Zahraniční platební styk v ČR a v Rusku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišt ovnictví Zahraniční platební styk v ČR a v Rusku Bakalářská práce Autor: Lilia Rizvanova Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Ivana Šímová Praha Duben, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s pouţitím literatury uvedených v seznamu citované literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 29. dubna 2011 Lilia Rizvanova 2

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Ivaně Šímové za odborné rady a za trpělivost při vedení práce. 3

Anotace práce Má bakalářská práce je zaměřena na problematiku zahraničního platebního styku. V úvodní kapitole se soustředím na obecný popis jednotlivých druhu platebního styku tuzemský, zahraniční a přeshraniční platební styk. Poté následuje kapitola věnující se pouze zahraničnímu platebnímu styku, jeho provádění v České republice a instrumentů, pomocí kterých se provádí. Další kapitola pojednává platební systémy, které mohou pouţívat členové Evropské unie. Závěr práce věnují zahraničnímu platebnímu styku v Rusku. Annotation My bachelor thesis is focused on the issue of foreign payments. In the introductory chapter I focus on a general description of each type of payment - domestic, foreign and crossborder payments. The next chapter is devoted solely to foreign payments, its implementation in the Czech Republic and the instruments through which it is carried. The next chapter deals with payment systems that can be used by members of the European Union. The final chapter is devoted to the foreign payments in Russia. 4

Obsah Úvod... 6 1. Platební styk... 7 1.1 Bezhotovostní tuzemský platební styk... 7 1.2 Zahraniční platební styk... 12 1.3 Přeshraniční platební styk... 14 2. Zahraniční platební styk v České republice... 19 2.1 Provádění zahraničního platebního styku.... 19 2.2 SWIFT... 20 2.3 Nástroje zahraničního platebního styku... 21 3. Platební systémy Eurozóny... 42 3.1 TARGET... 42 3.2 EURO 1... 45 3.3 STEP1... 45 3.4 STEP2... 47 4. Zahraniční platební styk v Rusku... 49 4.1 Legislativa týkající se zahraničního platebního styku v Rusku... 49 4.2 Ceny za provádění zahraničních plateb v Rusku... 50 4.3 ROSSWIFT... 51 Závěry a doporučení... 54 Seznam pouţité literatury... 54 Internetové zdroje... 55 Seznam schémat... 58 Seznam grafů... 58 Seznam tabulek... 58 5

Seznam příloh... 59 Přílohy... 60 Úvod Platební styk je jednou z klíčové oblasti v mezinárodním obchodu. Právní a bankovní systém by měly poskytovat podnikům bezpečný prostor a dostatečný počet nástrojů zajištujících jak platební styk, tak i pokrytí rizik, která v souvislosti s ním vznikají. Platební nástroje by měly umoţňovat flexibilitu a rychlou reakci podniků v neustále se měnícím vnějším prostředí. Různost právního prostředí zemí Evropské unie a Ruska mne zaujala, a proto jsem ve své bakalářské práci zachytila jejich základní rozdíly. Cílem mé práce je shrnutí poznatků o zahraničním platebním styku v ČR a v Rusku. Zahraniční platební styk úzce souvisí se zahraničním obchodem kaţdé země, proto jsem se ve své prácí věnovala jednotlivým aspektům jeho provádění. Jednotlivé kapitoly popisují obecný platební styk tuzemský, zahraniční, přeshraniční. Pak se věnují popisu situace v České republice a v Ruské federaci. 6

1. Platební styk Platební styk můţeme definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem platby, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněţního ústavu. 1 Z účetního hlediska jde o obchod bilančně neutrální, neboť nemá vliv na bilanci banky. Hlavní podmínkou pro realizaci platebního styku je existence účtů klientů u obchodních bank, existence účtu obchodních bank u centrálních bank a v neposlední řadě existence účtů bank v korespondenční síti. Tato bankovní sluţba je určena opravdu pro celou škálu zákazníků. Proto není pochyb o tom, ţe je tato sluţba, kterou mohou vykonávat finanční instituce určené zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, povaţována za sluţbu základní. Platební styk můžeme dělit z různých hledisek: dle formy plateb (hotovostní, bezhotovostní platební styk) dle teritoria (tuzemský, zahraniční, přeshraniční platební styk) dle klientů (retailový, wholesalový platební styk) dle počtu bank realizujících transakci (vnitrobankovní, mezibankovní) dle předmětu platebního závazku (obchodní, neobchodní) dle lhůt k provedení (přednostní, standardní platební styk) dle náleţitosti původních dokumentů (hladké, dokumentární platby) zda-li vstupuje banka do závazku či nikoli (závazkový, bezzávazkový platební styk) 1.1 Bezhotovostní tuzemský platební styk Bankovní spojení v ČR 2 Bankovní spojení jednoznačně identifikuje účet klienta a banku, ve které je účet veden. Bankovní spojení tvoří vlastní číslo účtu a identifikační kód banky. Vlastní číslo účtu je tvořeno maximálně 16 číselnými znaky, které se vnitřně dělí na část obsahující maximálně 10 číselných znaků a na část obsahující maximálně 6 číselných znaků, která ale nemusí být v čísle účtu obsaţena. Obě tyto části musí být v písemné 1 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str. 24. 2 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str. 263. 7

podobě od sebe zřetelně odděleny jsou od sebe odděleny lomítkem. Identifikační kód banky je důleţitý pro rozlišení, ve které bance je veden konkrétní účet, coţ má zásadní význam především při mezibankovním bezhotovostním platebním styku. Při bezhotovostním platebním styku se peníze převádějí z účtu plátce na účet příjemce platby. Z toho vyplývá, ţe provádění bezhotovostního platebního styku je vyhrazeno peněţním institucím - bankám, u kterých mají jejich klienti uloţeny peníze na účtech. Banky provádějí platby na základě příkazů svých klientů, předávaných formou písemného dokladu (tiskopis příkazu k úhradě, šek apod.) nebo technickými prostředky (příkazy předávanými na datovém nosiči, elektronicky počítačem spojeným s bankou, hlasově běţným telefonem, zvláštní bankovní aplikací prostřednictvím mobilního telefonu, příp. můţeme za elektronický příkaz k úhradě povaţovat i pouţití platební karty). Pokud plátce i příjemce platby mají své účty u stejné banky, provede převod peněz (zúčtování na účtech) tato banka ve svém vlastním zúčtovacím centru. V případě, ţe plátce a příjemce platby mají své účty u různých bank, musí banka plátce pouţít pro převod peněz "mezibankovní zúčtovací centrum". Mezibankovní zúčtování v ČR- systém CERTIS Jediným systémem mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách, je systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system). CERTIS zahájil provoz v rámci zúčtovacího centra SBČS v bývalém Československu 8. března 1992. Po rozdělení Československa počátkem roku 1993 bylo na Slovensku vytvořeno nové zúčtovací centrum, zatímco bývalé federální zúčtovací centrum zůstalo v ČNB. 3 Kaţdý účastník systému CERTIS je jednoznačně identifikován kódem banky, jeţ je povinnou součástí kaţdé bankovní transakce. V rámci platebního styku se pouţívají další číselné kódy (tzv. symboly plateb), které blíţe specifikují platbu. 3 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, staţeno 11.02.2010 8

