SEXUÁLNÍ ÚCHYLKY, DEVIACE A ABERACE

CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036 SEXUÁLNÍ ÚCHYLKY, DEVIACE A ABERACE Ing. Mgr. Hana Janiková

SEXUÁLNÍ ÚCHYLKY, DEVIACE A ABERACE Ing. Mgr. Hana Janiková CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036 1

OBSAH 1 Úvod 3 2 Slovníček pojmů 4 3 Normalita sexuálního chování 4 4 Determinanty psychosexuálního vývoje 7 4.1 Sexuální identifikace 7 4.2 Sexuální role 7 4.3 Sexuální preference 7 4.4 Sexuální chování 8 5 Sexuální deviace 9 5.1 Deviace v aktivitě 10 5.1.1 Voyeurismus 10 5.1.2 Exhibicionismus 11 5.1.3 Frotérismus 13 5.1.4 Tušerství 13 5.1.5 Patologická sexuální agresivita 13 5.1.6 Agresivní sadismus 16 5.1.7 Sadismus a masochismus 18 5.1.8 Jiné deviace v aktivitě 21 5.2 Deviace v objektu 22 5.2.1 Pedofilie 22 5.2.2 Fetišismus 26 5.2.3 Transvestitismus 28 5.2.4 Jiné deviace v objektu 29 5.3 Kombinované a polymorfní sexuální deviace 31 5.4 Sexuální deviace u žen 32 6 Anamnestické vyšetření deviantního vývoje 33 7 Terapie 43 7.1 Možné komplikace terapie 47 8 Pomoc obětem sexuální agresivity 49 9 Použité zdroje 51 2

1 ÚVOD Sexuální chování je prapůvodní lidskou vlastností, je zjevnou realizací sexuality. Bez sexu by nebyli lidé na této planetě. Sexualita je vydatným zdrojem kladných i záporných citů a zkušeností, do značné míry spoluurčuje kvalitu lidského života. V užším slova smyslu představuje sexuální chování erotické projevy, genitální a orgastické aktivity (soulož, necking, petting, felace, masturbace, aj.). V širším smyslu představuje takové aktivity, které souvisí s pohlavní rozdílností (vyhledávání partnera, namlouvání, atd.). Sexuální chování je vymezeno kategoriemi pohlaví, sexuální identifikací a orientací. V souvislosti s variantami sexuální orientace se hovoří o heterosexuálním chování, homosexuálním chování, případně bisexuálním chování. Sexuální chování nemusí být vždy v souladu se sexuální orientací a identifikací (např. heterosexuální muž identifikující se jako heterosexuální muž může v praxi projevovat i homosexuální chování, třeba jako náhražkové sexuální chování při nemožnosti kontaktu s přirozeným sexuálním objektem, typicky ve věznicích, armádě apod.). Absence či omezení sexuálního chování, zejména soulože, se obvykle označuje jako sexuální abstinence. [Kolářský, 2008, s. 22] rozlišuje kategorie lidského sexuálního chování takto: vábení všech příslušníků opačného pohlaví zdůrazněním signálů své pohlavní příslušnosti; svádění tohoto určitého partnera; genitál partnera či jiné intimní části jeho těla jsou přístupny dotykům; genitální spojování; orgasmus (konceptivita). V současnosti je zmapována široká škála sexuálních deviací od společensky neškodných projevů přes společensky obtížné jednání až po nejnebezpečnější trestní činy proti důstojnosti, zdraví nebo životu obětí. 3

2 SLOVNÍČEK POJMŮ Samostatná příloha. 3 NORMALITA SEXUÁLNÍHO CHOVÁNÍ Problémem sexuálních deviací je otázka normality. Co je vlastně normální a co je deviantní? To, co jedna kultura považuje za normální, může být v jiné kultuře sankcionováno jako deviantní a patologické (sebevražednost či homosexualita ve starověkém Řecku). Abnormalita (deviace) není totiž nic jiného než chování odlišné od společensky přijatých norem. Jednání, které není konformní vůči některé normě či soustavě norem, kterou akceptuje velké množství osob v dané komunitě nebo společnosti. Pak jde o to, od jakých norem se chování odlišuje (od zvyků, obyčejů či od zákonných norem), do jaké míry a jaké jsou pak sankce (pozitivní, negativní, formální, neformální). To, co je pokládáno za normální (i míra tolerance), se mění společnost od společnosti, nejen v různých společenských skupinách, ale také v čase. Někteří sociologové vycházejí ve svých teoriích společnosti z toho, že každý systém (i každá jeho součást) ve společnosti plní svou funkci ve vztahu k udržení celku. Systém tedy funguje eufunkčně. R. Merton ale přišel s novou kategorií, kategorií dysfunkce. Ne všechny části se totiž chovají tak, aby byl celek udržen. Některé části působí dysfunkčně, ale i to může být žádoucí, protože to může vést k pozitivní změně celého systému. Z hlediska posuzování o normalitě a patologii sexuálního chování lze vycházet z určitých rysů [Weiss, 2008, s. 19]: existují: rysy druhově specifické, které jsou vlastní příslušníkům druhu Homo sapiens bez zřejmých transkulturálních rozdílů některé formy chování (např. brutální agrese vůči dětem či vůči starým lidem) jsou všude označovány za nelidské ; rysy kulturně specifické, které jsou způsobeny kulturními rozdíly ve výchově dětí, různými tradicemi v jednotlivých společenstvích apod. blízký tělesný kontakt (například mezi muži) na veřejnosti je v některých kulturách považován za nepříjemný, jinde je plně akceptován; rysy individuálně specifické, podmíněné specifickým ontogenetickým vývoje, osobností, rodinnou výchovou, postnatálními zkušenostmi každého jedince. Některé projevy, které jsou u některých jedinců považovány za úplně normální, 4

