MÍSTO Prachovské skály- (Prachauer Felsen) HL. PŘEDMĚT Prachovské skály a okolí --- The Prachov Rocks --- TURISTICKÁ VIZITKA: Středočeská tabule Jičínská pahorkatina Turnovská pahorkatina GEOMORFOLOGICKÁ 151 Prachovské skály Český ráj, 821 Prachov muzeum přírody Český ráj, 1735 Prachovské skály Šikmá věž - Český ráj 34 Císařská chodba Prachovské skály, 35 Prachovská jehla Prachovské skály, 60 Turistická chata Prachov, 61 Rekreačí zařízení Pařez, 62 Muzeum přírody Český ráj, 117 Jinolické rybníky, 158 Hrad Pařez, 1500 stálá výstava turistických vizitek na Prachově, 1538 Pomník bitvy u Jičína 29.6.1866 - Prachov Česká tabule OBLAST TURISTICKÁ ZNÁMKA A NÁLEPKA: PIDIFRK: 264 Český ráj Turnovská stupňovina / Vyskeřská vrchovina TURISTICKÉ OBRÁZKY (JOSIEK): 45 Prachovské skály, 46 Jinolické rybníky, PRACHOVSKÉ SKÁLY -- Přírodní rezervace - 243 ha (od roku 1933) MINCE PAMĚTNÍK : Návštěvnost 300.000 osob ročně. 77 Císařská chodba Prachovské skály Charakteristika Turnovská pahorkatina 1008 km2; křída (pískovce, slínovce a prachovce), kvartér (spraše, sprašové hlíny, písky a štěrky) Labe Severní moře, Atlantský oceán (Holínský potok) Cidlina 1 Kraj: Královéhradecký 4.758 km2 554.000 Obyvatel Okres: Jičín POVODÍ ŘEKY_ŘEKA_TOK Stát ČR Otevírací doba Prachovské skály: IV. (od dubna).-x. do (října): Pondělí-Neděle: 8-18 DOPRAVA SILNICE (třída, číslo) CYKLOTRASA Auto Železnice Pěšky (per pedes) Koštovaný pivovar: Staropramen Svijany Nová Paka Klášter Trasa I. třídy: 16 Řevničov Královec st.hr. - 200 KM [./13.]- Jičín (odbočka do regionální 2816) 35 Hrádek n/n st.hr. Bílá-Bumbálka, st.hr. - 376 KM [75./301.]- Jičín (odbočka do regionální 2816) III. třídy: 2816 Jičín - Střeleč II. třídy: 14 Hrádek n/n Liberec Turnov Prachov Jičín - Dětenice IV. třídy: 4016 Újezd pod Troskami Horní Podůlší - Holín Pardubice Jičín - Prachov 78 KM 041 H. Králové Jičín Turnov - 82 km [61./21.]km Jinolice (nejblíže) 1903 Prachovské skály křížem krážem přes Pařez a okolí. 10,43 KM (OMRON KROKOMĚR) Místo: Hotel Pod Šikmou věží, Lochov Co: Staropramen 11% (EPM) Hodnocení: 8 pivo, 10 obsluha, 8 prostředí Cena: 29,- Kč Místo: Turistická chata KČT, Prach. skály Co: Svijany 10% (EPM) Hodnocení: 5 pivo, 6 obsluha, 8 prostředí Cena: 28,- Kč Místo: Kemp, Prachov Co: Novopacký Brouček 10% (EPM) Hodnocení: 0 pivo, 0 obsluha, 2 prostředí Cena: 25,- Kč Místo: RZ Pařez Co: Klášter 11% (EPM) Hodnocení: 9 pivo, 9 obsluha, 7 prostředí Cena: 27,- Kč Pardubice Prachov (auto), Prachov - Lochov (pěšky), Prachovskými skalami + Pařez + RZ Pařez (pěšky) Datum 27. a 28.6.2014 Pořadové číslo roku 15-2014 Obyvatel 98 (část obce Holín) Metrů nad mořem // Area 397 // 24,3 km2 MAPOVÉ PODKLADY: ČESKÁ REPUBLIKA, MARCO POLO 2000, 1:300.000, ČESKÁ REPUBLIKA, PLANSTUDIO 2009, AUTOMAPA 1:350.000, GEOMORFOLOGICKÁ MAPA, KARTOGRAFIE PRAHA 2008, 1:620.000, ČESKÁ REPUBLIKA AUTOMAPA, EDITIONS ATLAS KARTOGRAFIE PRAHA 2011, 1:400.000 KČT - turistické Aktéři (turisté) Oblast: č.19. Český ráj - 1:50.000 Roman (cestopisec a dramatik), Soňa (vévodkyně de Houdini), Romča (soudobý Vilém Tell a geograf), Jaromír (lokátor, logik, mechanik a poradce) Vstupné: Prachovské skály (plné/důchod., děti, ZTP/ rodinné):60/30,30/ne; PES:10; Foto/Video: 0/0, Doba prohlídky: