Gymnázium Tachov, seminář 15. října 2002 (2. část) Buddhismus, taoismus a přírodní vědy Jiří Svršek 1 c 2003 Intellectronics Abstract Fritjof Capra ve své knize Tao fyziky tvrdí, že cesty moderního fyzika a východního mystika mají mnoho společného. Fyzikové získávají své poznání experimentem, mystici meditací. Capra považuje vědu a mysticismus za doplňující projevy lidské mysli. Věda nepotřebuje mysticismus a mysticismus nepotřebuje vědu. Ale lidé potřebují obojí. Mystický prožitek je potřebný pro pochopení nejhlubší povahy věcí a věda je důležitá pro moderní život. To, co všichni potřebujeme, není jejich syntéza, ale dynamická harmonie mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou. 1 e-mail: natura@eri.cz, natura@dkozak.cz WWW: http://natura.eri.cz
References [1] http://xxx.lanl.gov/abs/physics/0303001 Subhash Kak: Greek and Indian Cosmology: Review of Early History. Louisiana State University Baton Rouge, LA 70803-5901, USA. 28 Feb 2003. physics/0303001 e-print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation. [2] Lama Ole Nydahl: Jak se věci mají. Nakl. Bílý deštník v rámci Společnosti Diamantové cesty. Brno, 2001. Z angl. orig.: The Way Things Are: A Living Approach to Buddhism for Today s World. Blue Dolphin Publishing, Nevada City, 1996. [3] Fritjof Capra: Tao fyziky. Gardenia, Bratislava, 1992. Z angl. orig.: The Tao of Physics. Bantam Books, 1984. [4] Barrow, John D.: Teorie všeho. Mladá fronta, Praha 1997. z angl. orig.: Theories of Everything. The Quest for Ultimate Explanation. Oxford University Press, 1991. ISBN: 80-204-0602-6 [5] Weinberg, Steven: Snění o finální teorii. Nakl. Hynek spol. s r.o., Celetná 11, 110 00 Praha 1. 1996. z amer. orig.: Dreams of a Final Theory. Pantheon Books, New York, 1993. ISBN: 80-85906-26-0 1
1 Starověká indická věda 1.1 Védské symboly Védské texty krátce řečeno obsahují trojstranný a rekursivní pohled na svět. Vesmír je složen ze tří částí (země, prostoru a oblohy), které se v lidských bytostech odrážejí ve fyzickém těle, dechu (prána) a mysli. Procesy na obloze a zemi jsou spojeny s procesy uvnitř lidské mysli. Vesmír je tedy spojen s lidskou myslí, což vede k představě, že introspekce (zkoumání vlastního nitra) vede k pochopení vesmíru. Vesmír prochází cykly života a smrti. Védští věštci byli přesvědčeni, že jakýkoliv popis vesmíru vede k logickým paradoxům. Jedinou kategorií, která překonává všechny rozpory, je Brahman (vesmír jako celek). Pochopení podstaty vědomí mělo pro indické myslitele prvořadou důležitost, avšak neznamenalo to, že ostatní vědy neměly žádný význam. Védské rituály byly symbolickým vyjádřením uvedených představ. Hlavní vlastnosti védské představy vesmíru jsou následující: 1. Velmi starý, rozsáhlý a cyklický vesmír. Védské texty hovoří o nekonečném vesmíru a dílo Pancavimša Bráhmana velkém počtu yuga (časové období asi pěti let). Podle rekursivní védské představy vesmír neustále prochází cykly stvoření a zániku. Tato představa se stala součástí astronomie, kdy byly uvažovány cykly o délce miliard let. V díle Purána se hovoří o vesmíru, který prochází cykly stvoření a zániku o délce 8,64 miliardy let, přestože jsou v díle zmíněny ještě delší cykly. 2. Atomický svět a dichotomie subjektivního a objektivního. Podle atomické představy díla Kanáda existuje devět typů substancí tvořících vesmír: éter, prostor, čas (které jsou spojité), země, vzduch, voda a oheň (které jsou atomické) a dva typy mysli, jedna všudepřítomná a druhá individuální. V obou filozofických systémech Sámkhya a Vedánta se hovoří o dichotomii subjektu a objektu. Vědomý subjekt je oddělen od materiální reality, avšak není schopen ovládat svůj vývoj. Atomická představa díla Kanáda je bohatší a zajímavější než představa Demokritova. 