AMU = DAMU + FAMU + HAMU

AMU = DAMU + FAMU + HAMU

Tato publikace vychází při příležitosti 65. výročí založení AMU This book was published on the occasion of the 65 th anniversary of AMU s founding

Praha 2010

Akademie múzických umění v Praze / Academy of Performing Arts in Prague Slovo rektora From the Rector FAMU / 5

65 let AMU V době vzniku Akademie múzických umění byly šedesátiny již projevem stáří. Začátkem 20. století byl za starého běžně označován člověk padesátiletý, dnes bychom však jako šedesátiletí nedosáhli ani aktuální dolní hranice seniorského věku 65 let. Svůj dekret č. 127 1 o zřízení vysoké školy Akademie musických umění v Praze podepisoval prezident republiky 27. října 1945 jako jednašedesátiletý ze současného pohledu vlastně mladík. Z data vydání vyplývá, že prvním akademickým rokem mohl být až interval 1946 1947. V 1 zmíněného dekretu se uvádí: Tato vysoká škola má 4 odbory, a to odbor hudební, odbor dramatický, odbor taneční a odbor filmový. Postupem času se z odborů nikoli všech staly fakulty, názvy se poopravily a doplnily, zejména v důsledku rozvoje televize, a Akademie múzických umění zabydlela v centru Prahy několik historicky cenných objektů. Filmová a televizní fakulta dnes sídlí v paláci Lažanských, divadelní fakulta v Kokořovském paláci a hudební fakulta ve dvou zřejmě nejvíc obdivovaných Lichtenštejnském a Hartigovském na Malé Straně. Unikátní dislokaci dotváří adresy koleje AMU a Studia FAMU, obě na Starém Městě pražském, a charakterizují tak celou naši školu neopakovatelným geniem loci. Ač sice mnohem mladší než slavná pražská učiliště zejména Univerzita Karlova či České vysoké učení technické, a dokonce i než sesterské umělecké školy Akademie výtvarných umění a Vysoká škola uměleckoprůmyslová, překvapivě brzy Akademie múzických umění dosáhla významu překračujícího hranice Československa. Krom krátkého a pro AMU mimořádně významného rozbřesku koncem šedesátých let a již dvacetiletou polistopadovou svobodu zabírá novodobé období temna v historii AMU nadpoloviční dobu její existence. Avšak i tehdy setrvaly naše fakulty ve známosti takřka na celé planetě. Pod zkrácenými názvy DAMU, FAMU a HAMU dávaly věhlasem svých profesorů, absolventů a celkovou úrovní studia celému světu na vědomí, že v naší zemi zůstaly kulturní tradice i nezničitelné zázemí. Jakkoli se komunistický režim pokoušel všemi cestami znásilnit či infiltrovat vzácné akademické prostředí umělecké akademie, určitou byť omezenou míru tvůrčí svobody se mu v žádném období během předlouhých čtyřiceti let docela zdecimovat nepodařilo. Za gejzírem kvality světově oceňovaných tvůrčích počinů 60. let minulého století, stejně jako v podhoubí přelomového roku 1989 nepřehlédnutelně stáli členové akademické obce AMU a její absolventi. Ze slavných tradic bychom chtěli zachovat samozřejmě to nejlepší: kromě péče o talent a podněcování svobodné invence, fantazie a imaginace zejména větší vzájemné intelektuální propojení studentů a pedagogů, identifikaci s jejich akademií a rozumné využívání veškerého potenciálu AMU. Dnes již zcela libovolné kontakty s celým světem by měly být neustále doprovázeny vysokým hodnocením všech fakult AMU i od oficiálních posuzovatelů a prokazatelnými výsledky na mezinárodní scéně. AMU chce i nadále směle nést spoluodpovědnost za národní kulturní identitu a skrze své studenty perspektivně ručit za souslednost našeho kulturního sebeurčení. Při stále se zvyšujícím průměrném věku dožití tak zůstane stále mladá a plná síly. Ivo Mathé 1 viz Sbírka zákonů a nařízení č. 127/1945 6

