I. Černobílý negativní proces

I. Černobílý negativní proces 10

1 FOTOGRAFICKÝ APARÁT A ZPRACOVÁNÍ NEGATIVNÍHO ČERNOBÍLÉHO FILMU 1.1 Návod na použití fotoaparátu SOLIGOR SR 300 MD Fotografický aparát bude používán téměř ve všech úlohách praktika, a proto je potřebné se s ním de tailně seznámit. Budou používány jednooké zrca dlovky SOLIGOR SR 300 MD a Minolta X 300S, kte ré jsou téměř identické a liší se minimálně pouze v ovládání transfokátoru. 1.1.2 Spoušť Je li fotoaparát zapnutý, uvádí se při lehkém dote ku spouště nebo při stisknutí přepínače paměti do provozu expozimetr, kontrolky v hledáčku a ovlá dání expozice. Při chladném počasí nebo máte li rukavice či velmi suché prsty, musíte spoušť, která má tyto funkce při doteku uvést do provozu, lehce stisknout. Teprve při stisknutí na doraz dojde k ote vření závěrky. Kontrolky v hledáčku zůstanou auto maticky zapnuty ještě 15 sekund po oddálení prstů. 1.1.3 Vkládání filmu Obr. 1.1: Fotoaparát SOLIGOR SR 300 MD 1.1.1 Hlavní vypínač Přepnutím hlavního vypínače do polohy ON uve dete fotoaparát do provozu. V době, kdy přístroj nepoužíváte, přepněte hlavní vypínač do polohy OFF. Zabráníte tím nechtěnému stisknutí spouště a zbytečnému vybíjení baterie. (I když je fotoaparát zapnutý, spotřebovává se proud pouze při manipu laci se spouští. Chcete li mít fotoaparát pohotově, vypínejte jej pouze tehdy, kdy s ním delší dobu nehodláte pracovat.) Obr. 1.2: Hlavní vypínač fotoaparátu SOLIGOR SR 300 MD Pozor: Film byste měli zakládat při tlumeném světle nebo alespoň ve stínu vlastního těla. Nedotý kejte se uvnitř fotoaparátu závěrky a přítlačné des ky filmu. 1. Kličku převíjecí cívky odklopte a uzávěr zadní stěny povytáhněte vzhůru, až zadní stěna od skočí (Obr. 1.3a). 2. Při vytaženém uzávěru vložte kazetu s filmem tak, aby delší nevykrojená část konce filmu byla dole (Obr. 1.3b). Pak uzávěr zamáčkněte (v pří padě potřeby i lehce otáčejte ve směru šipky vyznačené na ní). 3. Začátek filmu vytáhněte z kazety tak, aby do sahoval až k navíjecí cívce. Pak jej zasuňte do štěrbiny na levé straně navíjecí cívky (Obr. 1.3c). Dbejte na to, aby zub na navíjecí cívce zapadal do otvoru perforace. Spodní ozubení unášejí cího válečku by mělo také zapadat do perfora ce filmu (Obr. 1.3d). 4. Film levou rukou lehce přitiskněte ke spodní mu unášejícímu válečku a páčkou pro posuv filmu pomalu otáčejte, aby se film pevně uchy til na navíjecí cívku a aby perforace na obou stranách zapadala do zubů unášejícího váleč ku a film pevně přiléhal mezi vodící lišty (Obr. 1.3d). Otočíte li páčkou převíjení filmu na do raz, stiskněte spoušť a pokračujte v otáčení (hlavní vypínač musí být přitom v poloze ON, ale selektor expozičních časů nesmí být nasta ven na AUTO nebo B). V žádném případě ne tlačte prsty na film nad závěrkou! 5. Zkontrolujte, zda je film správně založen (jed na otáčka na cívce) a pak uzavřete zadní stě nu. Přitlačte ji, až zapadne a zasuňte uzávěr zadní stěny. Na počítadle se objeví červené S. 6. Střídavě posouvejte film a tiskněte spoušť, do kud se na počitadle neobjeví 1 (Obr. 1.3e). V okénku signalizace založeného filmu se nyní 11

a b c d e f Obr. 1.3: Otevření zadního krytu (a), vložení kazety s filmem (b), zachycení filmu za zub navíjecí cívky (c), zachycení filmu zuby unášecího válečku (d), páčka pro posuv filmu (e), správné a nesprávné založe ní filmu (f) na levém okraji objeví červený proužek (Obr. 1.4), který ukazuje, že je film založen a že se správně navíjí. (Neobjeví li se tento signál, nebo se při posuvu filmu vychyluje daleko doprava, zopakujte raději kroky 3 6.) 7. Za předpokladu, že jste již předtím nastavili cit livost filmu, je fotoaparát nyní připraven k fo tografování. Obr. 1.4: Páčka pro posuv filmu Páčka pro posuv filmu: Z celkového úhlu otáče ní páčky pro posuv filmu je prvních 30 stupňů jaký si běh naprázdno, který umožňuje při rychlém sle du snímků ponechat palec připravený na páčce. Během dalšího otáčení se posouvá film a počitadlo a současně se natahuje závěrka (Obr. 1.4). Signalizace založeného filmu a počitadlo obráz ků: Při dalším posuvu filmu postupuje červený prou žek v okénku signalizace založeného filmu dál smě rem doprava a klička pro zpětné převíjení se otáčí proti směru hodinových ručiček. Obojí potvrzuje správný posuv filmu. Jestliže se páčka pro posuv filmu na konci filmu zarazí a klade dalšímu pohybu odpor eventuálně i před nebo za nominálním počtem snímků na fil mu (12, 20, 24 nebo 36) nikdy se nepokoušejte posouvat film násilím dál. Počitadlo se za číslem 36 zastaví. V tomto případě je třeba exponovaný film převinout zpět do kazety detailní popis pře víjení je popsaný v kap. 1.1.9 1.1.4 Hledáček a) Symbol zvolené funkce: M = ruční ovládání, A = časová automatika (Obr. 1.5). b) Kontrolka překročení horní hranice stupnice červená dioda bliká frekvencí 4 Hz. c) Stupnice expozičních časů s červenými dioda mi. w Čas nastavený fotoaparátem při automatic kém provozu (svítí li zároveň dvě kontrol ky, jedná se o mezihodnotu). w Naměřené časy při ručním ovládání M. Bli ká li kontrolka vedle hodnoty 60 frekven cí 3 Hz, znamená to, že blesk je připraven k použití (platí pro blesky Soligor 42 DA nebo 30 DA). d) Kontrolka pro expoziční čas 1 4 s a pro pře kročení spodní hranice stupnice svítí trvale, pohybuje li se naměřený čas mezi 1 s až 4 s. Bliká (frekvencí 4 Hz) při překročení spodní hranice stupnice. e) Kontrolka nastavení B f) Zaostřovací pole indikátor obrazové průseč nice s mikroprismatickým kruhem a matnicí (ras trem). 12

