Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 33: , 2015 Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Flea beetle Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) spreads in Bohemia (Czech Republic) Pavel Špryňar 1 a Jaromír Strejček 2 1 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Střední Čechy, Podbabská 2582/30, CZ Praha 6; p.sprynar@seznam.cz 2 Mládežnická 3, CZ Praha 10; jarstrejcek@seznam.cz K článku patří obrázky č zařazené v barevné příloze na str Abstract. Spreading flea beetle Chaetocnema (Tlanoma) conducta (Motschulsky, 1838) was for the first time reported from the Czech Republic from southern Moravia in Till present days the only record of the Ch. conducta occurrence has been published from Bohemia, namely in During August, September, October and November 2015 the authors revealed the occurrence of Chaetocnema conducta in central, northern, eastern, southern and western Bohemia in further 22 mapping grid squares (at 27 localities in total). Therefore, contrary to the contemporary Czech Red List, the authors do not consider Ch. conducta as an endangered species. According to the authors survey, Ch. conducta occurs in Bohemia in the wet meadows (most often in wet Cirsium meadows and alluvial Alopecurus meadows) with abundant populations of some narrow-leaved sedge species (genus Carex), at altitudes m a. s. l., mostly in lowlands with warm climate. Using of the sweeping collection method the authors found Ch. conducta most frequently on Carex hirta and C. disticha species, which we assume as its probable host plants. However, in southern Moravia Ch. conducta has recently been recorded also in xerothermic grasslands. Ch. conducta seems to be heliophilous species. The authors found it only in warm sunshine weather (air temperature > cca 16 C), from late morning to early afternoon hours. Contrary to its considerably wide distribution in Bohemia, Ch. conducta seems to be rather rare or uncommon species at most of surveyed localities. In the samples of the flea beetles (Chrysomelidae:Alticinae) analyzed by the authors, there were usually present only single specimens of Ch. conducta. Key words: Chaetocnema conducta, Czech Republic, expansion, Alticinae, Alticini, foodplants, Central Europe 205

2 BOHEMIA CENTRALIS 33 Úvod Podrobný a neustálý faunistický průzkum území umožňuje odhalovat, dokazovat a dokumentovat změny v rozšíření a početnosti živočišných populací, ať už u druhů nově rozšiřujících svůj areál, či u druhů naopak ubývajících nebo dokonce vymírajících. Jedním z druhů, které se v posledních letech šíří na území České republiky, je brouk Chaetocnema (Tlanoma) conducta (Motschulsky, 1838) z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae). Od našich ostatních druhů rodu Chaetocnema se tento druh na první pohled dobře pozná podle nápadně žlutých krovek s černou kresbou po okrajích a podél švu, se kterými kontrastuje kovově bronzové zbarvení hlavy a štítu (viz obr. 5 v barevné příloze na str. 483; naše ostatní druhy tohoto rodu mají hlavu, štít i krovky jednobarevně kovově zbarvené, viz např. Čížek et Doguet 2008). Jako hostitelské rostliny tohoto druhu jsou uváděny různé druhy z čeledí Cyperaceae, Juncaceae, případně Poaceae (např. Warchałowski 1998, Čížek et Doguet 2008). Ch. conducta má široký areál ve střední a jižní Evropě, v západní a střední Asii a v Africe (např. Döberl 2010, Warchałowski 2010). V tomto příspěvku předkládáme nové údaje o rozšíření tohoto druhu v Čechách spolu s dalšími úvahami. Latinská jména dřepčíků byla sjednocena podle práce Döberl (2010), latinská jména rostlin podle práce Kubát et al. (2002). Zkratky použité v dalším textu a v tabulce č. 1: EVL = evropsky významná lokalita; MZCHÚ = maloplošné zvláště chráněné území; NPP = národní přírodní památka; NPR = národní přírodní rezervace; PP = přírodní památka; PR = přírodní rezervace; VKP = významný krajinný prvek. Dosavadní poznatky o rozšíření Ch. conducta v České republice Do poměrně nedávné doby byl tento druh známý v rámci území bývalého Československa pouze ze Slovenska (např. Roubal 1941, Strejček 1993). První nález z České republiky publikovali Čížek a Fornůsek (2000) z jižní Moravy (Bořetice, mapovací pole 7067). Ještě v práci Čížek et Doguet (2008) je uvedeno, že se tento druh v ČR vyskytuje pouze na jižní Moravě, kde je velmi lokální a velmi vzácný. První údaj pro Čechy ohlásili Čížek et Kopecký (2008), a to z území přírodní rezervace Údolí Doubravy (mapovací pole 6260) v CHKO Železné hory. V tomto příspěvku je zároveň upřesněno, že druh byl v té době z ČR aktuálně známý z pouhých tří lokalit (kromě dvou uvedených to byla navíc lokalita Nová Lhota Končiny, kterou zařazujeme do mapovacího pole 7171; viz např. Kopecký et Schön 2008). 206

