Vítám vás u nového čísla vašeho oblíbeného časopisu. Možná si říkáte: Je tohle vůbec starý dobrý GYM? Je, jenom dostal k vánocům dárek v podobě nového grafického kabátu od Aničky Kolářové ze sexty. Věřím, že se vám líbí a nebudete mít problémy si na něj zvyknout. Co se týče neméně důležitého obsahu, nebojte se, ze všech sil pracujeme na tom, aby se potvrdilo, že si titul ŠKOLNÍ ČASOPIS S 3. NEJLEPŠÍM OBSAHEM V ČR opravdu zasloužíme. To ale zdaleka není všechno, co jsme si z finále školního časopisu roku v Brně odvezli. Tímto gratuluji Honzovi Čížkovi z VII. a Adamu Prášilovi z VIII., držitelům ocenění článek měsíce za Radikální myšlenky a Izrael. S radostí dodávám, že jsme si z Brna neodvezli jenom diplomy a tašky s cenami. Jeden nemateriální úspěch určitě stojí za zmínku. Náhodou se stalo, že na výstavě školních časopisů visel hned vedle toho našeho plátek se jménem Ťahák. Náhodou číslo 2 došlo k tomu, že jsem se o pauze mezi workshopy zakecal zrovna s redakcí tohoto časopisu. A nakonec, 3. náhoda zařídila, aby si na setkání učitelů do oka padli naši -Ros- a -Ako- s Mgr. Blaženou Válkovou, kantorkou v pozadí Ťaháku. Jak je vidět, náhoda není blbec, ale génius. Slovo dalo slovo a unikátní československá spolupráce byla na světě. Tož spolupráca, ty kokso!, spokojeně okomentovala tuto skutečnost Eva Frantová, šéfredaktorka Ťaháku. V tomto čísle si od ní můžete přečíst článek o jejím časopise, který je, jak tvrdí, vždy a všade. Eva ovšem není jediný nový přispěvatel do GYMu. Řady externistů rozšířili Lada Klimešová z 3. ročníku a Jana Škrabánková z ročníku čtvrtého. Doufám, že si stejně jako já jejich příspěvky přečtete s chutí a uznáním, ať už vás zajímá, proč Lada nesnídala, nebo jak se dívala na nedávný ples 4. ročníku samotná maturantka. Tím se dostáváme k hlavnímu tématu čísla. Nově zrekonstruovaná Beseda, předmět vášnivých diskusí, volebního boje a nyní také centrum kulturního dění v Třeboni je budova, která by vás, studenty, měla opravdu zajímat. A to nejen z hlediska důkladně probraných plesů, ale také nesmyslného zákazu vstupu lidem pod 18 let do klubu pro mladé, rokáče. Nyní, když je jasné, že si při výběru místa pro ples v Třeboni můžete vybrat mezi Besedou a Roháčem, nastává budoucím maturantům velké dilema - reprezentativní, ale malý prostor, nebo obrovská tělocvična? Toť otázka, které se věnuje i komiks Dayvy. Je jen na nynějších septimánech a třeťácích, zda příští NÁHODA JE GÉNIUS rok vyhraje upravený batman, nebo padouch prohozený basketbalovým košem. Závěrem bych vám rád doporučil návštěvu našich internetových stránek www.casopisgym.cz. Každý týden si na nich můžete přečíst dva nové -TT- Our Playboy Chief blogové příspěvky od někoho z naší početné redakce, stejně jako krátké postřehy redaktorů v postranní liště. Netřeba připomínat, že na stránkách naleznete i mnoho čerstvého materiálu k nejnovějšímu číslu. A protože nám na vašich názorech záleží, dáváme vám možnost komentovat články, psát zprávy do guestbooku a hlasovat v anketách. K tomu si můžete prohlédnout rozsáhlou galerii (co všechno se dá koupit za 10 korun?), nebo se dozvědět něco víc o jednotlivých redaktorech. Věříme, že vás to potěší. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a pohodové vánoce vám přeje Tomáš Tichý, šéfredaktor GYMu Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Adam Prášil (-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-), Zuzana Šotová (-shos-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an-ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-) Grafika: David Viktora, Anna Kolářová Web: David Viktora Ilustrace : Dayva Nguyen, Do Milana, Kristýny Vojtíšková, Zuzana Vondráková English editor: Jennifer Manning Tisk : Martin Rosocha Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese prispevky@casopisgym.cz. Náklad 120 výtisků. Vydáno dne 20.12.2010 3
Posbíráno Projektárium Pod taktovkou pana Stehlíka Vždy & všade Téma: Maturitní plesy Kam to dotáhli Každý den probíhal stejně Nejsou peníze, nebude čtení Murphyho zákon v praxi Zima The student from Tanzania Rozhovory s talenty Hry Šachový koutek Rozhovor s monarchou O chlebu, vodě rybách a kostelích Dekahovor s Lenkou Janovskou Co se děje v ředitelně Drby Módní policie Expedice Štrasburk Kulturel Zapomenutá místa Etický postřeh Na závěr O B S A H O B S A H 5 6 7 9 10 16 17 18 18 19 19 20 25 26 27 28 28 30 31 32 33 34 40 41 42
Čas adventní zpestřili několika desítkám starých lidí tentokrát hudebkáři z 2. ročníku. Ve středu 8. prosince byli zpívat v třeboňském Domově seniorů koledy a lidové písničky. Díky Janě Kalvasové a šikovným rukám výtvarkářů jsme mohli předat i malé dárečky vykrajované hliněné ozdoby. 22. listopadu odjeli naši žáci za poznáním do Štrasburku oktaván Lukáš Jílek o jejich cestě přináší v tomto čísle zajímavou reportáž. Neskutečně šikovné ruce má moje kolegyně Jitka Mašková plesové šaty M. Benedové byly z její dílny!! Naší pozornosti neunikli řemeslníci, kteří se často pohybují s okenními tabulemi po škole. V rámci dlouhodobého programu, který vzešel z auditu na šetření energií, probíhá i v těchto měsících výměna izolačních skel v některých učebnách. Dlouhodobě tím škola šetří nemalé peníze za energie, které si pak jako správný hospodář může dovolit investovat. Letos se takto proinvestovalo téměř 90 tisíc. Redakční rada ocenila staronové polstrované židle, které se do redakce přestěhovaly z jazykové učebny. Tam se zase uplatnily židle, které bývaly dříve v aule školy. 3. prosince, v čase asi doposud největší sněhové kalamity, jsme odjeli na exkurzi do Prahy. Čekala nás prohlídka expozice moderního umění ve Veletržním paláci a večer divadlo Pod Palmovkou. Autobus praskal ve švech a nejlepší řidič starých autobusů pan Švarc nás v pořádku a včas dovezl, kam jsme potřebovali. Učitelka hudební výchovy má radost, protože škola zakoupila nové sady osvědčených zpěvníků!! Pomalu se začínají roztáčet kola školních předmětových olympiád v úterý 7.prosince se školního kola olympiády z češtiny zúčastnilo skoro 50 žáků! Advent na naší škole se již tradičně neobejde bez vánočního zájezdu do Vídně, který pořádá Štěpánka Otepková v úterý 21. prosince pro maturitní ročníky. POSBÍRÁNO sbírala JAKO VŽDY -AKO- Někteří žáci předmaturitních ročníků se s velkou vervou zapojili do charitativní akce Srdíčkový den. V pátek 17. prosince se nám podařilo zajistit účast na setkání s Tomášem Halíkem, který v Jihočeském divadle promluví ke studentům a představí svou novou knihu Divadlo pro anděly Život jako náboženský experiment, která je věnována dialogu věřících a nevěřících. Školní knihovně se díky jejímu veliteli Z. K. blýská na lepší časy doplňuje knižní fond o zajímavé tituly ze světové i české beletrie a poezie. Nakupuje knížky v antikvariátu, pokud byste měli zájem pomoci mu najít atraktivní tituly, určitě to uvítá! Malý Daniel Pražák se prý čertů nebojí, má totiž pro strach uděláno! Nádhernou zprávu přinesla hlavní projektová metodička J. Lhotská narodila se jí první vnučka Ema! I jí gratulujeme k nové roli! 23. listopadu odejel kolega Petr Werner místo na rodičák přímo za svou ženou do porodnice, kde pomohl na svět svému synkovi Patrikovi (viz foto). Jeho dva syny tak dělí bez mála neuvěřitelných 30 let! Gratulujeme vitálnímu tatínkovi!!!! 7. prosince proběhlo v Jindřichově Hradci okresní kolo florbalové soutěže, kde se naše družstvo dívek umístilo na 4. místě (po velkém boji se dostaly do finále, kde nakonec bojovaly o 3. místo) Krásné adventní věnce, které zdobí naši školu, jsou dílem koho jiného, než Jany Kalvasové. Rodina, můj nejoblíbenější sport. foto z archivu P. Wernera 5