Obr. 5: Hledáček 8 1.1.5 Co je třeba zkontrolovat před fotografováním V zájmu vyšší spolehlivosti a dobré funkce je účelné zkontrolovat před fotografováním nejdůle žitější nastavené hodnoty. 1. Je hlavní vypínač v poloze ON? 2. Je správně nastavena citlivost filmu? 3. Je v pořádku baterie? Pokud jsou baterie vybi té, při částečném stisknutí spouště bliká sym bol nastavené funkce (M nebo A). 4. Je nastavena automatika nebo ručně nastaven expoziční čas (Obr. 1.6)? 5. Je správně založen film? 6. Je uvolněna aretace kroužku pro nastavení clo ny? (Platí jen pro nové objektivy MD.) Není zapnuta samospoušť? 1.1.6 Fotografování s automatickým nastavením expozičních hodnot f M A 1000 500 250 125 60 30 15 8 4 2 1 B Nastavení fotoaparátu Pokud jste na fotoaparátu nastavili funkci AUTO (Obr. 1.6) a zvolili požadovanou hodnotu clony, přiřadí k ní fotoaparát SR 300MD automaticky a ply nule přechodnou dobu expozice. c a b d e ny směrem k nižším hodnotám nebo objekt lépe osvětlete, aby kontrolka přestala blikat. Bliká li kontrolka překročení horní hranice stup nice expozičních časů, otáčejte kroužkem pro na stavení clony směrem k vyšším hodnotám (clona 16, 22), dokud kontrolka nepřestane blikat. Nepře stane li ani pak, použijte šedého filtru (filtr ND) nebo zeslabte osvětlení, je li to možné. Jestliže svítí kontrolka u expozičních časů, při kterých hrozí rozmazání v důsledku neklidného dr žení (obvykle 1/30 s a delší), otáčejte kroužkem pro nastavení clony směrem k nižším hodnotám, dokud se nerozsvítí kontrolka v časovém pásmu, vhodném pro fotografování z ruky (1/60 s a kratší). Není li to možné, použijte stativ nebo fotoaparát jinak opřete nebo použijte blesku. Poznámka: V některých situacích může být účel né použití paměti naměřených hodnot. Jestliže oku lár není přiložen k oku a dopadá jím do fotoaparátu vnější světlo (jako např. při snímcích se samospouští), měli byste jej zastínit krytem. Předvolba clony Při funkci AUTO nastavuje fotoaparát Soligor SR 300MD automaticky expoziční dobu, potřebnou pro správný osvit. I když automatická expozice ovliv ňuje výsledek fotografování v plné míře, určujete i předvolbou vhodné clony expoziční čas do znač né míry sami. Chcete li mít dobré snímky bez zvláštních efek tů, nastavte clonu na hodnotu 8. Získáte tak jed nak dostatečnou hloubku ostrosti, jednak bude au tomaticky nastavený čas dostatečně krátký na to, aby i pohybující se objekty byly ostré. Někdy jsou žádoucí zvláštní efekty, jako např. zaostření pouze určité části záběru, zachycení objektu před neost rým pozadím nebo použití určitého času expozice. V těchto případech je nutné nastavit clonu tak, aby bylo dosaženo požadované hloubky ostrosti nebo žádoucího expozičního času. Obr. 1.6: Nastavení režimu AUTO nebo expozičního času Údaje v hledáčku Před stisknutím spouště zvolte pouze žádaný zá běr, zaostřete a zkontrolujte následující údaje v hledáčku: Bliká li kontrolka překročení spodní hranice ex pozičních časů, otáčejte kroužkem pro nastavení clo Obr. 1.7: Soligor SR 300 MD s objektivem s proměn nou ohniskovou vzdáleností (transfokáto rem) 3,5 4,8/35 70 mm a Minolta X 300S s transfokátorem 3,5 4,8/35 70 mm 13

1.1.7 Zaostřování Zaostřovací pole fotoaparátu SOLIGOR se skládá ze speciální mikrostrukturované matnice (rastru) a indikátoru obrazové průsečnice obklopené mik roprismatickým kruhem (Obr. 1.5). Při zaostřování se podívejte do hledáčku a otáčejte zaostřovacím kroužkem objektivu, dokud: w se horní a dolní polovina objektu neobjeví v indikátoru bez zlomených linií, w motiv uvnitř mikroprismatického kruhu nepře stane zrnit a zkreslovat. Při správném zaostření je obraz v zaostřovacím poli nejjasnější a jako by splývá s okolní matnicí. Obecně je zaostřování nejjednodušší, když: w indikátor zaměříte na výrazně vertikální linie nebo hrany, w u středně širokoúhlých objektivů až středních teleobjektivů a u objektů bez hran a linií využi jete zaostřovací roviny mikroprismatického kru hu. w U objektů s velkou ohniskovou vzdáleností a při pořizování makrosnímků s extrémním výtahem objektivu využijete matnici, případně rastrové mezikruží. 1.1.8 Držení fotoaparátu a manipulace se spouští Levá ruka: palec a ukazováček, případně pro středník zaostřovací kroužek, kroužek pro nasta vení clony. Pravá ruka: palec páčka pro posuv filmu, uka zováček volič funkcí a expozičních časů nebo spoušť, prostředník přepínač paměti naměřených hodnot. Aby Vaše fotografie byly ostré a nerozmazané, musíte držet fotoaparát klidně a jemně stisknout spoušť. Fotoaparát si opírejte o obličej a spoušť tisk něte pomalu a stejnosměrně, nikdy ne rychle a tr havě. Obr. 1.9: Ukázka správného a nesprávného držení fotoaparátu (vpravo) Použití stativu Chcete li dosáhnout optimálně ostrých snímků při delších expozičních časech (většinou 1/30 s a delší) a při snímcích se samospouští uděláte nejlépe, na montujete li fotoaparát na pevný stativ. (Závit pro stativ je na spodní části přístroje.) a c Obr. 1.8: Zaostřování Zaostřování transfokátorem Máte li na těle fotografického přístroje namonto vaný transfokátor (Obr. 1.8), zaostření scény prová dějte vždy při maximální ohniskové vzdálenosti, t.j. při maximálním výtahu transfokátoru směrem od těla přístroje (ohnisková vzdálenost 70 mm). Po zaostření přitahujte objímku objektivu směrem k tělu přístroje bez otáčení. Tím si zajistíte vhodný výřez snímku, resp. přiblížení nebo oddálení scény. Měj te na paměti, že nejpřesněji zaostříte při ohniskové vzdálenosti s nejmenší hloubkou ostrosti, tj. 70 mm. Zaostření při ohniskové vzdálenosti 35 mm a ná sledná změna na 70 mm má za následek velmi ne přesné zaostření až rozostření obrazu. b d Obr. 1.10: Stativ; a hlava, b nohy, c šroub náklo nu hlavy, d šroub pro fixaci noh Samospoušť Elektronicky řízená samospoušť oddaluje spuště ní závěrky o 10 sekund. w Fotoaparát bezpečně umístěte (příp. namontujte na stativ), zvolte a zaostřete motiv. 14

w Volič funkce expozičních časů nastavte na li bovolnou hodnotu kromě B. Zkontrolujte, zda je film přetočen. w Podle údajů expozimetru v hledáčku zvolte správnou clonu. w Přepínač samospoušť/paměť posuňte nahoru (viz Obr. 1.11). w Spoušť stiskněte na doraz a odstartujte tak sa mospoušť. Červená kontrolka signalizuje běh samospouště následujícím způsobem: po dobu prvních 8 s blik ne dvakrát za sekundu, další sekundu blikne osm krát a poslední sekundu svítí trvale. Poznámka: Chcete li běh samospouště po od startování přerušit, posuňte přepínač samospouště směrem dolů nebo přepněte hlavní vypínač do po lohy OFF. Po expozici samospoušť opět vypněte. 1.1.9 Převíjení a vyjímání filmu Obr. 1.11:Detail přepínače samospouště Pokud páčka pro posuv filmu klade značný od por proti pohybu, nepokoušejte se silou páčku po sunout, ale proveďte následující úkony pro zpětné převíjení filmu: w Stiskněte tlačítko zpětného převíjení na spodní části fotoaparátu (Obr. 1.12a). w Kličku pro zpětné převíjení filmu vyklopte a otáčejte jí ve směru šipky, dokud proužek signalizující založení filmu nezmizí z okénka směrem doleva. Po překonání poněkud silněj šího odporu na konci se pak klička volně a lehce otáčí (Obr. 1.12b). Pokud chcete, aby film zůstal vysunutý z kazety v délce 3 až 4 cm, přestaňte převíjet film po překonání silnějšího odporu. w Jakmile jste si jistí, že film je zcela převinut, vytahujte uzávěr zadní stěny směrem nahoru, dokud se zadní stěna neotevře. Pak vyjměte exponovaný film (Obr. 1.12c). Pozor: Zadní stěnu fotoaparátu neotvírejte nikdy dříve, než zmizí červený proužek, signa lizující založení filmu. 1.1.10 Ukládání naměřených hodnot do paměti funkce AEL Fotoaparát Soligor SR 300MD je vybaven integrál ním měřením s důrazem na středovou část. Měří se tedy světlost celého záběru, ale při jejím vyhodno cování se klade větší důraz na světlost středové čás ti. Pomocí takového rozložení citlivosti měření lze dosáhnout optimálních výsledků bez zásahu foto grafa, pokud hlavní objekt leží z větší části ve středu záběru. Jestliže však nejdůležitější objekt neleží ve středu nebo do něj zasahuje pouze malou částí, je vhodné pro zamýšlený efekt využít paměti naměře ných hodnot (při funkci AUTO). Příklady využití paměti naměřených hodnot: tma vé objekty v protisvětle (např. u okna) nebo před velmi světlým pozadím (např. na sněhu nebo na písečné pláži), světlé objekty na velmi tmavém po zadí (např. objekty osvětlené reflektory nebo ost rým slunečním světlem). Jak se paměť používá Abyste dosáhli správné expozice i v případech, kdy hlavní objekt leží na okraji záběru, či zabírá Obr. 1.13: Použití paměti naměřených hodnot expozičního času a b c Obr. 1.12:Zpětné převíjení naexponovaného filmu 15

