O BCHODNĚ PODNIKATELSKÁ FAKULTA V KARVINÉ K ATEDRA EKONOMIE Analýza pro ekonomy MODUL NAVAZUJÍCÍ MAGISTERSKÉ SPECIALIZACE 2 Analytikův občasník Ř ÍJEN 2006 O BSAH: AGREGÁTNÍ POPTÁVKA V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1995-2005 2 UNIVERZITNÍ NÁMĚSTÍ 1934/3 KARVINÁ 733 40 +420 596 398 259 TULEJA@OPF.SLU.CZ STAT.OPF.SLU.CZ
A GREGÁTNÍ POPTÁVKA V Č ESKÉ REPUBLICE V LETECH 1995-2005 Autor: Pavel Tuleja, katedra ekonomie, SU OPF v Karviné V letech 1996-2005 rostla česká agregátní poptávka vyjádřená ve stálých cenách roku 2000 ročně v průměru o 5,27 %, v důsledku čehož tak v průběhu jedenácti let vzrostly výdaje, jež na tuzemském trhu vynaložily na nákup statků a služeb domácí a zahraniční ekonomické subjekty o více než jednu polovinu. Nejvýrazněji pak k tomuto růstu přispívala zahraniční poptávka, která ve sledovaném období hrála v rámci národohospodářské poptávky stále větší roli, když její podíl na tomto makroekonomickém agregátu postupně vzrostl z 30,39 % v roce 1995 na 45,96 % v roce 2005. Jak je zřejmé z obrázku 1, hlavním tahounem růstu agregátní výdajů se zahraniční poptávka stala v letech 1997-2001 a 2003-2005. Zahraniční poptávka rostla v letech 1996-2005 průměrným tempem růstu 9,72 %, přičemž zejména v prvních čtyřech letech námi analyzovaného období přispívala k tomuto příznivému vývoji, s ohledem na výraznou orientaci českého vývozu na trhy zemí Evropské unie, depreciace kurzu CZK/XEU, který v letech 1995-1998 kumulovaně oslabil o 5,44 procentních bodů. Kromě již výše uvedené depreciace se v tomto období projevil také pozitivní vliv probíhajícího hospodářského oživení v zemích pěti hlavních obchodních partnerů České republiky (průměrné tempo růstu reálného HDP dosáhlo v Itálii sice pouhých 1,33 a v Německu 1,60 %, ale ve Velké Británii 3,03, na Slovensku 4,96 % a v Polsku dokonce 6,10 procent). K určitému zlomu v tomto pozitivním vývoji došlo v letech 2000-2002, kdy tempo růstu českého vývozu souhrnně pokleslo o 14,43 procentních bodů. Za hlavní příčiny tohoto vývoje pak můžeme označit jak výraznou apreciaci kurzu CZK/EUR (v průměru o 5,81 % ročně a kumulovaně o 17,31 procent), tak určité zpomalení dynamiky růstu hlavních obchodních partnerů, když v zemích EU-15 pokleslo v daném období tempo růstu reálného HDP o 2,80 procentních bodů. Ve struktuře zahraniční poptávky převažovaly vývozy do vyspělých tržních ekonomik, které v tomto období tvořily devadesát procent veškerého exportu. Druhou nejvýznamnější skupinou zemí, do nichž směřoval český vývoz, byly evropské země s tranzitivní ekonomikou, jejichž průměrný podíl na celkové zahraniční poptávce dosahoval sice pouhých 2,04 procent, ale současně se vyznačoval nejvyšší dynamikou růstu (průměrné tempu růstu vývozu do těchto zemí dosahovalo hodnoty 17,65 %). V komoditní struktuře zahraniční poptávky pak v letech 1997-2005 dominoval zejména vývoz strojů a dopravních prostředků s 45,95 procenty. Významně se pak na exportu podílely také tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu (24,53 %) a různé průmyslové výrobky (12,38 %). Obrázek 1 Tempo růstu agregátní poptávky (SOPR=100, s. c. 2000, %) a vliv domácí