min. 3.hod, Bezbariérově: částečně Každá nula se nejraději přátelí s větším číslem. Josef Poláček o bychom se báli, na Prachovské skály. No, jelikož máme pro strach zaděláno, vydali jsme se do Prachovských skal zcela svěže v naplánovaném termínu. Zaparkovali jsme car po příjezdu v Prachově v naší ubikaci, kterou se stala Sportovní ubytovna 27. Chvilku jsme se rozkoukávali a potom jsme letěli na prohlídku okolí. Moto C 1 Cidlina pramení na svazích vrchu Tábor poblíž Lomnice nad Popelkou v místní části Košov v nadmořské výšce 550 m n.m. Délka toku je 89,7 km a povodí tvoří 1.165,57 km2. Vlévá se do Labe u Libice nad Cidlinou v nadmořské výšce 187 m. Popis z cest umělecká reportáž cestopis. 1 Pro osobní potřebu rodiny Houdkovy a přátel turistické obce.
Procházeli jsme územím, kterému se odedávna říkávalo Valy a místo tomu bylo skutečně nápodobné a ten nový název Prachov jsme brali jenom jako zamaskování. A co jsou to ty Prachovské skály? Je to pískovcové skalní město a přírodní rezervace v Jičínské pahorkatině jedno z nejznámějších skalních měst Českého ráje. Vznikly usazením pískovců, slínů a opuk na dně druhohorního moře jako součást českého křídového masívu. Skalní město vytváří tajemné rokle a hluboké kaňony, úzké chodby a průlezy, stromy, které se derou svými kořeny do skalních štěrbin. Tvoří půvabná zákoutí zarostlá hustým kapradím. Střed tvoří romantické skalní město se dvěma hlavními prohlídkovými okruhy, jenž tvoří více jak 17 vyhlídek. Je známo, že skály jsou osídleny od starší doby kamenné, což dokazuje mohutné slovanské hradiště Starý Hrádek, které využívalo ochranných prvků skalních útvarů. Dalším důkazem osídlení je skalní hrad Pařez. Nemalou zajímavostí je ta skutečnost, že přímo v srdci prachovských skal stávala vesnice českomoravských bratří - Moravsko, ale bohužel nepřežilo hrůzy třicetileté války. Dnes patří po restituci Šlikům 2. Tak jsme kráčeli po stoupavé silnici k centrálnímu parkovišti vchodu do skal z obce Prachov (Valy). Nejprve jsme se zastavili u renovované kapličky a nechávali jsme do sebe nasávat atmosféru. Všude to bylo cítit jiným stoletím a jeho pozůstatky a my se ten signál snažili zachytit. A to jsme již stáli u naší první informační tabule a hleděli na slova, která byla psána o tvrdém roce 1866 a jeho stopách do bezprostředního okolí zdejšího. Stáli jsme před hlavním Pomníkem bitvy u Jičína 29.6.1886 a soucítili jsme s tehdy našimi vojsky a obdivovali jsme ve své podstatě Prušáky. 2 Schlik (Šlik-zčeštěle) jedná se ukázku rodiny, která se ve svém historickém rozvoji dokázala vypracovat z relativní bezvýznamnosti až nejvyšším poctám. Šlikové byli vojáky a vojevůdci, ale i vzbouřenci a rebely. První zmínka o rodu pochází z roku 1394. Na počátku vzestupu stál Kašpar Schlik, který jako písař doprovázel krále Zikmunda v roce 1415 do Kostnice. Za Kašparovy věrné služby králi byla tato persona s přihlédnutím k šlechtickému původu své matky (jediná dcera hraběte Collalta de Camino) povýšena do šlechtického stavu. V roce 1422 byl rodu udělen stav svobodných pánů a v roce 1437 říšský hraběcí stav. Kašpar se později stal správcem Chebska a své majetky rod v okolí rozšiřoval. Rod se v dalším období rozštěpil až do nepřehledných větví. Významnou osobností