Základní principy systému CERTIS 4 CERTIS je zaloţen na následujících principech: brutto vypořádání v reálném čase (Real Time Gross Settlement, RTGS); vypořádání mezibankovních plateb v českých korunách bez ohledu na částku i bez ohledu na to, zda tyto platby byly iniciovány přímo příkazem klienta bance nebo nepřímo jako výsledek karetních operací, případně operací na burze; vypořádání v penězích centrální banky probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB (které slouţí zároveň jako účty povinných minimálních rezerv); přímá účast bank a úvěrních a spořitelních druţstev; přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky/úvěrního a spořitelního druţstva a CERTIS; neodvolatelnost poloţek akceptovaných systémem; zpracování různých typů transakcí; nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drţeny ve frontě (se dvěma stupni priority); na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo; ČNB poskytuje bankám, které jsou klienty SKD, bezúročný plně kolateralizovaný vnitrodenní úvěr formou zastavených cenných papírů v SKD s cílem zajistit dostatečnou likviditu (vnitrodenní úvěr závisí na aktivitě banky, lze jej navyšovat a sniţovat libovolně v době od zahájení účetního dne SKD v 8.30 hod. do ukončení účetního dne systému CERTIS v 16.00 hod); ČNB poskytuje bankám plně kolateralizovaný úvěr přes noc (pokud není vnitrodenní úvěr splacen bankami do konce účetního dne systému CERTIS, cenné papíry slouţící jako zástava pro vnitrodenní úvěr jsou přesunuty na účet ČNB a poté slouţí jako zástava pro úvěr přes noc - overnight úvěru). 4 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, staţeno 11.02.2011 9

Účast v systému Přímí účastníci Přímými účastníky mezibankovního platebního styku mohou být banky, které mají povolení působit jako banka, pobočky zahraničních bank a, na základě novelizace zákona o ČNB z roku 2005, i spořitelní a úvěrní druţstva. CERTIS, umístěný v prostorách ústředí ČNB, komunikuje pouze s centrálami jednotlivých bank. Pro kaţdou banku vede ČNB pouze jeden účet mezibankovního platebního styku. Znamená to, ţe banky musejí nejprve interně zpracovávat veškerá data svých poboček a poté z nich vyčleňovat převody do dalších bank. Jen tyto mohou být předány do CERTIS. Platební styk mezi klienty téţe banky je záleţitostí této banky a probíhá v její síti bez jakéhokoliv zásahu ze strany CERTIS. Přidruţené systémy (tzv.'třetí strany') Účastníky se zvláštním statutem mohou být na základě bilaterální smlouvy s ČNB tzv. "třetí strany'. Jedná se o finanční instituce, které nejsou bankami, ale hrají významnou roli na trhu, jako např. clearingová střediska pro platební karty a instituce zajišťující zúčtování a vypořádání cenných papírů. Třetí strany nemají v ČNB účet mezibankovního platebního styku, ale mohou do CERTIS předávat (se souhlasem příslušného přímého účastníka) příkazy k převodům prostředků mezi přímými účastníky (např. k vypořádání výsledných sald při platbách provedených platebními kartami nebo při platbách vztahujícím se k operacím na burze cenných papírů). 5 V příloze č.1 jsou uvedeny všechny účastníci systému CERTIS s popisem typu klienta. Účetní den, způsob vypořádání Provoz účetního dne začíná cca v 17.00 hod. předchozího pracovního dne (D-1) a končí v 16.00 hod. následujícího pracovního dne (D). Doba mezi 15.30 hod. a 16.00 hod. v den D je vyuţita pro "dolaďování" zůstatků na účtech mezibankovního platebního styku. K tomuto účelu mohou být získány prostředky na mezibankovním peněţním trhu. Účastníci předávají do CERTIS v průběhu dne data v elektronické podobě podle závazných pravidel určených ČNB. Data jsou předávána prostřednictvím komunikační sítě. 5 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, staţeno 11.02.2010 10

CERTIS přijme platební příkaz v okamţiku, kdy kontrolní programy ověří, ţe všechna data splňují kvalitativní poţadavky. Poté je zahájeno vypořádání. V průběhu tohoto procesu se kontroluje, zda je na účtu banky plátce dostatek peněţních prostředků na krytí kaţdé jednotlivé poloţky. V kladném případě je platba okamţitě vyrovnána; účet banky plátce je debetován a účet banky příjemce kreditován. Propustnost systému je cca 1 500 000 transakcí za hodinu. Zpracované transakce jsou předávány účastníkům elektronickou formou prostřednictvím komunikační sítě. 6 Stanovení poplatků ČNB stanoví poplatky v návaznosti na skutečné náklady operací CERTIS. Stanovením cen za sluţby však zároveň stimuluje účastníky k optimálnímu rozloţení dat předávaných do CERTIS. Vzhledem k mnoţství předávaných dat usiluje ČNB o to, aby účastníci předávali svá data co nejdříve, aby v závěru účetního dne nedocházelo k zahlcení systému. Proto je současný poplatek za zpracování jedné poloţky stanovený účastníkům na začátku účetního dne velmi nízký (Kč 0,15). Naopak na konci účetního dne, kdy jsou předpokládány pouze mezibankovní transakce o značných finančních objemech, je cena za poloţku podstatně vyšší (aţ Kč 100). Pro banky s vyšším objemem transakcí jsou poskytovány slevy z ceny za zpracování jedné vstupní poloţky v závislosti na počtu zpracovaných poloţek v měsíci: Kč 0,04 pro objem nad 250 000 transakcí, Kč 0,08 pro objem nad 2,5 mil. transakcí a Kč 0,12 pro objem nad 5 mil. transakcí. 7 Ceny za provádění mezibankovního platebního styku účtuje ČNB bankám v souladu se smlouvou o účasti v platebním systému CERTIS. V Příloze č. 2 uvedeny ceny za provádění mezibankovního platebního styku pro účastníci platebního systému CERTIS. Statistické údaje V roce 2010 zpracovalo zúčtovací centrum ČNB celkem 468,9 mil. poloţek v celkové hodnotě 132 882 mld. Kč. Průměr činil 1,85 mil. poloţek denně. Průměrná denní hodnota poloţek činila 525,2 mld. Kč. 6 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, staţeno 11.02.2010 7 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, staţeno 4.02.2011 11

