generovaných přírodními bleskovými

Univerzita Karlova v Praze Matematicko-fyzikální fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Andrea Kolínská Rychlá měření magnetických signálů generovaných přírodními bleskovými výboji Katedra fyziky povrchů a plazmatu Vedoucí bakalářské práce: Studijní program: Studijní obor: prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr. Fyzika Fyzika zaměřená na vzdělávání Praha 2016

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval(a) samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. Beru na vědomí, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona v platném znění, zejména skutečnost, že Univerzita Karlova v Praze má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. V... dne... Podpis autora i

Název práce: Rychlá měření magnetických signálů generovaných přírodními bleskovými výboji Autor: Andrea Kolínská Katedra: Katedra fyziky povrchů a plazmatu Vedoucí bakalářské práce: prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., Katedra fyziky povrchů a plazmatu Konzultant: Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D., Ústav fyziky atmosféry, Akademie věd České republiky Abstrakt: Obsahem této práce je především analýza elektromagnetických signálů generovaných přírodními bleskovými výboji, a to konkrétně vlastností zpětných výbojů a iniciační fáze. Neméně důležitou součástí práce je shrnutí existujících poznatků o bleskových výbojích, podrobněji zaměřené na výsledky dřívějších výzkumů týkajících se zpětných výbojů a jejich iniciace. Díky analýze dat naměřených anténami SLAVIA z období od září 2013 do června 2014 jsme získali informace o vlastnostech 92 zpětných výbojů a 40 sekvencí iniciačních pulzů. U 63 % blesků byla amplituda největšího iniciačního pulzu menší než amplituda odpovídajícího zpětného výboje, přičemž poměr těchto amplitud vykazoval i sezonní změny. V letních měsících bylo zaznamenáno větší procento blesků, které měly amplitudu největšího iniciačního pulzu větší než amplitudu zpětného výboje. Průměrná doba mezi největším iniciačním pulzem a prvním zpětných výbojem byla přibližně 10 ms. Tato doba taktéž vykazovala sezonní změny a pro letní měsíce byla delší. U zpětných výbojů byla navíc zjištěna variabilita tvaru jejich pulzů na základě odlišných časů nárůstu, šířek pulzů či velikostí amplitud. Klíčová slova: bleskový výboj, iniciační fáze, zpětný výboj, elektromagnetická měření, bouřkový oblak ii

Title: Fast measurements of magnetic signals generated by natural lightning discharges Author: Andrea Kolínská Department: Department of Surface and Plasma Science Supervisor: prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., Department of Surface and Plasma Science Supervisor-Specialist: Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D., Institute of atmospheric physics, The Czech Academy of Sciences Abstract: The main focus of this thesis is, first of all, electromagnetic radiation generated by natural lightning discharges. More specifically, the thesis is oriented towards analysis of the return strokes and preliminary breakdown processes. This thesis also summmarizes our current knowledge of lightning discharges, aiming more in detail at results of previous work concerning return strokes and their initiation. The analysis of measurements of the SLAVIA sensors provided us with detailed information on the character of 92 return strokes and 40 preliminary breakdown pulses which were recorded between October 2013 and June 2014. In 63 % of lightning flashes the amplitude of the largest preliminary breakdown pulse was lower than the amplitude of the corresponding return stroke, although the ratio of these amplitudes was prone to seasonal changes. In summer the sensors detected a higher percentage of lightning flashes for which the amplitude of the largest preliminary breakdown pulse was higher than the amplitude of the return stroke. The average time interval between the largest preliminary breakdown pulse and the first return stroke was approximately 10 ms. This measurement was also prone to seasonal changes, with the average time interval raising in summer. Moreover, the return strokes varied as to the shape of the pulses based on their different leading edge widths, widths of the pulses, and amplitudes. Keywords: lightning flash, preliminary breakdown, return stroke, elektromagnetic measurements, thundercloud iii

Poděkování Nejprve bych chtěla poděkovat profesoru Santolíkovi za vedení práce a doktorce Kolmašové za nespočetně cenných konzultací. Lepší a vzdělanější vedoucí bych si jistě nemohla přát. Jejich nevídaná ochota a schopnost předávat své nadšení okolí je pro mě opravdovou inspirací. Profesoru Santolíkovi bych navíc ráda poděkovala za jeho konzultace a povzbuzení již v začátcích mého studia. V neposlední řadě děkuji mým rodičům za finanční i psychickou podporu. Své místo v poděkování mají i mí přátelé, kteří mi vždy pomáhali a byli mi velkou oporou. Poděkování patří také Old Shatterhandovi za to, že zapaloval kaktusy, a já tak mohla chytat blesky. Promiň, Oldo, za vyhození z úvodu. Obrázek 1: Bouřka v poušti. Zdroj obrázku: [1]. Co vás vede, písek! Kaktusy! Celé kaktusové pole hoří vidíte? Před chvílí jsem to zapálil. Charley pro boha živého vy jste se kupříkladu zbláznil! Mark Jorrocks projevoval nejupřímnější obavy o mou duševní rovnováhu. Co to provádíte, co jste to udělal? Nic zvláštního. Snažím se přivolat déšť. Déšť?! Zatím je od toho ohně kupříkladu jen ještě větší vedro! Ale potom! řekl jsem s důrazem. Co potom? Přijde hromobití, a hlavně takový liják, že na nás nezůstane nitka suchá! Úpal! zabědoval Mark Jorrocks. Chytil jste úpal! Ale kdepak! Zaháněl jsem jeho obavy teď už s úsměvem. Jen se podívejte všímáte si, jak se tam stahují páry? Za chvíli se z nich vytvoří mrak a pak začnou lítat hromy a blesky, a doufejme i nějaká ta kapka! U všech všudy Charley, vážně, máte pravdu! Chlape jeden, vy nám tu doopravdy vyčarujete bouřku! Už se to chystá, Marku! vykřikl jsem. Mělo by to vyjít, už dvakrát nebo třikrát se mi to na Llanu povedlo! Jen co dohoří kaktusy, hned to začne a iv

jestli mi nevěříte, račte se podívat Toničce na ocas. Mává jím začíná cítit déšť! Namouduši, zajásal Sans-ear. A váš mustang taky větří, větří, opakoval nadšeně. Rychle kupředu ať se dostaneme přímo pod mrak! vykřikl jsem a dal jsem se do běhu. Táhli jsme zvířata za uzdy, ačkoliv teď by nás tam už byla donesla na hřbetech: najednou do nich vjel život, byla pojednou čilá, nedočkavá. Přirozený pud jim neomylně oznamoval, že se blíží vytoužená vláha. [2] v

Obsah Úvod 2 1 Souhrn vybraných poznatků o bleskových výbojích 3 1.1 Cumulonimbus............................ 3 1.1.1 Tvorba oblaku a jeho vývoj................. 3 1.1.2 Elektrifikace bouřkového oblaku............... 4 1.1.3 Vznik blesku......................... 5 1.2 Terminologie.............................. 6 1.3 Typy bleskových výbojů....................... 6 1.4 Jednotlivé části bleskových výbojů typu oblak-země........ 7 1.4.1 Záporné blesky........................ 7 1.4.2 Kladné blesky......................... 11 1.5 Iniciační fáze............................. 12 1.6 Zpětný výboj............................. 13 2 Cíle práce 15 3 Naměřená data a jejich zpracování 16 3.1 Měřící aparatura........................... 16 3.1.1 Antény SLAVIA........................ 17 3.2 Zpracování naměřených dat..................... 18 4 Výsledky měření 20 5 Diskuse 32 Závěr 34 Literatura 35 Seznam obrázků 38 Seznam tabulek 40 Seznam použitých zkratek 41 Přílohy 42 1

