Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů Souhrn

Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů Souhrn září 2010 www.apecampaign.org Trvale a zásadním způsobem přispět k dalšímu zachování velkých primátů i jejich životního prostředí OBSAH HLAVNÍ DŮVODY A CÍLE...3 RIZIKA PRO VELKÉ PRIMÁTY...4 LOV A OBCHOD...4 ZTRÁTA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ...5 ZDRAVÍ A CHOROBY...6 PŘEDSTAVUJEME VELKÉ PRIMÁTY...7 GORILY...7 ORANGUTANI...8 ŠIMPANZI A BONOBOVÉ...8 GIBONI...9 PROJEKTY...10 PROJEKT FFI NA OCHRANU GIBONA ČERNOCHOCHOLATÉHO...11 PROGRAM NA OCHRANU ORANGUTANŮ V OBLASTI KINABATANGAN...12

PROJEKT GREEN CAPS ORGANIZACE AWELY...13 BIOSFÉRICKÁ REZERVACE DJA...14 JAK SE ZAPOJIT DO KAMPANĚ...15

HLAVNÍ DŮVODY A CÍLE Velcí primáti (hominoidi, tj. šest druhů lidoopů a 16 druhů gibonů) čelí hrozbě lovu, odlesňování a chorob. Bez naší pomoci tyto nádherné symboly živočišné říše vyhynou. Všem druhům velkých primátů hrozí nebezpečí a téměř všem již byl přidělen status ohrožen nebo kriticky ohrožen. U některých druhů je nutné jednat velmi naléhavě například gibon hainanský, nacházející se s necelými dvaceti jedinci na pokraji vyhynutí, či gorila nigerijská, kterých již ve volné přírodě nežije ani 400. Musíme se postarat o přežití a prosperitu velkých primátů, a to nejen proto, že se jedná o tak charakteristická zvířata a že je to naším morálním závazkem: ekosystém tropického lesa je pro člověka nepostradatelný a velcí primáti představují základní stavební prvek ekosystémů, které obývají. Pomáhají udržovat strukturu lesa a jsou důležitými roznašeči semen mnoha rostlinných druhů. Jejich ochrana není snadná. My však víme, že zaměříme-li se cíleně na druhy a jejich životní prostředí, můžeme skutečně dosáhnout pokroku. Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů cílí svou pozornost na velké primáty, na problémy, jimž tato zvířata čelí i na naléhavost, s níž musíme jednat. S pomocí podpory členů EAZA i partnerů kampaně se budeme snažit o to, abychom zvýšili jejich šance na přežití a nechali za sebou něco trvalého pro jejich ochranu. Pokud nedokážeme zachránit velké primáty a ekosystémy, na nichž závisí jejich existence, jak potom zachráníme zbytek přírodního světa? Ústřední cíl kampaně: trvale a zásadním způsobem přispět k dalšímu zachování velkých primátů i jejich životního prostředí Hlavní cíle kampaně: 1. zvýšit ochranu životního prostředí a snížit jejího úbytek 2. omezit lov a obchodování s velkými primáty, jak se živými, tak s mrtvými 3. změnit chování spotřebitelů a snížit tak tlak na velké primáty a jejich životní prostředí 4. získat 1 milion euro pro zřízení trvalého fondu, který bude průběžně poskytovat finanční podporu aktivitám na ochranu velkých primátů Kampaň zahrnuje všechny druhy velkých primátů, jak velké primáty, tak gibony. Cílů kampaně bude dosaženo prostřednictvím zvýšení povědomí o problémech, kterým velcí primáti čelí, lobování u osob s pravomocí rozhodovat a klíčovým vlivem a získávání finančních prostředků na podporu ochranářských projektů. Kampaň se zaměří se na zásadní problémy, kterými je ztráta životního prostředí a obchodování ve státech, v nichž velcí primáti žijí i mimo ně a také na boj proti chorobám, které volně žijící velké primáty ohrožují. Budou uzavřena strategická partnerství s celou řadou organizací a projektů, a to jak za účelem podpory kampaně jako takové i k dosažení jejích hlavních cílů. Kampaň bude probíhat od 1. října 2010 do 30. srpna 2011.

