory dlouhodobé výluky z trhu práce a k němu se pojícími nízkými příjmy; tradování odlišných hodnot (od majoritní škály) dané odlišným původem (resp.imigrací a etnicitou); asistencialismem. Přičemž u dlouhodobé výluky z trhu práce rozumíme nezaměstnaností (jak činí MPSV) registraci na Úřadu práce přesahující období jednoho roku; tradováním odlišných hodnot rozumíme rodinou výchovou utvářený přístup k výdělečné činnosti založený na preferenci krátkodobých strategií; nedůvěru k institucím a ekonomickým sítím majoritního světa a z ní pramenící příklon k šedé ekonomice a asistencialismem spoléhání se na intervenci veřejných institucí při řešení obtížných životních situací. Situace takto sociálně vyloučených (či vylučovaných) je dále umocňována současnou krizí (a kritikou) konceptu sociálního státu (tedy zamítání sociálních práv jako součásti práv občanských) a vlivem takovéto krize (a kritiky) na koncipování české sociální politiky. Podle sociologa Jana Kellera jde o ideologii, která zcela záměrně zveličuje rozsah zneužívání sociálních dávek a líčí sociální stát jako vlastní zdroj problémů, nikoli 5 viz Zpráva o stavu romský komunit (2005), www.vlada.cz ; nebo: I když typické případy sociální exkluze jsou dány zcela jednoznačně, zůstává neobyčejně obtížné podobně jednoznačně vymezit hranice tohoto fenoménu. Jádrem, kolem něhož se nabalují další vrstvy sociálně vyloučených, jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Avšak množina nezaměstnaných se nekryje s množinou lidí žijících v bídě a ta se zase nekryje s množinou sociálně vyloučených. Ne všichni nezaměstnaní žijí pod hranici bídy, ne všichni chudí patří mezi sociálně vyloučené a ne všichni sociálně vyloučení jsou bez práce. In: Dvanáct omylů sociologie, Jan Keller, SLON 1995, str. 158. 9

jako nástroj jejich řešení 6. Avšak z velké části recentních výzkumů a analýz prostředí a vztahů v sociálně vyloučených (romských) lokalitách (enklávách, ghettech, etc.) vyplývá, že sociální dávky jsou sice jedním ze stěžejních příjmů romských domácností, leč fungování takovýchto domácností je možné jen díky příjmům z nelegální výdělečné činnosti, označované jako práce načerno, nebo aktivit přímo kriminogenních. Protože jsme vzdáleni moralistnímu přístupu k hodnocení sociálních situací, budeme nadále hovořit toliko o používání sociálních dávek, nikoli o jejich zneužívání. 7 V případě fungování zkoumaných domácností, si jejich současné životní strategie nelze bez existence sociálního státu představit (koncipovat). Příčiny dlouhodobé výluky z trhu práce a celkové nerovné postavení velké části Romů jsou dány mnoha na sebe navzájem působícím faktory, které se sbíhají v bludném kruhu, ze kterého lze jen velmi těžko vystoupit: nedostatečné vzdělání a výchova v souladu s tradičními hodnotami rodiny zapříčiňuje nedostatečnou motivaci k hledání příležitostí na konkurenčním majoritním (oficiálním) trhu práce 8 ; zážitky diskriminačního jednání ze strany aktérů vzdělávacího systému a zaměstnavatelů vedou k upřednostnění nárazové nelegální práce ( na černo ), kombinované s registrací na Úřadu práce a 6 Soumrak sociálního státu, Jan Keller, SLON 2005, str. 75 7 Za nevhodný zpracovatel považuje rovněž existující termín individuální desolidarizace (F.X.Kaufmann 1997): Jde o obyčejnou snahu jednotlivců mít výhodu z účelového používání zákonů na sociální ochranu. Může to mít podobu zneužívání sociálních výhod, ale také daňových únik ze strany bohatých, či podobu účasti v šedé ekonomice ze strany sociálně potřebných. V případě romských domácností se rozhodně nejedná o nekalou snahu jednotlivců, ale o modus celých společenství. In: Soumrak sociálního státu, J, Keller, 2005; str.95 8 Úspěch je kategorií skupinovou, nikoli individuální. Je-li úspěch jedince v rozporu s tím, co je dobré pro rodinu, není úspěchem, ale hanbou. Tak mají závazky vůči rodině přednost i před vzděláním a případným zaměstnáním jedince. Vzdělání stojí rodinu peníze a výsledek je natolik mlhavý, že je pokládáno spíše za hloupost a nevděk vůči živitelům, zaměstnáním mimo bydliště zase rodina přichází o dvě ruce potřebné doma (a navíc ještě o část dávek, kdy výdělek je taktéž kolikrát značně nejistý). Mlhavá perspektiva spolu s absencí výchovy k odloženému požitku (něco za něco, nejdříve to, a až potom odměna) tak ukotvuje potenciální vzdělance a manažery doma, a s přibývajícími roky je stále těžší a těžší tento modus života opustit. K tomu se přidávají překážky jako nedůvěra k majoritním institucím, zabydlení se v šedé ekonomice, kolotoč půjček a splátek u úžerníků, kdy pracovat se již nevyplatí, neboť stejně celý výdělek odevzdám, závazky vůči širokému příbuzenstvu atd. Paradoxem jsou situace, kdy jedinec již převzal hodnoty majority, ale stále musí manifestačně vyznávat hodnoty kultury vlastní, a tak i kdyby byl schopen do práce jít, nepůjde z toho důvodu, že by pak musel svůj výdělek rozdělit svým příbuzným, tedy se mu to v souladu s jeho nově nabytým způsobem myšlení nevyplatí. 10