3. Relativita prostoru a času. Prostor a čas neplynou pro různé pozorovatele stejnou rychlostí. Tuto představu lze zaznamenat v příbězích Bráhmana a Purána a v díle Yoga Vásistha. Samozřejmě nelze hovořit o matematické teorii relativity a o mezní rychlosti světla, avšak představa času plynoucího různou rychlostí pro různé pozorovatele je velmi zajímavá. 4. Vývoj života Dílo Mahábhárata (před 400 př.n.l.) a dílo Purána obsahují kapitolu o vytvoření a vývoji lidstva. Člověk stojí na konci řetězce začínajícího rostlinami a různými druhy živočichů. Védská evoluce se však nepodobá Darwinově evoluci života, protože má jiná východiska. Vývoj vyšších forem života je přirozenou vlastností přírody. Evoluce od neživých forem k vyššímu životu je důsledkem různých proporcí tří základních složek: sattva, rajas a tamas. Představa tří kvalitativních složek sehrává velmi důležitou roli ve fyzice a metafyzice systému Sámkhya. V nerozvinutém stavu má kosmická hmota tyto složky v rovnováze. Jakmile se začíná svět vyvíjet, jedna nebo dvě složky začnou v různých objektech nebo bytostech převažovat a dávají jim specifický charakter. 5. Věda o mysli, Jóga. 2
Vnitřní věda, popsaná ve védských knihách a systematicky vysvětlená v Jóga-sútrách knihy Patanjali je velmi promyšleným popisem podstaty lidské mysli a jejích schopností. Rozlišuje mezi pamětí, stavy uvědomování a fundamentální entitou vědomí. Podává analytický rozbor myšlenkových procesů s takovou jasností a originalitou, že dodnes ovlivňuje mnoho lidí celého světa. Existuje několik typů jógy, které poskytují způsoby ovládání vztahů mezi myslí a tělem. Základy jógy ovlivnily také indickou hudbu a tanec. 6. Binární čísla a nekonečno. Binární číselnou soustavu použil jako první Pingala (asi 450 př.n.l., pokud přijmeme názor, že byl Pániniho bratrem) pro reprezentaci védských měr. Struktura této číselné soustavy také přispěla k objevu symbolu pro nulu. Bez tohoto symbolu by matematika ztratila svoji sílu. Samozřejmě zůstává pravdou, že binární soustavu nezávisle objevil Leibniz v roce 1678, tedy téměř 2000 let po Pingalovi. Myšlenku nekonečna nalezneme v samotných Védách. Myslitelé správně pochopili, že přičítání k nekonečnu nebo odčítání od nekonečna ponechává nekonečno beze změny. 7. Úplná gramatika a omezení jazyka. Astádhyájí, Pániniho gramatika sanskrtského jazyka (asi 450 př.n.l.) popisuje celý jazyk pomocí 4000 algebraických pravidel. Struktura této gramatiky obsahuje metajazyk, metapravidla a další technické nástroje, které povyšují účinnost tohoto systému na úroveň dnešních nejmocnějších programovacích jazyků. Dosud se nikomu nepodařilo sestavit gramatiku jiného jazuka s podobnou účinností. Známý americký myslitel Leonard Bloomfield dokonce označil Pániniho práci za jeden z největších monumentů lidské inteligence. Neméně důležitou stránkou tohoto objevu gramatiky je závěr, že jazyk (jako formální systém) není schopen popsat realitu úplně. Toto omezení jazyka je příčinou, proč realitu lze pouze poznávat, avšak nikoliv úplně popsat. Pro mnoho aspektů indické vědy lze nalézt paralely v moderní evropské a americké vědě. Indické myšlenky proto nacházejí odezvu zejména mezi některými teoretickými fyziky a psychology. Poznání bylo setříděno dvěma způsoby: nižším nebo duálním a vyšším nebo sjednocujícím. Zdánlivě nesmiřitelné pojmy hmotného a vědomého jsou chápány jako dva aspekty stejné transcendentální reality. Představa komplementarity byla základem celého filozofického systému. K sobě komplementární pojmy byly studovány společně. Takto vznikly skupiny komplementárních dvojic: logika (Nyáya) a fyzika (Vaišešika), kosmologie (Sámkhya) a psychologie (Yoga), jazyk (Mímamsá) a realita (Vedánta). Přestože tyto filozofické školy vznikly až v post-védském období, základ těchto myšlenek lze nalézt již ve védských spisech. Systémy Sámkhya a Yoga chápou lidskou mysl jako soubor pěti komponent: manas, ahamkára, citta, buddhi a átman. Manas je nižší mysl, která shromažďuje smyslové vjemy. Ahamkára je uvědoměním našeho Já, které spojuje určité vnímání s naší subjektivní a osobní zkušeností. Jakmile jsou smyslové vjemy spojeny pomocí ahamkára s naším Já, jejich vyhodnocení a výsledné rozhodnutí provádí buddhi, náš intelekt. Citta je pamětí naší mysli. Tato paměť představuje základ, s nímž zbytek mysli pracuje. Avšak citta není pouze pasivní komponentou. Uspořádání nových vjemů totiž podléhá instinktivním nebo primitivním tlakům, které vytvářejí různé emocionální stavy. Tento mentální komplex obklopený vnitřním aspektem vědomí je átman (brahman), naše osobnost. 3
