Idea globálního rozvojového vzdělávání a sociální pedagogika

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky Idea globálního rozvojového vzdělávání a sociální pedagogika Diplomová práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Oponent: Lenka Hlavičková M7505 Vychovatelství Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii Doc. PhDr. Jiří Semrád, Csc. Mgr. Jan Sýkora Hradec Králové 2008

2 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Zadání diplomové práce Autor: Lenka Hlavičková Studijní program: M7505 Vychovatelství Studijní obor: Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii Název závěrečné práce: Idea globálního rozvojového vzdělávání a sociální pedagogika Cíl, metody, literatura, předpoklady: Autorka se v práci pokusí objasnit, jak je možné chápat globální rozvojové vzdělávání ve vztahu k sociální pedagogice. Cílem je upozornit na globální rozvojové vzdělávání v souvislosti s vymezováním sociální pedagogiky. Práce bude mít teoreticko-empirický charakter a při odborném šetření budou využity metody literární, obecně logické a metoda dotazování. Teoretickými východisky práce jsou usnesení OECD a OSN, Delorsovo pojetí vzdělání pro 21. století a Komenského ústřední výchovně vzdělávací cíl. Garantující pracoviště: Vedoucí práce: Katedra sociální pedagogiky Doc. PhDr. Jiří Semrád, Csc. Oponent: Mgr. Jan Sýkora Datum zadání závěrečné práce: Datum odevzdání závěrečné práce:

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem pod vedením vedoucího diplomové práce celou tuto práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. V Ústí nad Labem, dne Lenka Hlavičková

4 Poděkování Děkuji vedoucímu práce Doc. PhDr. Jiřímu Semrádovi, Csc. za podnětné připomínky a poskytnutí odborné literatury k tématu práce. Dále děkuji Mgr. Evě Zápotocké za provedení jazykové korektury textu a rovněž všem odborníkům, kteří mi ochotně poskytli rozhovory pro účel empirické části práce, jmenovitě Doc. PhDr. Věře Raudenské, Csc., Mgr. Ivě Juráčkové, PhD., PhDr. Jitce Lorenzové, PhD., a Mgr. Štefanu Chudému, PhD.

5 Anotace HLAVIČKOVÁ, Lenka. Idea globálního rozvojového vzdělávání a sociální pedagogika. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Diplomová práce. Tato diplomová práce si klade za cíl upozornit na myšlenku globálního rozvojového vzdělávání. Autorka se zamýšlí nad možnými souvislostmi globálního rozvojového vzdělávání a sociální pedagogiky. První část práce se věnuje základnímu objasnění problematiky globalizace z filozofického, sociologického, politologicko-ekonomického a ekologického hlediska. Druhá část práce se snaží zachytit, jak problematiku globalizace pojímají obecně pedagogické a sociálně pedagogické odborné texty. Zvláštní kapitola je věnována pojetí problematiky globalizace ve studijních materiálech pro posluchače sociální pedagogiky. Empirickou část diplomové práce tvoří analýza studijních plánů pro obor sociální pedagogika vybraných českých vysokých škol. Tato analýza je pak doplněna několika rozhovory s odborníky, kteří se vyjadřují k souvislostem sociální pedagogiky a globalizace. Za tímto účelem byla využita explorativní metoda řízeného rozhovoru. Klíčová slova: rozvojové vzdělávání sociální pedagogika, globalizace, globální výchova, globální

6 Annotation HLAVIČKOVÁ, Lenka. The Idea of Global Development Education and Social Pedagogy. Hradec Králové: Pedagogical Faculty of University in Hradec Králové, pp. Diploma Dissertation Degree Thesis. This thesis sets a task to highlight the idea of global development education. The author reflects on the possible connections among global development education and social pedagogy. The first part of the text is focused on basic explanation of how globalisation is treated from the philosophical, sociological, economical and political science as well as ecological point of view. The second part of the text tries to express which way globalisation is mentioned in the sources about philosophy of education and theories of social pedagogy. The empirical part of the thesis is composed of the social pedagogy study plans of several Czech universities analyse. This analyse is completed by a few interviews with experts who introduce their opinions of social pedagogy and globalisation connections. For this aim, the explorative method of controlled interview has been applied. Keywords: education social pedagogy, globalisation, global education, global development