byl Albrecht Schlik, který v roce 1527 vedl vojsko pro Turkům. Schlikové založili město Jáchymov a začali tam razit mince, na kterých neskutečně zbohatli. Pro mě nejznámější osobou tohoto rodu je Jáchym Ondřej Schlik (1569-1621), který byl po bitvě na Bílé hoře v Praze popraven jako první z 27 popravených. Na Bíle Hoře bojoval také Jindřich Schlik a do posledního muže bránil zámeček. Za statečnost nebyl císařem potrestán pro vzpouru, ale byl oceněn a poté přešel pod císařská vojska, kde působil v armádě Albrechta z Waldsteina. Proti Albrechtovi z Waldsteina se aktivně zúčastnil ve spiknutí a později se výrazně dělil o jeho majetky. Své bohatství Jáchym zvýšil následnou ražbou kvalitních mincí. Jindřich byl jediným Schlikem, který po třicetileté válce zůstal v Čechách a jeho hlavním sídlem se stal zámek v Jíčiněvsi. V Jičíněvsi sídli i dnešní potomci tohoto rodu, který v roce 1993 restituoval Prachovské skály a další majetky. 2
Pak jsme se již dostali před Muzeum přírody Český ráj v Prachově a hleděli jsme na tu lidovou tvořivost. Mají to tam zajímavě uspořádané a tak jsme vše prohlédli free. Potom jsme se vydali po modré stezce do Hotelu Pod Šikmou věží a pak stoupákem nad muzeem jsme se dostali do míst, kde se nacházely další válečné kříže a také bylo ve skále možno rozpoznat pozůstatky jedné z první zdejší tvrze, ale faktem jenom torza. Vcelku pozvolnou cestou, částečně tesanou v pískovci, jsme se po slabé půlhodince, dostali pod Šikmou věž a následně do cíleného hotelu, kde jsme usedli do čistě oblečené hospody. Po chvíli k nám přišlo číšnictvo (Eva a Jan) s roztomilým slovem v hrdle my si objednávali. 3
Začínalo se nám stmívat a tak jsme dali dva podvečerní Staroprameny a nebylo to špatně natočené pivko. Když k tomu připočtu tu solidní číšnickou ochotu, klidě bych na hotelu rok pobyl, ha. A tak jsme se vrátili na ubikaci a už plánovali kroky příštího dne. A bylo ráno a my jsme svižně vstali a po rozloučení se s vlaštovkami jsme se vydali napříč kopci okolo dalšího kříže zkracovačkou přímo k Turistickému centru Český ráj. Ochotný a vlezlý pán tureckého typu se nám snažil prodat vše možné a nemožné. Něco jsme koupili, aby mu nepošla rodina a asertivně jsme se s ním rozloučili a už jsme to upalovali do skal. Ve svém 0,96 km jsme stáli před vstupem a platili jsme skalné. Pro svůj krok jsme zvolili červenou stezku a procházeli jsme Brankou k místu, které se zve Křížkovského Vyhlídka, ze které jsme hleděli nejprve okolo sebe, na sebe a pak také na Jinolické rybníky a další zajímavá místa, která jsme načítali ze zakoupeného průvodce. Okolo nás bylo 4
i více turistů. My jsme si představovali, že je rok 1930 a pátrali jsme po astrálních ulitách členů pěveckého sboru Křižkovský z Prahy. Bohužel marně a tak jsem jenom já drobně zanotoval, aby to bylo stylové. Potom jsme zase šli. Dříve se vyhlídka jmenovala První pohovka, ale to jsme již nezkoušeli, protože jsme byli relativně dosti vyspalí. Vyhlídka byla luxusní do širokého okolí a my tedy hltali také okolní kopce a už jsme plánovali jejich zdolání v dlouhodobém časovém horizontu. Pravdou je, že některé z nich jsme již měli zdolány a tak jsme na Trosky hleděli jako světošlápci. Těla jsme uvedli v pohyb a po malé chvíli 5