a jsou od nich dokonce i očekávány, jsou u jiných příznakem nějaké poruchy. Tyto individuálně specifické rysy jsou determinovány i věkem (projevy infantilní, senilní atd.), ale i pohlavím. Mluvíme zde o maskulinitě a geminátě. Pohlavní rozdíly v myšlení i chování přitom hrají důležitou roli nejenom v interakcích sexuálních. Definice normality sexuálního chování [Weiss, 2008, s. 29]: ze sexuologického hlediska za normální lze považovat takové konsenzuální (souhlasné) sexuální aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně zralými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery, a jež nevedou k jejich psychickému nebo tělesnému poškození. Existuje řada pohledů v otázce zařazení sexuálních aktivit do normality či do deviace. Deviantní sexuální chování nemusí upozorňovat na přítomnost deviace a naopak normální chování ještě neznamená, že se jedná o důkaz sexuální normality. Definice sexuální normality určují více názory sociální a kulturní než medicínské, natož biologické. Navíc se v průběhu let mění vlivem zmíněné kultury či politického uspořádání společnosti. Statisticky lze za normální považovat chování s největším výskytem, z biologického hlediska pak takové chování, kterým bude dosažen biologický účel, tedy reprodukce. Aberantní chování Jde o takové chování, které porušuje některou sociální normu nebo skupinu norem, avšak sama platnost normy není aberantem zpochybňována. Aberant je si vědom toho, že narušuje normu a její platnost uznává. Deviace V obecném pojetí se jedná o jakoukoliv odchylku od normální společenské struktury, nebo od normálního průběhu funkce. Jedná se o takovou vlastnost jevu či funkce, která překračuje krajní mez elementární jednoduchosti, jde o variabilní podobu ustáleného jevu. Normálnost a deviace nejsou protichůdné, neslučitelné kategorie, ale jde o kontinuum, směřující od normálu k deviaci. Lidé nejsou méně nebo více deviantní, jsou deviantní nebo nedeviatní. Za deviaci je přitom, ze sociologického hlediska, považována variabilita i v pozitivně chápaném smyslu. Deviace je tedy určitá kvalita, odchylka v kvalitativním či kvantitativním smyslu. Za patologickou považujeme deviaci teprve tehdy, je-li hodnota kvantity či kvality daného jevu či formy vzdálená od normálu. Sexuální deviace jsou celoživotní a trvalou charakteristikou individua. 5

Negativní deviace (disfunkčnost) norma pozitivní deviace (eufunkčnost) Normální sexuální chování druhově specifické konsenzuální (souhlasné, neagresivní) aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně zralými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery (v ČR), a jež nevedou k jejich psychickému nebo tělesnému poškození. Za normální se v sexuologických kruzích považuje sexuální aktivita mezi dobrovolně zúčastněnými dospělými bez příbuzenského vztahu, která nevede k fyzické nebo psychické újmě. Nazveme-li toto pojetí normality standardním sexuálním chováním, můžeme říci, že sexuologie chápe sexuální deviace jako aktivity, které jsou mimo standardní sexuální chování; mají preferenci před standardním sexuálním chováním; přetrvávají nejméně půl roku; jsou sociálně významné. V souvislosti s problematikou sexuálních deviací existují tři pravidla: 1. Sexuální deviace jako zdravotní poruchy nelze zaměňovat za sexuální delikvence jako porušení právního řádu. Podobný rozdíl je třeba respektovat mezi výrazy sexuální deviant - sexuální delikvent. 2. Sexuální delikvence a sexuální deviace spolu nemusejí souviset. Znásilnění bývá většinou spácháno nedeviantním pachatelem. 3. Deviantní chování v konkrétní situaci nemusí být důkazem deviace a normální chování nemusí být důkazem sexuální normality. Po první deviantní aktivitě mohou nastat tyto tři možné typy dalšího vývoje: 1. Nenásleduje žádná další deviantní aktivita (či sexuální delikt) týká se jedinců, u kterých převládnou negativní následky deviantního činu a u kterých bylo odlišné chování projevem pouze expolorativním a souvisejícím s absencí partnerského sexu. 2. Delikventní vývoj v případech, kdy duální delikt je součástí obecně antisociálního vzorce chování u jedinců s poruchami osobnosti. 3. Sexuální preferenční vývoj následují další sexuální delikty a u jedince se rozvine parafilie. 6

4 DETERMINANTY PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE Za základní determinanty, jak uvádí [Weiss, 2008, s. 158], psychosexuálního vývoje lze považovat vývoj sexuální identifikace, sexuální role, sexuální preference a sexuálního chování. 4.1 SEXUÁLNÍ IDENTIFIKACE Zhruba mezi dvanáctým a osmnáctým měsícem si dítě uvědomuje svoji příslušnost k určitému pohlaví. Probíhá pohlavní identifikace a zároveň i komplementace s rodičem opačného pohlaví. Vytváří se v procesu sociálního a kognitivního učení. 4.2 SEXUÁLNÍ ROLE Pod vlivem dospělých si každé dítě ujasňuje a přijímá svou životní roli mužskou nebo ženskou. Každé dítě je vychováváno ve smyslu heterosexuálním, avšak s jiným důrazem. Rodiče říkají svým dětem, že kluk si bere holku a mají spolu děti, učí se heterosexuálním zákonitostem života. Orientace však může být homosexuální. Co se pak stane? I dítě přichází na svět s určitými předpoklady pro pozdější pohlavní život a určitou sexuální preferencí, kterou si již v dětství leckdy plně uvědomuje. Může tak vzniknout ohromný vnitřní konflikt, který bude zdrojem všech problémů s rozpoznáním a přijetím jiné sexuální orientace. 4.3 SEXUÁLNÍ PREFERENCE Sexuální preference, nebo-li způsob, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení a vybírá si i erotický objekt svého zájmu. Základ tvoří vrozené faktory, na které navazuje vliv prostředí. Většina poruch sexuální preference se projeví až v době puberty či adolescence, např. v tomto období si většina homosexuálně orientovaných mužů a žen začíná uvědomovat, že se v něčem od ostatních liší. Jejich blízké okolí jim dává zpětnou vazbu o jejich chování a jednání. Matka se kupříkladu zeptá syna, která dívka se mu ve škole nejvíc líbí. Syn odpoví ve smyslu, že neví, ale třeba se rozpovídá o svém kamarádovi a o tom, jak si spolu hráli. Matka znejistí a otázku může zopakovat výhružným tónem hlasu. Syn si uvědomuje, že je nutné mít vedle kamarádství s muži i vztah k ženě, že chovat cit k muži nesmí, že se to nesluší. Na projevený cit ke stejnému pohlaví tedy dostává od rodičů negativní zprávu, že se od ostatních odlišuje, v něčem vybočuje. Dítě se dozví, zda je v pořádku být sám sebou nebo zda je lepší něco v sobě skrývat, aby se rodiče nezlobili. 7