Úvod Blesk a hrom jako hněv bohů a obloha padající na hlavu lidé se odpradávna báli ničivých sil z nebeských výšin, které si neuměli vysvětlit. Fantastický jev rozeklaného světla doprovázeného mohutným rámusem byl vždy nepředvídatelný, mnohdy ničivý a ve všeobecném mínění bylo lepší se před ním schovat. Ačkoliv blesky bily Zemi od nepaměti, teprve v novověku lidských dějin se věda přiblížila blesku natolik, aby jej mohla blíže poznat. Nejstarší dochované důkazy úderů blesků byly nalezeny v pískovcových skalách ve skotském Arranu. Geologické kusové útvary staré 250 milionů let, tzv. bleskovce či fulgurity vznikly roztavením křemičitých částic při úderu blesku a jejich opětovných ztuhnutím. Zato nejstarší lidské důkazy o úderech blesků vždy odkazovaly k bohům, nadpřirozeným jevům či tabuizovaným znamením blížících se katastrof. Nám dnes nejznámější jsou bohové hromů a blesků pohanských náboženství slovanský Perun, germánský Thór, galský Taranis, či řecký Zeus a jeho římský obraz Jupiter patří k nejzobrazovanějším v Evropě a západním světě. Zajímavostí je, že primárním znakem bleskového božstva byl hrom, který si lidé spojovali s ničivou silou nejvíce, snad právě proto, že samotný blesk často nestačili zahlédnout. A se zněním hromu se na zemi vznítila stará lípa, statkářské sídlo, či padl k zemi na poli zpozdilý rolník. Až v osmnáctém století si lidé poprvé spojili blesk s bouřkovým oblakem nabitým elektřinou. Benjamin Franklin v létě roku 1752 připevnil papírového draka ke kovové tyči místo dřevěné a na konec provázku uvázal klíč. Když v bouřkovém oblaku do draka udeřil blesk, elektřina prošla po provázku ke klíči. Tento jednoduchý pokus zaznamenal blesk jako elektrický výboj vznikající v bouřkovém oblaku. Po tomto poznání byl vymyšlen bleskosvod, dle lidových tradic často zván hromosvod. Téměř současně s Franklinem, a nezávisle na něm, vymyslel bleskosvod i Prokop Diviš. Byl první, kdo postavil uzemněný bleskosvod, a to roku 1754 v Příměticích u Znojma. Diviš zamýšlel bleskosvod využít nejen k ochraně proti škodám způsobeným údery blesků, ale i k uchování elektřiny a jejímu dalšímu využití. Toto myšlení bylo však na jeho dobu příliš pokrokové a vesničané bleskosvod zničili v domnění, že způsobil velká sucha. Zato Franklinův bleskosvod se, po vyvrácených debatách o zemětřeseních vyvolaných bleskem svedeným do země, ujal a postupně rozšířil. V moderní době je bleskosvod samozřejmou součástí lidských životů a i naše znalosti, či spíše zkušenosti, o blesku se zlepšily s více vědeckým přístupem. Stále však nevíme, jak přesně blesk v oblacích vzniká, proč se tomu tak děje, a kdy poté udeří. Až do začátku minulého století jsme k pozorování blesků mohli využívat pouze fotografií a jednoduchých spektrografických metod. V třicátých a čtyřicátých letech minulého století se však objevily první záznamy elektromagnetických signálů generovaných bleskovými výboji. Díky moderním optickým a elektromagnetickým měřením s mikrosekundovou přesností můžeme dnes všechny procesy odehrávající se při vzniku blesku a jeho vývoji zkoumat podrobně. 2

1. Souhrn vybraných poznatků o bleskových výbojích 1.1 Cumulonimbus Cumulonimbus je mohutný oblak protáhlý do výšky nejméně několika kilometrů. Jeho spodní okraj nebývá výš než 2 km nad povrchem země, kdežto horní dosahuje až oblasti tropopauzy a v některých případech prorůstá i nad ní. Díky výškovému proudění bývá jeho horní část protažena jedním směrem a oblak pak dostává typický tvar kovadliny [3]. Cumulonimbus ale není význačný jen svým vzhledem. Je to také jediný druh oblaku, ve kterém při příznivých podmínkách mohou vznikat bleskové výboje, a proto se mu říká také bouřkový oblak. Typický bouřkový oblak je vidět na obrázku 1.1. Obrázek 1.1: Fotografie bouřkového oblaku (převzato z [4]). 1.1.1 Tvorba oblaku a jeho vývoj Bouřkový oblak je zpravidla složen z několika tzv. bouřkových buněk, kde každá z nich prochází třemi fázemi vývoje. Prvotní příčinou vzniku bouřkového oblaku bývá nerovnoměrné zahřívání zemského povrchu slunečními paprsky. Jak se vzduch, který je v kontaktu se zemským povrchem, ohřívá, zvětšuje svůj objem a stává se lehčím než okolní vzduch, a tedy začne stoupat nahoru. Jelikož atmosférický tlak s výškou klesá, tento ohřátý vzduch se nadále rozpíná a přitom se ochlazuje. Tyto děje, probíhající přibližně adiabaticky, nazýváme vzestupnými pohyby vzduchu. Další nutnou podmínkou pro tvorbu oblaku je přítomnost vodní páry v této stoupající vzduchové hmotě. Při postupném ochlazování začne vodní pára kondenzovat do mikroskopických vodních kapiček a vzniká viditelný oblak. Tuto fázi nazýváme stadiem kumulu [5]. Když teplota vzduchové hmoty klesne pod 0 C, některé vodní kapičky zmrznou a stanou se z nich ledové krystalky. Ty vodní kapičky, které zůstanou kapalné 3