jsme stáli na Hlaholské vyhlídce, která byla pojmenována pro změnu podle dalšího známého pěveckého sboru Hlahol. Zde jsem již nic nezpíval a jenom jsme hleděli do dalších rovin a bylo to skutečně zase jiné a hezké. Hleděli jsme na Krkavčí skály a na homolích skal byly vidět vrcholové knížky skálolezců. Další kroky jsme vedli do Císařské chodby, která byla pojmenována po rakouském císaři Františkovi I., který ji měl navštívit již v roce 1813. Přesto, že ve skalách tento císař nikdy nebyl, název se ujal a používá se až do dnes (do sich por). Chodba je nehledě na její pojmenování neskutečně hezká a tajemná a nevím, co se o ní vše dá napsat a tak jsme se jí nechali ovládat. Stezkou jsme klesali po kluzkém schodišti do prostoru, kterému se ve skalách říká Točenice. Pravdou je, 6
že jsme po cestě zastavovali a prolézali kdejakou štěrbinou a docela si to užívali více dobrodružně a hlavně hravě. Už jsme prolezli spousty pískovcovými sekupeními, ale nutno dodat, že tyhle homole prostě působily jedinečně a nově. Myslím, že ty knihy, které tyto stavy popisují, hovoří také o námi prožité skutečnosti a dá se tedy hovořit o stavu pravdivém zcela. 7
Z celých Prachovských skal na nás zkrátka a jednoduše nejvíce zapůsobila právě tato chodba a bylo v ní snad vše, co by kdo zde i jako šutrolog hledal. A my byli na náměstí a hleděli na Točenici a hned zas na Jehlu a pak za Šlikovu vyhlídku, na Vyhlídku Českého ráje a prostě na veškeré skalní uskupení nehledě na to, kterým názvem bylo zrovna v tuto dobu pojmenováno. A najednou se před námi objevila lavička a my se ve 8
svém třetím kilometru posadili a pěkně si těch skal užívali v klidu posedu. Kolem procházely davy všech možných zvědavců a byl hodně slyšet polský jazyk. S Jaromírem jsme si vyběhli na Šlikovu vyhlídku a pak jsme se všichni dali do pohybu a mířili jsme svými kroky k Turistické chatě Prachov. Terén byl pozvolně klesavý a my po malé chvíli stáli u dolního vstupu do skal a již jsme byli v turistické chatě a již jsme si objednávali Svijany na spláchnutí toho písečného prachu. Pravdou je, že jsme již se Soňou pili lepší Svijany, ale když je hlad, tak je i husa dobrá a tak jsme hrdlo zalili a byli rádi. Jaromír si v mrazáku našel 9
svoji neřest a nanuk mu chutnal. Romča se rozhodl, že pro změnu vyhledá toaletu a zkontroluje její stav a to se mu také povedlo. Následně jsme své kroky zavedli do dalšího informačního centra, kde jsme s paní informátorkou pohovořili tak nějak o Českém ráji v zaměření na specifičnost Prachovských skal. Byla to velmi milá debata a s IC na horním vstupu se vůbec nedá přirovnávat, protože nám paní po celou dobu nic nevnucovala a tak to bylo fajn. Své následné kroky jsme vedli k bývalému koupališti U Pelíška. Když jsme k němu došli, zjistili jsme, že je v něm napevno usídlena teta baktérie Sinice (Cyanobacteria), která ho dokonale zabydlela. V ruce jsme drželi nějaké fotografie z dob největší slávy koupaliště a tak nějak nám bylo i smutno, že dnešní stav dospěl do těchto stavů. Co dělat, přijali jsme tento stav a své kroky jsme vedli směrem k hradu Pařez. Kráčeli jsme po červeně vedené stezce takovým drobným údolíčkem Na Vodách a všude bylo takové zajímavé vlhko a krásné ticho a došli jsme do části Na Stájích, kde jsme se zvěčnili. To jsme již procházeli mezi dal- 10
