Křesťanské církve v občanské společnosti Praktická teologie pro neteology Michael Martinek VOŠ Jabok, 2010

Základní otázky Jaký je vztah české společnosti k náboţenství, ke křesťanství a k církvím? Jaký smysl má existence křesťanských církví v současné společnosti? Jak jsou křesťanské církve organizovány a financovány, jaké aktivity vyvíjejí, co mohou společnosti přinést? 2

Náboženské vyznání obyvatel ČR (Sčítání lidí 2001) Obyvatelstvo celkem 10230060 Věřící 3288088 z toho Církev římskokatolická 2740780 Církev československá husitská 99103 Českobratrská církev evangelická 117212 Pravoslavná církev 22968 Náb. spol. Svědkové Jehovovi 23162 Bez vyznání 6039991 Nezjištěné vyznání 901981 3

Česká společnost a náboženství Česká společnost je ve srovnání s většinou národů světa extrémně nenáboţenská ateistická. Pravděpodobné příčiny: Negativní vnímání katolické církve českým národem, které má své kořeny uţ v husitství a později v rakousko- uherské monarchii, v níţ byla tato církev těsně spjata se státní mocí. Systematická protináboţenská propaganda prováděná u nás po více neţ čtyřicet let komunistického reţimu. Sekularizace jako trend, který v uvedeném období zasahuje všechny evropské státy. Nesplnění nadějí, které do křesťanských církví vkládala česká veřejnost těsně po svrţení komunistického reţimu v roce 1989. Rostoucí přesvědčení, ţe tradiční církve nejsou schopny chápat současný svět ani nabídnout dnešnímu člověku přijatelnou podobu autentické spirituality. 4

Věrohodnost křesťanských církví Existuje mnoho námitek proti institucionálnímu křesťanství. Některé jsou silně ideologicky zabarveny a vycházejí spíše ze subjektivních soudů lidí protikřesťansky zaměřených, jiné lze historickými, sociologickými či teologickými metodami prokázat a ve větší či menší míře je uznávají i samy církve. Historie: katolická církev se v roce 2000 veřejně přiznala a omluvila za tyto viny svých členů a představitelů: rozdělení původně jednotné křesťanské církve do mnoha různých církví, které spolu pak po mnoho staletí ţily ve vzájemných konfliktech, souhlas s metodami intolerance a násilí ve sluţbě pravdě, dlouhodobé nepřátelství a nedůvěra křesťanů vůči Ţidům, spoluodpovědnost za porušování základních lidských práv, za váţné formy sociálního bezpráví a diskriminace, za rozšíření teoretického a praktického ateizmu. 5

Církevní příslušnost obyvatel ČR Č. Název regist rované církve a náboženské společnost i Počt y věřících s č ítání 1 9 9 1 s č ítání 2 0 0 1 * / 1. A poš tols ká c írkev 1 4 8 5 4 5 8 4 2. Bratrs ká jednota baptis tů 2 5 4 4 3 6 4 1 3. C írkev adventis tů s edmého dne 7 6 7 4 9 7 8 7 4. C írkev bratrs ká 2 7 5 9 9 9 7 1 5. C írkev č es kos lovens ká hus its ká 1 7 8 0 3 6 9 9 3 5 6 6. C írkev Jeţíš e Kris ta Svatýc h pos ledníc h dnů odhad 3 0 0-1 3 7 5 700 7. C írkev řec kokatolic ká 7 0 3 0 7 7 0 4 8. C írkev říms kokatolic ká 4 0 2 1 3 8 5 2 7 4 8 9 1 8 9. Č es kobratrs ká c írkev evangelic ká 2 0 3 9 9 6 1 1 7 5 4 0 10. E vangelic ká c írkev augs burs kého vyznání v Č es ké 4 1 5 1 1 4 9 1 4 republic e 11. E vangelic ká c írkev metodis tic ká 2 8 5 5 2 7 0 5 12. Federac e ţidovs kýc h obc í v Č es ké republic e 1 2 9 2 1 5 2 7 13. Jednota bratrs ká 2 3 8 5 3 4 4 3 14. Křes ťans ké s bory 3 0 1 7 6 9 5 5 15. Luters ká evangelic ká c írkev a.v. v Č es ké republic e dle reg. 1 0 0 0 0 5 4 2 0 16. N áboţens ká s poleč nos t č es kýc h unitářů 365 302 17. N áboţens ká s poleč nos t Svědkové Jehovovi 1 4 5 7 5 2 3 2 6 0 18. N ovoapoš tols ká c írkev v Č es ké republic e 427 451 19. P ravos lavná c írkev v č es kýc h zemíc h 1 9 3 5 4 2 3 0 5 3 20. Slezs ká c írkev evangelic ká augs burs kého vyznání 3 3 1 3 0 1 4 0 3 8 21. Starokatolic ká c írkev v Č es ké republic e 2 2 5 5 1 6 1 4 4 519 415 3 100 558 + os tatní a nepřes ně vloţené 1 9 7 7 4 2 3 298 300 6

