Masarykova univerzita Pedagogická fakulta RIGORÓZNÍ PRÁCE

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta RIGORÓZNÍ PRÁCE Brno 2011 Lubor Lacina

2 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů) Rigorózní práce Brno 2011 Vypracoval: Mgr. Lubor Lacina

3 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem rigorózní práci vypracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne:

4 Obsah Autoreferát rigorózní práce 8 Resumé Úvod vymezení pracovního záměru Historický přehled Koncentrační tábory nacistického režimu Tábor Reichenau historický přehled Tábor Gablonz historický přehled Tábor Morchenstern historický přehled Stručný přehled historického vývoje Liberce pod nacistickou nadvládou Výuka dějin druhé světové války v Národním vzdělávacím programu a kurikulárních dokumentech Rámcový a školní vzdělávací program a výuka dějin druhé světové války na II. stupni základních škol a gymnáziích Kurikulární dokumenty jako vymezení vzdělávacího obsahu Klíčové kompetence jako soubor hodnot Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 63 (RVP ZV) Principy RVP ZV Tendence ve vzdělávání navozované a podporované RVP ZV Vzdělávací oblasti RVP ZV Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis 68

5 Vyučovací okruh Moderní doba a zasazení výuky dějin druhé světové války v něm Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) Principy RVP G Vzdělávací oblasti RVP G Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Začlenění RVP, ŠVP G do vyučování o druhé světové válce v muzejní expozici Projektová výuka jako vyspělá forma aktivizujícího vyučování a jeho využití v muzejní pedagogice Zásadní změna v pojetí pedagogického záměru a praxe Projektové vyučování Hodnocení projektu jako prezentace práce jeho účastníků Aktivizující formy výuky a projektové vyučování v praxi 89 muzejní pedagogiky Stopy II. světové války realizovaný projekt v Jablonce 91 nad Nisou Pedagogická praxe ve vybraných muzejních zařízeních Spolková republika Německo Památník Bergen-Belsen Památník Buchenwald Památník Dachau Památník Flossenbürg Památník Mittelbau-Dora Památník Neuengamme Památník Ravensbrück Památník Sachsenhausen Rakousko Památník Mauthausen-Gusen Francie Památník Natzweiler-Struthof 107

6 Polsko Památník Stutthof Pamětní místo a muzeum Osvětim-Březinka Památník Majdanek Památník Belzec Památník Treblinka Památník Chelmno Česká republika Památník Terezín Památník Lidice Židovské muzeum v Praze Muzeum Romské kultury v Brně Pietní místa a areály bývalých pobočných táborů 126 KT Groß-Rosen na Jablonecku pedagogický záměr Lokalita Rychnov u Jablonce nad Nisou Umístění a dostupnost Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou Vybavenost infrastrukturou Pedagogické působení v lokalitě Program pro 2. stupeň základní školy Program pro gymnázia Lokalita Jablonec nad Nisou Rýnovice Umístění a dostupnost Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou Vybavenost infrastrukturou Pedagogické působení v lokalitě Rýnovice Program pro 2. stupeň základní školy Program pro gymnázia 139

7 5. Památník nacistického barbarství v Liberci a jeho pedagogická praxe Stručný historický přehled Expozice památníku, pedagogický záměr a praxe, srovnání se současnou výstavní činností Záměr expozic Stálá expozice Muzeum nacistického barbarství v Liberci Krátkodobá expozice Liberec v sevření hákového kříže Okolnosti vzniku a trvání expozic Stálá expozice Muzeum nacistického barbarství v Liberci Krátkodobá expozice Liberec v sevření hákového kříže Obsah expozic Stálá expozice Muzeum nacistického barbarství v Liberci ve vrcholné fázi Krátkodobá expozice Liberec v sevření hákového kříže Pedagogické záměry a praxe expozic Stálá expozice Muzeum nacistického barbarství v Liberci Krátkodobá expozice Liberec v sevření hákového kříže Rámcový přehled komentované prohlídky pro střední 166 a základní školy 6. Pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec a jejich využití pro pedagogickou praxi Pedagogický záměr Příloha CD Závěr Přehled použitých pramenů, literatury, internetových zdrojů Přílohy (na CD-rom) Pietní místa příloha CD Pracovní listy pietní místa Pracovní materiály pobočné tábory

8 8 Autoreferát rigorózní práce Rigorózní práce Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů) si klade za cíl prezentovat výsledky tří výše uvedených šetření jako materiál pro praxi pedagogů v libereckém regionu. Předkládá výsledky týkající se dějin poboček koncentračního tábora Groß- Rosen v Jablonci nad Nisou Rýnovicích a Rychnově u Jablonce nad Nisou, navrhuje aktivizující výuku na pietních místech uvedených táborů a nabízí přehled pedagogické praxe na vybraných pietních místech ve střední Evropě; předkládá přehled drobných pietních míst (pomníčků, hrobů atd.) spojených s událostmi druhé světové války v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec ve formě katalogu s hypertextovými odkazy na CD-romu; srovnává expozici Památníku nacistického barbarství v Liberci ( ) se současnou prezentací tématu na půdě Severočeského muzea, součástí jehož fondů jsou položky z bývalého památníku. Zároveň stručně analyzuje zasazení výuky druhé světové války v závazných dokumentech státní správy. Téma druhá světová válka je častým předmětem odborného i laického studia. Místní šetření, přinášející řadu výsledků v poznání dějin období (1933) , jsou však zřídka zpracovávána jako pedagogický materiál pro místní poznání dějin i nebezpečí krize demokracie a principů občanské společnosti, přestože takový převod a zasazení do místních poměrů může žákům základních a studentům středních škol přinést nový a osobnější pohled na problematiku a může je k tématu přiblížit. Tato rigorózní práce se pokouší o takové přiblížení se zaměřením na místní a regionální dějiny. Výsledkem práce je pokud možno široká analýza dostupných pramenů a literatury k výše uvedeným tématům, jejich průmět do pedagogické praxe a vytvoření podpůrného materiálu pro učitele. Informační základna, nabízená ve výsledcích této rigorózní práce má pedagogům nabídnout podporu pro výuku

9 9 v místních, pro žáky a studenty konkrétních a osobně blízkých podmínkách. V návrhu aktivizující výuky na místech bývalých pobočných koncentračních táborů mají navíc pedagogové získat možnost alternativy za exkurze do vzdálených pietních míst (nejčastěji Terezín, Osvětim), která jsou dnes běžnou praxí ve výuce dějin druhé světové války. Tři terénní, archivní a muzejní šetření, prezentovaná v této práci, nemají zůstat osamocenou jednotkou, nýbrž mají být dílčí částí v souhrnu aktivit, jejímiž dalšími položkami má být výstavní a publikační činnost a v první řadě pedagogické působení ve smyslu muzejní pedagogiky. Zásadním přáním pak je přispět k posílení principů demokracie a humanismu a prevence sociálněpatologických jevů antisemitismu, rasismu a xenofobie ve společnosti.

