TURECKO
Obecně zeměpisná mapa
Pohled na Đstanbul
780 tis. km 2, 61 mil. ob. Fyzická geografie Strategická poloha - Bospor a Dardanely, jen 3 % v Evropě (Thrákie), zbytek Anatolie Anatolská plošina, S-Pontské poh. (Kackar 4000 m), J- Taurus (3900 m), V- zemětřesná obl., Arménská vys. (Ararat 5165 m) vodstvo: jezera Van, Tuz, Beysehir, řeky Kizilirmak, Sakarya, Eufrat, Tigris podnebí: vnitrozemské, na pobřeží středomořské
Pravlast Turků
Historický vývoj Chetité, Řekové, Byzanc, od 10. st. expanze seldžuckých Turků 1453 - dobytí Istanbulu, ovládnutí Balkánu, sev. Afriky, od 18. st. Postupná stagnace a rozpad říše 1908, 1912/13 - Balkánské války, za 1.sv. války na straně Německa, 1915 - pogrom na Arménech 1923 - vyhlášení republiky, Mustafa Kemal, hl.m. do Ankary 1951 - NATO, 1963 asociační dohoda s EU, ale zatím nemá šanci vstoupit (národnostní probl., dodržování lidských práv, role armády (převraty 1961, 1970 a 1980) od r.1980 armáda ustupuje do pozadí a existuje systém parl. stran v 90. letech nárůst isl. extrémismu - zákaz isl. polit. stran
Osmanskáříše do roku 1683
Osmanskáříše 1683-1922
Mustafa Kemal - zakladatel moderního tureckého státu Principy Kemalismu: nacionalismus sekularismus republikanismus populismus etatismus reformismus
Obyvatelstvo 87 % Turci, 10 % Kurdové - viz podrobněji, 1,5 % Arabové, všichni sunnitští muslimové přir. přírůstek 1,9 %, urbanizace 60 %, města: Istanbul v agl. 12 mil., Ankara 3 mil., Izmir, Adana, Bursa - koncentrace obyvat. na Z země přelidněnost venkova se řeší odchodem do zahr. (Německo, Rakousko, Niz., Francie) a útěkem do měst (z V Anatolie) Hospodářství Do r. 1999 pozoruhodný rozvoj, později krize, nárůst islámismu stále 40 % EA v I, Z-V gradient, ale I jen 15 % HDP suroviny: málo paliv, uhlí u sev. pobř., těžba chromu (4. na světě), bar. kovy a železo 40 % energie z vod. el., 1/3 exportu textilní průmysl, tradiční potravinářský (ovoce, zel., ryby), rychlý rozvoj těžkého průmyslu a stavebnictví, licenční výroby velký význam má cestovní ruch (služby 55 % HDP) rozvoj infrastruktury, na blízkových. poměry vyspělý stát, zákl. péče bezplatná
Silná vazba na Evropu Zahraniční vztahy exportní komodity: textil 1/3, zeměděl. výr. 20 %, železo a ocel 15 % obchodní partneři: Německo 25 %, ostatní státy EU a USA, rozvoj vztahů s Blízkým východem politické vztahy: úzké vazby na Evropu, spojenec, tradiční nepřátelství s Řeckem (problematika Kypru) a Arménií (pogrom 1915), expanzionistické snahy vůči Iráku po válce v Zálivu Oblasti Turecka Istanbul a Thrákie Černomořské pobřeží Pobřeží Egejského moře Středomořské pobřeží Vnitřní Anatolie Východní Turecko (Kurdistán)
Program výstavby přehrad v Kurdistánu Díky výstavbě přehrad na Eufratu a Tigridu (22 přehrad, 19 hydrocentrál s instal. výkonem 27,4 mil. MWh) se výrazně zvýší energetický potenciál regionu a bude umožněna závlaha 1,6 mil. ha půdy. Oblast představuje nejzaostalejší region Turecka, s 60-70% zaměstnaností v zěměď., vysokou negramotností do r.2015 se má produkce potravin zněkolikanásobit potenciální konflikty se Sýrií a Irákem o vodu a její kvalitu
Boj o vodu v povodí Eufratu a Tigridu
Kdo jsou Kurdové? Kurdové jsou příslušníci společenství, které jazykově a etnicky patří do íránské větve indoevropské rodiny. Obývají horské oblasti převážně na území, jež bylo po první světové válce rozděleno mezi Turecko, Írán, Irák a Sýrii. Jejich celkový početní stav je předmětem sporů, nejasností a spekulací, a proto se udává v rozmezí mezi 20 a 40 milióny. Nejvíce Kurdů žije v Turecku, kde tvoří opět v závislosti na informačních zdrojích něco mezi 10,6 % a 22 % populace (tj. 7,4-15,4 miliónu). Následuje jejich počet v Íránu (9-10 %, tj. 6,4-7,2 mil.), Iráku (19-23 %, tj. 4,5-5,4 mil.) a Sýrii (6-8 %, tj. 1,0 1,5 mil.). V Arménii, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a dalších zemích bývalého Sovětského svazu žije dohromady na půl miliónu Kurdů.