65 Years of AMU When the Academy of Performing Arts was founded, sixty years old was considered to be a sign of old age. At the beginning of the 20th century, a person who had reached the age of fifty was already thought to be old. Yet today, a sixty year old does not even fall within the age category for senior citizens, which starts at 65. The President of Czechoslovakia was 61 years old when he signed Decree 127 on the Founding of the Academy of Performing Arts 1 on 27 October 1945 by today s standards still a young man. This date indicates that the school s first academic year, in all probability, could have been 1946/47. Article 1 of the above-mentioned decree states: This school shall have four areas of study, namely music, drama, dance and film. Over time, some of the disciplines became independent faculties, the names were modified, especially with the development of television, and the Academy of Performing Arts was to occupy several historical buildings in the centre of Prague. Today, the film and television school has its headquarters in Lažanský Palace, and the theatre faculty is located in Kokořovský Palace. The music and dance faculty is housed in perhaps two of the most admired buildings the Liechtenstein and Hartig palaces in Prague s Lesser Town. Two unique sites, the AMU dormitory and Studio FAMU in the Old Town, further characterise the school s distinctive genius loci. Although much younger than Prague s eminent places of learning, such as Charles University and the Czech Technical University or even its affiliate, the Academy of Fine Arts and the Academy of Arts, Architecture and Design, it took a surprisingly short time for the Academy of Performing Arts to achieve a level of significance that reached beyond the borders of Czechoslovakia. With the exception of the brief and for AMU extraordinarily 1 Collection of Laws and Decrees no. 127/1945 important ray of light at the end of the 1960s and the twenty years after the Velvet Revolution, most of AMU s existence had been marked by darkness. Even during these dark times, however, the school s faculties were known practically throughout the world. Thanks to the reputation of its professors and graduates and the overall quality of its studies, the schools faculties, DAMU, FAMU and HAMU, had shown the world that Czech cultural traditions are still alive and well. As much as the communist regime tried to violate or infiltrate the school s unique educational environment, there always remained a certain, though limited, level of creative freedom that it was never able to completely destroy throughout the forty years. The explosion of high-quality and internationally recognised creative work during the 1960s was unmistakeably the result of the efforts of AMU s graduates and its academic community, who had also helped to lay the groundwork for the revolutionary developments of 1989. Of course, we would like to retain the best of our celebrated traditions, which besides nurturing talent and encouraging freedom, inventiveness, and imagination, include greater intellectual cooperation between students and educators, their identification with their university, and the productive use of AMU s overall potential. Today s unlimited contact with the world should be constantly accompanied by quality reviews of all of AMU s faculties, both by official sources and on the basis of what the school actually accomplishes on the international scene. AMU hopes to continue to boldly play a part in shaping the Czech national cultural identity and, through its students, to guarantee the continuity of our cultural self-determination. Along with the constantly increasing average life expectancy today, the school will continue to be young, vibrant and full of energy. Ivo Mathé 7

Doctores honoris causa FAMU / 9

4. října / 4 October 1996 Václav Havel český dramatik, v letech 1990 2003 prezident Československé a České republiky playwright, president (1990 2003) of Czechoslovakia and the Czech Republic 24. května / 24 May 2002 Otomar Krejča herec a divadelní režisér actor and theatre director 10

16. ledna / 16 January 1998 Miloš Forman filmový režisér film director 15. prosince / 15 December 2000 Jiří Kylián tanečník a choreograf dancer and choreographer 14. května / 14 May 1999 sir Charles Mackerras dirigent conductor 20. října / 20 October 2000 Karel Husa hudební skladatel composer 13. června / 13 June 2003 Josef Suk houslový virtuos violin virtuoso 16. května / 16 May 2003 Jan Švankmajer výtvarník, filmový a divadelní režisér visual artist, film and theatre director 3. června / 3 June 2005 Radovan Lukavský herec actor 11

