Středověká kolonizace na Českomoravské vrchovině 1. Problematika byla dlouho z hlediska terénního či komplexněji pojatého výzkumu prakticky neřešena 2. Historiografie i archeologie vycházely ze zpracování písemných pramenů (Jireček, Dobiáš, Altrichter, Šimák, Hosák, Jirásko, Žemlička, Vaníček ) 3. Širší zapojení archeologických pramenů, onomastiky, či vůbec práce s krajinou, bylo dosud provedeno pouze dílčím způsobem na konkrétní lokalitě Rokšten a Brtnice (Měřínský). 4. Zůstává problémovým faktem, že přímých archeologických pramenů je i přes jistý pokrok stále málo. 5. Proto se ve velké míře zapojuje celé spektrum disciplín a metod (klimatovegetační data, onomastika, geovědní disciplíny, analýza krajiny, archeobotanická data ). 6. Nejnovější zpracování problematiky středověkého osídlení na Havlíčkobrodsku a Pelhřimovsku Petr Hejhal, na Třebíčsku Milan Vokáč.
Aktivity v pravěku: na moravské straně (Třebíčsko) řada archeologických výzkumů areálů od neolitu. Na české straně Českomoravské vrchoviny rozšiřující se nálezový fond nálezů, výzkumy sídlišť a jiných areálů zatím chybí. Fenomén regionu: Rýžování a těžba zlata, těžba polymetalických rud. Úkolem archeologie je studium a záchrana všech typů areálů, které jsou součástí kulturní krajiny pravěku a raného středověku (rýžovnictví Au) a následně vrcholně středověkého surovinového průmyslu. Archeologie zkoumá míru ovlivnění struktury sídelní krajiny výskyty těchto surovin.
Osídlení starý a zemědělský pravěk: Posázaví sběr dat a vyhodnocení sbírkových předmětů P. Rous
Rámcová představa osídlení přemyslovských zemí ve 12. století. V prostoru centrální Českomoravské vrchoviny se předpokládá souvislý neobydlený pomezní hvozd, okrajové oblasti jsou zasaženy sídelními aktivitami. Teprve okolo poloviny 13. století je jihozápadní a centrální Českomoravská vrchovina souvisleji osídlena, zejména v souvislosti s počátky rudního hornictví.
Je nutné pokusit se o detailní pohled na věc: Začněme tím, že pojmenujeme všechny dostupné prameny ke studiu raného středověku a kolonizace na Českomoravské vrchovině: 1. Archeologické prameny: v centrální Českomoravské vrchovině chybí, nebo je neumíme rozpoznat. Jinak jde o ojedinělé nálezy keramiky, mince, apod (Posázaví, Třebíčko). V několika případech známe dílčí části pohřebišť (Telč, Červená Řečice, Staré Hobzí, Nová Bystřice). 2. Písemné prameny: záznamy v kronikách o událostech (např. Kosmas, Jarloch), donační či konfirmační listiny, směny majetků a zboží. 3. Onomastické prameny: např. tzv. přesídlenecké či služebné osady, toponyma odkazující na stezky a zemské brány (Příseka, Přeseka, Branišov, Branišovice, Stráž, Stražiště, Střížov, Střížovice apod ). 4. Architektura: románské nebo raně gotické farní kostely, klášterní budovy, výjimečně hradní architektura. 5. Archeobotanická data: Radiometrická data z pylových či makrozbytkových analýz profilů niv a rašelinišť.