7 OBSAH ÚVOD 8 TEORETICKÁ ČÁST 1 Problém globalizace ve společnosti v prvém desetiletí 21. století Filozofický kontext problému globalizace Sociologické aspekty globalizace Politologicko-ekonomický kontext problému globalizace Ekologické důsledky procesu globalizace 27 2 Odraz globalizace společnosti v systému výchovy a vzdělávání se zdůrazněním sociálně pedagogického hlediska Obecně-pedagogická rovina problematiky globalizace Problém globalizace v sociální pedagogice Problematika globalizace ve studijních textech pro posluchače oboru sociální pedagogika na českých vysokých školách 44 3 Idea rozvojového vzdělávání jako nutnost vypořádání se s globalizací 46 EMPIRICKÁ ČÁST 4 Projekt empirického šetření, prezentace a interpretace dosažených výsledků Analýza studijních plánů pro předmět sociální pedagogika Odraz a pojetí tématu globalizace v sylabech předmětu sociální pedagogika jednotlivých vysokoškolských pracovišť Komparace pojetí tématu globalizace ve výuce sociální pedagogiky na jednotlivých vysokoškolských pracovištích Názory odborníků na souvislosti globalizace, sociální pedagogiky a rozvojového vzdělávání Interpretace dosažených výsledků 68 ZÁVĚR 70 SEZNAM CITOVANÝCH ZDROJŮ 73 SEZNAM DALŠÍCH POUŽITÝCH ZDROJŮ 77 SEZNAM PŘÍLOH 80

8

9 ÚVOD Je třeba říci, že jsme se nenarodili pro jeden kout, ale že celý svět je naší vlastí. (Seneca) V důsledku rychlého technického rozvoje dochází ke společenským změnám v současném světě. Přestože na různých místech zeměkoule se zmíněné změny projevují různými způsoby, týkají se nás všech jako obyvatel jedné planety. V životě každého jedince se projevují následky jednání druhých, stejně tak jako i jednání každého jedince ovlivňuje život osob v jeho okolí méně či více vzdáleném. Proces globalizace výrazně ovlivňuje fungování společnosti jako celku a dotýká se všech oblastí života v moderním světě. Proto je nutné, aby tento proces reflektovaly také jednotlivé vědecké disciplíny, pedagogiku nevyjímaje. Ve své diplomové práci bych se ráda pokusila najít odpověď na následující otázku (vědecko-výzkumný problém): Jakým způsobem se vyrovnává s procesem globalizace sociální pedagogika? Cílem diplomové práce je zachytit, jakým způsobem je obsaženo ve studiu oboru sociální pedagogika na českých vysokých školách tzv. rozvojové vzdělávání. Toto téma není zatím v odborné literatuře významněji zmiňováno. Ústřední hypotéza této diplomové práce vychází z výše formulovaného vědeckého problému a zní takto: Procesem globalizace se sociální pedagogika zabývá nejen z hlediska ideje rozvojového vzdělávání. Základními pojmy užívanými v diplomové práci budou pojmy sociální pedagogika, globalizace, globální výchova a globální rozvojové vzdělávání. Tato práce bude mít teoreticko-empirický charakter. V teoretické části se budu zabývat analýzou odborných literárních pramenů. Ráda bych zjistila, kolik pozornosti je věnováno problematice globalizace v české odborné pedagogické literatuře a jakým způsobem je tato problematika pojímána. Zaměřím se přitom zejména na literaturu pojednávající o sociální pedagogice.

10 Diplomová práce bude doplněna empirickým šetřením, jehož výsledky by měly ozřejmit, zda je téma globalizace zahrnuto ve studijních plánech pro obor sociální pedagogika na konkrétních českých vysokých školách a jak. Bude přitom využita metoda analýzy písemných dokumentů studijních plánů předmětu sociální pedagogika na těchto školách. Šetření bude podpořeno několika rozhovory s experty a jejich následným rozborem.