Divadelní fakulta / Theatre Faculty AMU = DAMU + FAMU + HA MU FAMU / 13

Historie divadelní fakulty Snaha o vysokoškolskou úroveň vzdělávání divadelních umělců vznikla a teoreticky se tříbila už před koncem nacistické okupace, a to díky některým významným umělcům, mimořádně zaujatým pedagogickou činností na dramatickém oddělení Státní konzervatoře. Byli to především herec Jiří Plachý, režisér Jiří Frejka, scénograf František Tröster a v jejich čele ředitel dramatického oddělení Miroslav Haller. Jejich naděje na nové podmínky divadelní tvorby i jejího studia se splnily vydáním dekretu prezidenta Edvarda Beneše o založení Akademie múzických umění z října 1945. Spolu s Františkem Tröstrem a se studenty, vedenými režisérem Jaromírem Pleskotem, se Haller zasloužil i o založení školního divadla DISK. Po únoru 1948 byl ovšem Miroslav Haller z dalšího budování nově vzniklé divadelní fakulty vyřazen vzhledem ke své politické orientaci. V této pohnuté době brzy skončila i pedagogická činnost Jiřího Frejky a Jiřího Plachého. Oba spáchali v roce 1952 sebevraždu a ze jmenované čtveřice tak zůstal jen František Tröster. Ten založil a dlouhá léta vedl katedru scénografie, jejíž působení sehrálo zásadní roli v mimořádném a mezinárodně uznaném rozmachu tohoto oboru v poválečném Československu. Studium scénografie se stalo součástí studia dramatického umění, což byl zcela nový krok; do té doby se scénografie studovala v rámci architektury, výtvarného umění nebo umění užitého. Společné studium s režiséry, dramaturgy a herci lépe odpovídalo přípravě divadelního představení a podporovalo vznik budoucích tvůrčích týmů. Obor herectví byl v prvních dvou letech existence fakulty koncipován jako nástavbové studium pro konzervatoristy, dovršující své vysokoškolské vzdělání ve školním divadelním studiu DISK. Po zrušení dramatického oddělení Státní konzervatoře v září 1949 se DAMU na čas stala jediným učilištěm herectví v Praze. V prvním období svého působení hledala především způsob, jak uplatňovat vysoké obecné i speciální nároky na hereckou profesi, spojované s metodou Stanislavského. Negativní roli přitom sehrával politický tlak na její ideologicky motivovaný výklad, mající některé zastánce i uvnitř fakulty. Že se toto setkání české herecké výuky se Stanislavským neminulo úplně smyslem, bylo zásluhou pedagogů z řad předních českých herců, jakými byli po dlouhá léta Miloš Nedbal a Vlasta Fabianová kromě dalších, z nichž by vedle herce Vítězslava Vejražky měli být jmenováni aspoň režiséři Leo Spáčil a Karel Palouš. Působení Otomara Krejči, v té době ještě především významné herecké osobnosti, bylo výrazně kratší; pouze na padesátá léta bylo omezeno i působení herce Burianova Déčka Františka Vnoučka. Radovan Lukavský, který patřil za nacistické okupace ke studentům konzervatoře a který začal na DAMU učit od jejího založení, byl donucen ukončit svou pedagogickou aktivitu na DAMU rovněž předčasně paradoxně na začátku šedesátých let, na jejichž konci se tu mohl krátce uplatnit například i Václav Voska. Osobností výuky hlasového a mluvního projevu, pro studium herectví tak důležité, se na divadelní fakultě stala Emma Fierlingová; stejnou úlohu při výuce jevištního pohybu měla Jarmila Kröschlová; pohybová připravenost se tak od počátku stala významnou předností absolventů fakulty. Vznikem katedry divadelní vědy a dramaturgie získala na nové divadelní fakultě důstojnější místo i teatrologie. Její vývoj v padesátých letech byl ovšem osudově poznamenán neblahým ideologickým nánosem. Proto se návrat teatrologie na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy od roku 1960 nejevil jako nenahraditelná ztráta zvlášť když se pojetí dramaturgie, jak ji pěstoval František Götz už ve spolupráci s K. H. Hilarem, při její výuce na divadelní fakultě dále uplatňovalo. Rozvíjeli ji Götzovi žáci Jaroslav Vostrý a Jan Císař, kteří se spolu s režisérem Františkem 14

