Obsah Bolívie předstátní 7 Bolívie jako geografický, etnický a sociální problém 7 Tíwanaku, Ajmarové a Inkové 9 Stříbro z Potosí 12 Koloniální reformy a povstání indiánů 17 Vytvoření Bolívie a liberální experiment 23 Konec španělské vlády v Americe 23 Mezi Limou a Buenos Aires 25 Z konzervativců vlastenci 28 Bolívie, vzorová republika 30 Sucreho liberální experiment 32 Generálové a důlní magnáti 36 Santa Cruz a panandská myšlenka 36 Tichý pakt podnikatelů a vojáků 39 Peníze skryté v poušti 48 Válka s Chile jako bod zlomu 51 Od ledkové války k válce v Chacu 54 Éra konzervativní oligarchie 54 Vláda liberálů ve věku cínu 57 Republikáni a cesta k Chacu 61 Válka proti bosým pěšákům 63 Důsledky války, vojenský socialismus a cesta k revoluci 67 Reflexe porážky a nové politické tendence ve 30. letech 67 Nové politické strany 70 Vojenský socialismus Tora a Busche 72 Quintanilla, Peñaranda a vznik MNR 77 Oběšený prezident 81 Šestiletka 84 Od junty k revoluci 86 Bolivijská národní revoluce (1952 1964) 88 Bolívie před revolucí 88 MNR a COB u moci (1952 1956) 89 Revoluční reformy 92 Revoluce, USA a latinskoamerický kontext 95 Silesova stabilizace, návrat Paze a Barrientosův puč 99
Bolívie za vojenských vlád (1964 1982) 104 Bolivijská armáda a politická moc v latinskoamerickém kontextu 104 Barrientos, vojensko rolnický pakt a Guevarova expedice 105 Počátek vzestupu Oriente 110 Obrat doleva za generálů Ovanda a Torrese 111 Vláda generála Banzera a ekonomický boom 116 Demokratizace, puč, demokratizace, puč 120 Koka a kokain 126 Kokainový puč, García Meza a dno hanby 128 Nesnadná demokracie (1982 2006 ) 131 Výsledky revolučních reforem 131 Vláda UDP a ekonomická krize 132 Konsensuální rysy bolivijské politiky: oslavy, rozpaky, odpor 134 Paz Estenssoro a konec revolučního státu z roku 1952 136 Indiánské obrození 139 Konsolidování demokracie a pokus o multikulturní společnost 143 Druhá Banzerova vláda, permanentní mobilizace a vzestup Evo Moralese 149 Evo presidente 156 Česko bolivijské vztahy 159 Encyklopedické heslo 161 Základní informace pro turisty 167 Jazyková první pomoc 169 Doporučená literatura 172 Výběr z použité literatury 173 Slovníček 175 Seznam zkratek 179
Bolívie předstátní Bolívie jako geografický, etnický a sociální problém Bolívie je v mnoha ohledech zemí paradoxů. Kdysi nejbohatší část španělské Ameriky a finanční centrum první globalizace, které poskytovalo ostatním prostředky pro velmocenskou politiku, je dnes nejchudší zemí jižní části kontinentu a závisí na zahraniční pomoci. Zároveň jde o zemi, která je jako jediná z Jižní Ameriky vlastně odříznuta od oceánu (i Paraguay má přístup k moři řekou Paraná). Ačkoli patří do Latinské Ameriky, hispánský vliv v ní zapustil kořeny nejméně a jen v některých oblastech. Potomci Španělů jsou v zemi v menšině, neboť většinu (přes 70 %) tvoří indiáni a míšenci, přičemž míšenec (mestizo) v Bolívii má k indiánovi kulturně mnohem blíže než kdekoli jinde na kontinentu. Doplníme li to o fakt, že ani erudovaní historici neví, kolik převratů se zde událo, protože chybí metodika, jak je počítat, respektive co lze za převrat ještě označit a co brát jen za pokus, máme obrázek téměř dokonalý. Zbývá dodat, že navzdory této bouřlivé scéně se toho v životě běžných lidí zase tolik neudálo a sociální struktura patří k těm nejstabilnějším, přičemž tato stabilita nemá příliš pozitivní význam. Laik má zemi spojenou v lepším případě s kultovním filmem Butch Cassidy a Sundance Kid (ten se však v Bolívii netočil), v horším pak s kokainem, který se však v Bolívii, klasickém producentovi koky, vlastně těžko shání. Hodně z osobitostí země má původ v její poloze: velká část obyvatel žije ve výškách nad 4 000 m n. m., v nichž běžnému člověku dochází dech, ačkoli Bolivijci v ní hrají i fotbal (posledních 20 minut zápasu náleží vždy jim; soupeř musí skórovat na začátku, aby měl v La Pazu šanci vyhrát). Tento region se nazývá Altiplano (náhorní plošina) a táhne se od jezera Titicaca na severu, přes solná jezera v okolí Uyuni až po jižní hranici s Argentinou. Díky nerostnému bohatství (stříbro, cín) se náhorní plošina stala středem ekonomických aktivit země až do nedávné doby. Po obou stranách Altiplana se rozklá