zasloužily se o to terciánky Šárka Zajíčková, Lenka Spurná, Eva Poslová, Rozita Albertová, Dominika Andrlová, Kristýna Klabouchová, Hanka Truongová, Klára Němcová a Nikola Straková. Jejich trenérka N. Krčálová z nich má radost a my gratulujeme!! Jediný kolega, který nepřinesl svou fotku z dětství, je P. Dolejší bude mít za trest speciální úkol do příštího GYMu napsat esej na téma Moje nejmilejší hračka z dětství. Máte se na co těšit. :-) O nový grafický kabát GYMu se postarala invenční Anička Kolářová. Komu z vás se líbí, zkuste jí potřást pravicí, určitě jí to udělá radost! O tom, jak nadějné a talentované hudebníky mezi sebou máme, svědčí výsledky soutěže ve čtyřruční hře na klavír Per quattro mani, které se na konci listopadu v Brně zúčastnili někteří z nich. Martin Pecha (VI.) obsadil (spolu se svým spoluhráčem Tomášem Krausem) 1. místo, stejně jako Gabriela Davidová (2) a Ludmila Košinová (VI.)!! Martin Pecha a Tomáš Kraus vyhráli ještě v kategorii Zvláštní cena Nadace Leoše Janáčka za provedení skladby L. Janáčka: Žárlivost. Gratulujeme! Redakční rada GYMu má další posilu Ladu Klimešovou. Uvítáme další externí spolupracovníky, pokud i oni budou stát o dlouhodobou spolupráci, budou pracovití a nápadití, jejich cesta do redakční rady může být díky jejich trvalému zájmu otevřená. jekt širší veřejnosti, svou Sbírku úloh fin. matematiky. Všichni přítomní se shodli na tom, jak jsou v současnosti tato témata důležitá a na školách často podceňovaná. Štěpánka Otepková připravila v rámci své aktivity (04 - EVVO) ve středu 20.10.2010 pro žáky nejnižších ročníků naší školy ekologicko-bezpečností akci nazvanou Den šetrné dopravy - do školy ekologicky, bezpečně a bez aut. Rovněž práce na regionálním dějepisně-zeměpisném katalogu jsou v pohybu, za inspirací byli žáci 2. ročníku v třeboňském archivu, pro kvartány připravil zajímavou exkurzi do Prahy Mgr. Václav Pražák. Navštívili Národní památník heydrichiády v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a někdejší židovské město. Materiály, které žáci průběžně sbírají, by se do budoucna mohly stát i součástí expozice třeboňského Domu přírody. Průběžně vznikají další zajímavé materiály i v týmu Zdeňka Kučery, který se svými filmovými štáby pilně pracuje na jednotlivých tématech na tiskové konference 23. listopadu měli účastníci možnost zhlédnout první z nich, který se zabýval Masarykovskou etikou. 6 PROJEKTÁRIUM -AKO- Neskromně musím konstatovat, že nejvýznamnější projektovou událostí posledních dvou měsíců je rozhodně účast GYMu (01) ve 4. ročníku soutěže o nejlepší školní časopis. Téměř celá redakce se 26. listopadu rozjela na velké finále do Brna, kde poměřila své síly s ostatními časopisy. Nutno říci, že máme za sebou více než zajímavou zkušenost, 3 ceny, které jsme si přivezli, nejsou zdaleka tím nejdůležitějším. Více si o průběhu a výsledcích celé akce můžete přečíst na webu GYMu a www.gymtrebon.cz. O našem úspěchu informoval i regionální tisk, články vyšly v Jindřichohradeckém deníku a týdeníku (26. 11. a 7. 12). Redaktoři GYMu si díky příspěvku od Sdružení rodičů (kam plynou výtěžky z prodeje GYMu) nechali vyrobit elegantní placky, kterými se chtěli v Brně zviditelnit, bohužel je výrobce dodal s dvoudenním zpožděním (chcete-li vidět, jak vypadají, stačí si detailně prohlédnout některého redaktora, většina z nich je pravidelně nosí). Vedoucí aktivity související s výukou finanční matematiky (03) Pavel A důstojnost, Krejča blíže Karle, představil musíme zvládnout na tiskové všichni. konferenci, konané za účelem prezentovat foto: Tomáš náš Tichý pro-
POD TAKTOVKOU PANA STEHLÍKA aneb Pánové, zadejte se! IVA VU Na taneční se letos těšil až překvapivě velký zástup gymnazistů. Mimo majoritní část kvinty poctilo kurzy svou účastí i několik jedinců z 2. ročníku, septimy a oktávy. Za zvláštní inovaci letošního ročníku by se dalo považovat místo konání Roháč byl totiž nahrazen (stejně jako na většinu společenských akcí) nově zrekonstruovanou Besedou. Přesně 20. září se konala první lekce, která byla převážně o stručném uvedení do systému nadcházejících lekcí, seznámení s panem mistrem a kromě toho i o rozpohybování někdy zdřevnatělých nohou prvními tanečními kroky. Pan Stehlík si díky svému vtipu a šarmu rychle získával sympatie všech žáků a svými tanečními kroky i značný respekt. Tímto žáci dostali každé pondělí šanci se večer (na úrovni) pobavit, seznámit se a něčemu užitečnému se přiučit čehož každý do jednoho pečlivě využíval. Na jednotlivé lekce nedocházeli jen žáci, nýbrž i někteří starší (např. brilantní tanečník R. L. byl na lekcích pečený vařený!) a mladší - obzvláště pak kvarta ostřížím zrakem mapující terén, jež čeká jejich polobotky příští rok. Po pěti učebních lekcích, během kterých se novopečení vášniví tanečníci stihli naučit základní kroky tanců waltz, polka, jive, valčík, cha- -cha, tango, slow rock, foxtrot a letkiss je čekala tzv. Prodloužená, která měla až překvapivě početné obecenstvo. Podívat se nepřišli pouze rodinní příslušníci jednotlivých žáků, ale i spousta starších studentů, kteří okolí dokázali svými bezchybnými kroky svůj taneční skill. Prodloužená, již tradičně zpikantněna různými hrami, způsobila, že následující lekce začaly na některé jedince působit poněkud fádně a stereotypně. Spolu s fixováním si kroků posledních tanců mambo a rock n roll, si učenliví tanečníci stíhali taneční sestavy zdokonalovat i o další prvky (tj. otočky a jiné). 29. listopadu už na Věnečku při volence stáli na jedné straně hrdí a elegantní tanečníci, jimž pýchou málem praskla hruď, a nádherné usměvavé tanečnice v krásných barevných šatech na straně druhé. Věneček naplňovaly čtyři hodiny nepřetržitého tance plné prakticky už dokonalých symbióz kroků jednotlivých párů a tradiční stužkovaná, kterou nakonec nerozhodně vyhrál D. H. z kvinty spolu s P. K. ze septimy (oba po 17ti stužkách). Za poslední tance, při kterých se odhodlala na parket už většina přihlížejících, byly vybrány tance jive a letkiss. Taneční splnily svůj účel, tj. naučit, poučit a to vše formou zábavy. A zároveň se staly velmi cennou zkušeností. Vesměs kladné hodnotící názory na letošní ročník jen potvrdily, že manželé Stehlíkovi jsou stále mistry svého oboru. Osobně vřele doporučuji! ZKUŠENOST TEREZY LINDOVÉ Taneční pro mě nepředstavovaly jen lekce, při kterých se budeme zdokonalovat v tanci. Měla jsem je spojené i s velkými přípravami. Každé pondělí jsem musela tanečním věnovat odpoledne i večer. Ale možná právě proto si je budu dobře pamatovat. Určitě nebudu litovat, že jsem se do tanečních přihlásila. Beru je i jako přípravu na ples. Na svůj i na maturitní plesy dalších ročníků, na které teď budeme chodit s ještě větší chutí. Věneček byl určitě pro nás všechny jeden dlouhý nezapomenutelný večer. Budu na něj ještě dlouho ráda vzpomínat. Upřímně lituji všechny, kteří se nakonec rozhodli na taneční nechodit - o hodně přišli! 7