History of the Theatre faculty The movement to establish a university-level institution for the education of theatre artists was already beginning to take shape before the end of the Nazi occupation, thanks to the efforts of several outstanding artists who had been especially captivated by the pedagogical activities of the theatre department at the State Conservatory (secondary school). This group included actor Jiří Plachý, director Jiří Frejka and stage designer František Tröster and was headed by the director of the Conservatory s theatre department, Miroslav Haller. Their dream of establishing new conditions for Czech theatre and the study of theatre were fulfilled by president Beneš s decree of October 1945 founding the Academy of Performing Arts. Together with František Tröster and a group of students led by director Jaromír Pleskot, Haller also helped to found the school s theatre, DISK. After February 1948, however, Miroslav Haller was due to his political orientation excluded from participating any further in building up the newly founded faculty. This turbulent time also saw an end to the educational activities of Jiří Frejka and Jiří Plachý. Both committed suicide in 1952, and thus of the original foursome only František Tröster remained. Tröster founded and for many years headed the Department of Stage Design, which would go on to play an important role in this field s extraordinary and internationally noted boom in postwar Czechoslovakia. The study of theatre thus came to include stage design, a development that represented a whole new step in theatre study: previously, stage design had been studied as part of architecture, fine arts or applied arts. The fact that stage design was now studied together with directing, dramaturgy and acting better reflected the way in which theatre was produced and encouraged the creation of future creative teams. In the first two years of the faculty s existence, the acting curriculum was designed for the further specialization of former conservatory students who were completing their masters education at the school s studio theatre, DISK. After the theatre department at the State Conservatory was shut down in September 1949, DAMU briefly became the only acting school in Prague. In the early days, its main goal was to find a way to incorporate the high demands both general and specific placed on the acting profession by the Stanislavsky technique. A negative role was played in this by political pressure towards its ideologically motivated reduction (a move that was supported by several members of the faculty). That this meeting of Czech theatre with Stanislavsky retained some meaning was thanks to the efforts of leading Czech actors such as long-time instructors Miloš Nedbal and Vlasta Fabianová, as well as many others, including actor Vítězslav Vejražka and directors Leo Spáčil and Karel Palouš. Otomar Krejča, then still primarily known as an actor, spent a significantly shorter period at the faculty; the activities of František Vnouček, who had been part of Burian s D 34 theatre, were limited to the 1950s. Radovan Lukavský, who had been a student at the conservatory during the Nazi occupation and who had taught at DAMU since its founding, was also forced to prematurely end his DAMU teaching career. This paradoxically occurred at the beginning of the 1960s, the same decade at whose end Václav Voska was able to briefly teach at DAMU. A leading personality in the instruction of voice and speech so important to the study of acting was Emma Fierlingová; a similar role was played by Jarmila Kröschlová in the instruction of stage movement (movement was an important field in which graduates of the faculty distinguished themselves from the beginning). With the creation of the Department of Drama Theory and Dramaturgy, the new theatre faculty gave theatre studies their proper due. In the 1950s, however, the discipline s development DAMU / 15