a zahraniční poptávky na růst AD (s. c. 2000, %) v ČR v letech 1996-2005 tempo růstu AD 10,50 9,00 6,80 8,20 10,20 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 rok domácí poptávka zahraniční poptávka agregátní poptávka Dalším významným faktorem, jenž poměrně výrazně ovlivňoval nejen vývoj agregátní, ale také domácí poptávky, byly výdaje domácností na konečnou spotřebu, jejichž podíl na agregátní poptávce dosahoval v daném období průměrné výše 31,26 % a jejichž příspěvek k průměrnému tempu růstu AD odpovídal, dle našich propočtů, 0,92 procentním bodům. Třetím faktorem, který v námi analyzovaných jedenácti letech výrazně ovlivňoval tempo růstu agregátní poptávky, byla tvorba hrubého A NALYTIKŮ V OBČ ASNÍK Ř ÍJEN 2006 2
kapitálu. Vyjdeme-li opět z našich propočtů, pak dospějeme k závěru, že v tomto období přispívaly výdaje, které v české ekonomice vynaložily jednotlivé subjekty na pořízení investičního majetku, zásob a cenností k růstu agregátní poptávky v průměru 0,53 %, a to při svém 18,17 procentním podílu na celkové výši agregátních výdajů. Nejnižšího podílu na AD pak dosahovaly výdaje vlády a NISD na konečnou spotřebu, a to 13,36 %, přičemž jejich průměrný příspěvek k růstu agregátní poptávky dosáhl v letech 1996-2005 výše 0,26 %. V námi sledovaném období rostly výdaje domácností na konečnou spotřebu v průměru o 2,91 procentních bodů za rok. Soukromá spotřeba poprvé výrazně akcelerovala v letech 1995-1996, kdy její rychlý růst prohluboval rozdíl mezi tvorbou a užitím hrubého domácího produktu, což se následně projevilo v rostoucím deficitu na běžném účtu platební bilance, jenž ve čtvrtém čtvrtletí roku 1996 dosáhl do té doby rekordní výše 37,02 mld. CZK, což ve srovnání se stejným obdobím roku 1995 znamenalo nárůst o 190,97 %. Vzhledem k tomu, že ani v prvním čtvrtletí roku 1997 nedošlo k výraznému zlepšení, na běžném účtu bylo dosaženo deficitu 32,58 mld. CZK, byla česká vláda nucena realizovat opatření, která byla součástí Stabilizačního a ozdravného programu vládní koalice. V důsledku těchto kroků pak v české ekonomice došlo k jednoročnímu propadu spotřebitelské poptávky, která tak v období od 1. do 3. čtvrtletí 1998 kumulovaně poklesla o 4,98 procent. Z daného je tedy zřejmé, že v tomto období klesaly výdaje domácností na konečnou spotřebu v průměru o 1,66 % za čtvrtletí. Od roku 1999 se pak soukromá spotřeba opět stala jedním z dynamizujících faktorů hospodářského růstu, když dle našich propočtů dosahovalo průměrné tempo růstu tohoto makroekonomického ukazatele hodnoty 2,78 %. Běžné příjmy domácností, jež jsou hlavním zdrojem financování spotřebitelských výdajů, rostly v letech 1996-2005 v průměru o 2,22 procentních bodů za rok. Nejvýraznější vliv na růst běžných příjmů domácností pak měly jednak náhrady zaměstnancům, jejichž příspěvek k růstu běžných příjmů činil v průměru 75,35 %, a jednak sociální dávky jiné než sociální transfery s průměrným vlivem ve výši 28,84 %. Pozitivně na růst běžných příjmů působil také hrubý provozní přebyte a smíšený důchod (10,71 %) a ostatní běžné transfery (7,29 %). Naopak negativně ovlivňovaly příjmy domácností důchody z vlastnictví, které