Práva podle čl. 8 odst. 4 nařízení o ochranné známce Společenství (CTMR)

Transkript

1 METODICKÉ POKYNY TÝKAJÍCÍ SE PRŮZKUMU PROVÁDĚNÉHO ÚŘADEM PRO HARMONIZACI NA VNITŘNÍM TRHU (OCHRANNÉ ZNÁMKY A PRŮMYSLOVÉ VZORY) V OBLASTI OCHRANNÝCH ZNÁMEK SPOLEČENSTVÍ ČÁST C NÁMITKY ODDÍL 4 PRÁVA PODLE ČL. 8 ODST. 4 NAŘÍZENÍ O OCHRANNÉ ZNÁMCE SPOLEČENSTVÍ (CTMR) Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 1

2 Obsah 1 Úvod Struktura čl. 8 odst. 4 CTMR Podmínky podle čl. 8 odst. 4 CTMR Přímé právo poskytnuté namítajícímu Typy práv spadajících pod čl. 8 odst. 4 CTMR Úvod Nezapsané ochranné známky Jiné obchodní identifikátory Obchodní názvy Názvy společností Názvy domén Názvy děl Zeměpisná označení Starší práva odvozená z právních předpisů EU Starší práva odvozená ze zákonů členských států Starší práva odvozená z mezinárodních dohod Rozsah ochrany CHZO Požadavky na užívání Národní norma Evropská norma užívání v obchodním styku, jehož význam není pouze místní Užívání v obchodním styku Význam užívání Starší právo Rozsah ochrany Důkazy a míra dokazování TABULKA NÁRODNÍCH PRÁV, KTERÁ PŘEDSTAVUJÍ STARŠÍ PRÁVA VE SMYSLU ČL. 8 ODST. 4 CTMR Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 2

3 1 Úvod Vztah mezi systémem ochranných známek Společenství a národním právem charakterizuje zásada souběžné existence. To znamená, že systém ochranných známek Společenství a národní zákony existují a působí bok po boku. Jedno označení může jeden majitel chránit jako ochrannou známku Společenství (dále jen CTM ) i jako národní ochrannou známku v jednom členském státě (nebo ve všech). Ze zásady souběžné existence dále vyplývá, že systém ochranných známek Společenství (dále jen CTM ) aktivně uznává význam národních práv a rozsah jejich ochrany. Dojde-li mezi známkami CTM a národními ochrannými známkami nebo jinými národními právy ke kolizi, neexistuje žádná hierarchie, která by určovala, že jeden systém má přednost před druhým; místo toho se u těchto kolizí uplatňuje zásada přednosti. Jsou-li splněny příslušné požadavky, mohou starší národní ochranné známky nebo jiná starší národní práva zabránit zápisu pozdější CTM či ji nechat prohlásit za neplatnou. Ačkoli směrnice o ochranných známkách a její pozdější provádění harmonizovaly zákony o zapsaných ochranných známkách, nedošlo na úrovni EU k žádné takové harmonizaci v souvislosti s nezapsanými ochrannými známkami ani s většinou jiných starších práv podobného charakteru. Tato neharmonizovaná práva se nadále zcela řídí národními zákony. Typy starších práv, o která se lze opírat v řízeních před úřadem, jsou v nařízení o ochranné známce Společenství (dále jen CTMR ) uvedeny v: ustanoveních čl. 8 odst. 4 CTMR, která omezují rozsah ochrany v námitkových řízeních na starší nezapsané ochranné známky a jiná označení užívaná v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, ustanoveních čl. 53 odst. 2 písm. a) až d) CTMR, která rozšiřují rozsah možných starších práv, o něž se lze opírat v řízeních o prohlášení neplatnosti, nad rámec práv v čl. 8 odst. 4 CTMR tak, že zahrnují také jiná starší práva, zejména právo na jméno, právo k vlastnímu portrétu, právo autorské a právo k průmyslovému vlastnictví, článku 111 CTMR, který doplňuje řadu starších práv, o něž se lze opírat v námitkovém řízení, neboť stanoví, že práva, která jsou platná pouze v určitých místech, a nesplňují tedy kritérium, že význam není pouze místní, uvedené v čl. 8 odst. 4 CTMR, mohou bránit užívání CTM, i když tato místní práva nemohou zabránit jejímu zápisu. Tato část metodických pokynů se zabývá pouze staršími právy, která spadají pod čl. 8 odst. 4 CTMR. 2 Struktura čl. 8 odst. 4 CTMR Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR zní: Na základě námitek majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud podle právních předpisů EU nebo práva členského státu, které se na toto označení vztahují: Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 3

4 a) práva k tomuto označení vznikla přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství, případně přede dnem práva přednosti, uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky Společenství; b) toto označení poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR znamenají, že kromě starších ochranných známek uvedených v čl. 8 odst. 2 CTMR lze v námitkách uplatnit nezapsané ochranné známky a jiná označení chráněná na úrovni členských států užívaná v obchodním styku jako obchodní identifikační znaky, jejichž význam není pouze místní, za předpokladu, že tato práva poskytují svým majitelům právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR výslovně ani vyčerpávajícím způsobem nevypočítává konkrétní práva, která lze podle tohoto ustanovení uplatnit, spíše uvádí široké spektrum práv, jež mohou sloužit jako podklad námitek proti přihlášce CTM. Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR lze tedy považovat za univerzální ustanovení pro námitky založené na nezapsaných ochranných známkách a jiných označeních užívaných v obchodním styku. Nicméně široký rámec starších práv, o která se lze opírat v námitkových řízeních podle čl. 8 odst. 4 CTMR, podléhá řadě restriktivních podmínek; tato práva musí poskytovat majiteli nárok uplatňovat je, jejich význam nesmí být pouze místní, musí být chráněna národními právními předpisy, jimiž se řídí proti užívání pozdější ochranné známky, a musí být nabyta před přihláškou CTM podle zákona členského státu, kterým se uvedené označení řídí. Cílem požadavku, že význam (těchto práv) nesmí být pouze místní, je omezit počet potenciálních kolidujících nezapsaných práv, a zabránit tak riziku zhroucení nebo ochromení systému CTM v důsledku zaplavení poměrně bezvýznamnými kolidujícími právy. Požadavek na národní ochranu se považuje za potřebný, jelikož nezapsaná národní práva nejsou snadno rozpoznatelná a jejich ochrana není harmonizována na úrovni EU. Rozsah ochrany starších označení tedy může vymezit pouze národní právo, kterým se řídí. Zatímco požadavky na užívání v obchodním styku a na užívání, jehož význam nesmí být pouze místní, je třeba vykládat v souvislosti s právem EU (evropská norma), národní právo se použije při určování toho, zda je konkrétní právo uznáváno a chráněno podle národních právních předpisů, zda má jeho majitel nárok zakázat užívání pozdější ochranné známky a jaké podmínky je podle národního práva zapotřebí splnit, aby mohlo být právo úspěšně uplatňováno. V důsledku tohoto dualismu musí úřad uplatňovat jak příslušná ustanovení CTMR, tak národní právní předpisy, kterými se starší kolidující právo řídí. Vzhledem k dvoustupňovému průzkumu, který se má podle čl. 8 odst. 4 CTMR provádět, je toto ustanovení jako spojovací článek mezi právem EU a národním právem poněkud hybridní. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 4

