Všechno by mělo být činěno co možná nejjednodušeji. Ale ne nejsnadněji.

Transkript

1 Všechno by mělo být činěno co možná nejjednodušeji. Ale ne nejsnadněji. Albert Einstein V důsledku lidské schopnosti adaptace je současný stav považován za normální. Normální je to, co většina prohlásí za sociální normu. Projevy psychosexuálního vývoje jsou považovány za normální v závislosti na vzdělání, kultuře, sociálním pohledu, pohlaví a někdy i podle nálady pozorovatele Existuje široké spektrum sexuálního chování. A existují i sexuální nadání a talent i různé motivace pro sexualitu Lidé sexuální sféry, pro jejich toužebné sexuální sféry by jim mělo být poskytnuto určité období vzdělávání! Sexualizace je proces, který vyžaduje zvláště citlivé provázení.

2 Psychosexuální vývoj dítěte je utvářen osvojováním si a zkoumáním těla, hledáním rozkoše a smyslovými zkušenostmi. Psychosexuální vývoj je plný rizik. Pramení z chuti dětí experimentovat, zkoušet a prozkoumávat. Tento vývoj je plný rozporů a zlomů (populární učení ve fázích je sporné!) Mezi dětmi existují s ohledem na jejich psychosexuální vývoj později a předčasně vyspívající jedinci. Všechny děti spojuje nejistota při konfrontaci sám se sebou, se studem, ostychem a touhou tento stud překonat. Dětská sexualita je spontánní a není změřena na budoucí jednání. Projevuje se touhou po blízkosti, zázemí, důvěře a pocitu spokojenosti při choulení se, šimrání a mazlení.

3 Sexuální potřeby dětí se většinou projevují při hře. Nejsou jimi vnímány jako uvědomělé sexuální jednání a nesměřují k uspokojení a vzrušení Dětská sexualita je problematická, když: - je sexuální chování dítěte orientováno výhradně na osoby, které nejsou v jeho věku ani v jeho vývojovém stádiu - sexuální zájmy dítěte po delší dobu fakticky dominují nad všemi ostatními zájmy dítěte tak, že jsou tím blokovány veškeré jeho další aktivity - v jeho chování postupem času dochází k nárůstu četnosti, intenzity a agresivity - dítě samo pociťuje sexuální chování jako nepříjemné Sexualita se nesmí stát záplatou, útěchou ani náhražkou za neprožitou náklonnost, kontakt, pozornost a uznání Sexualita dítěte z aspektu sociálně psychologického Veškeré projevy dětské sexuality je třeba vnímat ze dvou úhlů pohledu. Jednak se dítě o sexualitu zajímá.

4 Nezávisle na tom se posuzují i aktivity se sexuálními projevy, které mají dítěti přinést uspokojení. Zde je třeba zmínit tyto formy dětské sexuality: dětský exhibicionismus, dětské hry sexuální povahy, dětskou zamilovanost, erotické fantazie a masturbaci v ranném dětském věku. Prenatální vývoj Během prvních týdnů vývoje jsou všechna embrya anatomicky identická, mají jak mužské, tak i ženské pohlavní znaky. Vývoj mužského pohlaví se začíná projevovat asi po 40 dnech, vývoj ženského pohlaví až asi po dvou měsících. Rozhodující proces pohlavního rozlišení orgánů je ukončen do třetího měsíce těhotenství. Sonografickými vyšetřeními se podařilo prokázat, že sexuální reakce, jakými jsou např. erekce, se projevují od 16. týdne.

5 Smyslové orgány přebírají své funkce v následujícím pořadí: hmat, smysl pro rovnováhu, čich, chuť, sluch a nakonec zrak. Během prvních sedmi měsíců života objeví chlapci své pohlavní orgány, u dívek se tak stane asi o dva měsíce později. První rok vývoje dítěte probíhá ve znamení smyslů a instinktů, ve druhém roce se objevuje smysl pro individualitu a vymezování vlastních výsostných hranic. Období před narozením až do třetího roku života dítěte je označováno jako období dětského pokojíčku/dětského míru. Tato fáze je určována stěžejní rodičovskou péčí a stimulací. Dítě je zčásti jako malé zvířátko, plné instinktů a naivní nestydatosti. Dítě přemýšlí celým svým dělem. Výchova dítěte zahrnuje i tři základní aspekty: rozvoj smyslů, představivosti a charakteru. Mezi tříletými dětmi dochází k prvním, převážně krátkodobým a proměnlivým sympatiím vůči dětem opačného pohlaví. Dítě v tomto období nepotřebuje žádné detaily sexuální povahy, ale vědomí, že se na ně svých rodičů může zeptat.