11 TEORETICKÁ ČÁST 1 Problém globalizace společnosti v prvém desetiletí 21. století Současný svět prochází zásadními změnami a zvraty. Nejzřetelněji se to projevuje rozvojem vědy a techniky. Zejména stálé zdokonalování a zvyšování dostupnosti komunikačních technologií s sebou nese dalekosáhlé důsledky, které se projevují v nejrůznějších oblastech lidského života. Nejen rozvoj komunikačních prostředků je však původcem změn způsobu života, charakteru člověka i společnosti a obecně fungování současného světa, způsobených procesem, který je nazýván globalizací. Tento pojem je skloňován ve všech pádech, ale vědci pro něj stále nemohou nalézt vhodnou a vyčerpávající definici a shodují se většinou pouze na tom, že se jedná o proces. A snad také na tom, že je úzce spjat s rozvojem, který však může být (a také je) rovněž nazírán z mnoha hledisek. Stejně komplexní jako je problém globalizace sám, je i jeho historie a šíře elementů, které se na jeho existenci podílejí. Právě proto, chceme-li proniknout do podstaty problematiky, je nutné ji vnímat v různých kontextech, které spolu neoddělitelně vzájemně souvisejí. Dvacáté století je charakteristické rozvojem vědy a techniky. Doba počátku století jedenadvacátého bývá spojována s pojmy učící se nebo informační společnost. Hlavním problémem se stává, aby lidé, jimž je prostřednictvím nových médií zprostředkována záplava informací, s nimi uměli kriticky a tvořivě nakládat a zároveň aby se dokázali žádoucím způsobem vyrovnat se zcela novými životními situacemi, které doba přináší. Do popředí se dostává i problematika sociální tvořivosti jako reakce na proměny společnosti v době globalizace. Jaká jsou specifika současného světa? A jak ovlivňují život člověka, potažmo společnosti? Z jakých úhlů lze na problematiku globalizace nahlížet? Kdy vlastně její éra začala? Jde o něco zcela nového, nebo to, co nazýváme globalizací, má kořeny již v dávné historii? Jak je globalizace nazírána z hlediska různých filozofických konceptů, jaké má pozadí sociologické, politologické a jak se s tím vším vyrovnává pedagogika jako jedna ze společenských věd?

12 1. 1 Filozofický kontext problému globalizace Filozofie, jako obecná a teoretická věda, se snaží najít možné přístupy, jak nahlížet na proces globalizace. Dává tak dalším vědám myšlenkové rámce, o které se mohou opírat jejich vlastní, specificky zaměřené teorie. Je překvapivé, že v množství knižních, časopiseckých i elektronických titulů, které se procesem globalizace zabývají, lze čistě filozofických textů nalézt poskrovnu. O to méně jich nalezneme původních českých nebo alespoň do češtiny přeložených. Ani pro vědu věd není fenomén globalizace jednoduchým tématem. Není divu ve většině textů je globalizace spojována s pojmy, jako jsou chaos, ztráta kontroly, nepředvídatelnost a jim podobné. Je tedy patrné, že uchopení komplexní problematiky, kterou globalizace je, a pojmenování jejích mechanismů není zdaleka snadné. Důsledky procesu globalizace jsou citelné jak v nejrůznějších oblastech našeho každodenního života, tak života na Zemi obecně. Tyto lze od sebe jen těžko oddělit, což se odráží také v literatuře, která se zmíněnému tématu věnuje. Pro ni je typické, že je zaměřena více či méně multidisciplinárně. Stejně tak je tomu i s tituly, které se pokoušejí zachytit problematiku globalizace v obecné, filozofické rovině. V podstatě každé z děl, která se věnují teoretickým aspektům globalizace a jsou dostupná v českých knihovnách, je nazíráno pohledem alespoň z části oborovým. Filozofické zvážení globalizace je pojímáno s důrazem na problematiku sociologickou, pedagogickou či politologickou. Mezi sociology, kteří se zabývají tématem globalizace formou teoretických úvah, jsou respektovanými autory zejména Brit Anthony Giddens a ve Velké Británii působící polský sociolog Zygmunt Bauman. Základní díla obou badatelů se v některých ohledech shodují, jindy zaujímají stanoviska rozdílná, či se věnují odlišným tématům. Ani jeden z autorů nenabízí žádnou jednoduchou a přitom vyčerpávající definici pojmu globalizace. Spíše se věnují popisu globalizace jako komplexní problematiky. Vlivem zdokonalování komunikačních technologií i dostupnosti a rychlosti cestování moderními dopravními prostředky dochází ke změnám vnímání času a prostoru. Tento proces Bauman výstižně nazývá časoprostorovou kompresí a mluví