5 3 Podmínky podle čl. 8 odst. 4 CTMR Podmínkami pro úspěšné uplatnění čl. 8 odst. 4 CTMR jsou, že: a) namítající musí být osobou oprávněnou k nezapsané ochranné známce nebo jinému označení užívanému v obchodním styku; b) význam užívání nesmí být pouze místní; c) k nabytí musí dojít před přihláškou CTM podle právních předpisů členského státu, kterým se uvedené označení řídí; d) existuje právo zakázat užívání pozdější ochranné známky podle práva členského státu, kterým se uvedené označení řídí. 3.1 Přímé právo poskytnuté namítajícímu Právní systémy členských států EU stanoví různé prostředky, jak zabránit užívání pozdějších známek na základě starších označení užívaných v obchodním styku. Má-li však starší právo spadat do smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR, musí být poskytnuto konkrétnímu majiteli nebo přesné třídě uživatelů, kteří k němu mají kvazivlastnické právo, v tom smyslu, že může vyloučit jiné subjekty či zabránit jiným subjektům označení nezákonně užívat. Je tomu tak proto, že čl. 8 odst. 4 CTMR je relativním důvodem námitek a čl. 41 odst. 1 písm. c) CTMR stanoví, že námitky mohou vznést pouze majitelé starších známek nebo označení uvedených v čl. 8 odst. 4 CTMR a osoby, které jsou oprávněny uplatňovat tato práva podle příslušných národních právních předpisů. Jinými slovy, nárok vznést námitky ve smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR mají pouze osoby, které při zahájení řízení mají subjektivní právo přímo uznávané zákonem. Například v některých členských státech lze zakázat užívání označení, vede-li k nekalým nebo klamavým obchodním praktikám. Jestliže starší právo v těchto případech postrádá jakoukoli vlastnickou kvalitu, nebude spadat pod čl. 8 odst. 4 CTMR. Nezáleží na tom, zda jsou tato označení chráněna proti klamavému nebo nekalému užívání podle předpisů upravujících ochranné známky, předpisy o nekalé hospodářské soutěži či jakéhokoli jiného souboru ustanovení. Příkladem v této souvislosti je německé nařízení, kterým se upravuje užívání zeměpisného označení Solingen pro konkrétní výrobky (příbory, nůžky, nože atd.). Tento zákon by nebyl řádným podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR, protože dotyčné označení postrádá jakoukoli vlastnickou kvalitu a jako takové je spíše veřejného charakteru. Starší právo Č. věci A. O. CUBA R0051/ Neposkytují-li národní právní předpisy právnické osobě (ať již veřejné nebo soukromé) subjektivní právo, které jí umožňuje zakázat užívání pozdější ochranné známky, není splněn vlastnický požadavek. Senát shledal, že španělský zákon, který uvádí v účinnost dvoustrannou dohodu mezi Španělskem a Kubou o ochraně označení původu Cuba, k poskytnutí tohoto subjektivního práva nepostačuje (body 23 27). Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 5

6 Při posuzování vlastnictví označení užívaného v obchodním styku musí úřad konkrétně analyzovat, zda namítající nabyl práva k označení v souladu s národním právem (rozsudek ze dne ledna 2012, T-304/09, BASMALI). 3.2 Typy práv spadajících pod čl. 8 odst. 4 CTMR Úvod Při posuzování toho, jaký druh práv duševního vlastnictví lze podle čl. 8 odst. 4 CTMR uplatnit, a jaký ne, platí evropská norma. Rozdíl vyplývá ze systematiky CTMR a zejména z rozlišování mezi druhy starších označení, ze kterých mohou vycházet námitky podle čl. 8 odst. 4 CTMR, a typy dalších práv, jež mohou být podkladem pro prohlášení neplatnosti podle čl. 53 odst. 2 CTMR. Zatímco čl. 8 odst. 4 CTMR se týká označení ( nezapsané ochranné známky nebo jiného označení ), čl. 53 odst. 2 CTMR uvádí širší soubor práv: a) právo na jméno, b) právo k vlastnímu portrétu, c) právo autorské a d) právo k průmyslovému vlastnictví. Ačkoli tedy označení, kterých se týká čl. 8 odst. 4 CTMR, spadají do široké kategorie práv k průmyslovému vlastnictví, ne všechna práva k průmyslovému vlastnictví jsou označení pro účely čl. 8 odst. 4 CTMR. Protože toto rozlišení je obsaženo v CTMR, zatřídění práva podle příslušných národních právních předpisů není rozhodující a nemá význam, zda národní právo, kterým se příslušné označení nebo právo k průmyslovému vlastnictví řídí, upravuje oba typy práv v jednom zákoně. Typy práv spadajících pod čl. 8 odst. 4 CTMR: nezapsané ochranné známky a jiná označení užívaná v obchodním styku, která zahrnují: obchodní identifikátory, jako: obchodní názvy, názvy společností, názvy zařízení, názvy publikací nebo podobných děl, názvy domén, zeměpisná označení. Většina národních obchodních identifikátorů, které spadají do kategorie starších práv ve smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR, budou nezapsaná označení. Skutečnost, že označení je také zapsáno v souladu s požadavky příslušných národních právních předpisů, však nebrání tomu, aby bylo možné je uplatnit podle čl. 8 odst. 4 CTMR Nezapsané ochranné známky Nezapsané ochranné známky založené na užívání existují v řadě členských států 1 1 Benelux, Kypr, Chorvatsko, Estonsko, Francie, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko nezapsané ochranné známky nechrání (nejsou-li v některých jurisdikcích považovány za obecně známé ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy). Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 6