šími pískovými strážci, které na nás hleděli z Kozího hřbetu, Lebky, Lahole a my procházeli dále Pařezskými vrchy. Blížilo se poledne a my jsme ve svém 5,9 km dorazili před schodiště hradu Pařez. U schodiště jsme se začetli do informační tabule a zjistili jsme, že ve všech třech podkladech si o Pařezu každý píše, co chce a tak jsem za tu pravou variantu označil tu svou čtvrtou, kterou jsem rodinným turistům přetlumočil. A to jsme se již vydali po kluzkém a vlhkém pískovcovém schodišti do vytesaných chodeb v pískovcových bloků. Bylo to zají- 11
A co je to ten hrad Pařez? Dneska to jsou už jenom romantické zbytky středověkého hradu, nacházející se pod obcí Pařežská Lhota. Hrad kdysi skutečně vypadal jako pařez a proto nesl i toto pojmenování. Vlastně původní název nesl Husí nůžka a je zcela zjevné, že se vždy jednalo o pojmenování čehosi netradičně vypadajícího. Hrad byl obklopen ze všech stran vodou v hlubokých hrázích rozprostřených rybníků (dnes o nich není žádné památky a možná jenom ta bahnovitá mokřina je určitou stopou po jejich existenci). Dnes z Hradu zbyly akorát dva sklepy a nějaká ta vytesaná schodiště do pískovce. Na hradě Pařezu byly nazeleny groše z doby panovníka Václava IV. (1372). mavé a každý jsme si prolézali svým směrem. Jenom Soňa stála na stráži a hleděla na to naše radostné prolézání. Prostě to bylo zase něco jiného a nešlo to si to takto pěkně neužít. A já jsem se mezi tím naším prolézáním snažil naši skupinku vyfotit. Některé prostory byly skutečně velmi neobvyklé a nové a generovaly zcela nové zážitky a chemie těla po krátké době do těla zasílala své nové prožitkové látky a my dále prolézali zcela opojeni. Ze zbytků hradu jsme se po drobné chvíli vrátili na cestu a své kroky jsme vedli k 12
Rekreačnímu středisku Pařez. Procházeli jsme silničkou velmi vlhkým prostředím uzavřeni pískovcovými útesy zajímavé to bylo. A pak jsme spatřili informační tabuli, která nám oznamovala, kudy tudy a my odbočili vpravo. Po asi 300 metrech se nám obnažil celý areál. No, zírali jsme jako na jinou planetu, protože areál byl pln na pospas ponechaných částí (bazénů bez údržby a jiných) byl to památník dob dřívějšího tuzemského maxima. Bohužel doba se překlopila a takhle to dopadlo. My jsme své kroky vedli do fungující restaurace a už si objednávali dršťkovou polévku. Restaurace byla v pohodě a my si sedli na terasu a pozorovali části s údržbou a bez údržby. Polévka byla naprosto jedinečná a servírka Renatka si velmi mile vyprávěla s Romčou a vůbec se mu věnovala a pozvala nás na noční prohlídku Valče. A tak nezbylo nic jiného a museli jsme si se Soňou dát polední pivko a tentokrát bylo z pivovaru Klášter a bylo naprosto jedinečné. Na terase jsme si však dali ještě poobědní kávičku a nějak se nám ani zpět nechtělo kráčet, ale nastal čas a my museli své kroky rozpohybovat. Vraceli jsme se zpátky okolo zříceniny hradu Pařez a v části Na Stá- 13
