Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Podobné dokumenty
Bakteriální transpozony

PLAZMIDY PŘENOS GENETICKÉ INFORMACE

RŮSTOVÁ KŘIVKA BAKTERIÁLNÍ POPULACE I.

BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy)

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY

Struktura a organizace genomů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Transpozony - mobilní genetické elementy

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Klonování DNA a fyzikální mapování genomu

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

RESTRIKCE A MODIFIKACE FÁGOVÉ DNA

MOBILNÍ GENETICKÉ ELEMENTY. Lekce 13 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Nebuněčný život (život?)

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

REKOMBINACE Přestavby DNA

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

MUTAGENEZE INDUKOVANÁ TRANSPOZONY (TRANSPOZONOVÁ MUTAGENEZE)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Stavba virové částice virionu: -nukleová kyselina JEN 1 TYP (1- či 2-řetězcová RNA nebo DNA) -ochranný proteinový obal = kapsida Velikost nm

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Globální pohled na průběh replikace dsdna

SYSTÉMY ZPROSTŘEDKOVANÉHO PŘENOSU DNA

Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Využití vektorů při klonování DNA

ZÁKLADY VIROLOGIE. Obecná charakteristika virů. Chemické složení virů. Stavba viru. Bílkoviny

Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky

Nebuněčné organismy - viry

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Neb Nebuněčná forma živé hmoty živé / neživé

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Stavba prokaryotické buňky

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Konjugace. Přenos DNA zprostředkovaný konjugativními plazmidy. Donor recipient transkonjugant

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

VÝZNAM HORIZONTÁLNÍHO PŘENOSU GENETICKÉ INFORMACE PRO VZNIK ANTIBIOTICKÉ REZISTENCE. V. Bencko 1, P. Šíma 2

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII

Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý

Základy genetiky prokaryotické buňky

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Evoluce bakteriálních genomů

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

Mendelova genetika v příkladech. Transgenoze rostlin. Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

9. Viry a bakterie. Viry

Implementace laboratorní medicíny do systému vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci. reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Genetika zvířat - MENDELU

RNDr. Zdeňka. Chocholouškov

Klasifikace plazmid. Charakteristikaplazmid dsdna kružnicová nebo lineární, velikost: kb

Nebuněčné organismy Viry

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

Genetika - maturitní otázka z biologie (2)

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Molekulární genetika: Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny

MIKROBIOLOGIE V BIOTECHNOLOGII

Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách

Viry a bakteriofágy. Databáze testových otázek. Zpracovaly: Veronika Čurečková a Iveta Vaňková

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Centrální dogma molekulární biologie

BAKTERIÁLNÍ REZISTENCE

Úvod do mikrobiologie

Exprese genetické informace

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

prokaryotní Znaky prokaryoty

Kontrola genové exprese

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Biosyntéza nukleových kyselin. VY_32_INOVACE_Ch0219.

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice. Za vše mohou geny

-zakladatelem je Johan Gregor Mendel ( ), který se narodil v Hynčicích na Moravě

ANTIBIOTIKA. Mgr. Marie Vilánková. Joalis s.r.o. Všechna práva vyhrazena

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT podzim 2016 TRANSDUKCE. Ivana Mašlaňová.

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Mutace jako změna genetické informace a zdroj genetické variability

Transkript:

Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají vlastní metabolismus, rozmnožují se v bakteriích, které jim poskytují energii, stavební látky a enzymy. Mají různou hostitelskou specifitu. James A. Sullivan

Genom bakteriofága Obsahuje 3-160 genů (5 x 10 3 5 x 10 4 nukleotidů). Kódují kapsidu (vláknitá, ikosaedrální, Kódují kapsidu (vláknitá, ikosaedrální, bičík a příchytná vlákna), důležité enzymy (reverzibilní transkriptázu RNA viry).

Životní cyklus bakteriofága Nasednutí na receptor na povrchu bakterie (různé struktury vnější mem., potřebné jsou Ca 2+ nebo Mg 2+ ionty). Vpravení NK do bakterie, kdy kapsida zůstává vně b. Pomnožení bakteriofága replikace profága, syntéza složek kapsidy atd. Lyze bakteriální b. lytická infekce virulentní bakteriofágy.