10 10 Resumé Rigorózní práce Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů) shrnuje závěry výzkumů, týkajících se dějin druhé světové války v libereckém regionu a nabízí jejich výsledky jako informační a praktický materiál pro regionální pedagogy. Sleduje dějiny dvou poboček koncentračního tábora Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci nad Nisou Rýnovicích a nabízí půldenní výukový program na místě; popisuje expozici Památníku nacistického barbarství v Liberci ( ) a srovnává ho s prezentací stejného tématu v roce 2010; předkládá seznam pietních míst spojených s druhou světovou válkou v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec a s hypertextovými odkazy jej předkládá na CD-romu. Práce také analyzuje závazné rámcové a individuální školní vzdělávací plány, respektive sleduje tři daná témata zasazená v jejich obsahu. Summary This rigorous work Contribution to education of the World War II history in Liberec and Jablonec nad Nisou region (Three field surveys of the North- Bohemian Museum in Liberec and pedagogical use of their conclusions) sumps up conclusions of research connected with the World War II History in Liberec region and offers their results and informational and practical material for region educators. It observes history of two concentration camp Groß- Rosen extentions in Rychnov u Jablonce nad Nisou and in Jablonec nad Nisou Rýnovice and offers a half-day educational programme at the place. It describes exposition of Nazi Crimes Memorial in Liberec ( ) and compares it with presentation of the same topic in It brings up the list of reverent places connected with World War II in Jablonec nad Nisou and Liberec region and brings it up together with hyperlinks on CD-ROM. The work also analyses General and Individual Education Plan, let s say three followed topics set in their contain.

11 11 1. Úvod vymezení pracovního záměru V letech 2009 a 2010 proběhla v rámci výzkumné činnosti Severočeského muzea v Liberci tři rozsáhlá terénní šetření, týkající se válečných události na Liberecku a Jablonecku (tzn. na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou). Prvním a zásadním z nich byl výzkum ve věci vyhledávání a katalogizace pozůstatku provizorních ubytovacích kolonií z období druhé světové války, tzv. táborů různého typu pracovních, nuceného nasazení, koncentračních, táborů nacistických organizací Hitlerjugend a RAD, provizorních ubytovacích kolonií pro oběti bombardování a přesídlence v rámci tzv. Generálního plánu Východ a dalších. 1 Zvýšená pozornost během tohoto šetření byla věnována dvěma pobočným táborům koncentračního tábora Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci nad Nisou Rýnovicích a pracovním táborům v jejich bezprostřednímu okolí. Dosavadními výstupy z šetření jsou sběr písemného a fotografického materiálu, navázání kontaktu a spolupráce s regionálními badateli, publikování dosavadních výsledků na výstavě Severočeského muzea Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa), regionální přednášková činnost, do budoucna je pak v plánu vydání katalogu v rámci taktéž plánované výstavy Nacistické koncentrační tábory na území dnešní České republiky a využití získaných poznatků pro pedagogickou činnost. Současným pedagogickým výstupem z šetření je v této práci souhrn základních poznatků z literatury i vlastní badatelské činnosti o systému nacistických koncentračních táborů, jejich genezi před rokem 1939 i ve válečných letech. Podrobně je pak zpracována historie pobočných táborů KT Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou, v Jablonci nad Nisou Rýnovicích a ve Smržovce, z nichž první dva jsou i předmětem pedagogického záměru, který je jedním z klíčových bodů této práce. Má nabídnout alternativu pro regionální pedagogy, kteří v rámci výuky o krizi občanské společnosti ve 30. letech 20. století, antisemitismu, holocaustu a druhé světové válce a v rámci prevence sociálně-patologických společenských 1 Šetření prováděli zaměstnanci Severočeského muzea Ivan Rous a Lubor Lacina. Ti také zpracovali a nadále zpracovávají dosavadní výsledky a připravují další fáze výzkumu.

12 12 jevů organizují pro žáky exkurze do památníků na místech spojených s nacistickou perzekucí, nejčastěji do Terezína a Osvětimi. Jako pietní místa ošetřené, přesto dnes částečně zapomenuté areály bývalých poboček koncentračního tábora Groß-Rosen jsou ideálním místem pro terénní výuku výše popsaných témat s regionálním zaměřením, navíc bez nutnosti překonat mnoho desítek kilometrů jako do také zmiňovaných pamětních míst. Kromě historického výčtu a přehledu literatury, základních praktických informací a návrhu koncepce výuky v místě jsou k dispozici pracovní listy zaměřené na obecná fakta i specifika místa a studijní a pracovní materiál, získaný při sběru informací během terénního šetření, který je v tomto případě dobře využitelný zejména pro studenty gymnázií nebo jiných středních škol. Terénní a archivní šetření, které jsem zpracovával v roce 2009 při přípravě výstavy Liberec v sevření hákového kříže, lze sjednotit pod heslem tzv. Henleinova vila v Liberci. V této budově, která ve válečných letech sloužila jako soukromý byt politického a správního vůdce Říšské župy Sudety Konrada Henleina, byla krátce po skončení války, již v září 1946, otevřena muzejní expozice, dokumentující vzestup a vládu nacismu, jeho záměry a praxi, zaměřovala se na zločinnou stránku režimu a vše dokládala v expozici složené z písemných, fotografických a četných trojrozměrných materiálů. Vzhledem k tomu, že po zrušení expozice v 60. letech 20. století přešel její bývalý fond do sbírek Severočeského muzea, ze které byly pro výstavu Liberec v sevření hákového kříže vybírány většinou trojrozměrné předměty, které byly dříve umístěny v expozici Henleinovy vily a navíc z šetření při práci na edici existujících dokumentů ve Státním okresním archivu v Liberci vzešel materiál pro sestavení stručných dějin Památníku nacistického barbarství, jak byla expozice v roce 1946 pojmenována, vznikl dohromady srovnávací materiál, vhodný pro pohled také z hlediska pedagogické praxe. V rámci trvání výstavy Liberec v sevření hákového kříže jsem se věnoval provádění školních kolektivů expozicí se zaměřením na všeobecný i konkrétní vhled do situace, při vhodných příležitostech zaměřený na historické reálie