příliš malou plochu, použijte uložení naměřených hodnot do paměti následujícím způsobem. w Při měření expozice zaměřte hlavní objekt do středu záběru. Jestliže je objekt příliš malý, při bližte se k němu s fotoaparátem natolik, aby zaujímal většinu plochy záběru. w Stiskněte přepínač paměti nadoraz směrem dolů a držte jej v této poloze (Obr. 1.13). w Držte přepínač stále stisknutý, zvolte žádaný záběr a stiskněte spoušť. Poznámka: Paměť naměřených hodnot nelze po užít při funkci M nebo zároveň se samospouští. V případě potřeby změňte nastavení clony před stisk nutím přepínače paměti. Použijete li objektiv zoom, u něhož se clona mění podle nastavení ohniskové vzdálenosti (např. MD Zoom 3,9 4,8/28 70 mm), musíte při použití paměti naměřených hodnot v zájmu správné expozice, byla li ohnisková vzdá lenost změněna po uložení hodnot do paměti, mír ně přizpůsobit nastavení clony. (Tyto korekce jsou popsány v návodech k použití pro objektivy zoom.) Při použití filtru může rovněž vyvstat potřeba expo zičních korekcí. 1.1.11 Ruční ovládání s pomocí naváděcích kontrolek (funkce M ) Základní nastavení Voličem funkcí a expozičních časů nastavte čas na hodnotu mezi 1 (1 s) a 1000 (1/1000 s) Obr. 1.14. Obr. 1.15: Kontrolky expozičních časů Při ručním ovládání s pomocí naváděcích kont rolek je vpravo v hledáčku signalizován nastavený čas expozice blikající kontrolkou (4 Hz = 4 za se kundu) a fotoaparátem naměřený expoziční čas tr vale svítící kontrolkou. Existují dvě možnosti ruční ho měření expozice a nastavování pomocí navádě cích kontrolek: Chcete li fotografovat určitým expozičním časem, nastavte jej nejprve příslušným voličem a pak otá čejte kroužkem pro nastavení clony objektivu, do kud vedle nastavené hodnoty času nebude blikat pouze jedna kontrolka (Obr. 1.16). Chcete li při foto grafování vycházet z určité hodnoty clony, nastavte ji nejprve kroužkem pro nastavování clony. Pak otá čejte voličem expozičních časů tak, aby se blikající a trvale svítící kontrolka pokud možno kryly. Svítí li zároveň dvě kontrolky, pootočte krouž kem clony tak, aby svítila jen jedna. Volič expozič ních časů nesmí být nastaven na mezihodnoty. Dlouhé expoziční časy (nastavení B ) Je li voličem expozičních časů nastaveno B, otvírá se závěrka při stisknutí spouště a zavírá se při jejím uvolnění. Díky tomu mohou být použity delší expoziční časy než 1 s. Fotoaparát by měl být ovšem upevněn na stativu nebo jinak bezpečně opřen. Jest liže není okulár stíněn hlavou fotografa, měli byste vnikání vnějšího světla zabránit nasazením krytu na okulár. Obr. 1.14: Volič funkcí a expozičních časů Obr. 1.16:Nastavení správného expozičního času 16

Pro jakkoliv dlouhé expoziční časy při nastavení B je vhodné použít drátěnou spoušť s aretací. Po zatlačení spouště se kolík aretuje šroubkem, expo zice se ukončí uvolněním aretačního šroubku (Obr. 1.17). Poznámka: Při nastavení na polohu B nefun guje samospoušť. Jsou li ve fotoaparátu nové bate rie, mohou při normální teplotě dosahovat hodnoty dlouhých expozičních časů až deseti hodin. Při níz kých teplotách se tato doba může zkrátit. Obr. 1.17: Drátěná spoušť s aretací Obr. 1.18: Vyznačení hloubky ostrosti na objektivu Hloubka ostrosti Zóna před a za nastavenou vzdáleností, uvnitř které je obraz dostatečně ostrý, se nazývá hloubka ostrosti. Mění se v závislosti na nastavení clony při otevřené cloně (menších hodnotách clonového čísla, např. 2,8) je hloubka ostrosti menší (např. ro zostřené pozadí). Při uzavřenější cloně (vyšších hod notách clonového čísla, např. 16) je hloubka os trosti větší (např. ostré pozadí). Přibližný rozsah hloubky ostrosti můžete odečíst na stupnici hloub ky ostrosti na objektivu (Obr. 1.18). Hloubka ostrosti závisí také na nastavení vzdále nosti je li objektiv nastaven na krátkou vzdále nost, je hloubka ostrosti malá. Při zaostření na vzdá lenější předměty je hloubka ostrosti větší. Doba expozice U některých druhů snímků je expoziční doba důležitá pro konečný efekt. V takových případech otáčeje při funkci AUTO kroužkem pro nastavení clony tak dlouho, dokud kontrolka v hledáčku ne bude blikat u žádané expoziční doby. Pomocí krát kých expozičních časů 1/500 s nebo 1/1000 s mů žete fixovat rychlý pohyb. Dlouhé expoziční časy jako 1/30 s nebo delší jsou vhodné k naznačení pohybu pomocí pohybového rozostření. 1.1.12 Snímky s bleskem Připojení blesku Bezkabelové blesky s kontaktem na patce (Soli gor 30DA, Soligor 42DA) při senzorové automatice se jednoduše nasunou na sáňky fotoaparátu, a tím se zároveň s fotoaparátem elektricky propojí. Are tačním šroubkem se zajistí spojení s fotoaparátem (Obr. 1.20). Synchronizace Při použití blesku Soligor 30DA nebo Soligor 42DA a libovolném nastavení funkce fotoaparátu kromě B bliká v hledáčku vedle 60 na stupnici kontrol ka jako signál připravenosti blesku, jakmile je blesk připojen a nabit. Zároveň se doba expozice auto maticky nastaví na 1/60 s. Jestliže použijete jiný blesk než zmíněný Soligor typ 30DA nebo 42DA, musíte v zájmu správné syn chronizace nastavit volič funkce a expozičních časů na 60. K docílení zvláštních efektů můžete nasta vit i delší expoziční časy. V žádném případě však nesmí být u elektronických blesků expoziční čas kratší než 1/60 s (tedy 1/125 s a kratší). Poznámka: Podrobné pokyny najdete v návodech k použití blesků. Nastavení zábleskového zařízení Soligor 30DA Vypnuté zábleskové zařízení nasuňte do sáňěk na fotoaparátu. Ujistěte se, že dolní přepínač je v pozici M/P. Nastavte požadovanou citlivost (ISO 64 až 1000) přepínačem ISO na těle blesku a také na krytu reflektoru výbojky. Kryt výbojky je možno povytáhnout nebo zasunout do třech pozic, podle toho, s jakým objektivem fotografujete: W (široko úhlý), N (normální) a T (teleobjektiv). Pozici reflek toru je možno odečíst v průhledném okénku na krytu výbojky. Zde je také možné odečíst dosah blesku a pod červenou a modrou ryskou dvě clo nová čísla, s nimiž je možno fotografovat v automa tické režimu. Volba příslušného režimu se provede přepínačem M A1 A2. Např. při ISO 100 automati ka pracuje s clonami 2,8 (modrá ryska) a 5,6 (červe ná ryska). Pokud přepínač M A1 A2 nastavíte např. na červenou pozici a na clonovém kroužku fotoa parátu nastavíte dané clonové číslo, automatika bles ku zajistí správné množství vyzářeného světla. Nyní můžete blesk zapnout přepínačem Off On. Nabití blesku je signalizováno rozsvícením kontrolky Ready. Dostatečná expozice je signali zována krátkým rozsvícením kontrolky Auto Check. Expoziční čas musí být nastaven na Auto nebo 1/ 60 s. 17