Vymezení Kurdistánu
Klíč k současnosti aneb kurdská otázka po první světové válce Klíčem k pochopení situace současného Kurdistánu je závěr první světové války. V ní se na straně poražených ocitla Osmanskáříše, kterou měly nahradit nástupnické národní státy pod patronátem vítězných západních mocností. Země jako např. Sýrie se objevily na mapě světa vůbec poprvé a pod názvy oprášenými ze starověku, neboť po dlouhá staletí mezi tím se pro jejich území používala zcela odlišná pojmenování. Co je však hlavní státy pod týmiž názvy a ve stejných hranicích ve většině případů přetrvaly dodnes.
Ocalan byl odsouzen k doživotnímu trestu, na nátlak EU nebyl popraven PKK - býv. Strana kurdských pracujících a její vůdce Ocalan
Kyperská otázka Po letech sporů mezi tureckou a řeckou komunitou je od roku 1974 ostrov rozdělen Attilovou linií (linie okupace tur. armádou na tzv. Severokyperskou tureckou republiku (vyhl. 1983) a Kyperskou republiku, právního nástupce státu a kandidátské země EU
Historie do rozdělení ostrova bohatá historie (název podle nalezišť mědi), řecká kolonizace, později součást Říma a Byzance 1192-1489 - křižácké království, později odstoupené Benátčanům 1571 - turecká invaze, osmanská nadvláda, vznik turecké menšiny 19. st. - aktivizace řecké menšiny, tvrdé represe, ale po berlínském kongresu (1878) britská kontrola, formálně součástí Turecka do britské anexe a v r. 1925 vytvořena brit. kolonie dekolonizace od r. 1960, Turci získali odpovídající pozice (30 % v parlamentu, funkce viceprezidenta, 40% důstojníků v armádě) při 18 % zastoupení v populaci
Od rozdělení ostrova do současnosti otevřený konflikt propukl v r. 1963, od r. 1964 urovnán, vojska OSN hnutí ENOSIS (pokusy o připojení k Řecku v l. 1955 a 1973) 24.7. 1974 - vojenský převrat řeckokyperských důstojníků s cílem připojit Kypr k Řecku (tehdy fašistickému), invaze turecké armády a obsazení 40 % ostrova (200 tis. řeckých uprchlíků, 6 tis. mrtvých, trvalá přítomnost tur. armády) od roku 1974 je ostrov rozdělen Attilovou linií (linie okupace, 3 000 vojáků OSN) na tzv. Severokyperskou tureckou republiku (vyhl. 1983, prez. Rauf Denktaş) a Kyperskou republiku jednání o sjednocení ostrova vždy stroskotávají na neústupnosti obou stran, (navrhována konfederace, resp. federace, zmenšení území pod tur. správou) právní nástupce státu je jižní Kypr (kandidátská země EU), sev. Kypr de facto existuje, ale není mez. uznán kyperský problém může zkomplikovat přistoupení k EU
Ekonomický vývoj v 70. letech ek. stagnace, pokles živ. úrovně v 80. letech ekonomický vzestup již. Kypru, přírůstky HDP 6-8 % ročně, nyní 20 tis. USD na ob. (tzv. ofenzivní rozvojová politika), nyní nejvyspělejší nováčlenská země EU (odbytiště na Blíz. východě a v EU) sev. Kypr trpí izolací a napojením na méně vyspělé Turecko, omezené šance cest. ruchu šance na sjednocení ostrova jsou i se vstupem jižníčásti do EU minimální
Kypr - jedna z posledních železných opon Jediný přechod mezi S a J částí ostrova se nachází v Nikosii (Lefkoşa), jinak jsou hranice neprodyšně uzavřeny
Svědkové nedávní společné minulosti ostrova: mešita a pravoslavný kostel
LEVANTSKÉ STÁTY
LIBANON
Program obnovy Libanonu
Jižní Libanon - konfliktní zóna
Sýrie 14 mil. ob., exponovaná poloha při Levantském moři převažuje suchá plošina, na J poušť, pobřeží - úrodná nížina, středomořské a suché podnebí, na V Eufrat významná křižovatka kultur, součást Persie, Osmanskéříše od r. 1920 francouzské mandátní území, 1946 - samostatnost, antiizr.postoje, SAR 1958-61, 1967 - ztráta Golan, od r. 1971 prezidentemháfíz al-asad (Strana BAAS, Alavita), nyní jeho syn Bašár
Mimo městské oblasti stále převažuje ve stepních a polopouštních oblastech nomádismus
Velmi vysoká porodnost a přiroz. přírůstek kolem 4 % do konce 80. let, nyní 3 % (ročně musí vytvořit 200-300tis. prac. míst pro zachování životní úrovně) 1/2 na venkově,1/3 negramotných (rychlý úbytek) Arabové 90%, Kurdové 5%, 90 % muslimové, 8 % křesťané autoritářský režim, nedemokratický, ale od 2. pol. 80. let tržní reformy významná role armády ovládané alavitskou generalitou rozhodující je těžba a zpracování ropy (25 mil.t.), 55 % exportu textilní průmysl (30 % exportu) a pěstování ovoce a bavlny, chov ovcí (30 % exportu) obchodní partneři: Itálie, Francie, Rusko, významné vojenské dodávky z ČSSR a zemí vých. bloku do r. 1989 napjaté vztahy s Izraelem, jinak ale spíše stabilizující stát oblasti snaha o vytvoření osy Bejrút-Damašek-Bagdád-Teherán (protiváha role Izraele v oblasti)
Rychlý přirozený přírůstek a vojenské výdaje spolu s centrálně plánovaným hospodářstvím patří mezi největší problémy země