foto: Iva Vu 8 Jediný tanec, terý nás nenaučili, je život... foto: T. Tichý
Bylo nebylo, vedle GYMu visel na výstavě středoškolských časopisů jiný plátek se jménem Ťahák. Pro nezkušené tovaryše z GYMu to bylo jako zjevení. I takhle může vypadat školní časopis: obal z tvrdého papíru, uvnitř 80 stran textu s profesionální grafikou a samostatnou, ještě profesionálnější literární přílohou. Není divu, že zrovna tento časopis vyhrál to klání, kde my jsme se umístili třetí. I zasedla moudrá redakční rada v konferenčním centru jihomoravského kraje. Rozhodla se, že s našimi soky, ale zároveň bratry Slováky, provedeme společné tažení na příští ročník soutěže o časopis roku. Taková úmluva není jen tak, bylo třeba ji zpečetit stálou spoluprací mezi kolosy z Třeboně a Vrábľoch. První plody můžete ochutnat právě teď ve článku od jejich velitelky Evy Frantové o ničem jiném než o jejich časopise. Pozrite sa dole! (A pokud neumřeli, spolupracují dodnes.) Niekto, kto je nadčasový, invenčný, svojský a zároveň sa nachádza vždy tam, kde sa niečo deje?! Jedine Ťahák (ďalej uvádzame už len s malým ť, pretože sme leniví). Fenomén, ktorý na našom malebnom, alebo skôr z roka na rok menšom gympli vo Vrábľoch každý polrok rozprúdi debaty, názory, stane sa zdrojom konfrontácií a tzv. ostrejších výmen názorov dokonca i VŽDY & VŠADE EVA FRANTOVÁ na klasifikačnej porade. To je proste on. Od prvej verzie len pre mladšie ročníky sa ťahák stal celoplošným bezkonkurenčným médiom, ktoré každý študent dostane za 1. Je jedno, či sa pred siedmymi rokmi volal Bla-bla a bol plný kreslených obrázkov, článkov o svete vedy a techniky a výstrižkov z Vrábeľských novín, alebo sa ešte donedávna prefocoval dole na vrátnici a vznikalo tak množstvo doslova geniálne scvaknutých kópií. Pretože nám z ťaháku vždy išlo o jediné aby mapoval búrlivý život za týmito betónovými stenami, aby všetko v ňom mohlo patriť do priečinku z vlastnej hlavy, aby sa na jeho stránkach nikto nikdy nebál vyjadriť svoj názor (aj keď tým prechádzame po tenkom ľade, ktorý obaľuje všetky tajomstvá našich pedagógov) a aby nám hodiny strávené pri jeho tvorbe okrem ďalších kíl navyše, prebdených nocí a problémov s dodržaním termínov (ale veď to poznáte) priniesol aj niečo viac odvahu, súdržnosť a pocit, že si aj po dvadsiatich rokoch budeme môcť povedať, že sme proste pravými hrdými ŤAHÁKMI, ktorí svoje najlepšie roky nepofľakujú len tak, ale pofľakujú ich písaním:). foto: archiv časopisu Ťahák 9
Téma: Maturitní plesy názory učitelů na ples v besedě Jana Coufalová - Beseda sama o sobě je hezké zařízení, Třeboň jako kulturní centrum něco podobného potřebuje - kultivované prostředí uprostřed města. Jako prostor pro konání akcí pro cca 250 lidí je Beseda skoro ideální. Na maturitní plesy s 600 účastníky ale nestačí. Oktavánů mi bylo líto. Doufám, že alespoň jejich rodiče, kteří měli místa v hlavním sále, si ples užili. Ještě štěstí, že účastníci plesu mnoho netančili, předpokládám, že je zaměstnávala prohlídka všech prostorů Besedy. Až bude Beseda okoukaná, vůbec si neumím představit, kde budou všichni tančit. Asi v Roháči. Zbyněk Matějka - maturitní ples oktávy hodnotím z pozice rodičů, tj. z pozice hostů, kteří měli zřejmě nejlepší místa v sálu (a tak by to také mělo být). Z hlediska organizace bylo vše v pořádku (přehled o dění v sálu, zvuk, výborná hudba, obsluha u stolů,...). Nevýhodné jsou samozřejmě sloupy, možná i málo místa pro hudebníky a také málo místa na nástup maturantů a na přípravu slavnostního stužkování. Milada Benedová - areál Besedy je podle mě mnohem kulturnější a pohlednější než sportovní sál v Roháči. Přijde mi naprosto vhodný pro menší společenské události. Maturitní ples je pro něho ale příliš velké sousto. Důvod, proč chodím na plesy, je pokochat se nádhernými maturanty, shlédnout a poslechnout si všechno, co s největší péčí připravili, popovídat s kolegy a absolventy. K tomu potřebuji vidět, slyšet, moci potkávat se s lidmi a mluvit s nimi. Mnoho z toho se mi na minulém plese bohužel nepoštěstilo. Je mi to moc líto, protože vím, že ples byl ze strany studentů perfektně připravený. Sál Besedy prostě kapacitou neodpovídá jednolitému pojetí plesu (většina bavících se na jednom přehledném prostranství). Petr Kopeček - prostor Besedy je noblesně upraven, je skutečně elegantní a velmi reprezentativní. Pro maturitní plesy obecně mi ale nepřipadá vyhovující, a to především z těchto důvodů - nedostatečný prostor k sezení pro rodinné příslušníky i učitele, malý taneční parket, navíc narušený masivními sloupy, špatná slyšitelnost do druhé části sálu, ve které navíc panoval neustálý ruch spojený s provozem baru. Velmi mě také mrzelo, že pečlivě připravovaný program plesu řada hostů viděla pouze na tmavém promítacím plátně. Vzpomínám na velký sál v Roháči, na který jsem si už tak nějak zvykl, a přeji si, abych nějaký další slavnostní nástup našich maturantů mohl vidět zase pěkně shora, z širokého balkonu. Bravurní předtančení a důmyslné obrazce si zaslouží rozhodně víc, než aby se ztratily někde mezi sloupy... Zuzana Dvořáková - areál Besedy se mi velmi líbí. Je to příjemné a čisté místo. Každý si najde místečko, které mu vyhovuje. A pokud se alespoň trochu snažíte, neunikne vám ani to, co se děje na parketu. S ošklivým prostředím v Roháči je Beseda nesrovnatelná. Kdybych si tedy já osobně mohla vybrat místo plesu, Beseda by jednoznačně zvítězila. Ivana Čurdová - mezi příjemnosti sálu určitě patřilo hezké prostředí, možnost objednání jídla, příjemná obsluha i stoprocentní ochranka. Maturanti sice předváděli různé nadpřirozené schopnosti a nacvičovali před plesem všechno možné i nemožné, avšak některé úkoly ještě nezvládají - například odstranění sloupů z parketu nebo zvětšení kapacity velkého sálu!!!! Tak o tom asi nemusíme diskutovat!!! Jitka Mašková - Beseda jako budova se mi velmi líbí, je to prostředí o hodně noblesnější a elegantnější pro pořádání kulturních akcí než Roháč. Velmi jsem uvítala nekuřácké prostředí, příjemnou obsluhu u stolu a kultivované toalety. To je její velké plus. Pro pořádání maturitních plesů má ale Beseda velké mínus, a to je malý sál s nízkým stropem, což zhoršuje akustiku a to hlavní, proč jsem na ples šla - tj. vidět předtančení, šerpování a vůbec prezentaci maturantů - to jsem si neužila. Byl to ale ples první, a tak bych neházela flintu do žita a neutíkala bych z Besedy honem pryč. Možná by šlo jinak uspořádat stoly a podium a vyzkoušet další varianty, vylepšit techniku a postupně vychytat mouchy a budoucí maturanti budou mít dobré argumenty pro a proti při volbě místa pro svůj ples. 10
