Ilustrace. Dětská tématika

0

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy Ilustrace Dětská tématika Doprovodný text k praktické diplomové práci Brno 2012 Vedoucí práce: doc. Jan Bruţeňák Autor práce: Bc. Zuzana Juřinová 1

Citace Juřinová, Zuzana. Ilustrace - Dětská tématika, doprovodný text k praktické diplomové práci. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2012, s. 69. Vedoucí diplomové práce doc. Jan Bruţeňák. 2

Abstrakt Pro diplomovou práci jsem si zvolila téma Ilustrace, Dětská tématika. Práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická, ve které se zabývám stručně ilustrací, vývojem dětské ilustrace u nás, přibliţuji ţivot, dílo a tvorbu českého ilustrátora Jiřího Trnky, který je mou inspirací pro tuto práci. Druhá část je praktická, v níţ stručně popisuji vlastní výtvarnou práci - techniku, zpracování a tvorbu autorské kníţky pro děti. Na závěr, jsem popsala metodiku ilustrační tvorby do předmětu výtvarná výchova. Abstract For the thesis I have chosen the theme "Illustrations, Children's topic." The work is divided into two parts. The first part is theoretical, in which I describe briefly an illustration, the development of children's illustrations in this country, the life, work and illustrator of Czech Jiri Trnka, who is my inspiration for this work. The second part is practical, in which they briefly describe their own work as art technology, processing, and the author of books for children. In conclusion, I have described as making the subject of illustration art education. 3

Klíčová slova ilustrace, dětské ilustrace, autorská kníţka, technika kresby, kombinovaná kresba Keywords illustration, children's illustration, book authors, painting technology, combined painting 4

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem celou diplomovou práci vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, z nichţ jsem při zpracování diplomové práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu pouţité literatury, případně v odkazech pod čarou. Nedílnou součásti toho textu je autorská kniha Vzpomínky. Diplomová práce obsahuje 69 stran textu a ilustrací. Autorská kniha má 32 stran. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně 20. 4. 2012 Bc. Zuzana Juřinová.. 5

Poděkování Velmi ráda bych poděkovala panu doc. Janu Bruţeňákovi za cenné rady, podporu, čas a trpělivost při konzultacích k vypracování mé diplomové práce. 6

Obsah Úvod... 8 1 Ilustrace... 10 1.1 Vývoj dětské ilustrace u nás... 11 1.2 Čeští ilustrátoři... 16 2 Ilustrátor Jiří Trnka... 22 2.1 Jiří Trnka... 22 2.2 Trnkův ţivot a dílo... 23 2.3 Trnkova ilustrace... 29 2.4 Slovo na závěr... 34 3 Vlastní tvorba... 36 3.1 Inspirace... 36 3.2 Pouţitá technika... 37 3.3 Barevnost... 37 3.4 Autorská kníţka pro děti... 39 4 Ilustrační tvorba do předmětu výtvarné výchovy... 45 Závěr... 47 Literatura... 48 Internetové zdroje... 49 Seznam obrázků... 50 7

Úvod Diplomová práce Ilustrace, Dětská tématika se skládá z praktické části a doplňujícího teoretického textu. Ve své diplomové práci stručně popisuji pojem ilustrace a vývoj dětské ilustrace u nás. Vybrala jsem pouze české ilustrátory, kteří jsou mí oblíbení, a znám jejich tvorbu. V kapitole s názvem Ilustrátor Jiří Trnka krátce přibliţuji jeho ţivot, dílo a ilustrační tvorbu. V předposlední kapitole se zaměřuji na techniku vlastní práce, na popis pouţitých technik při tvorbě mé autorské kníţky. V poslední kapitole stručně uvádím ilustraci jako metodiku z pedagogického hlediska do předmětu výtvarné výchovy. Jiţ od začátku jsem věděla, ţe chci volně navázat na svou bakalářskou práci, protoţe technika, kterou jsem pouţila je stále mou oblíbenou a ilustrace knihy mi byla blízká. Hledala jsem však vhodné téma, protoţe bych se nerada opakovala. Téma, které by mě inspirovalo. Dětská ilustrace mě zaujala svou jasnou srozumitelností a zároveň moţností aţ snových podnětů při tvorbě. Dětmi jsme byli všichni a vzpomínky na pohádky a dětské příběhy má většina z nás. Začala jsem přemýšlet, jak bych nazvala svou diplomovou práci a jaké obrázky bude obsahovat. Nechtěla jsem ilustrovat konkrétní knihu, chtěla jsem spíše vytvořit ilustrace ke vzpomínkám na dětství. Na básničky a říkanky, které jsem se učila, na pohádky, které jsem četla nebo mi je vyprávěla mamka nebo babičky. Rozhodla jsem se pro malou autorskou kníţku, ve které by byly ilustrace pro děti s krátkými básničkami. A protoţe umím malovat, ale ne psát, poţádala jsem moji maminku o pomoc s texty. Souhlasila a začaly jsme si povídat o tom, co budu malovat, proč to maluji, co mě k tomu inspirovalo, která říkanka, pohádka. Kdyţ jsem měla ilustrace téměř hotové, mamka si je prohlédla a napsala k nim pár veršíků. Jak sama řekla, pro své děti přes dvacet. 8