1.2 Logika Cílem logiky (Nyáya) je anvíkšikí, tedy kritické zkoumání. Její počátky spadají do védského období, avšak její první systematické osvětlení podává Gautama ve svém díle Nyáya Sútra, které pochází ze 3. století př.n.l. Dílo začíná podstatou pochybností a významem důkazu. Dále se zabývá vlastním Já, tělem, smysli a jejich vnímáním a myšlením. Popisuje poznávající lidskou bytost pomocí pojmů vůle, zármutku, utrpení a osvobození. Nejdůležitější nejstarší komentář k tomuto textu je Nyáya Bhásya. Nyáya se také nazývá pramána šástra, věda správného poznání. podmínkách: Poznání závisí na čtyřech 1) na subjektu (pramátr), který poznává, 2) na objektu (prameya), k němuž proces poznání směřuje, 3) na poznávání (pramiti) a 4) na podstatě vědění (pramána). Nyáya předpokládá, že jsme uzpůsobeni tak, abychom hledali pravdu. Naše mysl není nepopsaná tabule, ale původní skladba naší mysli obsahuje určité znalosti o podstatě světa. Správné poznání si osvojujeme pomocí čtyř pramána: přímým vnímáním (pratyakša), odvozováním (anumána), analogií (upamána) slovním svědectvím (šabda). Význam definice v Nyáya spočívá ve stanovení podstatné povahy zkoumaného předmětu nebo děje (svarúpa), která odlišuje tento předmět nebo děj od ostatních. Při vytváření definice se můžeme dopustit tří chyb: definice je příliš široká (ativyápti), jako např. že kráva je rohaté zvíře, definice je příliš úzká (avyápti), tedy pokrývá jen několik předmětů nebo jevů, definice nedává smysl (asambhava). Guatama uvažuje čtyři faktory, které ovlivňují přímé vnímání: smysly (indriya), zkoumané objekty (artha), kontakt smyslů s těmito objekty (sannikarša) poznání získané tímto kontaktem (jňána). Pět smyslových orgánů (oko, ucho, nos, jazyk a kůže) vnímá pět prvků světlo, éter, zemi, vodu a vzduch a o pozorovaném světu nám poskytují pět vlastností barvu, zvuk, vůni, chuť a dotyk. Mysl (manas) je prostředníkem mezi naším Já a smysly. Když je manas v kontaktu s jedním smyslovým orgánem, nemůže být současně v kontaktu s jiným. Vnímání světa je v tomto smyslu atomické. Podstata naší mysli, jíž získáváme zkušenosti o světě kolem sebe, je lineární, přestože rychlé střídání vjemů se nám jeví jako souběžné. Objekty mají vlastnosti, které neexistují sami o sobě. Barva a kategorie spojené s nějakým objektem mají druhotnou podstatu. Podle Guatamy přímé vnímání je nevyjádřitelné. Věci nejsou vnímány jako jména, která nesou. Popis objektu vyslovením jeho jména není přímým vnímáním, 4
ale pouze slovním poznáváním. Dharmakírti, pozdějí filozof logiky Nyáya, uváděl čtyři druhy vnímání: smyslové vnímání, duševní vnímání (manovijňána), sebeuvědomování jogínské vnímání. Sebeuvědomování je vnímání sebe prostřednictvím stavů příjemných a bolestivých. vnínámí je schopno obsáhnout vesmír v jeho celistvosti, úplnosti a harmonii. Jogínské Nikoliv všechna vnímání jsou pravdivá. Normální vnímání závisí na existenci 1) vnímaného objektu, 2) vnějšího média, jako je světlo v případě zraku, 3) smyslového orgánu, 4) mysli, bez níž smyslové orgány spojit vjemy s příslušnými objekty, 5) vlastního Já, které vnímání analyzuje a interpretuje. Pokud některý z výše uvedených předpokladů funguje nesprávně, vnímání může být chybné. Příčinou iluze může být porucha smyslového orgánu, tedy základních sil (doša), projev pouze části objektu (samprayoga) nebo nesouvisející vzpomínky (samskára). Odvození (anumána) je schopnost z vnímaného poznat nevnímané. Vztahy mezi vnímaným a nevnímaným mohou být trojího druhu: odvozený nevnímaný prvek může být příčinou vnímaného, může být projevem vnímaného nebo nevnímaný a vnímaný prvek mohou být společným projevem dalšího prvku. Sylogismus logiky Nyáya lze vyjádřit pěti částmi: 1) tvrzení (pratijňá), 2) příčina (hetu), 3) příklad (udáharana), 4) použití (upanaya), 5) závěr (nigamana). Závěr tedy vychází ze znalosti nějakého univerzálního vztahu (vyápti) a jeho použití na nějaký konkrétní případ (pakšadharmatá). Nelze dojít k žádnému závěru, pokud neexistuje možnost (ákankšá) hypotézy vyjádřené pomocí prvků tvrzení. Malý předpoklad (pakšadharmatá) je důsledkem vnímání, zatímco velký přepoklad (vyápti) je výsledkem induktivního uvažování. Avšak univerzální tvrzení nelze získat samotným uvažováním. Četnost pozorování zvětšuje pravděpodobnost, že naše tvrzení bude univerzální, avšak sebevětší počet pozorování neučiní naše tvrzení jistým. Logika Nyáya klade důraz na chápání příčinnosti. Avšak jak příčina tak důsledek jsou chápány jako pomíjivé jevy. Příčina bez změny nemá žádný význam. Pokud je zkoumána, vede k řetězci jevů bez konce. Příčinnost (kausalita) má význam pouze v rámci naší omezené zkušenosti, avšak nemá absolutní platnost. Příčinnost je pouze určitou formou našeho vnímání světa. K vývoji našeho poznání dochází porovnáváním (upamána) s něčím, co již dobře známe. To vede zpět k induk- 5
tivnímu uvažování prostřednictvím přímého vnímání (pratyakša) na základě našich znalostí. Slovní svědectví (šabda) je hlavním zdrojem našeho poznání. Význam slov je dán dohodou. Slovo může popisovat jednotlivost, formu, typ nebo všechno současně. Věta, jako soubor slov, je pochopena pomocí nesouvisejících vzpomínek (samskára). Vědění se rozděluje do poznávání, která však nejsou pouhými reprodukcemi předchozích stavů vědomí (anubhava) nebo současných stavů. Paměť vychází z kontaktu vlastního já (átman) s nížší myslí (manas) a je stopou naší předchozí zkušenosti. Představivost je přímou příčinou vzpomínek, protože rozpoznání nějaké věci vyžaduje induktivní uvažování. Logika Nyáya také popisuje chyby a omyly, které ovlivňují proces správného myšlení. Nyáya útočí na buddhistickou představu, že žádné vědění není jisté, jednoduchou logikou: podle tohoto tvrzení totiž ani toto tvrzení není jisté. Jakékoliv poznání reality musí být ověřeno tím, že vede k úspěšné činnosti. Pramá, správné poznání, vede k úspěšné činnosti na rozdíl od chybného poznání (viparyaya). Nyáya přijímá metafyziku filozifického učení Vaišešika. Tvrdí, že vesmír obsahuje určité prvky, které nejsou hmotné. Subjektivní poznávání a pocity jako součást vědomí jednotlivce jsou pomíjející a dočasné. Proto je nelze spojit s žádnou hmotnou substancí. Poznávání a pocity jsou kvalitami, které souvisejí s vlastním já (átman). 1.3 Fyzika a chemie Podle systému Vaišešika atomy vytvářejí různé druhy molekul, které se rozpadají působením tepla. Molekuly mají různé vlastnosti způsobené vlivem různých potenciálů (tanmátras). Tepelné a světelné paprsky se skládají z velmi malých částic s vysokou rychlostí. Protože jde o částice, jejich rychlost pohybu je konečná. Gravitační síla je chápána jako určitý vítr. Ostatní síly jsou zprostředkovány atomy různých typů. Indická chemie vyvinula řadu alkalických a kyselých sloučenin a solí kovů procesy kalcinace a destilace, které byly často motivovány potřebami lékařství. Metalurgové vyvinuli účinné metody získávání kovů ze surových rud. 1.4 Geometrie a matematika Indická geometrie sahá až do nejstaršího védského období v souvislosti s výstavbou oltářů. Jedním z geometrických problémů bylo, zda lze postavit kruhový oltář (země), který by měl stejnou plochu jako čtvercový oltář (nebe). Baudhayana ve svém díle Šulbasútra popsal dva aspekty Pythagorovy věty. Geometrické problémy byly často popisovány současně s jejich algebraickými variantami. Řešení geometrických problémů pohybu planet proto vedlo k rozvoji algebraických metod. 