i při teplotě nižší než 0 C, nazýváme přechlazené vodní kapičky. Ledové a vodní částečky nazýváme souhrnně hydrometeory. Při srážkách k sobě hydrometeory navzájem přimrzají a vytváří větší ledové krystalky. Jelikož tyto ledové částice postupně nabírají na hmotnosti, převládne u nich působení tíhové síly nad vlivem vzestupných vzduchových proudů, a částice začnou padat dolů. Tím vznikají tzv. sestupné proudy vzduchu, v jejichž oblastech dochází k vypadávání srážek [5]. Ačkoliv rychlost horizontálního proudění v atmosféře s výškou roste, celý bouřkový oblak (bouřková buňka) se pohybuje stejnou rychlostí, odpovídající rychlosti proudění v středních vrstvách troposféry. Při základně oblaku je tedy rychlost jeho horizontálního postupu větší než rychlost okolního vzduchu a v jeho horních partiích je tomu přesně naopak. Na čelní straně tedy v dolních partiích buňky vzniká přetlak a v horních zase podtlak, vyváří se tak příznivé podmínky pro další rozvoj vzestupných proudů. Analogicky na týlové straně vzniká podtlak v dolních partiích buňky a přetlak v horních, a tím se mohou dále rozvíjet sestupné proudy. Tuto fázi nazýváme zralým stadiem. Avšak vzestupný proud časem zeslábne a sestupné proudy postihnou celou buňku, která se poté rozpadne. Tuhle fázi nazýváme stadiem rozpadu. Jednotlivé buňky bývají v daném momentě v různých stadiích vývoje, a tak životnost celého bouřkového oblaku je mnohem delší a bouřka může trvat až několik hodin [6]. Největší zastoupení bouřek je tedy v oblastech nižších zeměpisných šířek nad pevninami. Důvodem jsou zde velké teplotní rozdíly mezi vzduchovými hmotami, a tudíž výskyt vzestupných vzduchových proudů. 1.1.2 Elektrifikace bouřkového oblaku Bouřkový oblak obsahuje různé druhy oblačných částic (tzv. hydrometeorů), zejména vodní kapky, přechlazené vodní kapky, sněhové krupky 1 a ledové krupky či kroupy 2. Díky ionizaci vzduchu, zejména vlivem kosmického záření a radioaktivního záření pocházejícího z radioaktivních prvků obsažených v zemi, se hydrometeory elektricky nabíjí. Vlivem vzestupných vzdušných proudů se lehčí hydrometeory pohybují směrem nahoru, zatímco u těžších převládne působení tíhové síly a začnou padat dolů [7]. Těžší hydrometeory se srážejí s lehčími a vzájemně si předávají elektrické náboje. Experimenty ukazují, že v oblastech při teplotách od 15 C do 10 C se těžší hydrometeory, například sněhové krupky, nabíjí převážně záporně, kdežto lehčí, jako jsou malé ledové krystalky nebo vodní kapičky, nesou hlavně náboj kladný. Lehčí, kladně nabité, hydrometeory se pak dostávají vlivem vzestupných proudů do vyšších oblastí ve srovnání s těžšími záporně nabitými. Některé těžší hydrometeory nabírají dále na hmotnosti a padají do nižších vrstev s vyšší teplotou, kde se začínají nabíjet kladně [5]. V oblaku se tak vytvoří vrstvy hydrometeorů se stejným nábojem těmto vrstvám říkáme nábojová centra. Výše popsanému rozložení náboje odpovídá tzv. třípólový 1 Sněhové krupky jsou ledové kuličky o průměru v rozmezí 2 5 mm; vznikají tehdy, spojí-li se přechlazené vodní kapičky a navzájem k sobě přimrznou. 2 Ledové krupky a kroupy jsou pevné oblačné částice složené z množství menších kousků ledu a tvoří se výhradně v bouřkových oblacích. Ledové krupky mívají 2 5 mm v průměru. Větší krupky, jejichž průměr se pohybuje v hodnotách od 5 mm až do 15 mm, nazýváme kroupy. 4

model, který zahrnuje hlavní centrum záporného náboje a horní a dolní centra náboje kladného. Je to také nejpoužívanější model bouřkového oblaku z hlediska rozložení náboje [3]. Avšak skutečné rozložení náboje je mnohem složitější (Obrázek 1.2); dokazují to například balónová měření [8]. Obrázek 1.2: Rozložení nábojových center v bouřkovém oblaku. Červené křížky znázorňují kladný náboj, černé čárky náboj záporný. (Převzato z [8]). 1.1.3 Vznik blesku K tomu, aby se v oblaku mohl zrodit bleskový výboj, je zapotřebí, aby hodnota elektrického pole stoupla nad jistou kritickou hodnotu. U hladiny moře je tato hodnota přibližně 3 10 6 V/m a snižuje se s klesající hustotou atmosféry; ve výškách 5 km nad hladinou moře je to asi 1,5 10 6 V/m. Tyto hodnoty ovšem odpovídají kritickým hodnotám elektrického pole pro vzduch bez jakýchkoliv oblačných částic (tzv. hydrometeorů). Bouřkový oblak však obsahuje různé druhy hydrometeorů, a jejich přítomnost snižuje zmiňovanou kritickou hodnotu elektrického pole potřebnou pro vznik výboje na hodnotu okolo 5 10 5 V/m [5]. Nicméně, hodnoty elektrického pole naměřené uvnitř bouřkového oblaku se pohybují v rozmezí 1 1,5 10 5 V/m [9]. Otázkou tedy je, jakými ději může dojít k dalšímu snížení kritické hodnoty elektrického pole potřebné pro vznik výboje v oblaku z hodnoty 5 10 5 V/m na asi 1,5 10 5 V/m. Proces, který zodpovídá za vznik bleskového výboje zůstává zatím neznámý, avšak existují jisté teorie, které se pokouší tento jev objasnit. Jednou z příčin mohou být tzv. ubíhající (runaway) elektrony, které ionizují vzduch natolik, že místně sníží potřebnou kritickou hodnotu elektrického pole v bouřkovém oblaku pod hodnotu naměřenou pomocí balónových experimentů [8]. Ubíhající elektrony vznikají při interakci vysokoenergetického kosmického záření, jakožto proudu urychlených částic, s částicemi atmosféry. Srážkami těchto částic vznikají spršky sekundárních částic, a to hlavně pionů a kaonů, které se poté rozpadají na elektrony, pozitrony a jiné elementární částice [10]. Elektrony z těchto sekundárních spršek mívají energie vyšší než 100 kev, a tudíž se málo 5

sráží s ostatními částicemi. Nad brzdnou silou způsobenou srážkami zde převládne urychlující síla elektrického pole v bouřkovém oblaku, a z těchto elektronů se stávají ubíhající elektrony. Srazí-li se tyto ubíhající elektrony s částicemi atmosféry, vznikají další ubíhající elektrony. Přítomnost ubíhajících elektronů způsobí lokální zvýšení ionizace v bouřkovém oblaku a sníží tak kritickou hodnotu elektrického pole potřebnou pro vznik výboje [7]. Samotné výboje pak mohou být nastartovány korónovými výboji na hrotech tajících ledových oblačných částic, kde díky nepravidelnosti tvaru těchto částic dochází u jejich hrotů k lokálnímu zvýšení elektrického pole. Ubíhající elektrony tedy zvyšují ionizaci v oblaku a napomáhají tak vzniku korónových výbojů na hrotech ledových oblačných částic [10, 7]. 1.2 Terminologie Každý blesk (lightning flash) je složen z jednoho nebo více bleskových výbojů (lightning strokes), z nichž každý obsahuje vždy vůdčí (leader) a zpětný výboj (return stroke). Pro bleskový výboj je také důležitá tzv. iniciační fáze (preliminary breakdown). Je to proces probíhající uvnitř oblaku, který vytváří podmínky pro vznik prvního vůdčího výboje (stepped leader), jenž pak postupně v krocích ionizuje vzduch a vytváří vodivou cestu pro nadcházející zpětný výboj. V momentě, kdy se vůdčí výboj dostane do blízkosti zemského povrchu začne se od nějakého vyvýšeného předmětu na zemi směrem vzhůru šířit tzv. vstřícný výboj (upward moving leader). Jakmile se cesty těchto dvou výbojů spojí (attachment process), nastává fáze zpětného výboje, kdy tímto nově vytvořeným kanálem proteče proud o velikosti několik desítek až stovek kiloampérů. Častokrát po prvním zpětném výboji zůstává kanál i nadále vodivý a protéká jím tzv. udržovací proud (continuing current) o velikosti maximálně několik kiloampérů. Je-li v oblaku nashromážděn ještě dostatek elektrického náboje, pak se obvykle již vytvořeným kanálem začne spojitě šířit další vůdčí výboj (dart leader) a poté i následný zpětný výboj (subsequent return stroke). Mezi jednotlivými bleskovými výboji probíhají v oblaku procesy, které nazýváme K a M změny (K-changes, M-components) [11]. Jednotlivé, výše popsané, části bleskového výboje jsou znázorněné na obrázku 1.4. 1.3 Typy bleskových výbojů Podle oblastí, mezi kterými bleskové výboje probíhají, rozlišujeme dva typy blesků. Prvním a nejčastějším typem jsou tzv. blesky oblak-oblak (cloud-to-cloud discharges), což jsou výboje mezi kladnými a zápornými centry téhož oblaku (intracloud discharges) a v některých případech mezi opačnými nábojovými centry dvou sousedních oblaků (intercloud discharges). Druhým typem jsou tzv. blesky oblak-země (cloud-to-ground discharges); blesky tohoto typu pak ještě rozdělujeme na blesky kladné a záporné, podle toho, zda výboje probíhají mezi kladným nábojovým centrem oblaku a zemí, nebo záporným centrem a zemí (tzn. podle polarity přenášeného náboje). Většina blesků typu oblak-země jsou však blesky záporné, přibližně 90 %. Jen malá část, asi 10 %, jsou blesky kladné [11]. Výše zmíněné typy bleskových výbojů můžeme vidět na obrázku 1.3 6

