PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIKÁNÍ VE SLUŽBÁCH NA EVROPSKÝCH TRZÍCH

PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIKÁNÍ VE SLUŽBÁCH NA EVROPSKÝCH TRZÍCH PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIKÁNÍ VE SLUŽBÁCH NA EVROPSKÝCH TRZÍCH výtah ze studie (kompletní materiál je k dispozici na stránkách MPO http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/)

Seznam nejpoužívanějších pojmů: Čtyři základní svobody jedná se o volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, které jsou uplatňovány na vnitřním trhu, tj. na území všech členských států Evropské unie. Volný pohyb služeb představuje svobodu poskytování služeb na bázi dočasnosti. Vztahuje se většinou na situace, kdy poskytovatel z jednoho členského státu dočasně a příležitostně poskytuje služby přeshraničně do jiného členského státu (např. architekt). Dále se může za službou naopak přesunovat příjemce služby (např. turista) a nebo může přeshraničně cestovat i samotná služba, jak je tomu např. u televizního vysílání nebo elektronického obchodování, kdy jak poskytovatel, tak příjemce služby zůstávají ve svých členských státech. Volný pohyb služeb je upraven články 49 55 Smlouvy ES. Volný pohyb osob tuto svobodu představuje jednak volný pohyb pracovníků (zakotveno čl. 39-51 Smlouvy ES), dále svoboda usazování/podnikání (čl. 43-48 Smlouvy ES) pro fyzické osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele) a právnické osoby (podniky, společnosti) a konečně také volný pohyb služeb. Judikatura postupem času rozšířila okruh subjektů také na osoby, které nevykonávají ekonomickou činnost (tj. rodiny podnikatelů, studenti, důchodci apod.). Vysílání pracovníků bezprostředně souvisí se svobodou poskytování služeb, protože pokud se nejedná o osobu samostatně výdělečně činnou, je to většinou právě vyslaný pracovník, kdo danou službu dočasně v hostitelském členském státě poskytuje. Pro vysílání pracovníků je v rámci sekundárního práva nejdůležitější směrnice 96/71/ES, která určuje, které pracovní podmínky musí být uplatňovány podle práva státu, do něhož je pracovník vyslán (např. délka pracovní doby, délka dovolené, minimální mzda, ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci apod.). Směrnice se vztahuje na případy, kdy poskytovatel služby vyšle svého pracovníka na území jiného členského státu na základě smlouvy mezi ním a stranou, pro kterou je služba určena. Dále může být pracovník vyslán na území jiného členského státu do podniku, který náleží ke skupině podniků. V neposlední řadě může být pracovník vyslán do firmy na území jiného členského státu firmou, která mu zprostředkuje práci. Je nutné dodat, že ve všech těchto případech existuje mezi poskytovatelem služeb a jeho vysílaným pracovníkem pracovněprávní vztah. Svoboda usazování / podnikání se vztahuje na případy, kdy se podnikatel z jednoho členského státu usadí v jiném členském státě, tj. založí zde pobočku, popř. organizační složku a podřídí se právnímu režimu hostitelského státu. Svoboda přeshraničního poskytování služeb jedná se o činnosti, kdy k poskytnutí služby dochází přes hranice bez toho, že by měl poskytovatel v úmyslu se v hostitelském státě trvale nebo dlouhodobě usadit. Evropské právo konkrétně nevymezuje časová kritéria, která by umožnila důsledné rozlišení přeshraničního poskytování služeb a usazení. V souvislosti s přeshraničním poskytováním služeb se pouze hovoří o kritériích dočasnosti a příležitostném poskytování služeb, která jsou poté posuzována v rámci konkrétních případů. Služba je jakákoli samostatná výdělečná činnost poskytovaná za úplatu. Smlouva ES (článek 50) dále specifikuje služby jako výkony poskytované za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují činnosti průmyslové povahy, obchodní činnosti, řemeslné činnosti a činnosti v oblasti svobodných povolání (jde např. poskytování právních služeb, opravárenské práce, malířské práce nebo reklamu).

Poskytovatel služby jedná se o fyzickou osobu, která je příslušníkem členského státu nebo právnickou osobu, v členském státě usazenou, která nabízí nebo poskytuje službu. Příjemce služby může být jednak fyzická osoba, která je příslušníkem členského státu nebo která požívá práv, jež jí přiznávají právní předpisy Společenství. Dále se může jednat o právnickou osobu usazenou v členském státě, která službu přijímá ať už pro profesní nebo neprofesní účely. K orientaci v souvislostech, mezi výše zmíněnými pojmy slouží následující tabulka. SOUVISLOSTI MEZI NEJČASTĚJI UŽÍVANÝMI POJMY V OBLASTI EXPORTU SLUŽEB Pojem Charakteristika Subjekty, na které se vztahuje Související pojmy Legislativní úprava Volný pohyb služeb Možnost přeshraničního poskytování služeb (dočasné, příležitostné poskytování služby) Fyzické osoby (OSVČ) Právnické osoby a jimi vyslaní pracovníci Přeshraniční poskytování služeb (dočasné, příležitostné poskytování služby v hostitelském členském státě) Svoboda usazení (trvalé usazení v jiném členském státě spojené se zřízením pobočky) Článek 49-55 SES Volný pohyb osob Zahrnuje: Fyzické osoby (OSVČ), 1/ Volný pohyb fyzických Právnické osoby (podniky osob (OSVČ), a společnosti) 2/ Svobodu usazování / Ekonomicky neaktivní podnikání fyzických osob (OSVČpodnikatelé) osoby (studenti, důchodci, rodiny) právnických osob (podniky a společnosti) Vyslaný pracovník v tomto případě nehovoříme o volném pohybu osob, ale služeb, protože vyslaný pracovník se nestává součástí trhu v hostitelském členském státě, ale pouze zde službu vykoná a vrátí se zpět do státu usazení. Volný pohyb pracovníků: článek 39-51 SES Svoboda usazování a podnikání: článek 43-48 SES Volný pohyb služeb: článek 49-55 SES Vysílání pracovníků Podnikatel vysílá svého pracovníka na území jiného členského státu za účelem poskytnutí služby. Mezi podnikatelem a vysílaným pracovníkem existuje vždy pracovněprávní vztah. Fyzické osoby zaměstnanci Bezprostředně souvisí se svobodou poskytování služeb, protože pokud službu neposkytuje v hostitelském členském státě OSVČ, je to právě vyslaný pracovník. Směrnice 96/71/ES

