STANOVISKO Českomoravské konfederace odborových svazů k Návrhu zákona o změně zákonů v souvislosti se zřízením jednoho inkasního místa Obecně k návrhu Českomoravská konfederace odborových svazů zásadně odmítá předložený Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti se zřízením jednoho inkasního místa jako celek a to z následujících důvodů: 1) Předložený komplex změn zákonů je postaven na záměru dalšího poklesu daňových příjmů veřejných rozpočtů. Úhrnný dopad navrhovaných změn v letech 2013-2014 odhaduje předkladatel na zhruba minus 7-8 miliard Kč. S takovýmto pojetím ČMKOS zásadně nesouhlasí. Základním kamenem programového prohlášení vlády ČR měla být konsolidace veřejných rozpočtů. Předložený návrh daňové reformy bohužel neodpovídá ani současnému stavu ekonomiky a veřejných financí, ani programovému prohlášení vlády. Navržená opatření podle propočtů předkladatele budou mít negativní dopady do veřejných financí, a tím budou jejich situaci dále zhoršovat. Veřejné finance České republiky dosáhly za poslední dva roky nejvyšších deficitů v celé historii ČR a vývoj v prvých měsících letošního roku nenaplňuje ČMKOS přílišným optimismem. Inkaso prakticky všech druhů daní se nachází výrazně pod úrovní dosaženou v roce 2010 a nejen to, ale i výrazně pod předpoklady rozpočtu na rok 2011. Za prvých pět měsíců letošního roku v důsledku nízkého výběru daní přesáhl deficit státního rozpočtu 81 mld. Kč. Je tedy o více než 25 mld. Kč nad úrovní rozpočtu (alikvóty) schváleného pro rok 2011. Přitom ekonomika vykazuje známky oživení. Podle odhadu ČSÚ vzrostl HDP v I. čtvrtletí letošního roku o 2,8 %. ČMKOS je navíc přesvědčena, že v materiálu uvedené odhady poklesu příjmu v důsledku daňových změn jsou ve skutečnosti výrazně podhodnoceny. Odhad předkladatele propad příjmů o cca 7-8 mld. Kč do veřejných rozpočtů je mimo jiné postaven na velmi vratké hypotéze, že převod 2 % zdravotního pojištění mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem bude v roce 2012 doprovázen úměrným zvýšením mezd zaměstnanců. Tím podle předkladatele dojde ke kalkulovanému zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem, a to o 9,4 mld. Kč u sociálního pojištění a cca 1 mld. Kč u zdravotního pojištění. Tento předpoklad je podle názoru ČMKOS chybný minimálně z těchto důvodů: Navrhovatel se při kalkulaci rozpočtových příjmů souvisejících s očekávaným zvýšením mezd a platů dostává do zásadního rozporu se svou údajnou snahou o snížení nákladů na pracovní sílu. Buď se sníží náklady práce pak ale bude rozpočtový dopad navrhované operace oproti kalkulacím předkladatele výrazně vyšší, nebo bude zvýšení pojistného zaměstnanci opravdu kompenzováno růstem mezd a náklady práce se ale v tomto případě nesníží. Operace převodu části pojistného od zaměstnavatele k zaměstnanci se nebude uskutečňovat ve vakuu. Vedle daňové reformy popsané v předloženém dokumentu bude totiž paralelně probíhat proces sjednocení DPH, s jasně negativními dopady jak do 1
podnikatelského, tak zvláště do nepodnikatelského sektoru ekonomiky. Je téměř jisté, že většina úlevy zaměstnavatelům na platbě pojistného bude zkonzumována při eliminaci tohoto vlivu, a ne na zvýšení mezd. Dalším faktorem, zpochybňujícím uvedené propočty předkladatele jsou navrhované daňové a odvodové úlevy pro OSVČ, kombinované navíc s nově zaváděnou daní z úhrnu mezd. Kombinace těchto dvou opatření výrazným způsobem prohloubí snahu zaměstnavatelů, ale i části zaměstnanců dále rozšířit již tak značný rozsah nepravého podnikání (švarcsystému) v České republice. Toto markantní, pro veřejné finance vysoce nebezpečné riziko, však předkladatelé sice ve své důvodové zprávě připouští, ale ve svých kalkulacích jej naprosto přehlížejí. Přitom pouhé jedno procento zaměstnanců, které by díky této výrazné motivaci přešlo do švarcsystému by způsobilo dodatečnou ztrátu veřejných financí v rozsahu cca - 5 mld. Kč ročně (dle názoru ČMKOS se jedná vzhledem k připravovanému masívnímu rozšíření daňových a odvodových úlev pro OSVČ o vysoce optimistický odhad). Vzhledem k výše uvedeným důvodům je ČMKOS přesvědčena, že celkový dopad do veřejných rozpočtů nebude avízovaných minus 7-8 mld. Kč, ale přesáhne částku 20 mld. Kč ročně. 2) ČMKOS zásadně nesouhlasí s tím, aby při celkovém záměru předkladatele snížit daně a pojistné u zaměstnavatelů a OSVČ byli zaměstnanci jediným terčem pro zvyšování daní a odvodů. U zaměstnanců jde především o důsledek zvýšení platby pojistného na zdravotní pojištění o 2 % a zatížení tzv. benefitů platbou pojištění a daně. Celkový nárůst zatížení zaměstnanců odhadujeme na cca 15 mld. Kč. Nejvíce (v relaci k příjmu) budou navrženou změnou postiženi zaměstnanci s nízkými příjmy. Např. zaměstnanci s hrubým příjmem 10 tis. Kč vzroste měsíčně odvodové zatížení jeho mzdy o 331 Kč (200 Kč jako důsledek zvýšení zdravotního pojištění zaměstnanců o 2 % a v průměru o 171 Kč jako důsledek zatížení tzv. benefitů pojistným. Naproti tomu dojde k vynulování daně z příjmu v rozsahu 40 Kč měsíčně.) Pokud k celkovému zvýšení daňového a odvodového zatížení u tohoto poplatníka v roce 2013 (+331 Kč) navíc ještě přičteme cca 300 Kč, kterými jeho výdaje zatíží dvojí zvýšení DPH pro základní životní potřeby, potom bude činit celkový nárůst daňového zatížení tohoto poplatníka měsíčně 631 Kč, tj. ročně 7 573 Kč. Čili tohoto zaměstnance bude stát jen daňová část připravovaných reforem téměř jeden čistý měsíční příjem (86 %). U dalších příjmových skupin budou pak důsledky reforem obdobné (i když ve vztahu k úrovni příjmů ne tak drastické), zaměstnanec s průměrnou mzdou zaplatí navíc měsíčně 296 Kč (včetně DPH pak 596 Kč), s dvojnásobkem průměrné mzdy 521 Kč (vč. DPH 821 Kč), s trojnásobkem 746 Kč (vč. DPH 1046 Kč) atd. Jediní zaměstnanci, kterým opravdu klesne daňové zatížení a vykryje se i zvýšení DPH, budou zaměstnanci s velmi vysokými příjmy, které přesáhnou stropy pro sociální (4 násobek průměrné mzdy) a zdravotní (6 násobek průměrné mzdy) pojištění. K poklesu daňového zatížení u nich dojde i přesto, že se u nich nově navrhuje zrušení slevy na dani při překročení 4 násobku průměrné mzdy. Systém daně z příjmu fyzických osob v kombinaci se systémem stropů v oblasti sociálního a zdravotního pojištění v sobě tedy i nadále obsahuje pro vysokopříjmové poplatníky výraznou daňovou degresi. 2
3) ČMKOS zásadně nesouhlasí s dalším snížením daňového a odvodového zatížení OSVČ. Předložený návrh snižují již tak nízké daňové a odvodové zatížení OSVČ a tím dále prohlubují rozdíl ve zdaňování mezi OSVČ a zaměstnanci. To vede k výraznému znevýhodnění zaměstnanců na trhu práce vůči OSVČ, k jednoznačné podpoře švarcsystému a v konečném důsledku k prohloubení deficitů veřejných financí. Hlavní důvod, proč dojde k dalšímu snížení daňového a odvodového zatížení OSVČ, spočívá v záměru výrazně redukovat sazby pojistného na sociální a zdravotní pojištění u OSVČ (sociální pojištění z 29,2 % na 6,5 %, zdravotní pojištění z 13,5 % na 6,5 %). Tento fakt i přes předpokládané dvojnásobné zvýšení vyměřovacího základu znamená výrazný pokles odvodu pojistného. Zároveň návrh předpokládá v návaznosti na tuto úpravu že dojde i ke snížení minimálního pojistného u OSVČ. Tímto způsobem dojde k poměrně razantnímu snížení daňového a odvodového zatížení i pro OSVČ s velmi nízkými příjmy. Další znevýhodnění zaměstnanců vůči OSVČ je pak spojeno s konstrukcí stropu u plateb nově zaváděné daně z úhrnu mezd. Toto razantní snížení pojistné sazby OSVČ bude mít pochopitelně zásadní dopad také na všechny druhy důchodů. ČMKOS má vážné obavy, že především o osoby s nižšími příjmy, které touto pobídku byly nuceny přejít do švarcsystému, se v době pobírání důchodu propadnou do chudoby. Na rozdíl od zaměstnance, např. OSVČ s celkovým hrubým příjmem 10 000 Kč, klesne daňové a odvodové zatížení měsíčně oproti současnému stavu o 461 Kč. Což i tomuto poplatníkovi bohatě pokryje zvýšené výdaje spojené s DPH (300 Kč) a ještě mu 161 Kč zbude. Proto i tento poplatník tedy na reformě fakticky vydělává. Absolutně stejnou úlevu bude však konzumovat i OSVČ s hrubým příjmem 25 000 Kč (tj. na úrovni průměrné mzdy). Je to proto, že i tento OSVČ díky vysoké úrovni paušálního odpočtu neplatí žádné daně a pojistné jen na úrovni minim. OSVČ s příjmem 50 tis. Kč bude inkasovat celkovou úlevu 575 Kč měsíčně, 75 tis. 1 105 Kč, 100 tis. 1 540 Kč, 200 tis. 3 280 Kč měsíčně. Protisměrný pohyb ve zdanění mezi OSVČ, tj. nárůst zdanění u zaměstnanců a pokles zdanění u OSVČ, dále prohlubují rozdíl ve zdanění těchto skupin. Zatímco zaměstnanec s průměrným příjmem 25 000 Kč odvádí dosud na dani a pojistném 5 805 Kč, a po novu to bude 6 101 Kč (čili +296 Kč). OSVČ se stejným hrubým příjmem dnes odvádí 3 476 Kč a bude odvádět jen 3 015 Kč (čili - 461 Kč). Rozdíl v odvodovém a daňovém zatížení mezi zaměstnancem a OSVČ se tak zvýší u průměrné mzdy na 3 086 Kč měsíčně. U dvojnásobku průměrné mzdy to je to již 9 356 Kč měsíčně (14 101 Kč zdanění zaměstnance 4 745 Kč zdanění OSVČ), u trojnásobku 14 571 Kč (22 101 Kč zaměstnanec 7 530 Kč OSVČ), u osminásobku 30 929 Kč. Je evidentní, že tento narůstající rozdíl bude výrazně zvyšovat motivaci zaměstnance přestoupit do systému OSVČ. To spolu s motivacemi zaměstnavatelů na úspoře nákladů a konstrukcí nové daně z objemu mezd prolamující současné stropy pojistného u plateb zaměstnavatelů za zaměstnance dále bude podporovat rozvoj nepravého podnikání tzv. švarcsystém. Využitím práce OSVČ oproti zaměstnanci či přechodem zaměstnance na OSVČ zaměstnavatel vydělává na úspoře plateb sociálního a zdravotního pojištění těchto zaměstnanců ( po novu bude šetřit na platbě daně z objemu mezd). Náhrada zaměstnance s platem 10 000 Kč prací OSVČ uspoří zaměstnavateli po novu 3 200 Kč měsíčně, při průměrném platu (tj. 25 000 Kč) to bude 8 000 Kč měsíčně, při dvojnásobku průměrného platu už 16 000 Kč měsíčně, při trojnásobku průměrného platu pak 24 000 Kč měsíčně atd. Je naprosto zřetelné, že protisměrný pohyb ve zdanění zaměstnanců a OSVČ, kombinovaný navíc nárůstem DPH, podnítí zájem a to v prvé řadě na straně zaměstnanců - o možný přechod na švarcsystém. Upozorňujeme že, pokud přejde jeden zaměstnanec s průměrnou mzdou do švarcsystému, ztratí veřejné finance za rok takový 3