Graf č.1 - Průměrný denní počet poloţek v roce 2010 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, staţeno 30.01.2011 Graf č. 2 Průměrné denní obraty v roce 2010 v mld. Kč Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, staţeno 30.01.2011 1.2 Zahraniční platební styk Banka svými sluţbami napomáhá klientům nejen při provádění úhrad za nákup zboţí a sluţeb na území České republiky, ale díky svým vazbám na zahraniční banky, 12

zkušenostem a znalostem mezinárodních platebních nástrojů, zvyklostí a rizik je schopna poskytnout platební sluţby klientovi i ve vztahu k zahraničí. Pod pojmem zahraniční platební styk lze rozumět bezhotovostní pohyb peněţních prostředků z jednoho státu do druhého, obvykle ve měně jednoho z nich. Zahraniční platební transakce zahrnují veškeré převody peněţních fondů vzniklých z mezinárodního pohybu zboţí, sluţeb a kapitálu. Při provádění zahraničního platebního styku banky vyuţívají celosvětovou sít korespondenčních bank. S pomocí korespondenčních bank a vzájemného účetního spojení se provádějí všechny druhy plateb v odpovídající měně účetně, tj. bez pouţití hotovostních platebních prostředků. Korespondentský platební systém Zahraniční platební styk se realizován obchodními bankami. Aby banky mohly splnit různé poţadavky svých klientů v rámci jejich zahraničního ekonomického styku, musejí spolupracovat se zahraničními bankami. Bankovní spojení v zahraničí jsou nutná ne jedné straně k provedení transakcí v určité zemi a na druhé straně se od zahraniční banky očekává zapojení d uskutečnění obchodů v zájmu vlastních klientů. Zahraniční banky, které jsou k dispozici tuzemským bankám jako obchodní partneři, jsou označovány jako korespondenti nebo korespondenční banky. Banky udrţují takzvanou korespondenční síť, coţ znamená, ţe banka musí mít účet u korespondenční banky všude tam, kde není sama zastoupena (a opačně). S převáţnou částí korespondenčních bank je vytvořeno účetní spojení, jehoţ prostřednictvím je moţné zúčtovat platby v mezinárodním platebním styku. Účty vedené v korespondenční síti se dělí na nostro účty a loro účty. 13

Nostro účet je běţný účet, který má banka u jiné banky (obvykle tuzemská banka u banky v cizině v cizí měně), zatímco loro účet je účet zaloţený bankou jiné bance (zejména běţný účet, který vede tuzemská banka zpravidla v tuzemské měně pro jinou zahraniční banku). 8 Podrobný popis zahraničního platebního styku a jeho nástroje jsou uvedeny níţe v kapitole č. 2. 1.3 Přeshraniční platební styk Ze zahraničního platebního styku se v posledních letech vyčlenil přeshraniční platební styk. SEPA (Single Euro Payments Area) Jednotná oblast pro platby v eurech. SEPA zahrnuje platební styk v eurech v rámci jednotného evropského prostoru, na základě jednotných technických standardů, obchodní praxe, společné infrastruktury a harmonizované legislativy. 9 Jednotné právní prostředí Jedním z předpokladů fungování SEPA je vytvoření jednotného právního prostředí v EU. Tuto harmonizaci práv a povinností účastníků platebního styku zajišťuje nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu, která v roce 2009 byla začleněna do práva všech členských zemí EU. SEPA zahrnuje všechny země EU (27), Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Specifika přeshraničního platebního styku IBAN International Bank Account Number (IBAN) je mezinárodní číslo bankovního účtu umoţňující provádět platby do a ze zahraničí. IBAN je nutný pro jakékoliv přeshraniční platby v rámci EU. Je to formát čísla účtu definovaný mezinárodní normou ISO 13616. Tato nově aktualizovaná norma je nyní v souladu se standardem EBS 204, který v roce 1996 vydala ECBS (European Committee for Banking Standards). 10 Standard stanovuje mezinárodní formát čísla účtu takto: 8 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2005. ISBN 80-251- 0882-1, str. 50. 9 http://ec.europa.eu/internal_market/payments/docs/sepa/sme/sme_cs.pdf, staţeno 10.01.2011 10 http://cs.wikipedia.org/wiki/international_bank_account_number, staţeno 30.1.2011 14

IBAN můţe obsahovat číslice a velká písmena IBAN má následující strukturu: o 2 znaky - kód země (CZ pro Českou republiku) o 2 znaky - kontrolní číslice - umoţňuje programovou kontrolu čísla - ochrana proti chybně zadanému číslu účtu (např. z důvodu překlepu) o Max. 30 znaků - kód banky a číslo účtu v rámci banky Číslo účtu ve formátu IBAN má dvě podoby - elektronickou (bez mezer) a písemnou (s mezerou za kaţdou čtveřicí znaků pro lepší orientaci) Kaţdá země si určuje vlastní strukturu s tím, ţe pevně stanoví pozice, na kterých je kód banky, popř. pobočky banky pevně stanoví pozice, na kterých je uvedeno číslo účtu Důvodem zavádění IBANu je podpora automatizovaného zpracování přeshraničních příkazů, zrychlení, zjednodušení a zlevnění přeshraničního platebního styku a sníţení počtu chyb z důvodu nesprávně zadaného čísla účtu. V tabulce č. 1 jsem uvedla přiklad čísla účtu v různých formátech pro Českou republiku. Tabulka č. 1 - Příklad čísla účtu v různých formátech pro Českou republiku Tuzemské bankovní spojení IBAN - elektronická forma IBAN - písemná forma 19-2000145399/0800 CZ6508000000192000145399 CZ65 0800 0000 1920 0014 5399 178124-4159/0710 CZ6907101781240000004159 CZ69 0710 1781 2400 0000 4159 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/iban/iban_mezinar_cislo_uctu.html, staţeno 15.02.2010 Podle "Nařízení EP a ER č. 924/2009, o přeshraničních platbách ve Společenství" mají všechny banky povinnost uvádět číslo účtu ve formátu IBAN (a BIC kód banky, který je součástí mezinárodního bankovního spojení) na výpisu z účtu. Dále je banka povinna na poţádání tyto údaje svému klientovi sdělit. 15