Obrázek 1.3: Typy bleskových výbojů. (a) Blesk typu oblak-oblak (intracloud). (b) Blesk typu oblak-oblak (intercloud). (c) Záporný blesk typu oblak-země. (d) Kladný blesk typu oblak-země. (Z části podle [5].) 1.4 Jednotlivé části bleskových výbojů typu oblak-země 1.4.1 Záporné blesky Typický časový vývoj záporného blesku typu oblak-země je vykreslen na obrázku 1.4. Obrázek 1.4: Typický časový vývoj bleskového výboje typu oblak-země. (Převzato z [12].) V čase t = 0 dojde v oblaku k vytvoření nábojových center a poté, v čase t = 1 ms, začíná iniciační fáze, která dá vznik bleskovému výboji. Jakmile výboj opustí bouřkový oblak (t = 1,10 ms), stane se z něj vůdčí výboj. Poté se začne ze země směrem k vůdčímu výboji šířit vstřícný výboj a spojí-li se jejich cesty 7

(t = 20 ms), vzniká vodivý kanál, kterým se začne směrem vzhůru šířit zpětný výboj (t = 20,10 ms). Vzniklý kanál zůstává pak ještě chvíli vodivý. Později může v oblaku docházet ke K a M změnám (t = 40 ms), dále k šíření dalšího vůdčího výboje (t = 60 ms) a posléze k následnému zpětnému výboji (t = 62,05 ms). V jednom blesku se většinou zpětný výboj šíří celkem 3 5 krát, avšak některá pozorování zaznamenala až 26 zpětných výbojů [12]. Jednotlivé vývojové fáze blesku typu oblak-země jsou stručně popsány v následujících podkapitolách. Iniciační fáze Prvnímu ději, jenž signalizuje vznik blesku říkáme iniciační fáze. I přesto, že tento proces probíhá uvnitř oblaku, a tudíž ho nejsme schopni přímo pozorovat, můžeme se o jeho vlastnostech dozvědět z měření elektromagnetického pole, které generuje. Z těchto měření víme, že při iniciační fázi dochází ke vzniku několika výbojů, které vytvoří několik vodivých kanálů uvnitř oblaku, přičemž jeden z nich se dál vyvine v první vůdčí výboj. Ke vzniku záporných výbojů typu oblak-země pravděpodobně dochází mezi dolním kladným centrem náboje a spodní vrstvou záporného nábojového centra [13]. Ačkoliv tyto děje nemůžeme přímým pozorováním studovat, můžeme je pouhým okem zahlédnout v podobě mihotavých záblesků v oblastech základny oblaku. Podrobněji o iniciační fázi pojednává kapitola 1.5. Vůdčí výboj Během iniciační fáze se jeden z vodivých kanálů vyvine v tzv. obousměrný vůdčí výboj (bidirectional leader). První část tohoto kanálu přenáší záporný náboj, typicky po krocích, směrem k zemi tuto část nazýváme vůdčím výbojem [5]. Druhá část představuje kladný vůdčí výboj a šíří se horizontálně uvnitř záporného nábojového centra. Vývoj vůdčího výboje můžeme vidět na obrázku 1.5. Obrázek 1.5: Vznik a vývoj vůdčího výboje. (Převzato z [5].) Vůdčí výboj se při pohybu dolů může různě větvit. V takovém případě se pak každá větev opět pohybuje podobným způsobem, a to po krocích směrem k zemi. Jakmile se vůdčí výboj přiblíží k zemi na vzdálenost přibližně několik stovek metrů, nastává jeho poslední fáze. Od nějakého vyvýšeného předmětu na zemském povrchu se směrem vzhůru začne šířit tzv. vstřícný výboj, jehož počáteční délka může být řádově desítky metrů. V momentě, kdy se vodivé kanály vstřícného výboje a vůdčího výboje spojí, nastává fáze zpětného výboje [5]. Na tvorbě vodivého kanálu zpětného výboje se může podílet více vstřícných výbojů. V tomto případě pak vzniká tzv. vidlicovitý tvar blesku (obrázek 1.6). Fotografii vidlicovitého blesku můžeme vidět na obrázku 1.7. 8

Obrázek 1.6: Vznik vidlicovitého tvaru blesku. (Z části podle [5].) Obrázek 1.7: Fotografie vidlicovitého blesku. (Převzato z [18].) 9

Fotografická měření ukazují, že délka jednotlivých kroků se pohybuje v rozmezí 10 100 m a časová prodleva dvou sousedních kroků je asi 10 100 µs [5]. Vytvořený kanál má do průměru přibližně několik centimetrů a po celou dobu šíření vůdčího výboje jím protéká stálý proud o velikosti okolo 100 A. Během formování nového kroku kanálem protéká proud v řádech jednotek kiloampérů [5]. Teplota v nově vytvořeném kanálu vůdčího výboje se pohybuje okolo 20 000 K [14]. Co se týče rychlosti šíření vůdčího výboje, mohou nás zajímat dvě různé rychlosti: rychlost, kterou se vytváří jednotlivé kroky a rychlost šíření celého vůdčího výboje k zemi. Rychlost vytváření jednotlivých kroků může dosahovat až hodnot okolo 10 8 m/s [15]. Vzhledem k časovým prodlevám mezi jednotlivými kroky je rychlost šíření celého vůdčího výboje nižší, činí přibližně 3 10 5 m/s [16]. Nicméně, pozemní i satelitní měření bouřek v zimním období ukázala, že rychlost šíření vůdčího výboje je závislá na množství a druhu srážkových částic obsažených v bouřkovém oblaku. Vyšší procento ledových krystalků oproti vodním částečkám může způsobit velmi silné elektromagnetické pole, přičemž větší oblast s takto silným polem dá vzniku rychlejšímu vůdčímu výboji [17]. Zpětný výboj Po spojení cest vůdčího a vstřícného výboje se vytvoří vodivý kanál mezi oblakem a zemí, kterým se začne směrem vzhůru šířit elektrický proud o velikosti desítek až stovek kiloampérů. Tento děj, jenž je nejjasnější částí bleskového výboje, nazýváme zpětným výbojem. Při zpětném výboji v podstatě dochází k neutralizaci vodivého kanálu, v němž se předtím díky vůdčímu výboji nacházel záporný náboj z oblaku. Zpětný výboj se tedy pohybuje směrem nahoru, a to rychlostí přibližně 10 8 m/s, kdežto elektrony míří k zemi [19]. Během fáze zpětného výboje je na zemský povrch přiveden náboj o velikosti asi 5 C. Rychlý tok elektronů směrem k zemi generuje elektrický proud kanálem o hodnotách průměrně 30 ka, v některých případech však proud dosahuje až 200 ka a více [20]. Při zpětném výboji dochází během několika málo mikrosekund k zahřátí vodivého kanálu elektrickým proudem na velmi vysokou teplotu, která činí přibližně 30 000 K [21]. Extrémně rychlé zahřátí kanálu způsobí jeho rozepnutí, a to tak velkou silou, jenž dá vznik rázové vlně. Tato rázová vlna se pak projevuje akustickým třeskem, kterému říkáme hrom. Celá fáze zpětného výboje trvá řádově stovky mikrosekund. Poté kanál přestane svítit, ale zůstává zahřátý na teplotu několik tisíc kelvinů po dobu několika desítek milisekund a protéká jím udržovací proud. U některých blesků je zpětný výboj konečnou fází vývoje, ovšem většinou tomu tak není. V těchto případech pak nastávají ještě další děje, které kromě následných zpětných výbojů zahrnují například další vůdčí výboje, často již postupující spojitě (dart leader), nikoli po krocích, dříve vytvořenou cestou [5]. Zpětnými výboji a následnými zpětnými výboji se podrobněji zabývá kapitola 1.6. K a M změny Přerozdělování náboje v bouřkovém oblaku v době mezi jednotlivými bleskovými výboji se projevuje změnami elektrického a magnetického pole mezi oblakem 10