13 13 místa, odkud školní kolektiv pocházel. 2 Vzhledem k vlastním zkušenostem s touto činností i při přípravě libreta a realizace výstavy a vzhledem k živé paměti objektů pedagogického působení v Památníku nacistického barbarství libereckých občanů staršího a středního věku se tato práce pokusila srovnat dva pohledy na dějinné události z let , na příčiny tehdejší občanské krize a na hledání viníků této situace. V tom se promítal a promítá záměr, koncepce tehdejší i současné výstavy a pedagogického působení na návštěvníky, v rámci komentovaných prohlídek nebo řízeného rozhovoru, zejména na školní kolektivy. Zásadní posun v pohledu na události a jejich příčiny v druhé polovině 40. let 20. století a v roce 2010 vychází z dnes již poměrně velkého časového odstupu, z toho důvodu menšího množství emocí a zejména zásadnímu postupu v míře historického poznání, kdy známe příčiny, dění a důsledky událostí, které v roce 1946 mnohdy ještě ani nebyly odhaleny. Jako málo jiných zkoumaných historických dějů je možné pedagogickou praxi v Památníku nacistického barbarství dosud konzultovat s velkým množstvím přímých účastníků a jejich výpověď je tedy velmi cenná. Třetím terénním šetřením, jehož výsledky byly použity pro pedagogický záměr a jsou uvedeny v této práci, byla dokumentace a katalogizace pietních míst památníků, pomníků, pamětních desek, hrobů a kenotafů týkajících se válečných událostí na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou. Šetření jsem prováděl převážně v první polovině roku 2010 jako součást přípravy výstavy Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa), kdy výsledky byly prezentovány ve formě obrazového a textového katalogu na výstavě a v roce 2010 ve Sborníku Severočeského muzea. 3 V rámci této práce jsem katalog zúžil na pietní místa týkající se událostí spojených s nacistickou perzekucí a druhou světovou válkou, aby souhlasila s konceptem celého záměru, a jako možný cíl aktivizujícího vyučování v terénu je v této práci uvádím ve formě katalogu s odkazy na pedagogická zařízení, která je mohou využít v rámci výuky o druhé světové válce s regionálním zaměřením. K jednotlivým pietním místům jsou připojeny pracovní listy, jejichž obsah si 2 V průběhu šesti týdnů trvání výstavy se jednalo zhruba o 40 skupin školních tříd. 3 Lubor LACINA, Válečné pomníky a pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 16, Liberec 2010, s

14 14 všímá všeobecných i konkrétních aspektů, vážících se k umístění pomníků a k textům na nich. Katalog je v této práci řešen jako příloha CD-rom s přehledem pietních míst, základními informacemi o nich a hypertextovými odkazy na fotografie, pracovní listy a výřezy z mapových podkladů firmy PLANstudio, spol. s r. o. umístěných na s označením umístění pietního místa. Rigorózní práce Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů), která předkládá výsledky tří terénních šetření Severočeského muzea zpracované pro pedagogické působení, se mimo výše uvedeného zabývá zasazením vyučovacích osnov dějepisu do závazných dokumentů státní správy. Sleduje výuku dějin druhé světové války v rámci Národního vzdělávacího programu a v jeho kurikulárních dokumentech rámcových a školních vzdělávacích programech pro základní školství a pro gymnázia. Věnuje se základnímu vymezení principů aktivizujících forem vyučování, blíže poté projektové výuce, kterou stručně popisuje teoreticky a poté si všímá praxe muzejní pedagogiky ve vzdělávacích odděleních památníků na místech nacistické represe ve střední Evropě, zejména v objektech bývalých koncentračních táborů. Jejich aktivity sleduje jako srovnávací materiál pro vlastní pedagogický záměr, vytvoření systému výukových aktivit v lokalitách bývalých pobočných koncentračních táborů na Jablonecku. Tuto tématiku pak uvádí stručným historickým vhledem do historie a geneze koncentračních táborů a rozšíření jejich komplexů až na úroveň pobočných táborů v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Jablonci nad Nisou Rýnovicích a Smržovce a předkládá výše zmíněný návrh na půldenní přednáškový a aktivizující program pro žáky základních a studenty středních škol v lokalitách Rychnov a Rýnovice. Zásadním směřováním práce je snaha o dílčí příspěvek do komplexní celospolečenské snahy prevence sociálně-patologických jevů ve věci ohrožení občanské společnosti, principů demokracie, etické úrovně a kvalitativního základu společnosti, přičemž výuka událostí, které se staly před poměrně nedávnou dobou, a díky jejichž rozsahu hrozilo až zhroucení dosavadní

15 15 civilizace, je přínosná ve smyslu všeobecné potřeby znalosti teorie i praxe totalitních režimů a jejich ničivých důsledků. Zejména zasazením do místních reálií pak objekt pedagogického působení má dojít k poznání, že nebezpečí totalitních režimů a extrémismu není geograficky i historicky vzdálený pojem, nýbrž pandořina skříňka, která může být otevřena kdykoli, stejně jako tomu bylo v letech a poté na českém, moravském, slezském a slovenském území. První část práce se věnuje zmíněné genezi zařízení typu koncentrační tábor až po pobočné tábory na území dnešní České republiky a na Jablonecku. Druhá kapitola historické části práce je věnována stručným dějinám města Liberce v období říjen 1938 květen 1945 jako hlavního města tzv. Říšské župy Sudety, v jehož historických událostech lze vysledovat dění v celém regionu a v základních bodech i v místech, kterých se práce týká. Jestliže podrobné studium pramenů a literatury by bylo předmětem vlastní práce, tento krátký kompilační souhrn má naznačit situaci a události v oblasti a době, ve které se tato práce pohybuje. Druhá část specifikuje zasazení vzdělávacího oboru dějepis a výuky dějin druhé světové války v systému Národního vzdělávacího programu a v jeho kurikulárních dokumentech. Z hlediska pedagogických principů pak sleduje současný trend aktivizujících forem vyučování a jejich využívání v praxi vzdělávacích oddělení muzejních zařízení památníků na místech nacistické represe. V závěru pak předkládá vlastní návrh na oživení pietních míst v lokalitách bývalých pobočných koncentračních táborů na Jablonecku a nabízí pracovní materiál na téma zaměřený. Třetí část syntetizuje zkušenosti z archivního a depozitárního průzkumu bývalé expozice Památníku nacistického barbarství, sleduje jeho pedagogickou praxi a srovnává ji s dočasnou expozici výstavy Liberec v sevření hákového kříže, která pracovala se stejným muzejním fondem a v jejímž rámci byla vykonávána pedagogická praxe provázení školních kolektivů v rozmezí II. a III. stupně.

