UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií Bakalářská práce Iveta Purdeková Fenomén bezdomovectví v Ostravě Olomouc 2014 vedoucí práce : Mgr. Michal Růžička, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na univerzitě Palackého v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům. V Olomouci dne 18.4. 2014... Iveta Purdeková
Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu práce, Mgr. Michalu Růžičkovi, Ph.D., za to, že přijal vedení mé bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za trpělivost a podporu a všem respondentům, kteří věnovali čas mému dotazníku.
Obsah ÚVOD... 7 TEORETICKÁ ČÁST... 9 1. Fenomén bezdomovectví... 9 1.1. Pojem bezdomovec a bezdomovectví... 9 1.2. Bezdomovectví stručný exkurz do historie až k přelomu po roce 1989... 10 1.3. Jiná pojmenování než je bezdomovec... 11 1.4. Druhy bezdomovectví... 12 1.5. Příčiny bezdomovectví... 14 1.6. Přehled současných zákonů a vyhlášek souvisejících s bezdomovectvím... 15 1.7. Témata spojovaná s bezdomovectvím... 17 2. Služby a aktivity zaměřené na pomoc bezdomovcům... 19 2.1. Prevence... 20 2.2. Sociální služby zaměřené na základní pomoc... 21 2.3. Sociální služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost... 21 2.4. Přehled sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách... 22 2.5. Orgány a organizace, zabývající se bezdomovectvím... 24 3. Fenomén bezdomovectví na území města Ostravy... 28 3.1. Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě... 30 3.2. Sociální zařízení pro osoby bez přístřeší na území města Ostravy... 30 3.3. Občané města Ostravy v kontextu sociálních služeb... 31 4. Veřejné mínění... 31 PRAKTICKÁ ČÁST... 33 5. Průzkum veřejného mínění... 33 5.1. Cíl práce... 33 5.2. Metoda průzkumného šetření... 33 5.3. Objekt průzkumu a vytvoření dotazníku... 34 5.4. Výsledky průzkumu... 34 5.5. Diskuze... 56 5.6. Shrnutí... 61 6. Závěr... 62 Seznam použité literatury a zdrojů Přílohy ANOTACE
ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je Fenomén bezdomovectví v Ostravě. Bezdomovectví je dle mého názoru velmi problematické téma, neboť mnoho lidí tento problém přehlíží a dělá, že neexistuje, i když denně v ulicích Ostravy potkává mnoho dalších, jichž se bezdomovectví týká. Nemusí se totiž vždy jednat jen o lidi, na kterých je tato problematika od pohledu zjevná. Většina z nás bezdomovectví rozpozná právě podle patrných znaků jako je neupravený vzhled, zanedbanost a ne vždy společensky vhodné chování. Jedinců, kteří se dostali do situace, kdy nejsou schopni splácet své dluhy a ocitli se bez finančních prostředků, střechy nad hlavou, práce a rodiny, je ale mnohem více. V minulosti jsem se sama sebe mnohokrát ptala co se musí přihodit, aby se člověk v takové situaci ocitl? Můžeme se stát bezdomovcem ze dne na den? Tyto faktory byly jedním z impulzů, proč jsem si za téma mé práce vybrala právě bezdomovectví. Pro větší inspiraci jsem se rozhodla svou poslední povinnou praxi absolvovat v organizaci Armády spásy, kde jsem během tří týdnů měla možnost potkat mnoho zajímavých lidí jak z řad zaměstnanců, tak i z řad samotných klientů s ne zrovna jednoduchými osudy. Díky této praxi jsem získala neocenitelnou zkušenost. Dalo by se říci, že mi tak byl zprostředkován i jeden z prvních opravdových kontaktů s bezdomovci - lidmi, kteří jsou pod tvrdou slupkou stejně citliví a vnímaví jako my. Jedinci, kteří se dostali na dno, ze kterého se velmi těžko dostává nazpět. Má práce se skládá ze dvou částí teoretické a praktické. V teoretické části je cílem přiblížení fenoménu bezdomovectví, a to zaměřením se na příčiny, dělení a témata, přičemž nahlédnu i do historie a legislativy související s tímto jevem. Věnovat se budu i službám a organizacím, jež se touto problematikou zabývají, a popíšu situaci bezdomovectví v Ostravě s pomocí dokumentů: Analýza bezdomovectva 2012 Ostrava a Analýza potřeb občanů 2013 v Ostravě. Jelikož se v mé praktické části chci zabývat veřejným míněním, poslední kapitolu teorie věnuji postoji veřejnosti k bezdomovectví. V praktické časti, budu s pomocí dotazníkového šetření analyzovat průzkum, jenž se bude týkat obyvatel města Ostravy, kde jsem se ptala na věci týkající se problematiky bezdomovectví. Zajímalo mě, jak se obyvatelé Ostravy dívají na skupinu bezdomovců, kteří v tomto městě žijí. Zdali ví, kterých jedinců se bezdomovectví týká a 7
jaké můžou být příčiny vzniku. Má vůbec veřejnost přehled o zařízeních na území Ostravy poskytujících pomoc lidem bez domova? Dokázali by sami poradit blízké osobě, která se ocitla v nesnázích a ztratila střechu nad hlavou? Pomohli oni sami některým z nich? Zabývali se otázkou, jak k této situaci může dojít? To vše jsou otázky, kterými se chci v této práci zabývat. 8
TEORETICKÁ ČÁST 1. Fenomén bezdomovectví Pro společnost, ve které žijeme, je označení fenoménu bezdomovectví stále něčím novým, neboť se o něm moc nemluví, a to i přesto, že se s ním setkáváme denně. Netýká se nás samotných či našich blízkých a tudíž nemáme potřebu se jím zabývat. Kvůli vnějším znakům, které jsou nejvíce viditelné, spatřujeme v bezdomovectví hrozbu způsobenou obavami z fyzického kontaktu s touto skupinou lidí, ať už kvůli strachu z možného napadení, nemocí, či pouze vyvolání negativních emocí. Bezdomovství představuje závažný humanitární problém, jemuž naše veřejnost nevěnuje přílišnou pozornost a jeho systematickým výzkumem se nikdo nezabývá. Je pouze zmírňován charitativními organizacemi. Bez znalosti příčin, rozsahu a forem bezdomovství je však obtížné volit vhodná preventivní opatření a adekvátně reagovat na průvodní jevy, které s sebou tento problém přináší. Proto se jeví jako potřebné jeho důkladné sociologické zkoumání s cílem vytvořit jak metody monitoringu, tak adekvátní systematické formy prevence a účinné pomoci lidem, kteří se po ztrátě domova či stabilního bydlení často ocitají na cestě vedoucí k nedůstojnému životu a jsou ohrožováni různými formami deprivace, závislostí, kriminality apod. (Janata, Kotýnková, 2001 s. 3) Na začátek práce je záhodno objasnění některých základních pojmů souvisejících s bezdomovectvím jako např. definici, příčiny a formy. 1.1. Pojem bezdomovec a bezdomovectví Pojem bezdomovec se dá logicky rozdělit na předponu bez a podstatné jméno domov, kdy domov dle Marka, Strnada a Hotovcové (2012) je složen z určitého sociálního okolí rodiny, blízkých osob a z fyzického soukromí které nás chrání před nežádoucím kontaktem s lidmi a nepříznivými vlivy okolí. Krebs (1997) domovu dále přičítá základní znaky obydlí jako oddělenost, nezávislost a nedotknutelnost. Já osobně si slovo domov spojuji s pocitem bezpečí, lásky, psychické a fyzické pohody a komfortu, který mi poskytuje. To vše tedy bezdomovci schází. Hradecký (2007) také 9