a zemí. Tento relativně pomalý proces doprovází malá, ale rychlá kolísání hodnot elektromagnetického pole, kterým říkáme K-změny [11]. Pojem M-změny užíváme pro změny elektrického pole, jež vedou k dočasnému zvýšení svítivosti bleskového kanálu, které pozorujeme po některých zpětných výbojích. M-změny zahrnují sestupný výboj (analogický k vůdčímu výboji) následovaný vzestupným výbojem (analogickým ke zpětnému výboji). Nicméně, oproti vůdčímu a zpětnému výboji, zde nedochází k neutralizaci vodivého kanálu. Sestupný i vzestupný výboj přispívají k celkovému náboji tekoucímu kanálem přibližně rovnoměrně. Tento způsob přenosu náboje na zemský povrch, výrazně odlišný od vůdčího a zpětného výboje, je možný díky přítomnosti vodivého kanálu, jímž protéká udržovací proud. Jakmile M-změny dorazí k zemi, nevzniká již další zpětný výboj [22]. Následné zpětné výboje Pokud je po prvním zpětném výboji v oblaku nashromážděn ještě dostatek elektrického náboje, může se dříve vytvořeným kanálem začít šířit další vůdčí výboj. Tento vůdčí výboj se již ale nepohybuje po krocích, jako tomu bylo u prvního vůdčího výboje. Jelikož vodivý kanál vytvořený prvním zpětným výbojem zůstal zahřátý na stále vysokou teplotu, je pro další vůdčí výboj mnohem snazší se touto cestou šířit, a může se tedy pohybovat spojitě. V momentě, kdy tento vůdčí výboj dorazí k zemi, začíná tzv. následný zpětný výboj. Mechanismus přenosu náboje je stejný jako u prvního zpětného výboje. Proud tekoucí kanálem během následného zpětného výboje bývá nižší než při prvním zpětném výboji a dosahuje několika desítek kiloampérů. Jakmile následný zpětný výboj dorazí k oblaku, celý děj se může znovu opakovat v oblaku mohou proběhnout K-změny a další vůdčí výboj se bude šířit opět stejným kanálem a povede k dalšímu následnému zpětnému výboji [5]. V některých případech si následný zpětný výboj vytvoří částečně nebo úplně novou cestu. Ty následné výboje, které si vytvoří novou cestu obvykle předchází vůdčí výboje pohybující se po krocích. Procento následných zpětných výbojů, jenž si vytvoří novou cestu se pohybuje okolo 37 % pro druhé zpětné výboje, zatímco pro v pořadí páté a další zpětné výboje je to 0 %. Tendence k vytvoření nového kanálu je tím vyšší, čím delší je doba mezi jednotlivými bleskovými výboji [11]. 1.4.2 Kladné blesky Kladné blesky oblak-země přenáší kladný náboj z oblaku do země. Stejně jako v případě záporných blesků oblak-země, nejprve probíhá iniciační fáze, která dá vznik obousměrnému vůdčímu výboji. Tentokrát se ale záporná část tohoto výboje šíří do kladného nábojového centra, zatímco druhá část přenáší kladný náboj směrem k zemi. Obvykle tyto blesky vznikají tehdy, je-li centrum kladného náboje působením větru vychýleno do strany oproti zápornému centru. Díky tomu nedojde k interakci vůdčího výboje se záporným nábojovým centrem, jež by vedla ke vzniku blesku typu oblak-oblak. Kladný vůdčí výboj se na rozdíl od záporného pohybuje k zemi spojitě. V momentě, kdy se vůdčí výboj přiblíží k zemi začne se od nějakého vyvýšeného předmětu na zemském povrchu šířit záporný vstřícný výboj. Tento vstřícný výboj může postupovat po krocích stejně, jako je 11

tomu zvykem u záporného vůdčího výboje. Jakmile se cesty kladného vůdčího výboje a záporného vstřícného výboje spojí, nastává fáze zpětného výboje, jehož průběh je totožný s průběhem záporného zpětného výboje [5]. Proudy vodivým kanálem kladného zpětného výboje bývají obvykle vyšší, v některých případech přesahují i 300 ka [23]. Na rozdíl od záporných blesků, kladné blesky zřídkakdy obsahují následné zpětné výboje. Výskyt kladných blesků je méně častý 1, avšak bývá doprovázen dalšími zajímavými úkazy jako jsou například tzv. nadoblačné blesky 2 [11]. 1.5 Iniciační fáze Stručný popis iniciační fáze najdeme v kapitole 1.4.1. Jak jsme se mohli v této kapitole dočíst, iniciační fáze probíhá v oblaku na počátku vývoje bleskového výboje. Pomocí senzorů zaznamenávajících změny elektromagnetického pole můžeme detekovat sled pulzů, obvykle trvající do několika milisekund. Tyto pulzy pozorujeme pouze před prvním zpětným výbojem. Na jejich vlastnosti mohou mít vliv geografické podmínky, stádium vývoje bouřkového oblaku a hlavně typ bouřky [11]. Jaké procento záporných blesků typu oblak-země začíná iniciačními pulzy, není ještě zcela jasné. Dřívější měření ukazovala, že procenta zpětných výbojů, kterým předcházely iniciační pulzy, se pohybují v rozmezí 20 91 % [24, 25, 26]. Nebylo zcela jasné, zda některé blesky iniciačními pulzy nezačínají, či jsou příliš malé, a tak je nejsme schopni detekovat. Nová měření však přinesla zajímavé výsledky v Rakousku, na Floridě a v Jižní Dakotě bylo změřeno celkem 198 blesků typu oblak-země, z nichž, po řadě, 100 %, 100 %, a 95 % blesků obsahovalo iniciační pulzy. Navíc 5 10 % iniciačních pulzů bylo zaznamenáno více než 100 ms před prvním zpětným výbojem [27]. Nicméně, typický výskyt iniciačních pulzů bývá v rozmezí přibližně 2 58 ms před prvním zpětným výbojem [28]. Tato pozorování mohou tedy vysvětlovat, proč některé předchozí studie zjistily procentuální výskyt iniciačních pulzů v blescích typu oblak-země menší než 100 %. Nové výsledky napovídají tomu, že všechny záporné blesky typu oblak-země pravděpodobně začínají iniciačními pulzy [27]. Iniciační pulzy jsou typicky bipolární s počáteční polaritou odpovídající polaritě nadcházejícího prvního zpětného výboje. Nicméně, Baharudin a jeho kolegové [26] pozorovali u 9 % blesků v Malajsii polaritu největšího iniciačního pulzu opačnou k polaritě prvního zpětného výboje. Amplituda největšího iniciačního pulzu bývá přibližně poloviční vzhledem k amplitudě prvního zpětného výboje, ale není to pravidlem. Gomes a jeho kolegové [25] naměřili ve Švédsku vysoké procento blesků, kde amplituda největšího iniciačního pulzu převyšovala amplitudu prvního zpětného výboje. Roku 2013 publikovali Wu a jeho spolupracovníci [29] práci týkající se měření iniciačních pulzů blesků typu oblak-země v zimních bouřkách v regionu Hoku- 1 Přibližně 10 % z celkového počtu blesků typu oblak-země. 2 Přechodné světelné úkazy (Transient Luminous Events, TLEs) neboli nadoblačné blesky jsou optické úkazy přímo spojené s bouřkovou aktivitou a vyskytující se v oblastech mezi vršky bouřkových oblaků a spodní vrstvou ionosféry (60 90 km). Mezi nadoblačné blesky patří například červení skřítci (red sprites), hala, modří spouštěči (blue starters), modré výtrysky (blue jets), obří výtrysky (gigantic jets) či elfové (elves) [7]. 12