Lyzogenní infekce Pokud dojde k syntéze specifického represoru jako 1. bílkoviny klidový stav bakteriofága. Může být uložen v bakteriálním chromozomu (specifické místo chromozomu) nebo mimo něj. Může dojít ke změně fenotypu bakterie lyzogenní konverze. Mírné nebo temperované fágy. Lytická infekce mutageny.

Maturace bakteriofága NK a složky kapsidy jsou v bakterii syntetizovány nezávysle na sobě. Po dosažení určité konc. těchto sloučenin dojde k sestavování bakterifágů. Pokud je přítomno více druhů bakteriofágů rekombinace jejich genomů hybridní charakter fágů = hybridní mísení.

Plak Lytický cyklus fága zničí 1 b. a rozšíří se na další. Na pevné živné půdě se pak v kolonii b. vytvoří prázdné místo = plak (dvůrek 1-10 mm). Postupně může být zaplněn bakteriemi rezistentními k fágu. Pseudoplak místo se sníženým růstem b. vzniká při lytickém cyklu vláknitých fágů.

Fagotypizace Profágy v lyzogenních bakteriích zabraňují infekci dalšími stejnými nebo příbuznými fágy. Charakterizace lyzogenních bakterií ( většinou salmonely, shigely a stafylokoky) pomocí standardních sestav fágů. Pokud jsou napadeny příbuznými fágy jako jsou ty sestavené, pak bakterie přežijí a naopak.

Bakteriofág MU Mutátor nebo příbuzný fág D 108 viry E. coli. Lyzogenní i lytický průběh životního cyklu. Profág se vloží do genomu hostitele mutace. Transponovatelné elementy lyzogenní cyklus - zvláštní reduplikace replikace a zároveň translokace na různá místa ch. hostitele.

Plazmidy Jejich genom kóduje vlastní replikaci vegetativní. Transférovou (distribuci kopií do dceřinných buněk). Autonomně přenosné plazmidy tvorba konjugačních pilli. Plazmidy mají různé spektrum hostitelů. Označují se písmenem p a 2 velkými písmeny a číslem (pcv 9). Kriptické plazmidy nemění fenotyp bakterií. Velké p. 2 na bakterii Malé p. až 100 kopií.

Replikace plazmidů Vegetativní r. - začíná v místě ori V zajišťuje přežití v buňce distribuci plazmidů buněk dceřinných. Transférová r. tra + plazmidy, které jsou schopné autonomního přenosu do jiné b. Tvoří F pilus = sex pilus, přes který prochází zreplikovaná nová NK, která se v nové b. opět zreplikujě na 2 řetězce. Příjemce = transkonjugant. Inkompatibilita p. vzájemná neslučitelnost příbuzných plazmidů v b.

Inzerční sekvence sobecké geny Inzerční sekvence úseky DNA (750-1500 bp), které končí 20-40 bp s se stejným složením, ale opačným pořadím (invertované repetice). Vzájemná vazba G. pro vlastní replikaci a pro vložení do genomu Posun čtení gen. kódu a předčasné ukončení translace G. pro vytvoření represoru Nejjednodušší subcelulární org. Zachovat sebe sama, ale nemění fenotyp b.

Transpozony skákavé geny Transponovatelné elementy dlouhé několik tis. nukleotidů g. translokace, represe transkripce a nepotřebné informace (rezistence k antibiotikům a chemoterapeutikům, těžkým kovům, UV záření, tvorbu enterotoxinů a adherenčních fimbrií).

Integrony Delší úseky DNA úseky DNA, které se mohou také intracelulárně přemísťovat do různých míst DNA. G. pro integrázu, promotor a integrační místo G. řídící rezistenci k sulfonamidům Je součástí Tn a některých plazmidů

Rekombinace Nové uspořádání znaků uvnitř genomu nebo mezi 2 genomy. Na určitých místech nebo kdekoliv generalizovaně. Homologické genomy pomocí rec genů = legitimní rekombinace Pomocí transponovatelných elementů.