1. Problematika poskytování služeb na zahraničních trzích Poskytování služeb představuje důležitou součást hospodářství všech zemí EU a již od počátků evropské integrace patří svoboda poskytování služeb a svoboda usazování mezi základní principy vnitřního trhu. Sektor služeb představuje v mnoha státech EU až 70 % tvorby HDP. Harmonizace volného poskytování služeb a svobody usazování je tudíž důležitou součástí dosažení fungování vnitřního trhu. Vnitřní trh Evropské unie je územně vymezen hranicemi všech členských států EU a jeho cílem je fungování tzv. čtyř základních svobod. Jedná se o: volný pohyb zboží, volný pohyb osob, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu. V této příručce je kladen důraz na volný pohyb služeb, podrobněji jsou proto vysvětlena zejména tato související témata: principy přeshraničního poskytování služeb, usazování podnikatelských subjektů na území jiných členských států, vysílání pracovníků, uznávání kvalifikací a další témata související s vývozem služeb z ČR na trhy členských států EU. Zmíněna je i úprava nově přijaté Směrnice o službách na vnitřním trhu (dále jen Směrnice o službách ), jejíž ustanovení budou transponována do českého právního řádu do konce roku 2009 1. 1.1 Volný pohyb služeb v kontextu čtyř základních svobod vnitřního trhu EU Pro úspěšný export služeb na zahraniční trhy v rámci EU je důležité vnímat poskytování služeb v kontextu čtyř základních svobod vnitřního trhu EU. Služby jsou totiž málokdy poskytovány pouze jako tzv. poor services, tedy služby bez jakéhokoli hmotného vyjádření (v podobě zboží) a bez poskytnutí určitou osobou. Přeshraniční platby za služby navíc musí respektovat principy volného pohybu kapitálu. Podstatným předpokladem pro plné využití svobody volného pohybu kapitálu je přistoupení do Eurozóny, což eliminuje některé nevýhody spojené s využíváním národní měny. Typickým příkladem je odstranění transakčních nákladů. Z tohoto důvodu jsou v následujícím textu stručně popsány základní principy fungování všech čtyř základních svobod vnitřního trhu EU. 1 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 O SLUŽBÁCH NA VNITŘNÍM TRHU

1.1.1 Volný pohyb zboží Volný pohyb zboží je základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU. Uvolnění pohybu zboží bylo částečně dosaženo již odstraněním tzv. tarifních překážek (tj. cel a množstevních kvót). Jejich odstranění přineslo znatelný nárůst vzájemné obchodní výměny a objem každodenních dodávek zboží přes hranice v rámci EU již několik let roste. Zrušení tarifních překážek však nestačilo pro uvolnění pohybu zboží v širším měřítku, protože běžné výrobky narážely i nadále na různé požadavky stanovené v národních předpisech jednotlivých členských států (většinou jde o technické, environmentální, hygienické a zdravotní normy). I tyto překážky se však postupně daří odstraňovat. Podrobné informace k netarifním překážkám lze najít na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, v části "zboží na vnitřním trhu". Internetová adresa: http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/zbozi/ BOX: Kde se mohou podnikatelé informovat o možnostech a podmínkách exportu zboží a služeb z ČR? Od 9. května 2006 byla jako součást exportní strategie Ministerstva průmyslu a obchodu na léta 2006 2010 spuštěna tzv. Zelená linka pro export. Tato telefonní linka je přístupná zdarma na čísle 800 133 331 a je vstupní branou do nabídky služeb státu pro exportéry. Tuto nabídku služeb státu shrnuje materiál Export v kostce : Internetová adresa: http://www.businessinfo.cz/files/2005/060509_exportvkostce.pdf Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu 1.1.2 Volný pohyb osob Volný pohyb osob ve smyslu svobody usazování je formou trvalého poskytování služeb v jiném členském státě. Proto je v této příručce věnován také určitý prostor tématům vztahujícím se k volnému pohybu osob. Volný pohyb osob byl dříve chápán pouze v souvislosti s ekonomickou integrací, kdy pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné byli oprávněni vykonávat hospodářskou činnost na celém území Společenství. Jedná se však o oblast širší, zahrnující: volný pohyb pracovníků (zakotveno čl. 39-51 Smlouvy ES), svobodu usazování/podnikání (čl. 43-48 Smlouvy ES) pro fyzické osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele) a pro právnické osoby (podniky, společnosti), osoby, které nevykonávají ekonomickou činnost (rodiny podnikatelů, studenti, důchodci...) a volný pohyb služeb.

Předpokladem volného pohybu osob je vždy oprávnění k pobytu. Toto oprávnění zahrnuje oprávnění ke vstupu, přijetí zaměstnání, oprávnění podnikat nebo v daném státě setrvat i po ukončení aktivní činnosti. Problematika volného pohybu osob spadá v ČR převážně do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Podrobné informace týkající se volného pohybu osob lze nalézt v části 3.6 této příručky nebo na stránkách MPSV v sekci Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. Internetová adresa: http://www.mpsv.cz/cs/532 Volný pohyb osob je pro ČR bohužel stále omezen tzv. přechodným obdobím. Toto omezení v současné době uplatňují původní členské státy EU15, kromě Irska, Velké Británie, Švédska, Finska, Řecka, Portugalska, Španělska, Holandska a Itálie. Více o přechodných obdobích ohledně volného pohybu českých pracovníků v původních členských státech EU lze nalézt na výše zmíněných internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. 1.1.3 Volný pohyb kapitálu Volný pohyb kapitálu je nejvíce rozvinutou a tudíž nejméně problematickou svobodou vnitřního trhu EU. Základní podmínky pro volný pohyb kapitálu jsou: volně směnitelná česká koruna, odstranění všech národních překážek pro transfer kapitálu s ostatními členskými státy EU (a s třetími zeměmi), zavedení pravidel EU o zabezpečení přeshraničních plateb a transferů kapitálu všeho druhu. V ČR spadá problematika volného pohybu kapitálu především do působnosti Ministerstva financí. Více informací o volném pohybu kapitálu lze nalézt na internetových stránkách tohoto ministerstva v části EU a zahraničí. Internetová adresa: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/eu_a_zahranici.html 1.1.4 Volný pohyb služeb Volným pohybem služeb se v evropském kontextu rozumí dočasné a příležitostné poskytování služeb přes hranice bez trvalého usazení firmy či podnikatele ve státě, kde službu poskytuje. Volný pohyb služeb může většinou znamenat dočasný přesun poskytovatele do jiného členského státu (např. za účelem poskytnutí opravy stroje). O volný pohyb služeb se však jedná i v případě přesunu příjemce služeb do jiného členského státu (např. vycestování turisty) nebo přesunu samotné služby (např. poskytnutí služeb přes internet). Služby ve stále větší míře provázejí poskytování zboží a ve spojení se zbožím se podřizují pravidlům platným pro zboží, jak plyne z článku 50 Smlouvy o ES. Hranice mezi zbožím a službou však bývá často nejasná, proto je vždy třeba vycházet z definic zakotvených v právním řádu (viz BOX níže).