riku v Japonsku. Podle jejich měření je doba trvání jednoho sledu pulzů přibližně 1 ms a šířka první půlvlny pulzu je přibližně 7 µs. Interval mezi iniciačními pulzy a prvním zpětným výbojem záporného blesku se pohybuje v průměru od 1,3 ms do 5,4 ms. U kladných blesků je tento interval delší než u blesků záporných a poměr amplitudy jejich největšího iniciačního pulzu k amplitudě prvního zpětného výboje je zase mnohem menší. 1.6 Zpětný výboj Základní informace o zpětném výboji a následných zpětných výbojích nalezneme v kapitole 1.4.1. Po přečtení této kapitoly zjistíme, že zpětný výboj je nejjasnější a nejnápadnější částí bleskového výboje a vzniká tehdy, dojde-li ke spojení cest vůdčího a vstřícného výboje. Experimentální data, týkající se zpětných výbojů můžeme rozdělit do čtyř kategorií: 1) parametry získané z měření elektrických proudů, 2)změny jasnosti v rámci kanálu, 3) teplota, tlak a elektronová hustota v ionizovaném bleskovém kanálu, 4) změny elektrického a magnetického pole [11]. Jelikož se tato práce zabývá změnami magnetického pole, zaměříme se zde na poslední kategorii. Měření vertikálního elektrického a horizontálního magnetického pole jsou nejvíce častá. U velmi blízkých zpětných výbojů 1 obsahují záznamy elektrického pole navíc elektrostatickou složku a záznamy magnetického pole induktivní složku. Elektrická a magnetická pole vzdálených blesků obsahují pouze radiační složku a jejich záznamy jsou v podstatě stejné [11]. Pro tvar pulzu zpětného výboje v záznamu elektrického nebo magnetického pole je podstatné především to, o kolikátý zpětný výboj v daném blesku se jedná. Ačkoliv si jsou tvary pulzu prvního zpětného výboje a následných zpětných výbojů podobné, mají odlišné časové vlastnosti a amplitudy. Weidman a jeho kolegové [30] provedli v roce 1978 měření elektromagnetických pulzů zpětných výbojů a zjistili, že první zpětný výboj má nejprve pomalu rostoucí průběh, a to po dobu přibližně 2 8 µs. Pomalu rostoucí průběh trvá u následného zpětného výboje jen asi 0,5 1 µs. Poté, asi v polovině celkové amplitudy, jeho signál náhle vzroste za čas okolo 0,2 µs; to platí jak pro první zpětný výboj, tak pro následné zpětné výboje.když však o pár let později provedli nová měření, kde zachycená data pocházela od blesků, které udeřily nad mořem a šířily se k měřícímu přístroji pouze nad vodní hladinou, náhlý vzrůst pole zde trval kratší dobu, a to přibližně 90 ns [31]. Tato odlišnost v naměřených časech byla pravděpodobně důsledkem rozdílné elektrické vodivosti slané mořské vody a pevniny, nad kterými se signál při obou měřeních šířil. Menší vodivost pevniny tak přispěla k prodloužení doby náhlého vzrůstu signálu asi na dvojnásobek. Amplitudy následných zpětných výbojů jsou obvykle menší než amplituda prvního zpětného výboje a mají tendenci se zmenšovat s dalšími zpětnými výboji [11]. Nicméně byly naměřeny i následné zpětné výboje, jejichž amplitudy byly větší než amplituda prvního zpětného výboje [32]. Tvary pulsů zpětných výbojů v elektromagnetickém záznamu se mohou lišit také v závislosti na polaritě blesku nebo ročním období. Ishii a Hojo [33] měřili 1 Velmi blízkými blesky rozumíme blesky ve vzdálenostech maximálně několika kilometrů od měřícího zařízení. 13

v roce 1989 na pobřeží Japonského moře elektromagnetické signály zpětných výbojů. Zjistili, že pomalu rostoucí průběh pole trvá přibližně 8,6 µs v případě záporných zpětných výbojů. U kladných zpětných výbojů byla navíc pozorována závislost na ročním období, kdy v létě tato doba byla okolo 13,2 µs a v zimě 21,2 µs. Tyto hodnoty jsou přibližně 1,5 2 krát větší než hodnoty naměřené Weidmanem [30] v roce 1978. Zpozorovali také, že i šířka první půlvlny pulzu v průběhu pole zpětného výboje vykazuje sezónní změny, přičemž v zimních obdobích je tato hodnota menší. Závislost na polaritě zde taktéž existuje. Průměrné hodnoty pro záporné zpětné výboje jsou 79 a 40 µs v létě a v zimě, zatímco pro kladné zpětné výboje jsou v létě a v zimě po řadě 151 a 93 µs. 14

2. Cíle práce 1. Shrnutí dosavadního výzkumu vlastností bleskových výbojů a jejich vzniku. 2. Vytvoření přehledu vlastností zpětných bleskových výbojů a jejich iniciace. 3. Nalezení odpovědí na následující otázky na základě dat změřených na plošině Plateau d Albion ve Francii: Jaké jsou statistické vlastnosti časového intervalu mezi největším iniciačním pulzem a prvním zpětným výbojem? Jaké jsou statistické vlastnosti poměru amplitud největšího iniciačního pulzu a prvního zpětného výboje? Jaká je variabilita tvaru pulzu zpětného výboje? Jak se liší první zpětný výboj a následný zpětný výboj? 15