připouští, že u bezdomovce dochází k vyloučení jak ze sociální, tak i z fyzické a právní domény, což znamená, že chudoba bezdomovce vylučuje jeho úplnou právní ochranu a jedinec také některá svá práva ztrácí. Tito lidé totiž žijí v nepřístojných podmínkách, v nichž není možné prožívat kvalitní život. Bezdomovectví je tedy společenský jev, jenž zasahuje všechny oblasti života jedince a je charakteristický absencí přijatelného bydlení, ztrátou jistot vedoucí k odchýlení od normy. Normou zde myslíme např. každodenní hygienu a bydlení. (Průdková, Novotný, 2008) Všeobecně v mezinárodním měřítku uznávanou definici bezdomovectví uvádí FEANTSA: Bezdomovectví je absence vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci jsou ti lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí, nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli nedostatku finančních prostředků nebo jiným sociálním bariérám. Hartlův psychologický slovník popisuje definici bezdomovectví následovně: Situace osoby, která nemá bydliště, přespává v parcích, pod mosty, v kanalizacích, nepoužívaných vagónech, v provizorních lepenkových krabicích apod. (Hartl, Hartlová, 2000, s. 75) 1.2. Bezdomovectví stručný exkurz do historie až k přelomu po roce 1989 Trest vyloučením z komunity je považován za první bezdomovectví, o kterém víme. Příklady toho trestu nalezneme nejen v dávném starověku, ale i v bibli, kdy za prvního člověka, jenž byl vyloučen z komunity, můžeme považovat Kaina. Ve středověku za zmínku stojí tzv. lodě bláznů, kde byli izolováni nepřizpůsobiví jedinci, kteří cestovali od přístavu k přístavu a nesměli se na žádném místě usadit. V raném novověku se začali objevovat první tuláci, kteří se nespokojili s usedlým způsobem života a odmítali se vázat na svého pána. (Rheinheimer, 2003 in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) V 19. Století začalo v důsledku rozvoje měst a průmyslové revoluce vznikat bezdomovectví takové, jak jej známe dnes. Za první republiky se péče o chudé neustále posouvala kupředu díky současnému rozvoji sociální práce. Vznikl jednotný a promyšlený systém v péči o potřebné občany. (Vávrová, 2003, in Švec) Průdková a Novotný (2008) tvrdí, že bezdomovectví a bezdomovec jsou příklady pojmů, o které byl český jazyk obohacen v souvislosti se změnou politického 10
režimu v naší zemi v roce 1989. Za éry komunismu se pojem bezdomovectví nepoužíval, přestože bezdomovci existovali. Minulý režim totiž něco podobného nepovoloval, každý občan musel někde patřit a především pracovat, v opačném případě byl trestně stíhán. Těmito osobami byli lidé žijící ve firemních ubytovnách na vlastní byt z různých důvodů neměli nárok a většinou o něj ani neusilovali, vykonávali nejšpinavější práci, měli problémy s alkoholem, žili promiskuitním životem a byli na okraji tehdejší společnosti. Když po roce 1989 začaly krachovat velké podniky, zbavovaly se také ubytoven a problém bezdomovectví tedy začínal vyplouvat na povrch a prohlubovat se. Bezdomovectví, které bylo dříve skryté, tedy postupem času začalo být zjevné. S otevřením hranic se objevili první migranti, ať už legální, či ilegální, a s uvolněním doby se objevili první lidé veřejně pospávající na ulici. V kontrastu se sociálními problémy, na něž je naše společnost citlivější, bývá bezdomovectví vnímáno jako ryze okrajový jev.(matoušek, Kodymová, Novotný, 2005) 1.3. Jiná pojmenování než je bezdomovec Kromě termínu bezdomovec se můžeme setkat i s jinými výrazy, používanými v odborné literatuře i mezi laickou veřejností, jako je: člověk na ulici, člověk bez domova, nepřizpůsobivý občan. Zákon o sociálních službách pojmenoval bezdomovce jako osoby bez přístřeší a osoby v nepříznivé sociální situaci, jež je spojená se ztrátou bydlení. Nikde však nedefinuje, kdo osobou bez přístřeší je.(hradecký a kol., 2007) V právní terminologii se bezdomovec označoval jako osoba bez státní příslušnosti a bez domovského práva.(průdková, Novotný, 2008) Celkově se v právním řádu České republiky neobjevuje ani základní vymezení pojmu bezdomovec, nejbližší legislativní normy upravují pouze sociální zabezpečení a jeho organizaci. V anglickém jazyce je bezdomovectví pojmenováno jako homeless, kdy home je v překladu domov/vlast a less značí předponu bez. Němčina nabízí pojem Obdachlose, tedy spojení slov přístřeší a ztráta, francouzské sans-patre (bez, vlast), italský doslovný překlad by zněl bez státní příslušnosti tedy apolite.(marek, Strnad, Hotovcová, 2012) 11