16 16 Část práce, věnovaná katalogu a pracovním listům, vážícím se k pietním místům spojeným s událostmi druhé světové války a nacistickou perzekucí, prezentuje třetí terénní šetření. Metodika práce vychází z výše uvedených záměrů i pracovních postupů výsledky terénních a archivních šetření a analýza dostupných pramenů a literatury byly po seznámení se s normami pro vzdělávací plány základního (2. stupeň) a středního školství zpracovány jako informační materiál, využitelný při sledování rámcových a vlastních školních vzdělávacích plánů učiteli při výuce dějepisu a dalších předmětů z okruhu společenských věd. Vlastním konkrétním a připraveným příspěvkem je pak v této práci návrh na aktivizující výuku na pietních místech v lokalitách Jablonec nad Nisou Rýnovice a Rychnov u Jablonce nad Nisou, kde se v letech 1944 a 1945 nacházely pobočné tábory KT Groß-Rosen. Veškeré výsledky pak práce předkládá v základním psaném textu, obrazovém materiálu (archivním i současné dokumentaci) a a souboru praktických příloh ve formě CD-romu, připojenému k práci. Právě taková forma by v budoucnu měla být nabídnuta pedagogům jako pracovní materiál pro jejich praxi. Pro vznik této práce bylo nutné využít bohaté pramenné základny a literatury, zpracovávající v této rigorózní práci sledovaná témata. Dějiny koncentračních táborů a nacistické perzekuce dnes lze studovat pomocí velmi bohaté škály titulů, historii daných zařízení tato práce kompiluje z výsledků ediční činnosti památníků na jednotlivých bývalých místech perzekuce (v bývalých koncentračních táborech, na pietních územích v České republice, Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku a Francii), zásadní prací pro studium vzniku, geneze a dopadu existence koncentračních táborů je encyklopedie Der Ort des Terrors, která poprvé shrnuje všechna represivní zařízení daného typu. K dějinám jednotlivých lokalit pak vycházejí studie převážně v regionálních periodicích, tři místa (pobočné tábory Gablonz, Morchenstern, Reichenau), a tedy i literaturu k nim, blíže sleduje tato rigorózní práce. Část práce o závazných dokumentech státní správy týkajících se vzdělávacích plánů, vychází právě z těchto dokumentů. V souvislosti se vzděláváním

17 17 formou aktivizující výuky, konkrétněji projektovým vyučováním, práce sleduje výběr literatury, která se tématem podrobně zabývá. Téma bývalé expozice v tzv. Henleinově vile v Liberci v literatuře dosud není zpracováno a tato část rigorózní práce tudíž vychází z analýzy pramenů a obsahu fondů Severočeského muzea a libereckého okresního archivu. Poslední část práce, sledující pietní a pamětní místa na Liberecku a Jablonecku vychází z několika málo existujících knižních titulů a z naopak bohatých obsahů internetových stránek, tématem se zabývajících, ovšem zásadně bylo vycházeno z vlastního terénního šetření. Také všechna ostatní témata byla sledována na internetu, neboť pamětní místa v lokalitách nacistické perzekuce, státní správa v oblasti školství i zájmové subjekty a jednotliví badatelé sledující připomínky válečných událostí svůj webový prostor zpracovávají velmi podrobně. Při práci s internetovými stránkami je třeba rozpoznat důvěryhodnost informačních zdrojů, u výše uvedených však z pozice toho, že obsah webu vytvářejí samy organizace a v případě pietních míst pečliví regionální badatelé, lze obsah stránek přijmout jako kvalitní zdroj. Přehled použitých pramenů, literatury a internetových zdrojů je uveden na konci této práce, rozčleněn dle jednotlivých tématických okruhů i povahy daného zdroje. Fotografický materiál, použitý v této práci, dokumentuje témata v současných a dobových obrazech. Autorem aktuálních fotografií jsem já jako autor této práce, dobové fotografie a mapy jsou v textu uvedeny i s odkazem na zdroj či autory přímo pod obrázky nebo i v poznámkách pod čarou.

18 18 2. Historický přehled Koncentrační tábory nacistického režimu Systém koncentračních táborů (dále KT) v Německu vznikl velmi brzy po příchodu nacistů k moci. 30. ledna 1933 se stal Hitler říšským kancléřem, o pouhých několik týdnů později prosadil tzv. zmocňovací zákon, který umožňoval pronacistické vládě zavádět zákony bez schválení parlamentem, podobně jako několik dalších opatření, z nichž jedním ze zásadních byl institut tzv. ochranné vazby, díky kterému represivní složky státu mohly zatknout a libovolnou dobu zadržovat osoby mimosoudní cestou. Tímto způsobem se nacisté od prvních dnů začali zbavovat opozice, nejprve komunistů, vzápětí sociálních demokratů, části politických křesťanů, k nimž v pozdějších letech přibylo množství dalších skupin obyvatel, které režim považoval za své nepřátele (Židé, Romové, Svědkové Jehovovi, pacifisté, lidé bez trvalého usídlení, homosexuálové, v době války společenská elita okupovaných národů a další). Pro internaci všech výše uvedených byla po celém nacisty ovládaném území zřizována zvláštní vězeňská zařízení koncentrační tábory. Koncentrační tábory vznikaly v první fázi v areálech bývalých průmyslových komplexů či v jiných budovách snadno oddělitelných od veřejného prostoru v této době, kdy táborům dominovala organizace SA, vzniklo v Německu mnoho set takových zařízení. Sloužila většinou k okamžité internaci, přičemž hlavním důvodem zadržování byla politická či společenská příslušnost internovaných a režim v táboře se vyznačoval extrémní surovostí ze strany dozorců (tento znak si KT podržely po celou dobu své existence). Prvotní, tzv. divoké KT, existovaly většinou pouze několik měsíců, přičemž později byly buď uzavřeny a vězňové převezeni do nových, centrálně organizovaných zařízení, nebo byly tábory přestavěny do podoby pozdějších všeobecně nechvalně známých zařízení tohoto typu. Z prvotních KT jmenujme Liberecku blízký Hohnstein, nacházející se na hradě ve stejnojmenném městečku v Saském Švýcarsku. Tábor byl zřízen v roce 1933 a sloužil do následujícího roku, nejdříve pod vedením SA, později