13 dokonce o konci geografie (Bauman 2000, s. 17) v důsledku totálního zániku omezení prostorem (tamtéž, s. 55). Globalizace je faktem, kterému, jak se vědci shodují, nelze uniknout, pouze mu čelit. Počátky globalizačních tendencí jsou převážně spojovány s obdobím konce studené války. Ekonomové potom považují za spouštěcí moment uvolnění vazby národních měn na americký dolar, k němuž došlo v letech Započal se řetězec dalších změn těmito podnícených. Lidstvo se dostalo do situace, kdy mnohem významněji než kdy jindy v historii jsou jednotlivé země světa provázány vzájemnou závislostí a jsou nuceny čelit společným problémům, které se nezastavují na úrovni národního státu, i kulturním střetům, které jsou za této situace na denním pořádku. Žijeme v době, jejíž charakteristikou je nepředvídatelnost budoucího vývoje. Byť se myslitelé dob nedávno minulých domnívali, že nás čeká přesný opak. Globalizace přitom ovlivňuje bez výjimky všechny oblasti našich životů. Nejedná se v tomto smyslu o jakousi novou formu totality, která nás ovládá a z níž se nelze vyvázat? Je předmětem vědeckých diskusí, zda jde v případě globalizace o situaci zcela novou, či o přirozený vývoj událostí. Z toho pak vyplývá, zda je vůbec nutné globalizaci jako specifický jev vyčleňovat a zkoumat. Giddens je zastáncem prvního zmíněného pojetí, což ve své knize vysvětluje tím, že úroveň světového obchodu je dnes mnohem vyšší než kdy předtím. Nejvýznamnějším rozdílem je podle něj, že dnešní ekonomika je přizpůsobena elektronickým penězům, které existují pouze jako číslice v počítači. Jak říká, pro tento stav nenajdeme v dřívějších dobách obdoby (Giddens 2000, s. 20). Také způsoby, jakými se teoretikové snaží fenomén globalizace popsat a uchopit, se od sebe liší. Giddens shrnuje, že globalizace s celým rozsahem svých důsledků je způsob, kterým dnes žijeme. S procesem globalizace úzce spojuje pojem rizika, jež vztahuje k nejistým situacím, které se aktivně posuzují vzhledem k budoucím možnostem (Giddens 2000, s. 35). Pro život v současné době je podle něj typický nárůst tzv. vyrobeného rizika, které nevychází z daností tradic či přírody, ale vzniká prostřednictvím rozvoje našeho vědění. Vyrobené riziko se potom projevuje nejen ve vztahu k přírodě, ale také v oblasti našich intimních životů, a tak například vstup do manželství či založení rodiny s tím, jak se mění charakter těchto institucí, jejichž pravidla byla dříve ve své podstatě jasná a pevně daná, je dnes pro svou

14 nepředvídatelnost také rizikem. Pro podobné instituce, jež nazýváme stále stejně, ale jejichž základní charakter se změnil, Giddens zavádí pojem skořápkové instituce (Giddens 2000, s. 77). Vznikají jako důsledek globalizačních vlivů. Pro život v tzv. postmoderní době je proto charakteristická nutnost neustálého rozhodování se, zaujímání stanovisek. Role tradice, která svou rituálností s jasně danými pravidly značně usnadňuje orientaci v životě, vlivem rozvoje racionálního myšlení a mezikulturních konfrontací slábne. Prosazuje se individuální volba životního způsobu a z toho důvodu se, podle Giddense, musí osobní identita vytvářet a přetvářet aktivněji než dříve. To podle něj například vysvětluje, proč se v západních zemích staly tak populárními terapie a poradenství všeho druhu. A bohužel rovněž sekty. Lidé hledají ztracenou jistotu v duchovních hodnotách, jak potvrzuje také teolog Halík s odvoláním na amerického sociologa Robertsona (in Mezřický 2003, s. 134), když tvrdí, že role náboženství je oproti dřívějším očekáváním významná. Je ale návrat k duchovním hodnotám vůbec reálný? Vzhledem k proměnám společnosti je otázkou, jakým způsobem se pojetí duchovna proměňuje. Giddens i Halík si všímají skutečnosti, že tradice, potažmo náboženství, dnes mění obsah a zásadním se stává způsob, jakým jsou hájeny, ospravedlňovány, reinterpretovány. Oba autoři také zdůrazňují aspekt moci, který zahrnuje náboženství i tradice. Souhrnně lze říci, že Giddens vysvětluje globalizaci v souvislosti s tím, jak ovlivňuje život jedince. Zabývá se také sociologicko-politologickými úvahami, kterým bude věnována pozornost později. Bauman oproti tomu hovoří o globalizaci spíše v souvislosti s mocí a změnami sociální struktury společnosti, a to v jazyce obecných sociologických kategorií. Svou pozornost zaměřuje na ambivalenci, kterou přináší globalizace, a problematiku nahlíží zorným úhlem postmoderní filozofie, jejíž základní východisko by se dalo charakterizovat jako apriorní nejednoznačnost současného individualizovaného světa, který postrádá jakékoliv jasně ohraničené struktury či pravidla a ve kterém jsou si extrémní protiklady zároveň překvapivě blízko, a proto pokusy o vysvětlení jeho fungování jsou vždy relativní a berou v potaz množství ve své podstatě protichůdných skutečností. Bauman definuje globalizaci v oblasti kontrastu svobody a nesvobody, globálního a lokálního, chudoby a blahobytu. Na základě těchto kategorií se rýsuje nový protiklad, který s sebou nástup doby globalizace přináší kontrast reálného a virtuálního. Ve světě konzumní společnosti, který uniká