Bezdomovectví můžeme také chápat jako synonymum sociálního vyloučení, které je popisováno jako proces, během kterého jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim ztížen či omezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou dostupné ostatním členům společnosti. Mezi tyto zdroje je řazeno především zaměstnání, bydlení, sociální ochrana, zdravotní péče a vzdělání. (Kotýnková 2003, In Matoušek, 2005) 1.4. Druhy bezdomovectví Bezdomovectví bývá různými autory rozdělováno odlišně, pro potřeby mé bakalářské práce jsem se rozhodla uvést typologii dle FEANTSA a dělení dle manželů Hradeckých, které podrobněji popíši níže. Pro úplnost kapitoly je záhodno zmínit i typologii dle Pěnkavy, který bezdomovectví rozlišuje podle způsobu obživy osob bez přístřeší, a to na ty, které kradou, žebrají, sbírají kovy, obcházejí popelnice nebo využívají charitativních organizací. Koukolík (in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) na bezdomovectví pohlíží z hlediska časového, a to jako chronické, epizodické a přechodné. Autoři Marek, Strnad a Hotovcová (2012) se ve své publikaci zabývají i bezdomovectvím z psychologického hlediska, a to v kontextu vývojové psychologie (mladí bezdomovci do 26 let, bezdomovci v produktivním věku a bezdomovci postproduktivním věku). V tomto dělení se zabývají odlišnostmi způsobu vyrovnávání se s krizí, genezí a mírou schopností a způsobů, jak se o sebe lidé dokážou v určitém věku postarat. Jsou zmíněny i genderové aspekty bezdomovectví. Žen bez domova je čtyřikrát méně, což je dle literatury způsobeno tím, že ženy častěji využívají sociálních služeb a jsou otevřenější vůči nabízené pomoci. Častým doprovodným jevem u těchto žen bývá těhotenství. 1.4.1. Typologie bezdomovectví dle FEANTSA 12
FEANTSA, která je blíže popsána v kapitole věnované nestátním organizacím, vypracovala typologii bezdomovectví podle různé úrovně standartu a vymezeného stavu: 1) bez střechy lidé žijící a spící na ulici, popř. osoby využívající k přespávání noclehárny 2) bez bytu osoby v ubytovnách pro bezdomovce (azylové domy, přechodné ubytovny, přechodné podporované ubytování), osoby v pobytových zařízeních pro ženy, osoby v ubytovnách pro imigranty, osoby před opuštěním instituce, uživatelé dlouhodobější podpory 3) nejisté bydlení osoby žijící v nejistém bydlení, osoby ohrožené vystěhováním, osoby ohrožené domácím násilím 4) nevyhovující bydlení osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách, osoby žijící v nevhodném bydlení, osoby žijící v přelidněném bytě 1.4.2. Dělení bezdomovectví dle manželů Hradeckých (1996) v závislosti na vztahu osob bez přístřeší k veřejnosti - zjevné bezdomovectví Zjevní bezdomovci jsou ti, o nichž víme, že jsou bez domova a svou situaci vnímají. Jsou klienty sociálních služeb. Tito bezdomovci dle Hartla (2000) splňují definici o osobách bez přístřeší, neboť jde o jedince, kteří z pohledu veřejnosti vypadají jako bezdomovci bez možnosti uchýlit se mimo veřejný prostor. Veřejnost je tedy považuje za bezdomovce a oni sami nechtějí nebo nejsou schopni zastírat své bezdomovectví. - skryté bezdomovectví Na rozdíl od zjevných nejsou skrytí bezdomovci klienty sociálních služeb. Nejsou na první pohled poznatelní. Nejvíce jde o ženy. Marek a kol. (2012) tuto skupinu jedinců charakterizuje tak, že nemá žádnou možnost stálého bydlení, ale místo přežívání na ulici volí jinou strategii. Mají sice kde přespávat, ale po právní stránce 13
jsou bezdomovci, protože nepřespávají v oficiálním bydlení a jejich způsob života je bezdomovectví podobný uchylují se do ubytoven, nocleháren, ke známým. - potencionální bezdomovectví Jde o osoby akutně ohrožené ztrátou domova, např. bydlící bez nájemní smlouvy či squateři, lidé propuštění z výkonu trestu či ústavů. Riziko bezdomovectví je pro ně aktuální. Potencionální bezdomovci jsou charakterizováni jako jedinci, kteří často nepřejímají bezdomovecké znaky a nejsou součástí veřejného prostoru, což znamená, že se o ně nestarají terénní a ambulantní služby. Pomoc jim bývá nabídnuta až ve fázi zjevného bezdomovectví. Služby pro tuto skupinu bezdomovců v ČR chybí. 1.5. Příčiny bezdomovectví Příčiny bezdomovectví lze dle manželů Hradeckých (1997) nebo podle Schwarzové (2005) rozdělit na: - objektivní příčiny Zahrnují celospolečenské klima, sociální politiku, politiku zaměstnanosti, bytovou politiku, postavení etnických menšin, postoje majoritní společnosti k minoritám a jiným menšinovým skupinám. - subjektivní příčiny Souvisí zejména se sociální adaptabilitou daného jedince. Patří sem faktory materiální (ztráta bydlení a zaměstnání, zadluženost, ztráta živitele aj.), faktory vztahové (rozvod, rozpad rodiny, násilí v rodině, osamělost, aj.), faktory osobní (mentální retardace a duševní či tělesné choroby, závislost na návykových látkách, patologické hráčství aj.) a faktory institucionální (propouštění z vězení, ústavů, léčeben, opuštění dětských domovů aj.) 14
Tichý (2007) uvádí, že příčiny bezdomovectví se liší kvalitativně. U žen převládají vztahové faktory (především problémy v partnerských vztazích) a u mužů faktory materiální a osobní. Objektivní příčiny jsou přisuzované chybě systému, kdy je bezdomovec obětí u subjektivních příčin, které poukazují na nepříznivé vlastnosti jedince, jenž se musí změnit sám.(marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Znalost příčin bezdomovectví je základním předpokladem všech snah o řešení tohoto problému, protože samotné odstraňování následků bezdomovectví je značně neefektivní. Komplikací je zde skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Alkoholismus může člověka dostat na ulici, někteří bezdomovci však začali pít až v době, kdy se stali lidmi bez domova. A místo alkoholismu si můžeme dosadit nezaměstnanost, kriminalitu, zadluženost, nebo například zdravotní problémy. (Průdková, Novotný, 2008, s. 15) Marek, Strnad a Hotovcová (2012) dodávají, že v rámci vzniku bezdomovecké epizody lze příčiny rozdělit na primární příčiny (důvody vzniku bezdomovectví), sekundární příčiny (proč na ulici zůstává) a terciární příčiny (proč se na ulici vrací). Důležité podle těchto autorů není ani tak primární, jako spíš sekundární a terciární příčiny, tedy aktuální stav je přednější než minulost osoby bez domova, kterou stejně nejde změnit. Je podstatné, aby si člověk postihnutý bezdomovectvím uvědomil vznik příčin, kvůli kterým na ulici zůstává, a pochopil, že návrat do společnosti je podmíněn překonáním těchto bariér. Ty překonatelné jsou a je důležité naleznout místo ve společnosti, kam se dotyčná osoba chce vrátit. 1.6. Přehled současných zákonů a vyhlášek souvisejících s bezdomovectvím Právo na bydlení nezaručuje žádná ze základních listin, které zajišťují lidská práva v České republice. Pouze Listina základních práv a svobod deklaruje právo na zajištění základních životních podmínek, přičemž nedokládá přesné vymezení tohoto pojmu a ani právo na bydlení. Dokument, který se vyjadřuje k bydlení, je Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, ta však nikde nemá právní oporu a není závazná. Celkově se v právním řádu České republiky neobjevuje ani základní vymezení pojmu bezdomovec, nejbližší legislativní normy upravují pouze sociální zabezpečení a jeho organizaci. Z 15