příjmem (některé ze) souboru sociálních dávek; nedostatek peněz se řeší zadlužováním, které v případě uplatňování exekucí věřiteli již naprosto demotivuje (prakticky činí ekonomicky nerealistickým) hledání legálního zaměstnání; závislost na rodinné solidární síti umožňuje jen velmi malou (případně jen nárazovou) mobilitu při přístupu k výdělečné činnosti. Výše uvedené faktory lze samozřejmě dále různě kombinovat a obohacovat. Jak již bylo zmíněno, tradování odlišných hodnot v prostředí romských rodin lze částečně vysvětlit residuem kultury romských osad v které se po generace upřednostňovala vzájemná solidarita uvnitř velkorodin, okamžitá spotřeba a krátkodobé strategie přežívání. Hodnota vzájemné solidarity mezi členy rodinných uskupení je stále vysoce ceněna a prakticky funguje jako neformální pojištění (Steiner 2005) 9 a znemožňuje individuální úspěch. Nota bene, je takovéto pojištění při nepravidelnosti prací na černo a výkyvech sociálních dávek 10 výsostně praktické. Za asistencialismus jsme označili návyk na řešení životních situací spojených obzvláště se zaměstnáním a bydlením ze strany veřejných institucí. Představa, že by tomu mohlo být jinak než zařízením ze strany úřadů u členů cílové skupiny v podstatě absentuje. Projevuje se i při spřádání podnikatelských záměrů, v kterých je stále zdůrazňována dotační role veřejných institucí. V tomto se však očekávání nijak výrazně neliší od majoritních skupin, pouze nám k porovnání chybí potřebný materiál k alespoň kvalitativnímu srovnání. 9 Romové samozřejmě pěstují vztahy ve svých rozšířených rodinách i z jiných než ekonomických důvodů, - mají se prostě rádi. Avšak to, že rodinné sítě mají i jinou než materiální hodnotu neomlouvá existenci materiální nouze, která je rovněž součástí motivací k udržování solidárních sítí. In: Romové na trhu práce (první, pracovní verze), Kateřina Hůlová, Jakub Steiner; Člověk v tísni a CERGE, 2005, str.5 10 Sociální systém je složitý a neprůhledný a jeho uplatňování často závisí na místních zvycích a osobních názorech místních úředníků. Přestože je většinou štědrý, příležitostně selhává či kolíšě, a pak je příjemce ponechán bez příjmu. Pro tok sociálních dávek jsou typická období stabilizovaných příjmů a nenadálých výpadků; přesně tehdy je rodinná solidární síť nepostradatelná. Tamtéž, str.6 11

B. Deskripce ideálně-typické romské domácnosti 11 Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Životním světem členů dotazovaných romských domácností je jejich početná vícegenerační rodina, v rámci níž jsou zvláště silné vazby po ženské linii, mezi matkou a dcerami. Členové domácnosti získávají v rámci vazeb velkorodin většinu nutných informací potřebných k přebírání, vytváření a udržování životních strategií. V rámci sítě takovéhoto velkorodinného uskupení se odehrává i velká část ekonomických vztahů splétající pouta vzájemné solidarity. Jedná se většinou o koloběh peněz, jakýsi nepřetržitý hotovostní tok mezi domácnostmi velkorodin. Klíčové postavení pro hotovostní tok zaujímá domácnost matky, která je zdrojem a ohniskem údržby koloběhu peněz. Muži si ponechávají část výdělků získaných z výdělečné činnosti většinou z tzv. prací na černo, z různých fušek, nárazových námezdních prací pro kopáčské firmy a sběrem kovového šrotu. Bohužel se nám nepodařilo dostat se k takovým zjištěním, které by mohly být vodítkem alespoň k přibližnému procentuelnímu odhadu. Zpracovatel se kloní k reálnosti zadržování v průměru poloviční částky z černých výdělků pro vlastní potřebu, respektive pro potřebu investic do statusových položek (oblečení, cigarety, hospodská útrata, sázky v Tip-sportu, etc.). Členové domácností cílové skupiny mají minimum vazeb na okolí mimo okruh své (velko)rodiny. Tyto vazby jsou však natolik silné, že saturují jejich společenské potřeby. Do velké míry ani nestíhají či si nemohou dovolit (z finančních důvodů) udržovat vazby s rodinou usedlou mimo domovskou lokalitu. Vazby v rámci sítě známých ze škol a pracovních angažmá jsou nečetné, mimo domovskou lokalitu fakticky neexistující. Neobjevují se žádné 11 Vypracováno na základě poznatků z brněnských lokalit. 12