15 jakékoliv kontrole, se vyhrocují extrémní protipóly, krajnosti. Začarovaný kruh se uzavírá provázaností těchto krajních pozic, které díky nepředvídatelnosti budoucího vývoje jsou zároveň bytostně spjaté a jsou si i blíže, než si chceme připustit. Bauman tímto způsobem podrobuje úvahám také pojmy flexibilita a svoboda, které bývají hodnoceny jako kladné aspekty globalizace. Shoduje se s Giddensem v tom, že suverenita národních států se posouvá a značnou moc přitom nabývají díky svým finančním možnostem nikým nevolení jedinci. Flexibilita, kterou disponují obchodní subjekty, potažmo nadnárodní firmy, však podle Baumana způsobuje neflexibilitu a nesvobodu jedinců, jejichž flexibilita není jejich svobodnou volbou, nýbrž něčím, čemu se pod taktovkou diktátu pravidel globální ekonomiky jsou nuceni přizpůsobit. Nemají ovšem jiné cesty ti, kdo disponují svobodou finanční, se proto stávají globálními a mobilními, u koho je tomu naopak, stává se lokálním, lokalizovaným, závislým na místě, kde žije, statickým. A závislým je také na tom, jak lokalitu, kde žije, proměňuje jednání globálních, kteří v rámci své absolutní svobody, s vidinou naplnění vlastních komerčních cílů, jež výhradně sledují, stává vůči lokalitě bezohledným a nezodpovědným. Tuto situaci přitom lokální nemá možnost změnit nebo z ní uniknout. Nicméně Bauman se i nadále drží duchu svých polarizujících úvah a nezapomíná zdůraznit, že ani jednání, které by se mohlo zdát být zcela svobodným, takovým být nemusí. Jednání každého z nás totiž ovlivňují zákonitosti doby, ve které žijeme, neviditelné a anonymní. Bauman v souvislosti s vysvětlením pojmů svobody a flexibility rozlišuje kategorie turisty a tuláka. Jak říká: turisté cestují, protože chtějí, tuláci proto, že nemají jinou možnost (Bauman 2000, s. 89). Měřítkem je přitom pouze vnitřní pocit každého jedince. A hranice těchto dvou protikladů se tak stává mlhavou. Výhod, které globalizace přináší, nemohou využívat všichni. Bohatství bohatých v důsledku toho narůstá, bída chudých se prohlubuje. A zdi, které mezi těmito dvěma skupinami vyrůstají, nejsou už pouze obrazné. Někde mezi nimi se nachází nejistotou obou extrémů zmítaná sílící střední třída. A pokud Bauman hovoří o nejistotě a pocitu ohrožení, má, v porovnání s dříve vzpomínaným Giddensovým pojmem rizika, na mysli ontologickou nejistotu v jejím nejhlubším slova smyslu. Jistotu a klid ve světě, který se nám jeví jako nevyzpytatelný, a proto nebezpečný, se snažíme najít pomocí berliček, jakými jsou bezpečnostní poplašné systémy, bezpečnostní služby nebo