RIZIKA PRO VELKÉ PRIMÁTY LOV A OBCHOD Lov je hlavní příčinou snižování populace velkých primátů v Africe i v jihovýchodní Asii. Příčinou lovu je obvykle obchod s jejich masem (bushmeat, doslova maso z pralesa), v menším rozsahu pak obchod se živými mláďaty nebo částmi těl, jež jsou později využívána k obřadným nebo medicínským účelům. Příležitostně je lov důsledkem konfliktu lidí a (jiných) velkých primátů, například při poškození úrody velkými primáty tam, kde zemědělská činnost zasahuje do přirozeného biotopu zvířat nebo probíhá v jejich těsné blízkosti. Lov všech druhů lidoopů a mnoha druhů gibonů je ve státech, kde se vyskytují, ilegální. V mnoha zemích je však legislativa často vynucována nedostatečně nebo ji lze snadno obcházet, takže lov pokračuje dál. Obchod s masem a jiné tradiční způsoby použití mrtvých velkých primátů Obchod s masem představuje zužitkování volně žijících zvířat na maso komerčním způsobem. Odehrává se v rozsáhlém měřítku jak v Africe, tak v jihovýchodní Asii. Pro maso už se na mnoha místech dávno neloví kvůli tomu, aby měli původní obyvatelé co jíst, naopak mnohde je ilegální, nešetrný a zhusta komerční. Lesy jsou stále otevřenější a rozptýlenější v důsledku úbytku životního prostředí, zejména kvůli těžbě dřeva. Profesionální lovci se proto do těchto biotopů a k velkým primátům dostanou daleko snadněji, což jim umožňuje permanentní dodávku masa na trh. Existují dodavatelské řetězce vedoucí z venkovských oblastí do center měst, a velmi často překračují i hranice států. Primáti se ve velké míře konzumují v mnoha částech Afriky, a ačkoli velcí primáti jsou na trhu zastoupeni relativně málo, je jejich lov přesto zásadním ochranářským problémem. Maso lidoopů přináší podle pověr sílu nebo chytrost. Kromě toho je coby vysoce ceněná komodita potvrzením postavení osoby, která ho servíruje svým hostům. Části těl velkých primátů rovněž využívá tradiční medicína. Vysoká cena masa velkých primátů a jiných částí jejich těl je také jednoznačně motivací pro lovce a další součásti dodavatelského řetězce. Obchod se živými velkými primáty I obchod se živými velkými primáty je zásadním problémem z hlediska ochrany. Dochází k němu jak v příslušných zemích, zejména na trhu s domácími mazlíčky, tak v mezinárodním měřítku. V mezinárodním měřítku se velcí primáti dodávají na trh s domácími mazlíčky, soukromým chovatelům a některým zoologickým zahradám v oblastech, kde chybí legislativa a řízené chovné programy. V Africe je obchod se živými velkými primáty často vedlejším produktem obchodu s masem. Pro maso jsou zabíjeny celé skupiny zvířat a všechna mláďata, která přežijí, představují artikl na trhu s domácími mazlíčky. Pokud jsou tito jedinci zabaveni, končí v útulcích, s mizivou šancí na návrat do volné přírody z důvodu neexistence bezpečných oblastí, nedostatečných zkušeností zvířat z útulků nutných pro sociální život či přežití i z důvodu vysoké finanční nákladnosti takových projektů. Navzdory tomu všemu však reintrodukce zůstává cílem mnoha útulků. V jihovýchodní Asii představoval v minulosti obchod s orangutany jako domácími mazlíčky velký problém. Uvádí se, že mezi lety 1995 až 1999 bylo na Tchaj-wan dovezeno až 1 000 mláďat orangutanů. Tomuto obchodování je již z velké míry konec, obchod s domácími mazlíčky však i nadále zůstává velmi lukrativní. Přestože indonéské zákony na ochranu orangutanů a gibonů před lovem platí již 75 let, populační pokles u všech těchto druhů ukazuje, že lov pokračuje i nadále. Podobně jako v Africe se velký počet zabavených velkých primátů dostává do útulků.

CITES Mezinárodní obchod s volně žijícími druhy zvířat se řídí Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin (CITES). Velcí primáti jsou zařazeni v příloze č. 1, což znamená, že signatáři dohody považují vývoz a dovoz velkých primátů za ilegální, pokud se neodehrává za zvláštních podmínek, kdy je vyžadováno povolení. V době vzniku tohoto materiálu byly signatáři úmluvy CITES všechny státy, na jejichž území žijí endemické druhy velkých primátů a také většina zemí Evropy. Většina obchodů se však odehrává tajně a je často spojena s dalšími ilegálními činnostmi. Navzdory kontrolám v rámci CITES nezákonný mezinárodní obchod pokračuje, a to včetně dovozu masa do Evropy a dovozu živých velkých primátů na Střední a Dálný východ. ZTRÁTA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Ztráta biotopu je pro přežití velkých primátů hlavním rizikem. Jejich biotop, např. tropický les, ubývá z důvodu mýcení kvůli zemědělství, rozvoji měst a těžbě dřeva. Všechny tyto činnosti znamenají likvidaci stromů a dalších rostlin, potřebných pro velké primáty jako potravu nebo úkryt. Vlivem těchto činností ubývá prostoru pro velké primáty a klesá kvalita veškerého prostředí, které jim ještě zbývá, jelikož se často dále tříští a znečišťuje infrastrukturou potřebnou pro rozvoj těchto odvětví. Více silnic a lidí způsobuje zvýšený tlak lovců, chorob a rušivých vlivů. Populace velkých primátů izolované v částečkách fragmentovaného lesa čelí zvýšenému riziku vyhynutí v důsledku místních pohrom, např. vypuknutí choroby nebo abnormalit počasí, což může najednou zničit celou skupinu. Malé izolované populace navíc mohou více podléhat genetické degeneraci, např. příbuzenské plemenitbě, jejímž důsledkem je snížení odolnosti a ztráta genetické variability, což dlouhodobě omezuje schopnost přizpůsobit se změněným podmínkám. V některých případech řízené lesnictví a zalesňování paradoxně ještě více snižují kvalitu biotopu z důvodu vysazování nepůvodních druhů nebo monokultur druhů s vysokou komerční hodnotou, kterými jsou nahrazovány odstraněné porosty. Výsledné biotopy jsou nevhodné a populace velkých primátů uživit nemohou. Odlesňování také přispívá ke změně klimatu, jejíž následky ohrožují všechny velké primáty včetně člověka. Oni a my? V biotopech obývaných velkými primáty se provozuje těžba dřeva a zemědělství, které mají uspokojit spotřebu místních obyvatel i zahraničních spotřebitelů. Pokud jsou místní populace lidí malé, mohou být činnosti, které provádějí (získávání potravy a dřeva z lesa, pěstování plodin a pasení dobytka) trvale udržitelné, tj. mohou žít v souladu s ekosystémy deštného lesa a populacemi velkých primátů. Větší skupiny lidí, kteří se živí s pomocí neefektivních technologií (např. zemědělství na vymýcených a vypálených plochách, výroba dřevěného uhlí) však mají na biotopy obývané velkými primáty destruktivní dopad. Pokud se zemědělství a těžba odehrávají v komerčním měřítku, mohou biotopy velkých primátů zničit mnohem rychleji, než když je les využíván jen místně a v malé míře. Produkty komerčního zemědělství a těžby, např. palmový olej a nábytek z týkového dřeva, jsou často vyváženy, protože tak přinášejí rozvojovým zemím potřebné příjmy. Komerční zemědělství způsobilo nahrazení původního biotopu velkých primátů rozlehlými monokulturami rostlin jako je olejová palma a sója, které se využívají pro výrobu celé řady spotřebitelských produktů a biopaliv. Intenzivní těžba umožňuje výrobu cenově dostupného (alespoň pro západní trhy) dřevěného nábytku a dalších produktů, zatímco ničí rozsáhlá pásma pralesů.

