Závislost či nezávislost na doživotí? ŠebešAndrej, Zimmelová Veronika Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, o.s. Prevent Č.Budějovice VIII. Adiktologickákonference konference Jč. kraje, Červená, listopad 2014
Autoři -lékaři Psychiatrické léčebny Červený Dvůr a současně pracovníci SC Prevent -se již léta zabývají terapií závislých. Mají dlouhodobé zkušenosti jak s ústavní odvykací léčbou závislých na svém mateřském pracovišti, tak s ambulantní substituční léčbou vo.s. PreventvČeských Budějovicích.
O své činnosti a zkušenostech a to jak na poli ústavní odvykací léčby, tak v oblasti ambulantní substituční terapie, ale i o svých názorech a postojích k závislostem iatrogenně navozeným přednášeli zde na třech předcházejících Adiktologických konferencích.
Autory dělí generační věkový rozdíl, oba jsou původní odborností internisté, starší autor je exuser, řídící se již více než 17 let zásadami trvalé a důsledné abstinence, mladší autorka není zatížena závislostní kariérou, je běžnou občasnou konzumentkou alkoholu.
Když jsme se zamýšleli nad příspěvkem na letošní konferenci zde v Červené, vzpomněli jsme si na krátký citát neznámé autorky, který nás svého času velmi zaujal: Cesta nezávislého člověka leží v pohledu. Dívat se na život vlastníma očima, a ne pohledem druhých, to jsou kroky nezávislosti.
Jakými kroky, jakou cestou se tedy závislý člověk ubírá, aby se stal nezávislým, je to marná cesta scílem vnedohlednu -a nezávislosti tudíž nelze dosáhnout? A pokud tomu tak snad je, vyplatí se vůbec tato vnitřní pouť, na niž jsme se vydali?
Ptáme se současně, zda je nám -závislým - dána závislost na doživotí? A pokud ano, co můžeme udělat pro to, abychom svůj život prožili svobodně, kvalitně, sminimálními omezeními, abychom se za něj a za sebe v něm nemuseli stydět?
Starší autor, jak již uvedl, je exuser, který si svou neuvědomělou fázi závislého života prožil před poměrně dlouhými lety a nynější fázi uvědomělou prožívá již osmnáctým rokem a to po celou dobu vroli lékaře -terapeuta vléčebně pro závislé.
Zpočátku se domníval, že vtomto prostředí setrvá po kratší dobu, během níž se připraví na přechod do svého původního pracovního (i životního) prostředí. Postupně jej však práce se závislými vdobrém slova smyslu natolik pohltila, že se rozhodl vléčebně dlouhodobě pracovně zakotvit.
A jak ubíhal čas, začal si uvědomovat, že cesta k nezávislosti je velmi trnitá a vlastně doživotní a nejvýhodnějším způsobem, jak ji zdolávat, je trvalá a důsledná abstinence, ač to možná zní poněkud frázovitě.
Postupně si rovněž uvědomoval, a to ve shodě se spoluautorkou, že závislost je závislému člověku dána na doživotí, že úplná nezávislost je vlastně nedostižný cíl, jehož nelze dosáhnout, a přesto se cesta ktomuto cíli, ač nikdy nedosaženému, vyplatí.
Současně si však postupem času uvědomil, že tento styl cesty kvlastně nedosažitelné nezávislosti není jediným možným stylem, že plně hodnotný, vnitřně svobodný, nezávislý život může vést i člověk, nedodržující striktně zásady trvalé a důsledné abstinence, přestože tato je nejvýhodnější a nejbezpečnější pojistkou proti recidivě.
Trvalou a důslednou abstinenci oba autoři nadále nikterak nezpochybňují a považují ji za nejbezpečnější, avšak ne jedinou cestu k vedení nezávislého života, a to zejména díky svým zkušenostem s poskytováním substituční léčby.
Právě v souvislosti se substituční léčbou si autoři uvědomili a nadále uvědomují, že kvalitní nezávislý život nelze brát pouze jako život v rámci trvalé a důsledné abstinence, ale jako život, pro který je trvalá a důsledná abstinence jistě výhodný, ne však bezpodmínečný předpoklad.
Pro určitou část dlouhodobě závislých lidí je jejich nezávislý život dán jeho kvalitním prožíváním v partnerské, pracovní i společenské sféře, a to právě a zejména bez nutnosti stereotypního každodenního, většinou ilegálního shánění návykové látky.
Vrátíme-li se tedy kotázkám, které jsme si vúvodu položili, soudíme, že: Závislost je závislému člověku dána na doživotí Úplné nezávislosti tedy nelze dosáhnout Přesto je snaha o ni a cesta kní smysluplná, ač nakonec nenaplněná, lze na ní totiž strávit kvalitní radostný svobodný nezávislý život
Pro vedení nezávislého života je nejvýhodnějším a nejbezpečnějším, ne však jediným předpokladem, trvalá a důsledná abstinence Buďme tedy dobré mysli závislost je sice na doživotí, my (závislí) se všakna svůj život dívejme hlavně vlastníma očima, a ne pohledem druhých, a prožívejme jej radostně nezávisle
Děkujeme za pozornost a shovívavé vlídné vyslechnutí