3. Naměřená data a jejich zpracování 3.1 Měřící aparatura Součástí použité měřící aparatury jsou dvě antény typu SLAVIA, osciloskop, datové úložiště, řídící počítač a baterie. Názorné schéma měřící aparatury můžeme vidět na obrázku 3.1. Obrázek 3.1: Schéma měřící aparatury. Antény SLAVIA (Shielded Loop Antenna with Versatile Integrated Amplifier) měří změny horizontálních složek magnetického pole v širokém rozsahu frekvencí od 5 khz do 90 MHz. Jsou to dvě na sebe navzájem kolmé magnetické smyčky obdélníkového tvaru, od sebe vzdálené 89 m, každá o ploše asi 0,25 m 2. Napětí na výstupu antény je tedy úměrné změně magnetické indukce. Signály z obou antén jsou digitalizovány pomocí dvoukanálového osciloskopu, jehož vzorkovací frekvence je 200 MHz. Celé měření, ukládání dat a jejich přenos do Prahy řídí řídící počítač. Autobaterie zajišťuje napájení systému v případě výpadku proudu. Informace o čase prvního vzorku je přidávána do dat pomocí systému GPS. Naměřená data jsou ke stažení na webových stránkách Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd (http://bleska.ufa.cas.cz/ ). Aparatura se nachází na vrcholku hory La Grande Montagne (1028 m n.m., 43,9410 s.š., 5,4836 v.d.) na plošině Plateau d Albion v Provance ve Francii. 16

3.1.1 Antény SLAVIA Antény jsou sestaveny z plastových odpadních trubek, měděného drátu a pásky. Měděná páska obalující stěny trubek tvoří vnější vodič o poloměru 25 mm. Měděný drát o poloměru 0,89 mm tvoří vnitřní vodič a je upevněný uvnitř trubek přesně uprostřed. Fotografii antén můžeme vidět na obrázku 3.2 [11, 34]. Antény fungují dobře až do 50 MHz, a tak jsou vhodné pro pozorování submikrosekundových změn magnetického pole, vyzařovaných bleskovými výboji malých měřítek (viz obrázek 3.3) [11]. Součástí antény je integrovaný předzesilovač, jenž umožňuje zesílit signály vyzařované bleskovými výboji malých měřítek, jako jsou například iniciační pulzy, až 220krát. Maximální citlivost záznamového systému je 6 nt/s/ Hz. Obrázek 3.2: Antény SLAVIA (Převzato z [34].) Obrázek 3.3: Frekvenční odezva antény. Na ose x je vynesena frekvence změn magnetického pole, na ose y citlivost antény. Převzato z [11]. 17

3.2 Zpracování naměřených dat Naměřené úseky vlnové formy změn magnetického pole jsou dlouhé 120 ms. Všechny tyto úseky byly numericky zintegrovány. V rámci práce jsem vizuálně zkontrolovala data zaznamenaná anténou od září 2013 do června 2014. Mým úkolem bylo v těchto záznamech nacházet význačné části bleskových výbojů, a to iniciační pulzy a zpětné výboje. Typický tvar iniciačních pulzů a pulzu zpětného výboje můžeme vidět na obrázku 3.4. Pro každý zpětný výboj, který předcházely iniciační pulzy, jsem z časových průběhů magnetického pole odečetla vyznačené parametry tedy amplitudu A největšího pulzu iniciační fáze, amplitudy B první a C druhé půlvlny pulzu zpětného výboje a vzdálenost T největšího pulzu iniciační fáze a prvního peaku pulzu zpětného výboje. Pro každý pulz zpětného výboje jsem kromě amplitud B první a C druhé půlvlny pulzu odečetla navíc čas nárůstu t B, dobu trvání celého pulzu t a šířku druhé půlvlny pulzu t C. Zmíněné parametry jsou vyznačeny na obrázku 3.5. Obrázek 3.4: Typický tvar iniciačních pulzů a zpětného výboje v časovém průběhu magnetického pole. Na obrázku jsou zeleně vyznačené parametry, které jsem pro jednotlivé iniciační pulzy a pulzy zpětných výbojů z dat odčítala. V případě, že se tvar pulzu zpětného výboje následujícího bezprostředně po pulzu prvního zpětného výboje podobal tvaru pulzu prvního zpětného výboje, označila jsem tento zpětný výboj jako následný zpětný výboj a jeho amplitudy jako D a E, čas nárůstu t D a šířku druhé půlvlny pulzu jako t E (viz obrázek 3.5). Příklad vizuálně podobných pulzů zpětného výboje můžeme vidět na obrázku 3.6. Pro tyto dvojice pulzů jsem navíc odečetla vzdálenost jejich prvních peaků a označila ji jako T R. 18

Obrázek 3.5: Pulz zpětného výboje v časovém záznamu magnetického pole. Obrázek 3.6: Příklad vizuálně podobných pulzů zpětného výboje. Vlevo vidíme první zpětný výboj, vpravo následný zpětný výboj. 19

4. Výsledky měření Ve zpracovaných datech se nachází celkem 92 zpětných výbojů, z toho 40 předchází iniciační pulzy. Naměřené hodnoty parametrů dle obrázku 3.4 pro těchto 40 výbojů jsou uvedeny v tabulce 5.1. Hodnoty uvedené v tabulce 5.1 jsem dále zpracovala ve formě histogramů (viz obrázky 4.1, 4.2, 4.3) a grafu závislosti A/B na T (viz obrázek 4.4). Obrázek 4.1: Histogram parametru A. Obrázek 4.2: Histogram parametru T. 20

V obrázku 4.1 vidíme, že ve zpracovaném vzorku dat měly největší zastoupení blesky s amplitudou největšího iniciačního pulzu do 10 nt. S rostoucí velikostí amplitudy se četnost výskytu snižuje.. Směrodatná odchylka veličiny A je σ A = 9,2 nt, střední hodnota veličiny A pak A = 8,0 nt. Jak můžeme vidět na obrázku 4.2, celkem 13 zpětných výbojů bylo zaznamenáno do 5 ms od největšího iniciačního pulzu. Dalších 14 pak v rozmezí od 5 ms do 15 ms. Zbylých 13 zpětných výbojů je přibližně rovnoměrně rozloženo v rozmezí od 15 ms do 75 ms.. Směrodatná odchylka veličiny T je σ T = 18,55 ms, střední hodnota veličiny T pak T = 10,26 ms. Obrázek 4.3: Histogram A/B. Celkem 15 blesků mělo iniciační pulzy větší než pulz zpětného výboje, z toho 2 blesky víc než čtyřikrát. U většiny iniciačních pulzů byla však jejich amplituda menší než amplituda příslušného prvního zpětného výboje. Toto můžeme vyčíst z obrázku 4.3. Směrodatná odchylka A/B je σ AB. = 1,2, střední hodnota pak A/B. = 0,6. 21

Obrázek 4.4: Graf závislosti A/B na T. V obrázku 4.4 není patrná žádná závislost poměru amplitud iniciačních pulzů a pulzů zpětného výboje na době mezi nimi. Blesky, jejichž hodnoty jsou uvedeny v tabulce 5.1, jsem navíc rozdělila podle ročního období do dvou skupin na letní (duben červen, září říjen) a zimní (listopad březen). Toto rozdělení lépe poslouží k zjištění, jak jednotlivé parametry závisí na ročním období. Ve zpracovaných datech bylo celkem 21 letních (viz. obrázky 4.5, 4.6, 4.9) a 19 zimních blesků (viz obrázky 4.7, 4.8, 4.10) s iniciačními pulzy. Obrázek 4.5: Histogram A/B pro letní měsíce. 22