Štěpánkem také ujali budování společného základu oborů režie a dramaturgie. Toto úsilí však bylo ovlivňováno společensko-politickou situací, zejména nástupem normalizace v sedmdesátých letech, která se stala i vrcholem působení problematické osobnosti režiséra Antonína Dvořáka. Nejlepší tradice výuky režie se v období Husákova reálného socialismu léta snažil udržovat vedle kontroverzního Evžena Sokolovského zejména Ladislav Vymětal. V původně vytyčeném směru bylo možné soustavněji pokračovat až od druhé poloviny osmdesátých let, hlavně však v polistopadovém období, kdy se na hledání nových možností a systémů studia začali podílet noví pedagogové. Od roku 1990 se katedra činoherního divadla stala klíčovým pedagogickým pracovištěm pro obory herectví, režie a dramaturgie činoherního divadla v České republice. Vychází z propracovávané a dlouhodobě ověřované metodiky výuky založené na unikátním systému spolupráce posluchačů a pedagogů v modelu malého profesionálního repertoárového divadla. Studenti jsou tak od začátku vedeni k intenzívní spolupráci a teoretickému i praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného divadelního díla. O dobrých výsledcích zvolené metodiky svědčí vysoké procento absolventů, kteří nalezli dobré uplatnění v praxi a významným způsobem se podíleli na uměleckých výsledcích českého poválečného divadla. Po Jiřím Fréhárovi a Janu Císařovi vede katedru režisér Jan Burian. Vedle činohry se na DAMU od počátku padesátých let studovalo i loutkové divadlo, a to na úrovni, od jaké mohly začít odvíjet jeho výuku takové osobnosti, jako byl Josef Skupa, Jan Malík a Erik Kolár, později Jan Dvořák. Změny, které na divadelní fakultě nastaly po roce 1990, se projevily i pojmenováním nových úkolů, odvozených nejenom z nejlepších dlouhodobých tradic českého loutkového divadla, ale i z vlastního vnitřního uměleckého vývoje českého loutkářství, směřujícího již od začátku šedesátých let minulého století k divadlu herce a loutky. Tento druh divadla vedl nejen k novému pohledu na loutku, ale především také na problematiku herecké tvorby a z ní vyplývající dynamickou strukturu jednotlivých složek, účastnících se na výstavbě jevištního uměleckého díla. Tyto vývojové trendy se promítly do názvu nově koncipované katedry alternativního a loutkového divadla, do jejíhož čela se postavil režisér Josef Krofta. Pro systematickou péči o úroveň předmětů dějin a teorie divadla byla na začátku devadesátých let založena katedra teorie a kritiky. V jejím čele stanul Jaroslav Vostrý, později Jan Císař. would be fatefully marked by ideological pressure. Its return to Charles University s philosophical faculty in 1960 was thus not experienced as an irreplaceable loss, especially since the conception of dramaturgy as previously cultivated by František Götz in collaboration with K. H. Hilar continued to be applied in the instruction of theatre studies at DAMU. This conception was further developed by Götz s students Jaroslav Vostrý and Jan Císař, who together with director František Štěpánek also took on the task of building a common platform for the disciplines of directing and dramaturgy. These efforts were affected in various ways by prevailing socio-political conditions, especially with the onset of the so-called normalization in the 1970s, an era which would mark the highpoint in the activities of the problematic director Antonín Dvořák. Individuals who attempted to salvage the best traditions in the instruction of directing during Husák s real socia lism included besides the controversial Evžen Sokolovský especially Ladislav Vymětal. Starting in the late 1980s it was again possible to continue to systematically follow the path originally staked out by the school, even more so in the post-november era when new instructors participated in the search for a new direction and new forms of study. Since 1990, the Department of Dramatic Theatre has played a key role as an important centre of education in the fields of acting, directing and dramaturgy in the Czech Republic. In its instruction, it follows a well-developed and time-tested methodology based on a unique form of collaboration between students and instructors using the model of a small professional repertory theatre. Students are thus from the beginning encouraged to establish the intense level of cooperation required among the individual disciplines for the creation of a collective theatre work, and are familiarised with both theoretical as well as practical aspects. That the faculty has chosen the right approach is shown in the high percentage of graduates who have found success and who have contributed significantly to the artistic quality of Czech postwar theatre. The department is currently headed by director Jan Burian, following in the footsteps of Jiří Fréhár and Jan Císař. In addition to dramatic theatre, since the 1950s DAMU has also offered puppet theatre, starting out at a level of quality which offered an excellent foundation for the further work of such personalities as Josef Skupa, Jan Malík, Erik Kolár and later Jan Dvořák. The changes which the theatre faculty has experienced since 1990 have manifested themselves among other things in the setting of new tasks, based not only on the best long-term 16