IBAN není tedy prozatím v domácím platebním styku pouţíván. Banky mohou jeho pouţívání svým klientům umoţnit, ale v případě mezibankovních plateb předávaných do zúčtovacího centra ČNB musí banka pouţít domácí formát čísla účtu. 16

Poplatky za přeshraniční platby Z hlediska poplatků za přeshraniční platby (tj. platby mezi členskými státy EHP = země EU + Norsko, Island, Lichtenštejnsko) v eurech, je patrně nejdůleţitější čl. 3, odst. 2 Nařízení č. 924/2009, který říká, ţe poplatky účtované bankou za přeshraniční platby do 50 000 eur jsou stejné jako poplatky účtované bankou za domácí platby v eurech. Toto ustanovení přineslo zásadní změnu v zemích, které mají euro jako svoji domácí měnu, tj. tam, kde existuje moţnost srovnat přeshraniční platby s tuzemským platebním stykem. V České republice je tuzemský platební styk realizován v české měně, zatímco domácí platby v EURECH jsou prováděny ve stejném reţimu jako platby přeshraniční. BIC BIC (Bank Identifier Code) je stanoven mezinárodním standardem pro zasílání zpráv v rámci SWIFT, je tedy shodný se swiftovou adresou banky. BIC je mezinárodní kód banky, kterým se příslušná finanční instituce identifikuje po celém světě. Pouţití BIC zprostředkující banky je povinné při provádění SEPA převodů v rámci členů Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Kód je osmi nebo jedenáctimístný a je závazný. 11 BIC se skládá z následujících znaků: kódu banky, který identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků (např. KOMB Komerční banka a.s. Praha; CNBA ČNB; apod.) kódu země, identifikujícího zemi nebo geografické území, na němţ je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uţivatele (pouţívá se dvoumístného abecedního kódu ISO, např. FR pro Francii, US pro USA, CZ pro Českou republiku atd.); kódu místa, který identifikuje pomocí dvoumístného alfanumerického znaku region nebo město, v němţ je umístěno sídlo uţivatele (např. PP - Praha, SG Singapur atd.) příp. kódu pobočky, který je volitelnou součástí swiftové adresy a skládá se ze tří alfanumerických znaků. 11 http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/iban/iban_vyuziti.html, staţeno 1.02.2011 17

V příloze jsou uvedeny BIC kódy společně s dalšími identifikačními kódy bank České republiky (viz příloha č. 1). V tabulce č. 2 jsem znázornila poplatky některých českých bank za provádění přeshraničních operací, zejména SEPA-převody. Tabulka č. 2 - Bankovní poplatky pro fyzické osoby za SEPA-platby Provaděné operace GE Money Bank Česká spořitelna Raiffeisen banka Odeslané SEPA-platby* zadaná prostřednictvím obchodního místa - 0.9%, min. 220 Kč, max. 1 500 Kč; zadaná prostřednictvím služby přímého bankovnictví - 220Kč 220 Kč 220 Kč Prijaté SEPA-platby* 100 Kč 100 Kč 200 Kč *SEPA-platba je platba do zemí EU, EHP v měně EUR do výše 50 000,C EUR, s uvedeným platným BIC banky příjemce a číslem účtu příjemce ve formátu IBAN, typ poplatku SHA Zdroj: vlastní úpravy + webové stránky obchodních bank 18

2. Zahraniční platební styk v České republice Podmínky zahraničního platebního styku se v České republice odvozují ze zákona č.219/1995 Sb., devizový zákon, a od některých právních předpisů k němu, zejména vyhlášky č.183/2003 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům, a vyhlášky č.514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněţních úhrad potřebných pro sestavování bilance ČR. Působení těchto norem je však v bankovní praxi dále upraveno v souladu s určitými mezinárodními směrnicemi a zvyklostmi. Především lze zmínit dokumenty Všeobecné dohody GATT, resp. Světové obchodní organizace WTO, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), příp. také Mezinárodního měnového fondu(imf) a jiných. 2.1 Provádění zahraničního platebního styku. Zahraniční platební styk se provádí bankami s devizovým povolením a je prováděn prostřednictvím celosvětové korespondenční sítě bank. A proto banky musejí mít své účty u korespondenčních bank všude, kde nemají zastoupení. Jak jsem jíţ sdělila v úvodní kapitole účty vedené v korespondenční síti se nazývají nostro (loro) účty. Nostro účet má tuzemská banka u zahraniční banky a tomuto nostro účtu tuzemské banky říká zahraniční banka, která ho spravuje (vede), loro účet. Obdobně můţe zahraniční banka vést své nostro v tuzemské bance a ta ho bude nazývat loro účet. Jak vlastně takový nostro (či loro) účet vzniká? Jako na začátku kaţdého obchodního jednání je poptávka, kde banka (která má zájem otevřít si účet) oznámí, jaké operace by přes účet vykonávala a po obdrţení nabídky korespondentskou bankou se domluví na všech podrobnostech (číslo účtu, cut-off time, kreditní a debetní úrok,). Aby byl provoz moţný, musejí si banky vyměnit kontrolní dokumenty (podpisové vzory, swiftové klíče). A pak následuje otevření účtu a poptávající banka si musí otevřít ve svém účetnictví zrcadlový účet k příslušnému nostru. Podle mezinárodních uzancí nejsou zpravidla korespondentské účty úročeny, proto udrţují banky na nostro účtech minimální peněţní stavy. Na druhou stranu je pro banky výhodné vést loro účty, neboť tak získávají neúročené zdroje. 19