v daném období rostly v průměru o -0,07 procent za rok, v důsledku čehož dosahoval jejich průměrných příspěvek k růstu běžných příjmů hodnoty -3,31 %. Obrázek 2 Tempo růstu domácí poptávky (SOPR=100, s. c. 2000, %) a vliv jejich složek na růst D D (s. c. 2000, %) v ČR v letech 1996-2005 tempo růstu domácí poptávky - 7,38-1,33 4,02 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 rok VDKS VVKS + VNKS THK domácí poptávka V souvislosti s vývojem výdajů domácností na konečnou spotřebu můžeme za poměrně zajímavý označit také vývoj jejich reálného disponibilního důchodu, jenž v letech 1996-2005 rostl v průměru o 1,95 procentních bodů za rok. Porovnáme-li však tempo růstu reálného hrubého disponibilního důchodu s tempem růstu spotřebitelských výdajů, pak dospějeme k závěru, že v průběhu téměř celého námi sledovaného období přírůstek disponibilního důchodu nepokrýval nárůst výdajů domácností na konečnou spotřebu. Dle našich propočtů dosahoval předstih průměrného tempa růstu VDKS před tempem růstu HDD 0,95 %. V důsledku tohoto vývoje tak byly domácnosti v letech 1995-2005 nuceny snižovat objem finančních prostředků, které byly ochotny držet ve formě úspor (míra úspor klesla z původních 15,20 % v roce 1995 na konečných 5,89 % v posledním roce námi analyzovaného období). Z A NALYTIKŮ V OBČ ASNÍK Ř ÍJEN 2006 3
dostupných údajů je pak zřejmé, že v letech 1995 až 2005 klesly hrubé úspory domácností o 22,01 mld. CZK, což znamená, že průměrné tempo růstu HÚD vyjádřených v cenách roku 2000 dosáhlo v letech 1996-2005 hodnoty -6,09 %. Obrázek 3 Tempo růstu výdajů domácností na konečnou spotřebu v ČR v letech 1997-2005 (SOPR=100, s. c. 2000, %) tempo růstu VDKS v s. c. - 4,77-2,22 3,20 0,54 6,85 2,38 Jak již bylo uvedeno výše další významnou složkou domácí poptávky, jež v námi sledovaném období ovlivňovala vývoj agregátní poptávky byla tvorba hrubého kapitálu, jejíž průměrné tempo růstu dosahovalo v letech 1996-2005 hodnoty 2,72 %. Budeme-li vývoj tohoto ukazatele analyzovat poněkud podrobněji, pak dospějeme k závěru, že výrazný růst investic v roce 1996 byl v následujících třech letech vystřídán razantním zpomalením, v jehož důsledku v tomto období hrubé investice kumulovaně poklesly o 14,03 %, díky čemuž se tvorba hrubého kapitálu stala jednou z hlavních brzd růstu domácí a tím pádem také agregátní poptávky. K dalšímu obratu ve vývoji investic došlo v roce 2000, kdy výdaje firem na pořízení investičního majetku, zásob a cenností vzrostly o 10,59 %, čímž byla nastartována další etapa růstu investičních výdajů. V posledním šesti letech námi sledovaného období tak THK dosahovala průměrného tempa růstu ve výši 5,18 %. V rámci tvorby hrubého kapitálu pak v letech 1995-2005 hrála rozhodující roli tvorba hrubého fixního kapitálu, jejíž průměrný podíl na celkové hodnotě tohoto makroekonomického ukazatele dosahoval 96,83 %. Vyjdeme-li z dostupných údajů, pak dospějeme k závěru že v průběhu let 1996-2004 se na růstu THFK nejvýrazněji podílely hmotná fixní aktiva, která v tomto období ročně vzrostla v průměru o 2,32 %. V rámci skupiny hmotných fixních aktiv pak měly rozhodující úlohu investice do ostatních