zmínky o spolužácích, kolezích, přátelích z jiných kruhů, než-li (pokud vůbec) z romské komunity. Mezi bílými mají kontaktované domácnosti množství známých z vrstev obdobně situovaných, respektive z řad dlouhodobě nezaměstnaných, participujících na společném trhu práce na černo. Pokud je sezónní nedostatek pracovních příležitostí na obvyklém, naší cílové skupině známém trhu, a to jak oficiálním tak i na trhu prací na černo, znamená to pro naše respondenty výdělečný propad, neboť nemají téměř žádné vazby na trhy jiné. Nedisponují kontakty čí sítí známých, což je u majoritního obyvatelstva obvyklé. Takovéto kontakty nazval americký matematik a logik Mark Granovetter ve své studii Síla slabých pout slabými (sociálními) vazbami, které jsou pro praktický a flexibilitu vyžadující život mnohem důležitější než silné sociální vazby v rámci rodiny a úzkého okruhu stálých přátel. Neboť při nastalé potřebě nových informací takovéto v rámci svých silných sociálních vazeb nenalezneme. Informace známé v našem nejbližším okruhu jsou nám známy víceméně také. Nezaměstnaní kamarádi konferující ve své domácké hospůdce u piva práci nenaleznou. Slabé vazby hrají klíčovou roli tehdy, potřebujeme-li komunikovat s vnějším světem. Při hledání zaměstnání se často stává, že naši blízcí přátelé nám těžko mohou pomoci. Pohybují se ve stejných kruzích a vědí tedy zhruba totéž co my. Abychom získali novou informaci, musíme aktivovat své slabé vazby. Slabé vazby neboli naši známí jsou pro nás mostem k vnějšímu světu, protože tím, že se vyskytují na jiných místech, získávají informace z jiných zdrojů než naši bezprostřední kamarádi. 12 U členů romských domácností naprosto převažují silné vazby nad slabými, některé takovéto domácnosti prakticky žádnými slabými vazbami nedisponují. 13 12 In: V pavučině sítí, Albert-László Barabási, ISBN 80-7185-751-3, Paseka 2005, str. 47-48 13 Zatímco většina Neromů má vzdělané známé s vysokými příjmy, Romové ne, a tak se jim nedostává přímé zkušenosti s výhodami vzdělání. Navíc úspěch Romů je se vzděláním spojen mnohem méně než u Neromů; Romové často pracují v šedé ekonomice a ti úspěšní získali své bohatství na základě svých známostí, talentů a osobních kvalit vzdělaní obyčejně nebylo rozhodující. Navíc, rodina může příliš vzdělaného příslušníka ztratit. Steiner, Romové na trhu práce, str.8 13

Tradiční (ideálně typická) romská domácnost je vlastně trojgeneračním uskupením (několika) domácností, které obývají byty v zástavbě pavlačových domů starších dělnických předměstí a po stránce sociokulturní i ekonomické vytváří fakticky jednu velkodomácnost. Orientační rodinu tvoří domácnost rodičů starých kolem 40 až 50 let, s jedním nebo dvěma přebývajícími prarodiči (kolem 60 a více let) a synem (20 let), který žije s družkou a očekávají dítě (rodina prokreační). Na tuto orientační rodinu jsou však přímo navázané prokreační domácnosti (3) dcer (mezi 20 a 30 lety), které domácnost orientační prakticky denně navštěvují, byť sami žijí s druhy a dětmi v jiných bytových jednotkách, které mohou být i značně vzdáleny (například několik zastávek tramvají). Jedná se tedy o společenství zhruba 12 dospělých circa stejného počtu dětí. Takováto velkodomácnost je základem solidární sítě, na které jsou ještě napojeni různí strýčci, bratranci a sestřenice. Ti však již neparticipují na každodenním (respektive každotýdenním) penězovodu, na který se napojují jen v případě zapůjčení (či půjčky-daru) větších obnosů (deseti a více tisíc Kč). Takováto půjčka je v rámci velkorodiny bezúročná a často nevratná. Naopak drobnější cirkulace menších plnění (několika stovek až několika tisíc Kč) je očekávaná a případné neplnění by mohlo celé fungování penězovodu zhatit. Jediným konstantním příjmem jsou různé sociální dávky, které se váží k danému datu výplaty. Příjmy z práce na černo se k žádnému fixnímu datu nepojí a tak zpravidla vyplňují díry mezi měsíčním cyklem výplat dávek. Domácnosti utrácí asi dvojnásobek svých příjmů, složených ze souboru sociálních dávek a výdělků z práce na černo. Chybějící polovina peněz je půjčena v rámci velkorodinné solidární sítě a vrácena a pak zase půjčena. Pokud je solidární síť solventní a řetězec půjčování není nenadálým výpadkem přerušen, míra pořizování zboží se stupňuje. V případě menší solventnosti zase klesá. V případě nulové solventnosti dojde ke krachu srovnatelnému v emoční rovině jen s krachem newyorské burzy v roce 1929. Někdo na to šeredně doplatí. Poté se však prvními příjmy opět solidární síť obnovuje a penězovod 14

obnoví provoz. Ke krachům dochází v cyklech srovnatelných s obdobími sucha a dešťů. Jsou nevyhnutelné. Velmi časté jsou členů ideálně typické romské domácnosti stížnosti na nejrůznější formy diskriminace zažívané zvláště v pracovněprávních vztazích. Aniž bychom jakkoliv chtěli zpochybňovat oprávněnost takovýchto stížností, jeví se nám spíše následkem situace sociálního vyloučení, než-li jeho příčinou, která tkví spíše v začarovaném vztahovém kruhu, z kterého lze jen velmi těžko vystoupit. V studii Ekonomie sociálního vyloučení použil Jakub Steiner níže uvedené schéma kauzálních vztahů: Kauzální kruh nemá začátek ani konec. Tudíž spory, zda Romové jsou diskriminování, protože se chovají nevhodně, nebo zda se Romové chovají nevhodně, protože jsou diskriminovaní, nemají smysl. C. Srovnání reálných potřeb s možností výdělků Pro stávající trh práce v České republice je typický důraz na flexibilitu pracovní síly a preference neplnohodnotných pracovních úvazků pro zaměstnance ze strany zaměstnavatelů. Pro takovéto úvazky je typická krátkodobost a obcházení plnohodnotného pracovního poměru formou švarcsystému, tj. užívání živnostenského oprávnění v případě činností, kdy se nejedná o živnost, ale o výkon rutinní práce v odvětví služeb (např. prodavačky), nebo formou 15

