Nejstarší české hudební památky V období raného středověku proniká s křesťanstvím do našich zemí gregoriánský chorál (jednohlasý latinský zpěv). Konstantin a Metoděj zaváděli do náboženských obřadů a tedy i do jednohlasého chorálu slovanský jazyk - (staroslověnštinu). První notovanou hudební památkou je duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny. Vznikla pravděpodobně v 11. století. Používala se při korunovaci a při slavnostních příležitostech. O něco později (koncem 13. století) se objevuje další duchovní chorál Svatý Václave. V různých úpravách jej lze slyšet dodnes především v kostelích. Vedle duchovních písní se objevovaly i písně světské, například milostná lyrická píseň Dřěvo sě listem odievá ze 14. století. V době českého krále a římského císaře Karla IV. dochází v našich zemích k rozkvětu všech druhů umění, tedy i hudebního. Na tržištích i v hradních síních vyhrávají hudci, trubadúři a minesangři skládají milostné písně.
Husitský chorál Píše se rok 1415. V Evropě začíná působit nový umělecký směr renesance. V instrumentální hudbě to znamená nové, lepší nástroje, ve vokální hudbě vícehlasý zpěv. V Kostnici je však upálen Mistr Jan Hus a v Čechách se probouzí husitské hnutí. Husité byli zaměřeni proti všemu přepychu počítali do něho i kulturu. Zakazovali hru na hudební nástroje, připouštěli jen jednohlasý duchovní zpěv. Nejznámějším se stal válečný chorál Ktož jsú boží bojovníci Motiv husitského chorálu použil Bedřich Smetana v cyklu symfonických básní Má vlast hned dvakrát. Poprvé v symfonické básni Tábor. Na symfonickou báseň Tábor navazuje ihned další Blaník. Inspiraci husitským chorálem zaslechneme i v následujících dílech: Antonín Dvořák Husitská (dramatická předehra) Bedřich Smetana Libuše (slavnostní opera) Josef Suk Praga (symfonická báseň)
Hudba české renesance Renesance ve světě ve 14. 16. století. V českém prostředí se díky husitským válkám prosazuje renesance až na konci 15. století. Pěveckým sborům při kostelích se říkalo literátská bratrstva. Zpívali z velikého zpěvníku kancionálu. Postupně se ve zpěvu prosazuje vícehlas polyfonie. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic 1564-1621 Český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník. Sťat s dalšími českými pány 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Nejznámější dilo: Missa quinis vocibus super Dolorosi martir pětihlasá mše Jan Campanus Vodňanský 1572 1622 Rektor pražské univerzity, spisovatel, latinsky píšící básník, skladatel. Nejznámější dílo: Rorando coeli pro dva sbory, které se střídají; druhý zpívá slaběji, tvoří jakoby ozvěnu. Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.
Hudba českého baroka Hudba se v období po Bílé hoře (17. a 18. století) rozvíjela hlavně díky venkovským učitelům kantorům (canto = zpívat). Zpěv se učil několik hodin týdně, žáci zpívali každou neděli v kostele. Učitelé hráli na svatbách, pohřbech. O svátcích učitelé chodili koledou (žebrali). Rytíř Adam Václav Michna z Otradovic (1600 1676) básník, hudební skladatel, sbormistr a varhaník. Nejznámějšími jsou jeho tři cykly skladeb: Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika. Jan Dismas Zelenka (1679 1745) Člen a později vedoucí knížecí kapely v Drážďanech. Označován jako český Bach. Pavel Josef Vejvanovský (1640 1693) Vedoucí biskupské kapely v Kroměříži, vynikající trubač. Autor serenád a sonát. V jeho skladbách mají významný podíl dechové nástroje. Bohuslav Matěj Černohorský (1684 1742) Působil v kostele sv. Jakuba v Praze jako kněz. Napsal mimo jiné i několik děl pro varhany první známé české varhanní skladby. František Václav Míča (1694 1744) Působil jako kapelník v Jaroměřicích nad Rokytnou. Je autorem jedné z prvních českých oper na český text O původu Jaroměřic (1730)