19 19 SS. Podobné zařízení, umístěné tentokrát v industriální zóně, se nacházelo na předměstí Zhořelce (Görlitz). V březnu 1933 byl otevřen první velký koncentrační tábor, kterému dominovala organizace SS v Dachau u Mnichova, nejprve v prostorách průmyslového komplexu, postupně pak vybudovaný jako tábor nového druhu. Jeho podoba dala vzor pro další taková zařízení. Tábory byly většinou rozděleny na vězeňskou část, složenou z ubytovacích baráků, sociálních a provozních zařízení, částí administrativní a ubytovací pro dozorce a personál SS, pracovní, kde byli vězňové nasazováni do zaměstnání, u největších táborů se nacházely ještě velké hospodářské a kasárenské zóny SS. Samotné vězeňské areály byly ohraničeny elektřinou nabitým plotem z ostnatého drátu a řadou strážních věží, v největších táborech byly takto od sebe odděleny ještě jednotlivé sekce na menší tábory. Ve velkých KT bylo drženo většinou několik tisíc vězňů, přičemž počet se neustále zvyšoval z několika set či tisíc před válkou na desítky tisíc před koncem války, kdy byly evakuovány KT poblíž bojových front a tisíce vězňů byli směřovány do ještě existujících zařízení. Životní podmínky vězňů byly otřesné. Vzhledem k popírání práva a humanity ze strany nacistického režimu v táborech a velké koncentraci brutálních nebo přímo sadistických dozorců v táborech zpravidla denně umíralo velké množství vězňů na následky týrání, bití, nedostatek stravy, vysílení z extrémně těžké a mnohdy nesmyslné práce. Prakticky všichni mrtví v táborech zahynuli násilnou smrtí, následkem podvýživy či neléčených chorob. Strava pro vězně byla koncipována tak, aby postupně vyhladověli až ke smrti, plánované příděly byly ještě výrazně snižovány krádežemi potravin dozorci a vedením táborů. Základním předpokladem bylo eliminovat nepřátele režimu a většinou do jejich smrti je izolovat v KT, přičemž brutalita a bezohlednost ze strany dozorců byla vedením táborů respektována jako způsob práce se zadržovanými. Mnohdy byly tyto excesy dokonce iniciovány např. udělením přídělu alkoholu nebo dovolené za smrt vězně.

20 20 Ve zcela výjimečných případech byli vězňové z táborů propouštěni, ti však byli donuceni zachovat mlčenlivost o dění v KT. Tábory byly rozděleny do tří kategorií, přičemž vězňové táborů třetího stupně byli označeni poznámkou návrat nežádoucí, avšak v praxi byly podmínky podobně vražedné a osudy vězňů tragické ve všech stupních táborů. Situace se částečně změnila k lepšímu (avšak optikou podmínek v KT) po obratu ve válce v letech 1942 a 1943, kdy pomalu se hroutící nacistický režim potřeboval statisíce lidí pro udržení válečného průmyslu, a tedy i vězně táborů, a kdy si již nemohl dovolit plýtvat životy lidí ani v koncentračních táborech. Tehdy se koncepce zácházení s vězni v táborech změnila z likvidační na tzv. opotřebení prací, kdy se na život zadržovaných dále nehledělo, ale podmínky byly méně smrtící, i když stále dostatečně surové a s velkým množství vražedných incidentů. Provozovatel koncentračních táborů, organizace SS, s prací vězňů velmi aktivně obchodovala a její velký ekonomický odbor získával z obchodu s vězeňskou výrobní silou při minimálních nákladech obrovské finanční prostředky (SS sama provozovala firmy, které se výdělečnou činností v táborech zabývaly). Podmínky se pak opět prudce zhoršovaly s koncem války, kdy fronty spojeneckých vojsk směřovaly do míst KT, ty byly evakuovány a vězňové soustředěni do táborů hlouběji na německém území, které následně byly neúnosně přeplněny a náchylné k šíření nakažlivých chorob, které se v podmínkách KT rovnaly smrtelnému nebezpečí (např. v táboře Bergen- Belsen v posledních měsících války zemřelo na nakažlivé choroby několik desítek tisíc lidí). Již evakuační cesty mezi tábory, tzv. pochody smrti, často mnohasetkilometrová pěší chůze nebo jízda v otevřených nákladních vagónech v mrazivých podmínkách, byly smrtící pro tisíce vězňů. Koncepce táborů a nakládání s vězni byla vytvořena v prvním velkém KT, Dachau. Jeho velitel, Theodor Eicke, inicioval doktrínu absolutní bezohlednosti, tvrdosti a krutosti k vězňům, kteří neměli být považováni za lidské bytosti a tedy neměly mít právo na život nebo slušné zacházení.

21 21 V Dachau procházeli příslušníci SS výcvikem k osvojení těchto zásad a ty se šířily do dalších stávajících nebo v budoucnu budovaných táborů. V raných letech kromě tábora Dachau déle existovaly ještě saské KT Lichtenburg a Sachsenburg. Na severu Německa poblíž holandských hranic byl vytvořen komplex několika táborů, souhrnně nazývaných Emslandslager, z nichž největší byl tábor Esterwegen. V roce 1935 byl budován druhý velký KT, Sachsenhausen, stojící 30 km severně od Berlína, sloužící jako centrální koncentrační tábor, v němž se nacházel i tzv. inspektorát KT, který koordinoval všechna zařízení tohoto druhu. O dva roky později vznikl třetí velký tábor, Buchenwald v Durynsku. S blížící se a s vypuknuvší válkou se systém táborů značně rozrostl vznikly KT Flossenbürg (20 km severně od Rozvadova), Stutthof u Gdaňska, Mauthausen u Lince (po anšlusu Rakouska), Neuengamme na předměstí Hamburku, Groß-Rosen ve Slezsku a ženský lágr Ravensbrück v Meklenbursku, na obsazených územích pak Struthof-Natzweiler u Štrasburku, Herzogenbusch v Holandsku, Osvětim (Auschwitz) u Krakova a Majdanek u Lublinu. Na obsazených územích východní Evropy pak vznikaly specifické tábory, tzv. vyhlazovací, jejichž primárním účelem bylo vyvraždění celých skupin obyvatelstva, zejména Židů. Některé z nich sloužily čistě k tomuto účelu a počet dlouhodobě zadržovaných vězňů byl minimální tzv. tábory operace Reinhardt Treblinka, Sobibor a Belzec, k tomuto hanebnému účelu sloužil také tábor Chelmno, kombinací koncentračního a vyhlazovacího tábora byl obrovský komplex Auschwitz-Birkenau. Kromě uvedených velkých táborů a jejich poboček, kterých bylo dohromady mnoho set, existovaly ještě další samostatné koncentrační tábory, mezi nimi Hinzert nebo Wewelsburg. Ke konci války se ze dvou velkých poboček staly samostatné tábory, Bergen- Belsen (dříve pobočka Neuengamme) a Mittelbau (známější jako Dora, dříve pobočka Buchenwaldu). Do celkového výčtu koncentračních táborů patří také zařízení v pobaltských republikách (mj. KT Kaiserwald), na Ukrajině (např. Malý Trostinec) a v Nizozemsku (Vught).