objem prostředků (133 031 Kč), který by stačil na úhradu důchodu důchodce s průměrným příjmem na celý rok, a ještě by zbylo na jeho další důchod. Již dnešní úroveň rozdílu ve zdanění OSVČ a zaměstnanců má výrazné národohospodářské dopady. Podle propočtů zdravotních pojišťoven by při setření rozdílu ve zdanění mezi OSVČ a zaměstnanci pracoval zdravotní systém s dodatečným příjmem v rozsahu cca 14 mld. Kč. V důchodovém pojištění v současnosti rozdílné zdanění vede k deficitu cca 30 mld. Kč. Tento postup bude znamenat další prohloubení této ztráty o 1-2 mld. Kč. Problém však je v tom, že tento systém do sebe vtáhne další zaměstnance. Pokud by šlo jen o 1 % zaměstnanců činil by další dodatečný dopad pro veřejné finance minus 5 mld. Kč, při 2 % minus 10 mld. Kč atd. S takovýmto diskriminačním postupem - zřetelně prohlubujícím deficit veřejných financí - ČMKOS nemůže zásadně souhlasit. 4) Navrhovaný nový mechanismus v oblasti zdanění tzv. benefitů znamená, že benefit jako věcné plnění se přičte k hrubé mzdě zaměstnance a společně s ní bude podléhat odvodům pojistného a zdanění. Navrhovaná sleva na dani pro zaměstnance na úrovni 3 000 Kč ročně, tedy 250 Kč měsíčně, není odpovídající a musela by být alespoň ve výši trojnásobku, aby vyrovnala stávající benefit. V žádném případě však nemůže eliminovat předpokládané zatížení benefitů pojistným a už vůbec ne zdanění a zatížení pojistným u režijních jízdenek. Druhým problémem pak je, že tato sleva na dani bude pro pracovníky s nízkými příjmy (do cca 12-15 tis. Kč v závislosti na počtu vyživovaných osob) fakticky neúčinná protože oni žádné daně neplatí, a vůči zvýšenému pojistnému se nedá uplatit. To se může týkat odhadem minimálně 20 % zaměstnanců. Zároveň je důležité si uvědomit, že dle průzkumu v pohostinství je až 80% tržeb realizováno stravenkami. Pokud tato výhoda pro zaměstnance pomine, budou ti samozřejmě hledat alternativu. Dojde k poklesu stavu těchto zařízení, kde je zaměstnáno velké množství lidí a návazně tak budou ovlivněny i navazující služby a výroby. Tento zásah významnou měrou ovlivní zaměstnanost. 5) ČMKOS zásadně nesouhlasí se zřízením jednoho inkasního místa, tzn. nesouhlasí s tím, aby výběr pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění zajišťovalo jedno inkasní místo a správu pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění zajišťoval orgán finanční správy, v případě příslušníků bezpečnostních sborů a ozbrojených sil (Armáda ČR) speciální finanční úřad. Požadujeme, aby výběr pojistného na sociální zabezpečení nadále zůstal v gesci České správy sociálního pojištění a výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění v gesci zdravotních pojišťoven. V případě příslušníků bezpečnostních sborů a ozbrojených sil trváme na tom, aby gesce nadále zůstala na příslušném ministerstvu (ministerstvo vnitra, spravedlnosti, financí a obrany). Návrh jednoho inkasního místa je nepřijatelný rovněž z důvodů likvidace odvodu pojistného a jeho nahrazení dani z úhrnu mezd. V této souvislosti nelze proto souhlasit ani s navrženým systémem nové daně z úhrnu mezd. Předmětem daně z úhrnu mezd jsou příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky poskytované plátcem těchto příjmů s výjimkou příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, z nichž se platí pojistné na sociální zabezpečení nebo pojistné na veřejné zdravotní pojištění cizozemskému nositeli pojištění podle přímo použitelného předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Takové členění předmětu daně z úhrnu mezd je nekoncepční a má diskriminační charakter, neboť při placení odvodu cizozemskému 4
nositeli pojištění je zachována základní linie členění pojistného a daně, a to pro neslučitelnost obou systémů tak, jak je tento princip deklarován v normách komunitárního práva. Způsob jakým ministerstvo financí přistoupilo k řešení jednoho inkasního místa je věcně a odborně nepřijatelný, neboť nebyla vedena širší věcná a odborná veřejná diskuse o dopadech, které bude mít odnětí správy výběru (a kontroly) pojistného na sociální zabezpečení a další navrhované změny (např. nahrazení vyměřovacího základu základem pojistného, vedení registru pojištěnců orgánem finanční správy, pořadí rozdělování vybrané úhrady apod.) na činnost České správy sociálního pojištění a obdobně na systém zdravotního pojištění. Veřejnosti, zejména podnikatelské, bylo a je (viz též předkládací zpráva) manipulativně zdůrazňováno, že se jedná o citujeme obrovské zjednodušení komunikace daňových subjektů s příslušnými orgány veřejné moci. Jenže v tomto případě tím hlavním cílem není o zjednodušení komunikace daňových subjektů, ale především jde o zásadní změnu systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Podle předkladatele bude gestorem správy pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění ministerstvo financí, přičemž kompetence k jednotlivým pojištěním se podle předkladatele měnit nebudou a zůstanou na ministerstvu práce a sociálních věcí a ministerstvu zdravotnictví. Je absurdní a obecně krajně neodpovědné a to i vůči občanům klientům, aby dotčená ministerstva měla odpovědnost za zajištění výplaty důchodů a nemocenských dávek (vždy ve striktně stanoveném termínu a příslušné výši, neboť se jedná v obou případech o jediný zdroj příjmu) v případě ministerstva práce a sociálních věcí a zajištění finančního krytí zdravotní péče v případě ministerstva zdravotnictví (a zdravotních pojišťoven), aniž by k tomu měla všechny potřebné nástroje (výběr pojistného, jeho kontrola, registr pojištěnců, rozdělování vybrané úhrady a další). O naprosté nepromyšlenosti svědčí také to, že ve změnách zákonů týkajících se sociálního zabezpečení, důchodového pojištění a s tím souvisejících dalších zákonů se důsledně používá pojem pojištění, zatímco v návrzích změn jiných zákonů z textu nově navrženého znění vyplývá, že se jedná o daň. Není možné, aby tato rozdílná úprava byla zdůvodňována tím, že v případě zahraničních zaměstnavatelů, kteří mají povinnost odvádět platby pojištění na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění do zahraničí musí být v příslušných zákonech ponechán pojem pojistné. Zásadně nelze souhlasit také s tím, že nebyla zpracována RIA. Není vůbec zřejmé, jak vysoké budou náklady související se zřízením jednoho inkasního místa. V souvislosti se zavedením jednotného inkasního místa dojde k zásadním změnám, které vyvolají potřebu značných investic pohybujících se, dle našeho názoru, v řádu miliard Kč. Za systémovou chybu pokládáme absenci analýzy možných rizik souvisejících se zajišťováním výběru pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění prostřednictvím jednoho inkasního místa. 