16 tvorba přísnějších zákonů. Dochází ke kriminalizaci chudoby (Bauman 2000, s. 117). Paradoxem je, že tímto postupem chráníme pouze svou psychiku proti strachu, který v nás vzbuzuje setkání tváří v tvář s existenciální nejistotou. Ve skutečnosti se totiž vnitřně bojíme pocitu, že bychom se sami ocitli na druhé straně hradby. Takto naopak jen připravujeme zločinu živnou půdu. O efektivitě výkonu trestu lze totiž polemizovat a prostřednictvím nových zákonů se kriminalizují i činy, které dříve trestnými nebyly. Což přispívá k tomu, že od nových, rafinovaných forem zločinu je odvrácena naše pozornost. Problematické je rovněž, že tyto novodobé zločiny se díky své promyšlenosti dostaly za hranice chápání průměrného člověka. V určitém smyslu v protipólu ke stanoviskům Baumanovým lze vnímat pojetí globalizace německým sociologem Beckem, který teoretický koncept postmoderny zavrhuje a stávající světovou situaci vnímá jako přelom uvnitř moderny tzv. druhou modernu. Domnívá se, že v důsledku zásadních změn odehrávajících se na konci 20. století se sice dostáváme do zcela nové historické situace, ta ovšem není koncem a překonáním epochy předešlé, ale jejím kontinuálním pokračováním, které se odráží také v rovině změn tradičních sociálních struktur proto pro popsaný proces zavádí pojem reflexivní modernizace. Stejně jako Giddens si všímá probíhající detradicionalizace a jejích souvislostí se společenskými změnami a významné role rizika ve vývoji současného světa. Ústředním pojmem Beckovy teorie se stává riziková společnost, která se utváří v reakci na novou bezradnost (Beck 2004, s. 14). Společnost ohrožující svou vlastní existenci jí v souvislosti s nepředvídatelností následků vlastního jednání každodenně čelí. Důležitým tématem filozofických úvah, které pomáhá dokreslit komplexní obraz problematiky globalizace, jsou nakonec zásadní změny v přerozdělení moci, které s globalizací neodmyslitelně souvisejí. Přestože podrobněji bude o této oblasti pojednáno v kapitole věnující se politologicko-ekonomickým souvislostem globalizace, bude téma moci, jakožto nedílná součást teoretických úvah a pokusů o vysvětlení principů fungování dnešního světa, nastíněno i v kapitole první. Za základní rys současné světové mocenské situace lze považovat narušení suverenity národního státu. V postmoderní době již není v silách národního státu mít absolutní přehled, a tedy i kontrolu nad veškerým děním na svém území. Souvisí to také s faktem, že výraznou moc převzala masmédia, jejichž síla spočívá v

17 možnosti ovlivňování veřejného mínění, a ekonomické instituce, když podle Baumana v éře elektronického finančnictví stát zcela ztratil prostředky kontroly ekonomické. Oddělení ekonomiky od politiky a osvobození té první od regulačních zásahů té druhé, které vyúsťuje do oslabení politiky jako efektivního prostředku, věští o mnoho více než pouhý přesun v rozdělení politické moci, tvrdí Bauman a pokračuje slovy, že z tohoto důvodu se schopnost kolektivně vynášet závazná rozhodnutí a plnit je stala problematickou (Bauman 2000, s. 67). Svou moc proto stát podle Baumana získává jedinou cestou, která pro něj zůstala uskutečnitelná - manipulací s nejistotou zmítanými občany i obchodními institucemi, kterým za pomoci dříve zmíněných berliček prostřednictvím zavádění represivních opatření - zajišťuje pomyslnou bezpečnost, a takto získává jejich přízeň. Podobně problematiku vnímá i Beck. Také on se v myšlenkovém rámci své teorie rizikové společnosti domnívá, že společnost je svým způsobem manipulovatelná v situaci, kdy cítí ohrožení. Giddens v souvislosti s tématem moci hovoří o celosvětovém šíření demokracie, které pokládá za jednu z kladných stránek globalizace. Jako řešení úpadku efektivity tradičních vlád pokládá demokratizaci demokracie tedy využívání prostředků, které demokracie nabízí, v maximální míře a poukazuje přitom na vzrůstající zájem občanů o veřejný život, jenž se projevuje jejich rostoucí angažovaností v oblasti veřejně prospěšných iniciativ. Naděje při řešení problematiky nadnárodního dosahu Giddens vkládá do zavedení nadnárodních forem vlády, přičemž je zastáncem myšlenky Evropské unie jako jedné z nich. Ze zcela jiného úhlu pak nahlíží otázku moci Beck, který vytyčuje pojem tzv. subpolitiky. O působení subpolitiky hovoří zejména v souvislosti s oblastí působnosti podniků a medicíny. Subpolitiku přitom charakterizuje v kontrastu k politice. Demokraticky legitimovaná politika se svým instrumentáriem vlivu právem, penězi a informacemi - podle něj disponuje nepřímými mocenskými prostředky, jejichž dlouhá cesta k realizaci neboli implementace poskytuje dodatečné možnosti kontroly, korektury a zmírnění. Vykonavatelem této kontroly je například parlament či soudy. Subpolitika se oproti tomu vyznačuje přímostí zbavenou implementace. Je to model nediferencované plné moci k jednání, který ještě nezná dělbu moci a u něhož musí být společenské cíle všem, jichž se to týká, přiznány teprve dodatečně jako vedlejší důsledky, které se už uskutečnily (Beck 2004, s. 337). Podle Becka je tedy subpolitika tím, co uniká jakékoliv kontrole, včetně kontroly legislativy a exekutivy, a na svou