Obr. 1.19: Zadní strana zábleskového zařízení Soli gor 30DA a jeho přední strana s čidlem V rovnici uvedený vodíkový kationt se slučuje s halogenidovými ionty na halogenovodík, nejčastěji bromovodík, a to je důvod, proč regenerační rozto ky neobsahují bromid draselný (neboť částečně vyčerpané vývojky obsahují nadbytečné množství bromidových iontů). Vyvolávací látka musí být v tzv. disociované formě, ve které je schopna vyvolávat a tato disociace závisí na hodnotě ph. Zřetelně jsou tyto závislosti znázorněny na Obr. 1.21. Na ose y je uvedena hustota fotografického záznamu, který vzni ká vyvoláním různými vyvolávacími látkami při růz né hodnotě ph. Obr. 1.20: Zábleskové zařízení připravené k práci (upevněné na fotoaparát) 1.2 Zpracování černobílých fotografických materiálů 1.2.1 Vyvolávání Vyvolávání je jak známo základním úkonem při zpracování fotografických materiálů, které rozhodují cím způsobem ovlivňuje výsledný obrazový záznam. Princip vyvolávání Vyvolávání je definováno jako selektivní reduk ce exponovaného halogenidu stříbra vyvolávací lát kou, která působí jako redukční činidlo. Předává stříbrnému iontu elektrony a sama přechází na svoji oxidovanou formu. Schematicky je možné vyvo lávání vyjádřit rovnicí vývojka (red) + nag + vývojka (ox) + nag 0 +mh + O 2 AgBr + 2 Ag + + 2 HBr O O O Obr. 1.21: Závislost vyvolané hustoty na ph vývojky pro některé vyvolávací látky: 1 pyrogalol, 2 hydrochinon, 3 metol, 4 4 aminofe nol, 5 glycin (chem. kyselina p hydroxyfenylaminooctová), 6 1,4 feny lendiamín Vezměme si dvě nejznámější, metol a hydro chinon. Metol vyvolává již při ph nižším než 6, hyd rochinon vyvolává při ph vyšším než 9, navíc při malé změně ph u něho dochází k velké změně hustoty. To je také jedním z důvodů pro v praxi tak oblíbenou kombinaci metolu s hydrochinonem, kdy tato kombinace vyvolává účinněji než látky samot né. V oblasti nižších hodnot ph vyvolává přede vším metol, zatím co hydrochinon obnovuje spo třebovaný metol. Zároveň nám Obr. 1.21 ukazuje také důležitost hodnoty ph vývojky jako faktoru, který určuje její účinnost. Na schématech (Obr. 1.22 a 1.23) si můžeme ori entačně všimnout mechanismu vyvolávání. Po vzni ku latentního obrazu, kde jsou vedle center vyvolá vání (černé elipsy) malé částečky kovového stříbra, proniká vyvolávací látka ve své disociované formě, která má záporný náboj, k latentnímu obrazu a pře dává mu své elektrony, takže dochází k vyredu kování stříbra. Setkáním s dalšími stříbrnými ionty se redukční děj přenáší dále do krystalu halogeni du stříbra a redukují se další stříbrné ionty (viz Obr. 1.23). Pro usnadnění pronikání vyvolávací látky ke krys talu halogenidu stříbra se do vývojky přidávají další látky, které tento halogenid částečné rozpouštějí. Takové vývojky se nazývají hloubkovými, na rozdíl 18

Ag Ag Ag vývojka Ag Ag Ag Ag Ag Ag Ag Ag + Br - Br - Ag + Br- Br- Ag + Br - Ag + Br - Obr. 1.22: Schematické znázornění počáteční fáze vyvolávání. Účinná složka vyvolávací lát ky předává své záporně nabité částice (elektrony) latentnímu obrazu centru vyvolávání. od vývojek povrchových. Hloubkové vývojky vy volávají zpravidla jemnozrnně, protože rozpouště ním krystalů halogenidů stříbra se též zmenšuje veli kost vyredukovaných částic kovového stříbra. Uvedený mechanismus vyvolávání odpovídá tzv. chemickému vyvolávání. Existuje také tzv. fyzikální vyvolávání, při kterém je kovové stříbro ve vývojce obsaženo ve formě rozpustné sloučeniny. Z ní se stříbro vyredukuje a usazuje na místech latentního obrazu, která působí katalyticky, a celý postup se opakuje. Fyzikálně je možné vyvolávat i po před chozím ustálení fotografického materiálu. Samotné fyzikální vyvolávání vede ke snížení citlivosti, zvý šení jemnozrnnosti a k malým hodnotám maximál ní hustoty; dnes se kombinuje s chemickým vyvolá váním při speciálních fotografických postupech. Vyvolávací proces je elektrochemickou reakcí, při které dochází k transportu elektronu z vyvolávací ho činidla na substrát prostřednictvím atomů stříbra v latentním obrazu. Elektrochemický potenciál Ag/ AgX článku je dán Nernstovou Petersovou rovnicí: E Ag = E 0 Ag = E 0 Ag RT a + ln a RT + lnk + ( Ag ) 0 ( Ag ) ( AgX ) = RT a + ln a + ( Ag ) ( Br ) Elektrochemický potenciál vyvolávacího činidla je dán podobným vztahem: 0 RT a( D ). a ox ED = ED + ln n a ( D) + ( H ) Rozdíl obou potenciálů: E = E Ag 2. σ. Vm ED = r. k Při překročení hraniční hodnoty E postupně dochází i k vyvolání krystalů AgX bez latentního obrazu. E 70 100 mv 0 E D 600 až 800 mv při 25 C 0 E Ag = 0,7991 mv při 25 C 0 E D > 800 mv nedochází k redukci AgX 0 E Ag < 600 mv redukce AgX je neselektivní Obr. 1.23:Schéma dalšího postupu vyvolávání. U latentního obrazu se koncentruje kovové stříbro z mřížky bromidu stříbrného, kde kladně nabité ionty Ag + jsou přitahovány k záporně nabitému latentnímu obrazu a zredukovány na kovové stříbro. 1.2.2 Látky používané ve vývojkách Vyvolávací látky Jako vyvolávacích substancí se používá anor ganických i organických látek. Anorganické látky se používají výjimečně, při zvláštních aplikacích foto grafických materiálů (soli Fe 2+, Ti 3+, hydroxylamin, peroxid vodíku a další). Z hlediska praktického použití mají dominantní postavení organické vyvo lávací látky odvozené od benzenového jádra, které mají alespoň dvě aktivní skupiny, mezi něž náleží skupiny NH 2 a OH. Podmínkou je, aby skupiny ne byly v meta poloze. Mezi tyto látky patří známý metol (síran N methyl p aminofenolu), hydrochinon (p di hydroxybenzen). Existují také látky odvozené od heterocyklických látek, k nimž náleží velmi rozšíře ný fenidon (1 fenyl 3 pyrazolidon). w Benzendioly a odvozeniny: Redukční schop nost mají pouze orto a para deriváty, např: py rokatechol, hydrochinon (Obr. 1.24) w Fenylendiaminy: pro ultrajemnozrnné vývojky, např. 1,2 fenylendiamín, 1,4 fenylendiamín (Obr. 1.24) w Aminofenoly a odvozeniny: např. 2 aminofe nol, 4 aminofenol. 4 aminofenol ve formě hyd rochloridu je základem vývojek typu Rodinal. Substitucí na skupině NH 2 získáme vyvolávací látku Atomal nebo Metol. (Obr. 1.24) w Látky se třemi aktivními skupinami: pyrogallol, amidol w Heterocyklické sloučeniny: L(+) askorbová ky selina, fenidon, methylfenidon Uvedli jsme, že charakter vývojky neurčuje jen látka vyvolávací, ale také ostatní látky, jako zásadité látky, konzervační látky, brzdící látky, látky rozpouš tějící halogenid stříbra a některé jiné látky. 19