strojů a zařízení a investice do dopravních prostředků, jež k výše uvedenému průměrnému tempu růstu tvorby hrubého fixního kapitálu přispívaly v průměru 59,33, resp. 52,49 procentními body. Na vysokém tempu růstu investičních výdajů se podílely také investice do obydlí, jejichž vliv na dynamiku růstu byl téměř čtrnáctiprocentní. Proti růstu THFK pak působily jednak investice do ostatních budov a staveb, jejichž průměrné tempo růstu dosahovalo -2,14 % a zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv, kde průměrný pokles činil 3,67 procent. Obrázek 4 Tempo růstu tvorby hrubého kapitálu v ČR v letech 1997-2005 (SOPR=100, s. c. 2000, %) tempo růstu THK v s. c. 2 1 12,00 8,00 4,00-4,00-8,00-12,00-1 4,22 4,07-15,35-12,13 19,37-0,31 8,96 2,25-3,92 10,64 0,65 7,28 Budeme-li hodnotit vývoj tvorby hrubého fixního kapitálu z hlediska jednotlivých odvětví, pak můžeme konstatovat, že v letech 1995-2004 dosahovaly hmotné investice nejvyšší dynamiky růstu v odvětví zdravotnictví, veterinární a sociální činnost (investice v tomto odvětví rostly ročně v průměru o 9,78 %), v odvětví školství (8,89 procentní nárůst) a v odvětví doprava, skladování, pošty a telekomunikace (průměrný růst 6,40 %). Naopak poměrně vysokých záporných temp růstu bylo dosaženo v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, kde investiční výdaje klesly v průměru o 9,37 procent za rok a v odvětvích výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení, A NALYTIKŮ V OBČ ASNÍK Ř ÍJEN 2006 4
kde se investiční výdaje snížily v průměru o 8,51, resp. 7,84 %. Podrobnější analýza vlivu výdajů vládních institucí a NISD na konečnou spotřebu na růst agregátní poptávky nás vede k závěru, že vzhledem k relativně nízkému podílu tohoto typu výdajů na celkových výdajích je možno vliv tohoto ukazatele na růst AD považovat za víceméně zanedbatelný. Tento závěr potvrzují také údaje o průměrném příspěvku vládních výdajů a výdajů neziskových institucí sloužících domácnostem k průměrnému růstu agregátní poptávky, jenž v námi analyzovaném období dosahoval hodnoty 0,26 %. Navíc je nutno konstatovat, že v letech 1995-2005 zaznamenaly tyto výdaje také nejnižší reálný kumulovaný růst, a to o 20,67 procent (THK o 30,74 a VDKS o 33,17 %), což v absolutním vyjádření znamená nárůst o 93,67 mld. CZK. Zaměříme-li svou pozornost pouze na výdaje vládních institucí na konečnou spotřebu, pak dospějeme k závěru, že poptávka vlády dosahovala v letech 1996-2004 v běžných cenách průměrného tempa růstu ve výši 8,23 %, a to zejména díky vysokému tempu růstu výdajů na veřejnou správu, obranu a bezpečnost, jejichž vliv na růst VVKS byl více než třetinový (přesně 34,43 %). K položkám, které v námi analyzovaném období významně zvyšovaly tempo růstu vládních výdajů patřily také výdaje na zdraví (s 26,85 procentním vlivem) a výdaje na vzdělání, jejichž průměrný vliv na růst celkových výdajů dosahoval výše 16,92 %. Obrázek 5 Tempo růstu výdajů vládních institucí na konečnou spotřebu v ČR v letech 1997-2005 (SOPR=100, s. c. 2000, %) tempo růstu VVIKS v s. c. 9,00 - - - - -9,00 7,22-7,29 5,77-1,81 8,55-2,67-5,38 4,46-1,01 A NALYTIKŮ V OBČ ASNÍK Ř ÍJEN 2006 5