3 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Další novější údaje poskytuje Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP), ve které je výskyt tohoto druhu k datu (tj. v době dokončení rukopisu předkládaného příspěvku) uveden celkem z 11 faunistických mapovacích polí (Internet 1). Z toho 10 polí leží na jižní a střední Moravě, viz obr. 1 (autoři těchto nálezů z let jsou P. Baňař, P. Boža, O. Konvička, I. Malenovský a J. Stanovský). Jedenácté pole se nachází v Čechách (jde o výše zmíněný první nález z Čech, uveřejněný v práci Čížek et Kopecký 2008). Přidáváme další dosud nepublikované údaje z jižní Moravy: 7167a: Trkmanice, PP Trkmanec-Rybníčky ( Trkmanické slanisko ), , J. Strejček leg. (2 ex.), Em. Strejčková leg. (6 ex.); 7262d: Ječmeniště (Znojemsko, prope Hnízdo), PP Ječmeniště, , J. Strejček leg. (1 ex.); 7367b: Lanžhot, NPR Ranšpurk okolí, J. Strejček leg. (1 ex.). První nález ve středních Čechách Sami jsme druh Ch. conducta v Čechách zaznamenali nejprve v roce 2009 v Praze v údolí Litovického potoka: Praha-Dejvice, chráněné území PP Dolní Šárka (část Duchoňská) (5852c), , 1, smyk na okraji suchého trávníku, J. Strejček leg. (přibližně 50 6'58.7"N, 14 22'32.5"E). Metodika terénního průzkumu v roce 2015 Na základě prvních nálezů Ch. conducta z Čech a na základě poznatků o ekologických nárocích druhu z odborné literatury (viz též tab. 5) jsme provedli od srpna do začátku listopadu 2015 terénní průzkum na vybraných lokalitách Čech s vhodnými biotopy (celkem 35 lokalit s převahou ve středních Čechách; lokalitu č. 19 v Praze-Dubči navštívil J. Strejček, ostatní lokality P. Špryňar). Cílem bylo zjistit, zda a v jakém rozsahu je druh Ch. conducta v Čechách rozšířen. Lokality k průzkumu jsme vybírali podle výskytu biotopů zachovalých mokřadních luk, a to jak podle našich terénních zkušeností, tak podle zveřejněných výsledků probíhajícího mapování biotopů v rámci projektu Natura 2000 (Internet 2). Na každé lokalitě byly osmýkány zejména porosty šáchorovitých a sítinovitých rostlin, v souladu s literárními údaji o hostitelských rostlinách. Návštěva každé lokality trvala zhruba 1 1,5 hodiny (pokud brouk nebyl v této době nalezen, považovali jsme to za negativní výsledek našeho hledání). Během průzkumů lokalit jsme věnovali pozornost dalším okolnostem, které mohou ovlivnit výskyt druhu zejména určení konkrétních hostitelských rostlin a vlivu počasí na aktivitu brouka. Výsledky s dalšími úvahami předkládáme v následujících odstavcích. Obrazové přílohy byly zpracovány s použitím software DMAP a Microsoft Excel. Dokladové exempláře jsou uloženy ve sbírkách autorů. Údaje byly zapsány do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP). 207