ZDRAVÍ A CHOROBY Významnou hrozbou pro případné přežití velkých primátů je jejich špatný zdravotní stav. Je pravda, že každý (my i naši příbuzní z řad velkých primátů) občas onemocní, avšak tím, co člověk působí, frekvence a závažnost onemocnění u volně žijících velkých primátů bohužel narůstají. A stejně jako u nás lidí je lepší pokusit se, aby velcí primáti zůstali zdraví a v dobré kondici, než muset léčit jejich choroby. Prevence je lepší než léčba! Ztráta biotopu a lov způsobují u velkých primátů stres a ve svém důsledku je činí mnohem zranitelnějšími vůči chorobě a infekci. Někdy se choroba přenáší mezi různými druhy. Například se předpokládá, že virus ebola byl přenesen z kaloňů na populace goril a šimpanzů jako důsledek úzkého kontaktu během krmení na stejných stromech. Omezené území původního výskytu gorily nížinné západní (Konžská republika, Kamerun a Gabun) umožnilo viru ebola rychlé šíření v celé populaci. V současné době se má za to, že 25 % populace goril na světě vyhynulo následkem eboly 90 % goril, které onemocní ebolou, uhyne v důsledku těžkého vnitřního a vnějšího krvácení. Ačkoli se ebola přenesla i na šimpanze, bylo u nich šíření viru mnohem pomalejší, protože jejich populace jsou v současné době více rozptýleny. Podobnost mezi námi a našimi příbuznými z řad primátů znamená, že sdílíme i stejné choroby, které se buď přenáší z člověka na zvířata (antroponóza) nebo ze zvířat na člověka (zoonóza). Pokud imunitní systém určité choroby rozpozná, může proti nim bojovat. Větší vystavení lidem a jejich domácím zvířatům však pro velké primáty znamená vyšší počet a rozdílnost chorob. Velcí primáti nejsou většině těchto chorob přizpůsobeni a jsou vůči nim mnohem vnímavější. Pokud jsou velcí primáti chováni jako domácí mazlíčci nebo v rehabilitačních střediscích, mohou někdy onemocnět tuberkulózou nebo žloutenkou přenesenou lidmi. Naděje! Protože dopad chorob na ochranu velkých primátů se uznává stále více, byla zahájena identifikace opatření, která lze realizovat pro prevenci chorob u volně žijících velkých primátů. Tyto snahy jsou zaměřeny na: 1. zlepšení biotopu velkých primátů pomocí sanace nebo vytváření přirozených hranic za účelem snížení rychlosti nebo zabránění dalšímu šíření chorob 2. omezení interakcí mezi člověkem a velkými primáty za účelem zabránit přenosu chorob. Nejnápadnější a nejúspěšnější kroky vedoucí k tomuto cíli byly podniknuty v oblasti ekoturistiky. Omezuje se blízkost mezi velkými primáty a lidmi, která jinak zvyšuje riziko přenosu nemoci. Na turisty se stále častěji vztahují přísné postupy, zajišťující co nejmenší možné riziko pro populaci volně žijících velkých primátů, které pozorují (např. návštěva není povolena, pokud máte obyčejnou rýmu ). Naším porozuměním chorobám a jejich přenosu, byl zásadním způsobem prohlouben rozvoj veterinární medicíny. Za určitých jedinečných podmínek se volně žijícím velkým primátům poskytuje veterinární ošetření, ačkoli je to náročné z hlediska organizačního, politického i finančního.