BOX: Jak jsou právem EU definovány služby? Za služby se podle Smlouvy o založení Evropského společenství (článek 50) pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují zejména: a) činnosti průmyslové povahy; b) činnosti obchodní povahy; c) řemeslné činnosti; d) činnosti v oblasti svobodných povolání. Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost ve státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům. Zdroj: Euroskop.cz Zatímco volný pohyb zboží už v rámci EU v podstatě bezproblémově funguje, volný pohyb služeb je stále omezován množstvím překážek. Tyto překážky má odstranit nová Směrnice o službách (viz dále v této části). Další témata související s volným pohybem služeb jsou vysvětlena v subkapitolách 3.2-3.7, kde lze nalézt podrobnější informace o jejich legislativním zakotvení a praktické aplikaci. Tato témata jsou pak v kapitolách za jednotlivé země (kapitoly 4-8) doplněna příklady z praxe (otázky a odpovědi), které mohou jednak snáze demonstrovat, zda určitá teoretická znalost odpovídá realitě a jednak ověří, zda čtenář správně pochopil legislativní zakotvení volného pohybu služeb. Budoucí právní úprava - Směrnice o službách a její implementace v ČR a EU Trh služeb v rámci vnitřního trhu EU je doposud do velké míry nedokonalý a plný nejrůznějších překážek, což brání plnému využití jeho potencionálu. Evropská komise proto na začátku roku 2004 předložila Návrh směrnice o službách, jejíž cílem je zjednodušení podnikatelského prostředí v sektoru služeb a odstranění mnohých stávajících překážek. V ČR spadá tato problematika do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu 2. Směrnice o službách byla definitivně schválena Radou Evropské unie dne 12. 12. 2006. Členské státy mají povinnost transponovat její ustanovení do svých právních řádů do konce roku 2009. V ČR je nejpravděpodobnějším scénářem transpozice směrnice vznik nového zákona o službách, který by zjednodušený postup přeshraničního poskytování služeb upravoval. Nezbytné budou také úpravy souvisejících předpisů. Směrnice o službách obsahuje tyto změny oproti současnému stavu: Bude značně zjednodušena administrativa regulující přístup k poskytování služeb (v zemi usazení i v hostitelské zemi). Administrativní agenda související s volným pohybem služeb bude z velké části soustředěna do jednotných kontaktních míst. Jejich existence ulehčí podnikatelům komunikaci se všemi relevantními orgány státní správy v cizím státě. Nejedná se však 2 Odbor vnitřního trhu a služeb EU.

o přesun kompetencí z relevantních úřadů na jednotná kontaktní místa. Ta budou povinna zprostředkovat vyřízení postupů a formalit potřebných pro vstup do podnikání na trhu daného členského státu a dále také zpřístupnit a poskytovat informace týkající se podmínek podnikání 3. Komunikaci s jednotnými kontaktními místy a tedy i vyřizování veškerých formalit bude možno vést i elektronickou formou. Směrnice odstraňuje povinnost předkládat originály a ověřené kopie dokumentů; poskytovatelům služeb postačí k prokázání potřebných informací i neověřený dokument. Předkládání originálů bude vyžadováno jen v opodstatněných a naléhavých případech (důvodem musí být obecný zájem, např. veřejná bezpečnost a veřejný pořádek). Povolovací řízení, která souvisí se vstupem poskytovatelů na trh se službami budou muset být značně zjednodušena a v některých případech dokonce zrušena. Ta řízení, která budou i přesto ponechána v platnosti, budou muset splňovat řadu kritérií, jež dále povedou k liberalizaci trhu se službami. Bude zavedena procedura tichého souhlasu, tj. bude-li podnikatel žádat např. o povolení k zahájení činnosti a úřad mu ve stanovené lhůtě neodpoví, bude se povolení považovat za udělené. Usazování fyzických a právnických osob (tedy zakládání podniků a živností v členských státech EU podnikateli a živnostníky z jiných členských zemí) bude zbaveno diskriminačních požadavků a to jak přímých, založených na národnosti, tak nepřímých. Požadavky, jimž mohou být nadále podnikatelé z jiných členských států podrobeni, budou výrazně redukovány a ty požadavky, které budou zachovány, budou muset členské státy náležitě zdůvodnit naléhavými důvody veřejného zájmu, jejich opodstatněnost následně posoudí Evropská komise. Úřady členských států si budou moci vzájemně vyměňovat informace prostřednictvím elektronického systému, což zvýší efektivitu státní správy a povede ke snížení administrativní zátěže kladené na samotné poskytovatele služeb. K dalším přínosům nové směrnice patří ještě např. povinnost členských států uznávat v hostitelské zemi pojištění odpovědnosti uzavřené poskytovateli služeb v jiných členských státech nebo zrušit zákaz reklamní činnosti příslušníků regulovaných profesí. 3 Jednotná kontaktní místa budou podávat informace například o požadavcích na přístup k výkonu služby, o možných opravných prostředcích proti rozhodnutí státních orgánů či o veřejných databází souvisejících s poskytováním služeb.

BOX: Jaké budou ekonomické dopady zavedení nové Směrnice o službách pro ČR? Z analýzy KPMG (Analýza ekonomických dopadů) zpracované pro agenturu CzechTrade v roce 2006 vyplývá, že Směrnice o službách bude mít pro ČR následující ekonomické dopady: Dopad návrhu směrnice na ekonomický růst České republiky byl odhadnut ve výši 0,69-1,59% HDP, což odpovídá přibližně výši 17,6-40,6 mld. Kč. Dopad návrhu směrnice na zaměstnanost ČR je odhadován ve výši téměř 18,7 tisíc nových pracovních míst, což odpovídá přibližně 0,36% pracovní síly v České republice. Přijetí návrhu směrnice bude mít pozitivní vliv na výši českého exportu. Podle odhadu by výše jeho růstu měla činit v tržbách 12,5 mld. a v přidané hodnotě cca 5,24 mld. Zdroj: KPMG (Analýza ekonomických dopadů) Internetové adresy: Další informace o nové Směrnici o službách a její implementaci v ČR lze nalézt na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu ČR: http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrnitrh/smernice-o-sluzbach-eu/. Plné znění Směrnice o službách v českém jazyce je uvedeno na adrese: http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/site/cs/oj/2006/l_376/l_37620061227cs00360068.pdf 1.2 Svoboda přeshraničního poskytování služeb Tato část příručky má za cíl vysvětlit základní principy přeshraničního poskytování služeb ve smyslu čl. 49-50 Smlouvy ES. Přeshraniční poskytování služeb je v rámci EU chápáno jako poskytování služeb ze země usazení do hostitelské země, tedy přes hranice. Přeshraniční poskytování služeb je většinou spojeno s vysíláním pracovníků. Je nezbytné rozlišovat mezi těmito možnými způsoby přeshraničního poskytování služeb: bez jediného pracovníka vyslaného do zahraničí (tj. poskytování služeb, které nevyžadují účast pracovníka na místě; příjemce i poskytovatel služby zůstávají ve svých členských státech jedná se např. o webové, databázové a telefonní služby, poskytovatel služby zůstává ve svém členském státě a za službou se přemísťuje příjemce (např. turista), s vysláním alespoň jednoho pracovníka do zahraničí (na dobu určitou, resp. na dobu, která je nezbytně nutná pro vykonání dané služby) jedná se např. o vysílání dělníků na stavbu v zahraničí, poskytování služby v zahraničí osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) tj. drobné podnikání v zahraničí, např. řemeslné práce poskytované živnostníkem. Při poskytování služeb osobou samostatně výdělečně činnou se nejedná o vysílání pracovníků. To se vztahuje pouze na zaměstnance firem poskytujících služby. Způsob poskytování služeb je dán jejich povahou a pro volbu mezi jednotlivými způsoby existuje jen velmi úzký prostor. Poslední dva zmíněné způsoby se často pojí s povinností splnit určité dodatečné požadavky. Tato příručka se proto zabývá především těmito dvěma způsoby poskytování služeb do zahraničí.