OH OH NH 2 NH 2 OH OH OH NH 3 + Cl OH NH2 NH 2 OH OH a OH b c NH 2 d e f NH 2 i j OH NH 3 + Cl NH 2 + C 2 H 4 OH NH 2 + CH3 OH OH 2-2- O SO 4 SO 4 O C CH 2 OH N NH HO OH OH O g h k l m 2 Obr. 1.24: Vyvolávací látky; a pyrokatechol, b hydrochinon, c 1,2 fenylendiamín, d 1,4 fenylendiamín, e 2 aminofenol, f 4 aminofenol, g Atomal, h Metol, i pyrogallol, j amidol, k L(+) askorbová kyselina, l fenidon, m methylfenidon. H 3 C N NH O Zásadité látky ve vývojkách Zásadité látky se používají především proto, že většina vyvolávacích látek pracuje v zásaditém pro středí, kde dochází k tvorbě jejich účinných forem (Obr. 1.21). Pro zvýšení rozpustnosti se vyvolávací látky používají ve formě solí s kyselinou chlorovo díkovou nebo sírovou a zásaditým prostředím je neutralizována kyselinová složka. Nejméně vhodné jsou alkalické hydroxidy; vývojka se jejich působe ním velice rychle vyčerpává. Takové vývojky jsou vhodné k jednorázovému použití, vyvolávají však velmi rychle. Příkladem může být hydrochinon s alkalickým hydroxidem, který urychluje tvorbu jeho účinné složky a zároveň urychluje pronikání k ha logenidu stříbra. Ostatní používané látky jsou v pod statě zásaditě reagující soli, alkalické uhličitany, fos forečnany, boritany. Tyto látky zvyšují trvanlivost vývojky a kromě alkalických uhličitanů mají i tlumí cí (pufrovací) účinek. Vznik látek kyselé povahy při vyvolávání vyžaduje, aby vývojky měly dostateč nou tlumící schopnost, která je charakterizována poměrem D/ ph, jehož hodnota má být co nej nižší. Vyvolávací látky není možné zcela libovolně kombinovat se zásaditými látkami. Např. pyrokate chin (1,2 dihydroxybenzen), vytváří s boritany z hlediska vyvolávání neúčinné látky. Konzervační látky Typickou konzervační látkou je siřičitan sodný. Jeho úloha ve vývojce je velmi významná. Jednak zabraňuje oxidaci vyvolávacích látek vzdušným kys líkem, jednak váže oxidační zplodiny vyvolávací látky za vzniku sulfonanů, které mají taktéž redukč ní účinky (v menší míře jako vyvolávací látka). Tím je částečně vysvětlen aktivnější účinek použitých vývojek oproti vývojkám čerstvě připraveným. Siři čitan sodný může pro slabě alkalickou oblast pře vzít úlohu zásady; např. v kombinaci s metolem vytváří vyrovnávací negativní vývojky, kde se čás tečné uplatní jako slabě působící tlumicí látka. Siři čitan sodný ve vyšších koncentracích částečně roz pouští bromid a chlorid stříbrný, a tím se docílí jemnozrnného vyvolání. Siřičitan sodný dále roz pouští částečné vyvolané stříbro; protože se rozpouš tějí hlavně krajní plochy shluků stříbra, zhoršuje se ostrost vyvolaného obrazu. Siřičitan sodný také za braňuje tvorbě huminových kyselin, vznikajících při reakci chinonu (oxidovaná forma hydrochinonu) s vodou; tyto tmavé látky tvoří zákaly a zvyšují zá voje. U tzv. tříslících vývojek, používajících pyrogalol (1,2,3 trihydroxybenzen) je použití siřičitanu nevhod né. Další používanou konzervační látkou je hydro xylamin (ve formě hydrochloridu nebo síranu). K odstraňování oxidačních produktů vyvolávače a halogenovodíku slouží siřičitan sodný: O O SO 3 Na + Na 2 SO 3 + H 2 O + 2 NaOH O Natriumhydrochinonsulfonát je vyvolávací látkou a redukuje další halogenid stříbrný, ale po adici dal šího siřičitanového iontu poskytuje stálou, dále ne reagující látku 2,5 dihydroxybenzen 1,4 disulfonan: OH OH Ag + _ SO 3 O O SO 3 O HSO 3 _ SO 3 OH OH _ SO 3 Siřičitan sodný chrání vývojku proti oxidaci vzduš ným kyslíkem, ale i ten může být oxidován (proces katalyzují soli Cu 2+ nebo Fe 3+, ale inhibují org. látky s OH skupinami např. hydrochinon). Na neutralizaci vznikajícího halogenovodíku musí být přítomné alkalicky reagující látky. 20

Látky ve vývojkách rozpouštějící halogenid stříbra Látky rozpouštějící halogenid stříbra mají za úkol ovlivnit především gradační a strukturální vlastnosti obrazu. Umožňují zvýšit rychlost pronikání vyvo lávací látky k halogenidu stříbrnému, a tím zvyšují provolatelnost emulzní vrstvy. K těmto látkám nále ží např. jodid draselný, thiokyanatan amonný a sod ný, thiosíran sodný. Brzdící látky ve vývojkách (protizávojové) Závoj je zbarvení neexponovaného místa citlivé vrstvy po ukončeném chemickém zpracování. Pod le barvy rozlišujeme šedé a barevné závoje. Šedý závoj na černobílých materiálech je tvořen stříbrem. Příčinami jsou příliš velké zárodky citli vosti, které se vyvolají i bez osvětlení (tzv. zárodky závoje), nesprávná vývojka nebo znečištěná vývoj ka, dlouhá vyvolávací doba nebo vysoká teplota a nežádoucí osvětlení. Bromid draselný v koncentraci 0,1 až 1 g/l (vliv Br na rychlost vyvolávání) značně omezuje vznik zá voje. Metol vyvolává i bez Br, superaditivní směsi vyžadují více bromidu. Látky brzdící mají za úkol snížit na co možná nejmenší míru vyvolávání neexponovaných míst halogenidu stříbra. Účinek vyvolávání zpomalují tím, že zabraňují pronikání vyvolávací látky k halogenidu stříbra a že se na něm přednostně absorbují. K lát kám brzdícím patří především bromid draselný, který je účinný u většiny vyvolávacích látek, zejména u hydrochinonu a metolu. Účinek bromidu drasel ného je při vyvolávání zesílen tím, že vznikají bromi dové ionty jako důsledek redukce bromidu stříbr ného, který se nejčastěji používá jako světlocitlivá složka fotografických materiálů. Dalšími látkami to hoto typu jsou benztriazol, nitrobenzimidazol aj. Ostatní látky ve vývojkách Do této skupiny můžeme zařadit sloučeniny ovliv ňující tvrdost vody (hexametafosforečnan sodný M 19, sodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové a jiné sloučeniny), napomáhající snížení pronikání vývojky do želatiny, a tím umožňující povrchové vyvolávání (glycerol, cukry). Pro zvýšení rozpouš těcí schopnosti některých vyvolávacích látek se při dává ethanol, pro snížení bobtnavosti želatiny a zvý šení její mechanické odolnosti se používá síran sod ný. Konečně sem lze zařadit i desenzibilizátory, umožňující použít či zvýšit intenzitu aktinického osvětlení při zpracování fotografického materiálu (pinakryptolová zeleň a žluť, sodná sůl antrachinon disulfonové kyseliny a jiné). 1.2.3 Složení některých vývojek pro negativní černobílé filmy Senzitometrická vývojka metol... 0,5 g siřičitan sodný bezvodý... 40,0 g hydrochinon... 1,0 g uhličitan sodný bezvodý... 1,5 g hydrogenuhličitan sodný... 1,0 g bromid draselný... 0,2 g destilovaná voda do... 1000,0 ml ph hotové vývojky při 20 C... 9,4±0,2 vyvolávací doba při 20 C... 6 až 8 min Při stanovení citlivosti se musí vyvolávat tak, aby hodnota průměrného gradientu byla v rozmezí 0,58 až 0,66. Kdyby bylo dosaženo hodnoty gradientu 0,66 u vyvolávací doby kratší než 2 min při 20 C, musí se pro výpočet citlivosti použít senzitogram vyvolaný nejméně 2 minuty. Foma FV 3 (Kodak D76, Ilford ID11) siřičitan sodný bezvodý... 100,0 g metol... 2,0 g hydrochinon... 5,0 g tetraboritan sodný kryst.... 2,0 g voda do... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan 100 při 20 C je 6 až 8 min, pro Fomapan T200 je 4 až 5 min. Poměrně kontrastně pracující vývojka. Foma FV 29 siřičitan sodný bezvodý... 100,0 g fenidon... 0,2 g hydrochinon... 5,0 g tetraboritan sodný... 3,0 g kyselina boritá... 3,5 g bromid draselný... 1,0 g voda do... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan F100 a T200 při 20 C je 6 až 8 min. H N N SH O 2 N H N N Obr. 1.24: protizávojové látky: 2 benzimidazol thiol 5 nitrobenzimidazol 2 benzothiazolol 1H benzotriazol H S N OH H N N N 21