Z historie divadla DISK DISK over the years 1 2 3 1. První děkan DAMU, režisér Jiří Frejka 2. Plautus: Komedie o strašidle. Režie Petr Vosáhlo, 1961 Zleva J. Abrhám, V. Sloup, P. Čepek, J. Satoranský, J. Zahajský 3. A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí. Režie Josef Melč, 1955 4. Koulení. Absolventi předávají jeviště divadla DISK svým mladším kolegům. 5. Bratři Čapkové: Lásky hra osudná. Jana Hlaváčová, 1959 6. Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský v Nasreddinovi. Režie Jaromír Pleskot, 1945 7. J. M. Synge: Královna žalu. Režie Ivan Weiss. Jaroslava Adamová a Ladislav Ryšlink, 1946 8. F. M. Dostojevskij: Ves Stěpančikovo. Režie Lucie Bělohradská, 1979 9. Absolventský ročník DAMU, 1971 1. Director Jiří Frejka, the first dean of DAMU 2. Plautus: Mostellaria. Directed by Petr Vosáhlo, 1961 From left: J. Abrhám, V. Sloup, P. Čepek, J. Satoranský, J. Zahajský 3. A. N. Ostrovsky: There Are Enough Common People for Every Wise Man. Directed by Josef Melč, 1955 4. Rolling. Graduating students hand over the DISK stage to their younger colleagues 5. Karel and Josef Čapek: The Fateful Game of Love, 1959. Jana Hlaváčová 6. Jaromír Pleskot and Radovan Lukavský in Nasreddin. Directed by Jaromír Pleskot, 1945 7. J. M. Synge: Deidre of the Sorrows. Directed by Ivan Weiss, 1946. Jaroslava Adamová and Ladislav Ryšlink 8. F. M. Dostoevsky: The Village of Stepanchikovo. Directed by Lucie Bělohradská, 1979 9. 1971 DAMU graduating class 4 5 6 7 8 9 DAMU / 17

S postupným upevňováním a vyjasňováním prvotní funkce katedry se stále zřetelněji ukazovalo, že v rámci divadelní fakulty existuje i potřeba formulování smyslu takové výuky na umělecké škole; už proto, že bylo třeba také odlišit se od klasických kateder divadelní vědy na univerzitách. Úzké a těsné spojení s umělecko-kreativními katedrami, trvalá spolupráce s nimi tuto formulaci nabídla samotnou praxí katedry teorie a kritiky: cílem a smyslem je teorie divadelní tvorby sledování, analýza formování vzniku a podoby divadelního systému zevnitř. Na tomto základě zde byl akreditován první doktorský obor studia na fakultě (Teorie divadelní tvorby). Zkušenosti ze svých alternativních aktivit mohl v polistopadovém období na DAMU se svými spolupracovníky začít využívat konečně také Ivan Vyskočil; na katedře autorské tvorby a pedagogiky, kterou založil, mohou posluchači poznávat a v jeho výzkumném ústavu zkoumat některé specifické aspekty herectví, jejichž studium znamená výchovu k samostatně tvořivé, komunikativní a odpovědné osobnosti. Pojetí výchovy je psychosomatické (cestou probuzení a rozvíjení smyslů, vnímání a vnímavosti, tělového vědomí a myšlení, podněcování fantazie a smyslu pro hru). Při výchově k autorskému postoji jsou sledovány čtyři základní komponenty: pohyb, hlas, řeč a dialogické jednání. Tak se stalo uplatňování jistých alternativních trendů po roce 1990 neodmyslitelnou součástí hledání nejplodnějších způsobů studia různých divadelních oborů. K nim přistoupil i perspektivně se rozvíjející obor produkce. Změny v provozu stálých divadel i rozvoj nezávislých uměleckých projektů, k nimž došlo v devadesátých letech, vyžadují manažery a producenty s odbornými znalostmi i kreativními schopnostmi. Program výuky zde byl od počátku těsně spojen s uměleckou činností jednotlivých kateder. Svůj prostor na fakultě našly i různé formy oboru výchovná dramatika, který připravuje učitele dramatické výchovy působící ve všech oblastech umělecko-pedagogických (interní, školní dramatická výchova, divadlo hrané dětmi a mládeží, dětský přednes a divadlo ve výchově). Koncepce a trendy výuky na DAMU prošly od jejího založení až podnes složitým vývojem, do nějž se zvláště výrazně promítaly společenské proměny. Vztah divadla a společnosti se tu vždy živě odrážel. V současnosti pokračuje započaté hledání, otevřené všem plodným domácím i mezinárodním podnětům. Je vedeno snahou o využití a rozvinutí toho nejlepšího, čeho dosáhlo a dosahuje české divadlo v konfrontaci s mezinárodní divadelní traditions of Czech puppet theatre but also on artistic developments within Czech puppetry, which since the early 1960s has been moving towards a theatre of actors and puppets. This type of theatre has not only led to a new perspective towards puppetry, but above all has offered a new way of looking at the art of acting and the dynamic structure of the individual aspects of an artistic stage work. These new trends are reflected in the name of the reorganized Department of Alternative and Puppet Theatre, led by director Josef Krofta. At the beginning of the 1990s, the faculty founded the Department of Theory and Criticism with the goal of systematically cultivating the level of instruction in the history and theory of theatre. The department was originally headed by Jaroslav Vostrý, later by Jan Císař. As the department began to clarify and define its primary purpose it became increasingly clear that there existed within the theatre faculty a need to properly formulate the raison d être for teaching such subjects at an arts school if only because it was necessary to define what distinguished the department from classical university theatre departments. The answer can be found in the way the department works: in its close connection to and ongoing collaboration with the artisticcreative departments. The aim and purpose of the department is the theory of theatre art the observation and analysis of the creation and form of a theatrical structure from within. With this in mind, the faculty received accreditation for its first doctorate study programme (Theory of Theatre Art). Another individual who was finally able to take the experiences gained in his alternative activities and apply them at DAMU in the post-november era was Ivan Vyskočil. At the Department of Authorship and Pedagogy founded by Vyskočil and at his research institute, students can study and explore the various aspects of acting, the study of which helps to educate independent, creative, communicative, and responsible individuals. The educational concept is holistic (awakening and developing the senses, awareness and perception, physical consciousness and thought, encouraging fantasy and a sense of play). This method for the education of an authorial approach involves four basic components: movement, voice, speech and dialogue. After 1990 the exploration of alternative trends thus became an unmistakeable part of the search for the most fertile forms for the study of the various theatrical disciplines. These disciplines were soon joined by the promising field of arts management. The operational changes experienced by existing 18