PŘEDSTAVUJEME VELKÉ PRIMÁTY Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů se zaměřuje na všechny velké druhy velkých primátů (kromě člověka) a na gibony. GORILY Odkud gorily pocházejí? Gorila západní pochází ze západní Afriky, gorila východní ze střední Afriky. Jak velká je gorila? Samci dorůstají do výšky až 1,70 m a dosahují hmotnosti kolem 180 kg, samice jsou až 1,50 m vysoké a váží kolem 100 kg. Jakého se dožívají věku? Rekordní věk pozorovaný v zoo byl 54 let. Jak gorily žijí? Obecně platí, že jeden dospělý samec žije s určitým počtem samic a vyživovaných potomků různého věku. Jsou gorily ohrožené? Gorila východní je vedena jako ohrožený druh, zatímco gorila západní jako kriticky ohrožený druh ; jejich stavy neustále klesají. Existují dva druhy goril gorila západní (Gorilla gorilla) a gorila východní (G. beringei). Gorila západní se dělí na dva poddruhy: gorila západní nížinná (G. g. gorilla) a gorila nigerijská (G. g. diehli). I gorila východní se dělí na dva poddruhy: gorila východní nížinná (G. b. graueri) a gorila horská (G. b. beringei). V evropských zoo je kromě dvou samic gorily východní nížinné v Antverpách jediným zastoupeným druhem gorila západní nížinná. U samců a samic je patrný pohlavní dimorfismus, samci dosahují téměř dvojnásobné hmotnosti samic. U samců se ve věku 12 13 let vytváří nápadné stříbrné zabarvení srsti od ramen po hřbet. Jsou proto nazýváni stříbrohřbetými samci. Stříbrné zabarvení se vytváří u všech dospělých samců, nejen u dominantních vůdců harému. Skupina goril má mezi všemi lidoopy nejstálejší charakter. Ústředním prvkem pro chování skupiny je stříbrohřbetý samec. První dominantní příčku ve skupině může převzít syn, což platí především pro gorily horské, starý samec však nikdy není ze skupiny vyhnán. Pokud stříbrohřbetý samec uhyne, skupina se rozejde a samice se připojí k jiným skupinám. Gorila horská žije v nejvyšších polohách sopečného pohoří Virunga v nadmořské výšce od 2 200 do 4 000 m n. m. Gorila západní žije v nížinném lese, bažinatých a horských lesích od úrovně hladiny moře do nadm. výšky 1 600 m. Gorily jsou býložravci. Je možné, že u gorily západní se rozvinula určitá kultura stravování s naučenými preferencemi předávanými mezi jedinci a z generace na generaci. Poslední dobou bylo volné přírodě také poprvé pozorováno používání nástrojů: gorila použila před vstupem do řeky Bai klacek jako hůl. Pouze asi 20 % goril žije v chráněných oblastech, kde jsou alespoň teoreticky v bezpečí před změnami biotopu způsobenými lidmi. Zbývajících 80 % je vážně ohroženo modifikací životního prostředí v důsledku lidských aktivit. Zařazení gorily západní nížinné jako kriticky ohroženého druhu se odvíjí od výjimečně vysoké úrovně lovu a úmrtnosti vlivem chorob (více než 90 % v některých rozsáhlých oblastech). Kombinace těchto faktorů způsobila pokles populace o více než 60 % za posledních 20 až 25 let (jedna generace goril). Nejvíce chráněné oblasti mají vážné potíže s pytláky a téměř polovina chráněného biotopu byla těžce postižena ebolou. Devastující vliv na biotop a populaci goril mají dále i doly v Demokratické republice Kongo (DRK). V DRK se těží ruda coltan a také zlato. Coltan se používá při výrobě mobilních a inteligentních telefonů a přenosných počítačů. Toto jsou tři nejvážnější hrozby, kterým gorily čelí: 1. lov pro maso (bushmeat) 2. přenos chorob (ebola) 3. ztráta biotopu vlivem těžby, dolování a výroby dřevěného uhlí

ORANGUTANI Odkud orangutani pocházejí? Z Malajsie a Indonésie (Kalimantan a Sumatra) Jak je orangutan velký? Samci dorůstají výšky až 1,40 m a dosahují hmotnosti mezi 60 90 kg, samice dorůstají výšky až 1,15 a hmotnosti 40 50 kg Jakého věku se mohou orangutani dožít? Rekordní věk pozorovaný v zoo byl 59 let. Jak orangutani žijí? Žijí polosamotářsky, teritorium samce se překrývá s několika teritorii samic. Jsou orangutani ohrožení? Orangutan bornejský: ohrožen, orangutan sumaterský: kriticky ohrožen, populační trend: klesající, odhad velikosti volně žijící populace: Sumatra 7 000, Kalimantan 54 000 jedinců Existují dva různé druhy orangutanů: bornejský (Pongo pygmaeus) a sumaterský (Pongo abelii). Název orangutan znamená v malajštině bytost z pralesa. Místní obyvatelé však tomuto velkému primátovi orangutan neříkají mají pro ně různá jiná pojmenování, např. mawas. Má se za to, že když místní obyvatelé žijící v pobřežních oblastech ostrovů Kalimantan a Sumatra vyprávěli misionářům a cestovatelům, kteří přišli před několika staletími, o bytostech z pralesa, tak trochu divokých, které neumějí číst, nemluvili o orangutanech, ale o lidech žijících v pralese! Orangutan je největším savcem žijícím na stromech. V korunách stromů mají svoji potravu, krmí se tam a staví si zde i hnízda na spaní. O orangutanech je známo, že používají nástroje, aby se dostali k potravě, kterou lze obtížně získat, a také k uchopení trnitých a pichlavých plodů. Například si z listů vyrábějí jakési chňapky, aby si ruce neporanili o trny. Toto chování je naučené a nese známky kultury, neboť se u různých populací mění. Dospělí jedinci tráví většinu života o samotě. Kvůli své velikosti a poměrně velké hmotnosti nemohou orangutani v prostředí, kde žijí, překonávat velké vzdálenosti, zároveň však musí přijmout velké množství potravy. Život ve větších sociálních skupinách je proto dosti omezený z důvodu potravní konkurence. Orangutani čelí vyhynutí zejména kvůli velmi malé míře reprodukce. Rovněž hustota populací je poměrně nízká, protože potřebují rozlehlá teritoria. Navíc jsou omezeni pouze na oblasti nížinných deštných lesů. Toto jsou tři nejvážnější hrozby, kterým čelí: 1. přetváření lesa na plantáže (palmový olej) 2. jiné formy poškozování a tříštění biotopu (těžba, požáry) 3. lov (pro maso a obchod s mláďaty) ŠIMPANZI A BONOBOVÉ Odkud šimpanzi a bonobové pocházejí? Ze západní a rovníkové Afriky. Jak jsou velcí? Šimpanzi dorůstají výšky kolem 1 m; samci váží 50 kg a samice 35 kg (v průměru) Jakého věku se mohou dožít? Ve volné přírodě 30 40 let, v lidské péči 50 60 let. Jak žijí? Šimpanzi žijí v početných skupinách složených ze samců a samic. V případě šimpanze (Pan troglodytes) samci dominují nad všemi samicemi; u bonobů (Pan paniscus) zastávají vyšší příčky samice. Jsou šimpanzi ohrožení? Šimpanz: ohrožen, populační trend: klesající, odhad velikosti volně žijící populace: mezi 172 000 a 301 000. Bonobo: ohrožen, populační trend: klesající, odhad velikosti volně žijící populace: mezi 5 000 50 000 jedinci

