GLOBALIZACE A INTEGRACE POHLED ZLEVA České Budějovice, 25. dubna 2013 Ing. Jiří Dolejš
GLOBALIZACE A JEJÍ PROBLÉMY Evoluce přírody vede ke vzniku lidské civilizace a sociální a technická evoluce vede k universálnímu, celosvětovému rozměru civilizace. Moderním propojováním světa vzniká nová kvalita, globalita. Raná podoba je velmi turbulentní, konfliktní a silně ve vleku neoliberálních řešení. Současná liberalizace a deregulace probíhá asymetricky a je provázená i tendencemi autoritářskými a protekcionistickými, jevově mající často podobu konfliktu kultur.
Světový civilizační vývoj probíhá nerovnoměrně, vznikají sociální a ekologické rozdíly mezi Severem a Jihem, bohatými a chudými státy, mezi metropolemi a periferií. Globalizující ekonomika předbíhá politiku, globální elity jsou nedostatečně vázány pravidly, sítě velkých nadnárodních korporací překrývají a tím i oslabují státní řízení Po zániku bipolárního světa působí nezvládaná ambice současné světové jedničky. Po hegemoní unipolaritě, východisko je v společné odpovědnosti mulitpolárního světa. Multipolární svět je nestabilní, dominuje řevnivost imperií a světových pólů rozvoje, k stabilizaci se používají spíše mechanismy vyvažování a koordinace.
Bezpečnostní problémy multipolárního světa se pojí se silovým a asymetrickým řešením, odpovědí na distanční a informační válku velmocí je lokální terorizmus. Vztah bezpečnosti a demokracie - zneužití argumentu bezpečnosti k omezování lidských práv, spravedlivá kontrola bezpečnosti ve světě sofistikovaných konfliktů. Otázka dědictví helsinského proces a demilitarizace. transformace agresivních paktů na systémy kolektivní bezpečnosti chápána jako degradace (OBSE nenaplněná forma).
Komise pro globální řízení při OSN : nejen mezinárodní právo ale i nadnárodní instituce (reforma OSN a brettonwwodských institucí) zatím nedostatečné. Snaha posilovat Global governance označována konzervativci za kosmopolitismus a levičáctví, soukromé korporace mají strach z globálně účinné regulace. Na globalizaci ekonomiky nepomůže ekonomický nacionalismus, nová finanční architektura je o regulaci finančních produktů, o platebních a garančních systémech.
Z reakce na světovou krizi spor o nový intervencionismus, tzv. globálnímu keynesiánství chybí globální autorita, IMF má víc požadavky na dlužníky než na věřitele. Odrazem globalizace ve vědomí jsou různé ideologie globalismu, v ohrožení snaha zvrátit tento proces (deglobalizace) či se bránit v místní dimenzi života (glokalizace). Proces zesvětovění civilizace je objektivní, proto není strategickou odpovědí pouhý antiglobalismus, nýbrž promyšlené úsilí dát globalizaci alternativní obsah.
Cílem alterglobalismu je využít sil globalizace k pozitivním změnám, dát globalizačním procesům humánní a demokratickou formu (heslo jiný svět je možný). Globální soužití vede k multikulturalismu, ne konec multikulturalismu, ale selhání pravidel, základem otevřenosti je respekt k universální lidské důstojnosti a integrační potenciál. Globální občanská společnost je zatím velmi vzdálená idea, byť svět díky informační revoluci může svobodně více komunikovat a tím se i solidarizovat na dálku.
EVROPSKÁ INTERGACE Strategickou reakcí Evropy na proces globalizace je evropská integrace, propojování částí ve větší, konkurenceschopný celek, stejně jako globalizace je objektivní. Evropskou integraci lépe zvládají země s ekonomickou úrovní bližší vyspělému integračnímu jádru před vícerychlostní Evropou chrání politika konvergence. Spor o podobu smluvního základu EU Maastricht 1992 Amsterodam 1997 Nice 2001 a Lisabon 2007 řeší se subjektivita, geometrie moci, ale i otázky subsidiarity (přesun kompetencí jen kde je nutný).
Subjektivita společenství států znamená přenos vybraných kompetencí na nadnárodní úroveň, nejde o pouhou kooperaci a stávají se součástí společně sdílené suverenity. Úsporná a efektivně nastavené federalizace Evropy není unitární superstát, útoky na návrhy Konventu zprava i zleva ukazují že cesta k postnacionální solidaritě není snadná. Evropská integrace není elitní uzavřený projekt, ale její rozšiřování by mělo respektovat objektivní zralost, připravenost (viz problém jižního křídla v eurozóně).
Proti Evropě jako unifikované pevnosti obklopené nárazníkovými pásmy a s vnitřními periferiemi stojí taktika tzv. flexibilní integrace po vzoru např. Dánska nebo Irska. Problémem hospodářské unie je koordinace hospodářských politik členských zemí, harmonizace daní a mezd, dohled nad makroekonomickými nerovnováhami. V řešení dluhové krize chybí prorůstové pojetí tzv. Paktu stability a Fiskálního kompaktu, lití peněz do záchranných valů protéká zpět k bankám, euro je racionální projekt, musí být ale lépe zabezpečen.
Pokroková národní politická síla musí umět rozpoznat národní zájmy v evropském, nadnárodním kontextu a nedevalvovat je anachronickou národoveckou mytologií. Evropský rozměr politiky vyžaduje myslet evropsky a kriticky současně, oponována je slabost sociální agendy a byrokratičnost integrace, tzv. demokratický deficit. Proti nadnárodnímu kapitálu účinnější společná pravidla. Problémy neznamenají dezintegraci či redukci na společný trh ale alternativu sociální unie Jiná EU je možná.
Levicová strategie je spojena s projektem politické integrace, speciálně v Evropě má levicový internacionalismus stále výraznější prvky transnacionální (společný dům Evropa). Evropská politická a občanská identita může vyrůst jedině z evropské demokracie. místo shora vnucovaného projektu elit budovat Evropu občanů. Posílit demokratický, sociální, ekologický rozměr evropské integrace je předpoklad možného přechodu ke kvalitativní přeměně projektu na Evropu socializující.
Děkuji za pozornost Jiří Dolejš