Před začátkem samotného malování, jsem další inspiraci k mým ilustracím hledala i v knihách. Například jsem si půjčila docela tlustou knihu s názvem Jiří Trnka (autorem této knihy je L. H. Augustin). Prostudovala jsem si Trnkovy ilustrace i v různých jiných kníţkách (Zahrada, Říkejte si se mnou, Pohádky z jedné a tisíce noci ). Při prohlíţení jeho ilustrací jsem měla zvláštní pocit, který ve mě vyvolával vzpomínky na dětství. Vzpomněla jsem si, ţe na půdě u babičky máme schovanou velkou krabici plnou pohádkových kníţek. Našla jsem tam moje kníţky Říkejte si se mnou a Pohádky z jedné a tisíce noci od Františka Hrubína, kterou ilustroval Jiří Trnka, také kníţku Špalíček veršů a pohádek. Kdyţ jsem přemýšlela, proč mě vlastně zaujaly Trnkovy ilustrace, uvědomila jsem si, ţe to bude proto, ţe jeho ilustrace znám z útlého dětství, spojuji je s příjemnými chvílemi. Dle mého názoru se dokázal vcítit do dětské citlivé, vnímavé a nevinné duše, protoţe jeho ilustrace jsou opravdu hezké, zároveň snové a jakoby trochu smutné. Proto jsem se rozhodla, ţe se nechám inspirovat jeho ilustracemi, hlavně jeho zajímavou technikou a barevností. 9

1 Ilustrace Spisovatel okouzluje slovem, ilustrátor čaruje obrazem. 1 Ilustrace je podle V. Kudělky slovo, které je odvozeno z latinského původu illustrare (tzn. osvětlit, objasnit či vysvětlit). 2 Jde o výtvarný doprovod knihy, který má literární text doplnit, vhodně vysvětlit, zkrátka udělat srozumitelnějším. Většinou jsou ilustrace tvořeny technikou kresby, malby, grafiky (např.: linoryt, dřevoryt, mědiryt, lepty), koláţe, ale poţívají se i další kombinované techniky. Zasahují i nové média, například fotografie, počítačové programy pro zpracování fotografií (např. Adobe Photoshop, CorelDraw). Ilustrace jsou doprovodem nejen textu v tištěné knize, ale i v časopisech, novinách a v současnosti stále více i na webových stránkách. Autor Matějčka ve svojí knize píše, ţe ilustrace je kaţdý výtvarný projev, jenţ doprovází myšlenku literární, ať vědeckou, ať uměleckou, a jenţ posiluje názor a představu čtenáře prostředky, jeţ psanému slovu nejsou dány. 3 Ilustraci se věnuje hodně umělců, kteří se zabývají uměleckou ilustraci i jako volnou tvorbou a zapojují ji do vývojového umění. Cílem umělecké ilustrace v literárním díle je výtvarný záţitek textu. Kaţdý autor ilustruje podle své vlastní fantazie, svých pocitů a reaguje na ţivot, na to, co se děje v jeho okolí či ve světě. Proto nám obrázková ilustrace nám umocňuje dojem z četby a dává nám větší představivost děje příběhů. 1 AUGUSTIN. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002, s. 84. 2 KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. 1.vyd. Praha: Albatros, 1982, s. 235. 3 MATĚJČEK, Antonín. Ilustrace. Praha: Nakladatelství Jan Štenc, 1931, s. 7. 10