Zatímco děvčata se mohou dotýkat, spát ve stejné posteli a objímat se, aniž by kdokoli pochyboval o jejich heterosexualitě, chlapci jsou vychováváni k tomu, aby potlačovali veškeré formy něžnosti a citlivosti ke stejnému pohlaví. Emotivita bývá interpretována jako slabost a bývá spojována s homosexualitou bez ohledu na skutečnou sexuální orientaci. Dětské lásky jsou z vnějšího tlaku poněkud podporované a heterosexualizované, což řadě prehomosexuálních kluků může i vyhovovat. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí je vychováváno s představou, že homosexualita je nemoc, deviace, něco špatného, může se stát, že člověk, který začne rozpoznávat vlastní homosexualitu, je zpravidla zaplaven pocity méněcennosti a nedostačivosti, může si to vyčítat a propadat sebelítosti a depresi. Vědomě či nevědomě se může rozhodnout tento aspekt své osobnosti před jinými potlačovat. Toto potlačování své přirozenosti může být i celoživotní. 4.4 SEXUÁLNÍ CHOVÁNÍ Už od šestého měsíce života chlapců i dívek byla pozorována genitální stimulace spojená s orgasmem. V prepubertálním období již masturbuje většina chlapců a podstatné procento dívek. Časté jsou také sexuální hry s podtextem normální dětské zvídavosti, které se objevují kolem pátého roku věku. Děti v nich napodobují sexuální aktivity dospělých, téměř vždy v nekostální formě. Důležité je v tomto období dětem tyto aktivity nezakazovat a netrestat. V opačném případě pak hrozí deteriorační efekt. V pubertě dětí, mezi desátým a patnáctým rokem, dochází k prvním citovým vztahům, formují se základní morální postoje a etické hodnoty. V období adolescence se rozvíjí sexuální emoce. Jedná se o sexuální vzrušení, dosažení orgasmu a sexuální satisfakce, k rozvoji emoce zamilovanosti. 8

5 SEXUÁLNÍ DEVIACE [Weiss, 2008, Kriminalistika]: Ze sexuologického hlediska je důležité zjištění, že pouze část sexuálních delikventů je deviantní (parafilní ve smyslu patologické sexuální agresivity či sadismu) a že tedy sexuální deviace a sexuálně delikventní chování nemusí spolu nijak souviset. Nejčastější sexuálně motivovaný delikt - znásilnění - páchají většinou muži bez přítomnosti sexuální deviace. Také velkou část (pravděpodobně většinu) sexuálních deliktů typu pohlavního zneužití páchají lidé bez sexuální deviace. Zastoupení deviantních jedinců mezi pachateli sexuálních deliktů se přitom podle různých autorů výrazně liší - od 10-15 procent až k číslům, která svědčí o tendenci vidět defektní psychosexuální vývoj téměř u všech pachatelů. Sexuálně deviantně se mohou chovat v určitých situacích i lidé sexuálně normální a naopak - zdaleka ne každý deviantní jedinec se musí nutně projevovat deviantně, mnoho z nich během svého života nikdy žádný sexuální delikt nespáchá a své deviantní potřeby uspokojuje náhradním a sociálně přijatelnějším způsobem (např. masturbací s preferovanými fantaziemi). Z forenzně sexuologického i z psychologického hlediska je tedy nutné (zvláště vzhledem k soudně znaleckému posuzování pachatelů sexuálních trestných činů, především pro zjištění míry oslabení ovládacích schopností a vzhledem k eventuálnímu návrhu ochranné léčby) rozlišit sexuální delikventy na ty, kteří trpí deviací v pravém slova smyslu, a na ty, kteří se sexuálních deliktů dopouštějí v rámci jiné - většinou osobnostní či sociální - patologie. I když se v praxi často setkáváme s tím, že se pojmy sexuální delikvent a sexuální deviant směšují, je pravděpodobné, že parafilní a neparafilní pachatelé se budou podstatně lišit i v jiných než pouze sexuálních charakteristikách. Podle našich zjištění jsou pro neparafilní jedince typické především problémy v oblasti osobnostních rysů a vývojových faktorů podmiňujících jejich celkovou sociální maladaptaci (dysfunkčnost nukleární rodiny, obecná kriminalita, partnerská a profesionální maladaptace, defektivita v interpersonálních vztazích). U parafilních delikventů je defekt většinou omezen na oblast sexuální motivace a sexuální socializace (za charakteristický lze pro ně považovat narušený psychosexuální vývoj, s nímž souvisí inhibice v oblasti heterosexuálních vztahů a pozdější získávání koitálních zkušeností, časný nástup deviantních aktivit, sexuálně motivovaná kriminální recidiva), přičemž jejich osobnostní vývoj většinou nevykazuje závažnější poruchy a ve srovnání s neparafilními delikventy je lepší i jejich profesionální, partnerská a sociální adaptovanost. 9