1.5 Astronomie Kvůli opomíjeným textům byla indická astronomie třetího tisíciletí př.n.l. objevena relativně nedávno. Yájňavalkya (asi 1800 př.n.l.) znal 95 let dlouhý cyklus, který harmonizoval pohyb Slunce a Měsíce, a také věděl, že sluneční cyklus je asymetrický. Ve védských obřadech, slavnostech a rituálech sehrávala ústřední roli astronomická čísla. Část těchto rituálů byla zasvěcena geometrickým schématům souvisejícím s délkou solárního a lunárního roku. Organizace védských knih také odpovídala určitému astronomickému kódu. Tyto knihy 6
představovaly určitý symbolický oltář. Například celkový počet veršů ve všech védských knihách je 20358 = 261 78, kde číslo 261 představovalo oblohu a číslo 78 prostor nebo atmosféru. Lagadhův text Vedánga Jyotiša ze 2. tisíciletí př.n.l. pokročil dále za původní kalendářní astronomii a obsahoval teorii pro vysvětlení pohybu Slunce a Měsíce. Tato kniha představuje počátek použití matematiky na pohyb nebeských těles. Pohyb planet byl vysvětlován teorií epicyklů. Pozdější teorie studovaly pohyb planet vzhledem ke Slunci, které samo obíhalo kolem Země. Kosmologie popsaná v knihách Purána je poněkud zmatená. Jejím cílem bylo popsat vnitřní vesmír jednotlivce pomocí paralel ve vnějším vesmíru. Země byla umístěna na úroveň pupku s kontinenty kolem středové osy (páteře). Slunce a Měsíc ležely na severu v hlavě a planety se rozkládaly kolem. V této koncepci vnitřního vesmíru Země měla velikost 500 miliónů yojana a Slunce, jako centrum uvnitř mozku, jen 9000 yojana. Země (lidské tělo) bylo chápáno jako součást planety Země. 1.6 Lékařství Áyurveda, védský systém lékařství, chápal lidské zdraví jako harmonii mezi tělem, myslí a osudem. Zabýval se proto nejen tělesným zdravím, ale také duševním (psychologickým) a duchovním (spirituálním) zdravím. Dva nejzajímavější texty pocházejí ze škol Čaraka a Sušrúta. Podle školy Čaraka zdraví a nemoc nejsou předurčeny a život může člověk vlastním úsilím prodloužit. Sušrúta definuje význam lékařství jako léčbu nemocí, ochranu zdraví a prodloužení života. Počátky lékařství spadají až do období díla Rgveda, neboť se v něm hovoří o bhišaj (lékaři) v souvislosti s nápravou zlomené kosti. Podle jiných pramenů bhišaj nebo vaidya je léčitelem nemocí a odborníkem na léčivé rostliny. Boží dvojčata Ášvin jsou spojena zejména s léčením slepoty, zlomenin a lepry. Hrdinovi, který přišel o nohu v bitvě, dávají umělou nohu. Tito bohové jsou také spojováni s omlazováním. V řadě kontextů Indra, Agni a Soma představují tři léčebné účinky vzduchu, ohně a vody. Garbha Upanišad popisuje tělo složené z pěti prvků (s další skupinou pěti, jako je Sámkhya), živené šesti chutěmi jídla, které představují šest jeho kvalit, zhotovené ze sedmi tkání, tří doša a dvěma plodnostmi (od matky a otce). Dále tvrdí, že hlava má čtyři lebeční kosti se šestnácti švy na každé straně hlavy. Konečně tvrdí, že lidské tělo obsahuje 107 kloubů, 180 švů, 900 šlach, 700 cév, 500 svalů, 360 kostí a 45 miliónů vlasů. Podle díla Prašna Upanišad lidské tělo má 727210201 cév. Z toho má 101 hlavních cév, každá se 100 větvícími se cévami, každá se 72000 drobnými cévkami. Podle díla Chándogya Upanišad živé organismy lze rozdělit do tří velkých skupin podle jejich původu: živě narozené (z dělohy), narozené z vejce a narozené ze zárodku. Podle indické tradice vzniklo šest lékařských škol (Samhitá), které založili žáci mudrce Punarvasu Átreya, Agniveša, Bhela, Jatúkarna, Parášara, Háríta a Kšarapáni. Za nejlepší školu je považována Agniveša Samhitá, jíž později rozšířil Čaraka a proto je známa jako Čaraka Samhitá. Áyurveda se tradičně rozděluje do osmi oborů: 1. Sútrusthána (obecné principy), 2. Nidánasthána (příčiny nemocí), 3. Vimánasthána (diagnóza), 4. Šarírasthána (anatomie a embryologie), 5. Indriyasthána (prognóza), 6. Cikitsásthána (terapie), 7. Kaplasthána (farmaceutika), 7