částečných úvazků, smluv o dílo či provedení práce. Zátěž plateb povinného sociálního a zdravotního pojištění je tak přesunuta na pracovníka a podnikající firma si tak ulehčí na administrativě a daňových povinnostech. Firma se tak stává flexibilnější a stejnou flexibilitu vyžaduje i po pracovní síle. Nabídka takovéhoto typu prací je bohatá a je jí naplněna novinová i pouliční (letáková) inzerce. Pro naší cílovou skupinu členů romských domácností jsou však takovéto pracovní nabídky málo atraktivní, mnohem výhodnější je výkon neregistrované (nenahlášené) práce na černo. 14 Kategorie reálných potřeb je při konstrukci spotřebního koše kategorií ošemetně subjektivní. Tzv. reálné potřeby neberou v potaz potřeby (sebe)representace a plnění statusových povinností. Hojnost a neomezená spotřeba jsou ideály chudých. Jsou pro ně zjevením v poušti chudoby. V tomto smyslu jsou nadbytek a bída jen dvě strany téže mince. Pouta nezbytnosti nemusejí být železná. Stačí hedvábí. fatální touha po rychlém zbohatnutí nebyla nikdy neřestí zhýralců, nýbrž snem chudých Tajným přáním chudých není každému podle jeho potřeb nýbrž, každému podle jeho přání. 15 Každodenní ekonomický život domácností respondentů je zacílen na uspokojování potřeb spojených se zajištěním výživy, bydlení a oblečení. Nicméně, zvláště v oblasti nákupu potravin se objevuje pořizování hotových produktů potravinářského průmyslu, které jsou vzhledem k nízké příjmové situaci respondentů markantně drahé: jedná se o nákup balených svačin pro děti, časté je pouze minimální uchovávání vařených jídel (které je na hranici mrhání). V hospodaření s potravinami se zřejmě projevuje vliv zvykového (rituálního) zacházení známého z romských osad na Slovensku. 14 Respektive, typikem pro omezený vzorek námi oslovených domácností je vykonávání prací napsaných na někoho jiného, tj. jako zaměstnanec je firmě nahlášen jiný člen domácnosti, např. důchodce. Reálně pracující je tak nadále evidován na Úřadu práce a pobírá sociální dávky (Brno). 15 Hannah Arendtová, On Revolution, citace obsažena v publikaci Svoboda, Zygmund Bauman, Argo 2003, str.115 16

Naopak v oblasti bydlení jsou ceny pronájmu často sanitárně nevyhovujících bytů ze strany pronajimatelů předražené a neadekvátní vynaloženým finančním prostředkům. Omezenost a nízká flexibilita trhu s byty se v bydlení pro nízkopříjmové kategorie projevuje v alarmujícím zneužívání akutnosti potřeby bydlet na straně jedné a v podstatě monopolem na bydlení na straně druhé. Nevýhodnost saturování reálných potřeb z kombinace příjmů ze sociálních dávek a práce na černo se vyjevuje pouze při zaujetí hlediska dlouhodobé perspektivy, která je životnímu světu domácností respondentů cizí a není součástí jimi koncipovaných životních strategií. Navíc pokus o občasný průnik do zaměstnání na oficiálním trhu práce je zpravidla neúspěšný, protože výbava (kulturní či symbolický kapitál) respondentů není dostatečný k tomu, aby je převezl přes úskalí přijímacích pohovorů. Zároveň vnější motivace k výměně dosavadního kulturního kapitálu za jiný je nedostačující (irelevantní). 16 Veškerá očekávání při inkluzi sociálně vyloučených jsou nasměrována k sociální práci, která je však (resp. její aktéři) postavena před nesplnitelný úkol: Má zajistit důstojné životní podmínky pro ty, pro něž se práce nedostává, a má toho dosáhnout uvnitř společnosti, ve které důstojnost životních podmínek je podmíněna právě přístupem k plnohodnotné práci. Sociální začlenění, jež se nemůže opřít o začlenění profesní, je odsouzeno k věčnému začleňování" 17. 16 na rovině zacházení s ekonomickým kapitálem - čistě v rovině ekonomických relací - nemůžeme vykázat kvalitativní diference v chování sociálně vyloučených a majority. Příčinu diferencí v praktické realizace ekonomicky racionálního jednání (které je po formální stránce - pravidlech zacházení s ekonomickým kapitálem - stejné u obou skupin) je asi třeba hledat v diferencích, které spočívají na jiné rovině - nabízí se rovina symbolického kapitálu. To znamená v nekompatibilitě symbolického kapitálu, který funguje ve světě (neformálním světě) sociálně vyloučených a symbolického kapitálu ve světě majority (svrchovaně formalizovaném světě, diktovaném svrchovanou institucí státu, jež svou svrchovanost opírá o akceptaci centralizovaného prostoru garancí, jež majoritě poskytuje - a jež majorita shledává jako výhodný) a jež vymezují prostor kompatibility různých druhů symbolického kapitálu - a díky kompatibilitě (možnosti nahlížení jejich vzájemné převoditelnosti) rovněž prostor - trh - jejich směny. 17 Soumrak sociálního státu, J, Keller, 2005; str.123 17