Církve a náboženské společnosti registrované v ČR k 1. 2. 2010 (celkem 31) Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü Církev adventistů sedmého dne Církev bratrská Církev československá husitská Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice Církev Křesťanská společenství Církev Nová naděje Církev řeckokatolická Církev římskokatolická Církev živého Boha Česká hinduistická náboženská společnost Českobratrská církev evangelická Evangelická církev augsburského vyznání v České republice Evangelická církev metodistická Federace židovských obcí v České republice Jednota bratrská Křesťanské sbory Luterská evangelická církev a. v. v České republice Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna Náboženská společnost českých unitářů Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Novoapoštolská církev v ČR Obec křesťanů v České republice Pravoslavná církev v českých zemích Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice Slezská církev evangelická augsburského vyznání Starokatolická církev v ČR Ústředí muslimských obcí Višva Nirmala Dharma 7

PRAKTICKÁ TEOLOGIE PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe. PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe,, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. PT je souborem dílčích oborů: : pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, náboţenská pedagogika, katechetika, misiologie a další. 8

Celkový obraz předmětu Praktická teologie I: Pastorační dimenze sociální práce III. roč. Jabok ZS, povinný předmět, zkouška III. roč. ETF ZS, povinný předmět, zápočet 2 hod. předn. Praktická teologie II: Křesťanské církve v občanské společnosti III. roč. ETF LS, povinný předmět 2 hod. předn., zkouška 9

Témata přednášek Úvod do předmětu, náboţenská a církevní příslušnost obyvatel ČR Historické místo církví v české společnosti Právní postavení a financování církví Sebepojetí církví, jejich organizační ní modely, křesťanské církve v ČR Specifika katolické církve Dialog křesťanských církví se současnou společností Vlastní vymezení poslání církví: leiturgia, martyria, koinonia, diakonia Martyria šíření a podpora křesťanství Koinonia a leiturgia: : náboţenská obec, bohosluţba ba jako vrcholná aktivita křesťanů Manţelské právo, pastorace dětí, manţelů a rodin Účast církví ve vzdělávání, zdravotnictví, sociální práci, v armádě a vězeňství 10

Povinná literatura II. vatikánský koncil, Radost a naděje (Gaudium et spes). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě. CODEX IURIS CANONICI (CIC). FILIPI, Pavel. Křesťanstvo. Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: CDK, 2001. OPATRNÝ, Aleš, Cesty pastorace v pluralitní společnosti. KN, Kostelní Vydří, 2006. TRETERA, Jiří Rajmund, Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 11

Doporučená literatura AMBROS Pavel, Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Vydavatelství UP, 2002. DOLISTA, Josef, Misijní úsilí církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. DOLISTA, Josef, Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. KEHL, Medard, Kam kráčí církev? Diagnóza doby. Brno: CDK, 2000. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, Pastorální péče. Studijní texty evangelikálního teologického semináře, svazek 4, Oliva, Praha, 2000, 1. vydání, 180 s. NEUNER, Peter, Laici a kléru? Praha: Vyšehrad, 1997. Nová evangelizace. Olomouc: Centrum Aletti, 2000. OPATRNÝ, Aleš, Pastorace v postmoderní společnosti. KN, Kostelní Vydří, edice Teologie, 2001. OPATRNÝ Aleš, Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Pastorační středisko Praha 2000 OPATRNÝ Aleš, Pastorační situace u nás, analýzy a výhledy. KN Kostelní Vydří 1996. PESCH, Otto Hermann, Druhý vatikánský koncil 1962-1965. 1965. Praha: Vyšehrad, 1996. SALAJKA, Milan, Křesťanská církev ve své duchovní aktivitě a práci. Praha: Karolinum, 1998. SKALICKÝ, Karel, Radost a naděje. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. SKALICKÝ, Karel, Zápasy o zítřek aneb Quo vadis, ecclesia. Jeţek, 2000. SMOLÍK, Josef, Pastýřská péče. Praha: Kalich, 1991. ZULEHNER, Paul M., Církev: přístřeší duše. Situace a perspektivy dnešní církve. Praha: Portál, 1997. 12