Microphen siřičitan sodný bezvodý... 100,0 g fenidon... 0,2 g hydrochinon... 5,0 g tetraboritan sodný... 3,0 g kyselina boritá... 3,5 g bromid draselný... 1,0 g 1,2,3 benztriazol... 0,02 g voda do... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan 100 a T200 je 6 až 8 min při 20 C. Foma FV22 siřičitan sodný bezvodý... 90,0 g metol... 12,0 g ortofenylendiamin... 12,0 g disiřičitan draselný... 10,0 g voda do... 1000,0 ml Vývojka pracuje měkce a velmi jemnozrnně. Sním ky je nutno exponovat alespoň trojnásobně. Ultrajemnozrnná vývojka s T22 siřičitan sodný bezvodý... 100,0 g hydrochinon... 6,0 g T 22... 6,0 g tetraboritan sodný... 4,0 g kyselina boritá... 4,5 g voda do... 1000,0 ml Ilford ID 67 (zásobní roztok) siřičitan sodný bezv.... 75,0 g hydrochinon... 8,0 g uhličitan sodný bezv... 37,5 g fenidon... 0,25 g bromid draselný... 2,0 g Ilford IBT... 15,0 ml Doporučené ředění vývojky je 1+2 až 1+5. Složka Ilford IBT 1,2,3 benztriazol... 1,0 g uhličitan draselný bezv.... 1,0 g voda do... 100,0 ml Ilford ID 68 siřičitan sodný bezv.... 85,0 g hydrochinon... 5,0 g tetraboritan sodný kryst.... 7,0 g kyselina boritá... 2,0 g bromid draselný... 2,0 g voda do... 1000,0 ml Vyvolávací doba 4 až 7 min. ORWO 71A siřičitan sodný bezvodý... 55,0 g fenidon... 0,6 g hydrochinon... 10,0 g uhličitan draselný bezv.... 55,0 g bromid draselný... 10,0 g voda do... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba je 2 až 5 min při 20 C, vývojka pracuje tvrdě a velmi jasně. 1.2.4 Přerušování Přerušování je operace praní mezi vyvoláváním a ustalováním. Jeho úkolem je přerušit vyvolávací proces a zachytit zbytky vývojky, které by byly ji nak přenášeny do ustalovače a zbytečně by tak sni žovaly jeho kapacitu. Složení přerušovačů je uve deno v tabulce 1.1. 1.2.5 Ustalování Na rozdíl od vyvolávání se v těchto částech zpra covatelského procesu nevytváří jasová struktura obrazového záznamu, která má pochopitelně pri mární význam, ovlivňuje se však neméně důležitá vlastnost obrazového záznamu jeho trvanlivost a schopnost archivace. Princip ustalování Ustalování je sled reakcí, jejichž prostřednictvím se převádí nevyvolaný halogenid stříbra na roz pustnou sloučeninu, kterou je možno z emulze fo tografického materiálu bez obtíží vymýt vodou. Jde zpravidla o vznik komplexních sloučenin, v nichž se stříbrný iont nachází v komplexním aniontu. Nejčastěji se pro ustalování používá thiosíranu sod ného, kdy vzniká komplexní sloučenina thiosíranu sodnostříbrného. Z dalších látek je možno použít kyanid draselný, thiokyanatan draselný nebo amon ný, thiomočovinu (viz tabulka 1.2). Při použití thi osíranu sodného (analogický účinek má thiosíran amonný, který má však větší reakční rychlost) vzni kají rozpustné komplexní sloučeniny stříbra, jestli že na jednu molekulu thiosíranu stříbrného připa dají alespoň dvě molekuly thiosíranu sodného. Sche maticky lze ustalování popsat tímto sledem reakcí: 3 AgBr + 2 Na 2 S 2 O 3 Na[Ag 3 S 2 O 3 ] + 3 NaBr AgBr + Na 2 S 2 O 3 Na[AgS 2 O 3 ] + NaBr Na[Ag 3 S 2 O 3 ] + 2 Na 2 S 2 O 3 Na 5 [Ag 3 (S 2 O 3 ) 4 ] Na[AgS 2 O 3 ] + Na 2 S 2 O 3 Na 3 [Ag(S 2 O 3 ) 3 ] Komplexní sloučeniny uvedené na pravých stra nách prvních dvou rovnic jsou velmi těžko roz pustné, komplexní sloučeniny uvedené na pravých stranách posledních rovnic jsou lehce rozpustné. Prvním dvěma reakcím odpovídá zmizení mléčné ho zákalu emulzní vrstvy fotografického materiálu. Nejméně rozpustný je jodid stříbrný a existuje jistá koncentrační zóna ustalující látky, ve které je rych lost ustalování optimální. Pokles rychlosti ustalo vání při zvýšené koncentraci ustalující látky je dán zmenšením bobtnavosti želatiny, která zabraňuje průchodu ustalující látky ke krystalům halogenidu stříbra a odchodu zplodin ustalování. Na rozdíl od vyvolávání je ustalování mnohem méně závislé na teplotě, zvýšení teploty o 10 C má za následek zvý šení rychlosti ustalování asi o 15 %. Ustalování je však závislé na tloušťce emulzní vrstvy a na stupni utvrzení této vrstvy; větší tloušťka a vyšší utvrzení snižují rychlost ustalování. 22

