Historie počítače
Jak to celé vlastně začalo Historie počítačů, tak jak je známe dnes, začala teprve ve 30. letech 20. století. Za vynálezce počítače je přesto považován Charles Babbage, který v 19. století vymyslel základní principy fungování stroje pro řešení složitých výpočtů. Jako o pohonné jednotce jeho stroje se tenkrát uvažovalo o parním stroji. Snažil se sestavit i univerzálnější počítač pro složitější matematické operace, avšak před jeho dokončením zemřel.
Potřeba počítat se táhne celou linií lidstva a předchůdci dnešních počítačů jsou k nalezení v celé naší historii. Nebyly to počítače v pravém slova smyslu. Za nejstaršího předchůdce můžeme považovat Abakus, který vznikl přibližně před 5000 lety. Používal se ve starém Řecku a Římě a byla to dřevěná, nebo hliněná destička, do nichž se vkládaly kamínky ( calculli ) odtud název kalkulačka. Počátkem 17. století byly v Anglii sestaveny první logaritmické tabulky, po nichž následovalo i první logaritmické pravítko. Objevují se i první počítací stroje pracující na principu ozubených kol, které se v pozměněné podobě zachovaly dodnes jako mechanické kalkulačky a staré pokladny. Otcem éry počítacích strojů se stal Wilhelm Schickard, který postavil roku 1623 první mechanický počítací stroj.
Klíčovou částí definice univerzálního počítače je jeho programovatelnost. Koncem 19.století si vlády jednotlivých států uvědomily význam počítačů a začaly do této oblasti investovat. Počítače od té doby dělí na tzv. generace. Generace zatím byly čtyři. Počítače jednotlivých generací se od sebe liší především výkonem, rozměry a použitou technologií. Nultá generace Za počítače nulté generace jsou považovány elektromechanické počítače využívající většinou relé. První, komu se podařilo sestrojit fungující počítací stroj, byl Němec Konrád Zuse. V roce 1934 začal pracovat na konstrukci mechanické výpočetní pomůcky a po řadě různých zdokonalení dokončil v roce 1936 základní návrh stroje pracujícího v dvojkové soustavě a můžeme tvrdit, že roku 1938 spatřil světlo světa první počítač nazvaný Z1. Přibližně ve stejné době vzniká ve Spojených státech ve firmě IBM první sekvenčně řízený počítač MARK.
První generace Počítače první generace byly velice primitivní a využívaly technologii elektronek. Každý z jednotlivých počítačů měl svůj vlastní program zakódovaný v konkrétním strojovém kódu, který byl uložen převážně na přenosných médiích. Z tohoto důvodu bylo programování velice obtížné a navíc tím byla omezena rychlost a všestranná použitelnost všech počítačů. Vstupy a výstupy byly prováděny pouze pomocí děrných štítků a papírové pásky. Rozměry těchto počítačů byly na celou budovu a byly díky hlavním součástkám elektronkám velice poruchové. Mezi nejznámější patří počítač Eniac. Druhá generace Druhá generace počítačů nastupuje s vynálezem tranzistoru, který dovolil díky svým vlastnostem zmenšení rozměrů celého počítače, zvýšení jeho rychlosti a spolehlivosti a snížení energetických nároků. V této generaci také začínají vznikat operační systémy a první programovací jazyky. Staré děrné štítky nahradily magnetické nosiče dat magnetické pásky a disky, které zaznamenaly více dat a hlavně byly mnohokrát menší.
Třetí generace V roce 1958 napadlo Jacka Kilbyho sdružit v jednom čipu více tranzistorů a vznikl tak první integrovaný obvod. Počítače třetí a vyšších generací jsou tedy vybudovány na integrovaných obvodech, které na svých čipech integrují velké množství tranzistorů. Čtvrtá generace Čtvrtá generace začala v roce 1981 vynálezem mikroprocesorů z křemíku. Jsou to vlastně hodně zmenšené a výkonnější integrované obvody z třetí generace. Nastává obrovský boom osobních počítačů a tato generace trvá dodnes. Počítače této generace mají malé rozměry, velkou rychlost a velkou kapacitu paměti. Pátá generace Počítače páté generace jsou zatím hudbou budoucnosti. Někdy jsou popisovány jako stroje s umělou inteligencí.