OKTÁVA SHRNUTÍ PLESU OD -ELLE- Ples Oktávy byl snad nejočekávanější událostí tohoto pololetí. Všichni byli zvědaví, jak se oktaváni zhostí vůbec prvního plesu v nově zrekonstruované Besedě, jak si poradí s ostře kritizovanými sloupy uprostřed sálu, jak se vypořádají se značně omezenou kapacitou, nebo jak využijí toho, že jsou vlastně úplně první. A když ještě přihlédneme k tomu, že oktáva bezpodmínečně patří k nejkreativnějším třídám na našem gymnáziu (soudě například podle každoročně originálních nápadů na Vánoční show), tím vyšší bylo naše očekávání. I když jsem výjimečně dorazila opravdu v 19 hodin, už se všichni nedočkavci mačkali jak na balkónu, tak u tanečního parketu a netrpělivě popošlapovali. Nastalo ticho v sále. Napětí stoupalo. Od maturantů se čekalo možné i nemožné, snad by se dalo říci nadpřirozené. Ale bohužel, není růže bez trní. Se sloupy si sice poradili bravurně, neřekla bych, že jsou největší obtíží sálu, ale bohužel nepřítomné reproduktory (což není jejich chyba!) jim zkazili akustiku, snížený strop zas umožnil výhled pouze těm, kteří seděli v hlavním sále, to jest rodičům. Ti by samozřejmě měli mít nejlepší posty v sále, ale přeci jen se na maturitní ples nechodí jen za zábavou, ale abychom viděli vše, co si pro nás maturanti připravili. Zvláště na tomto plese. Hudba začala hrát a v 19.30 pomalu vstupovali první oktaváni na parket. Famózní předtančení! Jen škoda, že jsme tak málo viděli. Vše bylo sice live promítáno na plátně, ale občas kameraman zabíral ne zrovna to, co by nás zajímalo. Po předtančení potřebovali maturanti čas na převlečení se do svých večerních rób, tudíž pro nás vymysleli jako výplňkový program taekwon-do. Na můj vkus až moc dlouhé, ale návštěvníci si alespoň mezitím popovídali o předešlém vystoupení, popřípadě si našli lepší pozice. Konečně jsme se dočkali toho nejdůležitějšího na celém večeru, to je nástupu a šerpování. Ještě než si každý užil svoji minutku slávy, nám maturanti odprezentovali své naprosto dokonalé maturitní video, které nadchlo snad celou Besedu. Následovalo tedy kráčení po červeném koberci doprovázené zaslouženými ovacemi od rodiny a přátel a předání šerpy, sklenky a květiny. Poté si maturanti tradičně zazpívali Gaudeamus a vyslechli jsme si proslov zástupců z oktávy i ředitelky školy. Konečně si maturanti mohli společně připít a vrhnout se na spoustu mincí válejících se po podlaze. A když už oktaváni se svými pomocníčky vysbírali poslední koruny, odvážně vyšli vstříc učitelům pro první večerní tanec. A jak už to bývá zvykem, ani rodiče nepřišli nazmar. Zábava se rozjížděla, hosté tančili, pili, povídali si, smáli se. Mezi nimi poletovali oktaváni prodávájící tombolu. Připravený program pokračoval ve 22.30, kdy vystoupil bublinář. A přesně v půlnoci nás maturanti vyrušili od tance a ohromili nás svým půlnočním překvapením. To celé spočívalo v tom, že si kluci a holky vyměnili role z předtančení, nic složitého a přesto to pobavilo. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Chvilku po půlnočku se oktaváni objevili s půlnočníky, respektive almanachy. Těm snad nemůžu nic vytknout, jak po vizuální stránce, tak po obsahové. Hudební skupina opustila sál a nahradila ji diskotéka. Taneční parket byl téměř plný, avšak zábavu nám po půl třetí utnuli a někteří pařmeni se ještě přesunuli do Rock Baru. Potěšil mě výběr šatů některých oktavánek, protože se v nich perfektně odrážel jejich charakter. Ale trošku mě zklamala barva šerp. K většině šatům se vůbec nehodila a s některými se přímo třískala. Dále bych určitě zmínila, že nekuřácký sál byl stoprocentně velké plus. Jediné, co mě mrzí, že díky nedostatkům Besedy neproběhl ples úplně tak, jak bychom si všichni přáli. Ale vzpomínat se na něj určitě bude dlouho a v dobrém a nejen proto, že to byl první ples v Besedě. 11
PLES OČIMA MATURANTKY JANY KAMIŠOVÉ Jaké je to být maturantem na svém vlastním plese? Něco jako být vykřičníkem mezi tečkami. Směřují na vás všechny zvědavé pohledy, všichni chtějí vidět ty s šerpou. Avšak obstát v našich rolích nebylo vůbec snadné. Každodenní nacvičování, trénování a zařizování bylo jen slabým odvarem toho, co nás čekalo v ten osudný večer. Čím víc se blížila sedmá hodina večerní, tím jsme byli zelenější a zelenější, a kdo říká, že vůbec neměl strach, rozhodně lže! Naštěstí nás nervozita vyburcovala ke skvělému výkonu. Samozřejmě že všechno má své mouchy a i my museli čelit nenadálým situacím, které nebyly ve scénáři. Doufám ale, že jsme je celkem ustáli a že většina návštěvníků si odnesla ohromující pocit hlavně z předtančení, které dalo nejvíc práce. Příprava plesu všechny stála hodně času, několik roztržek a i pár slz, ale nakonec nás pevně stmelila radostí nad povedeným dílem. Ovšem nic by se nebylo povedlo bez naší paní třídní profesorky, která nad námi držela pevnou a zároveň pomocnou (a velmi ochotnou) ruku! Moc jí za všechno děkujeme to ona byla hlavní hvězdou večera. Celkově jsem s plesem spokojená, ale je pravda, že nervy pracovaly a já si moc zábavy neužila, ale to k tomu asi patří. Dělali jsme zábavu pro lidi a v tom jsme snad obstáli. Měla jsem strach, že se něco nevyvede, ale teď jsem na nás jako na třídu hrdá jako nikdy předtím. Ne že bych se chtěla naparovat, ale laťku jsme nasadili, myslím, dost vysoko! Ples očima třídní učitelky ivany čurdové Ples oktávy jsem si moc užila. Myslím, že jsme společně s maturanty udělali, co jsme mohli, aby se všem na našem plese líbilo. Podařilo se nám zajistit tři plátna k promítání, hudební a jiná vystoupení na dvou místech - v restauraci i na velkém sále, omezit maximálně počet návštěvníků plesu, zajistit nekuřácké prostředí a vstup návštěvníkům plesu pouze ve společenském oděvu atd. S odstupem času bych vůbec nic neměnila na naší organizaci a přípravě plesu a myslím, že jsme velmi důstojně zahájili plesovou sezónu v novém společenském sále v Třeboni!!! ples očima budoucích oktavánů Tereza Kučerová oktáva si dala s přípravou plesu velkou práci a bylo by to i vidět, kdyby v prostorově stísněné Besedě bylo vůbec NĚCO vidět! Tamější prostory jsou pro pořádání plesů nevhodné a pokud se tento handicap dal nějak překonat, septima to rozhodně zvládla!! Chytře vyřešila otázku nástupu ze dvou stran po šikmo položených kobercích a mile překvapila i zpěvem studentské hymny (pokud ji někteří měli štěstí slyšet). Z organizačního hlediska bylo vše zvládnuto nejlépe, jak to okolnosti dovolovaly. Eliška Princová na tento ples určitě nikdy nezapomenu, protože byl úplně prvním plesem v Besedě. Ale budu si ho pamatovat i proto, že jsem téměř nic neviděla. Oktaváni měli nádherně udělanou choreografii, bohužel to úsilí a námahu nemohli všichni docenit, a to mě na tom nejvíc mrzí. Velké pozitivum oproti Roháči je obsluha. Barbora Budíková z programu jsem toho moc neviděla, neboť na parket přes davy lidí nebylo vidět a před projektorem byl obrovský lustr. Beseda má sice příjemnější prostředí, ale je neprakticky udělaná. Proto maturáky zpátky do Roháče!! 12