Parafilie (označované též jako sexuální deviace, aberace, odchylky či úchylky) mají tato kritéria dle klasifikace [Weiss, 2008, s. 32]: 1. jedinec opakovaně prožívá intenzivní sexuální touhy a fantazie týkající se neobvyklých objektů nebo aktivit, 2. jedinec buď touhám vyhoví, nebo je jimi citelně obtěžován, 3. preference je přítomna nejméně šest měsíců. Do MKN-10 WHO (Mezinárodní klasifikace nemocí publikované v 10. revizi Americké psychiatrické asociace) patří tyto sexuální poruchy: F65.0 fetišismus, F65.1 fetišistický transvestitismus, F65.2 exhibicionismus, F65.3 voyeurismus, F65.4 pedofilie, F65.5 sadomasochismus, F65.6 mnohočetné poruchy sexuální preference, F65.8 jiné poruchy sexuální preference (frotérství, nekrofilie), F65.9 porucha sexuální preference, sexuální deviace. Výčet dle tohoto seznamu však není úplný, neodpovídá plně potřebám sexuologické diagnostiky (chybí patologická sexuální agresivita). 5.1 DEVIACE V AKTIVITĚ Deviace v aktivitě jsou charakterizovány jako poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení. Mezi jejich hlavní představitele lze začlenit voyeurismus, exhibicionismus, frotérství, tušérství, patologickou sexuální agresivitu, agresivní sadismus, sadomasochismus a jiné podobné poruchy (erotografomanii, skatofilii atd.). 5.1.1 VOYEURISMUS U této deviace je dosahováno vzrušení sledováním intimního počínání nic netušících anonymních objektů, druhých lidí při souloži, svlékání, sprchování, nebo masturbaci. Sklon k voyeurismu je běžný u většiny lidí. Sexuální úchylkou se toto sexuální slídilství stává teprve tehdy, když je upřednostňováno před běžným sexem. Voyeur může používat nenápadný fotoaparát či kameru pro zdokumentování si pozorovaných lid. Voyeurismus bývá často kombinován s fetišismem. Většina těchto aktivit se odehrává ve věku do 35 let, nicméně deviantní preference je celoživotní. U žen jsou tyto tendence méně frekventované. Kasuistika [Weiss, 2008, s. 34-35]: Počítačový technik, 29 let, středoškolsky vzdělaný, ženatý, otec dvou dětí, nikdy v minulosti nebyl trestán, nastoupil dobrovolně sexuologickou ústavní léčbu. Rozhodl se pro ni ve chvíli, kdy manželce prozradil své slídičské aktivity. Sám pociťuje úlevu, že se to konečně vše provalilo. Má pocit, že by to už dlouho nevydržel. Jeho život byl v posledních letech učiněné peklo, málo spal, v práci už nezvládal nápor a trpěla i rodina. Voyeuristické potřeby se u něj projevily poprvé už v období dospívání. Tehdy náhodou 10

zahlédl svého staršího bratra při souloži s přítelkyní. To ho vzrušilo tak, že měl samovolnou ejakulaci. Poté na to musel stále myslet, několikrát denně musel onanovat. Napadlo ho, že by mohl sám vyhledat příležitost ke sledování podobných aktivit. Od spolužáků slyšel, že ve vagonech vlaku, kterým dojížděli do školy, jsou v umývačce vyvrtané dírky, kterými lze sledovat ženy používající přilehlý záchod. Od té doby si sedal do kupé co nejblíže záchodu, a když kolem prošla nějaká dívka či mladá žena na záchod, hned odcházel do umývárky, vyvrtaným otvorem (prý byl v každém vlaku, nikdy si ho nemusel vyvrtávat sám) ji sledoval a onanoval. Jednou dokonce zahlédl ženu, která na záchodě masturbovala. Nikdy při tom nebyl chycen. V kontaktu s vrstevnicemi byl spíše stydlivý, když však o něj v 19 letech projevila zájem spolužačka, nechal se sbalit. Ona sama pak iniciovala pohlavní styk, ten se mu docela líbil. Pak mívali styky celkem pravidelně, musel však při nich myslet na to, co viděl ve vlaku, jinak se nevzrušil. S touto partnerkou se nakonec i oženil, měli spolu postupně dvě děti. Celkem se mu ulevilo, když po porodech přestala jevit zájem o pohlavní styky, stačilo mu tehdy onanovat. Poslední dva roky však byla potřeba vidět nějaké ženy v podobných situacích stále silnější. Večer začal odcházet z domova pod záminkou venčení psa, díval se potají do oken okolních vilek, nakonec zjistil, kdy chodí obvykle některé ženy spát, svlékají se a myjí. Od té doby je sledoval, někdy zahlédl i souložící páry. Při těchto aktivitách onanoval až do výronu semene. Domů chodíval po půlnoci, kdy už všechny objekty jeho zájmu ulehly. Postupně však začal cítit nutkání tyto objekty sledovat i při ranním vstávání, proto se budil brzy, aby to stihl, a až pak odcházel do práce. Manželce své časné odchody z domova odůvodňoval joggingem. V posledních měsících už spal denně jen několik hodin, musel stále myslet na své deviantní aktivity, jeho pracovní výkon se zhoršil, hrozilo mu propuštění. Až tehdy se rozhodl svěřit se manželce a vyhledat odbornou pomoc. 5.1.2 EXHIBICIONISMUS Exhibicionismus je jedna z nejrozšířenějších sexuálních deviací. Alespoň jednou v životě se s expozérem (obnažovatelem) genitálu setkává většina žen. Tato zkušenost je nejčastěji ve věku do 25 let ženy. Je tedy zřejmé, že expozéři si své oběti vybírají i např. podle věku. Exhibicionista se vzrušuje a ukájí tím, že před svým objektem obnažuje svůj genitál, pohlavní úd. V typických případech obtěžuje exhibicionista svou nahotou dospělé ženy a není jeho zájmem sblížit se s objektem. K sexuálnímu vzrušení mu stačí pohled kolemjdoucí ženy či dívky s vědomím, že viděla jeho penis. Exhibice vyjadřuje nevyřčené přání, a to, aby žena zvědavě a fascinovaně přihlížela, aby se jí chování expozetéra líbilo a možní i dokonce vzrušovalo. Exhibice někdy proběhne bez erekce, obvykle je však spojená s erekcí a event. i s masturbací během aktivity nebo následně po prožité exhibici. 11