Jakub Jan Ryba Jakub Šimon Jan Ryba (1765 1815) Narodil se v Přešticích v rodině venkovského kantora a varhaníka. V šesti létech se s rodiči odstěhoval do Nepomuku. Pět let studoval v Praze na známém piaristickém gymnáziu a poté pokračoval na filosofii. Roku 1784 však otec synovi přikázal odejít z gymnázia a absolvovat učitelský kurz. Když se v Nepomuku uvolnilo učitelské místo, viděl v něm otec pro Jakuba neopakovatelnou příležitost. Než však Jakub Jan došel pěšky do Nepomuku, místo bylo již obsazené. V dubnu 1786 sestal v Mníšku pod Brdy učitelovým pomocníkem. Působil zde 17 měsíců. 1788 byl Jakub Jan Ryba povolán za školního zástupce do Rožmitálu, po půlroce zde byl jmenován řádným učitelem. Ryba byl autorem celkem zhruba 1300 skladeb. Převažovala duchovní hudba. Dochovala se jen část jeho díla. Nejznámějším dílem je Missa pastoralis bohemica, známá pod názvem Česká mše vánoční nebo též Hej, mistře. Rybova mše se lidem líbila pro svěží radostnou hudbu, vycházející z lidových prvků i pro český text, který byl prostým lidem srozumitelný. Ze stejných důvodů se nová Rybova mše nezamlouvala rožmitálské světské a duchovní vrchnosti. V závěru svého života byl Jakub nemocen, stranil se lidí. V sobotu 8. dubna 1815 předčasně ukončil svůj život.
Bedřich Smetana 1 Bedřich Smetana (1824 1884) Narodil se do rodiny sládka v Litomyšli. Jeho otec měl rád hudbu a syna Bedřicha zasvětil do jejích tajů už ve čtyřech letech. Smetana se učil hrát na housle a později na klavír. Své první veřejné vystoupení absolvoval v Litomyšli v šesti letech. V 15 letech milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. Se svými rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti. Zkomponoval polky Louisina polka a Jiřinková polka. Po odmaturování odešel za prací do Prahy, kde studoval hudbu u Josefa Proksche, sám se živil jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna. Léta 1856 1861 strávil ve švédském Göteborgu, kde komponoval další polky a řídil koncerty klasické hudby. Úspěch doma mu zajistilo až uvedení oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta (obě 1866). Po roce 1870 se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Zánět těžce postihl také ušní kůstky, což vedlo k postupné ztrátě sluchu. Nakonec se dostavily i psychické potíže. Poslední léta svého života (od r. 1875) strávil Smetana u své dcery Žofie a jejího manžela v myslivně v Jabkenicích u Mladé Boleslavi.
Bedřich Smetana 2 V roce 1874 Bedřich Smetana ohluchl. Hluchota však nezmenšila jeho hudební představivost a schopnost komponovat. Vzápětí po ohluchnutí začal pracovat na cyklu symfonických básní Má vlast. Dále napsal dvě smyčcová kvarteta, obě řady Českých tanců. Následovaly další opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna. V roce 1881 bylo předčasně otevřeno Národní divadlo, kde byla na počest korunního prince Rudolfa provedena Smetanova opera Libuše. O rok později, roku 1882, se Smetana zcela zhroutil. Od té chvíle již jen nesmyslně blábolil, někdy stával celé hodiny u okna a mával neexistujícím davům, trpěl sluchovými a optickými halucinacemi, nepoznával své blízké a přátele. 22. 4. 1884 byl převezen do pražského Ústavu pro choromyslné v Praze- Kateřinkách. 12. 5. 1884 umírá. Podrobnosti k některým dílům: cyklus symfonických básní Má vlast má 6 částí (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník) libreto ke komické opeře o třech dějstvích Prodaná nevěsta napsal Karel Sabina slavnostní opera Libuše otevírala dvakrát provoz Národního divadla poprvé 1881, podruhé po požáru a rekonstrukci 1883