4 BOHEMIA CENTRALIS 33 Přehled nově zjištěných lokalit v roce 2015 Dřepčíka Ch. conducta jsme v Čechách v roce 2015 zaznamenali na 27 lokalitách ve 22 polích faunistického síťového mapování (obr. 1). Přehled těchto lokalit uvádíme v tabulce 1. Čísla lokalit jsou použita rovněž v tabulkách 2 a 3. Zeměpisnými souřadnicemi (v systému WGS 84) je zachycena poloha přibližného středu porostu, kde byl nalezen druh Ch. conducta. Souřadnice byly odečteny buď přímo v terénu s použitím přístroje GPS, nebo po návštěvě lokality z přesného ortofotosnímku. Lokalizace začíná jménem obce a/nebo názvem katastrálního území (zejména pokud se obě jména jména liší). Nadmořská výška byla odečtena ze Základní mapy ČR 1: Pokud to bylo v našich možnostech, uvádíme možného hostitele, tedy rostlinný druh, na jehož porostu jsme při smýkání nalezli dřepčíka Ch. conducta. Tento údaj neuvádíme, pokud byl nález uskutečněn v porostu s větším počtem rostlinných druhů a/nebo pokud jsme tyto druhy nemohli vzhledem k pokročilé vegetační době určit. Zmiňujeme rovněž, zda lokalita leží v květenné oblasti termofytika (T) nebo mezofytika (M), což považujeme za vhodnou biogeografickou charakteristiku nejen pro rostliny (Skalický 1988), ale i pro fytofágní hmyz. Na území NPP Hrabanovská černava byly rozlišeny tři samostatné lokality (6, 7, 8) vzhledem k probíhající hranici mapovacích polí a k zastoupení odlišných biotopů. Nápadné soustředění lokalit okolo Prahy (viz též obr. 1) je nepochybně artefaktem způsobeným dojezdovými možnostmi autorů. Za větší pozornost stojí to, že 9 z 27 zkoumaných lokalit leží v květenné oblasti mezofytika (Babinské louky v Českém středohoří, Bažantník v Českém ráji, soubor lokalit na jižním okraji Prahy, Štolmíř u Českého Brodu, Borek u Rokycan a Písek), tedy v oblasti opadavého listnatého lesa temperátního pásma Evropy (Skalický 1988). V mezofytiku se nachází i první publikovaný nález z Čech (Čížek et Kopecký 2008) a stejně tak i dosud nepublikovaný nález P. Čížka z okolí Žamberka z roku 2015 (Bohemia or., Helvíkovice, 5964, , 3 ex., zarostlé dno vyschlého rybníka, leg., det. et coll. P. Čížek pers. comm. 2015; viz obr. 1). V souladu s předchozími nálezy z Moravy (Internet 1) to potvrzuje představu, že Ch. conducta rozhodně není výhradně teplomilný druh, jehož rozšíření by se v ČR omezovalo jen na teplé a suché oblasti českého a moravského termofytika, tedy na oblasti extrazonální teplomilné vegetace a květeny, které mají určitou návaznost na vegetaci a květenu submeridionálního pásma (viz Skalický 1988), odkud lze předpokládat obecný směr šíření druhu na naše území. Zaznamenané výškové rozpětí našich lokalit m je srovnatelné např. s údaji z Bulharska, kde druh stoupá z nejnižších poloh u moře do nadmořské výšky 650 m, resp m (Gruev et Tomov 1998, 2007). Celkem jsme při našem průzkumu v Čechách v roce 2015 nalezli 46 jedinců druhu Ch. conducta (z toho 26 a 20, viz tab. 1); nejčastěji jsme na lokalitách zaznamenali jediný exemplář, méně často 2 4 ex., v jediném případě 8 ex. (lokalita 6: Hrabanovská černava-západ; viz obr. 6 v barevné příloze na str. 483). 208