Národního akčního plánu sociálního začleňování pro léta 2004-2006 vyplývá, že slovo bezdomovec je spojováno pouze s osobami bez státní příslušnosti. (Proces, 2012) ČR nemá ve svém současném právním řádu žádný právní předpis zaměřený na řešení problematiky bezdomovectví. Neobsahuje ani zřetelné a společné definování pojmu bezdomovec nebo bezdomovectví. - Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v 3 definuje bezdomovce jako osobu bez státního občanství. - Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, v 10 nahlíží na bezdomovce jako na osoby, jejichž místem trvalého pobytu je ohlašovna, v jejímž územním obvodu se občan narodil, popř., v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. - Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách ), zmiňuje třikrát osoby bez přístřeší (v 61, 63 a 69), jednou osoby v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení (v 57), ale terminologii nedefinuje. - Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zmiňuje fyzické osoby společensky nepřizpůsobené (v 33), resp. osoby nepřizpůsobivé, mezi které lze zařadit vedle bezdomovců i jiné skupiny osob. - Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se týká osob, které se nacházejí v hmotné nouzi. - Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Zdravotní péče o občany ČR, jež platí stejným měřítkem i pro osoby bez přístřeší, je v právním řádu ČR zakotvena: - Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů; 16
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Přestože je zdravotní péče v ČR dostupná pro všechny, existují často bariéry, které mohou být jak na straně bezdomovců, tak i na straně lékařů. Bezdomovci se potýkají s nedostatečným příjmem k úhradě regulačních poplatků, nemají doklady, zdravotní průkaz, dostatečné komunikační schopnosti, nejsou registrováni u praktického lékaře, v případě potřeby hospitalizace často odmítají zdravotní péči, chtějí být propuštěni, lékaři mají k těmto pacientům často negativní pohled, nemají dostatek informací o této skupině osob, neznají sociální služby, nechtějí provádět ošetření z domnění, že osoba nehradí zdravotní pojištění a že tedy provedené úkony nebudou proplaceny apod. (Proces, 2012) V legislativě vyspělých zemí se rozlišuje bezdomovectví rodin a jednotlivců. Rodiny, které se ocitly na ulici, mívají většinou lepší postavení a dosáhnou sociální pomoci lépe než jednotlivci. (Fitzpatrick, 2000) V naší legislativě prakticky neexistuje bezdomovectví rodin a existují pouze azyly pro matky s dětmi, ale již ne pro otce. Dochází tak k rozdělení rodiny.(marek, Strnad, Hotovcová, 2012) 1.7. Témata spojovaná s bezdomovectvím Mezi nejčastější témata spojovaná s bezdomovectvím patří nezaměstnanost, závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách a problémy v sociálních vztazích vzniklých v dětství, popř. v průběhu života jedince. Jsou to doprovodné jevy, jež mají za následek vznik bezdomovectví, ale mohou také být jedním z faktorů, proč bezdomovec na ulici zůstává. Při ztrátě zaměstnání jedinec ztrácí finanční jistoty, s nimiž jsou pak úzce spojeny další problémy jako deprese, kdy jsou frustrovány potřeby stimulace a aktivity, potřeba nezávislosti a sociálního kontaktu, seberealizace, jistoty, bezpečí a otevřené budoucnosti. (Vágnerová, 2004)S dlouhodobou nezaměstnaností se ztrácí pravidelný režim a pracovní návyky, které osoby bez domova postrádají. Marek, Strnad a Hotovcová (2012) však tvrdí, že práce není to nejdůležitější pro překonání bezdomovectví, neboť mnozí z klientů nejsou aktuálně schopni si práci udržet, protože 17
jsou životem na ulici natolik ovlivněni po fyzické i psychické stránce. Důležitější než nástup do práce je podle těchto autorů zlepšení sociálního fungování. Při mé praxi u Armády spásy jsem se dozvěděla, že velká část bezdomovců se snaží být výdělečně činná, ale většinou se jedná jen o příležitostní a nelegální práce, kdy za odvedenou činnost získají jako odměnu jídlo nebo minimální finanční obnos. Mnohým z nich chybí doklady, nebo mají jako trvalé bydliště uvedenou organizaci, která pomáhá těmto lidem a nepřidává jim na věrohodnosti, a tak se jim seriózních nabídek nedostává. Nejviditelnější částí subkultury bezdomovců je závislost na alkoholu a návykových látkách, což může být příčinou, ale i důsledkem jejich situace, v níž se octli. Vzniklé závislosti, ještě za dob domova, jsou dle mého názoru jedním ze spouštěčů, aby člověk zůstal bez domova, jelikož nenašel pochopení rodiny nebo odmítl pomoc v tomto případě vyhledává společnost stejně závislých osob a pak se dobrovolně, či nedobrovolně ocitá na ulici. Alkoholismus, často v kombinaci s kouřením, je dominantou spíše starší generace bezdomovců. Bezdomovci mladšího věku tíhnou spíše k drogám a jsou označováni za toxikomany. Uchylují se nejčastěji ke kouření marihuany, pro svou finanční dostupnost pak také k čichání ředidel a lepidel, užívání toluenu, pervitinu či dalších omamných látek. U mladých se objevuje také závislost na hracích automatech.(šupková a kol., 2007) Rozpad rodiny a sociální izolace jedince v životním stylu tzv. singles vede k tomu, že se rozpadá přirozená síť, jež má být oporou, pokud se člověk dostane do životní krize.