1.2.1 Kritérium dočasnosti u přeshraničního poskytování služeb Přeshraniční poskytování služby velmi často předpokládá, že potřebné práce budou provedeny zaměstnanci podnikatele přímo v místě poskytnutí služby. Oproti využívání svobody usazení (tj. založení pobočky v zahraničí) spočívá výhoda dočasného přeshraničního poskytování služeb v tom, že poskytovatel služby je při dočasném přeshraničním poskytování služeb méně svázán předpisy platným pro místní podnikání 4. V případě dočasného přeshraničního poskytování služeb může hostitelský členský stát po poskytovateli služeb z jiného členského státu požadovat jen splnění určitých požadavků, usadí-li se však podnikatel na území jiného členského státu natrvalo, podléhá plně tamnímu právnímu režimu. Z toho důvodu je přeshraniční poskytování služeb časově omezeno (tzv. princip dočasnosti), poskytovatel služby může sice mít v jiném členském státě kancelář, dílnu apod., ale jen pro toto dočasné použití. Dočasnost poskytování služeb je uznávána pouze při splnění těchto třech podmínek: 1. jde o časově omezené období, 2. jde o omezený počet zakázek a 3. jedná se o službu, kterou firma vykonává také v domovské zemi. Dočasnost není v evropském právním řádu stanovena pevně na určitou dobu, judikatura ji definuje případ od případu dle odvětví. Rozdíl mezi dočasností v jednotlivých odvětvích lze demonstrovat následujícím příkladem: Příklad: Dočasnost při poskytování kadeřnických a stavebních služeb. Stavební firma po dobu jednoho roku přeshraničně vykonává jednu zakázku jedná se o dočasné poskytování služby. Kadeřnické služby jsou přeshraničně poskytovány po dobu jednoho roku a to různým klientům opakovaně (pravidelně) nejedná se o dočasné poskytování služby. Dalšími kritérii, které vymezují přeshraniční poskytování služeb jsou nepravidelnost a příležitostná povaha. Přeshraniční poskytování služeb tedy může probíhat opakovaně, ale v nesmí se opakovat v pravidelných periodách. 1.2.2 Svoboda usazení Svoboda usazení zajišťuje, že podnikatel má právo vybrat si svobodně místo pro své podnikání v rámci celé EU. Rozhodne-li se pro dlouhodobé poskytování svých služeb v zahraničí spojené se zřízením pobočky, je třeba přejít z režimu dočasného přeshraničního poskytování služeb k využití svobody usazení. Dočasně poskytovaná služba se může přeměnit v usazení, jestliže poskytovatel služby zůstává sice primárně usazen v jiném členském státě, ale na určitý jiný stát se zaměří a vytvoří si zde nejen dočasně používanou kancelář či dílnu, ale i profesní základnu, ze které se bude prezentovat místní klientele. V takovém případě od něj může hostitelský stát požadovat, aby se usadil a splnil tak podmínky platné pro ostatní místní podnikatele. Faktické usazení proběhne založením firmy či pobočky vybrané právní formy v zahraničí. V některých profesích je třeba při dlouhodobém poskytování služeb založit zahraniční pobočku přestože samotný výkon profese nevyžaduje vytvoření stálé infrastruktury (kanceláře či dílny), ani 4 Podnikatel, který poskytuje na území členského státu své služby pouze dočasně však musí přihlížet rovněž k místním předpisům.