Nora Lucchesová Beseda je výborný komplex, každý si tam najde své. Je to luxusní kulturní centrum na úrovni, po tělocvičně velká změna. Ale. Nevím, jestli jsem až moc zvyklá na Roháč, kde bylo vidět celé dění na parketě jak z balkónů, tak z hlavního sálu na rozdíl od Besedy. Tam to bylo hodně zmatené, pořádně jsem nic neviděla nebýt velkých obrazovek, neviděla bych ani video maturantů. Chci ples v Roháči. Anna Sedláková jsem absolutně proti pořádání maturitních plesů v Besedě. Jakýkoliv jiný ples ano. Na ples chodím proto, abych si prohlédla maturant, viděla šerpování, předtančení a hlavně slyšela moderátora, proslovy. Je mi líto maturantů, kteří se tak snažili a vidělo to jen pár lidí. David Viktora celkový dojem z plesu mám dobrý. Profesionální obsluha, krásné prostředí a zajímavý program všechna negativa vysoce převýšily. Za rok rozhodně raději Besedu než Roháč. Jakub Novotný příjemná obsluha, hezké prostředí restaurace a vinárny, krátké fronty u barů. Pro poloviční počet lidí má Beseda všechny předpoklady stát se perfektním sálem pro společenské akce. Jsem přesvědčen, že oktáva udělala to nejlepší, co mohla. Moc se mi líbil pořádek a čistota po celé budově, zákaz kouření. Konečně ples na úrovni, ze kterého ale bohužel neměla polovina lidí vůbec nic. Martin Prach ani po zhlédnutí téměř celého matušku oktávy si nejsem úplně jistý. Beseda je pro konání plesů rozhodně vhodnější, reprezentativnější prostředí, které ale trpí svojí velikostí. Z nástupu a předtančení jsem viděl pouze jejich část, a to navíc na plátně. Samotné šerpování působilo lehce improvizovaně a nevýrazně. Celkově se ale kloním spíše k Besedě Roháč je sice prostorný, ale pořád je to pouze tělocvična. lyrické zamyšlení nad epickým plesem od adýčta Co uvidím, ohlédnuli se v prostoru? Šikmou zeď mého pokojíku, za okny padající sníh a, pokud budu mít štěstí v neštěstí, i svého bratra držícího tupý předmět, kterým mi bude naznačovat, abych už dopsal článek. A když se budu chtít podívat do minulosti, konkrétně na datum 12. listopadu 2010, co si vybavím? Měli jsme maturitní ples. Beseda. Příjemný vánek, nikotin a úsměv odvanuly všechny starosti. Bezradně vyhlížíme paní s pizzou. Máme hlad. Pět. Kapela zkouší, my jíme. Jsme všichni? Snad ano. Nervozita vrcholí s příchodem nepřipraveného moderátora. Částečně naše chyba. Klid, domlouváme, radíme a organizujeme poslední detaily. Čtvrt na osm. Jsem batman! zařval Rosťa. Zvedneme se? To jest otázka, na které stojí a padá náš ples. Nespadli jsme. Jako šerpa nastupuji v slavnostní chvíli na parket Besedy. Kráčíme. Poezie stisku ruky a hudba doprovází 27 hrdinů. A kdo si počkal, uviděl i kouzelníka (respektive bubliny vydávajícího muže z Kroměříže). Půl noci jsme přečkali, zvládneme vše. S příchodem konce se začal vyprazdňovat sál. Jsem pyšný na to, že jsem oktaván! křikl jsem do divadelní šatny. A jak to vidíte vy? foto: Eliška Straková, Marie Kalátová 13
14 4. ROČNÍK PLES OČIMA MATURANTKY JANY ŠKRABÁNKOVÉ ještě jsem si vzpomněla na ty, kteří si museli vystát dlouhou frontu na tombolu. A abych zase dostála svému alibismu může za to jakási slečna ze třeťáku, která si svůj VIP lístek užívala tak moc, až zapomněla, že ho vlastně dostala za to, že bude vydávat ceny. Tak. Máme po plese. Po týdnech příprav, po týdnech hádek a nervů je konečně klid. Podám tedy menší To se jako ta tombola už dělá? To mi nikdo neřek. zvěst o tom, jak jsem začátek svého symbolického Děkujeme, milá slečno! A doopravdy, již bez ironie, vstupu do dospělosti viděla já. děkujeme paní Haiderové, která práci za ulévající se V den plesu ve mně sice ještě trochu kypěl vztek na ty, slečnu vzala. kteří se na přípravách podíleli málo, nebo vůbec, ale Ale zpátky k průběhu plesu. Po tom, co jsem měla do dveří Besedy jsem vešla s úsměvem na tváři a patřičně natěšená. Byla jsem téměř dojatá, když jsem v takže jsem už radši nepila, nebyla jsem moc schopná chvíli času dát si sklenku vína, mne rozbolela hlava, šatně uviděla spolužačky, ze kterých se najednou staly se bavit, štvalo mě, že jsem pořádně neměla čas na lidi, princezny... Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už se kterými jsem na plese chtěla aspoň chvíli být, řešila tu bylo předtančení. Čekala jsem, že na mne také zaútočí všeobecný pocit nervozity, ale, kupodivu, jsem najmutá ochanka, která měla stát u naší šatny, se vů- jsem, co všechno je špatně (například i to, že Besedou byla naprosto v klidu. Se stejným pocitem mi bylo dopřáno proplout i po červeném koberci, neutekla jsem všechny osobní věci, i nemalé sumy na plese vyděbec neobjevila, takže jsme vesele nechávali napospas fotografovi, při šerpování jsem nikomu nepodala špatnou ruku (již léta mě provází deformace ze skauta-tam sama. Mezi spolužačkami se objevilo dokonce pár slz laných peněz.)... A bohužel jsem v tom nebyla úplně se podává levá.) a během sbírání peněz se mi podařilo rozhořčení nad tím, že hrstka těch, kteří pro náš ples uchránit si šaty a bílou mašli před všudypřítomnými udělali nejvíce, se vlastně vůbec nebaví, zatímco laxní botami. většina už se bezstarostně, vesele ovíněna, prohání po A teď k těm méně zdařilým věcem. Trošku mě šokovalo, co jsme to vydávali za zvuky při zpívání Gau- Když se čas dohnal k půlnoci, navlékli jsme na sebe parketu. deámu. Ve škole, s paní Kohoutovou, nám to přece naše superkřiklavá třídní trička a odebrali jsme se šlo tak krásně! (Opravdu!:-)). No, to by nebylo tak udělat ze sebe blbce na parket. Nikdy bych nikomu strašné; někteří se pobavili, citliví sluchaři byli nuceni nevěřila, že na westernově laděném plese budu stát kroutit palci u nohou a lidem bez vloh byla naše pěvecká faleš utajena... Ale horší bylo, že na zpívání stumu písničky od skupiny Lunetic. před hromadou lidí a mávat dřevěným koněm do rytdentské hymny nás pan moderátor zavolal moc brzo, Zbytek plesu pro mne probíhal už jen v duchu totálního nepořádku, rozlitého pití, rozbitého skla, a kdy- ještě před ošerpováním našich drahých šerpujících. Většina naší dostatečně nezasvěcené třídy moderátora bych měla menší postřeh, tak dost možná i v duchu poslechla a ti, kteří tušili, co se děje, situaci už nezachránili. Chtěla bych se tedy velice omluvit naší drahé parket stačila vyhnout letícímu půllitru. rozbité hlavy. Jentaktak jsem se při procházení přes paní třídní, paní ředitelce a panu Matějkovi. Když jsem se někdy kolem půl třetí rozhodla skončit s Další omluva patří těm, kteří se nechtěli tlačit v sále téměř bezcílným bloumáním po Besedě, byla ještě zábava v plném proudu, bavily se i mé předtím nešťast- a dole v restauraci marně čekali na to, že uvidí šerpování na projekci. Po tom, co jsem zjistila, že náš drahý né spolužačky, a tak jsem, ač sama bez nálady, byla pán Všechnoudělámvšechnozařídím Borovka (od něj cestou domů ráda, že jsem se svou po Ibalginu toužící byla pronajatá technika a lidé, kteří ji obsluhovali) hlavou a pesimistickou náladou snad sama. začal projektor montovat až ve chvíli, kdy jsem se Na závěr bych ještě ráda dala radu budoucím maturantům: Nikdy nikomu nedávejte plnou důvěru, nerozpa- po tanci s rodiči šla podívat dolů do restaurace, jsem začala být opravdu znechucená. Také se omlouvám kujte se radit, připomínat, a rozkazovat profesionálům, všem, kteří čekali, že uvidí naše fotky z dětství... Ano, kteří na Vašem plese budou dělat, všechno si sami v tom má zase prsty pan B. No a těm, kteří chtěli vidět zkontrolujte. A když se Vám přece jen něco vymkne, fotky a videa z ježdení na koních, se omlouvat naštěstí mávněte nad tím rukou, zkuste na to na těch pár hodin nemusím nikdo totiž (v tomto případě naštěstí) netušil, že jsme (nejen) nebohou paní Císařovou donutili zebírání nevydařeného budete mít mnoho dalších dnů, zapomenout a svůj ples si snažte pořádně užít! Na ro- překonat strach a vyšplhat se na přerostlého hnědáka ale Váš maturitní ples je jen jednu jedinou noc, jen pár Valdu. Už jsem se chystala tu řadu omluv utnout, ale hodin, a tyhle hodiny se už nikdy nebudou opakovat.