Látky používané v ustalovačích Mimo základní látku, rozpouštějící halogenid stří bra, jsou v ustalovači ještě další látky. Z nich nejdů ležitější jsou ty, které ovlivňují ph ustalovače. Z hle diska ph rozeznáváme ustalovače neutrální a kyselé. Neutrální ustalovač je tvořen pouze samotným roz tokem ustalující látky, případně s přídavkem tlu mících látek, jako siřičitanu sodného nebo kyseliny borité. Neutrální ustalovač je náchylný k vylučování sulfidu stříbrného, který jej znehodnocuje. Uvede né nedostatky odstraňuje kyselý ustalovač s ph okolo 5, který vzniká nejčastěji přidáním disiřičita nu draselného. Disiřičitan draselný reaguje s vodou za vzniku hydrogensiřičitanu, který okyseluje usta lovač bez nebezpečí vyloučení sulfidické síry. Pro zvýšení tvrdícího účinku na fotografický ma teriál se do ustalovačů přidává síran hlinitodraselný. Kapacita ustalovačů S postupujícím vyčerpáváním aktivní složky usta lovače se v něm zvyšuje koncentrace stříbra. Při koncentraci stříbra okolo 3 g/l probíhá ustalování již pomaleji a při koncentraci vyšší než 4 g/l je nut né ustalovač přestat používat. Vyčerpatelnost usta lovače lze orientačně zjistit přidáním 1 ml 4% rozto ku jodidu draselného k 10 ml ustalovače. V případě vyčerpaného ustalovače se po protřepání vzniklá sraženina (či mléčný zákal) jodidu stříbrného již nerozpustí. Podobně jako u vývojek je možné také u ustalovačů aplikovat regenerační systém: po vylou čení kovového stříbra na katodě elektrolyzéru se doplní chybějící množství látek a ustalovač se dále používá. Elektrolýza ustalovačů je významným pro středkem získávání stříbra, zvláště při ustalování fotografických materiálů s vyšším obsahem stříbra, např. materiálů pro přímou skiagrafii. Kyselé rozto ky thiosíranů rozpouštějí částečně i kovové stříbro. Po delším působení takového roztoku může dojít k zeslabení obrazového záznamu. 1.2.6 Praní Praní při zpracování fotografického materiálu je možné rozdělit na dvě části. Praní mezi jednotlivý mi zpracovatelskými lázněmi zejména odstraňuje z fotografického materiálu předchozí lázeň; tím usnadňuje pochod probíhající v lázni následující a zároveň tuto lázeň chrání před znečištěním. Ovliv ňuje však i působení předchozí lázně; např. při pra ní po vyvolávání vývojka nasáknutá v emulzní vrs tvě dovyvolává obrazový záznam. Praní na závěr zpracovatelského postupu, nazývané konečným praním, má význam z hlediska trvanlivosti obrazo vého záznamu. Dokonalé ustálení a dokonalé vy prání je zárukou dlouhodobé archivovatelnosti ob razových záznamů na fotografických materiálech; u černobílých fotografických materiálů je možno po čítat s trvanlivostí 100 let. Pro tyto účely je stano vena nejvyšší přípustná koncentrace iontu S 2 O 3 2 7 mg na 1 cm 2 emulzní vrstvy. Nedostatečné ustálení a vy prání fotografického materiálu se projeví vznikem hnědých sloučenin stříbra, zejména sulfidu stříbr ného, které probarvují nejen emulzní vrstvu, ale často reagují i s podložkou fotografického materiálu. Doba potřebná k dostatečnému vyprání je závislá na ně kolika faktorech: teplotě, množství a ph vody, vaz bě zbytků ustalovače v emulzní vrstvě a podložce fotografického materiálu, způsobu přívodu a výmě ny vody při praní. Se zvyšující se teplotou stoupá rychlost vypírání, stejně tak se stoupajícím množ stvím vody. Hodnota ph vody ovlivňuje bobtnání želatiny, optimální je ph mezi 4,7 až 5,0, kdy má želatina Tab. 1.1: Složení přerušovacích lázní. Přerušovací lázeň ORWO 203 je vhodná pro zpracování při vysokých teplotách. ORWO 200 ORWO 201 ORWO 203 Kodak SB-1a kyselina octová, konc. 20 ml 20 ml 50 ml disiøièitan draselný 40 síran sodný bezv. 100 ph 2,9 4,5 3,1 Tab. 1.2: Složení ustalovačů. Uvedené množství [g] odpovídá 1000 ml roztoku ustalovače. Ustalovač ORWO 301 a Kodak F24 jsou obyčejné kyselé ustalovače, FU6 je kyselý rychloustalovač, FU7 je utvrzující ustalovač. ORWO 301 Foma FU6 Foma FU7 Kodak F24 thiosíran sodný pentahydrát 250 300 300 240 chlorid amonný 50 tetraboritan sodný dekahydrát 20 disiøièitan draselný 15 25 12 disiøièitan sodný 25 siøièitan sodný 10 kys.octová koncentrovaná 12 ml síran draselnochromitý dodekahydrát 15 23

isoelektrický bod a tudíž nejnižší bobtnavost. Žela tina jako amfoterní elektrolyt může získat kladný i záporný náboj a přitahovat tak kationty i anionty. Při vypírání aniontů je výhodnější slabě alkalická voda, při vypírání převážné kationtů je pak výhod nější slabě kysele reagující voda. Proto lze praní fotografického materiálu urychlit zařazením slabě zásadité lázně mezi ustalovač a konečné praní. Při praní nemá být použita destilovaná voda, nedosta tek solí v ní způsobuje silné bobtnání želatiny a vypírání se značné prodlužuje. Přívod a výměna vody mají být takové, aby byla odstraňována vrstva nasycená ustalovačem, která se nachází bezprostřed ně u povrchu fotografického materiálu. Prací voda s ustalovačem má vyšší hodnotu specifické hmot nosti a klesá dolů; proto je výhodný způsob proti proudového praní, případně sprchový způsob pra ní, který je velmi účinný. Kyselé ustalovače a kyse lé přerušovací lázně způsobují vyšší vázání zbytků ustalovače v emulzních vrstvách, v podložce, zejmé na u fotografických papírů. Účinnost praní lze při bližně kontrolovat pomocí 0,1% roztoku KMnO 4, buď slabě okyseleného kyselinou sírovou nebo apliko vaného ve 2% roztoku Na 2 CO 3. V případě přítom nosti iontu S 2 O 3 2 ve vypírací vodě nastane odbarve ní původní růžové barvy, tj. nastane redukce man ganistanových iontů. 1.2.7 Sušení Sušením se odstraňuje voda z fotografického materiálu. Negativní fotografické materiály obsahují až 0,02 g vody na 1 cm 2, pozitivní materiály méně, materiály pro přímou skiagrafii pak ještě více než negativní materiály. Sušení fotografických materiá lů probíhá pomocí difúze do vzdušného okolí. Vý jimkou je leštění fotografických papírů při teplotě okolo 100 C, které se však dnes téměř nepoužívá (pouze pro papíry s barytovou podložkou). Difúze vody při sušení je závislá zejména na re lativní vlhkosti a teplotě vzduchu. Nejvýhodnější je relativní vlhkost mezi 30 % až 60 %, teplota mezi 30 C a 45 C, u fotografických materiálů určených pro zpracování při vysokých teplotách je možno teplotu sušení zvýšit až na 60 C. Protože difundují cí vodní páry vytvářejí okolo sušeného fotografic kého materiálu vrstvičku vzduchu o vysoké hodno tě relativní vlhkosti, je nezbytné při sušení zajistit dokonalé proudění vzduchu. Pro urychlení sušení je možno z emulzních vrstev fotografického materi álu vhodným činidlem vytlačit vodu. Používá se zde ethylalkohol a koncentrovaný roztok K 2 CO 3 (90 g ve 100 ml vody). Sušením se mění částečně i konfi gurace vyredukovaného stříbra. Vysoká teplota a vysoká hodnota relativní vlhkosti, vedou k přes kupení částic vyredukovaného stříbra, které způso buje zvýšení hustoty a strmosti. Tento efekt je tím vyšší, čím je vyvolaný fotografický materiál zrnitěj ší. Sušení fotografického materiálu musí probíhat rovnoměrně po celé jeho ploše, v opačném přípa dě mohou vzniknout lokálním přeskupením částic stříbra místa o nerovnoměrné hustotě. 1.3 Denzitometrická měření a výpočty 1.3.1 Postup měření denzitometrem Denzitometr zapněte do sítě a stlačte hlavní vy pínač. Po 5 minutách můžete začít s kalibrací pří stroje. Nastavte měřící filtr otáčením kolečka na levé dolní straně přístroje až se rozsvítí požadovaná bar va filtru na předním panelu přístroje. Zároveň se ozve lehké cvaknutí. Nad cílovou štěrbinu přitlačte měřící hrot a vyčkejte na zobrazení údaje o optické hustotě na displeji (Obr. 1.22). Pokud se nezobrazí hodnota 0, otáčením levého točítka na čelní stra ně panelu označeného >0< nastavte požadovanou hodnotu 0. Potom vložte nad cílovou štěrbinu kali brační film s políčkem 2,12 D, přitlačte k filmu mě řící hrot a vyčkejte na zobrazení údaje o optické hustotě na displeji. Nastavte správnou hodnotu 2,12 D pomocí druhého točítka (nezaměnit točítka). Po stup opakujte pro upřesnění nastavených hodnot optických hustot 0 a 2,12. Při vlastním měření položte senzitogram žáda ným políčkem na cílovou štěrbinu denzitometru, přitlačte měřící hrot a odčítejte hodnotu optické hustoty na displeji. Uvolněte měřící hrot a posuňte nad cílovou štěrbinu další pole senzitogramu a opa kujte postup měření. Před měřením dalšího senzitogramu pře kontrolujte nastavení hodnot 0 a 2,12. Pro měření černobílých negativů a pozitivů používejte zelený filtr až na výjimky, na které upozorní vedoucí prak tika. 1.3.2 Stanovení stupně citlivosti, strmosti a průměrného gradientu filmu Nejdříve vypočítejte expozici pro každé i té po líčko senzitogramu: H = E t i i Dc ( Ds + Dekv + Di ) kde Ei = E0 10 = E0 10 D s optická hustota šedého filtru senzitometru D ekv optická hustota konverzního filtru pro Tc = 5500 K D i optická hustota i tého políčka senzitometric kého klínu Sestrojte charakteristickou křivku fotografického materiálu (senzitometrickou charakteristiku), tj. závis lost D = f(log H) a zjištěte tzv. kriteriální expozici odpovídající na charakteristické křivce optické hus totě D = D min + 0,1. Poznámka: Senzitometrickou charakteristiku lze získat proložením polynomu (často nejlépe 4. stup ně) naměřenými hodnotami (D log H). 24