6) Zásadně nelze souhlasit s přístupem předkladatele, který v rámci návrhu změn zákonů mění také návrhy zákonů, které nejsou dosud součástí právního řádu České republiky, neboť u nich ještě nebyl dokončen legislativní proces. Jedná se o návrh zákona o Finanční správě České republiky a návrh zákona o Celní správě České republiky. Oba návrhy zákonů dosud nebyly projednány vládou pro nesouhlas Legislativní rady vlády. Problém, na který poukázala Legislativní rada vlády dosud nebyl vyřešen. Pokládáme za nepřípustné, aby předkladatel vědomě předkládal změny návrhů zákonů, které dosud nejsou součástí právního řádu České republiky a dokonce ani nebyly projednány vládou. Předložený návrh (mimo jakékoli pochyby), snižuje čisté příjmy zaměstnanců a v rozporu s volebními programy vládních stran i vládním prohlášením zvyšuje daňové a odvodové zatížení i nejnižší příjmové kategorie. Bude to právě tato skupina obyvatel, 5
která bude jako důsledek této reformy - nucena řešit rostoucí existenční problémy. Z výše uvedených důvodů i důvodů dalších trváme na tom, aby návrh zákona byl vládou stažen z legislativního procesu. Požadujeme, aby byla vedena věcná, odborná diskuse o jeho dopadech na veřejné finance, na jednotlivé skupiny občanů a na systémy sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění. K jednotlivým ustanovením I. K ČÁSTI PRVNÍ - Čl. I. Změna zákona o daních z příjmů 1. K bodu 6. ČMKOS zásadně nesouhlasí ze zrušením osvobození od daně příspěvku na stravování a požaduje bod 6 upravit následovně: 6 odst. 9 písm. b) zní: hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Odůvodnění Předkladatel naprosto ignoruje význam pracovních podmínek pro kvalitní a efektivní výkon práce potvrzený domácími i zahraničními zkušenostmi, a po superhrubé mzdě opět hledá další vlastní originální český experiment - zatímco svět se ubírá cestou podpory produktivity práce, a to i formou donášky oběda zaměstnanci v průběhu směny bezplatně přímo na pracoviště, česká cesta sice umožňuje zaměstnavatelům zahrnout veškeré náklady na stravování do daňových výdajů zaměstnavatele, ale u zaměstnance se chce vše mnohonásobně zatížit daní a zejména pojistným. V případě závodního stravování trváme na stávající úpravě. Z průzkumu vyplývá, že většina zaměstnavatelů by za těchto podmínek přestala závodní stravování poskytovat. S ohledem na skutečnost, že zaměstnavatel má umožnit stravování by byl nucen zřizovat a udržovat stravovací místnosti při splnění podmínek bezpečnosti a hygieny práce. Tak by zaměstnavatelům vznikaly náklady, se kterými návrh nekalkuluje. 2. K bodu 7 dosavadní 6 odst. 9 písm. d) požadujeme zachovat a upravit následovně: 6 odst. 9 písm. d) zní: nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to ve formě: 1. možnosti používat rekreační, zdravotnická, tělovýchovná a sportovní zařízení, vzdělávací a předškolní zařízení, včetně plnění zaměstnanci pro jeho rodinného příslušníka do úhrnné výše 10 000 Kč za kalendářní rok, 2. možnosti používat závodní knihovny, ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce, včetně plnění zaměstnanci pro jeho rodinného příslušníka, 3. nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu, 6a) a u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek až do úhrnné výše 2 000 Kč za kalendářní rok. Odůvodnění 6
Návrh na rozšíření ročního limitu i na nepeněžní plnění typu kulturních pořadů, kulturních akci a využívání závodních knihoven je vzhledem k nutnosti zjišťování individuálních příjmů zaměstnance v přímém rozporu se záměrem předkladatele snižovat administrativou zátěž na straně zaměstnavatelů. Ze stejných důvodů trváme i na zachování daňového osvobození věcných darů k významným výročím zaměstnance a při významných zásluhách (např. za pomoc při likvidaci požáru resp. jiných haváriích) s tím, že roční limit 2 000 Kč zůstává beze změny od roku 1993 a má spíše symbolický charakter bez administrativní složitosti. 3. K bodu 8. ČMKOS zásadně odmítá zrušení osvobození od daně režijních výhod pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky ve veřejné osobní dopravě a požadujeme dosavadní ustanovení 6 odst. 9 písm. e) zachovat. 6 odst. 9 písm. e) zní : zvýhodnění poskytovaná zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek. Jde o výhodu, která je v Evropě obvyklou a v ČR historicky danou. ČMKOS proto zásadně odmítá její rušení. Zároveň neodmyslitelně patří k úrovni podnikové kultury v odvětví osobní dopravy a současně slouží jako kompenzace podprůměrných mezd řidičů ve veřejné osobní dopravě, vzhledem k celkovému množství odpracovaných hodin. Kromě toho navrhované zrušení osvobození sebou přinese značné administrativní problémy spojené s oceňováním tohoto nepeněžního plnění, tzn., že ve svém důsledku jde o návrh, který je v rozporu se záměrem předkladatele zjednodušit daňový systém. 