(marek, Strnad, Hotovcová, 2011) Rodina nefunkční se změněnou strukturou, rodina s narušenými vztahy mezi členy rodiny, rodina poznamená manželskými či jinými problémy, rozvod v rodině, násilí na členech rodiny a další, to všechno může být příčinami vedoucími k rozdělení nebo rozpadu rodiny, upadnutí jednotlivých členů do stavu beznaděje a osamocení, ztrátě bydlení a v konečné fázi ke skutečnosti, že se člověk ocitá náhle na ulici a stává se bezdomovcem. V publikaci Marka, Strnada a Hotovcové (2011) se dále píše o pobytu v ústavních zařízeních (dětské domovy, léčebny dlouhodobě nemocných a věznice) jako o jedné z dalších psychosociálních bariér při reintegraci bezdomovců spolu s psychickými a zdravotními potížemi, jež u těchto osob nejsou výjimkou, neboť otázka zdraví je u fenoménu bezdomovectví nepřehlédnutelným jevem. K jeho zlepšení moc nepřispívá ani sociální a zdravotní systém, který je v naší zemi nastaven. 18
Průdková a Novotný (2008) se zmiňují o délce bezdomovectví, což je významná charakteristika ve vztahu k sociální prevenci. Je známo, že čím déle je člověk bezdomovcem, tím hůře se reintegruje nazpět do společnosti. Po období mezi 1-5 lety je dle názoru sociálních pracovníků a dalších odborníků ještě možné motivované klienty navrátit do běžného života. Pokud bezdomovectví trvá déle než 5 7 let, proces začleňování se stává náročnějším, neboť tito lidé už jsou příliš navyklí na život bezdomovce. 2. Služby a aktivity zaměřené na pomoc bezdomovcům Kvalitní síť zařízení zajišťujících sociální služby pro osoby bez přístřeší je taková, která je dostupná komukoli a kdykoli, je pružná a dokáže reagovat na měnící se klientovy potřeby. Vytvoření kvalitní sítě sociálních služeb předpokládá spolupráci mezi institucemi státní správy a samosprávy a jednotlivými zařízeními poskytující sociální služby. (Proces, 2012) Sociální práce s bezdomovci v našem státě uplatňuje přístup orientovaný na změnu. Důležitým bodem podpory sociálních služeb je tedy snaha změnit se. Tento přístup vytváří odstupňovaný systém pomoci, kdy klient musí vyvinout aktivitu, která vede k jeho reintegraci do společnosti. Služby pro bezdomovce musí být atraktivní a motivující ke změně životního stylu, je tedy důležitá i kombinace přístupu orientovaného na změnu s přístupem orientovaným na podporu klienta. Ambulantní a pobytové služby by na sebe měly navazovat a měly by být propojeny. (Levinson, 2004 in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Všechny sociální služby zaměřené pro pomoc bezdomovců jsou v zákoně č.108/2006sb., o sociálních službách uvedeny jako služby sociální prevence, které napomáhají osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chrání společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Sociální práce s bezdomovci má řadu zvláštností. Důležité je nedělat nic za klienta, ale s ním, a to poskytnutím dostatku informací a podpory. (Průdková, Novotný, 2008)Podstatné tedy je pomoc nevnucovat a naučit klienta se o sebe postarat, a tím se vyvarovat závislosti na sociálních službách. 19
Opatrný (1998 in Průdková, Novotný, 2008) podotýká, že na úvod práce s bezdomovcem je třeba si uvědomit skutečné potřeby klienta a pečlivé zvažování možných důsledků navrhovaných řešení a opatření. Autoři Schwarzová (2005) a Matoušek, Koláčková a Kodymová (2005) rozdělují pomoc bezdomovcům na preventivní aktivity, služby zaměřené na základní pomoc a služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost. 2.1. Prevence V České republice žijeme po dvě generace udržováni v představách, že sociálně patologické jevy se nás netýkají a tudíž na ně nejsme dostatečně připraveni. Je však nejvyšší čas začít se věnovat problematice nejen bezdomovectví, ale i ostatních patologických jevů, neboť jen nemnozí dovedou dohlédnout důsledků. Vývoj nemůže jít samovolně a samoregulací tímto směrem, naše společnost se bude muset začít vědomě a cílevědomě ozdravovat. (Hradecká, Hradecký, 1996, s. 53) Samotné předcházení fenoménu bezdomovectví (než následná pomoc) bude mít efektivnější výsledky. Proto důraz na prevenci považuji za velmi důležitý. Primární prevence vyloučení začíná už ve funkční rodině. Dítě by se v počátcích života mělo učit samostatnosti a odpovědnosti za své činy. Důležitou roli zde hraje i osvěta a samotná podpora rodiny a jedince, který je, popř. by mohl být ohrožen sociálním vyloučením. Sekundární prevence by měla mít formu kvalitních sociálních služeb základního a odborného poradenství. Jedním ze znaků poradenství je jeho dostupnost a bezplatnost. Poskytují jej občanské poradny, nízkoprahové denní centra a další sociální služby. Většinou tato zařízení úzce spolupracují s úředními orgány. Systém by měl předcházet vzniku předlužení jedince a vzniku bezdomovectví. (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Nabídnutí přiměřených sociálních služeb typu terénní programy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které mohou být doplněné nízkoprahovými zařízeními pro děti a mládež, představuje terciární prevenci. (Kol. autorů, 2007) 20