8. Sidhisthána (úspěšné vyléčení). Ve škole Čaraka je za prvního učitele považován Bharadvája. Ve škole Sušrúta prvním člověkem, kdo použil Áyurvedské učení, byl Dhavantari jako král Divodása. Čaraka a Sušrúta Samhitá jsou souborné práce dvou tradic a nikoliv texty jednotlivých autorů. Počátky těchto tradic lze klást do 2 tisíciletí př.n.l. nebo možná ještě dříve, protože obdobné informace lze objevit ve védském Samhitá a v díle Mahábhárata. V obou textech je mnoho společného, avšak dílo Sušrúta Samhitá je bohatší v oboru chirurgie. Část původního díla Čaraka Samhitá se ztratila a proto současná verze obsahuje několik kapitol kašmírského učence Drdhabaly. Vágbhata starší ve 2. století př.n.l. se pokusil texty školy Čaraka a Sušrúta smířit ve svém díle Aštánga Sangraha. Práce Čaraka, Sušrúta a Vághbaty staršího jsou považovány za posvátné a jsou označovány jako Vriddha Trají starověká trojice. Později Vágbhata mladší napsal dílo Aštánga Hrdaya Samhitá, které osvětluje principy lékařství Áyurveda pomocí chirurgických metod Sušrúta. V 18. století Mádhava napsal dílo Nidána, které si brzy získalo vážnost. Zdraví podle Áyurveda je chápáno jako rovnováha tří doša (základních sil) prána nebo váta (vzduch), agni nebo pitta (oheň) a soma nebo kapha (voda nebo země). Pět prvků Sámkhya, jimiž jsou země, voda, oheň, vzduch a éther, v různých kombinacích tvoří tři tělesné doša: váta (vzduch nebo éther), pitta (oheň) a kapha (země nebo voda). Teorie tridoša nebo tridhátu systému Áyurveda jsou někdy mylně interpetovány. Váta, pitta a kapha jsou považovány za vzduch, žluč a hlen, což jsou pouhé fyziologické termíny. Ve skutečnosti váta představuje princip pohybu, obecně buněčného vývoje a speciálně funkci centrální nervové soustavy. Pitta představuje funkci metabolismu, včetně trávení a vzniku krve, vznik různých sekrecí a exkrementů, které představují konečné produkty činnosti tkání. Kapha představuje funkce ochlazování těla, uchovávání tepla a jeho regulace. Nerovnováha těchto tří principů vede k nemoci. Převaha jednoho principu nad ostatními představuje různé psychologické typy. Každá základní síla doša se vyskytuje v pěti druzích. Váta se objevuje jako prána (ovládání dýchání), udána (vytváření zvuků a řeči), samána (oddělování trávících šťáv), vyána (předávání tělesných tekutin do všech částí těla) a apána (vylučování odpadních látek). Pitta se objevuje jako páčaka (trávení a předávání tepla), raňjaka (předávání červenosti krvi), sádhaka (posilování výkonnosti mozku), áločaka (zostření zraku) a bhrájaka (zlepšení pleti). Kapha se objevuje jako kledaka (zvlhčování jídla), avalambaka (předávání energie a síly), bodhaka (umožnění chuti), tarpaka (ovládání zraku a ostatních smyslových orgánů) a šlešmaka (působí jako mazadlo v tkáních). Každá substance (živočišná, rostlinná nebo nerostná) je dravya s vlastnostmi rasa, guna, vírya, vipáka a prabháva, které jsou zastoupeny v různých vzájemných proporcích. Guna představuje takové kvality, jako je teplo, chlad, váhu, lehkost atd. Celkem existuje dvacet různých typů. Z dvaceti vlastností guna jsou nejdůležitější ušna (teplo) a šita (chlad). Vírya je vnitřní energie, která může také představovat teplo a chlad. Vlastnost vipáka lze chápat jako biochemické přeměny jídla. Prabháva představuje jemné působení na tělesnou substanci. Jídlo se trávením přeměňuje na rasa působením játharágni, ohně uvnitř žaludku. Vlastnost rasa se vyskytuje v šesti kvalitách: madhura, ámla, lavana, tikta, katu a kašáya. Každá tato kvalita je důsledkem převahy dvou prvků a každou lze rozpoznat jako určitou chuť. Rozpoznání rasa je důležité pro terapii. Madhura, ámla a lavana dobře působí proti váta, madhura, tikta a kašáya proti pitta a konečně katu a kašáya proti kapha. Pět prvků v různých proporcích vytváří sedm druhů tkání (dhátu). Těmito tkáněmi jsou rasa 8