Motivace exhibicionistů nepochybně souvisí s nedostatky v pohlavním životě obecně. Tito muži jsou často svobodní, pokud mají partnerský vztah, tak frekvence pohlavních styků bývá nižší než potřeba. Typičtí exhibicionisté nemají tendence agresivní. Kasuistika [Weiss, 2008, s. 39-40]: Topič (35 let), ženatý, otec tří dětí, byl obviněn z trestného činu výtržnictví, kterého se měl dopustit tím, že se před ubytovnou studentek obnažil na dolní polovině těla a třel si pohlavní úd až do vyvrcholení. Byl při tom z okna pozorován několika dívkami ve věku 17 18 let, které jeho jednání oznámily policii. Při znaleckém zkoumání obviněného bylo zjištěno, že vyrůstal v úplné rodině, jeho výchova byla vcelku přiměřená, jen občas narušená otcovým nadměrným pitím. Dokončil bez problémů základní školu, pak pokračoval ve studiu na gymnáziu, které však nedokončil pro nedostatek finančních prostředků. Bez problémů se vyučil topenářem, profesionálně se adaptoval velmi dobře. Nikdy neměl problémy s požíváním alkoholu, za nesexuální trestnou činnost nikdy nebyl trestán. Onanovat začal asi ve 14 letech, s fantaziemi dospělých žen, jak je hladí a líbá. První pohlavní styk měl až ve 20 letech, v době základní vojenské služby, po delší známosti, předtím neměl na holky čas. Styk byl nepodařený, měl potíže s erekcí. Další pokusy o styk byly vždy neúspěšné, nevzrušil se nikdy dostatečně, nakonec se s partnerkou rozešel, i když už byli zasnoubeni. Při masturbaci erektilní problémy neměl. Napadlo ho, že si onanii může zpestřit tím, že by při ní za záclonou svého okna sledoval kolemjdoucí, nic netušící ženy. Takto to dělal asi měsíc, pak už to ale ke vzrušení nestačilo. První exhibici provedl ve 24 letech, po rozchodu s dívkou. Tehdy viděl u řeky opalující se ženy, měl na ně vztek, že jsou v takové pohodě a jemu se nedaří. Po provedené exhibici si uvědomil, že tímto způsobem vlastně může mít každou ženu, která se mu líbí. Uvádí, že měl stovky žen. Exhiboval i několikrát týdně, vždy na místech, kde byly ženy samy a on měl možnost úniku. Neoslovoval je, ukazoval se jim asi na vzdálenost deseti metrů. Odhalil si kabát a měl pod ním ztopořené přirození. Někdy ani neonanoval, pociťoval úlevu už jen tím, že ho ta žena viděla. Jindy před ní masturboval až do ejakulace. Byl zvědavý na reakci žen, sám si přál, aby se na něho se zájmem dívaly. Po exhibicích měl někdy pocity viny a hanby, někdy si sliboval, že to už víckrát neudělá, ale nikdy to nevydržel dlouho. Chytili ho poprvé až za čtyři roky, řešilo se to pokutou. Ženil se v 29 letech, od rozchodu s první dívkou v mezidobí žádnou jinou partnerku neměl. Zpočátku měl i v manželství potíže s erekcí, nebyl dostatečně vzrušen. Asi po roce tyto potíže vymizely, frekvence styků pak byla asi jednou za jeden až dva týdny, ještě přitom nepravidelně onanoval, většinou s fantaziemi v minulosti prožitých exhibic. Žena stále nemohla přijít do jiného stavu, hádali se, tehdy 12

byl podruhé přistižen při exhibici z okna svého bytu. Dostal podmínku, manželka se nic nedozvěděla. Nakonec se jim narodilo dítě, v té době byl bez pohlavního styku, pouze masturboval. Nutkání k exhibicím bylo poměrně slabé, měl hodně starostí kolem dcery. Další recidiva exhibicionistického chování byla až za tři roky. Šel se koupat, byly tam dvě ženy, které se opalovaly do půl těla, to nevydržel a obnažil se před nimi. Myslel si tehdy, že je to také vzrušuje, nenapadlo ho, že by jim to vadilo. V té době byl už skoro rok bez pohlavního styku, protože manželka měla rizikové těhotenství, čekala dvojčata. Opět dostal pouze podmíněný tret. Po porodu pak manželka nadále styky odmítala, neví proč, nikdy s ní o těchto otázkách nemluvil, styděl se. Uspokojoval se pouze onanií. Zrecidivoval opět ve chvíli, kdy viděl v okně ubytovny studentky, myslel si, že se na něho smějí, tak se neovládl a odhalil se. V minulosti po předchozích trestech ambulantně docházel k psychiatrovi, ale dostával jen nějaké léky na uklidnění a nic se o sobě nedozvěděl. 5.1.3 FROTÉRISMUS Frotérství je typické hlavně pro muže. Zdrojem vzrušení jsou dotyky, tření se o anonymní ženské objekty. Frotérismus je častý v davech, frontách, tlačenicích, tramvajích. Často si ženy uvědomí, že se staly objektem frotéra, až dodatečně, když zjistí znečištění oděvu spermatem. 5.1.4 TUŠERSTVÍ Tušér dosahuje vzrušení, když jakoby náhodou sáhne na ňadro, hýždě či genitál ženy. Pokud tření trvá dostatečně dlouho, dojde tušér až k ejakulaci. Někdy se obnaží a žena pak najde ejakulát na svých šatech. Když je přistižen, předstírá náhodný dotyk. Jde o mírnější formu přímé sexuální agrese. Podobně jako frotérismus je tušerství typické pro muže, nebyl zjištěn žádný případ ženy s tímto chováním. 5.1.5 PATOLOGICKÁ SEXUÁLNÍ AGRESIVITA Patologická sexuální agresivita patří vůbec k nejnebezpečnějším sexuálním deviacím, i když pachatelé oběť netrýzní či jí neprodlužují utrpení. Jedinec dosahuje vzrušení překonáním odporu anonymního ženského objektu. Sexuální agresoři neznámé ženy opakovaně napadají, připomínají lovce nehledí na spolupráci oběti, ani na sebe, předem slovně upozorňují. Chování deviantního sexuálního agresora má mnohé rysy predátorství v úkrytu pronásledují svou oběť a ze zálohy ji na opuštěném místě přepadnou. 13