2.2. Sociální služby zaměřené na základní pomoc Jednou z nejstarších podob sociální práce jsou služby zaměřené na základní pomoc. Soustředí se především na fyziologické potřeby člověka. Poskytnutí jídla, šatů, obuvi, místa k odpočinku, hygieny a v častých případech i základní lékařské péče je předpoklad pro další úspěšnou spolupráci s bezdomovcem. Navíc člověk vyčerpaný a zanedbaný budí pozornost a pohoršení ve společnosti, a to jak při jednání s úřady, tak i např. při hledání zaměstnání. (Matoušek, Koláčková a Kodymová, 2005)Bezdomovec je často bez dokladů a osobní asistence je nezbytná. Někteří starší bezdomovci nedostávají důchod, potřebují přiznat invaliditu, nebo nevědí, že by mohli být umístěni v domovech sociální péče či domovech pro seniory. Ve všech těchto případech potřebují pomoc nabídkou spoluúčasti na vyřešení jejich problému. (Hradecká, Hradecký, 1996) Dle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, do této kategorie můžeme zařadit 60 Krizovou pomoc, 61 Nízkoprahová denní centra, 63 Noclehárny a 69 Terénní programy, příp. i 58 Domy na půl cesty. 2.3. Sociální služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost Cílem těchto služeb je znovunavrácení jedince do společnosti, a to zaměřením se na reintegraci a soběstačnost, které podporují jeho pracovní návyky a sociální dovednosti. Řadíme zde sociální rehabilitaci, různé rekvalifikační programy, chráněná a podporovaná zaměstnání, sociální firmy, které vedou jedince k větší samostatnosti a umožňují mu návrat na trh práce.(matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005) Hradecká a Hradecký (1996) považují za podstatné, aby člověk bez domova znovu našel smysl života. To je spojeno s nalezením bydlení, adekvátního zdroje příjmů, ale i s obnovením rodinných vazeb, nebo nalezením nových vztahů, ať už přátelských či partnerských. 21
Jedincům bývá nabídnuto bydlení v azylových domech, které poskytují komplexní pomoc lidem bez přístřeší. Tito lidé mají zájem a jsou schopni usilovat o změnu své nepříznivé sociální situace. Každý uživatel má k dispozici pokoj, kde může pobývat i během dne, dále sociální zařízení, kuchyň, společenské místnosti např. s knihovnou, počítačem. Na druhou stranu se od něj vyžaduje dodržování jistých pravidel a řádu a i finanční spoluúčast za pobyt (Průdková a Novotný, 2008). 2.4. Přehled sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Pro úplnost této bakalářské práce je důležité zmínit přehled sociálních služeb pro osoby bez přístřeší, které jsou zpracovány s pomocí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 57 Azylové domy - poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, - poskytnutí ubytování, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 58 Domy na půl cesty - poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - poskytnutí ubytování, - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, - sociálně terapeutické činnosti, 22
- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. 61 Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, - poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. 63 Noclehárny - poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, - poskytnutí přenocování. 69 Terénní programy - jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 70 - Sociální rehabilitace - je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb 23
poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Služba je poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti: - nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, - výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Služba poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností ještě další: - poskytnutí ubytování, - poskytnutí stravy, - pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Propojenost služeb ambulantních a pobytových je několikastupňový na sebe navzájem navazující systém: terénní sociální práce nízkoprahové denní centra noclehárny azylové domy výcvikové byty vlastní bydlení. Bez dlouhodobých programů a koncepcí nejsou klienti schopni návratu do běžného života.(marek, Strnad, Hotovcová, 2012) 2.5. Orgány a organizace, zabývající se bezdomovectvím 2.5.1. Státní správa a samospráva Fenoménem bezdomovectví se zabývají některé orgány státní správy, mezi které patří především vláda České republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo vnitra, spravedlnosti a ministerstvo pro místní rozvoj. Jejich práva a povinnosti vyplývají z ústavy a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky v platném znění. 24
Povinnost pečovat o všestranný rozvoj občanů mají zajišťovat obce jako základní územní společenství občanů a kraje (Ústava, zákon o obcích). Významným prvkem při řešení problematiky bezdomovectví jsou neziskové organizace a církev. (Štechová, Luptáková, Kopoldová, 2008) 2.5.2. Nestátní neziskové organizace a církve V České republice se jedná o několik neziskových organizací a církví, většinou s celostátní působností. Patří mezi ně: Armáda spásy, Naděje, Česká katolická charita, Sdružení Nový prostor, Emauzy ČR, občanské sdružení Společnou cestou, Diakonie, Člověk v tísni a další organizace menšího rozsahu. (Štechová, Luptáková, Kopoldová, 2008) FEANTSA Organizace byla založena v roce 1989. Usiluje o solidaritu a podporu organizacím pracujícím s bezdomovci v Evropě. Její název vychází z francouzského názvu Fédération Européenne d Associations Nationales Tavaillant avec les Sans-Abri, což v českém překladu znamená Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci. Snaží se podporovat práci zejména nevládních organizací. Lobuje a dělá kampaně na evropské úrovni, zprostředkovává výměnu informací mezi členy, rozvíjí partnerství s organizacemi, které se přímo bezdomovectvím nezabývají, ale setkávají se s ním, a dále má na starosti činnost tzv. Observatoře bezdomovectví, jež má za úkol studium bezdomovectví v Evropské unii. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Hradecký (1998) píše, že Česká republika byla první zemí ve střední a východní Evropě zastoupená ve FEANTSA. Oceňuje morální podporu a možnost učit se výměnou zkušeností a získáváním informací od této organizace, neboť problém zjevného bezdomovectví je pro nás stále problémem novým. Armáda spásy 25