7 (přehled je uveden v tabulce na konci dokumentu); jedná se o označení, která označují obchodní původ výrobku nebo služby. Jsou to tedy označení, která fungují jako ochranná známka. Pravidla a podmínky, kterými se řídí nabytí práv podle příslušných národních právních předpisů, se liší od prostého užívání po užívání, jež získalo dobré jméno. Ani rozsah jejich ochrany není jednotný, ačkoli se obecně docela podobá rozsahu ochrany podle ustanovení CTMR, která se týkají zapsaných ochranných známek. Existence těchto práv v členských státech se promítá do čl. 8 odst. 4 CTMR, který majitelům nezapsaných známek poskytuje možnost zabránit zápisu přihlášky CTM, pokud by podle příslušných národních právních předpisů uspěli se zákazem užití uvedené přihlášky CTM, když prokážou splnění podmínek stanovených národními předpisy pro zákaz užívání pozdější CTM i ostatních podmínek čl. 8 odst. 4 CTMR. Příklad: Věc R 1529/2010-1, Gladiator, kde byla uplatněna nezapsaná ochranná známka v České republice Jiné obchodní identifikátory Jiná označení užívaná v obchodním styku je široká kategorie, jejíž výčet není v čl. 8 odst. 4 CTMR uveden. Mají-li tato označení spadat do rozsahu působnosti čl. 8 odst. 4 CTMR, musí mít identifikační funkci, tzn., že musí v prvé řadě sloužit k označení podniku (obchodní identifikátory) nebo zeměpisného původu (zeměpisná označení) v obchodním styku. Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR se nevztahují na jiné typy práv duševního vlastnictví, která nejsou obchodními označeními, jako jsou patenty, autorská práva nebo práva k průmyslovým vzorům, jež nemají v prvé řadě identifikační funkci, ale chrání technické či umělecké počiny nebo vzhled něčeho. Níže je uvedeno několik příkladů věcí, které se zabývaly tím, zda je právo označením pro účely čl. 8 odst. 4 CTMR. Starší právo Č. věci JOSE PADILLA (autorské právo) T-255/08 Soudní dvůr shledal, že autorská práva nemohou představovat označení užívané v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR. Ze systematiky článku 53 CTMR totiž vyplývá, že autorské právo není takovýmto označením. Uvedený článek 53 ve svém odst. 1 písm. c) CTMR stanoví, že se ochranná známka Společenství prohlásí za neplatnou, pokud existuje starší právo uvedené v čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení a jsou splněny podmínky stanovené v tomto odstavci. Odstavec 2 písm. c) téhož článku CTMR stanoví, že ochranná známka Společenství se rovněž prohlásí za neplatnou, může-li být její užívání zakázáno na základě jiného staršího práva, zejména práva autorského. Z toho plyne, že autorské právo nenáleží ke starším právům podle čl. 8 odst. 4 CTMR. Starší právo Č. věci Dr. No (autorské právo) T-435/05 Krom toho z čl. 8 odst. 4 ve spojení s čl. 53 odst. 2 CTMR vyplývá, že ochrany stanovené autorským právem se nelze dovolávat v rámci námitkového řízení, ale pouze v rámci řízení o prohlášení neplatnosti dotčené ochranné známky Společenství (bod 41). Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 7

8 Starší práva Č. věci a B ((průmyslové) vzory Společenství) (Průmyslové) vzory jsou formou duševního vlastnictví, která se týká ozdobných nebo estetických aspektů vzhledu výrobku. (Průmyslové) vzory se považují za výsledek tvůrčí činnosti, který je třeba chránit před neoprávněným kopírováním nebo napodobováním třetími stranami s cílem zajistit přiměřenou návratnost investic. Jsou chráněny jako duševní vlastnictví, ale nejsou obchodními identifikátory ani obchodními označeními. (Průmyslové) vzory tedy nejsou způsobilé jako označení užívaná v obchodním styku pro účely čl. 8 odst. 4 CTMR Obchodní názvy Obchodní názvy jsou názvy užívané k označení podniků na rozdíl od ochranných známek, které označují výrobky nebo služby vyráběné či uváděné na trh konkrétním podnikem. Obchodní názvy nejsou nutně totožné s názvem společnosti nebo obchodním názvem zapsaným v obchodním či podobném rejstříku, jelikož obchodní názvy mohou zahrnovat jiné nezapsané názvy jako označení, které označuje a odlišuje určité zařízení. Obchodní názvy jsou chráněny jako výlučná práva ve všech členských státech. Podle článku 8 Pařížské úmluvy požívají obchodní názvy ochrany, aniž by bylo nutné je zapsat. Vyžadují-li národní právní předpisy zápis národních obchodních názvů, příslušné ustanovení vzhledem k článku 8 Pařížské úmluvy neplatí pro obchodní názvy vlastněné státním příslušníkem jiné smluvní strany Pařížské úmluvy. To platí také pro státní příslušníky smluvních stran Dohody WTO. Pokud jde o uplatňování čl. 8 odst. 4 CTMR u obchodních názvů, v případech, kdy je obchodní název uplatňován na základě zákona jednoho z členských států, kde je podmínkou vymáhání práv k obchodnímu názvu zápis, bude úřad tento požadavek uplatňovat, bude-li namítající státním příslušníkem téhož členského státu, ale ve všech ostatních případech jej uplatňovat nebude, neboť by šlo o porušení ustanovení článku 8 Pařížské úmluvy. Příklady: Věc R 1714/2010-4, kde byl uplatňován španělský obchodní název JAMON DE HUELVA Názvy společností Název společnosti je úřední označení podniku, ve většině případů zapsané v příslušném národním obchodním rejstříku. Ustanovení čl. 8 odst. 4 CTMR vyžadují prokázat skutečné užívání, i když národní právo poskytuje majiteli tohoto názvu právo zakázat užívání pozdější ochranné známky na základě samotného zápisu. Je-li však podle národního práva nezbytným Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 8

9 předpokladem ochrany zápis, musí být také prokázán. Jinak by neexistovalo žádné národní právo, jež by osoba, která námitky vznesla, mohla uplatnit. Příklady: Rozsudek ze dne , T-485/07, O-live(obrazová ochranná známka), kde byl uplatňován španělský obchodní název OLIVE LINE, a věc R 0021/2011-1, kde byl uplatňován francouzský název společnosti MARIONNAUD PERFUMERIES Názvy domén Název domény je kombinace typografických znaků, která odpovídá jedné nebo několika číselným IP adresám používaným k označení konkrétní internetové stránky či skupině internetových stránek. Jako takový funguje název domény jako adresa, která odkazuje na konkrétní umístění na internetu (oami.europa.eu) nebo na adresu elektronické pošty (@oami.europa.eu). Názvy domén jsou zapsány u organizací nebo obchodních subjektů nazývaných správci názvů domén. Ačkoli název domény je jedinečný a může být cenným obchodním majetkem, zápis názvu domény sám o sobě není právem duševního vlastnictví. Těmito zápisy nevzniká žádná forma výlučného práva. Místo toho se zápisem v této souvislosti rozumí smluvní dohoda mezi držitelem názvu domény a správcem názvů domén. Práva, která mohou být podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR, však mohou vzniknout užíváním názvu domény. K tomu může dojít, jestliže užívání názvu domény znamená, že název je podle použitelných národních právních předpisů chráněn jako nezapsaná ochranná známka nebo obchodní identifikátor. Příklady: Věc R 0275/2011-1, kde byla uplatňována práva na základě užívání německého názvu domény lucky-pet.de, a věc B , kde byla uplatňována práva založená na užívání francouzského názvu domény Helloresto.fr Názvy děl Názvy časopisů a jiných publikací nebo názvy podobných kategorií děl, jako jsou filmy, televizní seriály atd., spadají pod čl. 8 odst. 4 CTMR, pouze jsou-li podle použitelných národních právních předpisů chráněny jako obchodní identifikátory. Skutečnost, že proti pozdější ochranné známce lze podle příslušných národních právních předpisů uplatnit autorské právo k názvu díla, nemá pro účely čl. 8 odst. 4 CTMR význam. Jak je uvedeno výše, i když právo k autorskému právu lze použít k prohlášení CTM za neplatnou podle čl. 53 odst. 2 CTMR, do rozsahu působnosti čl. 8 odst. 4 CTMR spadá, pouze má-li název identifikační funkci a slouží-li jako obchodní identifikátor. Mají-li být tedy tato práva uplatněna v souvislosti s námitkovým řízením podle čl. 8 odst. 4 CTMR, musí národní právo předpokládat ochranu, která je nezávislá na ochraně uznávané autorským právem (rozsudek ze dne , T-435/05, Dr. No, body 41 43). Jako u všech práv podle čl. 8 odst. 4 musí být název užíván v obchodním styku. To bude obvykle vyžadovat, aby dílo, ke kterému se název váže, bylo uvedeno na trh. Váže-li se název k službě (například k televiznímu pořadu), musí být tato služba poskytnuta. Budou však existovat případy, kdy ke vzniku práv může postačovat reklama před užíváním a kdy tato reklama bude představovat užívání ve smyslu čl. 8 Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 9