Sexuální násilné chování se může projevit pouze za splnění těchto podmínek: násilí emocionálně kongruentní s hodnotovým systémem pachatele a jeho představami, nesouhlas a odpor oběti vyvolává sexuální vzrušení pachatele, existují překážky znemožňujících přístup k souhlasícímu sexuálnímu partnerovi, existence faktorů, které umožňují chování, které je obvykle inhibováno, jsou překonány faktory, které znemožňují realizaci deliktu (odpor oběti). Agresoři jsou většinou mladí (do 30 let) a cca u 70% je nacházen abúzus alkoholu. Někteří mívají četnější a brzké sexuální styky, někteří naopak celoživotně velmi omezené sexuální zkušenosti. Schéma doporučeného postupu při vyšetřování oběti sexuální agrese [Kovář a kol., 2008, s. 253]: SEXUÁLNÍ AGRESE lékařské vyšetření prohlídka oděvu a těla lékařem anamnéza odběr biologického materiálu lékařská zpráva zajištění stop oznámení PČR prověření oznámených skutečností, prohlídka místa činu prohlídka těla podání vysvětlení, výslechy zajištění stop právní posouzení, trestní stíhání výsledek (podezření se nepotvrdilo, znásilnění, pohlavní zneužití, určení deviace, ) 14

Kasuistika [Weiss, 2008, s. 47-48]: Vyšetřen byl 26letý muž, vyučený elektromechanik, obviněný z vraždy, ze série znásilnění a pokusů o znásilnění. V minulosti opakovaně trestán za majetkové trestné činy. Narozen svobodné matce, otce neznal, od 6 do 13 let vyrůstal v dětském domově. Na základní škole i v učilišti měl problémy s chováním, byl drzý, měl absence, požíval alkohol. Ve výkonu trestu bylo zjištěno sebepoškozování, zneužívání léků. Pohlavní život zahájil ve 14 letech, uvádí několik desítek sexuálních partnerek, často za peníze, poslední rok žil s družkou. Měli časté konflikty, sexuálně si nerozuměli, prý na ni neměl chuť. Zamilován nikdy nebyl. Něhu k ženě nikdy neprojevoval, máma mě taky nehladila. Ve vazbě měl poluční sen spojený s bitím neznámé ženy. V 19 letech se vloupal do rodinného domku s úmyslem krást, našel tam 30letou ženu. Zbil ji, dostal na ni vztek, který si neuměl vysvětlit. Z domu poté nic nevzal a odešel. Uvádí, že když potom viděl ženskou, rozbušilo se mu srdce a měl chuť ji uhodit. Jednou mu družka vynadala, utekl do parku, šla tam nějaká žena, on ji doběhl a uhodil do obličeje. První znásilnění provedl ve 23 letech, poté, co začalo docházet k hádkám s partnerkou. Zhnusila se mu, souložit už s ní nemohl. Nadávala mu, že je špatný milenec, cítil se ponížený. Odešel s pocitem vzteku večer z domu, viděl na ulici jít asi 25letou ženu. Sledoval ji, na opuštěném místě ji doběhl, zezadu uchopil za ramena, otočil čelem k sobě, ke krku jí přiložil otevřený kapesní nůž, pohrozil zabitím. Pak ji zatáhl za ruku do plechové boudy, přikázal jí, aby se svlékla, poté s ní souložil zezadu. Měl erekci už od chvíle, kdy ji předtím držel za prsy. Nedošlo však k uspokojení tak toho zanechal, byla to asi nějaká děvka, vždyť sama ještě přirážela, a odešel. Dál chodil po městě, už byla noc, potkal další asi 30letou ženu, beze slova ji uchopil zezadu za prsy, řekl jí nějakou hrozbu a přiměl ji, aby s ním šla do garáže. Tam ji uhodil pěstí, zasadil jí snad čtyři rány. Krvácela. Pak ji otočil, přinutil kleknout. Svlékl jí kalhoty a kalhotky. Brečela, on s ní souložil. Dalšího útoku se dopustil po třech letech od této první série útoků, mezitím byl dva roky ve výkonu trestu za loupež. V inkriminovaný den chodil večer po ulicích, byl v napětí, cítil vztek na ženy. Viděl 19letou dívku vystoupit z autobusu. Sledoval ji až k domu, tam na ni zaútočil. Prožíval hrozný vztek a měl potřebu dívku zbít. Tloukl ji dlaněmi do obličeje, krvácela, brečela, to ho vzrušilo. Zatáhl ji do křoví, přikázal jí, aby se svlékla, pak se i sám obnažil, poručil jí, aby vzala jeho penis do úst a provedla mu felaci. Poté ji uhodil pěstí do hlavy, ona spadla. Pak utekl směrem k domovu, ale napadlo ho vrátit se zpět. Nehybná dívka krvácející z obličeje dosud ležena na místě činu. Nechal ji tam a odešel domů. Večer souložil s družkou. Ta ho pak příští den oznámila na policii, poté co našla jeho zakrvácenou košili a slyšela zprávu o nálezu mrtvoly oběti. 15