5 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Obr. 1. Síťová mapa rozšíření druhu Chaetocnema conducta v České republice (použité symboly označují chronologicky první údaj z příslušného mapovacího pole): Čížek et Kopecký 2008; J. Strejček a E. Strejčková leg. 2006, 2008, 2009; další údaje z let z Nálezové databáze ochrany přírody (Internet 1); P. Špryňar leg (viz tab. 1); P. Čížek leg Fig. 1. Grid map of Chaetocnema conducta distribution in the Czech Republic (used symbols mark chronologically the first record from each square): according to Čížek et Kopecký 2008; J. Strejček and E. Strejčková leg. 2006, 2008, 2009; records from Czech Nature Conservancy Species Occurrence Database from (Internet 1); P. Špryňar leg (see tab. 1); P. Čížek leg Tab. 1. Přehled lokalit s výskytem druhu Chaetocnema conducta zjištěným během průzkumu provedeného autory v Čechách v roce 2015 (seřazeno podle kvadrantů síťového mapování). Tab. 1. List of sites with occurrence of Chaetocnema conducta as a result of the survey done by the authors in Bohemia in 2015 (ranked according to the grid square numbers). 209

6 BOHEMIA CENTRALIS 33 Číslo lokality Mapovací pole Souřadnice (WGS 84) Lokalizace Nadm. výška (m) Datum (2015) Možný hostitel Počet jedinců Květenná oblast b 50 35'54.2"N, 14 7'36.0"E a 50 33'22.4"N, 15 11'15.6"E b 50 23'58.6"N, 13 57'45.0"E c 50 20'30.1"N, 14 32'23.0"E b 50 16'55.6"N, 14 25'23.2"E d 50 12'51.8"N, 14 49'37.4"E c 50 13'10.4"N, 14 50'10.4"E c 50 13'6.8"N, 14 50'25.7"E c 50 07'05.0"N, 14 22'49.9"E a 50 11'55.0"N, 14 31'47.1"E d 50 06'28.1"N, 15 09'36.7"E c 50 06'36.7"N, 15 10'42.9"E c 50 06'32.6"N, 15 20'32.8"E Babiny I, PP Babinské louky M Karlovice, PR Bažantník, louka v západní části MZCHÚ Želevice, PP Koštice, porosty ostřic severně od silnice Mělnická Vrutice, NPP Polabská černava, východní část území Újezdec u Mělníka, PP Slaná louka u Újezdce M T T Carex disticha, C. distans 1 T Carex disticha 2, T T Lysá nad Labem, NPP Hrabanovská černava, západ Lysá nad Labem, NPP Hrabanovská černava, východ Lysá nad Labem, NPP T Hrabanovská černava, východ Praha, Dejvice, Žežulka, Carex hirta 1 T údolí Litovického (Šáreckého) potoka Měšice (u Prahy), VKP Carex hirta 1 T Mratínský potok s přítoky, nezpevněná cesta u mokřadní louky na jz. břehu Dolního Měšického rybníka Oseček, levý břeh Bačovky, Carex acuta 1 T východně od chatové osady na pravém břehu Labe, louka K příčné (podle práce Rydlo 1993) Libice nad Cidlinou, NPR Carex hirta, 2, T Libický luh, Německá louka C. acutiformis 1 (podle práce Rydlo 1993), okolí malého rybníčku Dománovice, PR T Dománovický les, mokřadní porosty okolo tůňky v jižní části MZCHÚ 210