K realizaci zahraničního platebního styku jsou důleţité tuzemské zákonné normy a předpisy - jde o devizový zákon, obchodní zákoník, zákon o bankách. A dále mezinárodní normy mezinárodní systém smluv, mezinárodní směnečné a šekové právo, jednotná pravidla pro inkasa. Dalším předpokladem fungování jsou obchodní a platební dohody, které obě strany musejí důsledně respektovat. Realizace zahraničního platebního styku je dále usměrňována mnoha předpisy, zakotvenými v tzv. INCOTERMS (International Commercial Terms), pravidlech vypracovaných v zveřejněných Mezinárodní obchodní komorou (ICC) v Paříţi, které zakotvují však zvyklosti v mezinárodních ekonomických stycích. Samotná realizace pak probíhá na základě klientova příkazu, kdy úhrada musí být podloţena krytím prostředků. Banka poţádá svého zahraničního korespondenta, aby na vrub jejího účtu vyplatil příslušnou částku příjemci. Poté banka příjemce, po ověření platnosti příkazu, provede výplatu příjemci. Pokud však nejsou tyto dvě banky v přímém styku, vstupuje mezi ně další banka, která vede nostro účet cílové instituci. V součastné době se platba technicky provádí prostřednictvím SWIFT. 2.2 SWIFT SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication - Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci) slouţí zejména k mezinárodnímu platebnímu styku. Jde o počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami a dalšími finančními institucemi. V rámci SWIFTu má kaţdá zúčastněná banka svůj jedinečný kód, kterým se identifikuje - BIC. Jde o nezávislou společnost vlastněnou zúčastěnými institucemi se sídlem v La Hulpe v Belgii. Společnost SWIFT byla zaloţena velkými evropskými a severoamerickými bankami v roce 1973 a to za účelem vývoje a provozování velké mezinárodní telekomunikační sítě zvláště pro potřeby bank a finančních institucí. V současné době je ve SWIFTU napojeno vice neţ 9000 uţivatelů zhruba ze 209 zemí světa a průměrný čas doručení zprávy je méně neţ 20 sekund. 12 Zapojení do SWIFTu získávají banky mnoho výhod, zejména: rychlou komunikaci s ostatními bankami nebo finančními institucemi po celém světě, zvýšení produktivity zpracování informací (vše je automatizováno), 12 http://cs.wikipedia.org/wiki/swift, stazeno 1.02.2011 20

sníţení nákladů na přenos informací např. oproti dálnopisné zprávě zvýšení bezpečnosti při přenosu informací Swiftová adresa dané banky BIC (Bank Identifier Code = bankovní identifikační kód) je osmi nebo jedenáctimístný údaj, který se skládá z následujících znaků: kódu banky, který identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků (např. KOMB Komerční banka a.s. Praha; CNBA ČNB; apod.) kódu země, identifikujícího zemi nebo geografické území, na němţ je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uţivatele (pouţívá se dvoumístného abecedního kódu ISO, např. FR pro Francii, US pro USA, CZ pro Českou republiku atd.); kódu místa, který identifikuje pomocí dvoumístného alfanumerického znaku region nebo město, v němţ je umístěno sídlo uţivatele (např. PP - Praha, SG Singapur atd.) příp. kódu pobočky, který je volitelnou součástí swiftové adresy a skládá se ze tří alfanumerických znaků. Swiftové adresy jsou popsány normou ISO 9362 a jsou publikovány v adresáři BIC Directory a to v tištěné nebo v elektronické podobě. 2.3 Nástroje zahraničního platebního styku Hladké platby V mezinárodním platebním styku je nejvíce rozšířeným nástrojem platebního styku platební příkaz. Banky tyto platební příkazy do zahraničí označují názvem hladké platby. Platební příkaz je převod částky, která má být zaplacena na účet konečného příjemce platby, z jedné banky na korespondenční banku, popř. na třetí banku. 13 Převody plateb se mohou uskutečňovat i v měnách, v nichţ nemají korespondenční banky mezi sebou účetní spojení. V těchto případech můţe být platba provedena prostřednictvím třetí země. 13 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. ISBN 80-7201-515-x, str. 50. 21

Příkazem k převodu se rozumí bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu nebo pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehoţ všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny. 14 Převodem se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněţních prostředků ve prospěch příjemce. Převod můţe být uskutečněn zejména odepsáním z účtu příkazce nebo sloţením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem můţe být tatáţ osoba. 15 Rozlišují se dva základní druhy hladkých plateb: došlo (platby ze zahraničí) a vyšlo (platby do zahraničí). Technicky jsou platební příkazy prováděny především prostřednictvím SWIFT. Důleţitým bodem je typ poplatku při provádění hladkých plateb: SHA- sdílené poplatky mezi plátcem a příjemcem; BEN - všechny poplatky hradí příjemce; OUR - všechny poplatky hradí plátce. Vizuálně formulář zahraničního platebního příkazu je zobrazen v příloze č. 3. V tabulce č. 3 jsem znázornila bankovní poplatky za přijaté a odeslané zahraniční hladké platby pro fyzické osoby v České republice. Tabulka č. 3 - Bankovní poplatky pro fyzické osoby za převod peněz v cizí měně 14 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech 5 15 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech 3 odst. 1, 2 22

Provaděné operace GE Money Bank Česká spořitelna Raiffeisen banka Odeslaná platba s typem poplatku OUR 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč 1 % z částky, min. 500 Kč, max. 1 500 Kč Odeslaná platba s typem poplatku SHA 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč 1 % z částky, min. 500 Kč, max. 1 500 Kč Odeslaná platba s typem poplatku BEN 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč 1%, min. 220Kč, max. 1500Kč neuvedeno Přijaté platby ze zahraniči 1 %, min. 100 Kč, max. 1 000 Kč 1%, min. 100, max. 950 1 % z částky, min. 500 Kč, max. 1 200 Kč Zdroj: vlastní úpravy + webové stránky obchodních bank. 23

Šeky Šek je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance, aby vyplatila šekovou částku na vrub na šeku uvedeného účtu oprávněnému majiteli (drţiteli) šeku. 16 Je tedy převoditelný cenný papír, jehoţ náleţitosti a pouţívání jsou upraveny zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým. V České republice pouţívání šeků k provádění plateb je tradičně nevýznamné. Do roku 1989 šeky byly převáţně pouţité k výběru hotovosti z banky a pouze šeky vystavené Českou statní spořitelnou byly pouţity k nákupům. Nicméně, od roku 1990 nově zaloţené banky začaly vystavovat šeky. 17 Šeky bankovní Výstavcem bankovního šeku je banka nebo jiný peněţní ústav. Jde o velmi kvalitní druh šeku vzhledem k tomu, ţe majitel šeku má jistotu jeho honorování. Vyskytuje se v různých modifikacích, jako např. International Money Order, World Money Order, Global Money Order apod. Pro představu uvádím v příloze vzor bankovního šeku ( viz príloha č. 4) Schéma č. 1 - Placení bankovním šekem: Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str.92. 16 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str. 89. 17 Bank for international settlements. Payment systems in the Czech Republic. Basle: 1997. ISBN 92-9131- 126-X, str. 6. 24