1.1 Vývoj dětské ilustrace u nás Nejstarším a nejčitelnějším písmem je obraz. Z něj dovede čísti divoch i dítě. 4 Za počátek ilustrace ke knize pro děti, povaţujeme dílo Orbis pictus (1658) Jana Amose Komenského, který je nazýván učitelem národa. I kdyţ jméno autora dřevorytin v knize není známo, z dobových zpráv se nejednalo o velkého umělce, spíše byl rytec šikovným řemeslníkem. Na počátku 19. století, v období národního obrození, začínají ilustrace doprovázet psaný text, ale aţ do poloviny století se v knihách objevují velmi zřídka. Psané texty v té době doprovázejí spíše lidové, kýčovité obrázky. Obrazový doprovod knih pro děti byl zpočátku podceňován. V české kniţní ilustraci z počátku 20. století, je jasně znatelná strohá popisnost a ne příliš umělecké pojetí. Změna v tomto trendu přišla aţ s ilustracemi skutečných malířů. Za specifického národního českého ilustrátora z přelomu 19. a 20. století povaţujeme Mikoláše Aleše (1852-1913). Zabýval se zobrazováním českých dějin, je znám jak výzdobou interiérů, tak i výzdobou fasádní. Jeho ilustrace doprovázely mnoho slavných děl A. Jiráska, F. L. Čelakovského, věnoval se i časopisecké ilustraci pro Květy, Světozor a další. Vytvořil ilustrace do několika dětských knih, např. Špalíček pohádek, pověstí a přísloví, zabýval se kresbami k lidovým písničkám, maloval obrázky na motivy lidových říkadel a pohádek, ilustroval i slabikář. 4 ILIEV, Jiří; ZAPLETAL, Zdeněk. Výtvarné umění a kniha pro mládeţ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 122. 11

Počátek minulého století je také spojen s bohatou tvorbou Věnceslava Černého (1865-1936), k jeho nejznámějším ilustracím patří historické malby k Jiráskovým Starým pověstem českým. Dalšími kvalitními ilustracemi pro dětské kníţky se reprezentovali Jaroslav Filip (1877-1915), Oldřich Cihelka (1881-1951), Cyril Bouda (1901-1984) a později i malíři Jan Zrzavý (1890-1977) a Vlastimil Rada (1895-1962). Významné ilustrace vytvořili také autoři, kteří působili těsně po první světové válce, například Hanuš Schwaiger (1854-1912), který byl přítelem T. G. Masaryka a vrstevníkem M. Alše a který jiţ jako ţák akademie v roce 1880 vystavoval perokresby na téma známé německé pověsti Krysař. Artuš Scheiner, ilustroval známou pohádkovou kníţku Růţenka a Bobeš od autora V. Říhy a byl velmi oblíben pro své ilustrace výpravných a dekorativních scén. Ilustrátor Adolf Kašpar (1877-1934) jako mladý student ilustroval knihu Babička, od Boţeny Němcové, která je dodnes ceněna. V meziválečném období dvacátých a třicátých let se začal projevovat větší zájem o dětskou knihu, především díky výrazným malířským osobnostem. V tomto období se proslavil Josef Lada (1887-1957), jeho obrázky byly zaměřeny na dětského čtenáře a jsou stále inspirací pro další generace ilustrátorů. Ladovy ilustrace obsahují reálný odraz jeho vzpomínek z rodného domova v Hrusicích, kde ţil. Ve svých ilustracích vyjadřuje lásku k domovu, k lidem, ke zvířatům, ale samozřejmě jim nechybí i nevinný humor pro děti. V tomto období začal ilustrovat knihy pro děti i Josef Čapek (1887-1945), který výtvarně zjednodušil ilustrace v řadě pohádkových kníţek pro děti, například Dášeňka čili ţivot štěněte (Obr. 1.1) nebo Devatero pohádek. Výtvarník Ondřej Sekora (1899-1967), se proslavil svou téměř autobiografickou figurkou Ferdy Mravence a stejně známý je i Brouk Pytlík nebo Kronika města Kocourkova. Obr. 1.1. Dášenka čili ţivot štěněte. 12