22 22 Pobočné tábory výše uvedených velkých KT vznikaly jako odloučená pracoviště, obvykle při průmyslových komplexech, dolech apod. Velikost pobočných táborů byla velmi rozdílná, od několika desítek vězňů po mnoho tisíc. Veskrze se jednalo o tábory vzniknuvší již v době úpadku nacistického režimu, který se také pomocí vězeňské práce pokoušel získat zpět vojenskou převahu. V té době vzniklo nejvíce pobočných táborů u zbrojovek, leteckých továren apod. S úplným koncem války pak přišlo období horečného budování podzemních továren, které měly zajistit nerušené zbrojení v době, kdy německá města a průmysl byly definitivně likvidovány nálety spojeneckých bombardérů. Budování podzemních komplexů, mimořádně namáhavá práce, ve spojení s bezohledností a brutalitou dozorců v táborech, patřilo v dějinách KT mezi nejvražednější etapy. Pozůstatky podzemních továren lze v terénu dodnes vystopovat v areálech mnoha bývalých táborů. Z mnoha set pobočných táborů, nacházejících se na širokém území v Evropě ovládané nacisty, se zhruba čtyřicítka takových zařízení nalézala na území dnešní České republiky. Převážná většina z nich byla uvedena do provozu na území tehdejší Říšské župy Sudety (jedním z důvodů mohla být nechuť vyššího vedoucího SS a policie pro protektorát Čechy a Morava K. H. Franka k umisťování táborů na území protektorátu), pouze dva, Panenské Břežany a Brno se nacházely mimo přímé území tzv. Velkoněmecké říše. Koncentrační tábor Flossenbürg na dnešním českém území zřídil pobočky Holleischen (Holýšov, na začátku existence podléhal KT Ravensbrück), Graslitz (Kraslice), Falkenau (Sokolov), Zwodau (Svatava), Poschetzau (Božíčany), Neurohlau (Nová Role), Schlackenwerth (Ostrov nad Ohří), Krondorf- Sauerbrunn (Korunní-Kyselka), Eisenberg (Jezeří), Brüx (Ervěnice u Mostu), Hertine (Rtyně u Teplic), Leitmeritz (Litoměřice), dvě pobočky v Lobositz (Lovosice), Theresienstadt (Terezín), Rabstein (Rabštejn), St. Georgenthal (Jiřetín pod Jedlovou jedna pobočka, která v jiném období spadala stejně jako další pobočné zařízení v tomtéž městě pod KT Groß-Rosen), Jungfern- Breschan (Panenské Břežany) a na území vojenského cvičiště SS jižně od Prahy, které správně spadalo přímo pod Říši pobočné tábory Hradischko (Hradištko) a Janowitz (Vrchotovy Janovice); koncentrační tábor Osvětim měl na sledovaném území již zmíněnou pobočku Brünn (Brno) a na severu

23 23 Moravy Freudenthal (Bruntál) a Lichtenwerden (Světlá u Bruntálu); koncentrační tábor Groß-Rosen pak u nás měl pobočky Mährisch Weißwasser (Bílá Voda), Grulich (Králíky), Brünnlitz (Brněnec), Parschnitz (Trutnov- Poříčí), Ober Altstadt (Trutnov Horní Staré Město), Gabersdorf (Trutnov Nové Voletiny), Bausnitz (Bohuslavice nad Úpou), Schatlzar (Žacléř), Bernardsdorf (Bernartice), Halbstadt (Meziměstí), Ober Hohenelbe (Horní Vrchlabí), Kratzau I a II (Chrastava), Morchenstern (Smržovka), Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou) a Gablonz (Jablonec nad Nisou Rýnovice). Poslední dvě zařízení byla předmětem historické syntézy z dostupných pramenů a literatury a vlastního terénního šetření a jsou předmětem návrhu aktivizujícího vyučování pro školní kolektivy z libereckého a jabloneckého regionu. Zmíněné dva výstupy jsou jedním z hlavních výstupů této práce.

24 Tábor Reichenau historický přehled 4 Pobočný tábor KT Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou (Reichenau) byl zřízen v březnu 1944 na žádost vedení společnosti Getewent 5 o přidělení vězňů koncentračních táborů pro zbrojní výrobu. Firma Getewent podnikala v továrně, nacházející se v městě Reichenau ve střední části Říšské župy Sudety v okrese Gablonz an der Neiße, 6 zhruba deset kilometrů jižně od okresního města. Rychnov byl a dodnes je přirozeným předměstím Jablonce nad Nisou, již proto, že se v Rychnově nachází rychlíková železniční stanice na trati Liberec Turnov Pardubice s možnou odbočkou do Prahy, zatímco Jablonec nad Nisou protíná pouze místní železniční komunikace mezi Libercem, Tanvaldem a Harrachovem nebo Železným Brodem. Pobočný tábor a tovární areál Getewent v roce (sbírka J. Kurfiřta) Hlavním nádražím pro Jablonec se tedy stal sousední Rychnov a na přelomu 19. a 20. století rychle se rozvíjející bižuterní průmysl a prudce vzrůstající 4 Text vychází z literatury uvedené na konci této práce a z vlastního terénního šetření na místě a konzultací s pamětníky a regionálními badateli. Zdroje citací jsou poznámkami uvedeny přímo v textu. 5 Gesellschaft für technische und wirtschaftlische Entwicklung mbh. 6 Jablonec nad Nisou.

25 25 význam a bohatství města způsobily, že mezi Jabloncem a Rychnovem byla v roce 1900 uvedena do provozu první linka jablonecké tramvajové sítě, po druhé světové válce postupně kompletně nahrazené autobusy. Tramvajová linka, která na trase mezi oběma městy přepravovala nejen pasažéry, ale také zboží z jabloneckých podniků, ulicemi Rychnova projížděla i v roce 1944, kdy byl městem s jednou z největších koncentrací provizorních barákových staveb v regionu. Ve městě, které získalo nechtěnou slávu tím, že se zde v domě na náměstí, který je dnes sídlem obecního úřadu, narodil sudetský nacistický vůdce Konrad Henlein, se nalézalo několik zajateckých táborů, rozkládajících se v západní části města kolem železničního nádraží a továrního areálu Getewent. 14. března 1944 do Rychnova transportem přišlo prvních 199 vězňů do nově založené pobočky koncentračního tábora Groß-Rosen. Zástupci firmy Getewent osobně vybrali dvě stě vězňů koncentračního tábora Dachau dle odbornosti pro plánovanou práci na výrobě měřicích přístrojů v Rychnově. Jeden z vězňů během transportu zemřel, takže ve statistikách rychnovského tábora jako vstupní počet vězňů figuruje číslice 199. Vězňové byli nasazeni na práci v továrně a v prvotní fázi také na výstavbu samotného tábora. Táborový areál s hlavní branou a rychnovské nádraží po osvobození. (sbírka J. Kurfiřta)