Tvrdí, že o sobě ví, že ho odpor partnerky silně sexuálně vzrušuje. Nejlépe se cítí, když ho žena od sebe odhání, tahá se s ním, vzruší ho, když mu odstrkuje ruce. Při koitu preferuje polohu a tergo (zezadu). Při falometrickém vyšetření popisy situace, kdy se mu žena oddává, vyvolaly detumescence (ústup erekce). Popis násilí vůči neznámé ženě naopak vyvolal tumescenci. Podle závěru sexuologického vyšetření byla u obviněného diagnostikována patologická sexuální agresivita. 5.1.6 AGRESIVNÍ SADISMUS Agresivní sadista je deviant, který pro dosažení vzrušení potřebuje objekt svého zájmu před stykem, během něho či místo styku učinit nehybným. Do této kategorie patří většina sexuálních vrahů, někteří z nich po činu ještě poškodí genitál oběti, uřezávají části jejich těla, masturbují s nimi či je pojídají. Patologičtí sexuální agresoři svoji oběť prudkým útokem skolí nebo přímo usmrtí, pak s ní sexuálně manipulují. Sadisti oběť napadnou, zastrašují ji, týrají, sledují utrpení po co nejdelší dobu, sexuálně zneužijí a pak usmrtí. Často si odnesou nějaký předmět z místa činu, trofej oběti, který jim pak slouží jako fetiš. Jsou známy i případy, kdy si své mučení nahrávají, zapisují, sledují i zprávy, zda se o nich mluví, vystřihují si články a pečlivě si je zaznamenávají a nalepují do deníků. Agresivní sexuální agresory někteří odborníci ještě člení na ty, kteří: směřují k osahávání klínu oběti, usilují o genitální spojení, usilují o znehybnění oběti. V anamnézách agresivních sadistů jsou uvedeny i další deviantní aktivity exhibicionistické, fetišistické, extrémní krutost ke zvířatům či v dětství zakládané požáry. Dá se odvodit z výzkumů, že u více jak poloviny těchto osob se již v jejich minulosti objevil nějaký závažný delikt, který byl znalci podceněn. Kasuistika [Weiss, 2008, s. 59-60]: Svobodný muž (20 let), byl znalecky vyšetřen pro obvinění z trestných činů znásilnění a vraždy. Uvedených činů se měl dopustit tím, že měl usmrtit 60letou ženu na zahradě jejího domku a poté na ní vykonat soulož. Sám obviněný vypověděl, že do té zahrady šel s úmyslem ukrást nějakou slepici, v kurníku jedné zakroutil krkem. Vtom uviděl neznámou paní, překvapilo ho to, neví, co ho to napadlo, začal ji bít hranou dlaně za krk, bránila se, tak ji složil na zem a začal oběma rukama škrtit, klečel jí kolenem na hrudníku v oblasti srdce, aby bylo škrcení účinnější. Bránila se ještě na zemi, pak začala krvácet z úst a přestala se hýbat. Neudeřil ji žádným před- 16

mětem, pouze rukama. Poté ji zatáhl za kůlnu, položil na záda, dal jí ruce k tělu. Protože mu předtím říkala, že mu dá vše, rozepnul jí šaty, sundal kalhotky a podprsenku a obnažil prsa. Sám si svlékl kalhoty a trenýrky, zasunul úd do jejího přirození a pohyboval se až k výronu semene. Při tom klečel, držel jí nohy nahoru. Nic jiného s ní nedělal, nedotýkal se jí, nelíbal. V rodidlech oběti bylo nalezeno sperma, stejně tak i ve vnitřnostech slepice, která ležela mrtvá poblíž. U oběti bylo diagnostikováno i roztržení poševní stěny s trhlinou zasahující hráz. Při rekonstrukci případu byla u obviněného pozorována erekce při manipulaci s figurínou simulující oběť. Podle anamnestického vyšetření byl obviněný adoptované dítě, do pěti let věku vyrůstal v dětském domově, vlastní otec byl soudně trestán a matka byla prostitutka. Od dětství s ním byly při výchově potíže. Už v mateřské škole napadl jiné dítě židlí a vyrazil mu zuby, agresivně se projevoval i na základní škole. Vyučil se truhlářem, už během učení měl problémy s alkoholem. Poprvé byl soudně trestán v 17 letech za loupežné přepadení, byl odsouzen podmíněně. Byl i znalecky zkoumán, znalci tehdy konstatovali osobnostní nevyzrálost, snížený intelekt, ale neprokázali žádnou duševní nemoc nebo sexuální deviaci. Podruhé byl stíhán za pohlavní zneužití, kterého se dopustil tím, že se značnou mírou násilí vykonal soulož s 13letou známou dívkou, s níž osaměl ve stanu. Tehdy byl i podruhé znalecky zkoumán. Znalci konstatovali, že u obviněného se jedná o psychopatický vývoj osobnosti, s převahou rysů nezdrženlivosti a infantilismu. Konstatovali rovněž psychosexuální retardaci v rámci simplexní osobnosti a mírně snížený intelekt (simplexní = prostá, jednoduchá až primitivní). Nebyla zjištěna duševní choroba ani sexuální deviace. V 19 letech byl stíhán za výtržnictví, v opilosti rozbíjel okna a poté napadl zasahující policisty. Poprvé však byl vyšetřen sexuologicky už v 16 letech pro krádeže ženského prádla, a to poté co bylo zjištěno, že bral kalhotky z prádelních šňůr a onanoval do nich. Tehdy byl poprvé vyšetřen i psychologem, který konstatoval akcentovanou osobnost (osobnost odlišná od standardní osobnosti - je ještě v mezích normy, ale tvoří přechod k osobnosti patické) s infantilismem a negativismem, ale bez příznaků deviace, a to přesto, že psycholog měl k dispozici primitivně psaný deník pacienta, v němž popisuje násilné sexuální aktivity vůči dětem. Sám proband (jedinec, který je předmětem zkoumání) uvádí, že poprvé souložil v 18 letech, zatím měl osm sexuálních partnerek, soulož se mu dařila, i když k dívkám nic necítil. Později však výpověď mění a uvádí, že pohlavní styk ještě s žádnou dívkou neměl, proto souložil s obětí, chtěl poznat, jaké to je, předtím jí ještě strkal do přirození prsty. Onanoval od 16 let, masturbační fantazie sdělit odmítá. Někdy onanoval s použitím pornografie. Zaujal ho 17