Organizace výuky, požadavky ke zkoušce Zahájení výuky 4. 2. 2010 Přednášky kaţdý čtvrtek 12.00 13.30 Poţadavky ke zkoušce: Praxe Znalostní test Osobní pohovor 13

Pastorační praxe V předmětu Praktická teologie II budou poţadavky upraveny tak, aby studenti získali a prokázali praktickou zkušenost z oblasti pastorace. Pastorace: Pastorační činnost v rámci církevní obce/farnosti/sboru Koordinace pastorační činnosti v rámci ústředí nebo vyšší organizační sloţky (diecéze, eparchie, seniorát) křesťanské církve Činnost duchovního (profesionála nebo dobrovolníka) v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické, vzdělávací sluţby nebo v armádě a věznici Sociální práce v organizacích zřizovaných křesťanskými církvemi, která vychází z křesťanských hodnot a klade důraz na celostní pojetí člověka (4 dimenze) 14

Podmínky splnění pastorační praxe Podmínky získání praktické zkušenosti: Osobní návštěva dané organizace v rozsahu alespoň jednoho dne (6 hod.) Rozhovor alespoň s jedním odpovědným pracovníkem Studium vnitřních dokumentů poskytnutých organizací Sledování klíčových aktivit v praxi Podmínky prokázání praktické zkušenosti: Písemné potvrzení organizace (duchovního) o vykonané praxi Písemná zpráva z praxe v rozsahu 2 4 normostran; struktura: Základní informace o organizaci (název, sídlo, právní subjektivita, zřizovatel, příslušnost k církvi, org.. struktura, vnitřní dokumenty) Popis průběhu praxe Popis pastoračních činností, které organizace (duchovní) vykonává Vlastní hodnocení sledované činnosti na základě pastorálně- teologických kritérií Aktivní účast na jednom ze dvou seminářů k pastorační praxi: 22.4. nebo 13.5. 2010 15

Pastorace a praktická teologie Pastorace (z lat. pastor = pastýř): Soubor činností, jejichţ cílem je podpora kvality ţivota člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, ţe tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; ţe je zakotvena v křesťanském pojetí ţivota. Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především ţivotních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce. 16

Vývoj pojetí pastorace Konec 18. století polovina 19. stol.: Pastorační přemýšlení a jednání se očekávalo od toho, kdo byl pověřen úřadem kněz (farář, kaplan atd.) = subjekt pastorace. Měl se o své farníky starat nejen po stránce náboţenské, ale plnil i funkci státní administrativy, osvěty kulturní, hospodářské, zdravotní, sociální. Předmětem pastoračního přemýšlení a jednání byla tedy celospolečenská problematika = objekt pastorace. Polovina 19. stol. pol. 20. stol.: Církev postupně ztrácí v některých oblastech své monopolní postavení (např. školství, zdravotnictví, státní správa), a přestává být jediným poskytovatelem všeobecně přijímané ideové základny. Předmětem (objektem)) pastoračního jednání a myšlení je především problematika vnitrocírkevní (výuka náboţenství, slavení bohosluţeb, vedení křesťanské obce), farář však má nadále pečovat o chudé, opuštěné, vězněné, sirotky apod. Subjektem pastoračního jednání zůstává kněz. Od poč. druhé poloviny 20. stol.: Důraz na prvek společenství v církvi, na spoluzodpovědnost všech křesťanů za ţivot církve. Subjektem pastorace se stává celé společenství věřících. Mění se také předmět zájmu pastoračního přemýšlení: praktická teologie se zabývá situací člověka, jeho radostmi a nadějemi, smutky a úzkostmi,, a zajímá se také o funkce církve, které církev v současném světě plní. 17

Realizační funkce církve MARTYRIA - svědectví (služba slova) LEITURGIA - slavení (bohoslužba) DIAKONIA - služba (sociální práce, zdravotnictví, školství) KOINONIA- společenství (budování obcí a správa církve) Svědectví o Jeţíšovi (J 21,24) Jeţíšův příkaz (Mt 28,16-18) 18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace Jeţíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohosluţby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu Jeţíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) 40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku Jeţíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22) Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení Večeře Páně mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova Pastorační poradenství Pastorační péče Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management 18

Cíl činností církve Sláva Boţí a spása člověka. Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boţí. Rozvoj člověka ve všech dimenzích: fyzické, psychické, sociální i spirituální. 19