stálé profesní základny v hostitelském státě. Jedná se např. o kadeřnické služby, které je možno vykonávat v místě bydliště klienta. Podnikatel může pro usazení v jiné členské zemi volit jakoukoliv právní formu podnikání. Může tedy založit společnost v hostitelském státě (či koupit podíly na již založených společnostech) za stejných podmínek jako občané tohoto státu (tzv. primární usazení), nebo založit pobočku, filiálku či organizační složku firmy, mající sídlo v jiném státě EU (tzv. sekundární usazení). Tyto pobočky, filiálky atd. požívají v hostitelském státě stejných práv jako společnosti tam založené a mohou se tudíž bránit proti diskriminaci. 1.3 Vysílání pracovníků Se svobodou poskytování služeb úzce souvisí problematika vysílání pracovníků. Na pracovníky je v případě jejich vyslání za účelem poskytnutí služby pohlíženo spíše jako na "nástroj", prostřednictvím něhož k poskytnutí služby dochází. Pracovníci nevstupují na trh práce hostitelské země, nepřinášejí si s sebou své sociální vazby a charakter jejich pracovní činnosti je dočasný. Právě kvůli principu dočasnosti se právní úprava vysílání pracovníků na vnitřním trhu EU liší od úpravy volného pohybu osob a tvoří speciální oblast volného pohybu služeb. Základní princip Podle směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků, jsou během vyslání aplikovány pracovněprávní předpisy hostitelské země (tedy státu, kam je pracovník vyslán). Jedná se o pracovněprávní podmínky týkající se minimální mzdy, délky pracovní doby, čerpání dovolené apod. Konkrétní podmínky pro vysílání pracovníků do jednotlivých členských zemí EU jsou shrnuty na speciálních internetových stránkách pro daný stát. Přehled odkazů na tyto informační stránky je uveden na následující adrese: http://ec.europa.eu/employment_social/labour_law/national_en.htm BOX: Pracovněprávní podmínky, které je nutno dodržet při vysílání pracovníků dle práva hostitelské země: maximální délka pracovní doby, minimální doba odpočinku, minimální délka dovolené za kalendářní rok, minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy, podmínky poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci, ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ochranná opatření týkající se těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých, podmínky rovného zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nediskriminaci. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Délka vyslání Vyslání může trvat maximálně 12 měsíců, v případě nepředvídatelných okolností je možno vyslání prodloužit o dalších 12 měsíců se souhlasem orgánu ČSSZ a příslušného orgánu státu vyslání. Koho je možno vyslat O vyslání pracovníků se jedná vždy, když jsou splněny následující podmínky: podnikatel vyšle svého pracovníka na území cizího státu, aby tam na základě smlouvy o poskytnutí služby (například smlouvy o dílo) poskytl službu (resp. vykonal práci), po celou dobu vyslání existuje mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah a vyslání je svým charakterem dočasné, podnik vyšle pracovníka do provozovny nebo podniku, který náleží do téže skupiny podniků. Vyslaný pracovník však nemusí být pouze osoba v zaměstnaneckém poměru. Definice slova zaměstnanec se v jednotlivých právních řádech liší. Například český právní řád za zaměstnance označuje zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců také společníky či jednatele spol. s r.o. Další podmínkou pro vyslaného pracovníka je, že mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí po celou dobu vyslání existovat tzv. organická vazba. Tato vazba je definována jako vztah, kdy: vyslaný zaměstnanec vykonává práci pro vysílající podnik, zaměstnance musí odměňovat vysílající podnik, možnost ukončit s vyslaným zaměstnancem pracovně právní vztah má pouze podnik, který ho vyslal, odpovědnost za práci vyslaného zaměstnance nese vysílající podnik, nesmí být současně uzavřen pracovní poměr s podnikem, do kterého je zaměstnanec vyslán. Tímto se zamezuje zneužívání svobody poskytování služeb k obcházení relevantních předpisů o volném pohybu osob (pracovníků). Není totiž možné zbavit členské státy schopnosti regulovat své pracovní trhy za situace, kdy v Evropě stále existuje řada přechodných období znemožňujících volný pohyb pracovníků. Požadavky, které je nutno splnit před vysláním pracovníka Aby mohlo k vyslání pracovníka dojít, je nutno zajistit doklady, které prokazují sociální a zdravotní pojištění v domovské zemi. Vysílaný pracovník v hostitelské zemi pouze dokládá, že je pojištěn v domovské zemi a nestává se součástí systému sociálního a zdravotního pojištění v hostitelské zemi. Následující přehled uvádí formuláře, které je nutno vyplnit pro splnění těchto požadavků.

BOX: Formuláře potřebné pro vysílání pracovníků do EU Formulář E 101 Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům Formulář osvědčuje skutečnost, že vyslaný zaměstnanec podléhá nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu. Vyslaný zaměstnanec by měl mít tento formulář po celou dobu vyslání u sebe, aby se jím v případě kontroly mohl prokázat. Každý formulář E 101 vystavený pro konkrétní osobu je na ČSSZ očíslován a evidován. Formulář není pro žadatele volně k dispozici, je nutno o něj zažádat ČSSZ prostřednictvím tiskopisu, který je vyvěšen na webových stránkách ČSSZ, zároveň je k dispozici na OSSZ. Tiskopis Žádost o vystavení formuláře E 101 ve verzi pro zaměstnance i OSVČ je ke stažení je na adrese http://www.cssz.cz/evropska_unie/tiskopisy_eu/tisk_eu.asp. Formulář E 102 Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti O prodloužení doby vyslání je nutno zažádat ještě před skončením původní 12měsíční doby vyslání prostřednictvím formuláře E 102 Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti, který je k dispozici na webových stránkách ČSSZ v sekci Tiskopisy EU (viz výše). Evropský průkaz zdravotního pojištění jedná se o běžné karty zdravotního pojištění užívané v ČR. Někteří pojištěnci však stále mohou disponovat starší kartou bez loga EU. V takovém případě je nutné kartu před vysláním nechat zdravotní pojišťovnou vyměnit. Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení Zvláštní požadavky některých států Dá se říci, že obecně by pohybu pracovníků za účelem poskytnutí služeb neměly být členskými státy kladeny žádné překážky (vyjma legitimních důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti, pořádku a zdraví). V praxi však ze strany některých členských států stále existují požadavky, které vysílání pracovníků znepříjemňují. Podnikatel musí totiž často svým zaměstnancům vyřídit určitá povolení (navíc v pro něj méně srozumitelném právním a jazykovém prostředí), čímž se poskytnutí služby protahuje a prodražuje. Poskytovatel služby ze zahraničí je pak oproti domácím podnikatelům znevýhodněn. Jedná se např. o tzv. notifikační proceduru, kdy je třeba zahraničním úřadům předem oznamovat jména vysílaných pracovníků. Dále se lze setkat s požadavkem doložit bydliště pracovníků v hostitelské zemi nebo s vyžadováním překladu dokumentů do jazyka hostitelské země. Ve státech, kde je uplatňováno přechodné období pro volný pohyb služeb (Německo a Rakousko) jsou dále uplatňována např. povolení k vyslání (Rakousko) nebo množstevní omezení vysílaných pracovníků, tzv. kontingenty (Německo). Tato omezení jsou popsána v následující části. Zmíněná opatření zbavují institut vysílání pracovníků toho, co by jej mělo od volného pohybu pracovníků odlišovat v první řadě - flexibility. Evropská komise vydala pro každou zemi přehled pracovně-právních podmínek, které jsou vyžadovány při vysílání pracovníků dle zákonů dané země. Dokumenty za jednotlivé země jsou v několika jazykových verzích k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/employment_social/labour_law/postingofworkers_en.htm.