10 odst. 4 CTMR. Ve všech případech musí být název užíván jako údaj o obchodním původu dotyčných výrobků a služeb. Je-li název užíván pouze k označení uměleckého původu díla, toto užívání nespadá do rozsahu působnosti čl. 8 odst. 4 CTMR (rozsudek ze dne , T-435/05, Dr. No, body 25 31). Příklad: Věc R 0181/2011-1, kde byl uplatňován název časopisu ART Zeměpisná označení Zeměpisná označení se užívají k označení původu výrobků z konkrétního regionu nebo místa. Pro obecný přehled zeměpisných označení viz metodické pokyny, část B, Průzkum, oddíl 4, Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu a Kolektivní ochranné známky, bod 2.09 týkající se čl. 7 odst. 1 písm. j) CTMR a bod 2.10 týkající se čl. 7 odst. 1 písm. k) CTMR. V závislosti na kontextu, jak je popsáno níže, může výraz chráněné zeměpisné označení (dále jen CHZO ) zahrnovat výrazy označení původu a rovnocenné výrazy a v této kapitole je používán k odkazování na CHZO obecně. CHZO jsou v EU chráněna různými způsoby (národní právo, právo EU, mezinárodní dohody) a vztahují se na různé oblasti výrobků (například na potraviny nebo řemeslně vyrobené předměty). Tento oddíl určuje typy CHZO, která mohou sloužit jako právoplatný podklad námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR Starší práva odvozená z právních předpisů EU Na úrovni EU existuje ochrana CHZO pro tyto kategorie výrobků: 1. některé potraviny a některé nepotravinářské zemědělské produkty (podle nařízení č. 1151/2012 2, dále jen nařízení o potravinách ); 2. vína a šumivá vína (podle nařízení č. 1308/2013 3, dále jen nařízení o vínech ) a 3. lihoviny (podle nařízení č. 110/2008 4, dále jen nařízení o lihovinách ). Charakter dotčených označení je v podstatě stejný, byť přesná definice výrazů se v jednotlivých právních předpisech liší. Starší práva, která jsou zapsaná nebo přihlášená jako CHZO podle výše uvedených nařízení (jež mohou dokonce zahrnovat CHZO z třetích zemí), mohou představovat označení užívané v obchodním styku podle čl. 8 odst. 4 CTMR a mohou být platným podkladem námitek, pokud majiteli umožňují zabránit užívání pozdější známky. Jejich schopnost zabránit užívání upravují příslušná ustanovení nařízení citovaných výše (článek 13 nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 nařízení o vínech a článek 16 nařízení o lihovinách). 2 Nahrazené a zrušené nařízení č. 510/2006, které nahradilo a zrušilo nařízení č. 2081/92. 3 Nahrazené a zrušené nařízení č. 1234/2007, které kodifikací prostřednictvím nařízení č. 491/2009 začlenilo nařízení č. 479/2008, jež bylo zároveň zrušeno. 4 Nahrazené a zrušené nařízení č. 1576/89. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 10

11 V této souvislosti je důležité rozlišovat uvedená ustanovení, která brání užívání, od ustanovení, jež brání zápisu 5 ochranné známky a jež nejsou podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR. Za účelem odůvodnění svého práva musí namítající poskytnout úřadu potřebné skutečnosti a důkazy týkající se existence takového práva. Pouhý výpis z příslušných internetových databází EU (DOOR, E-Bacchus nebo E-Spirit-Drinks) či v případě lihovin výňatek z přílohy III nařízení o lihovinách nestačí, jelikož neobsahují dostatečné údaje k určení všech příslušných náležitostí staršího práva (např. nárok namítajícího nebo výrobky chráněné CHZO). Namítající musí úřadu v každém případě poskytnout opisy zveřejnění a zápisu CHZO v Úředním věstníku, a pokud tyto dokumenty neobsahují dostatečné informace o nároku namítajícího, další doklady, jež dokazují jeho nárok vznést námitky jako majitel nebo osoba, která je oprávněna uplatňovat toto právo podle příslušných národních právních předpisů (čl. 41 odst. 1 písm. c) CTMR a pravidlo 19 odst. 2 prováděcích nařízení o ochranné známce Společenství (dále jen CTMIR )). V této souvislosti viz rozhodnutí ze dne , R1825/2012-4, Dresdner StriezelGlühwein / Desdner Stollen, bod 37. Systém EU týkající se ochrany CHZO potravin, vín a lihovin je vyčerpávající a nahrazuje vnitrostátní ochranu uvedených výrobků. To vyplývá ze zjištění Soudního dvora v rozsudku ze dne , C-478/07, Budějovický Budvar, body Zde Soudní dvůr shledal, že cílem nařízení č. 510/2006 (předchůdce současného nařízení o potravinách) je stanovit jednotný a výlučný systém ochrany CHZO zemědělských výrobků a potravin, který nahrazuje národní zákony týkajících se příslušných výrobků 6. Ačkoli se Soudní dvůr konkrétně nevyslovil k vyčerpávajícímu charakteru nařízení o vínech a o lihovinách, musí platit táž zásada, protože obsahují ustanovení věcně podobná nařízení o potravinách a mají ve vztahu k příslušným výrobkům tentýž účel Starší práva odvozená ze zákonů členských států Některá CHZO odvozená ze zákonů členských států mohou být podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR. Nicméně z důvodů uvedených výše v oblastech potravin, vín a lihovin je ochrana na úrovni EU vyčerpávající, což znamená, že námitky podle čl. 8 odst. 4 CTMR v těchto oblastech nemohou vycházet z národních práv. Je tomu tak proto, že systém ochrany EU, který zahrnuje výše uvedená nařízení, má přednost před národní ochranou CHZO potravin, vín a lihovin a nahrazuje ji. CHZO pro některé potraviny 7 a některé nepotravinářské zemědělské výrobky 8 (stanovené v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie SFEU a v příloze I nařízení o potravinách), vína a výrobky z révy vinné 9 (stanovené v příloze VII části 2 5 Článek 14 nařízení o potravinách, článek 102 nařízení o vínech a článek 23 nařízení o lihovinách. 6 Pro další informace viz metodické pokyny, část B, Průzkum, oddíl 4, Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu a Kolektivní ochranné známky, bod 2.09 týkající se čl. 7 odst. 1 písm. j) CTMR a bod 2.10 týkající se čl. 7 odst. 1 písm. k) CTMR. 7 Např. maso, sýr, sladké pečivo, jedlé oleje, zelenina, ovoce, nápoje vyrobené z rostlinných výtažků, ocet (včetně vinného octa), nezpracovaný tabák, pivo, cukrovinky. 8 Např. vlna, kůže, vonné silice. 9 Např. víno, šumivé víno, likérové víno, vinný mošt, nikoli však vinný ocet. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 11