Česko bolivijské vztahy Úkol popsat vzájemné vztahy lze vyřešit velmi jednoduše: jsou minimální, téměř neexistující, což vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o zapadlou a vzdálenou zemi uprostřed Jižní Ameriky a o malou zemi uprostřed Evropy, snad ani nepřekvapí. Několik našich krajanů však cestu do Bolívie vážilo a jejich důvody a osudy za zmínku jistě stojí. Zřejmě prvními osobami narozenými na našem území, které zavítaly na území místokrálovství Peru, byli v 17. století příslušníci Tovaryšstva Ježíšova, kteří se podíleli na misijní činnosti ve španělských koloniích a mezi nimiž najdeme i příslušníky české řádové provincie. Jezuité byli z amerického kontinentu vypovězeni roku 1767, ale do Jižní Ameriky se vrátili a jednoho českého jezuitu najdeme dodnes na území indiánů Mojos na východě Bolívie, kde kromě péče o duše místních poskytuje i lékařskou péči. Nejslavnějším krajanem je ovšem přírodopisec, botanik a všestranný vzdělanec Tadeáš Haenke (1761 1816), který se narodil v Chřibské v severních Čechách. Ten patřil k vědecké expedici Alejandra Malaspiny, která se uskutečnila v letech 1789 94 v kontextu reforem koloniálního impéria, kdy bourbonští vládci otevřeli kolonie vědeckému zkoumání; toto období se někdy označuje jako druhé objevení Ameriky. Malaspinova expedice patřila vedle Condaminovy a Humboldtovy k těm nejvýznamnějším a měla ve svých řadách i našeho rodáka. Haenke s expedicí obeplul celé pacifické pobřeží obou Amerik, aby se v Peru od výpravy oddělil a po souši došel přes peruánskou Amazonii a jižní Peru do dnešní Bolívie, kde se natrvalo usadil v Cochabambě. Zde žil jako vážený občan kreol ské společnosti, autor vědeckých prací a nakonec i svědek počínajícího rozpadu španělské koloniální říše. Bolívii navštívil při své cestě po Andách i sběratel exotických rostlin, lovec orchidejí Benedikt Roezl (1824 1885). Šlo ale jen o krátkou zastávku na jedné z jeho cest za flórou Latinské Ameriky (1873 74), kterou podnikl se synovcem. Zajímavá je i osobnost středoškolského profesora a amatérského archeologa Juliuse Nestlera ( 1936), rakousko uher
Česko bolivijské vztahy 160 ské ho konzula v Bolívii v době před 1. světovou válkou, který se věnoval v letech 1910 11 vykopávkám v Tíwanaku. Přivezl odtud množství předmětů, dnes uložených ve sbírkách Náprstkova muzea, včetně jedné ze slavných reliéfových hlav z tzv. Polopodzemního chrámu. Bolívii několikrát navštívil i bývalý ředitel Náprstkova muzea Václav Šolc (1919 1995), který se zde dlouhodobě věnoval etnografickým a archeologickým výzkumům. Kromě dalšího rozšíření sbírek svého muzea a odborných studií (pracoval i na slovníku ajmarštiny) se V. Šolc věnoval i publicistice a je autorem několika cestopisů po andských zemích včetně Bolívie a také dobrodružných románů pro mládež, odehrávajících se například u jezera Titicaca. Konečně pak angažmá naší vojenské mise generála Plačka v Bolívii v době války s Paraguayí ve prospěch československých zbrojařských podniků jsme již zmínili. V Bolívii žije i několik rodin českého původu, vesměs jde o potomky baťovské emigrace z 30. let nebo o manželky Bolivijců, kteří studovali v někdejším Československu.
Encyklopedické heslo Úřední název: Bolivijská republika (República de Bolivia) Státní zřízení: republika Rozloha: 1 098 581 km 2 Měnová jednotka: boliviano (zkratka Bs., kód měny BOB), kurs v roce 2008 asi 2,18 Kč za 1 Bs, dlouhodobý kurs vůči USD okolo 7 Bs. za 1 USD Poloha: Bolívie leží ve střední části jihoamerického kontinentu, mezi 57º26 a 69º38 západní délky a 9º38 a 22º53 jižní šířky. Na severu a na východě hraničí s Brazílií, na jihu s Argentinou, na západě s Peru, na jihovýchodě s Paraguayí a na jihozápadě s Chile. Je vnitrozemským státem bez přímého přístupu k moři. Hlavní město: Sucre (215 778 obyvatel), zároveň sídlo ústavních orgánů (tzv. capital constitucional). Prezident a vláda sídlí v La Pazu (793 293 obyvatel vlastní La Paz, 649 958 obyvatel El Alto). Fakticky je hlavní městem La Paz, kde sídlí i velvyslanectví. Po roce 2006 se otázka hlavního města znovu otevřela. Další města: Santa Cruz (1 135 526 obyvatel), Chochabamba (517 024), Oruro (215 660), Potosí (145 057) a Tarija (153 457). Úřední jazyk: Existují tři úřední jazyky: španělština (60,7 %), kečujština (21,2 %) a ajmarština (14,6 %). Počet obyvatel: Podle posledního sčítání lidu (2001) žilo v Bolívii 8 274 325 obyvatel, z toho 4 123 850 mužů a 4 150 475 žen, ve městských oblastech 5 165 230, ve venkovských pak 3 109 095. Odhad (2008) přes 9 milionů obyvatel. Etnické složení: indiáni 55 %, mesticové 30 %, běloši 15 % Náboženství: římskokatolické (95 %), protestantské církve různých denominací, hlavně evangelikální metodisté (celkem 5 %) Politika: Politické uspořádání se stalo v posledních letech jedním z nejspornějších témat a zdrojem hlubokého štěpení, které vzniklo hlavně po regionální a etnické ose. Moralesova vláda nakonec splnila svůj cíl a prosadila prostřednictvím Ústa