1.4 Přechodná období Přechodná období pro volný pohyb osob a přechodná období pro volný pohyb služeb jsou uplatňována vůči deseti členským státům EU. Jedná se o osm z deseti členských států, které přistoupily v roce 2004 (Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a dva nově přistoupivší státy Rumunsko a Bulharsko. Mezi výše zmíněnými dvěma typy přechodných období je třeba rozlišovat, jak je vysvětleno v následujících subkapitolách. Pro podnikatele poskytující služby je důležité zejména přechodné období pro volný pohyb služeb, které se týká vysílání pracovníků (tedy zaměstnanců firem). Naopak přechodná období pro volný pohyb osob se týká jednotlivců, kteří si chtějí najít práci v zahraničí (nikoli však OSVČ). 1.4.1 Přechodná období pro volný pohyb osob Na výše zmíněných deset nových členských zemí EU se vztahují přechodná období pro volný pohyb osob. Toto přechodné období znamená pro českého pracovníka nutnost vyžádat si pracovní povolení pro práci v zemích bývalé EU15, které toto opatření chtějí uplatňovat. Existence přechodného období však neznamená zákaz práce v zemích EU15, jak je někdy mylně vykládáno, jde pouze o regulaci trhu pomocí pracovních povolení. Přechodné období pro volný pohyb osob není na rozdíl od přechodného období pro volný pohyb služeb vázáno na konkrétní vybraná odvětví, ale uplatňuje se pro všechny ekonomické činnosti. Přechodné období pro volný pohyb osob se nevztahuje na svobodu usazení ani na volný pohyb studentů a důchodců. Uplatňování přechodného období je rozděleno na fáze. Po každých dvou letech musí státy bývalé EU15 vyhodnotit situaci a rozhodnout se v jaké podobě budou přechodné období uplatňovat dále. Ze států bývalé EU-15 uplatňuje v současnosti přechodná období 6 států (Německo, Rakousko, Lucembursko, Dánsko, Francie a Belgie) 5, z toho 3 země (Belgie, Francie a Lucembursko) postupně uvolňují svůj trh pro určité sektory (tzv. nedostatkové profese - jedná se především o informační technologie a některá řemesla). V roce 2009 by členské státy měly přehodnotit svůj postoj k dalšímu uplatňování přechodných období. V současné době nelze jednoznačně určit, jak se dotčené členské státy k této otázce postaví. Nicméně se dá očekávat, že Rakousko a Německo bude trvat na jejich zachování. Přechodná období však vůči ČR nesmí být uplatňována po 1. květnu 2011. 1.4.2 Přechodná období pro volný pohyb služeb (vysílání pracovníků) Přechodná období pro volný pohyb služeb se vztahují na vysílání pracovníků z výše uvedených nových členských zemí, a to pouze do Rakouska a Německa. Přechodné období může zůstat v platnosti maximálně sedm let (do roku 2011). Po dobu přechodného období není možno v některých sektorech služeb vysílat pracovníky způsobem, který je ve zbylých státech pětadvacítky obvyklý. Vysílání pracovníků je totiž po dobu přechodného období podmíněno získáním pracovního povolení. Na toto povolení neexistuje právní nárok. 5 Od 1. května 2007 neuplatňuje přechodné období Nizozemí.

Klasifikace NACE Aby byla jasně zajištěna jednotnost výkladu toho, co která aktivita (služba) v praxi znamená, byla vypracována již v 70. letech v rámci Evropské komise jednotná nomenklatura - tzv. NACE kódy. NACE kódy definují jednotlivé ekonomické aktivity. Jejich užití je široké, nicméně v souvislosti s přechodným obdobím je důležité, že právě pomocí NACE kódů Rakousko a Německo definují sektory služeb, ve kterých je vysílání pracovníků omezeno. Kompletní katalog NACE kódů je k dispozici na níže uvedené internetové adrese. Pro českého podnikatele je důležitou informací to, že vymezení odvětví v klasifikaci NACE se v drtivé většině odvětví sektoru služeb přesně kryje s klasifikací OKEČ, která se běžně užívá v ČR. Kompletní seznam NACE kódů je k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/comm/competition/mergers/cases/index/nace_all.html. BOX: Odvětví, ve kterých je vysílání pracovníků do Německa a Rakouska omezeno: Rakousko Sektor NACE kód Terénní úprava zahrad a parků 01.41 Řezání, tvarování a konečná úprava stavebního kamene 26.7 Výroba kovových konstrukcí a jejich dílů 28.11 Stavebnictví včetně souvisejících oborů 45.1-45.4; Aktivity v příloze ke Směrnici 96/71/EC Pátrací a ochranné činnosti 74.60 Čištění budov, zařízení a dopravních prostředků 74.70 Ostatní činnosti související se zdravotní péčí 85.14 Sociální péče bez ubytování 85.32 (kromě ošetřování v domácnosti) Německo Sektor NACE kód Stavebnictví včetně souvisejících oborů 45.1-45.4; Aktivity v příloze ke Směrnici 96/71/EC Čištění budov, zařízení a dopravních prostředků 74.70 Služby v oblasti dekorace interiérů 74.87 Internetové adresy: Podrobný postup pro vyslání pracovníků do Rakouska a Německa: http://download.mpo.cz/get/28890/31083/331031/priloha001.pdf Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu Jak probíhá vysílání pracovníků do Rakouska a Německa? Český podnikatel musí před vysláním svých zaměstnanců do Německa či Rakouska především zjistit, zda se na jím poskytovaný typ služeb vůbec přechodné období vztahuje. Rakousko V odvětvích, na něž se vztahuje přechodné období volného pohybu služeb v Rakousku (viz výše), musí vyslaní pracovníci žádat o Povolení k vyslání (Entsendebewilligung), které se prakticky rovná pracovnímu povolení. Povolení může být uděleno, pokud se prokáže, že neexistuje jiná firma, která by poskytovala

stejné služby a zaměstnávala přitom rakouské občany nebo občany ze zemí EU, na něž se pravidla o volném pohybu pracovníků vztahují v plném rozsahu. Povolení se udílí maximálně na 4 měsíce. K žádosti se přikládá doklad o plánované délce vyslání, doklad od vysílajícího podniku o příslušnosti pracovníků k tomuto podniku, o jejich sociálním pojištění a o výši a způsobu jejich odměňování. V Rakousku je v platnosti zákonné ustanovení v 18 Zákona o zaměstnávání zahraničních pracovníků, které zakazuje vydávání pracovních povolení ve stavebních oborech. Německo Vysílání pracovníků je v Německu v dotčených odvětvích (viz níže) upraveno bilaterálními dohodami z počátku devadesátých let (Dohoda mezi Českou republikou a Německem o vysílání pracovníků). Dohody stanovují horní limity počtu pracovních povolení (tzv. kontingenty) stanovené německými úřady pro jednotlivá odvětví a země. Poskytování služeb je možné výhradně na základě smluv o dílo mezi dvěma firmami (v případě stavebnictví mezi dvěma stavebními firmami). Náležitosti smlouvy o dílo jsou stanoveny v německém obchodním zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch). Více informací, kompletní seznam odvětví, kontakty a žádosti o udělení kontingentu najdete na http://www.mpo.cz/dokument2618.html. 1.4.3 Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) Na rozdíl od volného pohybu zaměstnanců, který je v některých členských státech omezen kvůli přechodným obdobím na volný pohyb osob, je právo usadit se coby OSVČ v jiném členském státě za účelem podnikání bez omezení. Na usazeného živnostníka se pak vztahují stejné předpisy jako na domácího podnikatele v hostitelské zemi. Na OSVČ se rovněž nevztahuje přechodné období pro volný pohyb služeb. V některých zemích se OSVČ přesto stále může setkat například s následujícími požadavky: požadavkem trvalého pobytu, potřebou doporučení ze strany místních profesních organizací, časovými průtahy při uznávání kvalifikace, atp. Výše zmíněná omezení nejsou ze strany členských států oprávněná (jedná se o rozpor s právem ES), lze je tedy řešit pomocí systému SOLVIT, který může pomoci při řešení vzniklé situace. Více o systému SOLVIT naleznete v části 1.7. V členských státech, kde platí přechodná období v oblasti volného pohybu pracovníků, lze očekávat přísnější dohled nad případným obcházením stávajících omezení osobami majícími živnostenská oprávnění a pracujícími jako údajně samostatně výděleční podnikatelé např. na stavbách. Stejná pravidla jako pro OSVČ platí také pro osoby, které mají statut tzv. klíčového zaměstnance. Jedná se např. o spolumajitele firmy, který má více než 25% hlasovacích práv, nebo pracovníka s technologií, kterou nikdo jiný v daném podniku neumí používat. Klíčový zaměstnanci, kteří tuto skutečnost před příslušnými úřady hostitelského členského státu