Údaje k senzitometru Osvětlení v rovině modulátoru osvětlení, (bez zařazených filtrů a jiných optických členů) E 0 = 15190 lx, D ekv. konverzního filtru (165 mrd) = 0,82, T c = 5500 K a b c d e Obr. 1.26: Schéma senzitometru: a světelný zdroj, b filtry, c závěrka, d modulátor (šedý stupňovitý klín), e zkoušený film Obr. 1.25: Transmisní denzitometr Meopta Určení citlivosti Citlivost se vypočte podle vztahu 1 K S = H k kde K je konstanta a pro negativní kinofilmy K = 0,8 (viz. tabulka 1.3), H k je expozice při optické hustotě D = D min + 0,1 pro negativní kinofilmy. Optická hustota konverzního filtru, šedého filtru a expoziční čas se mohou měnit podle použitého materiálu. Přesné údaje, které uvedete do tabulky jsou přiloženy k naexponovaným filmům. Osvětle ní v rovině modulátoru je uvedeno s přibližnou hodnotou, přesnou hodnotu oznámí vedoucí prak tika. Senzitometr musí být pravidelně kalibrován, měří se zejména teplota chromatičnosti zdroje (2850 K) a osvětlení v rovině modulátoru. Určení stupně citlivosti Z citlivosti se vypočte stupeň citlivosti: n 0 = A + B. log S, kde A = 1 a B = 10 pro negativní kinofilmy (viz ČSN 66 6620). Určení průměrného gradientu Na senzitometrické charakteristice se určí dva body, které odpovídají hustotám D 1 a D 2 a logarit mům expozice log H 1 a log H 2 2 (viz Obr. 1.23). Průměrný gradient se vypočítá podle vzorce D2 D1 g = log H log H 2 1 kde hodnota D 1 = D min + 0,2 a logh = log H 2 log H 1 = 1,3 Určení strmosti Na přímkové části charakteristiky se určí dva li bovolné body o souřadnicích D 1 a log H 1, D 2 a log H 2. Z uvedených hodnot se vypočítá strmost D2 D1 G = log H log H 2 1 Obr. 1.27: Senzitometr 25

1.4 Úloha č. 1: Fotografiký přístroj a fotografování na černobílý film 1.4.1 Zadání úlohy w Exponujte v exteriéru různé motivy na černo bílý negativní film podle pokynů vedoucího praktika. Při práci využijte funkci AEL fotoapa rátu (viz. kap. 1.1.10). w Exponovaný film vyvolejte spolu se senzitogra mem. w Sestrojte charakteristickou křivku použitého ma teriálu. w Z charakteristické křivky vypočítejte citlivost, stupeň citlivosti (podle ČSN 66 6620), strmost (G) a průměrný gradient g. w Zpracovaný film použijete v následujícím prak tiku při zvětšování na pozitivní materiál. 1.4.2 Pracovní postup chemického zpracování filmů Exponovaný film i senzitogram se natočí za tmy do spirál vývojnic (Obr. 1.30 a 1.31) a vývojnice se světlotěsně uzavře černým šroubovacím uzávěrem. Poté se do vývojnice na světle nalije vývojka a vývoj nice se uzavře bílým uzávěrem bez závitu. Lehkým poklepnutím vývojnicí o stůl se zajistí únik vzdu chových bublin z filmů a spirál. Prvních 30 sekund se vývojnice neustále překlápí a dále již jen 2 kaž dých 30 s během celé doby vyvolávání. Filmy se vyvolají při teplotě 20 C. Vývojku a dobu vyvolává ní určí vedoucí praktika. Po vyvolání se otevře první (bílé) víko vývojnice a vývojka se vylije do zásobní láhve, následuje opláchnutí filmů tekoucí vodou tak, že se hadice s vodou vsune do otvoru vývojnice a nechá se voda několik sekund vytékat z vývojnice. Potom se voda z vývojnice vylije, ale stále se neotvírá světlotěsný šroubovací uzávěr vývojnice. Nalije se ustalovač a první minutu ustalování se vývojnice nejméně 5 s neustále překlápí. Doba potřebná k ustalování se doporučuje 10 min, ale je možné potřebnou dobu zjistit takto: malý kousek nevyvolaného filmu se po noří do ustalovače a měří se čas, za který dojde k úplnému zprůhlednění filmu. Zjištěný čas se násobí dvěmi a získá se tak minimální potřebný čas k bezpečnému ustalování daného filmu. Po ustále ní se ustalovač vylije z vývojnice (vývojnici je už možné otevřít) a následuje praní tekoucí vodou po dobu minimálně 15 min. Potom se film opláchne i se spirálou vývojnice ve vodě s několika kapkami smáčedla nebo v deionizované vodě, vyjme se ze spirály, zavěsí se a nechá se volně uschnout. Spirá la vývojnice se otevře tak, že se pravá strana ve směru navíjení filmu otočí dopředu, až překoná značný odpor její zarážky a pravá strana spirály se oddálí od filmu. Krátké senzitogramy je možné su šit v sušárně při 40 C. Po usušení filmu proměřte denzitometrem pod zeleným filtrem každé políčko senzitogramu a vý sledky uveďte do tabulky 1.4. D 1,5 1,3 1,0 0,8 0,5 0,3 D min +0,1 log H k 0,0-3 -2,5-2 -1,5-1 -0,5 0 log H Obr. 1.28: Senzitometrická charakteristika černobílé ho negativního filmu a určení kriteriální expozice H k D 1,5 1,3 1,0 0,8 0,5 0,3 D 2 D 1 = D min +0,2 log H 1 log H 2 = log H 1 + 1,3 0,0-3 -2,5-2 -1,5-1 -0,5 0 log H Obr. 1 29: Senzitometrická charakteristika černobí lého negativního filmu a určení průměr ného gradientu Obr. 1.30: Překlápěcí vývojnice 26