Následně je nutné dopustit se úvahy o výchozích oblastech kolonizace Českomoravské vrchoviny
Výchozí oblasti a rané osídlení v české části Českomoravské vrchoviny Posázaví: pozdně románské farní kostely jako jádra sídelních areálů a centra farních mikroregionů, nejpozději na poč. 13. stol.: Běstvina (CR, sv. Jan Křtitel), Chřenovice (HB, sv. Václav), Pařížov (HB, sv. Máří Magdalena), Zahrádka (HB, sv. Vít). Havlíčkobrodsko: rané předlokační centrum s brodem přes Sázavu a kostelem sv. Vojtěcha. Na sever od Sázavy vznik menších center ve 12.-13. stol.: Česká Bělá s původně román. kostelem sv. Bartoloměje. Povodí Želivky: kníže Vladislav II. věnoval 1144 území pražskému biskupství, které zahájilo zasídlování. Centrem panství byl statek a později biskupské opevněné sídlo Červená Řečice, významné centrum Želiv. Chýnovsko: osídlení nejpozději ve 12. století snad i dříve (10.-11. stol.) je. Zdejší knížecí centrum v podobě správního hradiště s okolním osídlením archeologicky velmi málo poznáno. Pelhřimov: Ve 30. letech 13. století vzniká a zvolna roste trhová osada centrálního významu se středem okolo románsko gotického kostela sv. Víta. Rynárec: hustě osídlený farní obvod, zmiňován v listině 1203, osídlení tedy nejspíš již na sklonku 12. stol. Jindřichův Hradec: předlokační (protourbánní) osada či aglomerace osad centrálního významu 12./poč. 13. stol. Archeologické nálezy v areálu hradu naznačují opevněné hradiště snad ve středohradištním období. Jako feudál. Sídlo zmiňován 1220 (Heinricus de Domo Nova). Strmilov: pravděpodobně sídlo na stezce přes hvozd na Telč na Moravu. Románsko gotický kostel sv. Jiljí zmiňován 1255. Jih ČMV s vazbou na rakouské Podunají: Nová Bystřice, Landštejnsko, Slavonicko, osídlení horního toku Dračice a Skřemelice v Rakousku, osídlení rakouského Podyjí
Telč: předlokační (protourbánní) osada centrálního významu 12./poč. 13. stol. Situována pravděpodobně v dnešní místní části Staré Město. Na území středověkého města někdejší románský kostel s pohřebištěm (dnes pouze románská věž sv. Ducha). Brtnice: centrální osada (1234) s kostelem sv. Jakuba Většího Jemnice: Statek obdržel roku 1197 klášter v Třebíči. Roku 1220 zmiňováno městečko. Dačice: 1183 pro znojem. knížete a mor. markraběte vysvěcen olomouckým biskupem kostel sv. Vavřince (kronikář Jarloch). Třebíč: 1101 založen klášter benediktýnů. Předlokačním centrem pravděpodobně dnešní místní část Stařeč. Z území města pocházejí četné nálezy z období RS. Staré Hobzí: Farní ves s kostelem Nanebevzetí Panny Marie s román. kaplí sv. Ondřeje (1190), archeologické výzkumy v kostele (L. Burian), keramika 10.-11. stol. Archeobotanická data: Zlatá louka (Podmoklany, HB): ústup lesa, nástup pylů obilovin a plevelů 1050 BP = AD 770-1170 (E. Břízová) Koželužský potok (JI): nárůst uhlíků jako indikátor člověka u báze výplní potočního údolí 1025 BP = AD 925 Březina (Č. Bělá, HB): výrazné koncentrace kovů a tesaná dřeva v bázi sedimentů 970 BP = AD 1016-1155 Perlový potok (Květinov, HB): prudký nárůst uhlíků jako indikátoru člověka 880 BP = AD1042-1221
Aktivity v raném středověku: farní kostely s osadami, dvorce, trhové centrální (celní) vsi Kláštery s panstvími: (Želiv, Třebíč). Újezdy: Svatavin újezd (11. stol.), Libický újezd (1146-1148), Lubná (1167), Zahrádka (1219), Borek (1233). Zemské stezky a brány: Haberská, Humpolecká, Libická Rané feudální hrady (1. pol. 13. stol.): Vítkův Hrádek, Landštejn, Rokštejn? Na Českomoravské vrchovině neznáme žádné raně středověké správní či alespoň vojenské centrum v podobě knížecího hradu (hradiště) jako ve zbytku přemyslovských zemí!