12 nařízení o vínech) a lihoviny 10 (stanovené v příloze II nařízení o lihovinách), která jsou chráněna podle národních zákonů, tedy nejsou řádným důvodem pro vznesení námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR. U uvedených výrobků namítající musí při vznesení námitek uplatnit příslušné právní předpisy EU. Nicméně pokud pro kategorii výrobků (např. řemeslně vyrobené předměty) neexistuje jednotná ochrana EU, mohou být CHZO chráněná podle národních zákonů podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR (třeba ČESKÝ PORCELÁN / FINE BOHEMIAN CHINA pro křišťálové zboží) Starší práva odvozená z mezinárodních dohod Mají-li být námitky podle čl. 8 odst. 4 CTMR na základě práva odvozeného z jakékoli mezinárodní dohody úspěšné, musí být ustanovení podle mezinárodní dohody přímo použitelná a musí majiteli CHZO umožňovat podniknout přímá právní opatření s cílem zakázat užívání pozdější ochranné známky. Co se týče poslední podmínky, mezinárodní dohody nemají vždy přímý účinek. To závisí na charakteristice samotné dohody a na tom, jak je v příslušné jurisdikci vykládána. Úřad se například domnívá, že přímý účinek nemají ustanovení Lisabonské dohody (zejména články 3 a 8). Jak výslovně uvádí článek 8 Lisabonské dohody, určit, jaký typ právních kroků lze provádět, rozsah jejich působnosti a to, zda tyto právní kroky umožňují majiteli označení původu zakázat užívání pozdější ochranné známky, musí příslušné národní právní předpisy. Proto musí být v těchto případech uvedeny nutné národní právní předpisy, jelikož se jedná o nezbytnou složku, aby mohl namítající prokázat, že dotyčné CHZO může zabránit užívání pozdější známky a že namítající je podle právních předpisů, jímž se uvedené právo řídí, oprávněna toto právo uplatňovat. Mezinárodní dohody uzavřené EU CHZO odvozená z dohod mezi EU a třetími zeměmi lze uplatnit podle čl. 8 odst. 4 CTMR, udělují-li ustanovení těchto dohod CHZO konkrétní oprávněné osobě nebo přesné třídě uživatelů, kteří mají přímý nárok 11. Mezinárodní dohody uzavřené členskými státy včetně Lisabonské dohody 12 Z důvodů uvedených v bodě výše nelze uplatnit CHZO chráněná podle mezinárodní dohody uzavřené členskými státy (buď mezi členskými státy, nebo s třetími zeměmi) jakožto starší právo podle čl. 8 odst. 4 CTMR, zasahuje-li do vyčerpávajícího charakteru práva EU v příslušných oblastech (v současnosti potraviny, vína a lihoviny). Ve věci C-478/07, Budějovický Budvar, se Soudní dvůr zabýval vyčerpávajícím charakterem práva EU v souvislosti s CHZO pocházejícími z členských států. Podle výkladu úřadu toto pravidlo tím spíše platí pro CHZO z třetích zemí v příslušných 10 Např. obilný destilát, vinný destilát, ovocný destilát, brandy, likéry, whisky, gin. 11 CHZO z třetích zemí lze také zapsat na úrovni EU podle nařízení o potravinách, o vínech a o lihovinách. 12 Některé členské státy (Bulharsko, Česká republika, Francie, Maďarsko, Itálie, Portugalsko a Slovensko) jsou smluvními stranami Lisabonské dohody o ochraně označení původu a jejich mezinárodního zápisu z roku 1958 (revidované ve Stockholmu v roce 1967 a změněné dne ). Evropská unie signatářem Lisabonské dohody není. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 12

13 oblastech výrobků, která požívají ochrany na území členského státu na základě mezinárodní dohody uzavřené mezi uvedeným členským státem a zemí mimo EU 13. To platí rovněž pro Lisabonskou dohodu. Lisabonská dohoda vytváří systém mezinárodního zápisu a ochrany pro označení původu (čl. 2 odst. 1). Definice označení původu pro potraviny a nápoje podle této dohody se v podstatě rovná definici označení původu 14 podle nařízení EU. Označení původu chráněná v členském státě na základě Lisabonské dohody tedy nemohou být podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR. Existují jedině tyto výjimky: Mezinárodní dohody, které upravují CHZO, jež se netýkají potravin, vín nebo lihovin. Mezinárodní dohody uzavřené s třetími zeměmi členským státem před jeho přistoupením k EU. Je tomu tak proto, že musí být dodržovány závazky vyplývající z mezinárodní dohody uzavřené členským státem před jeho přistoupením k EU. Členské státy však mají povinnost učinit všechny vhodné kroky k odstranění neslučitelností mezi smlouvou uzavřenou před přistoupením členského státu a Smlouvou (viz výklad článku 307 Smlouvy o založení Evropského společenství, nyní článku 351 SFEU, v rozsudku Soudního dvora ze dne , C-216/01, Budějovický Budvar, body ). Mezinárodní dohody uzavřené s třetí zemí členským státem po jeho přistoupení k EU, ale před vstupem v platnost jednotného systému ochrany EU v uvedených oblastech výrobků. Jelikož jsou členské státy povinny odstranit neslučitelnosti s právem EU, bude úřad uplatňovat poslední dvě výjimky (jež se výlučně týkají CHZO z třetích zemí v oblasti potravin, vín nebo lihovin), pouze pokud namítající výslovně odkáže na výjimku a podloží ji souvislou argumentací a příslušnými důkazy (zejména pokud jde o datum vstupu citované mezinárodní dohody v platnost v členském státě EU, kde je uplatňována ochrana, a o její trvající platnost). Obecná tvrzení namítajícího (například pouhé citování příslušné mezinárodní dohody), nebudou úřadu sama o sobě postačovat k tomu, aby se domníval, že platí jedna z posledních dvou výjimek Rozsah ochrany CHZO Schopnost CHZO zabránit užívání upravují příslušná ustanovení nařízení EU (článek 13 nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 nařízení o vínech a článek 16 nařízení o lihovinách). V této souvislosti je důležité rozlišovat uvedená ustanovení, která brání užívání, od ustanovení, jež brání zápisu 15 ochranné známky a jež nejsou podkladem námitek podle čl. 8 odst. 4 CTMR 16. Podle čl. 8 odst. 4 CTMR lze 13 Jejíž smluvní stranou není EU. 14 Tento výraz je vymezen a vysvětlen v metodických pokynech, části B, Průzkumu, oddíle 4, Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu a Kolektivní ochranné známky, bodě 2.09 týkajícím se čl. 7 odst. 1 písm. j) CTMR a bodě 2.10 týkajícím se čl. 7 odst. 1 písm. k) CTMR. 15 Článek 14 nařízení o potravinách, článek 102 nařízení o vínech a článek 23 nařízení o lihovinách. 16 V tomto smyslu viz bod 78 rozsudku ze dne ve spojených věcech T-60/04 až 64/04, Budějovický Budvar. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 13