například pornografický film, kde bylo svazování partnerek. Spíše však reagoval erekcí na kazety s obecným násilím než na erotické podněty, třeba na akční filmy, po nichž měl někdy i poluční sen. Bylo to například po zhlédnutí sadistického hororu, kde byly zabíjeny ženy. Je prý členem satanské sekty, kde se skládá přísaha a provozuje černá magie. Falometrické vyšetření odmítl. Znalci ve svém posudku uzavřeli, že obviněný trpí polymorfní psychopatií s rysy anetickými, agresivními a paranoidními, dále sexuální deviací spočívající v potřebě znehybnit sexuální oběti a soulož s mrtvolou, lze předpokládat přítomnost nekrosadismu. 5.1.7 SADISMUS A MASOCHISMUS U sadismu je vzrušení dosahováno dominancí, maximální kontrolou objektu. Dochází k fyzickému a duševnímu utrpení, mučení oběti. Jsou známé tyto typy sadismu: impulsivní (agresivní) neodolatelný vnitřní impuls krutosti, končí smrtí oběti, kompenzační (perverzní) úplné nahrazení soulože sadistickými projevy, konjunkční (sexuální) touha po sexuálním styku spojená s touhou po působení bolesti, psychický (nesexuální) vzrušení z týrání, ponižování, šikanování, atd., verbální (slovní) nutkání hrubě nadávat oběti (zvláště při sexuálním styku), symbolický sexuální vzrušení z morálního a sociálního tyranizování výčitky, hádky, scény. Masochismus je sexuální úchylka, při které dochází k vzrušení až slasti prostřednictvím bolesti a nepříjemných pocitů. Hranice masochismu se v průběhu života mění v přímé úměře podle aktivity. Pokud se sadismus a masochismus vyskytuje společně, hovoříme o tzv. sadomasochismu. Jedinec upřednostňuje aktivity spojené s omezováním osobní svobody, působením bolesti nebo pokořováním. Často se vyskytuje v partnerském sadomasochismu, kde se odehrává za souhlasu obou partnerů a bez pocitů viny či studu. Nezřídka se sadomasochistické potřeby projevují jen u jednoho partnera. Kasuistika [Weiss, 2008, s. 65-66]: Explorand byl 39letý muž, vyučený kuchař, pracující ve své profesi, čerstvě rozvedený, opakovaně trestaný pro nesexuální delikty, v minulosti jednou znalecky zkoumaný, stíhaný proto, že se v době manželství měl ke své tehdejší manželce chovat sadisticky. 18

Narodil se v úplné rodině s nižší sociokulturní úrovní, ale s celkem funkčními vztahy. Na své sociální prostředí se od dětství adaptoval vcelku dobře. V základní škole sice míval občas sníženou známku z chování, ale o morálně závažné jednání se prý nejednalo. Po základní škole se jen vyučil, což neodpovídá jeho nadprůměrné intelektové úrovni, a zpočátku se bez problémů i pracovně adaptoval. Ve věku přiměřeném začalo explorandovi vycházet semeno, a to jak polucemi, tak onanií. Ani poluční sny, ani masturbační fantazie prý tehdy neobsahovaly žádné deviantní rysy. Ve věku přiměřeném, tedy kolem 18 let, začal s heterosexuální gynekofilní koitální sexualitou a po poznání několika partnerek se seznámil s pozdější manželkou. V počátcích psychosexuálního vývoje tedy nejevil hrubší nápadnosti. Až zhruba před deseti lety, prý až poté, kdy zhlédl pornografické audiovizuální dílo zpodobňující partnerské sadomasochistické praktiky, se u něj při masturbaci nebo při denním erotickém snění začaly objevovat představy soulože se svázanou ženou (manželkou či jinou známou ženou), občas fantazie naplácání plácačkou na mouchy, oholení přirození, kolíčků na prádlo umístěných na bradavky nebo na genitál. Vzrušovala ho představa, že se žena při tom nemohla bránit. Občas si představoval i to, že by to partnerka dělala i jemu, hlavně to vzájemné svazování. Tyto představy realizoval s manželkou, prý po vzájemné dohodě, nikdy proti její vůli. Někdy to dělala manželka i jemu, přivazovala mu ruce k posteli, švihala rákoskou. Bylo to zpestření stereotypu manželského života, nepovažuje to za nic nenormálního. Víc se mu líbilo, když to dělal on jí, ale vzrušil se i tehdy, když to dělala manželka jemu. Manželka obviněného uvedla, že zpočátku vycházela s manželem dobře. Vzájemně se škádlili, a to tak, že ji manžel píchal tužkou po těle a ona mu to oplácela nebo se navzájem po těle malovali fixem. Potom manžel vyrobil manželské lůžko s očky, do kterých ji přivazoval. Několikrát uvázala i ona jeho. Postupně tyto praktiky zdokonaloval. Když se jí po nějaké době přestaly líbit, říkala mu to, ale on na to nedbal, když měl náladu, chytil ji a stejně tyto praktiky prováděl. Když se bránila, zbil ji. Obvykle jí dal pěstí do obličeje, až jí tekla krev. Po čase zjistila, že nemá cenu se mu vzpírat, že stejně dosáhne svého cíle. Jeho praktiky se jí nelíbí už asi 10 12 let, ale nikdy nenašla odvahu se s tím někomu svěřit. Jednou se s tím svěřila svému psychologovi, ale ten se omezil jen na rozhovor s manželem, který nic nezměnil. Po rozhovoru s psychologem z toho měl manžel jen legraci. Již v minulosti, když byla v šestém měsíci těhotenství, manžel projevoval zájem být u porodu. Nakonec jí vsunul do přirození pomeranč s tím, že jej má vypudit, jako kdyby rodila. Přitom jí praskla plodová voda a byla kvůli tomu hospitalizována na gynekologii. Po- 1) Rozhodnutí jako vědomý, do určité míry promyšlený akt. Ne pouze spontánní podvědomá reakce. 19