1. Dovozce ţádá svoji banku o vystavení šeku (jejího) na banku země vývozce (šekovníka). 2. Banka dovozce vystaví šek, zašle jej dovozci a vyúčtuje na vrub jeho účtu. 3. Dovozce zašle bankovní šek vývozci. 4a. Vývozce zašle šek své bance a ta jej zašle šekovníkovi. 4b. Vývozce zašle šek přímo šekovníkovi. 5. Šekovník uhradí částku šeku přímo vývozci nebo na účet jeho banky. 6. Šekovník vyúčtuje částku šeku na vrub výstavce. Šeky soukromé Výstavcem takového šeku je fyzická nebo nebankovní právnická osoba. Tiskopisy šeků nebo šekovou kníţku majitel obdrţí ke svému účtu vedenému u příslušného peněţního ústavu (tento ústav je pak šekovníkem). Kvalita šeku se odvíjí od bonity jeho výstavce. Bez ověření u šekovníka nelze soukromý šek promptně honorovat. Jistou modifikací šeku soukromého byly eurošeky a zaručené šeky. Schéma č.2 - Placení soukromým šekem: Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str.93. 1. Dovozce vystaví šek na svoji banku (na šekovníka) a zašle jej vývozci. 2. Vývozce zašle šek své bance. 3. Banka vývozce zašle šek k inkasu šekovníkovi. 4. Šekovník účtuje na vrub účtu dovozce (účet vedený u šekovníka). 25

5. Šekovník uhradí částku šeku na účet banky vývozce. 6. Banka vývozce svého klienta informuje, ţe připsala částku ve prospěch jeho účtu. 26

Cestovní šeky Cestovní šek je v podstatě příslib výstavce cestovního šeku, ţe podle podmínek šeku zaplatí určitou částku. Jde tedy o obdobu vlastní směnky, jakýsi vlastní šek, který šekové právo obecně nepřipouští. Odlišností cestovního šeku je metoda, na jejímţ základě se provádí ověřování a následné proplácení šeku. Tato metoda se nazývá prohlédni a porovnej" (watch and compare). Při prodeji cestovního šeku jej klient na určitém místě podepíše před úředníkem prodávající banky či jiné společnosti a při výplatě šeku připojí na jiném určeném místě svůj druhý podpis. 18 Cestovní šeky se neřídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákonem směnečným a šekovým, nýbrţ zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, 720 a zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Vizuálně je cestovní šek zobrazen v příloze č. 5. Operace prováděné se šeky 19 K operacím prováděným se šeky patří: ţirování; křiţování (krosování); zastavení placení (stop payment); protest, potvrzení šekovníka. Ţirování šeku Ţirování šeku se odvíjí od jedné z nepodstatných náleţitostí, a sice od údaje osoby, které je šek určen (tedy od tzv. řadu šeku). Osoba uvedená na řadu šeku můţe převést svá práva dále rubopisem (indosamentem, ţirem). Rubopis se můţe uskutečnit dvojím způsobem: Biankoformou - spočívá v prostém podepsání šeku, provedeném přesně podle znění řadu (tzv. blankoindosament); 18 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str. 94. 19 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2005. ISBN 80-7265072-6, str. 94. 27

Vyplněným indosamentem - majitel šeku slovy mě na řad... " (jméno konkrétní osoby) a svým vlastním podpisem provedeným přesně tak, aby odpovídal řadu šeku, můţe převést svá práva na dalšího majitele. Podpis indosanta musí být vlastnoruční, nepostačuje pouhé razítko nebo faksimile. Význam rubopisu: převodní - převádí se jím na dalšího indosatáře veškerá práva ze šeku vyplývající; garanční (záruční, regresní) - indosant ručí šekově kaţdému pozdějšímu majiteli šeku, ţe bude šek zaplacen, a je solidárně vázán s ostatními šekovými dluţníky; legitimační - prokazuje, kdo je řádný majitel šeku. Křiţování (krosování) šeku, doloţka Křiţování má zabránit zneuţití šeku neoprávněnou osobou. Provádí se dvěma rovnoběţnými čarami na líci šeku, zpravidla napříč. Můţe být: všeobecné - mezi čarami není označení, nebo je uvedeno označení peněţní ústav (bankéř) apod., nejčastěji & Co. Šekovník můţe platit pouze (jinému) peněţnímu ústavu (bankéři) nebo svému klientovi; zvláštní - mezi čarami je vypsáno jméno peněţního ústavu (bankéře). Šekovník můţe platit pouze označenému peněţnímu ústavu (bankéři) nebo, je-li označený peněţní ústav (bankéř) sám šekovníkem, svému klientovi. Důsledek křiţování šeku můţe být v rozporu s indosací šeku, protoţe pomocí indosamentu se můţe stát majitelem šeku osoba, které nelze platit v důsledku křiţování šeku. Šekovník, který by křiţování nedbal, odpovídá za vzniklou škodu do výše šekové sumy. Zastavení placení šeku (stop payment) Zastavení placení šeku, tzv. stop payment, má význam v případě ztráty nebo zcizení šeku. Tento úkon činí výstavce vůči šekovníkovi. V současné době se prostřednictvím mezibankovního telekomunikačního systému SWIFT oznamuje stop payment všem bankám, které jsou na něj napojeny. Existuje také moţnost odvolání šeku, jeţ vstupuje v platnost aţ po uplynutí lhůt k předloţení šeku k proplacení. 28