Existují dva různé druhy šimpanze: šimpanz (Pan troglodytes) a bonobo (Pan paniscus). Šimpanz se často popisuje jako robustní, na rozdíl od bonoba, který je označován jako útlejší. Typický bonobo má tmavý obličej a růžové pysky. Šimpanzi se soustřeďují v tropických deštných lesích (prales i druhotný les) a žijí rovněž na okrajích lesů a v bažinatých lesích. Zdá se, že šimpanzi poměrně dobře přežívají v lesích s nízkou úrovní těžby a v křovinaté zemědělské krajině, proto jsou méně citliví vůči mírným poruchám ekosystém. Jsou však stále více zranitelní ze strany člověka, neboť mnohé populace žijí mimo chráněné oblasti. Šimpanzi v přírodě vytvářejí skupiny typu "fission-fusion" (pružná sociální struktura, rozpadání a zpětné seskupování dle potřeby), sestávající z většího počtu samic i samců. Jejich společenství je stabilní a čítá asi 40 60 jedinců. Šimpanzi žijí stromovým i pozemním životem. Většinu dne tráví sháněním potravy a krmením. Živí se zejména ovocem a listy a pouze příležitostně konzumují také živočišnou potravu, včetně hmyzu. Na spaní si nejčastěji staví hnízda na stromech. Populace volně žijících šimpanzů se za posledních 30 let zmenšily o více než 66 %. Zranitelnost šimpanze je mimoto vyšší i kvůli nízké míře reprodukce, která je důvodem obtížné obnovy jeho populace. Důvody úbytku jsou velmi dobře známy, avšak naděje na změnu tohoto trendu je v blízké budoucnosti malá. Šimpanzi jsou ohrožováni několika vzájemně propojenými a ovlivňujícími se faktory: intenzivní odlesňování těžbou dřeva a vlivem dalších podobných odvětví (olej a těžba nerostů) narušuje ekosystém lesa narušený biotop lesa se otevírá vlivu větru a slunce a mnohem snadněji podléhá požárům zvýšený přístup do vytěžených oblastí otevírá možnosti pro lov pro maso a invazi zemědělců (což opět vede k dalšímu tříštění lesa a zvýšenému tlaku lovců) narušení biotopu vede ke zvýšenému kontaktu s člověkem a představuje pro populace lidoopů další riziko, protože zvyšuje možnost nákazy lidskými chorobami další hrozbou pro populace lidoopů jsou rovněž zoonózy (choroby, které se mohou přenášet ze zvířat na člověka), např. ebola některé populace jsou rovněž ohroženy vlivem válečných konfliktů, které vedou k destrukci biotopu a zvýšenému tlaku lovců GIBONI Odkud giboni pocházejí? Z tropických a subtropických deštných lesů od severovýchodní Indie po Indonésii a od severní po jižní Čínu, včetně ostrovů Sumatra, Kalimantan a Jáva. Jak jsou giboni velcí? Dosahují hmotnosti 5 8 kg. Siamangové: 12 15 kg Jak giboni žijí? Žijí v párech se svými mláďaty. Jsou giboni ohrožení? Všechny druhy gibonů jsou Červenou knihou ohrožených druhů IUCN vedeny jako zranitelné až kriticky ohrožené. Existuje šestnáct různých druhů gibonů. Dělí se do čtyř různých rodů: Hylobates, Nomascus, Hoolock a Symphalangus. Giboni rodu Hylobatus se vyskytují v oblasti od jižní Číny (Junan) po západní a střední Jávu, zatímco gibony rodu Nomascus lze nalézt v jižní Číně (Junan), jižním Vietnamu a rovněž na ostrově Hainan. Giboni rodu Hoolock obývají biotopy od Ásámu v severovýchodní Indii až po Myanmar. Malé populace (ve všech případech několik stovek jedinců) žijí rovněž ve východním Bangladéši a v jihozápadní Číně. Siamang (Symphylangus syndactylus) je jediným druhem rodu Symphalangus a žije v lesích v Malajsii, Thajsku a na Sumatře. Evropské zoo chovají polovinu ze šestnácti druhů gibonů. Giboni žijí na stromech, tedy arboreálním způsobem života. Typickým způsobem pohybu v korunách stromů je brachiace. Pohupují se mezi stromy, přičemž se chytají větví, pokaždé jinou rukou. Ruce