D. Situace ve vybraných lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus Situaci týkající se cílové skupiny sociálně vyloučených Romů budeme demonstrovat na případu Brna a Trmic, v kterých bylo zpracovateli provedeno krátkodobé šetření. V ostatních lokalitách Rozvojového partnerství nebylo možné z důvodů limitů zakázky důslednější šetření provést. Brno Nabídka výdělečné činnosti pro nekvalifikovanou pracovní sílu na Brněnsku je v poměru s jinými oblastmi v České republice bohatá a v posledních letech konstantní 18. Svědčí o tom pravidelné (půlroční) zprávy úřadů práce bývalých okresů Brno-město a Brno-venkov, stoupající zaměstnávání cizinců a rozsáhlý trh s prací načerno, jehož existence je známá a semi-oficiálně uznávána. Strategiím začleňování sociálně vyloučených, zvláště pak Romů, byla v recentním období věnována řada studií, které se sice možnostmi vstupu na trh práce zabývají, avšak nenabízí k stávajícímu stavu výhodnosti čirého přežívání sociálně vyloučených relevantní alternativy. Konkrétně v městě Brně byl v roce1999 koncipován pro potřeby Rady pro rovnoprávné partnerství Strategický plán řešení interetnických vztahů mezi majoritní společností a 18 Obrat v nepříznivém vývoji nastal teprve v roce 2004, kdy v důsledku oživení ekonomiky a příchodu nových investorů do Brna začal počet pracovních příležitostí stoupat. V letošní roce (2006) tento nárůst akceleruje a lze odhadnout, že v současnosti existuje v Brně zhruba 240 tis. pracovních míst. Z toho spadá do průmyslu asi 44 tis., do stavebnictví 25 tis. a do odvětví terciární sféry asi 170 tis. Úroveň zaměstnanosti v odvětvích primární sféry ekonomiky je a zůstane zanedbatelná (méně než 1,5 tis. pracovníků). Zaměstnanost je rozložena do velkého počtu odvětví; žádné z nich nyní již nemá na trhu dominantní postavení. Zpráva ÚP Brno za 1 pololetí 2006, str.5 Vzhledem k tomu, že většina družstev, na které se začala vztahovat povinnost žádat pro své členy o pracovní povolení, spadá do odvětví stavebnictví, případně provozuje úklidové práce a pomocné práce v průmyslu, ovlivnila jejich nabídka především skupinu volných míst vhodných pro osoby se základním vzděláním. Zatímco normálních volných míst pro osoby se základním vzděláním je pravidelně zhruba 200 a k 30.6.2006 to bylo 154, vedle toho bylo registrováno celkem 788 míst pro družstevníky. Ostatní vzdělanostní kategorie volných pracovních míst nebyly 89 zákona o zaměstnanosti již významně ovlivněny. V souvislosti s výrazným meziročním úbytkem míst registrovaných na ÚPBM dle 89 zákona o zaměstnanosti došlo meziročně rovněž ke snížení počtu volných pracovních míst pro osoby se základním vzděláním, a to na necelých 40 % stavu z června roku 2005. Tato místa tvořila v evidenci všech volných míst na konci června 2006 již pouze 18,4 %. V nabídce volných míst převažovaly požadavky na pomocné pracovníky v pohostinství, dělníky ve stavební výrobě, pomocné uklízeče a řidiče. tamtéž, str.18/19 18

romskou minoritou v městě Brně. Dále byla v roce 2000 vytvořena Vize soužití mezi majoritou a minoritami v městě Brně, a poté Koncepce rozvoje sociální pomoci v městě Brně pro období 2001 2004 a v roce 2003 Strategie sociální inkluze Romů v Brně. 19 Praktická využitelnost těchto dokumentů a studií k vytvoření návodu pro umisťování sociálně vyloučených Romů na trh práce je však bohužel minimální - bez výrazných legislativních změn si nelze představit uplatnění návrhů specifikace zaměstnanosti Romů v rámci státních zakázek 20 apod. Spojování problematiky sociálního vyloučení s etnicitou (pod kterou je myšleno především romství) vyvěrá v neuchopitelný kadlub, jehož nejnovějším opusem je Expertíza pro cílovou skupinu Etnické menšiny vytvořená pro Asociaci vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP) v rámci projektu Zavedení komunitního plánování sociálních služeb a posílení spolupráce NNO na území města Brna. 21 Jak málo je však (vzhledem k početné produkci strategií) věnováno kvalitativnímu a kvantitativnímu poznání možností omezování sociálního vyloučení, můžeme demonstrovat v Strategii pro Brno, kde jsou uváděni Romové ve výčtu cizineckých komunit a v absurdním nadhodnocení jejich početnosti (35.000). Přitom lze očekávat, že aplikace nových zákonných ustanovení o hmotné nouzi a životním minimu (od 1.1. 2007) bude při mnohačetnosti romských domácností pro takovéto nevýhodná a povede k dalšímu poklesu jejich životního standardu. Trmice 1. Metodika výzkumu, výběr respondentů Tento kvalitativní výzkum byl veden metodou polořízených, zhruba devadesátiminutových interview se členy celkem 5 domácností ze zkoumané lokality, obce Trmice. Z toho ve 4 případech šlo o samostatně hospodařící nukleární rodiny a v 1 případě šlo o domácnost tvořenou širší rodinou (2 sestry 19 Strategie sociální inkluze Romů v Brně, Pavel Navrátil (FSS MU), Ivana Šimíková (VÚPSV), 2003 20 tamtéž, str. 37 21 PhDr. Imrich Vašečka, Podkladový materiál pro proces komunitního plánování sociálních služeb ve městě Brně, srpen 2006,. 19