Dalším, významným ilustrátorem dobrodruţných knih pro děti, ale i odborné literatury byl Zdeněk Burian (1905-1981). Je nazýván malířem pravěku a ilustrátorem dobrodruţných knih. Tvořil převáţně kvašovou technikou. Z osobností, jeţ tvořily po druhé světové válce, bych zmínila také tvorbu Jiřího Trnky (1912-1969), Adolfa Zábranského (1909-1981) a Antonína Strnadela (1910-1975). Jiří Trnka vstoupil do povědomí veřejnosti především díky loutkovému divadlu, které bylo jeho celoţivotní láskou. Inspirovalo ho ke stvoření postaviček, které maloval ve svých ilustracích. Adolf Zábranský byl znám svými monumentálními díly, například výzdobou Hrzánského paláce, ale byl i významným ilustrátorem sbírek dětské poezie a literatury, například Hanýţka a Martínek J. Š. Baara. Antonín Strnadel se inspiroval ve své tvorbě lidovými tradicemi z jeho rodného Valašska. Nemohu nezmínit tvorbu Heleny Zmatlíkové (1923-2005), která se z počátku při studiích ţivila jako módní kreslířka, později se věnovala hlavně ilustracím dětských kníţek. Její díla doprovodily na 250 knih. Nejznámější je asi Honzíkova cesta nebo Děti z Bullerbynu. Pracovala i na animovaných filmech. Stejně tak i Radek Pilař (1931-1993), který animoval pohádkový cyklus o loupeţníkovi Rumcajsovi od Václava Čtvrtka. Jeho kresba je typická svou dekorativní plošnou barevností. Zajímavým a originálním výtvarným stylem v české ilustraci se zabývá Květa Pacovská (*1928). Její charakteristickou grafickou ilustrací je pestře barevná geometrická linie, které nám můţe připomínat Pabla Picassa a Paula Kleea (Obr. 1.2.). V roce 1992 byla po J. Trnkovi druhou autorkou, která získala Cenu Hanse Christiana Andersena. V šedesátých letech autor Ota Janeček (1919-1996) ilustroval opravdu velmi křehké, poetické a snové obrázky, příkladem jeho krásné ilustrace je dílo Šťastný princ od autora Oscara Wilda. Gabriela Dubská (1915-2003) kniţní 13

grafička a ilustrátorka, ukázala dětem podobu Makové panenky a motýla Emanuela, pohádky, kterou napsal V. Čtvrtek. Dobrodruţný ilustrátor, grafik, jehoţ doménou je suchá jehla, lept a především litografie, Adolf Born (*1930) je znám ilustracemi knih M. Macourka Mach a Šebestová, Ţofka nebo V. Steklače Boříkovy lapálie. Josef Kremláček (*1937) jako kniţní ilustrátor se většinou věnuje pohádkám pro děti. Kremláčkovy ilustrace jsou obohaceny fantazií, která spojuje lyriku s tajemnými rysy z exotického prostředí. V současné době se kniţní ilustrací pro děti a mládeţ věnují například Petr Sís (*1949), Jindra Čapek (*1953), Markéta Prachatická (*1953), Adolf Dudek (*1964), Renáta Fučíková (*1964), Pavel Čech (*1968), Galina Miklínová (*1970) a řada dalších ilustrátorů. Český ilustrátor Petr Sís, ţijící ve Spojených státech, získal v roce 2012, jako třetí český výtvarník, Cenu Hanse Christiana Andersena, která je označována za Nobelovu cenu pro dětskou literaturu. Obr. 1.2. Ilustrace od Květy Pacovské. 14

Tvorba dalšího z výtvarníků, Jindry Čapka, jemnost jeho malby a důraz na detaily má mnoho společného s uměním miniatur. Jeho dílo je známé nejen u nás, ale i ve Švýcarsku a v Německu, kde spolupracuje s tamními nakladatelstvími. Ilustrace Pavla Čecha jsou přímo okouzlující a trochu mi některé obrázky připomínají Jiřího Trnku. Čech kreslí i komiksy a vyšlo mu několik autorských knih. Renáta Fučíková ilustruje nejen knihy pro děti, ale i učebnice, publikuje v časopisech a na svém kontě má i 6 poštovních známek. Vytvořila autorskou knihu T. G. Masaryk, která je určena dětem. Píši-li o dětské ilustraci, nemohu zapomenout na časopisy pro děti, např. Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Čtyřlístek nebo ABC. Některé byly svým obsahem poplatné době, ale většina jich vychází dodnes. Sluníčko je určeno pro děti předškolního věku a vzniklo v roce 1967, zaloţil jej Zdeněk Adla, dalším ze spoluzakladatelů byl Radek Pilař. Časopis Mateřídouška je pak pro školáky a vznikl v roce 1945 z iniciativy Františka Hrubína. Záhlaví časopisu na jeho ţádost vytvořil Josef Lada. V nezměněné podobě ho můţeme vidět na první stránce dodnes. V těchto časopisech kaţdý měsíc vychází mnoho básniček, říkadel, hádanek, příběhů a pohádek, které svými ilustracemi doprovázejí různí ilustrátoři. Děti tak mají moţnost přirozenou formou se seznámit s různými styly jednotlivých autorů. Kdyţ pak jejich obrázky najdou v kníţkách, připadají jim známé a snadněji se ztotoţní s hrdiny příběhů. V obou časopisech publikovali např. autoři Miloš Nesvadba (*1925), jiţ zmiňovaný Radek Pilař, Adolf Dudek (*1964), Zdeněk Smetana (*1925), Věra Faltová (1932-2009) a mnoho dalších. V časopisech pro starší děti byly vţdy velmi oblíbené komiksové příběhy. Krátký výčet komiksových ilustrátorů: František Kobík (*1933), který je znám svými komiksy, jeţ vycházely v ABC Stráţci, Kruanova dobrodruţství, Kája Saudek (*1935), Adolf Born, Oldřich Jelínek (*1930), Karel Franta (*1928). 15