dostatečně nedoloží ale bývají odmítáni a není jim udělováno povolení k podnikání. Problém s různým výkladem definice klíčových zaměstnanců a s dokládáním tohoto statusu bohužel působí v praxi nemalé problémy a konflikty s tamějšími úřady. 1.5 Uznávání kvalifikací Velká část podnikatelských aktivit ve službách je v jednotlivých členských státech vázaná na splnění určité kvalifikace. V takových případech se mluví o regulovaných profesích. Většinou jde o profese, pro jejichž výkon nebyly na úrovni EU sjednocené požadavky a kde tedy rozdílnost právních úprav členských států působí jako překážka volného pohybu osob či poskytovatelů služeb. Zásada vzájemného uznávání kvalifikací znamená, že kvalifikace získaná v jednom členském státě je v jiných členských státech formálně uznána a její dosažení není třeba opakovat. Uznávání neprobíhá automaticky, ale vždy na základě žádosti, tedy z popudu žadatele. Žádost o uznání kvalifikace se podává vždy v zemi, kde se chce podnikatel usadit. Výjimečně je uznání kvalifikace požadováno i při přeshraničním poskytování služeb, pokud službu poskytuje OSVČ. Systém vzájemného uznávání kvalifikací je tedy využíván hlavně při usazování firem a podnikání OSVČ (kdy se nejedná o vyslání pracovníka). 1.5.1 Současná praxe při uznávání odborných kvalifikací Uznávání kvalifikací probíhá buď v rámci obecného systému uznávání kvalifikací, nebo v rámci sektorového systému. Obecný systém V obecném systému dochází ke srovnání požadavků na kvalifikaci pro danou regulovanou profesi v hostitelské zemi a v zemi, kde byly kvalifikace získány a v případě podstatných rozdílů v délce nebo obsahu vzdělání se aplikují tzv. kompenzační opatření. Tato opatření mohou mít formu: adaptačního období nebo zkoušky způsobilosti. Uznávání kvalifikací v obecném systému komplikuje skutečnost, že rozsah jednotlivých regulovaných profesí se stát od státu liší, např. povolání zahradníka se podle rakouské úpravy vztahuje i na zahradní architekturu. V tom případě musí žadatel z ČR splnit požadavky na tuto širší profesi. Rovněž počet regulovaných profesí se v jednotlivých zemích liší. Například Polsko je v této otázce velmi liberální a reguluje pouze několik profesí. Oproti tomu v Rakousku se počet regulovaných profesí pohybuje ve stovkách. Lhůta pro vydání rozhodnutí o uznání kvalifikace činí v obecném systému 4 měsíce. Sektorový systém Sektorový systém se vztahuje na následující profese: architekti, porodní asistentky, farmaceuti, lékaři, zdravotní sestry, stomatologové a

veterináři. U těchto profesí se uznání kvalifikace získává na základě automatického uznávání diplomů udělených členským státem. Automatické uznání je umožněno díky předchozímu stanovení minimálních požadavků na vzdělání. Diplomy, které se automaticky uznávají jsou uvedeny v příloze příslušné směrnice. Po splnění určitých podmínek je možné rovněž uznání diplomů získaných ještě před sjednocením požadavků na vzdělání. Úřady musí automatické uznání diplomu vyřídit ve lhůtě 3 měsíců. Jak postupovat v praxi 1. Ověřit, zda je dotčená profese v daném členském státě regulována. Tuto skutečnost si lze ověřit v databázi regulovaných profesí, která je přístupná na webové adrese: http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/regprof/index.cfm?lang=en (po kliknutí na odkaz Regulated professions zde uživatel nalezne i seznam kontaktních míst v jednotlivých zemích, kde lze získat kontakt na konkrétní uznávací orgán) 2. Podat žádost o uznání kvalifikace na příslušném uznávacím orgánu (postupy včetně seznamu dokumentů potřebných při předkládání konkrétní žádosti v určité zemi lze nalézt na webové adrese: http://ec.europa.eu/youreurope/nav/cs/citizens/working/qualificationrecognition/index.html (Databáze je nová a průběžně doplňovaná, některé údaje tak bohužel dosud chybí nebo nejsou přeloženy do všech nabízených jazyků) Více informací k uznávání kvalifikací v českém jazyce najdete na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a na stránkách MPO věnovaných podpoře podnikání v rubrice "živnostenské podnikání. Internetové adresy: MŠMT Uznávání odborných kvalifikací: http://uok.msmt.cz/?sec=cr&w=1 MPO - sekce "živnostenské podnikání": http://www.mpo.cz/dokument9912.html Evropská komise dále spravuje speciální webovou stránku věnovanou regulovaným profesím: https://webgate.cec.eu.int/regprof/index.cfm Na webové stránce Generálního ředitelství pro vnitřní trh Evropské komise je také oddíl zaměřený na všeobecné podmínky uznávání kvalifikace v Evropské unii: http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications 1.5.2 Budoucí systém uznávání odborných kvalifikací Na podzim roku 2007 proběhnou v systému uznávání kvalifikací změny vyplývající z nové směrnice 6. V praxi by změny měly podnikatelům přinést následující přínosy: možnost uznání pouze části kvalifikace - pokud je rozsah povolání v zemi usazení (v domovské zemi) užší než v hostitelském státě, ustavení kontaktních míst pro uznávání kvalifikací v jednotlivých zemích lepší dostupnost informací o uznávání kvalifikací, administrativní spolupráce mezi uznávacími orgány členských států nižší administrativní zátěž na žadatele o uznání, 6 Směrnice č. 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací.