(plasma), rakta (krev), mámsa (maso), medas (tuk), asthi (kost), majjá (kostní morek) a šákra (sperma). Aktivita dhátu se projevuje jako ojas (vitalita) nebo bala (síla). Ojas je zprostředkována pomocí oily, kapaliny, která prochází celým tělem. Funkce aktivních orgánů, jako jsou srdce, mozek, slezina a játra, souvisí s tokem a výměnou této kapaliny v tkáních. Srdce je hlavním orgánem, který zajišťuje tok tří kapalin v těle: rasa, rakta a ojas. Škola Bhela Samphitá, která vznikla přibližně ve stejném období jako Čaraka a Sušrúta Samhitá, avšak její práce se zachovaly pouze ve zlomcích, považovala mozek za centrum myšlení. Rozlišovala mezi manas (myslí), jejímž sídlem byl mozek, a citta (vědomím), jejímž sídlem bylo srdce. Indická věda tedy byla široká, s abstraktními teoriemi na jedné straně a s přesnými postupy experimentů na straně druhé. Matematika se používala nejen v astronomii nebo hudbě, ale také v humanitních vědách jako byl popis jazyka. 2 Buddhismus diamantové cesty 2.1 Co je buddhismus Buddhismus není filozofií ani náboženstvím. Filozofií není proto, že buddhistická učení mění každého, kdo se jimi zabývá. Filozofie objasňuje věci na vnější úrovni slov a myšlenek, ale neovlivňuje bezprostředně náš každodenní život. Buddhovo učení pracuje s člověkem jako celkem, protože dává klč k vnitřním i vnějším dějům, které sami zažíváme a prožíváme. Zejména však nás vede k neustálým proměnám. Pokud Buddhovo učení přeneseme do svého běžného života a začneme mu plně důvěřovat, objeví se v nás samotných hluková důvěra ve vlastní schopnosti vyřešit všechny životní situace. Cílem Buddhova učení tedy je pomoci lidem lépe a štastněji žít. Kořeny buddhismu diamantové cesty leží v malém království v Himálaji mezi Indií a Čínou, v Bhútánu. Přestože jde o jednu z nejchudších zemí světa, většina lidí je v této malé zemi zcela spokojena díky výraznému vlivu buddhismu a tradičnímu způsobu života. Buddhismus není náboženstvím ani vírou. Nehledá nic v minulosti, abychom se navrátili k něčemu, co jsme ztratili. Pokud máme za sebou skutečně pád z ráje, pak takový ráj nemůže být dokonalý a můžeme ho kdykoliv znovu ztratit. Aby pravda byla absolutní, musela by platit na všech místech a ve všech časech. Pokud prověříme většinu ve světě uctívaných bohů, až jsou to bohové vládnoucí a majestátní, žárliví nebo dokonce mstiví, jako je tomu v případě Alláha, dojdeme k závěru, že není dobré mít s nimi cokoliv společného. Není moudré uctívat boha, kterého bychom nechtěli ani za souseda. Buddha vede lidi ke svobodě a k jejich osvícení. Nemá žádný jiný cíl, než jejich konečné dobro a štěstí. Přeje si mít přátele a nikoliv následovníky a vyznavače. Nezatěžuje ani naši morálku, ani naši inteligenci. V jeho učení nejsou rozsudky smrti, jako v islámu, nebo pocity viny spojené s naším sexuálním životem, jako v křesťanství. Všechny Buddhovy výroky jsou logické a praktické, aby nám jeho učení bylo k užitku. Potřebujeme jen důvěru v existenci absolutního cíle - v osvícení (sanskrtsky buddha). Buddhismus není ani hnutí New Age, které je směsicí různých duchovních tradic a pavědeckých názorů tak, aby vyhovovalo přáním lidí, kteří se chtějí spíše dobře cítit, než se ptát a hledat odpovědi. Čím tedy buddhismus je? V průběhu 1500 let rozvoje buddhismu v Indii se nazývalo dharma a následujících 1000 let v Tibetu se nazývalo čhö. Oba tyto výrazy znamenají jak se věci mají. 9