1.2 Čeští ilustrátoři Vybrala jsem si několik známých českých ilustrátorů, kteří mi přirostli k srdci uţ v dětství. Ke kaţdému ilustrátorovi krátce napíši svůj pohled na jejich tvorbu. Některé ilustrace nebyly vydány pouze v kníţkách, ale také podle nich vznikly animované filmy pro děti nebo pohádkové příběhy televizního Večerníčku. Jako kaţdé dítě jsem se ráda dívala na večerní pohádky. Vţdycky mě fascinovala ta barevná pestrost a roztomilé pohyblivé postavičky v obrazovce. Nejvíc mě zaujaly večerníčkové pohádky o dvou malých skřítcích Křemílkovi a Vochomůrkovi, o zeleném Rákosníčkovi, o skřítku Racochejlovi, Broučci, Krtek, Bob a Bobek a řada dalších pohádek, které právě ilustrovali Zdeněk Smetana, Jiří Trnka, Zdeněk Miler, Radek Pilař, Josef Lada, Adolf Born, Jiří Šalamoun, Vladimír Jiránek a další. Josef Lada (1887-1957) - jeho asi nejznámější autorská kniha se jmenuje O kocourovi Mikešovi (Obr. 1.3) a inspirací pro její vznik byly Ladovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, odkud pocházel. Paní Květa Naštická, která pracuje jako průvodkyně v hrusickém muzeu Památníku mistra Josefa Lady, v rozhovoru říká, ţe kocour Mikeš prý skutečně v Hrusicích ţil a tatínek Lada si o něm vymýšlel pohádky pro své dcery Evičku a Alenku. Své povídání pak sepsal a doplnil černobílými ilustracemi a tak vyšel Mikeš kniţně poprvé v roce 1934 pod názvem O kocourkovi, který mluvil. 5 Pravdou je, ţe Ladovy ilustrace obsahují bohatý děj a příběhy, ve kterých hlavním společným jmenovatelem jsou zvířátka a lidé, vyjadřují lásku k domovu. Nechybí jim nevinný humor a poťouchlosti, které mají děti tak rády. 5 Památník mistra Josefa Lady [online]. Publikováno v Hlasu Hrusic, září 2001 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://hrusice.pragmatic.cz/pamatnik.html 16

Líbí se mi, ţe kreslil jednoduché, černé linie, které vybarvil a znovu zvýraznil. Podle jeho ilustrací si můţeme lehce představit, jak vypadal ţivot v dobách, kdy Josef Lada ţil. Starou kníţku O kocouru Mikešovi, která je od mojí mámy, máme dodnes schovanou. Obr. 1.3. O kocouru Mikešovi. 17

Já jsem tě jenom nakreslil, nakreslil jsem ti čepičku, botičky, koníčka, autíčko a kolečko a oči jsem ti nakreslil jako hvězdičky. 6 Řekl ve svém rozhovoru známý ilustrátor a tvůrce animovaného filmu Radek Pilař (1931 1993), který v roce 1965, spolu s Václavem Bedřichem (autor znělky), stvořili postavičku se jménem Večerníček (Obr. 1.4.). O dva roky později, nakreslil podle literární předlohy spisovatele Václava Čtvrtka Loupeţníka Rumcajse. Tato pohádka měla v televizním provedení 53 dílů. Jeho ilustrace mám ráda, protoţe jsou jednoduché a srozumitelné. Obr. 1.4. Večerníček. 6 Večerníček: Jak vznikala znělka Večerníčka [online]. Česká televize 1996 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5633-jak-vznikala-znelka-vecernicku/ 18