Vzdálenost mezi nejvýchodnějšími RS hrady (hradišti) na české a nejzápadnějšími hrady na moravské straně je 40 až 100 km. To mohlo být pro řadu dosavadních badatelů poněkud nesprávným měřítkem pro stanovení okrajů sídelních oblastí a potažmo i rozsahu tzv. pomezního hvozdu. Ukazuje se, že nejméně od konce 12. stol. nebo od počátku 13. stol. se v nitru Vysočiny budovaly dvorce. Tyto dvorce spolu s dočasně využívanými strážnými lokalitami (Stráž, Strážiště, Střížov, Střížovice) mohly některé z voj. funkcí RS hradů v době zvolna doznívající hradské správy převzít. Role centrální převzaly trhové vsi.
Do konce 12. stol., nebo nejpozději do 30.-40. let 13. století existuje ve vnitřní ČMV řada sídel, často protourbánního charakteru, dvorce, osady či stanice na zemských stezkách, kláštery a v několika případech i raná feudální sídla. Tzv. pomezní hvozd byl v některých místech ztenčen až na 10-15 km. Při jeho překračování se překonávaly hlavní hřbety ve výškách 660765 m. Vysočina byla tedy např. ve srovnání se Šumavou či Krušnými horami velmi prostupná. Přestože má atributy pohraničního území, spíše než předělem byla kontaktním (spojovacím) regionem.
les, prales, hvozd Byl přirozenou hranicí lidských sídel, světa člověka Byl ale člověkem hojně navštěvován a využíván: Lov zvěře a ptactva Sběr lesních plodů a hub Cestování po zemských či podružných stezkách Těžba palivového a stavebního dřeva Brtnictví, uhlíři, dehtáři Pastva dobytka Odlesňování pro získání nové zemědělské a stavební půdy
Mýcení Klučení Žďáření Výstavba sídel
Eero Järnefelt, Žďáření (1893)
Zemské stezky Podle některých indícií nutno předpokládat základní a nejdůležitější spojnice z Podunají do Čech od pravěku Libická stezka Humpolecká stezka (1233) Haberská stezka (Habry zmíněny v Kosmovi k roku 1101) V nejnáročnějších úsecích mohly být zdejší stezky soumarové, nebo jen koňské, převážně však lze předpokládat stezky vozové
Úvozy (Hollwege): jsou pozůstatky vozových, koňských nebo soumarových stezek. Dochovány zejména v lesních terénech. Průzkum a dokumentace spočívá ve studiu písemných pramenů, mapování v terénu, zaměřování tras či systémů úvozů a v průzkumu (např. detektorem kovů). Nejčastějšími nálezy jsou podkovy, militária (šipky), kovové součásti postrojů a vozů Se zemskými stezkami na Vysočině jsou spojeny i bojové události v raném středověku, zejména mezi pražskými Přemyslovci a moravskými údělníky
Červená Řečice (PE): Biskupský statek a pravděpodobně dvorec. Při úpravách na nádvoří zámku byly nalezeny pohřby s esovitými záušnicemi. Větrný Jeníkov (JI): Zde trávil Vánoce roku 1149 olomoucký biskup Jindřich Zdík při cestě do Želiva. Nachází se na výše položeném a převážně zalesněném území, známém v 1. pol. 13. stol jako praedium Borek.
Želiv: Vzniká roku 1144 (nebo krátce poté) jako benediktinský klášter, pod vedením opata Reginarda Métského. Roku 1149 benediktini vyhnáni pražským biskupem a nahrazeni premonstráty s opatem Gotšalkem v čele. (Archeologické výzkumy od 90. let JČM. Knížecí dvorec u kostela sv. Petra a Pavla.
Pařížov (HB), sv. Máří Magdalena Chřenovice (HB), sv. Václav Běstvina (CR), sv. Jan Křtitel Zahrádka (HB), sv. Vít románské kostely: jádra sídelních areálů 12. -1. pol. 13. stol. Rynárec (PE), sv. Vavřinec
Česká Bělá (HB): centrem osídlení je původně románský či pozdně románský farní kostel sv. Bartoloměje. Archeobotanická data naznačují osídlení a rýžovnictví zlata snad již v polovině 12. stol. Bělá je v roce 1257 zmiňována jako hornická lokalita (argenti fodina in Biela). Profil Hl. (cm) δ13c, 14C BP± AD Probabl. P3 145-150 -25.1 730 ±30 1224-1297 95,40% P3 báze -24.7 970 ±25 1016-1155 95,40%
RANČÍŘOV - FARA (JI): příklad raného sídelního areálu na návrší nad nivou Jihlávky v zahradě východně od kostela. Zahloubené objekty, pec (výheň) a studna kostel sv. Petra a Pavla původně raně gotický (1. pol. 13. stol.)