7 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách a 50 11'15.2"N, 15 51'27.7"E a 50 4'31.8"N, 14 14'43.4"E b 50 5'6.3"N, 14 19'33.4"E d 50 0'7.7"N, 14 28'59.2"E a 50 3'44.3"N, 14 31'13.4"E b 50 3'16.5"N, 14 35'2.2"E c 50 0'5.1"N, 14 30'42.6"E c 50 01'22.9"N, 14 32'11.1"E a 50 04'59.0"N, 14 50'53.8"E a 50 5'25.4"N, 15 10'30.0"E c 49 54'47.7"N, 14 14'56.8"E b 49 59'52.2"N, 14 25'20.6"E b 49 45'12.3"N, 13 37'40.6"E c 49 18'34.0"N, 14 10'25.1"E Hradec Králové, k. ú. Nový Hradec Králové, PP Na Plachtě Hostivice, k. ú. Litovice, PP Hostivické rybníky, sv. břeh Litovického rybníka Praha, Liboc, PP Obora Hvězda, louka na pravém břehu Litovického potoka Praha, Kunratice, louka při východním okraji Vídeňské silnice, parc. č. 2365/1 Praha, Hostivař, VKP Mokřady Triangl, podmáčená louka na levém břehu Slatinského potoka Praha, Dubeč, levý břeh Říčanského potoka, podél ulice Na Hádku Praha, Šeberov, PP Hrnčířské louky Praha, Újezd u Průhonic, PP Milíčovský les a rybníky, podmáčená louka jz. od Milíčovského (Nového) rybníka Štolmíř, levý břeh Kounického potoka, ostřicové porosty v rákosině Velký Osek, PR Tonice- Bezedná, mokřadní louka východně od rybníčku Okrouhlík Řevnice, mokřad V tůních, jižní břeh tůně Praha, Modřany, louka Na Beránku, údolí pravostr. přítoku Cholupického potoka Borek u Rokycan, Lopatárna, vlhká louka na pravém břehu Holoubkovského potoka Písek, přír. park Písecké hory, mokřadní louka mezi rybníky Tichávek a Beran východně od obce T Carex hirta 1, Carex hirta, C. acutiformis Carex hirta, C. disticha, C. acuta 3, 1 2, Carex hirta 1 T T T T M Carex sp. 1 M Carex hirta 2 M Carex disticha, C. tomentosa 1 M T Carex hirta, C. sylvatica, C. remota Carex hirta, 1 C. disticha, Scirpus sylvaticus Carex sp. 1, 2 T M M M Poznámka: lokality č. 1, 3, 6, 9 a 10 jsou fotograficky dokumentovány na obr v barevné příloze na str

8 BOHEMIA CENTRALIS 33 Tab. 2. Biotopy s výskytem Chaetocnema conducta: x = podle aktuálních údajů z aplikace MapoMat (viz Internet 2), (x) = naše určení (kódy biotopů podle Katalogu biotopů ČR; Chytrý et al. 2010). Tab. 2. Habitats with occurrence of Chaetocnema conducta: x = according to current data from MapoMat (see Internet 2), (x) = authors own assessment (habitat codes according to the Habitat Catalogue of the Czech Republic; Chytrý et al. 2010). M1.3 eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 vegetace vysokých ostřic Č. Pole Zkrácená lokalizace b Babinské louky.... x a Karlovice, Bažantník.... (x) b Koštice. x c Polabská černava.. x b Újezdec u Mělníka x d Hrabanovská černava-z x c Hrabanovská černava-v.. x c Hrabanovská černava-v x c Praha-Dejvice, Žežulka.... x a Měšice... (x) d Oseček... x c Libický luh (x) c Dománovický les (x) a Hradec Králové, Na Plachtě x a Hostivické rybníky (x) b Praha, Obora Hvězda..... x d Praha-Kunratice.... x a Praha, Mokřady Triangl.... (x) b Praha, Dubeč x c Praha, Hrnčířské louky x c Praha, Milíčovský les... x a Štolmíř... (x) a Tonice-Bezedná... x c Řevnice, V tůních... (x) b Praha-Modřany..... (x) b Borek u Rokycan..... x c Písek, rybník Tichávek.... (x)..... četnost R2.1 vápnitá slatiniště T1.4 aluviální psárkové louky T1.5 vlhké pcháčové louky T1.6 vlhká tužebníková lada T1.7 kontinentální zaplavované louky T1.9 střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 vegetace vlhkých narušovaných půd T7 slaniska 212