s rodinami a staří rodiče těchto sester, žijící v bytě jedné ze sester) obývající 2 těsně sousedící holobyty a v některých ohledech společně hospodařící. Ze zmíněných 4 rodin šlo v 1 případě o atypický model bydlení starých rodičů s 2 nedospělými vnoučaty (chlapci ve věku 6 a 11 let) svěřenými těmto do opatrování. Ve 2 případech odpovídalo na otázky hned několik přítomných členů dané domácnosti. Ve zbylých 3 případech se tazatelům podařilo vytipovat jediného člena domácnosti, se kterým bylo interview následně provedeno. Co se týče výběru lokalit, odkud se zmíněné rodiny v místě výzkumu rekrutovaly, šlo o 3 různé typy: v 1 případě šlo o domácnost žijící v klidné staré městské zástavbě bez zjevných znaků sociálního vyloučení, ve 2 případech šlo o rodiny žijící v podnájmu v domech u soukromého vlastníka, u tzv. Moraváků (viz dále) a v dalších 2 případech žily rodiny v obcí spravovaných holobytech ve zdejší vyhlášené sociálně exkludované lokalitě. Tento výběr měl v rámci možností výzkumu obsáhnout typové spektrum sociálně vyloučených rodin žijících trvale v Trmicích, přičemž v prvním případě (domácnost důchodců pečující o vnuky) šlo o kombinaci sociálního vyloučení se zdravotním a věkovým handicapem. 2. Deskripce lokality. Struktura osídlení Obec Trmice se nachází v severních Čechách, bezprostředně sousedí s krajským městem Ústí nad Labem. Do roku 1996 byly Trmice jedním z obvodů tohoto města, od uvedeného roku jsou ale samostatnou obcí. Čilý kontakt mezi Trmicemi a Ústím nad Labem nebyl osamostatněním nijak narušen, do Ústí jezdí Trmičtí nadále za příbuznými a na nákupy, některá důležitější jednání na úřadech dodnes vyřizují rovněž v Ústí. V obci je základní škola, jedna speciální škola, praktická škola a učiliště, většina dětí do 15ti let věku využívá termických škol a za vzděláním nemusí dojíždět do Ústí nad Labem. Speciální školu navštěvují údajně v naprosté většině romské děti, jen zhruba 10% žáků tvoří děti 20

z řad majoritního obyvatelstva. Do této školy dojíždějí romské děti i z některých obvodů Ústí nad Labem, zejména z Předlic. Více než 90% obyvatel Trmic se hlásí k české národnosti. Trmickými občany je také značné množství osob, které by jejich majoritní okolí díky fyzickým znakům i vnějším projevům životního stylu označilo za Romy (neoficiální odhady hovoří o cca 800 osobách). Nic na tom nemění fakt, že při posledním sčítání lidu se zde k romské národnosti přihlásilo dohromady pouhých 38 lidí. Osídlení Trmic Romy má i v lokálním kontextu poměrně dlouhou tradici: první Romové sem přišli z okolí slovenských Michalovců hned po 2. světové válce a následovalo několik dalších vln romského osidlování. Spolu s ústeckými čtvrtěmi Předlice a Krásné Březno jsou Trmice zřejmě nejdéle Romy osidlovanou lokalitou bývalého okresního města. Trmičtí romští starousedlíci se poměrně rázně vymezují vůči novousedlíkům, za které jsou považovány rodiny přistěhovalé do lokality v posledních letech (počínaje 90tými léty), a to rodiny z Ústí nad Labem, z jiných severočeských měst (např. Chomutov, Jirkov) a hlavně rodiny či přiženění jednotlivci z (převážně východního) Slovenska. Na zhodnocení platnosti těchto vymezení byl výzkum příliš krátký, určitě i shodou náhod může být ta skutečnost, že nejníže společensky postavená rodina, se kterou bylo prováděno interview, byla tvořena párem - žena narozená v jiné části Ústí než v Trmicích a muž přistěhovalý před 13 lety ze slovenské vesnice z okolí Michalovců. Až na tuto rodinu vesměs všichni dotázaní popírali, že by k dnešku udržovali nějaké styky s příbuznými na Slovensku, deklarovali, že jejich život tam je víceméně nezajímá a že je to pro ně, pokud se už nenarodili v Čechách, uzavřenou kapitolou. 3. Sociálně vyloučená sídla v Trmicích Trmických lokalit, které vykazují nejzjevnější znaky sociálního vyloučení, je hned několik. Pokud se jedná o domy v osobním vlastnictví, kde je nabízeno ubytování v bytech v podnájmu, jde především o ty domy, jejichž vlastníky jsou 21