14 tedy CHZO uplatnit, jsou-li splněny podmínky stanovené v ustanoveních bránících užívání, a to: Napadenou přihlášku CTM výlučně tvoří celé CHZO či doplňuje slova nebo obrazové prvky (přímé či nepřímé použití) u srovnatelných výrobků nebo i u nesrovnatelných výrobků, pokud CHZO zneužívá dobré jméno chráněného názvu 17. Napadená přihláška CTM obsahuje nebo ji tvoří napodobení či připomenutí CHZO 18. Jiné klamavé údaje a praktiky 19. Podrobné informace o rozsahu ochrany CHZO chráněných podle právních předpisů EU jsou uvedeny v metodických pokynech, části B, Průzkum, oddíle 4, Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu a Kolektivní ochranné známky, bodě 2.09 týkajícím se čl. 7 odst. 1 písm. j) CTMR a bodě 2.10 týkajícím se čl. 7 odst. 1 písm. k) CTMR (např. definice přímého použití, srovnatelných výrobků nebo připomenutí). Ustanovení nařízení EU, která brání užívání, upravují situace, kdy lze uplatnit CHZO u výrobků nebo služeb, jež v rámci průzkumu absolutních důvodů z moci úřední nutně nespadají mezi problematické výrobky a služby v závislosti na příslušných ustanoveních odpovídajících předpisů EU. Například podle čl. 13 odst. 1 písm. a) nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení o vínech a čl. 16 písm. a) nařízení o lihovinách lze CHZO s dobrým jménem uplatnit u výrobků a služeb, které by z moci úřední nebyly nepřijatelné z absolutních důvodů. Rozsah ochrany CHZO chráněných podle jiných předpisů než podle nařízení EU uvedených výše závisí na příslušných ustanoveních. Nicméně ani podle právních předpisů EU, ani podle národních právních předpisů nemůže jít rozsah ochrany CHZO nad rámec toho, co je nutné k zajištění funkce CHZO, přičemž dotyčnou funkcí je označovat konkrétní zeměpisný původ a s ním spojené zvláštní vlastnosti výrobků. Na rozdíl od jiných označení se CHZO neužívají k označení obchodního původu výrobků a nedovolují žádnou ochranu v tomto ohledu. Proto pokud je specifikace přihlášky CTM omezena na výrobky ve shodě se specifikací příslušného chráněného CHZO, je v souvislosti s uvedenými výrobky zajištěna funkce dotyčného CHZO, protože se přihláška CTM vztahuje pouze na výrobky konkrétního zeměpisného původu se zvláštními vlastnostmi, které jsou s ním spojené. Námitky proti přihlášce CTM, která byla řádně omezena, tedy neuspějí. V této souvislosti viz čl. 12 odst. 1 nařízení o potravinách nebo čl. 103 odst. 1 nařízení o vínech. Je-li uplatněno CHZO podle čl. 8 odst. 4 CTMR, musí namítající jako u všech ostatních označení podle tohoto článku prokázat, že označení je užíváno v obchodním styku, jehož význam není pouze místní. Užívání musí být v souladu se základní funkcí takového označení, tedy zaručit spotřebitelům zeměpisný původ výrobků a jejich specifické vlastnosti, ale musí být také prokázáno, že označení bylo užíváno v obchodním styku, tj. jako rozlišovací prvek, který slouží k identifikaci 17 Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. a) nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení o vínech a čl. 16 odst. 1 písm. a) nařízení o lihovinách. 18 Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení o vínech a čl. 16 odst. 1 písm. b) nařízení o lihovinách. 19 Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. c) a d) nařízení o potravinách, čl. 103 odst. 2 písm. c) a d) nařízení o vínech a čl. 16 odst. 1 písm. c) a d) nařízení o lihovinách. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 14

15 hospodářské činnosti vykonávané jeho majitelem (viz rozsudek ze dne , C-96/09P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, body 147 a 149). Dokumenty, které zmiňují CHZO výlučně v neobchodních souvislostech, tedy pro účely čl. 8 odst. 4 CTMR nestačí. 3.3 Požadavky na užívání Má-li být uplatnění čl. 8 odst. 4 CTMR v námitkovém řízení úspěšné, musí být starší práva užívána. V úvahu je nutné vzít dvě různé normy o požadavcích na užívání: národní normu a evropskou normu. Obě normy o požadavcích na užívání se však zřetelně překrývají. Nesmí na ně být nahlíženo samostatně, ale musí být posuzovány společně. To platí zejména pro intenzitu užívání podle národní normy a užívání v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, podle evropské normy Národní norma Národní norma má význam, jelikož vymezuje rozsah ochrany starších práv, která často nejsou snadno rozpoznatelná, a to tím spíš, že jejich ochrana není harmonizována na úrovni EU (viz níže bod 3.4 o rozsahu ochrany). Tato norma určuje existenci národního práva a podmínky ochrany. U nezapsaných ochranných známek a obchodních identifikátorů, které nevyžadují zápis, představuje užívání jedinou věcnou premisu odůvodňující existenci práva, včetně zjištění začátku jeho existence. Národní norma také předepisuje intenzitu užívání podle příslušných národních právních předpisů, která se může pohybovat od pouhého prvního užití v obchodním styku po užívání vyžadující známost nebo dobré jméno. Například právo na nezapsanou ochrannou známku v Dánsku se nabývá pouhým zahájením jejího užívání na dánském území. V Německu se však nezapsaná ochranná známka nabývá užíváním, které vedlo k uznání relevantní veřejností za ochrannou známku (dále jen Verkehrsgeltung ). Podle judikatury vyžadují označení s rozlišovací způsobilostí 20 až 25% známost, kdežto označení postrádající rozlišovací způsobilost musí být známé 50 % relevantní veřejnosti Evropská norma užívání v obchodním styku, jehož význam není pouze místní Existence starší nezapsané ochranné známky nebo jiného označení je podle čl. 8 odst. 4 CTMR dobrým důvodem k námitkám, jestliže označení splňuje mj. podmínku, že musí být užíváno v obchodním styku, jehož význam není pouze místní. Obě podmínky uvedené výše vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 CTMR, a musí být tedy vykládány ve světle práva EU. Společným předmětem obou podmínek stanovených v čl. 8 odst. 4 CTMR je totiž omezit kolize mezi označeními tak, že se zabrání tomu, aby starší právo, které není dostatečně charakteristické, tj. vlivné Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 15