Lucie Hercová - Maturák se mi moc líbil, jelikož si čtvrťáci vzali ponaučení z plesu oktávy a dotáhli nějaké nedokonalosti, které se na předešlém plese objevily. Čtvrťáci si vybrali skvělé téma, video o program. Lucie Tyemnyáková - Maturák 4. ročníku byl zajímavý, ale z hlediska doprovodného programu se mi více líbil maturák VIII. Na druhé straně čtvrťák měl lepší ozvučení a bylo toho mnohem více vidět. Michaela Kovaříková - Ples 4. ročníku se mi moc líbil, obzvláště nástup měli moc hezky vyřešený a video k tématu Western bylo opravdu vtipné. Zazářila v něm například Lucie Kreichů v roli opice. K jejich tématu se také dobře hodilo vystoupení s lesem a bičem. Jako velké plus beru i to, že byl proslov jednoznačný, oslovili v něm jednotlivé učitele jmenovitě a vždy řekli něco hezkého. Budilo to dobrý PLES OČIMA BUDOUCÍCH ČTVRŤÁKŮ dojem. Snad všichni maturanti i hosté se dobře bavili, a proto bych tento ples označila za velice povedený. Jan Vondruška - Ples čtvrtého ročníku považuji za vydařený, obzvláště jsem byl spokojený s předtančením a rozvinutím koberce. Kdo tam byl tak ví o co jde, kdo nebyl, může jen a jen litovat! Petra Masojídková - Tenhle ples se mi opravdu líbil. Měli výborné zajímavé téma, tak též i nástup, kde vystřídali různé druhy tanců, k tomu si vybrali vhodnou hudbu...dobře vyřešili i prostor, kterého v besedě není tolik. Doprovodný program - lasování - se mi také líbil, i když občas nějaký ten trik nevyšel. A chválím tombolu, vyhrála jsem lahev vína. Mám snad jen jedinou výtku a tou je maturitní video, nebylo nic moc a na můj vkus bylo příliš dlouhé, také myšlenka mi v něm trochu chyběla... Maturant 2011: Život je pestrý tak, jak na něj dokážeme nahlížet. foto: Tomáš Tichý 15
KAM TO DOTÁHLI S MARKEM ŠVEHLOU SI PSALA -AKO- Marek absolvoval naše gymnázium v roce 1985. Velmi dobře si na něj pamatuji ještě z dob našich studií, byl to spolužák mého muže, dodnes jsou dobrými kamarády. Vždy byl velmi osobitým kresba: Pavel Reisenuer, Respekt a zajímavým společníkem málokdo se ptá tak zvídavě a s takovým zaujetím, jako on, málokdo tak pozorně naslouchá. Možná i proto je z něj dobrý novinář, který je mnoho let významnou součástí redakce týdeníku Respekt. Nemusíte s ním vždy souhlasit, ale vždycky vás bude bavit číst jeho články. Když jsem ho více než před rokem poprosila, zda by redakční radě GYMu nepředstavil fungování Respektu, ochotně souhlasil a připravil pro nás více než zajímavou a inspirativní návštěvu jejich pražské redakce. Udělal mi radost i nyní, když mi pro vás odpověděl na otázky redaktorů GYMu. Jako rodič moc zkušeností nemám. Dcera je v základní škole, kterou jsme si vybrali a která je velmi dobrá. Jak na vás zapůsobilo třeboňské gymnázium, když jste ho navštívil naposledy (2008?) Skvěle. Měl jsem pocit, že funguje. Co potřebuje člověk pro to, aby se stal šéfredaktorem Respektu? Být alespoň trochu schopný novinář, umět řídit lidi, a hlavně o obojím přesvědčit majitele Respektu. Odkud berete informace o dění jak v naší republice, tak i ve světě? Z hovorů s lidmi, četby novin, časopisů, internetu, z cestování. Ve světě se zajímám hlavně o Asii a tu jsem procestoval skoro celou. Existuje něco jako etický kodex novináře? Řídí se redakce Respektu podle něj? Různé redakce mají své etické kodexy. V Respektu nikdy žádný psaný nebyl, řídili jsme se novinářskou 16 Občas si říkám, kam zmizel respekt... foto: archiv M Švehly Co vám dalo Třeboňské gymnázium do života? Jaké na něj máte vzpomínky? Asi nic speciálního. Žádná dávka sebevědomí do života se tam tenkrát nerozdávala, ale to na začátku osmdesátých let asi nikde. Ani jsem tehdy neměl pocit, že se tam učí něco, co by vyžadovalo nějakou mojí usilovnější účast. Rád vzpomínám na spolužáky, učitele Rosťu Černého a třídní učitelku Věru Černou. Vlastně minimálně tihle dva moje sebevědomí posilovat uměli. S jistým uznáním vzpomínám na ředitele Bílka. Co jste si myslel o českém školství jako student a nyní jako rodič? Jako student těžko soudit. Tehdy byl celý systém špatný, takže školství se s tím svezlo. Dnes mám pocit, že hlavním problémem jsou vysoké školy, které jsou pořád mnohem horší než na Západě. Je to ale spíš tušení z toho, co slyším a čtu. Tady to asi neplatí pro všechny, třeba pro žurnalistické školy ale ano.... a přitom jsem ho našel tady! foto: archiv M Švehly etikou instinktivně a nemám pocit, že bychom jí zásadně nebo opakovaně porušili. Teď po vstupu do vydavatelství Economia jsme oficiálně převzali její etický kodex. Měl by být novinář opravdu nestranný? Je to vůbec možné? Není. Jak být nestranný třeba při psaní o komunistických zločinech? Novinář je taky člověk, který má své názory a osobní priority, něco považuje za správné a něco za špatné. Novinář by ale měl být objektivní, to znamená všem měřit stejným metrem a být připraven změnit názor, pokud dostane příslušné informace. Novinář také musí být nezávislý. Může stranit nějakému politikovi proto, že je přesvědčen o správnosti jeho konání na základě srozumitelných informací. Pokud ale dostane informaci o selhání svého favorita, dřívější sympatie nesmí být překážkou kritickému psaní.