Současný DISK DISK Today 1 2 3 4 1. Milan Kundera: Jakub a jeho pán. Jan Meduna, Irena Máchová, Jana Kovalčíková, KČD 2004 2. Člověče, zkus to! Milan Tomáš a Jana Vanýsková, KALD 2005 3. SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský): Nikola Šuhaj. Jakub Žáček, KALD 2003 4. Xenie Dragunská: Pocítění vousů. Martina Sľúková, KALD 2004 5. Endy Walsh: Discopigs. Filip Huml a Jitka Teplá, KALD 2002 6. Václav Kliment Klicpera: Jan za chrta dán. Anna Bubníková a Josef Wiesner, KALD 2004 7. William Shakespeare: Macbeth. Petr Rakušan a Veronika Týcová, KČD 2003 8. Bratři Presňakové: Terorismus. Henrieta Hornáčková a Jan Holík, KČD 2005 9. Mark Ravenhill: Polaroidy. Ladislav Hampl, KČD 2003 1. Milan Kundera: Jacques and His Master. Jan Meduna, Irena Máchová, Jana Kovalčíková, 2004 2. Don t be Sorry, Just do It!, Milan Tomáš and Jana Vanýsková, 2005 3. SKUTR (Martin Kukučka and Lukáš Trpišovský): Nikola Šuhaj. Jakub Žáček, 2003 4. Xenie Dragunská: The Experience of Facial Hair. Martina Sľúková, 2004 5. Endy Walsh: Discopigs. Filip Huml and Jitka Teplá, 2002 6. Václav Kliment Klicpera: Jan Exchanged for a Greyhound. Anna Bubníková and Josef Wiesner, 2004 7. William Shakespeare: Macbeth. Petr Rakušan and Veronika Týcová, 2003 8. The Presnyakov Brothers: Terrorism. Henrieta Hornáčková and Jan Holík, 2005 9. Mark Ravenhill: Some Explicit Polaroids. Ladislav Hampl, 2003 5 7 8 6 9 DAMU / 19