Zdeněk Smetana (*1925) ilustroval spoustu kníţek pro děti, např. Pohádky z mechu a kapradí (Obr. 1.5), o Rákosníčkovi, o skřítku Racochejlovi. Pracoval jako animátor ve studiu Bratři v triku, které vedl Jiří Trnka, kde propadl kouzlu kresleného filmu. Jeho ilustrace jsou bohatě aţ pastelově barevné a děj je plný dojmů. Zaujalo mně jím kreslené barevné pozadí, které působí většinou aţ trochu strašidelně. Kontrastem k tomu jsou pak nevinné postavičky, které vypadají jako malí rozkošní skřítkové. Obr. 1.5. Pohádky z mechu a kapradí. 19

Šel jsem do lesa a na nic jsem nepřišel. Byl jsem zničený. A kdyţ jsem vylezl na louku, zakopnul jsem o krtinu. Tak jsem si řekl: Jé, to je nápad, krtek! 7 zavzpomínal si pan výtvarník Zdeněk Miler (*1921-2011), který vymyslel a ilustroval snad nejmilejší a nejznámější postavičku - Krtka. Původně měl vytvořit povídku na téma, jak se vyrábí plátno. První krátký film Jak Krtek ke kalhotkám přišel (Obr. 1.6), vznikal dva roky a byl hned oceněn na několika festivalech. Přesto, ţe první příběh o Krtkovi byl uveden v roce 1956, je o něj stále velký zájem jak u nás, tak i v zahraničí. Miler vytvořil i jiné postavy. Zvědavé štěňátko, Cvrčka, Kubulu a Kubu Kubikulu. Jeho tvorba je precizně propracovaná a přesto přímo roztomilá a na děti i dospělé působí láskyplným dojmem. Obr. 1.6. O Krtkovi. 7 JAB. Nejslavnější český krtek opět na obrazovce [online]. 27. 1. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/113705-nejslavnejsi-cesky-krtek-opet-na-obrazovce/ 20

Adolf Born (*1930) je nejen známý ilustrátor, ale i objevitel obdivuhodného světa svérázných postaviček, bizarních zvířat, pouťových polykačů ohňů a noţů, elegantních pánů v cylindru a dam s vysokými účesy a hlubokými výstřihy, které nelze zaměnit se ţádným jiným výtvarníkem. 8. Born ilustroval pro děti Macha a Šebestovou, pro mládeţ Robinsona Crusoe. Spíše dával přednost kniţním ilustracím pro starší děti, hodně kreslil do dobrodruţných knih. Moţná je to proto, ţe jeho obrázky jsou naplněny dějem, který podporuje fantazii. Jeho postavy se usmívají a jsou tak nějak mimo čas i realitu. Barevnost ilustrací pana Borna je podle mě tajuplná, záhadná, plná starého světa s muţi v kloboucích a s načesanými dámami. Obr. 1.7. Mach a Šebestová. 8 REDAKCE. Born Adolf [online]. 14. 05. 2007 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=55:born-adolf&catid=29:ilustratori-cesko&itemid=4206 21

2 Ilustrátor Jiří Trnka Trnkův talent, objevnost, fantazie, poetičnost, malířství a vynalézavost byly dominanty, které jej řadí mezi renesanční umělce. 9 Obr. 2.1. Jiří Trnka. 2.1 Jiří Trnka Narodil se 24. února 1908 v Petrohradě v Plzni a zemřel 30. prosince 1969 v Praze. Kniha pohádek Hanse Christiana Andersena s jeho kresbami byla vyhlášená za nejkrásnější knihu 20. století. Sám napsal a ilustroval nejznámější dětskou kníţku nazvanou Zahrada, která byla zpracována i v animovaném filmu. 9 PRACNÁ, Milena. Stoletý Jiří Trnka byl jedinečný umělec se světovou prestiţí [online]. 23. 02. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2095:jiri-trnka-ilustrace-oceneni&catid=93:osobnostiprofily&itemid=4143. 22