Historie praktické teologie Církev byla vţdy aktivní (všechny uvedené činnosti mají základ v prvních staletích), základní normy pocházejí od apoštolů (Sk, listy), z apoštolské tradice (literatura 2. a 3. stol.), pak kánony koncilů, správní soustavy, spisy církevních otců (Řehoř Veliký Kniha pastorálních pravidel, kolem 600); od 7. stol. penitenciální knihy (upravují praxi zpovědi a rozhřešení); od 13. stol.: ucelené církevní právo, příručky pro zpovědníky, instrukce pro duchovní správce, návody k povznesení zboţnosti lidových vrstev. Systematická reflexe církevní praxe od 17. stol: pojem praktická teologie poprvé pouţil Gisbert Voetius (protestant Utrecht, 1659) rozlišení základních oborů Vznik pastorální teologie Štěpán Rautenstrauch (katol. opat břevnovského kláštera, rodák z Českolipska, první profesor PT v Praze, 1774, fakultní rektor ve Vídni, s pověřením zakládat tzv. generální semináře ). Navrhl PT jako součást univerzitních studií teologie v Rakousku-Uhersku (1777): zaměření na vlastnosti a schopnosti budoucího kněze. Farář byl pedagogickým, osvětovým a administrativním nástrojem státu i církve zároveň. PT byla výhradně pomůckou pro činnost faráře s podrobným soupisem všeho, co měl farář dělat. Odpovídá to sice smyslu PT je to o ČINNOSTI církve, ale omezuje past. pracovníky pouze na biskupy a faráře. Navíc jim nabízí poměrně přesnou technologii a nepočítá s reakcí na historické a společenské změny. Tato představa přetrvávala aţ do koncilu a mnohde dodnes. Vyjadřují ji pojmy duchovní správa, pastorace, pastorální teologie. 20

Praktická teologie jako věda Německo 19. století (protest.) Friedrich Schleiermacher,, 1850 Die Praktische Theologie nach den Grundsätzen der Evangelischen Kirchen: souřadnost myšlení a zkušenosti, podobně jako např. pedagogika nebo politika snaha dát praxi církve cíl a pravidla. Od něj pochází základní trvalá témata praktické teologie: napětí mezi teorií a praxí křesťanství, kritická snaha o objasňování skutečného poslání církve a jejích aktuálních moţností, úsilí o porozumění člověku (i víře a církvi se vzdalujícímu) Aţ do 20. stol. v katol. církvi spíše věda aplikační: jak dosáhnout toho, aby lidé mysleli a ţili podle představ církve. Postupně stále větší směřování k tomu, aby církev pochopila potřeby člověka a reagovala na ně (v katol. Církvi obrat na II. vat. Koncilu). To symbolizují dvě příručky: Handbuch der Praktischen Theologie (protest., 1974-7878 Berlin DDR), Handbuch der Pastoraltheologie (katol., 1969-72 Herder, hl. redaktor Karl Rahner) Interdisciplinární charakter PT: Tradičně navazovala na filozofické a teologické obory, v současné době se těsně spojila především se sociologií (zjišťování pastorační reality) a psychologií (metodika pastorační pomoci a péče). 21

PT v různých církvích Pojem PT ve smyslu, jak o něm mluvíme, je společný katolické církvi a protestantským církvím. O nich budeme především mluvit, protoţe se s nimi setkáváme jak v naší náboţenské realitě tak v sociální práci. Z tohoto okruhu je taky dostupná literatura. (Smolík, Křivohlavý, Salajka, katol. Ambros, Opatrný, Kaplánek, Křišťan). Východní církve PT v tomto smyslu nemají soustředí se na liturgii, homiletiku, katechetiku a právo jako samostatné obory, pastorace je chápána spíše jako osobní pracovní náplň a zároveň poslání kněze. Katol. a protest. prakt. teologie je postavena na činnostech a hledá, jak je dělat co nejlépe, ortodoxní je postavena na osobě kněze a hledá, jak má ţít a co má dělat. Pojem praktická teologie povaţují za protestantský, sami uţívají název pastorologie,, ve slovenských materiálech dušpastierstvo.. Veškerá pastorace je u nich totoţná s prací kněze, nikdo jiný se na ní ze zásady nepodílí neznají místo laiků v církvi ani teologii laiků. Pastorologie je pak spíš pracovní příručka o tom, jak má ţít a pracovat kněz. Vychází z biblického obrazu pastýře a z patrologických textů, nebere však vůbec v úvahu ani současné pastorálně-teologické teologické výzkumy z kat. a protest. prostředí, ani nepočítá s pomocí sociologie k výzkumu pastorační reality. 22