scénou a na čem se tak výraznou měrou podíleli a podílejí absolventi DAMU. Z nich se většinou rekrutují i pedagogové z mladší a mladé generace, jejichž angažováním si fakulta zajišťuje svou budoucnost. Divadelní studio DISK Školní divadlo DISK zahájilo svoji činnost premiérou Mahenova Nasreddina už v září 1945. V průběhu dalších let pak tato scéna vydávala pravidelná svědectví nejen o výsledcích přípravy studentů DAMU na dráhu profesionálních umělců, ale také a mnohdy velmi výrazně o stavu společnosti a o vlivu režimu na nejmladší divadelní tvorbu. V roce 1993 byli studenti nuceni opustit původní stánek v paláci Unitaria a v následujícím šestiletém období poskytlo DISKu azyl Divadlo v Celetné. V situaci, kdy na této scéně působily tři soubory, byly ovšem podmínky nanejvýš skromné a nemohly vyhovovat uměleckým ani pedagogickým cílům divadelní fakulty. Zásluhou tehdejšího vedení AMU a především děkana Miloše Horanského mohli studenti v únoru 1999 předstoupit před publikum na vlastní scéně, originálně zakomponované architektem Karlem Hubáčkem do atria historických budov DAMU. Po široké diskuzi uvnitř fakulty divadlo DISK navázalo na svou dlouholetou tradici systému klasického repertoárového divadla. Dnes můžeme konstatovat, že nový DISK vyspěl v divadelní prostor, který vychází maximálně vstříc různorodým uměleckým potřebám studentů a ve své variabilitě se může měřit s předními českými scénami. I díky tomu vytvářejí absolvující ročníky DAMU také v současné době inscenace, které DISKu udržují přízeň širokého obecenstva; stejně jako se to dařilo jejich předchůdcům po celých šedesát let. Současné možnosti studia Studijní obory na DAMU jsou koncipovány jako třístupňové bakalářské, magisterské, doktorské. Katedra činoherního divadla nabízí studium herectví, režie a dramaturgie. Absolvent oboru herectví si během studií osvojí specifické do vednosti a poznatky z oblasti praktické i teoretické, které mu slouží k poznávání a rozvíjení vlastního talentu. Je schopen poučeně reflektovat specifické problémy herectví i obecné problémy dramatického umění Absolvent oboru režie je schopen realizovat celistvý jevištní tvar na příslušné umělecké a profesionální úrovni; v oblasti teorie umí reflektovat specifické problémy režie i obecné problémy dramatického umění. Absolvent oboru dramaturgie je všestranný odborník, schopný jak fundované koncepčně-analytické spolupráce při inscenování celistvého jevištního tvaru, tak samostatného uměleckého výkonu v oboru (jako autor či překladatel) i teoreticko-kritické reflexe problémů dramatického umění. Katedra alternativního a loutkového divadla otevírá obory herectví, režie, dramaturgie a scénografie. Vlastnosti absolventa oboru herectví: bohatě rozvinutá herecká imaginace, fantazie, hravost, samostatnost myšlení, komunikativnost, orientace v teorii a historii studovaného oboru. Absolventi oborů režie a dramaturgie jsou schopni hledat vlastní tvůrčí cesty ve znalé vazbě na dosavadní divadelní trendy v alternativním či loutkovém divadle. Uplatní se jako samostatní tvůrci v divadlech loutkového a alternativního zaměření s přesahem na ostatní žánry a druhy divadla. Absolvent oboru scénografie je připraven v tvůrčím týmu řešit scénografické úkoly, které přináší moderní divadelní praxe. A to především v divadlech loutkového či alternativního zaměření s přesahem na ostatní divadelní druhy včetně současných typů performancí. Katedra scénografie nabízí obory scénografie, scénografie kostým a maska, scénografie film a televize. Znalosti získané 20