Toto křesťanské misijní hnutí působí ve 103 zemích světa. Za prvotní cíl si klade pomáhat druhým a odmítaným a jako první začali aktivně pomáhat lidem bez domova. Na našem území začala působit od roku 1919, a poté co byla za dob komunismu zakázána, byla v roce 1990 její činnost znovu obnovena. Za základní bod pomoci si Armáda spásy stanovuje poskytnutí jídla, ošacení, střechy nad hlavou, ale i pomoc lidem naleznout svou ztracenou důstojnost a cestu, jak řešit svou zdánlivě bezvýchodnou situaci. Poskytuje pro bezdomovce služby terénní práce, nízkoprahové denní centra, noclehárny, azylové domy, sociální byty a sociální rehabilitaci. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Občanské sdružení Naděje Občanské sdružení Naděje vzniklo v roce 1990, kdy první pomoc poskytovalo pomoc rumunským uprchlíkům podáváním stravy, poskytnutím nouzového ubytování a posléze samostatná činnost ve vládních uprchlických táborech. Později se její činnost rozšířila i mezi československé občany, kteří přišli o domov, nebo byli propuštěni z vězení. Integrační program byl tedy přeformulován na pomoc bezdomovcům s uplatněním vícestupňové struktury. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Dnes pomáhá bezdomovcům, ale i ostatním sociálně vyloučeným osobám, a zprostředkovává jim zdravotnickou, poradenskou, duchovní a morální pomoc spojenou i s poskytnutím stravy, ubytování, hygieny. Zabývá se i osvětou, prevencí a vzděláváním a propojením těchto jedinců se společností. (Naděje, 2014) Za zmínku stojí i tzv. integrační program, jenž Naděje zavedla. První fáze spočívá ve vyhledávání a kontaktování lidí bez domova a poskytování pomoci v oblasti základních životních potřeb v denních centrech, kde je těmto jedincům poskytnuto jídlo, zdravotnická péče, ubytování v noclehárně a pomoc při zajišťování dokladů. Další navazující stupně programu předpokládají ochotu pracovat, získání práce a azylové nebo stálé bydlení s podporou. (Matoušek a kol., 2007) Sdružení Česká katolická charita (SČKCH) SČKCH patří mezi největší nestátní poskytovatele sociálních a sociálně zdravotních služeb u nás, pomáhá všem potřebným a realizuje i humanitární pomoc zahraničí. I toto sdružení muselo v době komunismu zrušit svou činnost, v roce 1995 26
však byla znovu obnovena a dodnes zajišťuje péči o bezdomovce, a to v noclehárnách, azylových domech a domech na půl cesty.(průdková, Novotný, 2008) Nový prostor Nový Prostor je čtrnáctideník, jehož prodejci jsou lidé v sociální tísni, osoby bez přístřeší a lidé ohrožení sociální exkluzí. Polovina z každého prodaného výtisku zůstává prodejci. Časopis akcentuje své poslání nejen jako pomoc prodejcům v nouzi, ale také jako příležitost pro vznik jedinečné komunikační platformy, která jde napříč sociálními, věkovými a kulturními sférami. Časopis Nový Prostor je součástí mezinárodní sítě street-paperů. (Nový Prostor, 2014 ) Toto občanské sdružení vzniklo v roce 1999 v Praze a jeho posláním je pomoc lidem bez domova prostřednictvím sociální terapie a začleněním do společnosti originálním přístupem, kdy služba vytváří bezdomovci standardní pracovní prostředí a zprostředkovává kontakt s lidmi. Zároveň umožňuje občanům vybrat si člověka, kterého chtějí podpořit. (Průdková, Novotný, 2008) S.A.D. Sdružení provozovatelů azylových domů Členy tohoto sdružení mohou být jednotlivé azylové domy a domy na půl cesty na území celé ČR. Jejich provozovateli jsou Armáda spásy, státní a obecní organizace, charitativní, nestátní organizace. Členství v S.A.D. se stalo prestižní záležitostí a přijat do sdružení je pouze dům, který splňuje určitá kritéria zaručující kvalitu v oblasti poskytované sociální služby.(azylové domy, 2014) Program IGLOO Program IGLOO znamená podporu projektů sociální pomoci, slušného bydlení a zlepšování schopností a možností zaměstnání znevýhodněných osob. Program IGLLO se snaží znevýhodněným lidem umožnit přístup k sociální pomoci, slušnému bydlení, kvalifikaci a pracovním příležitostem. Cílovou skupinou jsou muži a ženy potýkající se s problémy, které souvisejí s vyloučením ze společnosti. Jsou mezi nimi také velmi mladí lidé bez kvalifikace, stejně jako dospělí dlouhodobě nezaměstnaní. Iniciativy IGLOO se snaží plnit čtyři klíčové funkce. První je poskytování stálé sociální podpory reagující na konkrétní potřeby jednotlivce, například 27
týkající se osobních, zdravotních a rodinných problémů. Druhá funkce je zvyšování nabídky kvalitních bytů, dostupných lidem s omezeným příjmem a zahajováním nových stavebních projektů. Třetí organizování kvalifikačních kurzů a poslední funkcí je poskytnutí příležitosti najít si trvale práci vytvářením nových možností k zaměstnání. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Za zmínku ještě stojí Diakonie Českobratrské církve evangelistické (Diakonie ČCE), ADRA, Diakonie a misie, Společnost přátel bezdomovců, ASYL humanitární organizace, EXODUS středisko křesťanské pomoci mladým v krizi, SYLVA společnost pro pomoc v nouzi a integraci, Užitečný život humanitární organizace, Vlaštovka - humanitární organizace a další organizace nadace zabývající se problematikou pomocí lidem v tísni. 3. Fenomén bezdomovectví na území města Ostravy Bezdomovectví je tradičně problémem především velkých měst, lidé bez domova totiž očekávají, že zde budou moci lépe uspokojit své základní životní potřeby, případně si i najít práci, proto se zde shromažďují.(průdková, Novotný, 2008) Život v industrializované společnosti je však čím dál tím více složitější. Stále se musíme něčemu přizpůsobovat, nově se orientovat v rychle se měnících společenských procesech i sociální struktuře naší společnosti, a to v nás může vyvolávat pocit nejistoty a strachu. Sociální proces ovlivněný nejen ekonomikou a politikou, ale i filosofií, kulturou a morálními principy, silně působí na každého jedince, ale ne každý unese tíhu záporných jevů a činitelů. (Hradecká, Hradecký, 1996) Podle dr. Mathiase Hundsalze je,,začarovaný kruh chudoby, který má přímý vliv na růst bezdomovství a bezdomovství, které prohlubuje chudobu, může být vyřešen pouze ve městech. Právě města mohou nabízet bezplatné nebo levné sociální služby, které umožňují chudému člověku nějak začít (Hundsalz, 1996 in Hradecká, Hradecký, 1996, s.23) Problematiku bezdomovectví na Ostravsku zmiňuje ve své publikaci i Štěchová, Luptáková a Kopoldová (2008), kdy zde kvůli práci přicházeli lidé z celého tehdejšího Československa. Problém nastal při vzniku nezaměstnanosti a absence rodinných vazeb. Nejhorší situace je z tohoto pohledu ve velkých městech a v průmyslových zónách (což 28