Pochopení toho, jak se věci mají, je klíčem k veškerému štěstí. 2.2 Jak se věci mají Aniž bychom zabíhali do nějakých podrobností buddhismu, můžeme si na jednoduchých příkladech objasnit způsob vnímání, chápání, uvažování a myšlení. Představme si sklenici do poloviny naplněné vodou. Můžeme zaujmout dva naprosto odlišné postoje. Sklenici lze považovat za poloprázdnou. Cítíme, že něco není v pořádku, že něco chybí, že je v něčem nedostatek. Můžeme hledat příčiny nebo viníka. Představa poloprázdné sklenice v nás vyvolává negativní odezvu. Stejnou sklenici však lze považovat za poloplnou. Cítíme zde určitou naději, výzvu a možnost. Na stejnou věc, událost, jev nebo bytost se lze dívat několika způsoby a odtud se odvíjejí naše osobní postoje. Naše vnímáni reality není neutrální. Některým věcem a jevům připisujeme větší váhu než jiným, některé vnímáme pozitivně jiné negativně. Předměty a jevy kolem sebe vnímáme podmíněně, v závislosti na stavu své mysli. Představme si nyní, že nám někdo nabízí pomeranč (nebo jiné ovoce, které máme rádi). Pomeranč sám o sobě je neutrálním předmětem, ale značně záleží na tom, kdo a jakým způsobem nám ho nabízí a v jakém prostředí se tak děje. Zde jsme uvězněni v pasti kulturních, společenských a vlastních předsudků vůči jiným lidem. Samotná nabídka chutného ovoce je pozitivní situace. Nabídku však vnímáme jinak, pokud ji učinil přítel, neznámý člověk nebo třeba bezdomovec. Přesto všichni tito lidé mohou být motivováni zcela stejně: nezištně nám něco nabízejí. Naše vnímání, chápání a prožívání světa je podmíněné. a přímo závislé na úrovni prožívání. Lidé však berou své neustálese měnící pocity velmi vážně, protože věří, že to, co se v jejich mysli odehrává, je skutečné. Příčina podmíněného vnímání světa, tedy iluze oddělenosti a dualistický pohled (vnitřní a vnější svět), se objevují díky tomu, že naše mysl funguje jen částečně. Přestože ani uvnitř ani vně není nic stálého nebo trvalého, prostorová podstata mysli vnímá sebe samu jako Já a to, co se v prostoru objevuje, jako něco odděleného. Přestože se všechno podmíněné neustále mění, věříme v reálnost jevů. Vědami, které nás neustále nutí k novým a neočekávaným způsobům vnímání a chápání světa, jsou fyzika a matematika. Matematika je klíčem k velmi překvapivým změnám našeho myšlení, protože rozvíjí představivost a fantazii a překonává zaběhnuté způsoby uvažování a myšlení. Představme si, že máme sečíst číselnou řadu 1 + q + q 2 +... + q n q < 1 Na první pohled je zřejmé, že nějaké rozklady mnohočlenů nevedou k cíli. Řešení je samo o sobě překvapivé a dokazuje, že také na první pohled složitější cesta může vést k cíli. Vynásobíme uvedený vztah členem 1 q a dostaneme: (1 + q + q 2 +... + q n ) (1 q) = = (1 + q + q 2 +... + q n ) (q + q 2 +... + q n+1 ) = 1 q n+1 10
Po vydělení obou stran rovnosti členem 1 q dostaneme hledaný součet: 1 + q + q 2 +... + q n = 1 qn+1 1 q 3 Kvalitativní a kvantitativní vysvětlení Pokud se snažíme hledat souvislosti mezi moderní vědou a různými východními filozofiemi, měli bychom stále mít na mysli, jaká vysvětlení nám východní filozofie poskytují. Kvalitativní vysvětlení popisuje určitou kvalitu pozorovaného předmětu nebo jevu, tedy jeho vlastnosti a charakteristiky. Nepodává však žádnou představu o míře těchto vlastností, jejich vzájemných vztazích a vztazích k okolním předmětům a jevům. Nemáme tedy žádnou možnost kvalitativní vysvětlení falsifikovat (vyvrátit nebo potvrdit) experimentem nebo měřením. Příkladem kvalitativního vysvětlení je, že všechny předměty padají k zemi. Z takového vysvětlení se nedovíme nic o podstatě jevů, které padání k zemi způsobují. Žádný předsokratovský učenec neměl představu o tom, co znamená kvantitativní vysvětlení jevů. Jak dalece bychom pokročili v našem chápání, proč je příroda taková, jaká je, pokud bychom nebyli schopni kvantitativních měření a jejich vysvětlení ve formě fyzikálních zákonů? Kvantitativní výpověď popisuje míru vlastností a míru vzájemných vztahů. Umožňuje provést u pozorovaných jevů tzv. algoritmickou stlačitelnost, tedy nalezení určitého pravidla, zákona nebo algoritmu, jimiž lze míru vlastností a míru vzájemných vztahů popsat. Příkladem kvantitativního vysvětlení je, že všechny předměty padají k zemi se stejným zrychlením. Z takového vysvětlení již lze usuzovat na povahu jevu, který padání k zemi způsobuje, tedy na povahu gravitační interakce. 11