možnost přezkumu kvalifikací hostitelským státem bude v režimu přeshraničního poskytování služeb značně omezena, zjednodušena je procedura pro zavedení výjimky z kompenzačních (nově vyrovnávacích ) opatření. 1.6 Sociální a zdravotní pojištění a daně Podnikání v zahraničí s sebou přináší také otázky spojené se sociálním a zdravotním pojištěním a daněmi. Sociální a zdravotní pojištění Obecně pro platby sociálního a zdravotního pojištění v EU platí, že pojistné se platí ve státě, kde občan pracuje nebo podniká. Pro poskytování služeb a vysílání pracovníků však existuje výjimka! Pojistné se v případě dočasného přeshraničního poskytování služeb platí v zemi původu, jestliže období pro poskytování přeshraničních služeb nebo vyslání pracovníků nepřesáhne jeden rok (lze však prodloužit až na dva roky). Podrobné informace o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění v zahraničí včetně praktických návodů pro zvládnutí konkrétních úkonů lze nalézt na internetových stránkách ČSSZ v sekci Sociální zabezpečení v Evropské unii (http://www.cssz.cz/evropska_unie/soc_zab_eu/default.asp). Daň z příjmu Všechny členské země EU podepsaly vzájemné dohody o zamezení dvojího zdanění, které stanovují také všeobecné zásady zdanění podnikatelů. Podle těchto zásad fyzická osoba, která neposkytuje přeshraniční služby v zemi vyslání po dobu přesahující 183 dní během jakéhokoli dvanáctiměsíčního období (účetní rok), platí daně z příjmu jen v zemi původu. Pokud poskytuje služby delší dobu, musí platit daně v obou státech (v každém státě jen za příjmy vzniklé na jeho území žádný příjem nesmí být zdaněn dvakrát). Po uplynutí této doby je tedy třeba se v zahraničí zaregistrovat na finančním úřadě k platbě daně z příjmu. Daň z přidané hodnoty V jednotlivých členských zemích platí různé sazby DPH. Na základě směrnice 77/288/EHS nesmí základní sazba DPH klesnout pod 15% a snížené sazby se smějí uplatňovat pouze na zboží a služby uvedené v této směrnici. Aktuální základní i snížené sazby DPH v jednotlivých členských zemích jsou k dispozici na internetových stránkách: http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/how_vat_works/rates/index_en.htm.

Sazby DPH v jednotlivých členských státech platné k 1. 1. 2007 jsou uvedeny v následující tabulce. BOX: Aktuální sazby DPH v EU (k 1.1.2007 v %) Země Základní sazby Snížené sazby Belgie 21 12/6 Bulharsko 20 7 Česká republika 19 5 Dánsko 25 --- Estonsko 18 5 Francie 19,6 5,5/2,1 Irsko 21 13,5/4,4 Itálie 20 10/4 Kypr 15 8/5 Litva 18 9/5 Lotyšsko 18 5 Lucembursko 15 6/3 Maďarsko 20 5 Malta 18 5 Německo 19 7 Nizozemí 19 6 Polsko 22 7/3 Portugalsko 21 12/5 Rakousko 20 10 Rumunsko 19 9 Řecko 19 9/4,5 Slovensko 19 10 Slovinsko 20 8,5 Španělsko 16 7/4 Švédsko 25 12/6 Velká Británie 17,5 5 Zdroj: Evropská komise DPH za služby se účtuje dle místa dodávky služeb 7. Pro účtování DPH je třeba znát daňového identifikačního čísla (DIČ) partnera. Na následující adrese lze ověřit, zda konkrétní DIČ v dané zemi existuje (databáze obsahuje všechna DIČ registrovaná v členských státech EU 27 a je přístupná i v české verzi: http://ec.europa.eu/taxation_customs/vies/cs/vieshome.htm). Další informace o otázkách spojených se sociálním a zdravotním pojištěním a s daňovou problematikou lze najít na následujících internetových stránkách: Internetové adresy: Centrum mezistátních úhrad - www.cmu.cz Ministerstvo financí - www.mfcr.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí - www.mpsv.cz Česká správa sociálního zabezpečení - www.cssz.cz 7 Podle zákonů upravujících DPH se obecně místem dodávky služeb rozumí místo, kde má poskytovatel služeb sídlo, registrovanou kancelář či provozovnu, z níž je služba dodávána. V případě dopravních služeb, služeb spojených s nemovitostmi, reklamních a propagačních služeb, poradenských, právních a účetních služeb atd. jsou však místa dodávky stanovena odlišně.

1.7 Řešení problémů pomocí systému SOLVIT V souvislosti s poskytováním služeb na evropských trzích se mohou vyskytnou různé problémy a komplikace, a to především ve vztahu ke státním úřadům jiných členských států, které podnikatelům či občanům znemožní nebo ztíží využití jejich práv zaručených právem ES. Takové problémy často souvisí s tím, že státní úřad jiného členského státu trvá na požadavcích stanovených vnitrostátní legislativou i v případech, kdy je na základě práva ES povinen postupovat jinak. Některé požadavky v oblasti přeshraničního poskytování služeb vyžadované státními úřady mohou mít vyloženě diskriminující charakter a české občany a podniky ve vztahu k tuzemským subjektům tak znevýhodňují. V případě, že má podnikatel pochybnosti o správné aplikaci evropského práva ze strany státního úřadu jiného členského státu, může se s konkrétním problémem obrátit na tzv. SOLVIT centrum. Systém SOLVIT tvoří mezinárodní síť center spojených navzájem pomocí speciální internetové databáze. V každém členském státě EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu existuje jedno takové centrum. Smyslem této sítě je pomoci řešit co nejefektivněji problémy vznikající nesprávnou aplikací pravidel na vnitřním trhu ES orgány členských států. Jedná se o nástroj, který svou neformálností a rychlostí nabízí občanům a podnikatelům z členských států alternativu ke stížnosti u Evropské komise nebo ke zdlouhavému a mnohdy nákladnému soudnímu řízení. Za využití systému SOLVIT neplatí občané nebo podnikatelé žádné poplatky. Dalšími výhodami jsou transparentnost postupů v systému SOLVIT a přitom zachování naprosté diskrétnosti, pokud jde o citlivé obchodní i osobní údaje poskytnuté žadatelem. Fungování systému SOLVIT je naznačeno v následujícím schématu: České SOLVIT centrum patří mezi nejefektivnější v celé EU. Evropská komise zveřejnila dne 18. 7. 2006 pravidelnou hodnotící zprávu o situaci na vnitřním trhu (Internal Market Scoreboard). Jak vyplývá ze statistiky o SOLVIT centrech za období od května 2005, české SOLVIT centrum je na prvním místě, pokud jde o procento vyřešených případů, a zároveň na druhém místě v rychlosti řešení případů.