používají jako háky, větev nesvírají. Při nejvyšší rychlosti se giboni mohou v korunách stromů snadno pohybovat mnohem rychleji, než člověk chůzí. Díky závěsnému způsobu života se z gibonů stali potravní specialisté. Pokoušejí se čelit potravní konkurenci ze strany jiných druhů tím, že se živí plody a listy na tenkých koncích vnějších větví stromů, které jsou pro ostatní živočichy obtížně přístupné. Giboni žijí v párech se svými mláďaty. Své teritorium si značkují náhlými hlasovými projevy (vokalizace), které obvykle trvají 10 až 20 minut (podle druhu). Se zpěvem gibonů jsou spojovány i jiné funkce, např. lákání nebo obrana partnera nebo posilování vztahu mezi samcem a samicí. U většiny druhů gibonů mohou samci a samice svůj zpěv kombinovat a vytvářet tak dvojhlas. Jednotlivé druhy gibonů lze snadno rozpoznat podle jejich zvuků, protože zpěv charakteristický pro daný druh je vrozený. Giboni byli ve starověké Číně velmi uctívaným zvířetem a hráli důležitou roli v kultuře této země. Podle legend pocházejících až z doby 150 let př. n. l. se giboni mohou měnit v lidi a žít stovky let. Naneštěstí je však tím, kdo hraje svou roli při zániku tohoto charismatického živočicha, právě člověk. Toto jsou tři nejvážnější hrozby, kterým giboni čelí: 1. ilegální obchod s domácími mazlíčky 2. ničení biotopu 3. příbuzenská plemenitba Po mladých gibonech je na trhu s domácími mazlíčky sháňka. Pouto mezi rodiči a jejich potomkem je velmi silné a dospělá samice gibona se mláděte při ohrožení dobrovolně nevzdá. Člověk, který chce získat mládě gibona, musí proto samici zabít. Rovněž samec může být zabit při pokusu ochránit mládě nebo partnerku. Vzhledem k nízké míře reprodukce u gibonů představují tyto věci závažný problém. Výrazný dopad na populaci gibonů má také fragmentace lesa, neboť zabraňuje migraci zvířat. To znamená, že nemohou přecházet do nových oblastí a vytvářet nové, nepříbuzné páry. V důsledku tak vzniká riziko inbrídingu, příbuzenské plemenitby, což má ničivý účinek na jednotlivce i na budoucnost a zdraví gibonů obecně. PROJEKTY Kromě zlepšování informovanosti o hlavních hrozbách pro přežití velkých primátů ve volné přírodě se kampaň EAZA rovněž snaží získat finanční prostředky na projekty ochrany velkých primátů. V polovině roku 2011 bude vydána otevřená výzva k podávání projektů na ochranu velkých primátů pro granty z Fondu EAZA na ochranu velkých primátů. Další informace o procesu výběru, včetně termínu pro podávání žádostí, budou zveřejněny počátkem roku 2011. Vybrané projekty, které obdrží grant z Fondu EAZA pro velké primáty budou společně zahrnovat všechny druhy velkých primátů a řešit problémy, na které je kampaň zaměřena. Pokud dosáhneme svého cíle získat 1 milion euro, přispěje kampaň EAZA na ochranu velkých primátů významným a dlouhodobým způsobem k záchraně velkých primátů a jejich životního prostředí. Jak příklady práce, která bude podporována z Fondu EAZA na ochranu velkých primátů, jsme vybrali čtyři projekty. Projekt FFI na ochranu gibona černochocholatého zaměření na rizika pro biotop gibona v Číně

Program na ochranu orangutanů v oblasti Kinabatangan snaha o zajištění dlouhodobého přežití orangutanů v malajské části Kalimantanu Projekt Green Caps organizace Awely týká se lovu a obchodu s bonoby v Demokratické republice Kongo Biosférická rezervace Dja zaměření na rizika, kterým čelí šimpanzi a gorily v Kamerunu PROJEKT FFI NA OCHRANU GIBONA ČERNOCHOCHOLATÉHO Gibon černochocholatý (Nomascus nasutus) klasifikovaný IUCN [2008] jako kriticky ohrožený je s méně než 100 zbývajícími jedinci ve volné přírodě jedním z nejvíce ohrožených druhů primátů na světě a naléhavě potřebuje ochranu. Kromě ekologického výzkumu a přímé ochrany biotopu gibona organizace Fauna and Flora International (FFI) pomáhá místním komunitám budovat bioplynové stanice na prasečí mrvu kotle s účinným vytápěním za účelem snížení spotřeby dřevěného paliva, jehož těžba představuje společně s pasením dobytka značné riziko pro biotop gibona. Jaká je náplň projektu FFI na ochranu gibona černochocholatého (FFI CVGCP)? Projekt FFI CVGCP spolupracuje s místními lesnickými úřady a komunitami za účelem snížení hrozeb pro populaci gibona a zajištění určité úrovně bezprostřední ochrany lesa. Ve Vietnamu byla s místními úřady dohodnuta předběžná ochranná zóna a podepsány dohody o ochraně s tamějšími domácnostmi. Ve Vietnamu i v Čině byly zřízeny hlídky z řad místních obyvatel, nad nimiž dohlíží místní úřady pro ochranu lesa. Ve Vietnamu vedly průzkumy biodiverzity, socio-ekonomické průzkumy a konzultace se zúčastněnými stranami k vytvoření oblasti ochrany gibona černochocholatého o rozloze 1 600 ha, která přiléhá k čínské hranici. V srpnu 2009 byl dán formální souhlas s rozšířením oblasti chráněného lesa pro gibony o dalších 6 500 ha. Jaké jsou cíle projektu FFI na ochranu gibona černochocholatého (FFI CVGCP)? 1. ochrana populace gibona a jeho biotopu 2. podpora místních komunit při snižování jejich závislosti na lesních zdrojích a zlepšení jejich existence 3. prohloubení poznatků o ekologii gibona prostřednictvím vědeckého výzkumu 4. zlepšování informovanosti zúčastněných stran o gibonovi černochocholatém a významu jeho ochrany 5. obnova biotopu gibona černochocholatého 6. mezinárodní přeshraniční spolupráce v oblasti ochrany Jak se cíle projektu FFI na ochranu gibona černochocholatého ztotožňují s cíli kampaně EAZA na ochranu velkých primátů? Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů se zaměřuje na tři hlavní problémy, které jsou spojeny s úbytkem velkých primátů ve volné přírodě: 1. úbytek životního prostředí 2. lov a ilegální obchod s velkými primáty 3. choroby a zdraví velkých primátů Cíle projektu FFI CVGCP navazují na cíle kampaně EAZA na ochranu velkých primátů, protože se zaměřují na problém ničení a tříštění klíčového biotopu gibonů. Projekt se rovněž snaží posílit