4. K bodu 9: a) požadujeme zachovat osvobození od daně tykající se přechodného ubytování doposud upravené v 6 odst. 9 písm. i). 6 odst. 9 písm. i) zní: hodnota přechodného ubytování, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště, a to maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně. Současné daňové osvobození přechodného ubytování nevyvolává administrativní složitosti ani nenarušuje záměr JIM. Naopak přispívá k mobilitě zaměstnanců a hledání práce mimo okruh bydliště. Jde o krok, který spíše odrazuje, než povzbuzuje stěhovat se za prací, Např. pro zaměstnance s hypotékou není jednoduché vyměnit si tento byt za jiný v jiném místě a jediným řešením při hledání práce (mimo bydliště) je proto přechodné ubytování. b) požadujeme zachovat osvobození od daně u peněžního zvýhodnění plynoucího z bezúročné půjčky doposud upravené v 6 odst. 9 písm. l). 6 odst. 9 písm. l) zní: peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku, zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb podle zvláštního předpisu a u 7
zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, jedná-li se o návratné půjčky poskytnuté zaměstnanci na bytové účely do výše 100 000 Kč nebo k překlenutí tíživé finanční situace do výše 20 000 Kč a u zaměstnance postiženého živelní pohromou do výše 1 000 000 Kč na bytové účely a do výše 200 000 Kč k překlenutí tíživé finanční situace V převážné většině jde o půjčky, které mají výhradně sociální charakter a pohybují se maximálně v rozsahu do 100 000 Kč. Vyšší limity jsou využívány pouze výjimečně zejména pro zaměstnance, které postihla některá z živelních katastrof, např. požár obydlí, povodeň, sesuv půdy apod. Podotýkáme, že pro daň darovací se výhoda plynoucí z bezúročné půjčky nepovažuje za jiný majetkový prospěch. Jedná se o bezproblémové ustanovení a jeho zrušení znamená pouze nárůst administrativní zátěže na straně zaměstnavatelů spojený s oceňováním toho zvýhodnění. Potřel by se zároveň princip určitého sociálního plnění. 5. K bodu 23. Požadujeme dosavadní znění 15 odst. 7 zachovat: tzn., požadujeme, ponechat v zákoně ustanovení, které umožní odečíst členské příspěvky od základu daně: 15 odst. 7 zní: Od základu daně lze odečíst zaplacené členské příspěvky zaplacené ve zdaňovacím období členem odborové organizace odborové organizaci, která podle svých stanov obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem. Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů podle 6, s výjimkou příjmů podle 6 zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období. Daňové zvýhodnění části členského příspěvku bylo do zákona doplněno v souladu s Rezolucí 5. Evropské regionální konference MOP (Varšava, září 1995), která v bodě c) vyzývá vlády evropských zemí ke vhodným opatřením v daňové oblasti, jež by umožnila podnikům a pracovníkům započítávat jejich příspěvky svým příslušným organizacím jako nákladovou položku. Předložený návrh však ruší toto zvýhodnění jak na straně zaměstnanců (viz. 15 odst. 7), tak na straně zaměstnavatelů (viz nově navržené znění 25 odst. 1 písm. q). ČMKOS s tímto návrhem opatřením zásadně nesouhlasí a požaduje zachování dosavadní úpravy. (Upozorňujeme, že není jasné, co se v 25 odst. 1 písm. q) rozumí pod členským příspěvkem jakákoliv částka převedená z člena na organizaci zaměstnavatelů nebo profesní komoru s nepovinným členstvím označená jako členský příspěvek, nebo musí být nějaká vazba výše členského příspěvku na stanovy, statut organizace resp. komory? Pro osvobození příspěvků v 19 odst. 1 ZDP se to požaduje). 6. K bodu 72 požadujeme zachovat stávající úpravu, tj. existenci slev při zaměstnávání zaměstnanců se ZP a ZP s TZP obsaženou ve stávajícím znění 35. V zájmu zachování zaměstnanosti zdravotně postižených požadujeme slevy uvedené v dosavadním 35 odst. 1 až 4 zachovat. ČMKOS zásadně odmítá jejich úplné zrušení, ale v průběhu vypořádání připomínek má zájem dohodnout se na jejich konkrétní výši a rozsahu, tak aby se podpořilo zaměstnávání zdravotně postižených a současně se zamezilo jejich případnému zneužití. Určitou komplikaci v tomto ustanovení pro 8
zaměstnavatele spatřujeme v rozdílném výpočtu přepočteného průměrného počtu těchto zaměstnanců pro slevu na dani a pro odvod podle zákona o zaměstnanosti, což je možné v rámci dopracování textu sjednotit. Existence slev na dani podporujících zaměstnávání osob se ZP nijak nesouvisí se stěžejním záměrem návrhu, tj. zavedením JIM. (Zrušení slevy by mělo za následek ztrátu motivace pro zaměstnavatele zaměstnávat občany se zdravotním postižením. Přesunutí tohoto problému pod rezort MPSV nepovažujeme za dobré. Dle informací z MPSV nejsou v rezortu finanční prostředky na řešení tohoto problému.) 7. K bodu 56. 24 odst. 2 písm. j bod 4. zní: provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud zaměstnance v daném kalendářním dni odpracuje na místě sjednaném v pracovní smlouvě alespoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud zaměstnanec v daném kalendářním dni na místě sjednaném v pracovní smlouvě, v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, odpracuje déle než 11 hodin. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů. Požadujeme zachovat stávající právní úpravu s výjimkou doby trvání výkonu práce pro účely poskytnuti příspěvku na stravování, kde požadujeme stejnou úpravu odpracovat alespoň 3 hodiny (resp. 11 hod.) v kalendářním dni, která platí pro zaměstnance veřejných služeb a správy - viz. ustanovení 3 vyhlášky MF č. 85/2004 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky ve znění pozdějších předpisů, - organizace poskytuje strávníkům uvedeným v 3 odst. 3 za sníženou úhradu jen jedno hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud strávník vykonává práci pro organizaci alespoň 3 hodiny v daném kalendářním dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě. Organizace může poskytnout za sníženou úhradu další hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud strávník vykonává práci pro organizaci déle než 11 hodin v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zákoníku práce, v daném kalendářním dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě. Stejná úprava je i ve vyhlášce MF č. 430/2001 Sb. Máme za to, že předložené znění by umožnilo bezbřehé zahrnování nákladů na stravování zaměstnanců do daňových nákladů zaměstnavatele, a to zejména u vysokopříjmových zaměstnanců s příjmy nad limity pro povinné pojistné sociální i zdravotní, kde lze očekávat nadstandardní stravování. Dále by mohly vznikat spory o tom, zda poskytnutí stravy na vrub daňových nákladů zaměstnavatele je či není výdajem vynaloženým zaměstnavatelem na dosahování příjmů při poskytování stravy (např. formou stravenek) za dny pracovního volna a dovolené. 9
8. K bodu 108. Požadujeme zachovat stávající znění 38ch odst. 1, který upravuje lhůtu pro žádost zaměstnance o roční zúčtování záloh na daň z příjmů. 38ch odst. 1 zní: poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daně postupně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával závislou činnost nebo funkci a podepsal u těchto plátců prohlášení k dani podle 38k odst. 4 a 5, může požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat přiznání k dani. Při zkrácení lhůty do konce ledna bude více daňových přiznání a řada poplatníků nestihne získat ve zkrácené lhůtě potřebné doklady, např. změní zaměstnavatele v průběhu prosince, nebo ke konci listopadu, ale do prosince mu původní zaměstnavatel ještě zúčtuje doplatek, výplaty budou mít 19. ledna potvrzení je zaměstnavatel povinen vystavit do 10 dnů. Kromě toho mzdy vyplacené do konce ledna za minulý rok se přiřazují k minulému roku a potvrzení za uplynulý rok od předchozího zaměstnavatel by při zkrácení termínu do konce ledna v některých případech nebylo komplexní. V krajním případě lze uvažovat o zkrácení termínu do 10. února. 9. K bodu 133. Upozorňujeme, že pro účely daně z úhrnu mezd je v 39f stanoven také maximální základ daně. Maximální základ daně se vypočte jako součin průměrného měsíčního přepočteného počtu zaměstnanců a 48násobku průměrné měsíční hrubé mzdy zveřejněné Českým statistickým úřadem za kalendářní rok, který o dva kalendářní roky předchází zdaňovacímu období. To znamená, že k uplatnění zastropování dojde až v té chvíli, kdy základ daně přesáhne toto maximum, čili nově se už zastropovaní nebude uplatňovat u jednotlivých příjmů zaměstnanců zaměstnavatele, jak tomu bylo doposud u pojistných placených zaměstnavatelem. Jelikož zdaňovací období je roční, je také maximální základ daně konstruován jako roční. Lze jej tedy uplatnit v rámci daňového přiznání, ale nikoli při výpočtu záloh na daň z úhrnu mezd. 10. Nad rámec předložené novely 1) Zákon o daních z příjmů není dostatečně provázán se zákonem o důchodovém pojištění. V 7 tohoto postrádáme velice důležité sjednocení okruhu OSVČ ( 9 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění) a plátců daně z příjmů. Je tedy otázkou, jakým způsobem bude řešeno pojistné na důchodové pojištění v případě ukončení činnosti, ze které však nadále budou plynout příjmy (např. umělecká činnost na základě autorského zákona). Taktéž odlišně nastavená povinnost platit zálohu na daň z příjmů od zálohy na pojistné na důchodové pojištění lze považovat za nekoncepční. 2) Požadujeme ve stávajícím znění ustanovení 24 odst. 2 písm. zr) slova 1% nahradit slovy 2 %. Odůvodnění Jde o ustanovení, které je v rozporu s právními předpisy upravujícími tvorbu sociálního fondu ve veřejných vysokých školách a veřejných výzkumných institucích. 3) Požadujeme ustanovení 4 odst. 1 písm. r) upravit následovně: 10
V 4 odst. 1 písm. r) se na konce doplňují slova V případě příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu s právem nájmu bytu se použije osvobození do dvou let od nabyti tohoto podílu za obdobných podmínek jako je tomu u příjmu z prodeje bytu uvedené v odstavci 1 písmeno a). Pěti léta lhůta při prodeji družstevního podílu u bytu je diskriminační oproti prodeji bytu užívaného poplatníkem, kde již existuje 2 léta lhůta mezi nabytím a prodejem. 