jích jsme odbočili z červeně značené stezky na zelenou a své kroky jsme vedli pod Kozím hřebenem, Starým hrádkem a Holým vrchem. A pak jsme se okolo zvoničky a zarostlé Seifertovy vyhlídky dostali k Parkhotelu Skalní město 3. Tato naprosto jedinečná stavba na nás tak dokonale zapůsobila, že jsme v ní po domluvě se službu konající recepční provedli exkurzi. Byli jsme velmi překvapení z té snoubící se ochoty, skvělé to bylo. Po tomto fantastickém zážitku jsme směřovali po žluté stezce zpátky do Prachova. Na křižovatce do Jinolic jsme se zastavili u pomníku Dr. Vladislava Lepaře, který je znám mimo jiné tím, že sepsal prvního a druhého průvodce Prachovskými skalami, ale se svým otcem i mnohým dalším a jeho příčinnému přínosu patří právem tento pomník. A v pozvolném stoupání jsme to docupitali zpátky k Turistickému centru Český ráj a nakonec jsme 3 Parkhotel Sklalní město Na vysoké plošině mezi silnicemi do chaty KČST a do Březky-Libuně se nachází moderní hotelová stavba ve slohu rázu krajiny šťastně se přimykajícím. 40 pokojů s překrásnou vyhlídkou do Českého ráje. Tekoucí voda studená a teplá, vzorně vybavený hotelový podnik, výborná kuchyně, dobrý příjezd autem, garáže, telefon č. 3.... Jan Košíček se narodil v tiché vesničce - Horním Lochově - dne 29. května roku 1888 v rodině chudého lomaře. Po návštěvě školy v nedalekém Ostružně vyučil se číšníkem v Praze, ve známé a dnes již zrušené restauraci "U Donátů" ve Spálené ulici. Po vyučení pracoval ještě nějaký čas v Praze a roku 1907, devatenáctiletý, odešel do Liberce.V "České besedě" působil jako vrchní číšník až do roku 1913 a živě se zúčastňoval jako nadšený sokolský pracovník českého menšinového života. Léta prožitá v tomto význačném severočeském městě, důležitém východisku do Ještědských i Jizerských hor, měla pro něho nemalý význam. Přinesla mu nejedno poučení o dokonale vybudované a organizované službě pro rozvoj turistiky a nejeden podnět pro vlastní práci v jeho povolání. Nabytých zkušeností mohl záhy s prospěchem využít ve svém rodném kraji. Rok před první světovou válkou získává pronájem Pensionátu Klubu českých turistů v Horním Lochově pod Prachovskými skalami, kde působí až do roku 1917, kdy se jeho vedení vzdává pro těžké zranění, utrpěné na ruské frontě.když pak byla v samém středu Prachovských skal vybudována chata Klubu československých turistů, nemohl se v roce 1924 stát jejím nájemcem nikdo jiný, než právě Jan Košíček, dobře zasvěcený do místních poměrů a dokonale zapracovaný ve svém oboru. Záhy se stala chata v Prachovských skalách oblíbeným a vyhledávaným turistickým střediskem i letoviskem stále vzrůstajícího počtu návštěvníků, uznale oceňujících ochotu a starostlivost Jana Košíčka a jeho choti. Po deseti letech uskutečňuje Jan Košíček s obdivuhod-nou podnikavostí a odvahou, jemu tak vlastní, projekt velkoryse řešeného, hotelového podniku, navržený Ing. arch. Stejskalem. V půvabném prostředí Prachovských skal, s okouzlujícími výhledy do Českého ráje, do kraje i k dalekým horám, na pozemcích českobratrské vesnice Moravska, zničené v třicetileté válce, bylo započato roku 1934 se stavbou dnešního Parkhotelu "Košíček". Jednalo se o stavbu v tzv. prachovském stavebním slohu s použitím domacího materiálu. Pro finanční nesnáze bylo nutno plán poněkud zmenšit, ale přesto, když byla roku 1935 moderní stavba, svítící jasnou červení vysoké střechy a bělostí zdiva z temných lesů a skal otevřena, ukázalo se, že je největším a nejdokonaleji vybaveným hotelovým podnikemv nejširší oblasti Českého