intervence u místních komunit, což omezuje ničení biotopu a zlepšuje život obyvatel, rozšířit svoje snahy o úzký ekologický monitoring na území Číny a dále prohloubit přeshraniční spolupráci mezi Vietnamem a Čínou. PROGRAM NA OCHRANU ORANGUTANŮ V OBLASTI KINABATANGAN Malajský stát Sabah, který leží v severní části ostrova Kalimantan, je domovem 11 000 orangutanů (Pongo pygmaeus morio) a je tedy hlavní baštou ochrany tohoto druhu. Počty orangutanů ve státě Sabah se však za několik posledních desetiletí dramaticky snížily z důvodu ztráty biotopu, degradace a tříštění, zejména kvůli těžbě dřeva a následné přeměně krajiny na zemědělskou. Program na ochranu orangutanů v oblasti Kinabatangan (KOCP) se zaměřuje na vážnou hrozbu úbytku biotopu, která ovlivňuje přežití orangutanů ve volné přírodě. Jaká je náplň programu na ochranu orangutanů v oblasti Kinabatangan? KOCP prosazuje význam udržení životaschopného biotopu pro orangutana prostřednictvím trvale udržitelné péče o les mimo chráněné oblasti. Pro zajištění dlouhodobého přežití orangutanů ve státě Sabah je proto nutné vytvořit novátorské postupy péče v oblasti životního prostředí a zapojit do nich místní komunity. Vize tohoto projektu má dvě různé úrovně: Na místní úrovni se KOCP snaží šířit povědomí o tom, jak mohou orangutani přežít ve vysoce degradovaných lesích a o další obnově ekologické integrity rezervace pro volně žijící zvířata Lower Kinabatangan (domov asi 1 000 orangutanů). Na úrovni regionální (celostátní) se KOCP snaží navrhovat strategie využití krajiny, které respektují ekologické potřeby orangutanů a jsou slučitelné s jejich dlouhodobým přežitím a pomáhat je příslušným partnerům realizovat. Jaké jsou cíle programu na ochranu orangutanů v oblasti Kinabatangan? 1. zajistit dlouhodobé přežití orangutanů v oblasti Kinabatangan 2. sledovat průběžně vývoj u největších populací orangutanů, kteří v tomto státě žijí 3. vytvářet strategické dokumenty na podporu přežití orangutanů v nechráněných lesích Jak se cíle projektu na ochranu orangutanů v oblasti Kinabatangan ztotožňují s cíli kampaně EAZA na ochranu velkých primátů? Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů se zaměřuje na tři hlavní problémy, které jsou spojeny s úbytkem velkých primátů ve volné přírodě: 1. úbytek životního prostředí 2. lov a ilegální obchod s velkými primáty 3. choroby a zdraví velkých primátů Podle aktuálních průzkumů organizace Hutan se 65 % zbývajících populací orangutanů v součastné době nachází v nechráněných oblastech lesích využívaných k těžbě dřeva nebo na plantážích s akáciemi a palmou olejnou, čímž se zvyšuje jejich zranitelnost a riziko dalších ztrát v populaci. Tato nová situace ústí v několik hlavních problémů: (1) zvyšující se počet konfliktů mezi velkými primáty a

činností člověka; (2) intenzivní tříštění populace a izolace ohrožující správný genetický tok a ústící v lokální vyhynutí; (3) zvýšená citlivost vůči přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Pro zajištění dlouhodobého přežití orangutanů na Kalimantanu je proto nutný komplexní přístup k ochraně krajiny a zaměření na osud populací orangutanů žijících v nechráněných oblastech. PROJEKT GREEN CAPS ORGANIZACE AWELY Organizace Awely vytvořila svůj program Green Caps za účelem ochrany bonoba (Pan paniscus) v Demokratické republice Kongo (DRK). Bonobové na severovýchodě země čelí mnoha hrozbám, například lovu pro maso a ničení biotopu. Co je náplní programu Green Caps organizace Awely? Organizace Awely zahájila program Green Caps v roce 2008 na severovýchodě DRK, v provincii Equateur jižně od města Basankusu. Byl založen ve spolupráci se Zoo Twycross a francouzskou oděvní firmou Bonobo. Oblast zahrnuje 12 000 km 2 hustého lesa, Ikela a Lofale, kde bonobové žijí v přirozeném, avšak nechráněném prostředí. Protože v oblasti žijí jedni z nejchudších obyvatel na světě, je maso bonobů konzumováno místními obyvateli a rovněž prodáváno na místních trzích s masem a dále v Mbandaka, hlavním městě provincie, ležícím po proudu řeky. Program usiluje o snížení závislosti místních lidí na obchodu s masem. Účastníci programu pocházejí ze zapadlých vesnic v oblasti projektu a spolupracují s lovci, prodavači masa a místními orgány. Prostřednictvím vzdělávání a školení se učí vytvářet alternativní zdroje příjmů. Jaké jsou cíle programu Green Caps organizace Awely? 1. průzkum obchodu s masem v provincii Equateur v DRK (probíhá) 2. vytvoření ekonomických mikroprojektů jako alternativ k obchodu s masem, zmírňujících tlak na místní biodiverzitu včetně bonobů 3. změna vnímání bonobů a lovu pro maso prostřednictvím výchovy a programu Bonobo Ambassador (Bonobo jako velvyslanec) 4. zřízení veterinární infrastruktury pro chov dobytka a tím zlepšení a podpora chovu dobytka a snížení závislosti na masu volně žijících zvířat Jak se cíle programu ztotožňují s cíli kampaně EAZA na ochranu velkých primátů? Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů se zaměřuje na tři hlavní problémy, které jsou spojeny s úbytkem velkých primátů ve volné přírodě: 1. úbytek životního prostředí 2. lov a ilegální obchod s velkými primáty 3. choroby a zdraví velkých primátů Hlavním cílem programu Green Caps organizace Awely je ochrana biodiverzity a zejména bonobů. Toho lze dosáhnout pouze trvalou spoluprací mezi místními orgány a lidmi, jejichž existence závisí na přírodních zdrojích z lesů. Organizace Awely buduje v tomto regionu DRK schémata ekonomických projektů za účelem poskytnutí životaschopných alternativ k lovu volně žijících druhů pro maso.