16 a významné v obchodním styku, mohlo bránit zápisu nové ochranné známky Společenství. Taková možnost námitek musí být vyhrazena označením, která jsou skutečně přítomná na svých příslušných trzích (rozsudek ze dne , C- 96/09 P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, bod 157) Užívání v obchodním styku Prvním požadavkem podle čl. 8 odst. 4 CTMR je, že označení musí být užíváno v obchodním styku. Pojem užívání v obchodním styku v souladu s čl. 8 odst. 4 CTMR není stejný jako skutečné užívání v souladu s čl. 42 odst. 2 a 3 CTMR (rozsudek ze dne , T-534/08, Granuflex, body 24 27). Cíle a podmínky související s důkazem o skutečném užívání zapsaných ochranných známek Společenství nebo národních ochranných známek se liší od cílů a podmínek souvisejících s důkazem o užívání označení v obchodním styku uvedeným v čl. 8 odst. 4 CTMR (rozsudek ze dne , T-430/08, Grain Millers, bod 26, a rozsudek ze dne , C- 96/09 P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, bod 143). Užívání tedy musí být vykládáno podle konkrétního typu dotyčného práva. Soudní dvůr rozhodl, že užíváním označení v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR se rozumí užívání označení v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je hospodářská výhoda, a nikoli jako soukromé záležitosti (rozsudek ze dne , C-206/01, Arsenal Football Club, bod 40, rozsudek ze dne , C-48/05, Adam Opel, bod 18, a rozsudek ze dne , C-17/06, Céline, bod 17). Soudní dvůr však také rozhodl, že bezplatné dodávky lze zohlednit za účelem ověření splnění podmínky užívání uplatňovaného staršího práva v obchodním styku, jelikož mohly být prováděny v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je dosažení hospodářských výhod, a sice získání nových odbytišť (rozsudek ze dne , C- 96/09 P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, bod 152). Co se týče doby užívání označení, musí oponent prokázat, že k užívání došlo před podáním přihlášky CTM nebo popřípadě přede dnem vzniku práva přednosti (viz rozsudek ze dne , C-96/09 P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, body ). Starší označení Č. věci BUD C-96/09 P Soudní dvůr se zabýval tím, zda užívání výlučně nebo převážně mezi podáním přihlášky k zápisu a jejím zveřejněním je dostatečné ke splnění požadavku na užívání. Jeden z účastníků tvrdil, že před podáním přihlášky CTM musí dojít pouze k nabytí práva, nikoli k jeho užívání. Soudní dvůr uplatnil totéž časové kritérium jako u nabytí práva a dospěl k závěru, že k užívání musí dojít před podáním přihlášky. Soudní dvůr se domníval, že s ohledem na značnou dobu, která může uplynout mezi podáním přihlášky a jejím zveřejněním, povinnost užívat označení v obchodním styku před podáním přihlášky zaručuje, že uváděné užívání dotčeného označení je skutečným užíváním, a nikoli jednáním, jehož účelem je pouze zabránit zápisu nové ochranné známky (body 166 až 168). V případě nezapsaných označení musí být užívání do vznesení námitek nepřetržité a nepřerušované, neboť jinak není jisté, že práva na nezapsané označení nezanikla. V této souvislosti pravidlo 19 odst. 2 písm. d) prováděcího nařízení o ochranné známce Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 16

17 Společenství (dále jen CTMIR ), výslovně stanoví, že jsou-li námitky založeny na starším právu ve smyslu čl. 8 odst. 4 CTMR, předloží namítající, důkazy o jeho nabytí, pokračující existenci (zvýraznění doplněno) a rozsahu ochrany tohoto práva. Následuje příklad věci týkající se řízení o neplatnosti inter partes. Zdůvodnění a zjištění také platí pro námitky vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 4 CTMR lze uplatnit jak v námitkovém řízení, tak v řízení o neplatnosti. Starší označení BAMBOLINA (nezapsaná známka v řadě členských států) Č. věci Rozhodnutí 3728 C o výmazu (potvrzeno rozhodnutím odvolacího senátu ve věci R 1822/ a rozsudkem ve věci T-581/11) Z důkazů vyplývalo užívání nezapsané ochranné známky v obchodním styku po dobu tří let, která nezahrnovala poslední dva roky před datem podání návrhu na prohlášení neplatnosti. Zrušovací oddělení rozhodlo, že starší nezapsané označení, o které se návrh na prohlášení neplatnosti opírá, musí být užíváno v době podání návrhu. Protože u těchto označení představuje užívání věcný předpoklad, který odůvodňuje existenci práva, musí tentýž věcný předpoklad stále existovat a být prokázán k datu podání návrhu na prohlášení neplatnosti (body rozhodnutí o výmazu). Senát zjištění zrušovacího oddělení potvrdil a dodal, že pravidlo 19 odst. 1 a odst. 2 písm. d) CTMIR stanoví, že jsou-li námitky založeny na čl. 8 odst. 4 CTMR, musí být ve lhůtě poskytnuté úřadem k předložení nebo doplnění skutečností, důkazů či argumentů na podporu námitek uvedeny mj. důkazy o pokračující existenci daného práva. Neprokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany starší známky nebo práva v uvedené lhůtě povede k zamítnutí námitek jako neodůvodněných (pravidlo 20 odst. 1 CTMIR). Podle názoru senátu platí tato pravidla mutatis mutandis (tj. přiměřeně) v řízení o prohlášení neplatnosti (bod 15 rozhodnutí odvolacího senátu). Požadavek, aby bylo označení užíváno v obchodním styku, musí být, jak je uvedeno výše, vykládán ve světle práva EU. Je nutné jej odlišovat od požadavků stanovených podle použitelných národních zákonů, které mohou stanovit zvláštní požadavky, pokud jde o intenzitu užívání. Evropský požadavek na užívání předepsaný čl. 8 odst. 4 CTMR platí nezávisle na tom, zda národní právo povoluje zákaz pozdější ochranné známky na základě samotného zápisu označení, tj. bez jakéhokoli požadavku na užívání. Následuje příklad, kdy se namítající opíral o zápis obchodního názvu na národní úrovni, ale neprokázal, že označení je užíváno v obchodním styku: Starší označení Č. věci NACIONAL (portugalský název zařízení) R 693/ Podle čl. 8 odst. 4 CTMR skutečnost, že namítající mohl v souladu s portugalským právem nabýt výlučná páva nepochybně vykonatelná proti pozdějším ochranným známkám na základě zápisu názvu zařízení, ji nezbavuje povinnosti prokázat, že dotyčné označení je užíváno v obchodním styku, jehož význam není pouze místní. Pouhá skutečnost, že označení je zapsáno v souladu s příslušnými portugalskými právními předpisy, sama o sobě k uplatnění čl. 8 odst. 4 CTMR nepostačuje (body 20 26). V závislosti na použitelných národních právních předpisech může mít namítající, povinnost prokázat nejen to, že označení, o něž se opírá, je užíváno v obchodním styku (což je, jak bylo uvedeno, požadavek podle práva EU), ale také že je zapsáno u příslušných národních orgánů. Nestačilo by splnit evropský požadavek na užívání v obchodním styku, není-li splněn požadavek na zápis. Podle některých národních Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 17

