RUSKO VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_03 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum : květen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku
Anotace : Materiál se zabývá problematikou vývoje v Rusku v období druhé poloviny 19. století z hlediska politického, společenského i hospodářského. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. Materiál slouží k vysvětlení a pochopení všech změn, ke kterým došlo v Rusku v oblasti ekonomické i společenské. Důraz je kladen na to, aby žáci pochopili, jak krymská válka a zrušení nevolnictví ovlivnily vývoj v Rusku. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží pro utřídění poznatků a pochopení vzájemných souvislostí jednotlivých jevů. Začíná opakováním znalostí o povstání děkabristů, o hospodářské situaci Ruska, o způsobu vlády, o příčinách zaostalosti státu atd. Může sloužit i pro opakování. Očekávaný výstup: Na základě vysvětlení problematiky žáci získají představu o tom, jak krymská válka vedla ke změnám v oblasti politické a společenské. Vytvoří si představu o postavení jednotlivých společenských vrstev v Rusku a o příčinách nespokojenosti s vládou cara. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity. Hodnocení: Žáci pochopili hlavní problémy vývoje ruské společnosti ve vzájemných vztazích a upevnili své teoretické znalosti o Rusku ve 2. polovině 19. století.
KONTROLNÍ OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Jaká byla situace v Rusku po napoleonských válkách? 2. Jakým státem bylo Rusko z hlediska hospodářského? 3. Proč došlo k povstání děkabristů a jak dopadlo? 4. Snažilo se Rusko získat zámořské kolonie? 5. Proč se Rusko zajímalo o Balkán? 6. Jaký systém prosazovalo Rusko v obsazeném Polsku a k čemu to vedlo?
MOŽNÉ ODPOVĚDI 1. Rusko se stalo mocným státem, z hlediska územního největším evropským státem, hrálo rozhodující roli ve Svaté alianci. 2. Rusko bylo zaostalým státem s nevolnickým systémem, většina obyvatelstva pracovala v zemědělství. 3. Protože část důstojnictva chtěla změnit zaostalost Ruska, povstání bylo tvrdě potlačeno ( popravy, vyhnanství na Sibiř, ) 4. Rusko nehledalo zámořské kolonie, chtělo ovládnout v Asii země, které s ním přímo sousedí.
5. Rusko chtělo ovládnout černomořské úžiny Bospor a Dardanely, aby získalo kvůli obchodu přístup z Černého moře do Středozemního. 6. Car Mikuláš I. chtěl prosadit absolutismus, což vedlo k povstání Poláků 1830, které ale bylo krutě potlačeno.
KRYMSKÁ VÁLKA Rusko turecká válka ve 20. letech 19. století skončila úspěchem Ruska, neboť podle mírové smlouvy mohly proplouvat černomořskými úžinami obchodní lodě všech států Rusku se tak otevřela cesta do Středozemního moře. Další rozpory v řešení otázky osmanské říše vedly v letech 1853 1856 ke krymské válce, která byla největším střetnutím evropských států od napoleonských válek.
Rusko chtělo posílit své pozice a pod záminkou ochrany křesťanských národů na Balkáně vyvolalo válku s Tureckem. Vyhrávalo. To znepokojilo Velkou Británii a Francii, které nechtěly dovolit, aby se změnila rovnováha sil. Navíc si chtěly samy ještě víc koloniálně podmanit Turecko ( osmanskou říši ). Hlavní boje proběhly na Krymu, kde se vylodila britská, francouzská a turecká vojska. Byl obležen a postupně dobyt Sevastopol, hlavní ruská černomořská základna. Válka skončila porážkou Ruska.
ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ Už v době krymské války rolníci utíkali na jih. Chtěli bojovat v domnění, že si účastí ve válce dobudou svobodu. Šířila se nespokojenost s vládou, která vyvrcholila po prohrané válce. Nový car Alexandr II. ( 1855 1881 ) byl přinucen k reformám. Nechtěl odstranit absolutismus, ale chtěl zabránit revoluci a selské válce. Prohlásil, že je lepší zrušit nevolnictví shora, než čekat na zrušení zdola. Na jaře 1861 nevolnictví zrušil.
Zrušení nevolnictví uvolňovalo osobní svobodu rolníka. Rolníkům byly vymezeny pozemky, které mohly od statkářů vykoupit. V opačném případě museli statkářům odvádět peníze nebo u něj robotovat. Situace většiny rolníků se tak moc nezlepšila. Byly provedeny některé reformy v soudnictví a ve vojsku podle západního vzoru. Po nastoupení cara Alexandra III. ( 1881-1894 ) se všechny reformy zastavily. Znovu byl obnoven absolutismus ( samoděržaví ), cenzura, odpůrci režimu se ocitli ve vězení nebo ve vyhnanství.
HOSPODÁŘSKÁ SITUACE V RUSKU V polovině 19. století zaostalý zemědělský stát, který průmyslová revoluce téměř neovlivnila. Teprve zrušení nevolnictví 1861 uvolnilo cestu kapitalismu. Rusko mělo ohromné zdroje surovin, a proto do Ruska začal pronikat cizí kapitál anglický, francouzský a německý. Ke konci 19. století se Rusko rychle industrializovalo. V roce 1900 se stalo např. 4. největším producentem železa na světě, počet průmyslových dělníků dosáhl dvou milionů.
Přesto pořád drtivá většina obyvatelstva pracovala v zemědělství, které trpělo nedostatkem strojů a patřilo k nejzaostalejším v Evropě. Existoval pořád občinový systém, který bránil kapitalizaci vesnice. Hospodářský rozvoj komplikovala i slabě rozvinutá síť silnic a železnic. Technicky a materiálně zaostalá byla i ruská armáda, tradiční opora cara a samoděržaví.
SPOLEČENSKÁ SITUACE V RUSKU Neomezená vláda panovníka, podporovaná tisíci úředníky, kteří si zákony vykládali ke svému prospěchu. Drtivá většina obyvatelstva byla negramotná, rolníci byli ovládáni šlechtickými statkáři. Reformy v 60. letech povzbudily činnost revolucionářů. Vynikla skupina NARODNIKŮ, vzdělaných lidí, kteří pracovali mezi rolníky a chtěli vyvolat revoluci, která by nastolila spravedlivý společenský řád založený na rolnické samosprávě. Revoluci se vyvolat nepodařilo.
Zájmy rolníků se snažila hájit i skupina REVOLUČNÍCH DEMOKRATŮ. Patřili sem N. G. Černyševskij a také N. A. Dobroljubov. Ani jim se nepodařilo vyvolat rolnickou revoluci.
Použitá literatura: Čapek, V. a kol.: Světové dějiny II. Praha 1993. Charvát, J. : Světové dějiny. Vydání 6. Praha 1976. Citace a zdroje: http://.microsoft.com/cs-cz/