Které noviny nebo časopisy vás zajímají, čtete je? Berete je jako konkurenci? Čtu všechny české deníky, někdy časopis Ekonom. Jiné české časopisy nečtu, protože mě nebaví. Maximálně se podívám, o čem píší Týden a Reflex. Z cizích pravidelně procházím The Economist, BBC, Newsweek, Time, Die Zeit, Der Spiegel, New York Times, německé deníky, Arab News, India Times, India Today, pákistánský Dawn, izraelský Haaretz a další. Z téhle nabídky si čtu věci, co mě zajímají. Vlastně je to skvělé: přijdu do práce a čtu si noviny, to jsem vždycky chtěl. Jako největší konkurenci vnímám paradoxně deník - LN. Proč si svoje blogy nenecháváte kontrolovat editory? Blogy mají být rychlým psaním, kde nelpím na dokonalosti a nechci tím proto zatěžovat prací další lidi. Články do Respektu jsou něco jiného, u těch mi záleží na tom, aby byly co nejlepší. U blogů mi na tom až tak nezáleží. Který je váš oblíbený blogger? Ivan Derer. Jste také na facebooku - čím je pro vás atraktivní? Docela mě baví možnost rychle sdělit svůj názor a čekat na reakce. Každý den vstal ve tři hodiny ranní. Každý den nasedl na kolo, a dojel do své práce. Každý den probíhal stejně... Smíchal vodu, mouku a droždí, udělal kvásek, počkal 10 minut, přidal vejce, mouku, to vše zamíchal, nechal nakynout, vyrobil rohlíky, posypal solí, dal péct. Každý den probíhal stejně... Voda, mouka, droždí, kvásek, 10 minut, vejce, mouka, míchání, kynutí, rohlíky, sůl, pečení. Každý den probíhal stejně... Vod., mou., drož., kvás., 10 min., vej., mou., mích., kyn., rohl., sůl, peč. Každý den probíhal stejně... V., m., d., k., 10, v., m., m., k., r.,... Sůl? Zasekl se. Vzhlédl, šokován nad nedodělaným těstem. Běžící pás na který pokládal právě dotvořené rohlíky se posouval dál, jen byl prázdný... Zde měla být! Proč máte v přátelích na facebooku Zdeňka Škromacha? Ze zvědavosti, zajímalo mě, co takový politik píše na facebook. Už mám ale sto chutí ho vymazat, protože je to hrozná nuda. Kdo by měl být dalším českým prezidentem? Madeleine Albright, Jiřina Šiklová, Karel Schwarzenberg. Která kniha, kterou jste v poslední době četl, vás zaujala a čím? Který film? Teď čtu knížku War od výborného amerického novináře Sebastiana Jungera. Je to vlastně velká reportáž o americké posádce střežící údolí v Afghánistánu. Hodně mě baví sledovat jeho styl psaní. S filmy je to horší, nejsem moc vděčný divák. Líbil se mi Seriózní muž od Cohenů. Jak se dostane bývalý šéfredaktor Respektu k tomu, aby v zapadlé části Rumunska koupil chatu, jezdil na ni a opravoval? Tím, že tam jede na reportáž a nadchne ho to prostředí a ta chalupa. Četl jste náš časopis GYM? Psal jste někdy do studentského časopisu? Má smysl jej vydávat? Četl. Kdysi jsem také chvíli psal do školního časopisu. Pokud ten smysl nachází čtenáři, pak je dobré jej vydávat. Díky za rohovor! KAŽDÝ DEN PROBÍHAL STEJNĚ... -LAD- Rozhlížel se po své pravici, jen mu uniklo, že slánka je o deset čísel vedle... Každý den probíhal stejně... Várka rohlíků přišla pod ruce brigádníkům. Každé otočení pásů = jedna bedna rohlíků. Pás = bedna. Pá. = bed. P. =... Bedna? Vždyť chybí půlka pásu! Mladíci se zasekli a hleděli vstříc jim neřešitelnému problému... Každý den probíhal stejně... Bedny s rohlíky byly rozváženy po širém okolí a to i do okolních měst. Jedna z beden měla doputovat do krámku v Třeboni. Byla to náhodou ta, která byla plná jen do poloviny. Zboží bylo vyloženo do regálů a lidé začali nakupovat... Každý den probíhal stejně... Čerstvé rohlíky, čerstvé rohl., čer. roh., č. r.,... Rohlíky? Tak proč jsem dnes neměla snídani? 17
18 NEJSOU PENÍZE, NEBUDE ČTENÍ! -KUBAN- Nejsou peníze, nebude GYM. foto: google osoba: Rupert Murdoch Internetové zpravodajství je v Česku opravdu mizerné, o tom není pochyb. Na většině webů najdeme jen pokroucené zprávy z ČTK, AP nebo REUTERS. Jen specificky zaměřené servery a nezávislé blogy (těch je samozřejmě naprosté minimum) si udržují svou originalitu a nadhled. Při surfování po internetu má člověk pocit, že by se mu mělo dostávat kvalitního obsahu vždyť za to přeci platí. Jediná smůla je, že obsah nemá pranic společného s poskytováním Internetu. Provozovatelé webů samozřejmě nemají žádné provize od providerů. Jak tedy zpravodajské weby získávají peníze? Většina jde z reklamy, která díky velkým návštěvnostem stránek docela nese, ale vzhledem k tomu, že většina webů je jen rozšířením papírové verze zpravodajů, drží weby nad vodou právě jejich tištění bratři. Zadarmo ani kuře nepíše kvalitní články Konkurence na Internetu ale roste a dosavadní zdroje pomalu přestávají stačit. Kde vzít peníze? Nejjednodušší řešení bývá to správné zpoplatníme obsah webu. Jako první přišel s tímto nápadem mediální bůh a miliardář Rupert Mudroch, vlastník televize Fox, News Corporation (The Times, The Sun, The New York Post atd.) a Dow Jones & co. Tento muž je v mediálním světě něco jako Steve Jobs ve světě technologickém vizionář a špičkový manažer. Právě on zpoplatnil obsah proslulého deníku The Times. MURPHYHO ZÁKONY V PRAXI Za pouhou libru si může čtenář vychutnat originální články, kvalitní analýzy a čtivé reportáže. Je pravda, že podobný zpravodaj, New York Times, nabízí naprosto uspokojivé čtení, ale Murdochovi se přeci jenom podařilo dokázat, že placený obsah webu je reálnou cestou k zisku z internetového zpravodajství. V cestě mu samozřejmě stálo pár překážek, jako třeba služba news.google.com od Googlu, která zobrazovala články zdarma, ale po vyhraném soudním sporu už nic nebrání dolarům proudit do jeho kapes. Placený web se ukázal být možným řešením v zahraničí, je ale možné aplikovat tento model i u nás? Komu se chce platit? Předně je třeba upozornit, že všechny zmíněné placené weby měly opravdu vysokou úroveň už před zpoplatněním. Čtenáři jsou vděční za kvalitní zpracování informací. Jak by tedy vypadala situace u nás, kde platí internetové zpravodajství maximálně za oblíbený zdroj irelevantních a komických zpráv? Odpověď znáte nic moc. Výjimkami jsou časopisy Reflex a Respekt, které rozdělily svůj obsah na webu na placenou a neplacenou sekci. Tento systém se ukázal být celkem úspěšným. To ale mluvíme o oblíbeném týdeníku. Dokážete si představit placené Novinky.cz? Z tohoto pohledu nemají placené weby budoucnost, ale co když nic jiného nezbude? Bude velmi zajímavé sledovat zpravodajskou situaci v Česku. Tištěná média to mají čím dál těžší, vystrkuje je z trhu internet. Internetová média jsou zas čím dál neserióznější, nemají peníze od těch tištěných. Jaké řešení vrátí čtenářům důvěru v online zpravodajství a donutí je připlatit si za informovanost? Uvidíme. BARBORA POTOCKÁ Jedinou nedokonalostí matky Přírody je člověk. Vytvořila ho příliš vychytralého, sobeckého a s tendencí k nespokojenosti za každých okolností. Existenciální otázku dnes řeší jen lidé na sklonku života a společností zavrhovaní vědečtí pracovníci. 70 % amerických teenagerů uvedlo, že není spokojeno se svým životem. Proč taky? Ti nejhloupější vždy mají nejvíce co říct a dostávají se nejdále. Motivací pro studium tedy zůstává jen fakt, že vzdělání nás dostane na životní úroveň lidí s inteligenčním kvocientem o hodně nižším, avšak s potřebnou dávkou podlosti a prozíravosti. Opravdu se chceme na tuto roveň dostat? Vždyť se setkáváme den co den s exemplárními případy, že jaké si to uděláš, takové to nikdy nebudeš mít. Činíme všemožná opatření, ale ta blbuvzdorná se nám nikdy nepodaří zrealizovat. Lidská hloupost je všudypřítomná a nezničitelná. Jak jinak si také vysvětlit, že rod homo sapiens sapiens - člověk moudrý opakuje stále stejné chyby dokola bez stopy poučení? Vždyť každé zvíře si postaví příbytek jinde, když výsledek jeho předchozího snažení zničí katastrofa Příroda si teda dokonale dokázala svou nedokonalost jen tím, že stvořila tvora, jehož životní náplní je stěžovat si, ubližovat, uplatňovat pragmatismus a vymýšlet Murphyho zákony jako ospravedlňování svých stále se opakujících neúspěchů.