18 zákonů však lze uplatnit práva na název společnosti, je-li název společnosti užíván, před zápisem subjektu do obchodního rejstříku. Následuje příklad, kdy namítající uplatnil starší práva na název společnosti užívaný v obchodním styku v Německu, jenž v době podání napadené přihlášky CTM nebyl zapsán: Starší označení Č. věci Grain Millers GmbH & Co. KG (německý název společnosti) T-430/08 Namítající uplatňoval podle čl. 8 odst. 4 CTMR název společnosti Grain Millers GmbH & Co. KG užívaný v obchodním styku v Německu pro mouku, zejména pšeničnou mouku a žitnou mouku. Namítající tedy uplatňoval název GmbH (Gesellschaft mit beschränkter Haftung, česky společnost s ručením omezeným ). Přihlašovatel tvrdil, že podle čl. 11 odst. 1 německého zákona o společnostech s ručením omezeným (GmbH Gesetz) společnost s ručením omezeným před svým zápisem neexistuje a že namítající tedy nemá nárok opírat se na podporu svých námitek o obchodní název svého podniku, protože společnost byla zapsána až po podání napadené přihlášky CTM. Tribunál zaujal jiný názor a rozhodl, že podle judikatury německých soudů existuje právo na název podniku podle 5 odst. 2 zákona Markengesetz od prvního užití v obchodním styku, aniž by bylo povinné ji zapsat (bod 36). Označení je užíváno v obchodním styku, je-li užíváno v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je hospodářská výhoda, a nikoli jako soukromá záležitost. Úřad tedy námitky zamítne, nebude-li uplatňované označení skutečně užíváno. Následují příklady, kdy namítající tento základní požadavek nesplnil: Starší označení Č. věci Octopussy (název filmu) R 526/ Namítající jen předložila obecné informace, jež vysvětlily obsah filmu, jeho postavy, hrubá čísla, videonabídky na internetu a reklamy bez podrobností o příslušném trhu. Údaje týkající se obratu jsou rovněž nedostatečné, protože jsou příliš širokým a obecným odkazem na činnosti provozované namítajícím a neuvádějí oblast činnosti ani dotčená území. Ze stejného důvodu údaje z periodika týkající se příjmů ze vstupného na film nemají vliv na užívání označení v Německu. Ostatní články z tisku předložené namítajícím se týkají témat, jež neumožňují prokázat užívání označení v uvedených členských státech. Licenční dohody o reklamním prodeji nejsou důkazem o užívání označení jako názvu filmu. A konečně, pouhá skutečnost, že film byl celosvětově úspěšný, nemůže nahradit povinnost namítajícího předložit konkrétní důkazy v souvislosti s členskými státy, v nichž uplatňuje ochranu podle čl. 8 odst. 4 CTMR (bod 26). Starší označení Č. věci lucky-pet.de (německý název domény) R 275/ Namítající uplatňoval podle čl. 8 odst. 4 CTMR název domény lucky-pet.de užívaný v obchodním styku v Německu pro podložky pro zvířata; maloobchodní služby související s potřebami pro domácí zvířata. Nebylo prokázáno, že význam užívání domény pro uplatňované výrobky a služby nebyl pouze místní. Poskytnuté faktury a katalog pouze uvádějí internetovou adresu Nedokazují však, že internetová stránka je navštěvována, a pokud ano, v jaké míře. Žádný dokument ani neuváděl, ani neprokázal, kolik lidí internetovou stránku navštívilo a objednalo si výrobky elektronickou poštou (bod 31). Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 18

19 Význam užívání Práva, která spadají pod čl. 8 odst. 4 CTMR, lze uplatnit, jen není-li význam jejich užívání pouze místní. Tento požadavek platí pro všechna práva v rozsahu působnosti čl. 8 odst. 4 CTMR, tj. jak pro nezapsané ochranné známky, tak pro jiné obchodní identifikátory. Majitelé práv, jejichž užívání má pouze místní význam, si podle článku 111 CTMR ponechají svá výlučná práva dle použitelných národních právních předpisů. Odpovědí na otázku, zda význam užívání nezapsaného označení není pouze místní, bude uplatnění jednotné evropské normy. Tribunál rozhodl, že význam označení užívaného k označení konkrétních obchodních činností musí být stanoven v souvislosti s identifikační funkcí uvedeného označení. Toto posouzení vyžaduje zohlednit zaprvé zeměpisný rozměr významu označení, to znamená území, na kterém je užíváno k označení hospodářské činnosti svého majitele, jak to vyplývá z doslovného výkladu čl. 8 odst. 4 CTMR. Zadruhé je třeba zohlednit hospodářský rozměr významu označení, který je posuzován s ohledem na dobu, po kterou plnilo svou funkci v obchodním styku a na intenzitu jeho užívání, s ohledem na okruh příjemců, mezi nimiž se dotčené označení stalo známým jakožto rozlišovací prvek, a sice spotřebitele, soutěžitele, případně dodavatele, nebo také s ohledem na šíření označení, například prostřednictvím reklamy nebo na internetu (rozsudek ze dne ve spojených věcech T-318/06 až T-321/06, GENERAL OPTICA, body 36 37, a rozsudek ze dne , T-534/08, GRANUflex, bod 19). Soudní dvůr objasnil, že význam označení tedy nemůže záviset pouze na zeměpisném rozsahu jeho ochrany, protože kdyby tomu tak bylo, označení, u něhož není rozsah ochrany pouze místní, by pouze na základě této skutečnosti mohlo zabránit zápisu ochranné známky Společenství, a to i kdyby bylo užíváno v obchodním styku pouze okrajově. Označení musí být užíváno dostatečně významným způsobem v obchodním styku a mít zeměpisný rozsah, který není pouze místní, to znamená, že pokud lze považovat území ochrany tohoto označení za jiné než místní, k tomuto užívání dochází na podstatné části tohoto území (rozsudek ze dne , C-96/09 P, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, body ). Nelze však předem abstraktně stanovit, která část území musí být použita k prokázání toho, že význam užívání označení není pouze místní. Význam označení tedy musí být posuzován in concreto podle okolností každého případu. Kritérium nejen místního významu znamená tedy víc než jen zeměpisný průzkum. Musí být také vyhodnocen hospodářský dopad užívání označení. Je nutné posoudit tyto prvky, kterých se také musí týkat důkazy: a) intenzitu užívání (prodej pod označením); b) délka užívání; c) rozšíření výrobků (místo, kde se nacházejí odběratelé); d) reklamu pod označením a sdělovací prostředky využívané k uvedené reklamě, včetně šíření reklamy. Metodické pokyny týkající se průzkumu prováděného úřadem, část C, Námitky strana 19