Projekt zejména usiluje o vytvoření veterinární infrastruktury za účelem napomoci snížení tlaku na bonobo prostřednictvím zlepšení zdravotního stavu dobytka. Vakcinace je v současné době nedostupná, nebo jen velmi vzácná, což vede ke ztrátám dobytka s důsledkem demotivace. BIOSFÉRICKÁ REZERVACE DJA Biosférická rezervace Dja přispívá k trvale udržitelnému hospodaření s přírodními zdroji Kamerunu a jeho biodiverzitou, zejména lidoopy, ve prospěch domácích obyvatel, volné přírody a ekosystémů. Vzhledem k tomu, že místní obyvatelé žijící v okolí biosférické rezervace Dja (DBR) musí vyjít s denním příjmem méně než 1 USD na den, je ilegální lov druhů, jako je kriticky ohrožená gorila nížinná západní (Gorilla gorilla gorilla), ohrožený šimpanz (Pan troglodytes troglodytes) a další, hlavním problémem tohoto regionu. Co je náplní projektu Biosférická rezervace Dja? Tento projekt vytvořila potřeba (identifikovaná místními komunitami) vypořádat se s poptávkou po aktivitách generujících příjmy, které mohou nahradit trvale neudržitelný lov volně žijících zvířat pro maso. Záměrem projektu je zvýhodnění nejméně 35 komunit na sever a na východ od DBR a zajištění slučitelnosti jejich existence se snižováním dopadu trvale neudržitelných činností v regionu, zejména ilegálního lovu velkých primátů. Jaké jsou cíle projektu Biosférická rezervace Dja? Hlavní cíle jsou: 1. provádění vědeckého výzkumu 2. regulovaný lov a protipytlácká opatření na základě participativního přístupu 3. prohlubování místního rozvoje a vyhledávání alternativních příjmů 4. provádění výchovy k ochraně přírody 5. posuzování péče o lesy s ohledem na ochranu lidoopů 6. pomoc při vynucování zákonů a realizaci protikorupčních programů Jak se cíle programu biosférické rezervace Dja ztotožňují s cíli kampaně EAZA na ochranu velkých primátů? Kampaň EAZA na ochranu velkých primátů se zaměřuje na tři hlavní problémy, které jsou spojeny s úbytkem velkých primátů ve volné přírodě: 1. úbytek životního prostředí 2. lov a ilegální obchod s velkými primáty 3. choroby a zdraví velkých primátů Hlavním problémem v biosférické rezervaci Dja je ochrana před pytláky, což je v souladu s cíli kampaně EAZA na ochranu velkých primátů. Klíčové problémy v regionu lze označit takto: 1. Zapojení obyvatel lesa v okolí severní a východní části DBR do programů, iniciativ a institucí, ovlivňujících jejich život, je velmi omezené. 2. Pochopení ekologických procesů a vzájemných vztahů mezi velkými primáty a lidmi je omezeno nedostatečným otevíráním se novým myšlenkám, alternativním cestám, vědeckému výzkumu a širším náhledům na ochranu ekosystémů.

3. Trvale neudržitelné využívání přírodního bohatství je vedeno nedostatkem vnímaných alternativ a zdá se, že obyvatelé lesa, kteří si uvědomují rostoucí vzácnost některých druhů, jsou ochotni tyto alternativy objevovat. Tento projekt se proto zaměřuje na problém, který omezuje dopad jiných projektů v oblasti obecné ochrany, tj. efektivní komunikace a náležité pochopení potřeb, obav a omezení komunit pro účely vytváření praktických a trvale udržitelných opatření. JAK SE ZAPOJIT DO KAMPANĚ Zastupujete-li členskou instituci EAZA, můžete k registraci vaší instituce jako oficiálního účastníka kampaně použít formulář na webových stránkách kampaně. Od zúčastněných institucí se očekává, že budou přinejmenším organizovat aktivity a výstavy pro návštěvníky, které zvýší povědomí o cílech kampaně. Rovněž doufáme, že se všichni účastníci budou snažit získávat finanční prostředky do Fondu EAZA na ochranu velkých primátů, a to připojením se k iniciativě The 3333 Challenge. Cílem kampaně EAZA na ochranu velkých primátů je získat 1 milion euro pro zřízení trvalého Fondu EAZA na ochranu velkých primátů, který bude poskytovat průběžnou finanční podporu řadě projektů. Jedná se o ambiciózní cíl, pokud však každý z 300 subjektů institucí nebo jednotlivců dokáže získat 3 333 euro, pak bude cíl splněn. Jak je u kampaní EAZA zvykem, instituce, které dosáhnou určité plánované hodnoty, obdrží certifikát. K zapojení do iniciativy "The 3333 Challenge" jsou zváni i jednotlivci nebo týmy i každý z nich se může pokusit o získání certifikátu. V kampani EAZA na ochranu velkých primátů budou udělena následující ocenění: 3 333 euro bronzové 6 666 stříbrné 9 999 euro zlaté Pro účastníky je důležité mít plnou podporu a pomoc vedení instituce. Ačkoli by internetový formulář měla vyplnit osoba, která bude hlavní kontaktní osobou za příslušnou zoo, požadujeme rovněž zaslání prohlášení ředitele nebo hlavního zástupce instituce o institucionální podpoře faxem nebo emailem. Všichni účastníci obdrží heslo pro přístup k materiálům týkajícím se kampaně prostřednictvím webové stránky kampaně.