Kolem uší se prohnal vzlyk ledového větru, prchajícího před neúprosným pohledem zimy. Ta ho však jediným výdechem proměnila v mrazivý nůž, který svou čepelí rozdírá tváře do ruda. Svaly v obličeji bezmocně cukají a skrze rty se snaží vyjádřit své utrpení. Avšak ústa se stejně jako ony stala otrokem velitelského hlasu zimy, který ač neslyšný, přece svou ozvěnou nutí setrvávat vše živé v uctivém mlčení. Svou silou rozechvívá hlasivky tak, že není možné vydat srozumitelné slovo. Když kráčí těsně kolem nás ve svém padajícím hábitu, bezděčně nám z úst zazní drkotavý potlesk. A dotkne-li se její roucho našeho těla, jako by nám do něj bodaly stovky niťovitě tenkých jehliček. To však není nic proti tomu, co se stane, podáme-li si s ní ruku. Nejednou potom Hello! This is the second part of the article about 22 year old Sylvester Buka Mwakabuku, an Tanzanian student who has visited our school. It contains many interesting things about Tanzania and at the end you can read some hot new info about how is Sylvester doing. Sylvester told us a lot of things about his country, so I ll try to sum it up. Tanzania is quite a big country, it s twelve times bigger than Czech Republic. What s interesting on this country is that there is relative peace here, what we couldn t say about the countries nearby. How is that possible? There is 10% more tribe inhabitants here, so the population is less diverse thanks to the president Julius Miere, who has been ruling Tanzania for twenty years, the situation stabilized and it is kept this way, says Sylvester. And what are the problems of Tanzania? Sylvester could name a lot of them: Our country is very poor, because we have no minerals, and because there is low education here. There were droughts here and because the country is dependent on agriculture (corn, coffee, tea), so there is hunger also. The last current problem is the refugees from other countries Sylvester already talked about the education. I wanted to look on it more closely: The primary education lasts for seven years and is mandatory, but it s not controlled so many children stay completely uneducated. Each class consists from 80-100 kids, which means that the teacher doesn t even know them by name and is more moderating the discussion than learning at all. For the secondary school, which lasts for six years (4 lower level + 2 higher), you have to pay 70000 Tanzanian shillings (1000 Czech crowns) ZIMA -TEZAucítíme překvapivě horké trhnutí, ale když se pokoušíme nalézt jeho zdroj, nenajdeme nic než zmodralý rampouch vyrůstající z naší paže. Zima však dokáže být také skvělou společnicí. Málokdy pocítíte tolik spokojenosti a vychutnáte si tu dětinsky čistou radost lépe než při tanci s ní. Dokáže být dovádivá, dráždivá, bezstarostná i prchlivá. Často nechává své dlaně rozplynout v nekonečné zástupy bílých prstíků. Ty potom horečně strkají jeden do druhého, aby nám mohly sklouznout po nose, tu se vykoupat v našem uchu nebo se pohoupat na řasách. Nejraději se nám však zaplétají do vlasů, z nichž se spouštějí jako námořníci po laně. A právě v takových okamžicích dokáže být zima příjemně hřejivá a vřelá. THE STUDENT FROM TANZANIA II. -TTa year, what is a lot in Tanzania. After finishing the secondary school, you can go to the university, but the price is incredible, about 20000 Czech crowns a year. Maybe you wonder if Sylvester is enjoying his student life. Total astonishment changes curiousness. Until you finish the secondary school, you aren t allowed to smoke, drink alcohol or have a girlfriend. If someone finds out that you re breaking the rules, you immediately get fired from the school. I don t see my family very much, because it takes 7 hours by bus from the school to Makama Beach. A Tanzanian student s life isn t easy. Překlad článku do češtiny najdete na www.casopisgym.cz Sylvestr v létě foto: archiv S. Buky 19
20 -jna- Právě jste se začetli do pokračování (zatím) nepravidelné rubriky rozhovorů s často skrytými talenty naší školy. Míjíte je denně na chodbách, ale vsadila bych se, že mnohokrát ani netušíte, jak zajímavé lidi právě potkáváte. Nevěděla jsem to ani já, a tak jsem se rozhodla několik z ROZHOVORY S TALENTY ROZHOVOR S ŠÉFREDAKTOREM, BĚŽCEM A VĚDCEM TOMÁŠEM TICHÝM Šestnáctý GYM je již celý vytvořen pod vedením nového šéfredaktora, Tomáše Tichého, rozhodla jsem se proto trochu vám přiblížit našeho šéfa. Spolu s nástupem Ticháčka do čela GYMu se značně změnily poměry v časopisu i atmosféra redakčních rad. Konec bezduchého flákání, odkládání článků na později, zanedbávání fóra a neplnění redaktorských povinností, tomu všemu boss učinil přítrž a dává nám to všem patřičně najevo. Žene redaktory kupředu, hodnotí příspěvky a vymýšlí nové návrhy, jak GYM vylepšit. Nikdy bych do Tomáše neřekla, že se dokáže takovým způsobem proměnit. O zodpovědnosti, která je u Ticháčka, jak sám říká, zatím ve vývoji, bude z části i tento rozhovor. Mimo šéfredaktorství zaměstnává Tomáše vědecká práce na Mikrobiologickém ústavu, či jeho velký koníček: orientační běh. Ve volném čase pomáhá vést oddíl WC žirafy a nepohrdne ani klasickým tancem. Nakonec dobrá zpráva pro dívky: je momentálně nezadaný! Celé ty roky, co Tě vídám ve škole, jsi zrovna nepůsobil jako typ zodpovědného člověka, troufám si říct, že jsi jím ani nebyl. Ale v posledních několika měsících, ve kterých ses ujal šéfredaktorství, Tě nepoznávám. Ženeš všechny kupředu a sám stíháš vlastní práci. Jak se tato proměna udála? Já jsem nikdy nebyl zodpovědný a ani nejsem, ale s GYMem je to jinak. Musíš brát GYM jako svoje dítě, o které se staráš a hýčkáš si ho. Dejme tomu, že máš nějaké chůvy- redaktory, které ti pomáhají, ale i ty sám se o to děcko musíš starat a kecat do toho chůvám, jak nejlépe dokážeš. Jestli to vypadá, že jsem zodpovědný, tak můžu být jedině rád. Lepší se to, snad. Co Tě baví na práci v časopise - a to konkrétně jako šéfredaktora? Dokážeš si sám sebe představit v budoucnu na nějaké vedoucí pozici? Vedoucí pozice je hrozná zodpovědnost. Já mám navíc jeden problém, nedokážu se rozhodovat. Zlepšuje se to, ale pořád to není ono. Co mě baví ohledně časopisu? Všechno, všechno! Baví mě na něm pracovat s tolika zajímavými lidmi, samozřejmě psát a nich pro GYM odhalit. V tomto čísle se zaměřím na třídu septimu, konkrétně pak na dva mé spolužáky: Tomáše Tichého a Martina Pracha. Výběr těch nejlepších do příštího vydání můžete ovlivnit i vy. Pište mi na facebook nebo na redakční mail (janca@casopisgym.cz) vaše typy. přemýšlet, jak by se to dalo napsat lépe. Také číst výtvory ostatních a vyzkoušet si i editorskou práci. Díky GYMu jsem se dostal na zapomenutá místa po celé škole, do redakce Respektu, byl jsem opět nakažen slovenštinou Celé je to zábava. A občas adrenalin, třeba teď, jestli stihneme uzávěrku :-). Zabrousíme mimo školu. Máš zajímavou zálibu, poměrně neznámý sport: orientační běh. Můžeš nám o něm říct něco bližšího, popř. jak se ti v něm daří? Orientační běh je běh v přírodě, ale je zajímavý tím, že nejde jen o běh samotný, je důležité i jak funguje mozek. Nestačí je běžet co nejrychleji, ale také se musíte umět zorientovat podle mapy. Běží se z místa na místo a musíte najít přesně to místo, kam míříte, jinak nemůžete pokračovat dál v závodě (kontroluje se to elektronickým ražením). Občas je opravdu těžké ho najít. Soustředíte se na mapku, mozek má kyslíkový dluh, při běhu je vše v nohou, pak přemýšlet a ještě si vybírat, kudy poběžíte. Není to jednotvárné, i proto mě orienťák baví, kdyby byl jen o fyzičce, tak nemám šanci :-). Závodů je spoustu.v jednom z posledních, Mistrovství ČR v OB na klasické trati, jsem se umístil kolem 30. místa. Docela dobrý, ale mohlo by to být vždy lepší. Kdybych pořádně trénoval, to by bylo hned úspěchů! Orientační běh má, podobně jako ve fotbale, také ligy. Byl jsem v druhé lize (kvůli zdravotním problémům jsem nemohl běžet v té lepší), a tam jsem si držel stabilní druhá a třetí místa na většině závodů. Kvůli tomu jsem teď postoupil do první ligy. Jee! Já budu muset trénovat! Už to bude rok, kdy ses přihlásil a byl úspěšně vybrán do Občas se mnou vyběhne i život... foto: archiv T. Tichého