ráje. Košíčkův hotel, překvapující i nejnáročnějšího návštěvníka, stal se pochopitelně nejpřitažlivějším doplňkem přírodních krás tohoto kraje a trvalým památníkem cílevědomé a příkladné práce. Vždy bude připomínat svého obětavého budovatele, předčasně opouštějícího své dílo v necelých padesáti letech, kdy tragicky zahynul dne 23. května roku 1937 na libuňském železničním přejezdu. Ironií osudu právě v době znovu ožívajícího turistického ruchu a nedaleko míst, jimž věnoval všechny svoje síly - pod hřebenem Prachovských skal, které byly nejbližším svědkem jeho dětství i mládí...a tak v Českém ráji, na Jičínsku, zůstane v trvalé paměti životní práce dlouholetého snaživého a oblíbeného hospodáře turistických podniků v Prachovských skalách hoteliéra Jana Košíčka, kterou tak významně prospěl svému rodnému kraji. 14
opět navštívili, po zazvonění na zvonek, Muzeum přírody. A to jsme již dostávali opětovný hlad a tak jsme zkusili restauraci Turistického centra Český ráj. Dali jsme si smažák, který jsme si mysleli, že se snad ani nedá zkazit, ale zjistili jsme, že to lze. Já jsem také nám nechal paní natočit desítku z pivovaru Nová Paka. Divné bylo, že pivo natočila jedním tahem, ale jelikož byla žízeň, do piva jsem se zakousl. To jsem však neměl dělat, protože takovouhle pachuť jsem ještě v pivu nikdy nepil. Netrvalo dlouho a já jsem pivo ze svých úst vracel zpátky přírodě. Zbytek piva jsem vylil do smrčků a pivo pro Soňu jsem vylil bez jakéhokoli koštování, abych ji neohrozil (v tu chvíli jsem chápal ta slova chlapů z bufetu od parkoviště, kteří říkali, že jestli se chci., ať jdu do stánku na Novopacké). Takhle jsme opustili Turistické centrum Český ráj a raději jsme odešli beze slova, protože jinak bychom museli snad i něco říci. Pochod jsme ukončili na naší základně ve Sportovní ubytovně ve svém konečném kilometru 10,43. Prachovské skály jsou krásné a také plné kontrastů v čemkoli, ale byli jsme rádi, že jsme je viděli a budeme na ně mile vzpomínat. Hlavní odkazy a kontakty PAVUČINA: E-DRÁT.: TEL.: www.prachovskeskaly.com, www.hotel-podsikmouvezi.eu, www.prachov.cz, www.kozel.cz, www.kempyjicinska.unas.cz, www.prachov27.cz, www.skalnimesto.cz, j.m.schlick@seznam.cz (Prachovské skály - správa), broucek@novopackepivo.cz (pivovar Nová Paka) info@hotel-podsikmouvezi.eu (hotel Pod Šikmou věží), jsmejcova@atlas.cz (ubytování Jana Šmejcová), parkhotel@skalnimesto.cz (Parkhotel Skalní Město), rampas.prachov@seznam.cz (Turistická chata Prachov KČT) +420.493.534.763 (Prachovské skály - správa), +420.777.901.211 (Prachovské skály - správa), +420.493.533.245 or +420.722.703.595 (hotel Pod Šikmou věží), +420.493.524.641 (Turistická chata Prachov - KČT), +420.739.566.943(Sportovní ubytovna Prachov), +420.737.544.445 (Parkhotel Skalní Město), ADRESA: J.M.SCHLIK s.r.o., Vokšice 1 zámek, 506 01 Jičín (Prachovské skály majitel) (ostatní kontakty a odkazy se nachází v obsahu dokumentu) Seznam využitých zdrojů (tištěné dokumenty): 1. Kol. autorů. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. 2. Kol. autorů. Turistická encyklopedie České republiky. Praha: Reader s Digest Výběr, 2010. ISBN 978-80-7406-106-6. 3. Kol. autorů. Česká republika. Stručný turistický průvodce ČR. Cheb: Music Cheb, 2002. ISBN 80-85925-12-5. 