9 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Přehled lokalit bez výskytu Ch. conducta Na osmi lokalitách, které jsme předem vybrali jako vhodné, jsme druh Ch. conducta v roce 2015 nepotvrdili. Pro úplnost je také uvádíme. Považujeme za velmi pravděpodobné, že zde bude druh Ch. conducta nalezen v budoucnosti. 5353d: Jestřebí, NPR Novozámecký rybník, levý břeh Robečského potoka u silnice na Provodín (50 36'44"N, 14 35'24"E), d: Kly, PR Úpor-Černínovsko, část území ležící v bývalé PR Kelské louky (50 19'45"N, 14 29'43"E), c: Jiřice, k. ú. Kozly u Tišic, mrtvé rameno Labe (50 14'34"N, 14 32'57"E), b: Velim, NPP V jezírkách (50 4'57.3"N, 15 6'51"E), c: Běštín, lokalita lněnky bezlistenné (49 48'23"N, 14 1'21"E), c: Voznice, PR Andělské schody (49 49'20"N, 14 13'30"E), a: Stará Huť, louka severně od železniční zastávky (49 47'12"N, 14 11'53"E), c: Rožmitál pod Třemšínem, Zalány (49 37'20"N, 13 51'35"E), Biotopy druhu Chaetocnema conducta V tabulce 2 uvádíme zařazení porostů (rostlinných společenstev) s výskytem Ch. conducta na jednotlivých zkoumaných lokalitách do kategorií podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2010). Tento údaj byl buď odečten z aplikace MapoMat z výsledků mapování a aktualizace biotopů v rámci projektu Natura 2000 (Internet 2), anebo (pokud je značka prezence uvedena v závorkách) jsme jej sami určili v terénu v případě, že dotyčný biotop dosud nebyl zmapován anebo byl podle našeho názoru vymapován neuspokojivě nebo chybně. Z tabulky plyne, že druh Ch. conducta jsme nejčastěji nacházeli v biotopech T1.5 (vlhké pcháčové louky) a T1.4 (aluviální psárkové louky). Jsme si ovšem vědomi toho, že určení biotopů je v některých případech jen orientační. Ve skutečnosti se na lokalitách mohou vyskytovat obtížně zařaditelné mozaiky biotopů (např. v území Na Plachtě v Hradci Králové), vhodný porost na zkoumané lokalitě může být jen úzkým přechodovým pásem (ekotonem) (např. lokalita V tůních v Řevnicích) nebo se může jednat o silně antropicky ovlivněný biotop (např. porost ostřice Carex hirta podél nezpevněné cesty u mokřadní louky v Měšicích; viz obr. č. 10 v barevné příloze na str. 485). Tab. 3. Vzorky dřepčíkovitých brouků (Chrysomelidae: Alticinae) z našeho průzkumu v roce 2015 lokality s výskytem Ch. conducta (u každého druhu jsou uvedeny počty nalezených jedinců). Tab. 3. Samples of the flea beetles (Chrysomelidae: Alticinae) from the authors survey in 2015 sites with occurrence of Ch. conducta (numbers of specimens are quoted). 213

10 BOHEMIA CENTRALIS 33 Zkrácená lokalizace Babinské louky Karlovice, Bažantník Koštice Polabská černava Újezdec u Mělníka Hrabanovská černava-z Hrabanovská černava-v Hrabanovská černava-v Praha-Dejvice, Žežulka Měšice Oseček Číslo lokality Počet druhů ve vzorku Počet jedinců ve vzorku Chaetocnema conducta Chaetocnema picipes Chaetocnema concinna Chaetocnema aridula Chaetocnema chlorophana Chaetocnema major Chaetocnema hortensis Chaetocnema mannerheimii Crepidodera aurata Crepidodera aurea Psylliodes chrysocephala Psylliodes picina Psylliodes dulcamarae Aphthona pallida Aphthona nonstriata Aphthona euphorbiae Phyllotreta vittula Phyllotreta undulata Phyllotreta nigripes Phyllotreta atra Phyllotreta cruciferae Phyllotreta striolata Phyllotreta astrachanica Phyllotreta armoraciae Epitrix pubescens Longitarsus pratensis Longitarsus luridus Longitarsus melanocephalus Longitarsus nasturtii Longitarsus lycopi Longitarsus atricillus Longitarsus rubiginosus Longitarsus kutscherai Longitarsus symphyti Longitarsus callidus Longitarsus suturellus Altica oleracea oleracea Altica helianthemi Altica palustris Altica lythri Altica aenescens Neocrepidodera transversa Lythraria salicariae Sphaeroderma testaceum

11 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Libický luh Dománovický les Hradec Králové, Na Plachtě Hostivické rybníky Praha, Obora Hvězda Praha-Kunratice Praha, Mokřady Triangl Praha, Dubeč Praha, Hrnčířské louky Praha, Milíčovský les Štolmíř Tonice-Bezedná Řevnice, V tůních Praha-Modřany Borek u Rokycan Písek, rybník Tichávek Σ 215