už z Předlic nechvalně proslulí a legendami opředení Moraváci. Jde o několik romských rodin, které přišly do Ústí nad Labem a okolí z Moravy (prý z okolí Valašského Meziříčí či Nového Jičína) a které zde odkoupily původně obecní nemovitosti. V těch - po nezbytných rekonstrukcích, často provedených velmi povrchně a tak říkajíc na oko - nyní nabízejí bydlení rodinám, pro které je cesta k jinému bydlení uzavřena. To jsou hlavně nově přistěhovalí Romové, kteří zde nemají trvalé bydliště, tudíž nemůžou žádat o obecní byt (jakkoli metodu přidělování obecních bytů v Ústí, resp. v Trmicích jsme detailně nestudovali, lze odůvodněně usuzovat, že je to záležitost na mnoho let čekání) a spolu s nimi se u Moraváků ubytovávají také zdejší tradiční neplatiči. Pokud taková rodina nechce skončit na ulici zcela bez přístřeší, musí akceptovat přísné podmínky bydlení v těchto bytech, kde platí i v lokálním kontextu výrazně předražené nájemné (cca 9.000 za 2 + 1) a při sebemenším porušení platební morálky, někdy i při projevení nelibosti nad neochotou majitele podílet se na nutných údržbách domu, je z bytu jednoduše vyhozena. S nájemníky Moraváci podepisují smlouvu na dobu určitou, která se po 1 roce může obnovit. Problémy bývají i s placením poplatků např. za odpady či za vodu často se platí přímo majiteli na ruku, v přemrštěných částkách a bez jakéhokoli dokladu o zaplacení, mimo platby SIPO. V minulosti už se stalo, že majitelé před Městským úřadem popřeli zaplacení poplatků svými nájemníky. V důsledku toto může mít konkrétní negativní dopad na nájemníky (uvalení exekuce na příjem), samotné majitele nestihnou výrazné sankce. V Trmicích mezi tyto lokality patří především dům v ulici Na pískách a 1 ze 3 vchodů v domě v ulici Jateční, což je zdejší ukázková sociálně vyloučená lokalita. Jateční ulice je vyloučena už svou geografickou polohou: leží na okraji obce pod dálnicí u areálu zdejší teplárny a továrny Metal. Jako nejproblémovější se ale jeví 2 ze 3 vchodů, které paradoxně spravuje obec, nikoli Moraváci. Obec totiž dům v Jateční používá k ubytování notorických neplatičů. Přestože nájemné za jednotlivé obytné místnosti (holobyty 1+0) se společným sociálním zařízením je relativně nízké (kolem 1500,-), valná většina nájemníků zde neplatí 22

(některým je nájemné strháváno ze sociálních dávek pomocí institutu zvláštního příjemce). Do těchto dvou vchodů instalovalo město domovníka, který má řešit akutní problémy spojené s údržbou domu. Lokalita Jateční má jednoznačně nejhorší pověst v celém městě. Z rozhovorů s respondenty výzkumu z jiných městských lokalit vyplynulo, že přesun rodiny právě sem by považovali za tu nejhorší představitelnou formu celkového společenského propadu. Někteří respondenti výzkumu projevovali morální odsouzení obyvatel Jateční s tím, že si za svou situaci mohou tito sami, protože nechtějí pracovat a vydělávat peníze, i když by mohli je ovšem otázkou, jakou nabídku zdejšího pracovního trhu měli pro obyvatele Jateční ulice, v naprosté většině jedince bez jakékoli kvalifikace, na mysli. 4. Občanská angažovanost V Trmicích působí občanské organizace, které deklarují jako důvod svého vzniku práci se zdejšími sociálně vyloučenými občany. Že jde na prvním místě o Romy je jasné už z názvu jedné z nich: Romano Jasnica. To sdružení provozuje zdejší Informační a poradenské centrum. Náplní práce sdružení, resp. centra je sociální práce s romskými spoluobčany, řešení jejich problémů v kontaktu s úřady, asistence při hledání práce i organizování aktivit zejména pro romské děti 22. Na provoz sdružení přispívá i městský úřad v Trmicích. Sdružení Romano Jasnica tvoří především členové jedné ze zdejších silných starousedlických romských rodin. Mezi respondenty výzkumu panovalo povědomí o činnosti těchto organizací (v jednom případě jsme zaznamenali pozitivní reflexi asistence pracovníků sdružení při nárokování jednorázové sociální dávky v rodině, která se ocitla kvůli exekuci na příjmy zcela bez prostředků), kontakt s některými respondenty výzkumu nám zprostředkovali právě pracovníci Centra, nicméně ani sociální 22 Sdružení Romano Jasnica bylo rovněž zadavatelem dotazníkového Výzkumu života Rómů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři, který v roce 2004 realizoval Sociologický ústav Akademie věd České republiky. 23

práce ani pracovní konzultanství nebylo hlavím předmětem rozhovorů s respondenty a chybí nám potřebná data, abychom mohli úspěšnost práci těchto organizací detailněji zhodnotit. Narazili jsme také na tvrzení, že sdružení pomáhá na prvním místě právě členům rodu, který sdružení zakládal, nicméně proto toto tvrzení nemáme jednoznačné indicie 23. 5. Nezaměstnanost a práce na černo Trmice patří v celorepublikovém kontextu k obcím postiženým výraznou nezaměstnaností. Míra nezaměstnanosti byla v Trmicích k závěru roku 2006 celkem 23,88%, což je sice o 4,62% méně než v roce předcházejícím (28,5%), přesto jde stále o nejvyšší míru nezaměstnanosti v celém bývalém ústeckém okrese (např. v samotném městě Ústí nad Labem je tato míra 12,67%). Hlavními zaměstnavateli v místě jsou firmy METAL (kde pracuje nebo pracovalo i několik respondentů našeho výzkumu), dále firma Black & Decker i zdejší teplárna. Na veřejně-prospěšné práce zaměstnává některé občany i zmíněné sdružení Romano Jasnica. Na VPP pro obec pracovali i někteří obyvatelé holobytů v Jateční ulici, podle našich informací však velmi rychle kvůli nulové motivaci odpadli. V kontrastu k těmto tristním číslům - ačkoli to může být dáno výběrem rodin resp. povahou kontaktů tazatelů v lokalitě - pouze v jediné rodině byli oba dospělí členové bez pracovního poměru (a jeden z nich ve výkonu trestu) a domácnost v podstatě závislá na dávkách státní sociální podpory a hmotné nouze. V jedné z dotázaných rodin byli dospělí členové příjemci invalidního důchodu a tyto důchody činily jediný příjem domácnosti. Ve zbylých 3 rodinách byl vždy alespoň jeden dospělý člen zaměstnán. V jednom případě měli legální zaměstnání dokonce oba dospělí členové rodiny (muž práce v ostraze, žena zaměstnána jako účetní). 23 Co se týče hodnocení práce sdružení, zmíněný Výzkum života Rómů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři konstatuje kladný charakter tohoto vztahu mezi respondenty výzkumu, přičemž ale tazateli byli podle všeho sami členové tohoto sdružení, což mohlo ovlivnit validitu hodnocení. 24