Jiří Trnka (1908-1969) byl nejen ilustrátorem, ale i malířem, tvůrcem kreslených a loutkových filmů, sochařem, scénáristou, reţisérem, profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a členem zakladatelské generace ilustrátorů z konce třicátých let. Byl všestranným umělcem. Jeho celoţivotní práce zahrnuje více neţ sto obrazů a kreseb, půl druhou stovku ilustrovaných knih, několik vlastních kníţek pro děti, tři desítky animovaných filmů, tisíce filmových a divadelních loutek. Všechny jeho vlastní práce a tvorbu částečně vytvářel levou rukou. Uměl kreslit oběma rukama současně. Byl velmi vzdělaný, talentovaný a pracovitý člověk, důkazem budiţ to, ţe ve svém studiu a v ateliéru byl schopen trávit denně dokonce 16 hodin! 10 2.2 Trnkův život a dílo Narodil se nám v sobotu v poledne, dne 24. února 1912. Bylo to dítě tak silné, ţe mu řekl doktor Hauf, který ho na svět přivítal: Ty jsi ale chlapák. 11 Rodiče Trnkovi byli velmi šťastní, ţe na svět přišel jejich první syn Jiří, který byl pojmenován po svém dědečkovi, který byl i jeho kmotrem. Rodina Trnkova se bála, ţe jejich jméno Trnka zanikne, protoţe starší bratr otce Jiřího měl jen dcery. Jako malý, Jiří Trnka bydlel u rodičů v rodné vesnici v Petrohradě. Tatínek Rudolf Trnka byl mistrem klempířem a ve svém domě měl vlastní malou klempířskou dílnu. Maminka Růţena Trnková byla švadlenou. Tatínek za války býval často na vojně, proto maminka měla na starost i muţovu klempířskou dílnu, tzn., ţe vyjednávala se zákazníky, vedla psaní účtů a knih. K tomu sama vedla i domácnost a opatrovala staršího syna Jiřího a mladšího syna Rudolfa. 10 AUGUSTIN, L. H. Jiří Trnka. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. s. 13. 11 TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972, s. 23. 23

Byl mu asi jeden rok, kdy si nejraději lehl na podlahu na bříško a čmáral tuţkou na kusu papíru, aţ byl plný. Pak jej obrátil a počmáral i druhou stranu. 12 Malý Jiří Trnka si našel svou zálibu, kterou měl nejraději. Papíry a tuţky. Našel i další vášeň. Byly to loutky. Jiřího doprovázely jiţ od útlého dětství, kdy si jako malý chlapec hrál s hračkami, které mu šila jeho maminka a sám si je upravoval. A právě malování, kreslení a loutkářství ho doprovázelo celý ţivot. Maminka často chodila se svými syny do plzeňského loutkového divadla Feriálních osad, kde hrával a besedoval s dětmi pan profesor a slavný loutkář Josef Skupa. Kdyţ pan profesor J. Skupa řekl dětem, aby kaţdý z nich donesl nakresleného Kašpárka do příštího představení, a ten, kdo z nich bude mít nakresleného hezkého Kašpárka, dostane pěknou pohádkovou kníţku. Jiří s chutí nakreslil Kašpárka několikrát, a aţ se mu konečně obrázek zalíbil, přestal kreslit. Omaloval jej pestře pastelkami a těšil se do divadla, co tomu řekne pan profesor. 12 A panu profesorovi Skupovi se skutečně Jiříkův obrázek líbil, nejvíc ze všech dětí, proto mu předal pohádkovou kníţku Plavec Synbad. To byla Jiříkova první soutěţ a také se poprvé osobně setkal s profesorem Josefem Skupou. V roce 1923 Trnka studoval na reálce. Chodil do několika předmětů, kde učil pan profesor Josef Skupa. Oba se uţ znali z loutkového divadla Feriálních osad. Pan profesor Skupa věděl, ţe Jiří je velice nadaný v malování, proto ho vţdycky vzal do svého kabinetu. Společně pracovali na různých pracích pro divadlo (loutky, kulisy). Ve škole při kreslení se Trnka spřátelil se studentem Frantou Kolihou, který byl o tři roky starší neţ Jiří. Oba si rozuměli a měli podobné zájmy (kreslení, umění, literaturu), stali se z nich velcí přátelé. V té době byl Trnka neustále zaměstnán u profesora Skupy a na učení mu nezbýval čas. Raději kreslil a vyřezával různé figurky ze dřeva. Proto, kdyţ dostal ve škole poznámku za nenapsaný domácí úkol a nenaučenou básničku, jeho tatínek se rozzlobil, ţe Jiří ztrácí čas 12 TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 26, 37. 24