26 26 Tábor, rozkládající se na čtvercovém půdorysu, sestával ze dvou vězeňských baráků, další barák sloužil posádce SS. V horní části tábora se kolmo k ostatním stavbám nacházela výrobní budova, v níž pracovala část vězňů, která na práci nevycházela mimo areál KT do továrny, ale věnovala se výrobě ve stejném balíku úkolů přímo v táboře. Tento barák byl s továrnou spojen podzemní chodbou, která se měla stát základem pro rozsáhlou podzemní výrobu. Tábor byl obehnán plotem z ostnatého drátu a ve čtyřech rozích areálu byly postaveny strážní věže. V centrální části KT se rozkládal tzv. apelplac, část tohoto prostoru byla okrášlena jednoduchou parkovou úpravou a apelplac navíc zdobila fontána se sochou varšavské sirény. 7 Vězeňský prostor se částečně nacházel i mimo samotný tábor, jeden barák pro zhruba stovku vězňů byl umístěn právě mimo oplocený areál, lze předpokládat, že se zde nacházeli vězňové s denním režimem odlišným od zbytku tábora. Do Rychnova dorazil dokonce spolu s vězni jeden montovaný barák z Osvětimi, ten ale neměl být nikdy smontován. V říjnu 1944 přišel do Rychnova transport 69 vězňů z Osvětimi, i oni byli vybíráni osobně zástupci firmy Getewent. 8 Před a po tomto transportu přicházely do Rychnova menší skupinky vězňů, obvykle vybírané opět podle odborné způsobilosti. V prosinci přibyl opět početnější transport z koncentračního tábora Buchenwald, 9 s novým rokem stovka vězňů ze sousedního pobočného tábora v Jablonci nad Nisou a transport vězňů z pobočky Groß-Rosenu v německé Žitavě (Zittau). Předjaří a jaro roku 1945 se pak neslo ve znamení masivních transportů a pochodů smrti z různých táborů, vyklizených před postupující frontou a přesunujících se na západ, 7 Tu nechal zhotovit velitel tábora Franz Braun podle návrhu jednoho z vězňů (který provedl i realizaci). Pro stavbu fontány byl dokonce do tábora přivezen mimořádně objednaný materiál; takové dění je v podmínkách koncentračních táborů velmi ojedinělé a neobvyklé. Samotná fontána, siréna, která je symbolem města Varšavy a je zobrazena v jeho městském znaku, dokládá skutečnost, že v Rychnově byla vězněno mnoho účastníků potlačeného Varšavského povstání. 8 Vedení společnosti mělo úzké vazby s nacistickými organizacemi. Řediteli továrny byli člen NSDAP, Švýcar Hermann Carstens, a Arthur Zenkler, který byl dokonce příslušníkem bezpečnostní služby SS, Sicherheitsdienstu. 9 Mezi vězni byli Francouzi, Holanďané, Belgičané.

27 27 některé z transportů se zastavovaly i v Rychnově. Počet vězňů v rychnovském pobočném táboře kolísal mezi čtyřmi a šesti sty osobami, celkový počet zadržovaných, kteří táborem prošli, lze odhadovat na půl druhého tisíce. Důležitou kapitolou v dějinách tábora je přestěhování velitelství Groß-Rosenu a zrušení hlavního tábora vzhledem k postupu Rudé armády Dolním Slezskem, kdy velitelství zbytku komplexu bylo přestěhováno do Rychnova a zdejší pobočný tábor se na dobu několika měsíců stal fakticky táborem hlavním, z něhož byly řízeny doposud fungující pobočky bývalého kmenového tábora v Groß-Rosenu. V posledních dnech války zde byl jeden z vězňů donucen v kotelně továrny spálit dokumenty správy Groß-Rosenu, jejíž příslušníci tímto pravděpodobně likvidovali důkazy o dění v táboře. Před usazením v Rychnově táborové velitelství velmi krátkou dobu působilo v areálu pobočného tábora Zittau na dnešních česko-polsko-německých hranicích. Prvním velitelem tábora v Rychnově byl Otto Wilcke, druhým a zásadním mužem, který tuto funkci vykonával, poté Franz Braun. Ten byl přeživšími vězni charakterizován jako brutální bezohledný člověk, stavbou těla vysoký, štíhlý, se zálibou v pěstěnosti a dokonale čisté uniformě. Ve službě byl velmi aktivní, nacházel se při všem, co se v táboře dělo, účastnil se dokonce lékařských vyšetření, kdy sám určoval, který z vězňů je nemocný 10 a kdo je simulant, kterého bitím hnal zpět do práce. Jeho oblíbenou činností byly noční kontroly vězeňských baráků, kdy probuzení vězňové museli stát v pozoru a velitelův doprovod rozhazoval spací prostory, hledaje zbytky chleba ve slamnících, zakázané oblečení vězňů navíc nebo jiný sebemenší náznak nepořádku. Z vězeňských výpovědí vyplývá, že něco se vždycky našlo. 11 Poté museli vězňové během extrémně krátké doby dát celý prostor 10 Tento fakt určoval pouhým pohledem na teploměr a určením hranice, pod níž jsou všichni zdrávi. 11 O Braunově chování k vězňům hovoří historička památníku Gross-Rosen Dorota Sula, z její práce Arbeitslager Reichenau citujeme následující (s ): ( ) byl to štíhlý vysoký muž s oválným obličejem, ve věku let. Vždycky chodil ve vyžehlené uniformě SS a v holínkách vyleštěných jako zrcadlo. Oholený a navoněný, sám plnil povinnosti vedoucího raportu a velitelů bloků. Byl všude, na apelech, v barácích, při pracovních komandech a u kontroly pošty. ( ) Oblíbenou prací Brauna, Stelmacha (nejstarší tábora, zelený trojúhelník) a Haicheho (táborový písař, růžový trojúheník) byly tzv. noční kontroly v barácích vězňů. Bez