6 Nepostradatelnými jsou projevy bezpodmínečné lásky a podpory a naslouchání nevysloveným strachům dítěte. Ve čtyřech letech začíná fáze sexuálních her, které však nepředstavují žádný zvláštní druh dětských her. V tomto věku má spíše jen mnoho aktivit i sexuální prvky. Za pomoci takzvaných sexuálních her dítě prozkoumává svět druhého pohlaví a vytváří si emocionální vazby. Jediným motivem pro takzvané hry na doktora je v tomto věku zcela přirozená zvědavost a pokus o napodobování chování dospělých. Předškoláci dospějí ke třem rozhodujícím zjištěním: prvním je objev rozkoše vyvolané dotyky a drážděním vlastních pohlavních orgánů, autoerotika a masturbace v ranném dětském věku. Druhým je poznání rozdílů mezi pohlavími, tedy vlastní fyzické odlišnosti od dětí jiného a fyzické podobnosti s dětmi stejného pohlaví.

7 Třetí zjištění je přímým důsledkem toho druhého a týká se možnosti výměny zkušeností mezi jednotlivými pohlavími, společného uspokojení zvědavosti a prožití uspokojení v kruhu sobě rovných. Ve věku čtyř let se často vyskytují slovní hry týkající se tělesných funkcí a vylučování. V této fázi jsou nejzajímavější pupík a pohlavní orgány. Dítě se učí, že pohlavní orgány jsou zdrojem potěšení smyslů a nikoli, jak je to často interpretováno dospělými, sexuální rozkoše. Rodiče dětí v tomto věku by se měli zaměřit na dva body: uspokojení zvědavosti, která dítě dostala do dané situace, a pomoc při stanovení přijatelných hranic sexuálního chování. Ve věku pěti let se u dětí začínají objevovat první projevy studu a snižuje se tendence k obnažování se. V šesti letech narůstá povědomí o rozdílnosti pohlaví a znovu se objevuje zájem o ně. Do popředí se opět vrací hry založené na bázi erotiky, mnoho dětí má radost z toho, když se může obléknout do oblečení určeného druhému pohlaví.

8 Mezi šestiletými chlapci se znovu stává populárním vulgární slovník. Při pohledu na nahotu a sex mezi zvířaty se typicky projevují hihňání a různé komentáře. U osmiletých dětí jsou patrné tendence ke slídění a neslušným vtipům a provokativní chování v souvislosti se sexem a tělesným vyměšováním. Ve věku deseti let se podruhé po předškolním věku objevuje intenzivní zájem o druhé pohlaví. Dochází k párovému i skupinovému prohlížení a osahávání mezi jedinci opačného i stejného pohlaví. Ve skupině chlapců se to projevuje například porovnáváním délky nebo soutěžením při močení. Děvčata se soustřeďují na prohlížení ňader a nošení oblečení a spodního prádla pro dospělé. Pohlavní identita Děti získávají pocit pohlavní stability až ve věku sedmi let a začínají se i chovat v souladu se svou vlastní identitou. Ve věku osmi let již děti mohou napodobovat vybrané modely chování svého pohlaví a brát si ponaučení z poznávání specifických schopností obou pohlaví.

9 Momentem zlomu je poté, co nabírá na důležitosti vnímání modelu chování spojeného s určitým pohlavím a zařazení sám sebe, předškolní věk. Tohle ranné rozdělení urychluje proces takzvané pohlavní identifikace, ke které dochází v období mezi 18. a 30. měsícem života. Moment poznání, že jsem zástupcem určitého pohlaví, je ve vývoji dítěte zlomovým okamžikem. V pubertě dochází ke znovunalezení vlastní rozkoše a pohlavní identita nabírá nové intenzity. Tématem mladých mužů je dobývání. Dobývání také souvisí s porušováním hranic. Obraz mužnosti je podporován agresivním chováním. Dochází k přehrávání iritujících něžných impulsů. Zde je poznání sociálních následků vlastního jednání cílem socializace.