4) Požadujeme do ustanovení 39 odst. 4 doplnit nové písm. d): 39 odst. 4 písm. d) zní: pokud se jedná o příležitostné příjmy vedle zaměstnání Nejedna se soustavnou ekonomickou činnost jde o příležitostné autorské honoráře, příležitostný pronájem např. reklama na autě apod. a z toho důvodu požadujeme, aby poplatník nebyl povinen podávat přihlášku k registraci. II. K ČÁSTI DRUHÉ - Čl. III. Změna daňového řádu Navrhovanou právní úpravou je celé dosavadní řízení o pojistném na sociální zabezpečení nově vedeno dle daňového řádu, aniž by bylo akceptováno, že daňový řád není jen procesním předpisem a obsahuje instituty (posečkání daně apod.), které neexistují v oblasti pojistného na sociální zabezpečení. Naproti tomu dosavadní právní úprava řízení v oblasti pojistného na sociální zabezpečení obsahuje instituty, které v daňovém řízení zavedeny nejsou (vlastní řízení o povolení splátek dlužného pojistného a penále, námitkové řízení do výkazu nedoplatků apod.). Stejně tak stávající právní úprava pojistného na sociální zabezpečení obsahuje i postup při umísťování plateb pojistného. Navrhovanou úpravou v části zvláštních ustanovení o řízení pak dochází ke zcela neopodstatněnému zvýhodnění pojistného na veřejné zdravotní pojištění před pojistným na sociální zabezpečení, z hlediska zásady obecné spravedlnosti by měl být podíl úhrad mezi těmito systémy ve stejném poměru. Předsunutí úhrady daně z příjmu fyzických osob před pojistné na sociální zabezpečení nelze akceptovat. Dále by bylo vhodné v souvislosti se zavedením JIM přesněji specifikovat registr daňových subjektů a jeho obsah. Jestliže je v ustanoveních zvláštních předpisů (zákon č. 582/1991 Sb., zákon č. 187/2006 Sb.) uvedena povinnost správce daně poskytovat informace, bylo by vhodné na tento registr a případně konkrétní údaje odkázat. III. K ČÁSTI TŘETÍ - Čl. V. Změna zákona o Finanční zprávě České republiky 1) K bodu 3. Dle návrhu by byly pohledávky na sociální zabezpečení uspokojovány až po uspokojení pohledávek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a po uspokojení pohledávek na daních. V současné době je uváděna velmi dobrá úspěšnost výběru pojistného na sociální zabezpečení, naopak je kritizována úspěšnost výběru daní. Navržený postup prioritních úhrad je z našeho pohledu sporný (při částečných úhradách by dluh mohl vznikat právě pouze v oblasti výběru pojistného na sociální zabezpečení). Úhrada by měla být alikvotně rozdělena na jednotlivé skupiny. 11
Tyto připomínky považuje ČMKOS za zásadní. IV. K ČÁSTI PÁTÉ - Čl. VIII. Změna zákona o dani z přidané hodnoty 1) K bodu 1 tento bod požadujeme vypustit. Snížení hranice obratu pro povinnou registraci k DPH ohrozí činnosti provozované neziskovými organizacemi a občanskými sdruženími vzhledem k nárůstu administrativy bez vyššího výnosu na DPH. Může to vést až k jejich zániku a mimo jiné i k likvidaci pracovních míst. V. K ČÁSTI DEVÁTÉ - Čl. XIV. Změny v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Obecně lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v případě OSVČ nekoncepční a neprovázaná. Domníváme se, že odloučení výběru pojistného od systému dávkového tak, jak je nastaveno navrhovanou právní úpravou, bude v případě provádění nemocenského a důchodového pojištění OSVČ představovat značné realizační obtíže. Důvodem jsou velmi silné vazby mezi jednotlivými subsystémy (viz vazba pojistného na nemocenské pojištění a záloh na důchodové pojištění a pojistného, určování vyměřovacího základu, zproštění povinnosti platit zálohy na důchodové pojištění v případě nároku na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenské pojištění OSVČ po celý kalendářní měsíc). Provádění tak bude značně těžkopádné či problematické, a to nejen pro OSSZ, ale také pro OSVČ samotné. Dále uvádíme, že navrhovaná sazba pojistného a s tím související redukce vyměřovacího základu OSVČ bude znamenat propad ve výběru pojistného a snížení podílu celkově vybraného pojistného k celkové částce vyplaceného důchodu, tj. zvýší se nepoměr mezi výší pojistného, které do systému vloží zaměstnanec a které OSVČ a celkové částky vyplaceného důchodu, a to i v případě, že OSVČ bude vyplácen zákonem stanovený minimální důchod. V této souvislosti uvádíme, že výše uvedená právní úprava bude ze strany OSVČ vnímána z počátku pozitivně (sníží se platba pojistného). Postupně však bude vnímána velmi negativně, neboť bude znamenat nízké důchody a bude vyžadováno řešení této situace ze státních zdrojů. Tento stav nezhojí zachování možnosti určovat si vyměřovací základ vyšší než vypočtený, neboť z předchozího provádění důchodového pojištění OSVČ je známo, že byl tento institut využíván jen minimálně. 1) K bodu 3. K 2 týkajícímu se vypuštění druhé a třetí věty - z návrhu není zřejmé, že bude zajištěno, aby pojistné na důchodové pojištění nemohlo být použito pro jiné účely, než k nimž je určeno (v případě veřejného zdravotního pojištění je toto zajištěno vedením zvláštního účtu). Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní 2) K bodům 12 a 13. Požadujeme 5 odst. 2. upravit následovně: 5 odst. 2 zní: do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy: 12
a) náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry, b) zvláštní příplatek příslušníkům ozbrojených síl vyslaných v rámci jednotky mírových síl mimo území ČR, c) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů 4) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů 4a ), d) věrnostní přídavek horníků, e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události, f) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání, g) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání. Návrh zahrnout odstupné do základu pro odvod pojistného je ukázkou toho, že reformy této vlády nemají žádnou koncepci. Na návrh MPSV bylo do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti doplněno ustanovení 44a, které deklaruje, že odstupné má charakter sociální dávky a návazně na to stanoví, že uchazeč o zaměstnání, kterému bylo podle zákoníku práce u posledního zaměstnavatele vyplacené odstupné, odbytné nebo odchodné má nárok na podporu v nezaměstnanosti až po uplynutí doby, která odpovídá