Protest šeku Protest je úřední úkon zkoumající zjištění, ţe šek byl v zákonné lhůtě předloţen k proplacení a nebyl proplacen. Protest provádějí notáři a obecní úřady. O protestu je proveden písemný záznam, tzv. protestní akt. Je to de facto veřejná listina, kterou se zjišťuje, ţe osoba šekově zavázaná nesplnila závazek ze šeku plynoucí. Protest šeku můţe být nahrazen potvrzením šekovníka. Způsoby inkasa šeku Před proplacením šeku musí být provedena formální cenzura šeku, tj. kontrola všech šekových náleţitostí, zváţení mezinárodních uzancí a prověření mezinárodní situace (např. válka v zemi šekovníka). Potom je moţné přistoupit k rozhodnutí o proplacení a způsobu inkasa šeku. Šek můţe být: eskontován - tj. promptně proplacen majiteli a zaslán šekovníkovi k promptnímu způsobu honorování. V případě jakékoli pochybnosti je šek převzat k inkasu; převzat k inkasu, a to formou: cash letter systém - jde o promptní způsob proplacení, tzv. zálohového připsání ve prospěch účtu klienta s výhradou storna po určitou sjednanou dobu; after finál payment neboli po konečném zaplacení - výplata následuje po konečném obdrţení dobropisu od banky (za tento způsob obstarání inkasa šeku se účtují značné výlohy). Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditivy se řídí Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy, která vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříţi a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky beneficientovi-exportérovi, vystavený na základě instrukcí příkazce akreditivu-importéra, poskytnout plnění stanovené akreditivem v rámci určité částky do stanovené doby proti předloţení dokumentů, které 29

budou odpovídat podmínkám akreditivu, a na základě splnění všech dalších akreditivních podmínek. 20 Pro představu uvádím v příloze vzor dokumentarního akreditivu (viz príloha č. 6) Rozeznáváme dva základní druhy dokumentárních akreditivů: odvolatelný a neodvolatelný. Odvolatelný akreditiv můţe být vystavující bankou kdykoliv odvolán nebo změněn (i po předloţení dokumentů), a tudíţ nepředstavuje skutečný závazek banky k beneficientovi akreditivu. Neodvolatelný akreditiv představuje závazek vystavující, popř. i potvrzující banky, je-li nějaká, zaplatit (ať uţ na viděnou nebo s odloţenou platností, či negociovat nebo akceptovat a proplatit směnku) beneficientovi akreditivu (jímţ je ten, v jehoţ prospěch byl akreditiv vystaven), pokud budou splněny podmínky akreditivu (předloţeny akreditivu odpovídající dokumenty - včas a na správné místo) 21. Nepotvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv Jedná se o bankovní instrument, který zavazuje vystavující banku, tj. banku, která akreditiv vystavila (otevřela), zaplatit exportérovi (beneficientovi akreditivu) dle podmínek akreditivu, předloţí-li řádně akreditivem poţadované dokumenty. Exportér má tedy závazek banky, který je nezávislý na závazku importéra, vyplývajícím z kontraktu, zaplatit za akreditivu odpovídající dokumenty. Tento platební instrument tedy vytváří nový závazek subjektu, který je zpravidla bonitnější neţ importér, a tak efektivně odstraňuje platební riziko importéra. Exportér tak spoléhá především na závazek banky - podstupuje platební riziko banky (bank risk) a riziko země sídla banky (country risk - teritoriální riziko). Další banka zúčastňující se akreditivní 20 ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001. ISBN 80-7169-977-2, str. 6. 21 ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001. ISBN 80-7169-977-2, str. 10. 30

operace - avizující banka - akreditiv pouze avizuje, a nemá tak ţádný platební závazek z akreditivu k beneficientovi. 31

Potvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv Jedná se o bankovní instrument, u kterého na rozdíl od neodvolatelného akreditivu nepotvrzeného vzniká další závazek banky, umístěné zpravidla v zemi exportéra, zaplatit beneficientovi-exportérovi dle podmínek akreditivu, předloţí-li řádně akreditivem poţadované dokumenty. Tabulka č. 4 Strany zúčastňující se akreditivní operace Strana V akreditivní operaci je označena jako: Kupující - importér příkazce akreditivu - ţadatel o dokumentární akreditiv Prodávající - exportér beneficient - oprávněný z akreditivu Banka importéra banka vystavující (otevírající) akreditiv - banka vystavuje svůj závazek na ţádost příkazce ve prospěch beneficienta akreditivu Banka exportéra banka avizující (oznamující) akreditiv - banka beneficienta akreditivu; můţe být i jmenovanou bankou (akreditiv bude u ní pouţitelný) a/nebo navíc i potvrzující bankou - tj. pokud se sama zaváţe poskytnout plnění dle akreditivu, budou-li jeho podmínky splněny (tato banka má pak stejný závazek jako vystavující banka) Další banka další avizující, popř. i potvrzující banka Hojící banka třetí banka, která na základě zmocnění od vystavující banky a z jejího účtu poskytne potvrzující, popř. avizující bance hojení" - tedy uhradí této bance z účtu vystavující banky akreditivní částku, kterou vyplatila beneficientovi akreditivu na základě oprávnění, daného jí téţ vystavující bankou v akreditivu; v praxi jde o banku, která vede nostro účet vystavující banky (účet v příslušné měně pro potřeby mezinárodního platebního styku); úhrada akreditivní částky můţe být provedena téţ mezi- bankovní úhradou Zdroj: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001. ISBN 80-7169-977-2, str. 30. 32

Postup při provádění akreditivní operace Schéma č. 3 - Průběh dokumentárního akreditivu 1 Exportér 5 Importér 4 6 7 Avizující banka 3 8 2 10 é Vystavující banka Zdroj: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001. ISBN 80-7169-977-2, str. 31 + vlastní úpravy 1. Exportér a importér se dohodnou na podmínkách kontraktu, jehoţ součástí je platební podmínka zaplacení dokumentárním akreditivem. Domluví se zároveň na akreditivních dokumentech a na dalších podmínkách (kdo hradí poplatky apod.). 2. Importér - příkazce akreditivu - poţádá svou banku o vystavení dokumentárního akreditivu ve prospěch exportéra. Pokud je banka ochotna mu tuto sluţbu poskytnout na základě jeho bonity, zajištění apod., akreditiv vystaví. 3. Vystavující banka (banka importéra) akreditiv avizuje (oznamuje) beneficientovi akreditivu(exportérovi). Ve většině případů je akreditiv avizován beneficientovi prostřednictvím jeho banky, popř. jiné banky v jeho zemi, z důvodu ověření autenticity tohoto akreditivu. Vystavující banka tedy akreditiv zasílá (většinou prostřednictvím mezinárodního telekomunikačního systému SWIFT) avizující bance v zemi exportéra. 4. Avizující banka ověří autentičnost (pravost) akreditivu a avizuje jej exportérovi. Je exportérovi nápomocna i s prezentací dokumentů - upozorní ho na případné nesrovnalosti. Pokud je avizující banka vystavující bankou poţádána nebo oprávněna akreditiv potvrdit a je ochotna tak učinit, potvrdí jej ve prospěch beneficientaexportéra. V tomto případě ji nazýváme potvrzující bankou. 5. Exportér odešle zboţí a zkompletuje akreditivem poţadované dokumenty. 6. Exportér následně tyto dokumenty předloţí avizující bance. 9 33