4. Kol. autorů. Statistický lexikon obcí ČR. Praha: ČSÚ a MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. 5. DVOŘÁČEK, M. Lexikon měst do kapsy. Praha: KMa, 2005. ISBN 80-7309-259-7. 6. Kol. autorů. Myšlenky do kapsy 1. Olomouc: FIN, 1994. ISBN 80-85572-23-0. 7. KOUTEK, T., ŠPAČEK, J. Motoristický průvodce po silnicích České republiky. Praha: SW Travel, 2007. ISBN 978-80-239-9074-4. 8. HÄUFLER, V., KORČÁK, J., KRÁL, V. Zeměpis Československa. Praha: Československá akademie věd, 1960. ČSAV Praha. 9. Kol. autorů. Ottova encyklopedie ČESKO. Praha: OTTOVO nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7360-709-8. 10. BÍNA Jan, DEMEK Jaromír. Z nížin do hor Geomorfologické jednotky České republiky. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80200-2026-0. 11. ŽAKET. Česká republika, atlas s cyklotrasami hrady, zámky, rozhledny, kempy, přírodní zajímavosti. [1:240.000]. Praha: Žaket Praha, 2012. ISBN 978-80-7233-369-1. 12. Kol. autorů. 80 měst ČR. Brno: P.F. art, spol. s r.o., 2004. ISBN 80-7348-036-0. 13. Kol. autorů. Česko v mapách. Praha: Edition Atlas, Kartografie Praha 2011. EU code DC 685 993. 14. NOVÁK, Zdeněk. Prameny řek: Prameny, Prameniště a Horní toky. Praha: OLYMPIA, 2005. Vydání první. ISBN 0-7033 872-5. 15. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2349-8. 16. ŽAKET. Autoatlas: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2010. 17. ŽAKET. Autoatlas s cyklotrasami: Česká republika. [1:240.000]. Praha: Žaket, 2012. 18. DAVID, P., SOUKUP, V. Velká turistická encyklopedie Královéhradecký kraj. Praha: Knižní klub, 2009, vydání první. ISBN 978-80-242-2454-1. 19. FREYTAG & BERNDT, Železniční mapa České republiky. [1:900.000]. Praha: FREYTAG & BERNDT 2008. 20. SŽDC, s.o., Vlakový JÍZDNÍ ŘÁD 2014. Praha: SŽDC.s.o. 2013. 21. Kol. autorů, CYKLOATLAS Česko (podrobný cykloatlas). [1:75.000]. Vizovice: SHOCART spol. s r.o., 2014. ISBN 978-80-7224-626-7. 22. WALDHAUSER, J. Keltské Čechy. Praha: ACADEMIA, 2012. ISBN 978-80-200-2119-9. 23. DIESTLER, R. Pivopedie. Praha: Euromedia Group k.s. Knižní klub 2014. ISBN 978-80-242-4486-0. 24. VELARTOVÁ, J. 10 Zastavení v Českém ráji. Semily: VČT 28, 1990. ISBN 80-9000 35-1-6. 15
Seznam využitých zdrojů (elektronické dokumenty) 1. WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/seznam_německých_názvů_obcí_a_osad_v_česku 2. WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/prachov 3. WIKIPEDIA: http://cs.wikipedia.org/wiki/železničí041 4. WIKIPEDIA: : http://cs.wikipedia.org/wiki/cidlina 5. PLÁNOVAČ TRAS (SILNICE III. A IV. TŘÍDY): http://www.skoda-auto.cz 6. TURISTICKÝ DENÍK: http://www.turisticky-denik.cz 7. TURISTICKÉ ZNÁMKY: http://www.turisticke-znamky.cz 8. PIDIFRK: http://www.pidifrk.cz Využitá osobní fota: Ing. Roman Houdek Houdini - H, Roman Houdek Romča - R, Jaromír Houdek J, Soňa Houdková S DOKUMENT BYL VYTVOŘEN PRO OSOBNÍ POTŘEBU RODINY HOUDKOVY Z REÁLNĚ PROVEDENÝCH CEST. JE POSTOUPEN K ELEKTRONICKÉ PROHLÍDCE PRO INSPIRACI VŠEM ZAPÁLENÝM TURISTŮM. Použité fotografie zpravidla vlastní, ostatní použity s udělenými souhlasy a sdílenými právy. Kontakt:HOUDINI111@email.cz (Czech, English, Russian) ROMAN - Houdini ROMAN - William Tell JÁRA - Jerome SOŇA 16