28 28 do pořádku. Šikanování ze strany velitele, ale i vězňů-funkcionářů, v táboře bylo částečně podpořeno faktem, že Braun měl dle vězňů problémy s alkoholem, což v každodenní realitě koncentračních táborů ze strany personálu SS zdaleka nebyl ojedinělý jev a alkohol ve spojení s přirozenou bezohledností vykonavatelů represe nacistického režimu vytvářel v táborech životní podmínky, na které přímí účastníci z řad vězňů nebo slušnější členové posádek táborů vzpomínají s krajním odporem. Tuto skutečnost konkrétně v Rychnově dotvářel fakt, že kápové 12 a další vězňové-funkcionáři se ke spoluvězňům chovali stejně bezohledně jako dozorci. Popisován je dokonce odsouzeníhodný způsob, jakým na úkor nových a poměrů neznalých vězňů získávali potraviny navíc: Táborem procházely transporty vězňů skládající se z několika nebo pár desítek osob. Stávalo se, že část z nich byla zadržena v táboře a na jejich místo připojeni místní vězňové, vyselektovaní, fyzicky slabí. V táborové mluvě byli nazýváni zuganty, slovem, keré vzniklo deformací německého výrazu Zugang. Ti noví, vystrašení, dezorientovaní, neznalí místních podmínek, byli nejčastějšími oběťmi krádeží. Kuchyně a potravinový sklad se nacházely za táborovými dráty. Donáškou potravin na jednotlivé bloky se zabývali vyznačení vězňové, což bylo také privilegiem. Ti měli nejvíce příležitostí ke krádežím a aby unikli trestům v případě přistižení, chránili se zatahováním do krádeží naivních zugantů. Porce potravin byly pořád menší, hlad v táboře rostl a představa navíc získaného kusu chleba nebo brambory byla lákavá a zdánlivě lehká, nalezení spolupachatele nebylo těžké. Domluva stála na tom, že nositel jídla kradl a domluvený společník od něj měl ohledu na noční dobu, během takové kontroly se museli blokový a písař hlásit stojíce v prádle a bloková služba musela z plného hrdla křičet Achtung! Blokový stojíce v pozoru podával hlášení o stavu bloku a počtu spících vězňů. Často při takové příležitosti byli buzeni prací zmučení nevolníci, a zjišťovalo se, zda někdo nespí v šatech nebo zda nemá deku navíc. Kontrolovalo se také, zda vězňové ve slamnících nemají schované kousky chleba nebo jiné táborové drobnosti. Seskakovali jsme tehdy jako jeden muž z pryčen a kontroloři hledali stopy přestupků. Během takových přepadů se vždycky našla nějaká záminka, nějaké drobné táborové provinění. Tehdy nás vyháněli na apelplac a nařizovali nám cvičení, které sestávalo ze žabek, skákání, běhání a válení se po zemi. Takové cvičení vždycky trvalo dobrou hodinu. Podobné noční přepady se konaly v každé části roku, bez ohledu na počasí. Během sportu kalifaktoři vyházeli ze slamníků všechnu slámu, zůstaly holé pryčny. Po skončení cvičení jsme museli během pěti minut udělat pořádek a zakryti dekami ležet na lůžkách. ( ) Braun pil ( ), tehdy bylo dobré mu zmizet z dohledu. Popudlivý, tvrdošíjný, pedantský a bez citu nelidský a zlý. Vymýšlel nejrůznější tresty pro vězně, jako mnohahodinové stání na mraze, žabky, válení se bez ohledu na počasí, práce navíc, nepřetržité špiclování, bití, které při nedostatku lékařské péče přinášelo mnoho smrti, neustálá podezření a kontroly ( ) 12 Funkcionáři z řad vězňů, odpovědní za průběh pracovního nasazení z hlediska disciplíny vězňů nebo plnění stanoveného objemu práce.

29 29 pro okolí nenápadně vzít ukradené věci, o které se měli rovně podělit. Taková krádež byla předem odsouzena k neúspěchu. Množství donesených produktů bylo vždy kontrolováno blokovým a v případě chyby, před rozdílením mezi vězně, byl vyhlášen alarm, nástup a bylo ohlášeno, že ukradené potraviny musí být vráceny. Jinak vězňové nedostanou jejich porce. Poslední eventualita může být změněna, pokud bude oznámen původce krádeže. Tehdy donašeč dostane jako náhradu dvojitou porci stravy. Vždycky se našel někdo, kdo ukázal na původce krádeže, a jen o to šlo iniciátorovi. Označený vykonavatel krádeže přijímal trest, místo toho ten, kdo přinesl přídavek, se dělil s autorem krádeže. Vysvětlování zinscenované krádeže ze strany trestaného nešťastníka působilo naivně a hloupě, až nepravděpodobně, oznámení bylo přijímané jako zlovolné očerňování spoluvězně. Rusové byli specialisté v provázení různých manévrů a způsobů při organizování. Obrovská touha přežít hekatomby tábora ospravedlnilo i zradu udání táborového přítele. 13 Pietní místo v lokalitě bývalého pobočného tábora náznaky půdorysu vězeňských baráků. 13 Citace Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, in: Filie obozu koncentracyjnego Gross- Rosen, Wałbrzych 2009, s

30 30 V samostatném odstavci je třeba připomenout životní podmínky, kterým byli vězňové vystaveni. Typickým příznakem života vězňů v koncentračních táborech všeobecně byl nedostatek jídla. V Rychnově se monotónní strava skládala z teplého nápoje nazývaného káva, řídké polévky a malého množství chleba. Jídlo samotné bylo do tábora dováženo z kantýny továrny Getewent. Jednou z mála výjimek byla trocha mletého masa, které vězňové dostali na Štědrý večer 24. prosince Jinými mimořádnými stravovacími příležitostmi byly v ohni pečené brambory, chléb s masem nebo teplá voda pro zahřátí, kterou jeden ze slušnějších příslušníků posádky SS pro vězně zajistil během práce mimo tábor: Velký krajíc chleba a na něm plátky marinovaného masa. ( ) Ani jsme o tom v táboře nemluvili. Bohužel už ani frisztki (označení potravinových balíčků pro vězně pracující na kolejišti) nemohly moc pomoct. ( ) Jistého dne, kdy byla velká zima, to zařídil (velitel venkovní pracovní skupiny pozn.) tak, že poslal vězně do vesnice, aby přinesli v termosce horkou vodu na pití. Už to bylo zvláštní. Jiného dne povolil, abychom si udělali přestávku v práci a několik vězňů v horkém ohništi upeklo brambory, to již znamenalo velmi mnoho. Na esesmany to bylo neobvyklé. 14 Ubytovací baráky byly vybaveny primitivně, navíc neměly vlastní kanalizační infrastrukturu a sociální zařízení se nacházelo pouze v jiné budově v táboře. To ale vězňové směli používat pouze ve dne, protože v noci po večerce bylo opuštění baráku následováno střelbou ze strážních věží. Přirozené potřeby vězňů byl v noci řešeny pomocí kádí, které byly ráno vynášeny. Vězně držené v extrémním prostředí sužovala řada nemocí, nejčastějšími byly tuberkulóza, horečnatá a rozličná průjmová onemocnění. V táboře se sice nacházel nemocniční lazaret, tzv. revír, kde pracovali ošetřovatelé z řad vězňů, ti však čelili nedostatku léků, hygienického materiálu, lůžek i neochoty velitele Brauna a vězňů-funkcionářů nechat vězně uzdravit a odpočinout dle nutnosti. Tábor, podobně jako ostatní zařízení tohoto typu, navíc sužovalo přemnožení vší, které vězně nejen fyzicky obtěžovaly, ale byly přenašeči nakažlivých chorob. Situaci se SS snažila vyřešit odvšivením vězňů, ale pro 14 Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 133.