město Ostrava splňuje). Výhodu větších měst autorky vidí v možnostech dostupného bydlení v ubytovnách, působnost charitativních organizací a větší anonymitě. Problémy Ostravy, v dnešní době, jsou přehledně definovány v závěrečné zprávě ze hry kreativního města Ostravy hry budoucího města (2009). Pro potřeby této bakalářské práce jsou zde uvedeny jen některé ekonomické problémy, jako jsou: - nesprávně investované finanční prostředky - nedostatek investorů - malá podpora malých a středních podnikatelů - velké ekonomické rozdíly v příjmech obyvatel - nedostatečná nabídka pracovních míst - nízká životní úroveň - nedostatečná existence nových oborů nahrazujících tradiční průmyslové obory - ztráta klíčových podniků v Ostravě - nutnost vytvoření nové ekonomické identity města a sociální problémy související: - s bezpečností - vysokou nezaměstnaností - změna věkové struktury obyvatelstva města - odchod intelektuální elity - negativní sociální projevy ve Stodolní ulici - nedostatečné řešení problému bezdomovectví v Ostravě - malá snaha o soužití minorit a majoritní společností - nedostatečný vliv rodiny na formování mladé generace - zajištění bydlení pro mladé V studii o stavu bezdomovectví v Ostravě z roku 2012 jsou zmíněny i návrhy řešení této problematiky. Autoři shledávají důležitým bodem systematický přistup, kdy je:,,klíčová spolupráce Magistrátu města Ostravy a jednotlivými městskými obvody, spolu s Městskou policií Ostrava a Policií České republiky. Neziskové sektory - organizace zajišťující péči o lidi bez domova, stejně jako organizace věnující se péči o potenciální 29
bezdomovce, tzn. zamezující vzniku bezdomovectví, jsou rovněž partnery pro řešení této problematiky. (Hruška a kol., 2012, s.43) Návrhy řešení situace týkající se bezdomovectví v Ostravě jsou pak shrnuty ve čtyřech bodech, kdy prvním je opakované sčítaní bezdomovců, druhým je pokračování zimního programu a nastavením jeho dostatečné kapacity. Třetím bodem je Program sociální inkluze, který souvisí s vícestupňovým systémem bydlení. Čtvrtým a posledním bodem je pak návrh na vyšetření zdravotního stavu bezdomovců. (Hruška a kol., 2012) 3.1. Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě Na území města Ostravy proběhlo 13. 9. 2009 sčítání bezdomovců. Na této akci se podílelo Statutární město Ostrava, Policie ČR odbor SKPV (Služby kriminální policie a vyšetřování) a Městská policie Ostrava. Tato studie zaměřená na sociální exkluzi analyzovala jevy související s bezdomovectvím. V rámci tohoto sčítání bylo nalezeno celkem 442 osob bez přístřeší nacházejících se mimo sociální a pobytová zařízení. Byli to lidé, kteří přespávali různě na veřejných místech města. Větší polovina zjištěných bezdomovců spadala do kategorií 46 64 let a 31 45 let. Z tohoto počtu uvedlo 67% dotázaných město Ostravu jako své poslední trvalé bydliště. V den sčítání bylo v zařízeních denního centra sečteno 115 osob, číslo je však považováno jen jako informativní a tento počet se zahrnuje k lidem bez přístřeší, kteří žijí na ulici. V rámci této studie se počítaly i osoby postihnuté bezdomovectvím skrytým a na veřejných ubytovnách se jich v den akce napočítalo 1797. Osob bez přístřeší přebývajících v noclehárnách a azylových domech bylo sečteno 448. Dále se uvádí počet 43 u osob před opuštěním věznice, 10 před opuštěním dětské instituce, 6887 osob žijících v nejistých podmínkách vyloučených lokalit a 11 899 osob, které můžeme považovat za potenciální bezdomovce, neboť jsou osobami s trvalým pobytem na úřadech. (Hruška a kol., 2012) 3.2. Sociální zařízení pro osoby bez přístřeší na území města Ostravy Přehled sítě zařízení pro osoby bez přístřeší v Ostravě je uveden v Příloze č. 1. 30
3.3. Občané města Ostravy v kontextu sociálních služeb Ze studie analýza potřeb občanů města Ostravy v kontextu sociálních služeb (2013) vyplývá, že nejvíce ohroženou skupinou sociálním vyloučením jsou osoby se zdravotním postižením, dlouhodobě nezaměstnaní a matky samoživitelky. Tento fakt přímo koresponduje s nespokojeností obyvatel Ostravy s jejich životní úrovní, kategorií práce (zaměstnání) a zdraví. Podle obyvatel SMO by mělo být městem podporováno rozšíření nabídky nízkonákladového bydlení (startovacích bytů) pro osoby ohrožené sociálním vyloučením a nutnou se jeví podpora domů s pečovatelskou službou. Nejvíce informací o poskytovaných sociálních službách se obyvatelé Ostravy dozvídají od svých známých, z webových stránek a místních novin. Informační zdroje se však výrazně liší v závislosti na věku obyvatel, kdy např. lidé starší 65let získávají informace ve velké míře z nemocnic a ambulancí lékařů, zatímco zbylé věkové skupiny většinou informace získávají prostřednictvím webových stránek. Většina osob by se svou tíživou životní situaci pokoušela řešit setrváním ve vlastním bytě/rodinném domě za pomoci rodiny. Dalším přijatelným způsobem řešení této situace se jeví život ve specializovaném zařízení, kde je obyvatelům poskytována pečovatelská služba. 4. Veřejné mínění Veřejnost je chápána jako větší část společnosti zainteresovaná na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého společenského problému, respektive na společenském dění jako takovém. (Velký sociologický slovník, Academia, Praha 1996, s. 1382) Kunštát (2007) veřejné mínění popisuje jako určitou odezvu veřejnosti, která je seskupením subjektivních úsudků jednotlivců. Míněním se pak rozumí vyjádření člověka k určitým jevům, které zahrnují pocity, domněnky, poznatky racionální i iracionální atd., a které mají do určité míry hodnotící charakter. Ze studia literatury a různých výzkumů lze vyvodit nejčastější mýty a předsudky týkající se fenoménu bezdomovectví, a to např. že bezdomovectví se týká pouze lidí na ulici, kteří si tento způsob života zvolili sami, ať už z důvodu lenosti (nechce se jim 31