Újezdy Jsou jednou z forem rané vnitřní kolonizace Vysočiny a dokladem teritorializace šlechty Svatavin újezd 11. stol. Libický újezd 1146-48 Lubná 1167 Zahrádka 1219 Borek 1233
Libický újezd Libický újezd na prvním vojenském mapování, 1764-1768. Převzato z www.geolab.cz
Libice nad Doubravou Mikroregion leží pod Železnými horami Je přirozeně provázán s Čáslavskem a Kolínskem v Polabí Centrem obce je původně románský farní kostel sv. Jiljí
Donátor odevzdává kostel do ochrany světci dokumentované románské části
Panské kurie: Jemnice (TR), románská věž u kostela sv. Jakuba Většího v Podolí. 12. století 1.polovina 13. století Ideální rekonstrukce panské kurie u kostela sv. Martina v Radomyšli
tzv. přesídlenecké osady (severní Lukavecko) Práchňany Čáslavsko Mohelnice
Centrální (trhové) osady sklonku raného středověku: Většina rodících se osad centrálního významu, která přerostla v menší vrcholně středověká města, těžila z polohy na obchodních stezkách nebo jejich uzlech. Pravidlem je umístění u regionálně či nadregionálně významného vodního toku při brodu. Někdy může být přítomno mýto (clo, thaloneum), jehož výběr či podíl z něho pronajímá někdy panovník jiným subjektům (šlechta, kláštery) Některé z těchto osad mohly částečně prosperovat díky rýžování zlata (Zlátenka, toky Hejlovka, Martinický p., Kejtovský p., Želivka, Brtnice a jejich přítoky) Pacov:
Pelhřimov: Ve 30. letech 13. století vzniká a zvolna roste trhová osada centrálního významu se středem okolo románsko gotického kostela sv. Víta severně od pozdějšího města. Lokalita situována na při brodu na břehu říčky Bělá. Archeologický výzkum areálu města i okolí je stále na velmi nízké úrovni. myšlenku raného založení předlokačního Pelhřimova podporuje existence osad s farou v Rynárci jižně od města (listina 1203)
Humpolec a Humpolecko: Prostorově je úzce provázáno se Želivskem Oblast je specifická výskyty zlata. Na scéně se objevují němečtí rytíři: (zal. 1190 - Ordo Equitum Teutonicum). Před rokem 1219 získal Humpolecko od panovníka právě tento řád. Otázka je existence a případného umístění komendy Němečtí rytíři vlastnili panství do roku 1233. V letech 1233-1253 vlastnil Humpolec želivský klášter. Bystrá 1226 Budíkov 1226 Jiřice 1226 Krasoňov 1226 Plačkov 1226 Lhotka 1226 Miletín 1226 eneolitická sekerka, Věž
Havlíčkův Brod: Předlokační osídlení kladeno do několika poloh: 1. Prostor Koňského trhu, dnešní Smetanovo náměstí. 2. Podle jiné teorie by mohla předlokační osada nacházet v prostoru dnešního hlavního náměstí. 3. Předlokační osídlení okolo kostela Sv. Vojtěcha, Z od městského jádra.
Jihlava (Civitas antiqua): Trhová osada jejíž podoba a rozloha nejsou známy, nejsou známy ani počátky (nejstarší zmínka 1233). Plnila některé funkce města (trh, clo, farní centrum, řemeslná výroba). Archeologické poznání je na rozdíl od vrcholně středověkého města na téměř nulové úrovni (19. stol. Leopold Fritz) Terén je navíc značně druhotně zasažen industriální výstavbou a dalšími změnami.
70.-80. léta ArÚ AVČR Brno 90. léta: ÚAPP Brno V současnosti ARCHAIA Brno, prac. Jihlava, MV Jihlava JIHLAVA město s nejdelší tradicí archeologie v regionu