Na obrázku 4.5 vidíme, že přibližně polovina blesků v letních měsících měla iniciační pulzy menší než pulz zpětného výboje. Z toho 6 blesků mělo amplitudu největšího iniciačního pulzu rovnu maximálně čtvrtině amplitudy odpovídajícího pulzu prvního zpětného výboje. Celkem 10 blesků však mělo iniciační pulzy větší než pulz zpětného výboje, 2 blesky dokonce víc než čtyřikrát.. Směrodatná odchylka A/B pro letní měsíce je σ ABleto = 1,4, střední hodnota. pak A/B leto = 0,8. Obrázek 4.6: Histogram T pro letní měsíce. Z obrázku 4.6 můžeme vidět, že doba mezi iniciačními pulzy a prvním zpětným výbojem v letních měsících byla v pěti případech větší než 40 ms, v jednom případě dokonce 70 ms. Celkem 6 zpětných výbojů však bylo zaznamenáno do 5 ms od největšího iniciačního pulzu.. Směrodatná odchylka T pro letní měsíce je σ T leto = 22,36 ms, střední hodnota pak T leto = 12,16 ms. 23

Obrázek 4.7: Histogram A/B pro zimní měsíce. V zimních měsících měla většina blesků iniciační pulzy menší než pulz zpětného výboje. Jen 5 blesků z celkových 19 mělo iniciační pulzy stejně velké nebo větší než pulz zpětného výboje, přičemž jen jeden blesk měl iniciační pulzy větší více než dvakrát (obrázek 4.7).. Směrodatná odchylka A/B pro zimní měsíce je σ ABzima = 0,6, střední hodnota. pak A/B zima = 0,5. Obrázek 4.8: Histogram T pro zimní měsíce. V zimních měsících byly všechny zpětné výboje zaznamenány do 40 ms po největším iniciačním pulzu, přitom více než tři čtvrtiny zpětných výbojů do 15 ms. Celkem 7 blesků nemělo dobu mezi iniciačními pulzy a zpětným výbojem delší než 5 ms.. Směrodatná odchylka T pro zimní měsíce je σ T zima = 10,79 ms, střední hodnota pak T zima = 9,86 ms.. 24

Obrázek 4.9: Graf závislosti A/B na T pro letní měsíce. Obrázek 4.10: Graf závislosti A/B na T pro zimní měsíce. V obrázcích 4.9 a 4.10 není patrná žádná závislost poměru amplitud iniciačních pulzů a pulzů zpětného výboje na době mezi nimi. 25

Dále jsem vypracovala charakteristiku všech pulzů zpětných výbojů na základě parametrů vyznačených na obrázku 3.5. Naměřené parametry jsou uvedeny v tabulce 5.2. V některých případech bylo možné odečíst pouze amplitudy, a to kvůli příliš rychlému nárůstu, případně netypickému tvaru pulzu (příklad netypického tvaru pulzu zpětného výboje je vidět na obrázku 4.11). Nebylo-li možné parametr odečíst, je v tabulce 5.2 příslušné políčko vyplněné pomlčkou. Obrázek 4.11: Příklad netypického tvaru pulzu zpětného výboje. Pro vybrané parametry jsem hodnoty z tabulky 5.2 dále zpracovala ve formě histogramů (viz obrázky 4.12, 4.13, 4.14, 4.15). Obrázek 4.12: Histogram parametru B. V obrázku 4.12 vidíme, že největší zastoupení měly zpětné výboje s amplitudou první půlvlny pulzu do 10 nt. S rostoucí velikostí amplitudy se četnost výskytu snižuje. Avšak ve zpracovaném vzorku dat se vyskytovaly i pulzy zpětného výboje s amplitudou větší než 100 nt... Směrodatná odchylka B je σ B = 28,4 nt, střední hodnota pak B = 8,3 nt. 26

Obrázek 4.13: Histogram B/C. Ze všech pulzů zpětného výboje jen u čtyř měla druhá půlvlna pulzu větší amplitudu než první půlvlna. Nejčastější poměr amplitudy B první půlvlny pulzu k amplitudě C druhé půlvlny byl v rozmezí od 1 do 2,75. Ve dvou případech byla amplituda první půlvlny pulzu alespoň pětkrát vetší než amplituda druhé půlvlny. Toto můžeme vidět v obrázku 4.13. Směrodatná odchylka B/C je σ BC. = 0,8, střední hodnota pak B/C = 2,0. Obrázek 4.14: Histogram t B. Jak je vidno z obrázku 4.14, u nejvíce pulzů zpětného výboje byl čas nárůstu okolo 10 µs. Necelá třetina pak měla čas nárůstu okolo 20 µs. Jen malá část pulzů měla dobu nárůstu okolo 30 40 µs.. Směrodatná odchylka t B je σ tb = 0,01 ms, střední hodnota pak tb = 0,01 ms. 27

Obrázek 4.15: Histogram t C. V obrázku 4.15 vidíme, že nejčastější šířka druhé půlvlny pulzu zpětného výboje se pohybuje okolo 30 70 µs. Byly zaznamenány i pulzy s šířkou druhé půlvlny okolo pouhých 10 µs, ale také pulzy s touto šířkou větší než 100 µs.. Směrodatná odchylka t C je σ tc = 0,02 ms, střední hodnota pak tc = 0,05 ms. Čas nárůstu t B a šířku druhé půlvlny pulzu t C v milisekundách jsem byla schopna určit s přesností maximálně na dvě desetinná místa. Velká šířka binů v histogramech t B a t C (obrázky 4.14,4.15) je tedy důsledkem malé přesnosti, s kterou jsem byla schopna tyto hodnoty odečíst. V záznamech jsem identifikovala celkem 8 následných zpětných výbojů. Hodnoty naměřených parametrů dle obrázku 3.5 jsou uvedeny v tabulce 5.3. Hodnoty z tabulky 5.3 jsem zpracovala ve formě grafů závislosti B/C na D/E a B/t B na D/t D (viz obrázky 4.17 a 4.19). Pro porovnání jsem takto zpracovala navíc všechny dvojice první zpětný výboj a po něm následující zpětný výboj, bez ohledu na to, zda se jejich tvary podobají, či ne (viz obrázky 4.16 a 4.18). Z obrázku 4.16 není patrná žádná závislost poměru amplitud B a C prvního zpětného výboje na poměru amplitud D a E po něm následujícího zpětného výboje. 28

Obrázek 4.16: Graf závislosti B/C na D/E pro všechny dvojice první zpětný výboj a po něm následující zpětný výboj nalezené ve stejném záznamu dat. Obrázek 4.17: Graf závislosti B/C na D/E pro dvojice první zpětný výboj a identifikovaný následný zpětný výboj. Pro dvojice první zpětný výboj a následný zpětný výboj je závislost poměru amplitud B a C na poměru amplitud D a E přibližně lineární. Pro porovnání je v grafu (obrázek 4.17) vykreslena přímka y = x. Vidíme, že většina bodů se vyskytuje pod touto přímkou. 29

Obrázek 4.18: Graf závislosti B/t B na D/t D pro všechny dvojice první zpětný výboj a po něm následující zpětný výboj nalezené ve stejném záznamu dat. V obrázku 4.18 není patrná žádná závislost poměru amplitudy B a času nárůstu t B prvního zpětného výboje na poměru amplitudy D a času nárůstu t D po něm následujícího zpětného výboje. Obrázek 4.19: Graf závislosti B/t B na D/t D pro dvojice první zpětný výboj a identifikovaný následný zpětný výboj. Pro dvojice první a následný zpětný výboj vidíme na obrázku 4.19 jistou závislost poměru amplitudy B a času nárůstu t B na poměru amplitudy D a čase nárůstu t D. Vyjma jednoho bodu se zdá být závislost přibližně lineární. 30