výší takto vyplaceného odstupného. O několik měsíců později po přijetí této úpravy přichází do připomínkového řízení návrh, který (bez ohledu na existenci 44a v zákoně o zaměstnanosti) tvrdí, že odstupné je příjem zaměstnance, který kromě dosavadního zdanění musí být nově zahrnut také do základu pro odvod pojistného. Jde o opatření, které povede k redukci odstupného a současně to bude mít zásadní dopady na zaměstnavatele, kteří budou provádět restrukturalizaci. V roce 2010 bylo dle výstupu ISPP (v průměru za ČR) odstupné nad rámec zákoníku práce sjednáno při výpovědi podle 52 písm. a) až c) v 51,7 % kolektivních smluv a zvýšení činilo od 1,3 do 4,1 násobku průměrného výdělku a při výpovědi podle 52 písm. d) v 5 % kolektivních smluv v rozsahu od 1,3 do 3,0 násobku průměrného výdělku. V důsledku navrhovaného zdražení lze očekávat jeho výrazný pokles. Požadujeme odstupné jako sociální dávku nahrazující podporu v nezaměstnanosti osvobodit od daně z příjmu i od pojistného. Rovněž požadujeme osvobození od pojistného částek vyplacených formou jednorázové sociální výpomoci. 3) K bodu 24. K ustanovení 5b odst. 3 - obecně se navrhuje, že OSVČ si určí základ pojistného pro nemocenské pojištění buď ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění nebo ve výši 25 % z částky průměru určeného základu pojistného. Z návrhu však nevyplývá, zda lze takto určený základ pojistného na nemocenské pojištění v průběhu roku měnit. Jaký bude postup, pokud si OSVČ určí částku ve výši 25% a následně bude hradit ve výši minima, dojde tím k zániku účasti na nemocenském pojištění OSVČ? 13
4) K bodu 28. Sazba pojistného OSVČ ve výši 6,5 % je ve značném nepoměru se zaměstnanci. Dojde tím ke značnému snížení výběru pojistného a dalšímu prohloubení stávajícího deficitu. Z konceptu návrhu zákona lze dovodit, že i váha základu pojistného OSVČ a základu pojistného zaměstnance bude při výpočtu důchodu rozdílná. Uvedenou koncepci považujeme za zcela netransparentní, matoucí a celý systém důchodového pojištění tím bude složitý. Dále dle našeho názoru u Varianty II. má správně být označení odstavce (3) nikoliv (4). Vypouští se také úprava volby výše sazby pro zaměstnavatele s méně než 26 zaměstnanci, kteří mohou podle nyní platné úpravy platit dobrovolně vyšší pojistné o jeden procentní bod než ostatní zaměstnavatelé a odečítat si od odváděného pojistného polovinu náhrady mzdy vyplacené za stanovené období trvání dočasné pracovní neschopnosti. 5) K bodu 29 a 55. Tento nový institut (zálohové placení pojistného a roční zúčtování) není promítnut do ustanovení týkajících se vedení evidencí zaměstnavatelem. Není vazba mezi žádostí pojištěnce o zúčtování, skutečném zúčtování a podkladovou evidencí zaměstnavatele. 6) K bodu 43 - v 13a odst. 1 doporučujeme vyjádřit povinnost OSVČ platit zálohy. Proto první větu 13a odst. 1 doporučujeme tohoto znění: Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění (dále jen záloha na pojistné ). VI. K ČÁSTI DESÁTÉ - Čl. XVI. Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 1) K bodu 10. Bylo by vhodné specifikovat, k jakým údajům evidovaným u pojištěnců budou mít orgány sociálního zabezpečení přístup (nejde navíc o údaje o pojištěncích, ale údaje evidované k pojištěncům). Je zřejmé, že v době přípravy legislativy není ještě jednoznačně známo, které údaje se v souvislosti s výběrem pojistného správcem daně budou sbírat. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní VII. K ČÁSTI JEDENÁCTÉ- Čl. XVIII. Změna zákona o důchodovém pojištění 1) K bodu 1. K ustanovení 11 odst. 2 týkajícímu se maximálního základu pojistného - je nutno s ohledem na zálohové platby pojistného pamatovat i na to, že pojistné se platí spolu s daní, novelizovat též větu třetí. 14
2) K bodu 3. Sazba pojistného OSVČ ve výši 6,5 % je ve značném nepoměru se zaměstnanci (viz naše obecná připomínka). Dojde tím ke značnému snížení výběru pojistného. Z konceptu návrhu zákona lze dovodit, že i váha základu pojistného OSVČ a základu pojistného zaměstnance bude při výpočtu důchodu rozdílná. Uvedenou koncepci považujeme za zcela nepřijatelnou a diskriminující. Navíc jde i o úpravu netransparentní, a podstatně komplikující celý systém důchodového pojištění. Pro OSVČ bude zcela nepochopitelné, proč se mají tak výrazně lišit podmínky výpočtu důchodů, a to jen za cenu srovnání % sazby se zaměstnanci. Dále bude pro OSVČ matoucí, proč mají platit pojistné např. z minimálního vyměřovacího základu, který bude činit minimálně cca 360 000,- Kč, ale pro výpočet důchodu bude tento minimální vyměřovací základ činit pouze 83 556,- Kč. Domníváme se proto, že navrhovaná úprava v tomto bodě přinese značné komplikace pro OSVČ při stanovení konečné výše procentní výměry. Již samotný 16 odst. 3 je velmi komplikovaný a navrhovaná úprava ztíží jeho aplikaci. VIII. K ČÁSTI ČTRNÁCTÉ - Čl. XXI. Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění 1) K bodu 7 požadujeme 3 odst. 2 upravit následovně: 3 odst. 2 zní: (2) Základ pojistného zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o: a) náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry, b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů c) věrnostní přídavek horníků, d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání, e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události, f) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Odůvodnění Viz výše. V Praze dne 28. června 2011 15