18 sebekorekci má monopol. Svého výsadního postavení přitom nabývá úplným ovládnutím výzkumu, vzdělávání i praxe a získáním organizačního zastřešení v podobě profesně kontrolovaných organizací. V porovnání s Giddensem pojímá Beck zcela odlišně rozšíření demokracie, přičemž další demokratizaci pokládá za zbavování politiky moci. Uvažuje nad otázkou absolutní demokracie, kdy všem občanům náležejí zcela stejná práva, a dochází k závěru, že realizace takového konceptu není možná z důvodu následného absolutního rozmělnění moci. Současné zastupitelsko demokratické uspořádání vnímá pouze jako demokracii polovičatou, nicméně v současné době jako zřejmě nejlepší možné řešení. Paradoxem ale je, že toto pojetí je v důsledku prosazování a využívání demokratických práv systematicky zbavováno obsahu a stává se nereálným (Beck 2004, s. 314). Moc je tedy alespoň decentralizována a vznikají nové politické struktury, které vrcholnou politiku usměrňují. To Beck považuje v kontextu dnešní doby, kdy neexistuje pouhé jedno správné rozhodnutí, ale vždy několik možných variant, za pozitivní faktor. Co říci závěrem, jak lze kapitolu shrnout? Ať již vědci popisují globalizaci z pohledu jakéhokoliv paradigmatu, shodují se na tom, že s sebou přináší kontrasty a rozpory, přičemž za rozporuplný může být považován i sám pojem. Působení globalizace se projevuje v různých částech světa odlišně. V globalizaci mohou být spatřovány nové naděje, ale také nepředvídatelné hrozby. Na základě nám dostupné literatury můžeme jmenovat následující charakteristiky, které jsou globalizaci připisovány: - jedná se o proces - přináší nejistotu a nutnost jí čelit - přispívá k vyostřování sociálních kontrastů - způsobuje změny v přerozdělení moci - neexistuje její jediná obecně přijímaná definice (sama existence globalizace je některými vědci zpochybňována) - k jejímu zkoumání je nutné přistupovat multidisciplinárně, neboť ovlivňuje veškeré oblasti života