Ve 4 rodinách z 5 tvořila práce na černo, respondenty shodně označována navenek přijatelnějším výrazem brigáda, sice co se týče výše výdělku proměnlivou, ale v podstatě stálou součástí příjmů domácností, a to i jako přivýdělek v domácnosti, kde brigáda nebyla existenční nutností, tzn. kde oba členové byli legálně zaměstnáni. Spektrum brigád je pestré: od výpomoci u příbuzných (sekání dřeva za stravu a drobný peníz), pomocné práce na stavbách, přes kvalifikovanější manuální práce až po sběr (resp. krádeže) kovů v jedné ze dvou společensky nejníže postavených rodin (přičemž tato poslední možnost výdělku je postupem času zdá se v úpadku, neboť, jak lakonicky poznamenala jedna z respondentek, všechno už je uklizeno ). Příjem z brigád, které jsou téměř bezvýhradně doménou dospělých mužských členů domácností (ženy se povětšinou na mateřské starají o děti), se měsíčně na jednu domácnost pohybuje mezi 2.000 až 6.000,- korun. 6. Bydlení, náklady na něj, distribuce nákladů v rámci domácností Žádná z rodin nedeklarovala aktuálně problémy s placením nájmu, přičemž ve dvou případech je to zřejmě důsledkem zavedení institutu zvláštního příjemce. Ani rodiny, žijící v bytech Moraváků, kde se tyto zavázaly platit i v lokálním kontextu vysoké nájmy (za 2+1 okolo 7-8.000 Kč měsíčně, bez energií), v rozhovorech nemluvili o tom, že by jim platba nájmu činila výraznější potíže. Tyto rodiny se pouze omezily na opatrnou stížnost, že za takové peníze by si představovaly lepší bydlení. Neznáme okolnosti, za jakých se do tohoto bydlení stěhovaly, nicméně lze se dohadovat, že toto bydlení je pro ně jediným možným řešením jejich situace. V domácnostech sociálně nejslabších respondentů jsme zaznamenali jev kooperace dvou nukleárních rodin (staří rodiče, jejich dcera s manželem a 2 dětmi) v jediné domácnosti, kdy staří rodiče, oba invalidní důchodci, ze svých pravidelných příjmů platili nájem z příspěvku na bydlení, zatímco rodina dcery zajišťovala jídlo a další potřebné nákupy. (Je nutno říct, že u tohoto typu domácností často chybí náklady na energie, neboť byly např. odstřihnuty od 25

zdroje elektrického proudu a topí kamny na dřevo). Výhodnost spolunažívání v této domácnosti není okamžitě zjevná, ale zdá se být oboustranná: není nutné se vždy složitě skládat na jednotlivé platby, každý si hlídá jen to svoje a ve výsledku se náklady jedné rodiny na nákupy a druhé na nájem vyrovnávají (rodina uvádí spotřebu 6000,- na celý byt na měsíc včetně rodičů, členů je celkem 5, přičemž nájem bytu činí zhruba 1.500,- Kč). Jde o překvapivě velmi pragmaticky zajištěné hospodaření. Obě rodiny, žijící v bytech u Moraváků, jako svou perspektivu viděli bydlení v bytě v osobním vlastnictví (zřejmě ale zčásti toto uvedli v reakci na návodné otázky tazatele). Podle faktických údajů o jejich příjmech by bylo možné usuzovat, že tyto rodiny by měli mít možnost získání takového bytu např. z hypotéky či z úspor. Protože však dlouhodobě žijí v podmínkách, ve kterých žijí, lze předpokládat, že jim ve využití takových zdrojů stojí jiné, šetřením nezdokumentované překážky. Obě rodiny z Jateční ulice uváděly, že jakmile jim to možnosti dovolí, chtějí se z této lokality odstěhovat. Jedna z rodin si v tomto smyslu činila velké naděje od získání invalidního důchodu pro jednoho dospělého člena, který zatím do rodinné kasy nijak nepřispíval, s výjimkou brigád. Je ale odůvodněné předpokládat, že ani získání ID je z lokality nevyváže, vzhledem k dlouhodobému charakteru jejich bydlení v lokalitě a všeobecné adaptaci na zdejší prostředí a 7mi členného potomstva, přičemž projevy této adaptace by byly jen složitě akceptovatelné kdekoli jinde. V jednom případě rodiny žijící v bytě u Moraváků zaznamenal výzkum stavební spoření s měsíční splátkou 1000,- Kč, respondent uvádí, že toto spoření je za účelem pořízení si bytu do osobního vlastnictví. 7. Ekonomická (ne)efektivita spotřeby. Disproporce příjmy versus výdaje. Všechny dotazované rodiny měly poměrně důkladný přehled o všech měsíčních výdajích svojí rodiny a dokázaly hbitě odhadnout částky, které měsíčně za to které zboží či službu vydávají (výzkumníky tato schopnost okamžitého odhadu zarazila už během jednoho z rozhovorů, dostalo se jim ale vysvětlení, že tato 26