7. Banka předloţené dokumenty zkontroluje. Pokud je avizující banka oprávněna vystavující bankou dokumenty proplatit (jedná se tedy o jmenovanou banku) a exportérem předloţené dokumenty odpovídají akreditivu, jmenovaná banka můţe exportérovi akreditiv vyplatit dle podmínek akreditivu. Pokud avizující banka akreditiv potvrdila - jedná se tedy o potvrzující banku - a byly jí v souladu s akreditivem předloţeny odpovídající dokumenty, tato banka musí plnit dle podmínek akreditivu. Placenou částku obdrţí od vystavující banky (např. prostřednictvím hojící" banky). V ostatních případech avizující banka zasílá dokumenty vystavující bance ke kontrole a k plnění dle podmínek akreditivu. 8. Následně tato avizující nebo potvrzující banka posílá dokumenty vystavující bance. 9. Vystavující banka zkontroluje dokumenty, a pokud odpovídají podmínkám akreditivu, uhradí jejich hodnotu v souladu s podmínkami akreditivu avizující bance, potvrzující bance. V určitých případech vystavující banka dokumenty jiţ proplatila dříve, neţ je obdrţela (pokud avizující banka byla jmenovanou nebo potvrzující bankou a hodnotu dokumentů jiţ vyplatila, v tomto případě jí vystavující banka jiţ uhradila vyplacenou částku). 10. Importér platí vystavující bance částky zaplacené v souvislosti s akreditivem a získává dokumenty. Pokud je součástí těchto dokumentů i dispoziční dokument, importér proti jeho předloţení dopravci. Výhody a nevýhody akreditivu Za hlavní výhody dokumentárních akreditivů můţeme povaţovat: prodávající má, pokud splní akreditivní podmínky, zaplacení dohodnuté ceny garantováno bankou, která otevřela akreditiv (v případě potvrzeného akreditivu i bankou, která jej potvrdila); kupující má naproti tomu zajištěno, ţe platba bude provedena pouze při splnění dohodnutých akreditivních podmínek vázaných na předání stanovených dokumentů. Vedle zřejmých výhod mají ovšem dokumentární akreditivy i určité nevýhody: placení akreditivem můţe být relativně zdlouhavé, předávané dokumenty nemusí přesně odpovídat dodávanému zboţí, otevření akreditivu můţe být pro kupujícího spojeno se zvýšenými náklady, vyplývajícími z akreditivních výloh a provizí, pokud banka poţaduje krytí akreditivu 34

jiţ při jeho otevření, tak i určitou úrokovou ztrátou, vyplývající z deponování prostředků (resp. úrokové náklady na přijetí úvěru). Právní úprava dokumentárních akreditivu Právní úprava dokumentárních akreditivů je zakotvena v obchodním zákoníku, 682-691. Ustanovení zde obsaţená mají (kromě základních ustanovení) dispozitivní povahu, to znamená, ţe podmínky akreditivu mohou být ve smlouvě o otevření akreditivu upraveny odlišně od úpravy v obchodním zákoníku. Úprava v obchodním zákoníku je v souladu s mezinárodními pravidly vyuţívanými při sjednávání akreditivů, která jsou obsaţena v tzv. Jednotných zvyklostech a pravidlech pro dokumentární akreditivy 22, které vydává Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříţi. Zde jsou velmi podrobně a precizně upraveny podmínky pro sjednávání akreditivů. Podle nich jsou sjednávány podmínky akreditivů prakticky po celém světě. Pokud se daný akreditiv má řídit podle Jednotných zvyklostí, musí to být výslovně ve smlouvě o otevření akreditivu uvedeno. 23 Dokumentární inkaso Nasledjícím platebním instrumentem, rozšířeným v zahraničně obchodních vztazích, je dokumentární inkaso. Ve srovnání s akreditivem je pro prodávajícího dokumentární inkaso méně jistým způsobem placení. Na druhé straně je však jistější neţ hladká platba (bankovní převod). Doporučuje se proto vyuţívat dokumentárního inkasa v těch případech, kdy riziko platební neschopnosti či nevůle kupujícího (resp. jeho země) je relativně nízké. V příloze č. 7 najdete vzor formuláře dokumentárního inkasa. Dokumentární inkaso představuje platební instrument, v rámci kterého příkazce (prodávající, dodavatel), dává příkaz své bance (vysílající banka), aby pro něj sama, či prostřednictvím své korespondenční banky (inkasní banka) inkasovala od kupujícího (odběratele) určitou peněţní částku nebo jiné plnění proti předání dokumentů. 24 Z charakteristiky dokumentární inkasa je třeba podtrhnout následující dva důleţité rysy: 22 Preciznost Jednotných zvyklostí a jejich široké mezinárodní vyuţívání umoţňuje bezproblémovou aplikaci dokumentárních akreditivů v mezinárodním platebním styku. 23 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. ISBN 80-7201-515-x, str.393. 24 MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1725-5, str. 66. 35

banka přebírá odpovědnost pouze za správné provedení inkasních úkonů dle podmínek dohodnutých s příkazcem, avšak na rozdíl od akreditivu, nepřebírá ţádnou záruku, ţe bude plnění provedeno; kupující se dostává k dokumentům a k dodávanému zboţí aţ po zaplacení či provedení jiného plnění. Právní úprava dokumentárního inkasa Pravidla pro vyuţívání dokumentárního inkasa jsou upraveny v obchodním zákoníku, 692-699. Všechna ustanovení týkající se dokumentárních inkas (kromě základních ustanovení) mají dispozitivní povahu, platí tedy v tom případě, pokud smlouva mezi bankou a klientem nestanoví něco jiného. V mezinárodní oblasti je rozšířené sjednávání podmínek pro dokumentární inkasa podle Jednotných pravidel pro inkasa, vydávaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi, která obsahují podrobné podmínky pro provádění inkas. Má-li se daný případ řídit podle těchto Jednotných pravidel, musí být na ně ve smlouvě o inkasu výslovná odvolávka. 25 Průběh dokumentárního inkasa Oproti dokumentárnímu akreditivu je průběh dokumentárního inkasa mnohem jednodušší. Schéma č.4 - Průběh dokumentárního inkasa 1 Prodávající příkazce 2 Kupující trasát 3 8 5 6 Vzsílající banka 7 4 Inkasní banka Zdroj: MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1725-5, str. 68 + vlastní úpravy 25 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. ISBN 80-7201-515-x, str. 404. 36