19 1.1.1 Sociologické aspekty globalizace Již dříve jsme se zmínili o tom, že proces globalizace s sebou přináší kromě dalších také zásadní společenské změny. Transformuje se sociální stratifikace a tradiční sociální instituce nabývají zcela nových charakteristik a obsahů. Zavedené, jasně definované sociologické kategorie jsou tímto narušeny a nemohou dále naplňovat svůj původní smysl. Společnost je nucena čelit novým hrozbám. Zmíněná situace pochopitelně podněcuje sociology k závažným úvahám, přičemž mnohé z nich mají filozofický ráz. Sociologie hledá nová paradigmata svého bádání, což se stává v době, kdy společnost prochází nebývalými změnami, nutností. Hned v úvodu této kapitoly uveďme několik faktů a čísel, ilustrujících společenskou situaci globálně. Zmíněné údaje pocházejí z dokumentů OSN. Na světě podle nich žije v dnešní době 2,2 miliardy dětí. Pod hranicí extrémní chudoby, tedy za méně než 1 americký dolar denně, jich přitom žije 1 miliarda. Ročně zemře více než 6 miliónů dětí, přičemž hlavní příčinou je podvýživa, které by bylo možné předejít. Více než 100 miliónů dětí stále nemá přístup ani k základnímu vzdělání. Devadesát sedm procent z nich žije v rozvojových zemích, šedesát procent z těchto dětí jsou dívky. Každou minutu zemře jedna žena na následky problémů spojených s těhotenstvím. Na světě dnes žije 40 miliónů lidí nakažených virem HIV nebo již s rozvinutou chorobou AIDS. Každoročně umírají na světě až tři milióny lidí na malárii. Dvě miliardy lidí nemá přístup ke zdroji elektrické energie. Asi 1,4 miliardy lidí žije ve slumech a předpokládá se, že jejich počet bude narůstat. 1,1 miliardy lidí nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. Ve většině případů zejména v rozvojových zemích. Je přitom spočítáno, že pokud by byly v roce 1997 nejchudší země zproštěny splácení svých mezinárodních (nutno podotknout, že v mnoha případech také nelegitimních) dluhů, mohlo být jen do roku 2000 zachráněno 21 miliónů lidských životů (volně podle Rozvojových cílů tisíciletí). Vůči takovým faktům věda nemůže zůstat lhostejná. A také nezůstává. Byť jsme již v předešlé kapitole zmiňovali, jak je globalizace vnímána z pohledu jednotlivých teoretických rámců, které pochopitelně společenské aspekty také zmiňují, v této se pokusíme zaměřit pozornost na studium pramenů, které kladou na hledisko sociologické hlavní důraz a které se zaměřují zejména na popis společenských

20 změn, odehrávajících se v důsledku globalizačních vlivů. V zásadě se tyto změny odrážejí ve dvou rovinách mikro a makrosociologické, přičemž obě spolu neoddělitelně souvisejí. Věnujme se nejprve tomu, jakým způsobem se ve světě na přelomu 20. a 21. století proměňují základní společenské instituce. Za tu naprosto nejzákladnější, která potom ovlivňuje všechny další oblasti, lze považovat rodinu, a to se odráží také v literatuře. Tématu transformace rodiny si všímají snad všichni sociologové, kteří se ke globalizaci vyjadřují. Shodují se přitom, že změny fungování rodiny souvisí v mnohém s proměnami rolí mužů i žen, a za nimi pokulhávajícího nároku na rovnoprávnost obou pohlaví, která dodnes není úplná. A otázkou zůstává, zda je úplné upuštění od tradičního rozlišení genderových rolí za současného zachování modelu nukleární rodiny vůbec možné. Mnozí odborníci spatřují počátek radikálních změn fungování rodiny v dobách, kdy s rozmachem industriální společnosti ženy začaly vykonávat placená zaměstnání a ruku v ruce s tím se jim otevřela také možnost vzdělání, nutného pro výkon jednotlivých profesí a povolání. Ženy se v důsledku toho vymaňují z absolutní závislosti na svých manželech. V důsledku možnosti svobodné volby životní cesty si pak některé ženy vybírají kariéru namísto péče o rodinu. Vzrůstá počet jedinců žijících v jednočlenné domácnosti. Stoupá rozvodovost, zároveň však i počet nesezdaných soužití. Z toho důvodu je nutné uvažovat nad zcela novými tématy, jakými jsou výchova dětí v neúplných rodinách, nebo třeba téma otců v domácnosti, role starých lidí ve společnosti atd. Základní změnou je podle Giddense fakt, že poprvé v historii rodina vzniká na základě potřeby uspokojování emocionálních a sexuálních potřeb, a ne předně za účelem ekonomického zabezpečení jejích členů. Jak říká: Rodina přestala být ekonomickou entitou a zvyk uzavírat sňatek po vzoru ekonomického kontraktu nahradila představa, že základ manželství spočívá v romantické lásce (Giddens 2000, s. 76). Na tom má kromě skutečnosti, že se ženy začaly angažovat v zaměstnání, vliv rovněž rozvoj antikoncepce. Hlavní součástí rodiny se stává pár a děti jsou vychovávány pro uspokojení vlastních potřeb, nikoliv z důvodu záruky finančního blaha rodiny. Dnes, v době globalizace, kdy stále nejsou vyjasněny některé otázky týkající se rodiny, jež vyvstaly v důsledku změn jejích funkcí v industriální společnosti, se objevují ještě mnohé další. Ani rodina nezůstala nedotčena charakteristickými rysy globalizace, z nichž prameny hovoří zejména o nejistotě. Měnící se charakter mezilidské