hraním si s figurkami a všechny mu je spálil v kamnech. Neodradilo ho to a tajně vyřezával nové figurky, jen kdyţ tatínek nebyl doma. Kdyţ mu bylo patnáct let, začal chodit na soukromé krouţky kreslení aktů podle ţivého modelu a na dámský kurz batikování, který zavedl profesor J. Skupa. Chtěl se naučit něco nového ve výtvarné práci. Jenţe v roce 1927 byla hospodářská krize. Jiří musel ukončit niţší reálku a odešel ze školy do učení k panu Veverkovi, který byl majitelem umělecké trţnice na náměstí, kde prodával obrazy a keramiku. Moc ho tam netěšilo, ale neopustil svůj umělecký vývoj a stále se dál vzdělával. 13 S matkou a se svým mladším bratrem Rudolfem chodili do divadla, do kina, na malířské výstavy a na přednášky o umění. Z učení v obchodě vţdycky docházel domů aţ k večeru, kde se pustil do kreslení nebo vyřezávání loutek. Po dvou letech byl vyučen v obchodě a nějaký čas zůstal doma, kde dále kreslil a vyřezával loutky. Ale pan profesor J. Skupa se snaţil přesvědčit rodiče o Jiřího talentu, a tak jim nabídl, aby ho poslali dál se vzdělávat. Bohuţel v té době byla hospodářská krize, neměli dostatek peněz a pro ně to bylo těţké rozhodnutí. Obr. 2.2. Trnkovy loutky z pohádky Staré pověsti a Špalíček. 13 TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 57. 25

V roce 1929 pořádala Umělecká výchova na Vinohradech v Praze velkou loutkářskou výstavu. Pan profesor J. Skupa tam vystavoval své umělecké loutky a byly vystaveny ještě i jiné loutky Jiřího, vyzařující básnickou náplň a citovou hloubku. 14 Jednou měl Trnkův tatínek pracovní cestu do Prahy a rozhodl se, ţe se zajde podívat na loutkářskou výstavu. A právě na výstavě se hodně mluvilo o Jiřím Trnkovi, všichni obdivovali jeho loutky. Tatínka to přesvědčilo a po příjezdu z Prahy začal sledovat Jiřího práci a přestal ji povaţovat za ztrátu času. Nakonec se oba rodiče rozhodli, ţe se Jiří bude celé prázdniny připravovat na přijímací zkoušku na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Tak mohl kreslit kaţdý den. Měl bohatou fantazií, a protoţe měl obrovskou radost, ţe jde do něčeho, co ho skutečně baví, pilně se připravoval. Po prázdninách jel do Prahy na přijímací zkoušku a tu úspěšně sloţil. Na Uměleckoprůmyslové škole učilo spoustu známých akademických umělců, př. profesor František Kysela učil malbu a kresbu, profesor Jaroslav Benda učil uţitou grafiku, karikaturista Zdeněk Kratochvíl vedl ilustrační tvorbu, Arnošt Hofbauer vedl malířskou školu ad. Jeho učitelem byl Jaroslav Benda. Na této škole Jiří Trnka obdivoval i své kolegy Antonína Strnadela, Adolfa Zábranského a další. Roku 1931 bylo Jiřímu devatenáct let a v té době byla opět pořádána Mezinárodní loutkářská výstava v Praze. Tentokrát uţ vystavoval sám Jiří, bez vedení profesora J. Skupy. Opět byl prohlášen za nadějného umělce. V průběhu celého studia i o prázdninách Jiří Trnka pilně pracoval. Hodně kreslil, vyřezával další zajímavé loutky a hračky pro děti, ilustroval několik dětských kníţek o Spejblovi a Hurvínkovi, pracoval u profesora J. Skupy v divadle a s Frantou Kolihou navštěvovali Osvobozeného divadla od Voskovce a Wericha. 14 TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 63. 26

V květnu roku 1935 jel profesor Skupa do Estonska, Litvy a druhých severských států a vzal Jiřího s sebou. 15 V tomto roce Jiří Trnka poprvé odcestoval s profesorem J. Skupou do cizí země, poprvé se setkal se severským mořem. Severské státy postupně zcestovali a zahráli ve Státním divadle představení, které mělo obrovský úspěch. Roku 1935 dokončil studium na Uměleckoprůmyslové škole. Avšak nadále zůstal v Praze. Ze začátku začal pracovat, jako kreslíř v redakci Melantrichu, v tehdejším největším nakladatelství. Kreslil ilustrační obrázky do novin, do časopisu Kvítka, do přílohy Českého slova. Později začal přemýšlet o svém návratu k divadlu a loutkám. V redakci se setkal s panem Hášou, který byl šéfem propagačního oddělení. Společně se zařídili v prázdném Dřevěném divadle v Rokoku, které bylo volné. Jiří Trnka vedl uměleckou a technickou práci. A pan Háša měl na starost o obchod. Jiří Trnka pořádal maminku, aby mu přijela vypomáhat při šití a oblékání loutek. Opět vyřezával své oblíbené loutky, dělal různé kulisy, stříhal látky a kreslil návrhy pro další loutky. Obr. 2.3. Ilustrace z knihy Zahrada. 15 TRNKOVÁ, Růţena. Můj syn. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1972. s. 95. 27