12 BOHEMIA CENTRALIS 33 Tab. 4. Četnost jednotlivých druhů dřepčíků na zkoumaných lokalitách (n = 27). Tab. 4. Frequency of the individual flea beetle species at the explored sites (n = 27). Počet lokalit Chaetocnema conducta Chaetocnema picipes Altica oleracea oleracea Psylliodes chrysocephala Chaetocnema concinna Chaetocnema hortensis Phyllotreta vittula Chaetocnema aridula Longitarsus melanocephalus Longitarsus pratensis Aphthona pallida Crepidodera aurata Longitarsus luridus Longitarsus nasturtii Longitarsus lycopi Phyllotreta nigripes Longitarsus kutscherai Lythraria salicariae Longitarsus atricillus Phyllotreta atra Altica helianthemi Aphthona nonstriata Phyllotreta undulata Aphthona euphorbiae Chaetocnema chlorophana Longitarsus rubiginosus Phyllotreta astrachanica Phyllotreta cruciferae Altica lythri Crepidodera aurea Epitrix pubescens Chaetocnema major Chaetocnema mannerheimii Longitarsus symphyti Neocrepidodera transversa Phyllotreta striolata Psylliodes picina Sphaeroderma testaceum Altica aenescens Altica palustris Longitarsus callidus Longitarsus suturellus Phyllotreta armoraciae Psylliodes dulcamarae Rozbory vzorků dřepčíků ze zkoumaných lokalit Druh Ch. conducta byl při našem průzkumu potvrzen na celkem 27 z 35 předpokládaných lokalit, úspěšnost jeho nalezení byla tedy poměrně vysoká. S tím kontrastuje skutečnost, že na většině lokalit byl tento druh nacházen v malých počtech jedinců (nejčastěji byl ve vzorku získaném smýkáním přítomen jediný 216

13 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách exemplář, viz tab. 1 a 3). Druhové a početní zastoupení dřepčíků (Chrysomelidae: Alticinae) v nasmýkaných vzorcích ukazuje tab. 3. V celkovém počtu 44 druhů a 2107 jedinců dřepčíkovitých brouků, které jsme nasmýkali při našem průzkumu na 27 lokalitách uvedených v tab. 3, jsme nalezli jen 46 jedinců druhu Ch. conducta (což jsou zhruba 2,2 % z celkového počtu jedinců dřepčíků). Lze provést zobecnění: abychom při průzkumu dané lokality nalezli alespoň jednoho jedince Ch. conducta, bylo zapotřebí získat z této lokality vzorek průměrně se 46 jedinci dřepčíků. Vztah mezi počtem druhů a počtem jedinců ukazuje obr. 2. Vložená regresní logaritmická křivka je funkcí, která nejlépe aproximuje rozložení bodů. Nejčastějšími druhy dřepčíků, které druh Ch. conducta v našich vzorcích doprovázely (vyskytovaly se na více než polovině zkoumaných lokalit; tab. 4), byly Chaetocnema picipes, Ch. concinna, Ch. hortensis, Psylliodes chrysocephala, Altica oleracea oleracea a Phyllotreta vittula (tab. 4). Jsou to v ČR široce rozšířené a hojné až velmi hojné eurytopní druhy (Čížek et Doguet 2008). V červeném seznamu ohrožených druhů (Strejček et Bezděk 2006) jsou z nalezených druhů uvedených v tab. 3 zařazeny tyto druhy: v kategorii kriticky ohrožených (CR) je to Altica aenescens a v kategorii ohrožených (EN) Altica palustris, Chaetocnema chlorophana, Ch. conducta a Ch. major. Zařazení posledních dvou zmíněných druhů do červeného seznamu by však zasloužilo podle našeho názoru přehodnotit viz následující kapitola Počet druhů y = 3,345 Ln (x) - 2,4488 R 2 = 0, P o č e t j e d i n c ů Obr. 2. Vztah mezi počtem druhů a počtem jedinců dřepčíků ve zkoumaných vzorcích. Fig. 2. Relationship between the number of species and the number of individuals in the analyzed samples of the flea beetles. 217

14 BOHEMIA CENTRALIS Diskuse Ch. conducta se ve střední Evropě šíří Ještě ve druhé polovině 20. století platilo, že severní hranice rozšíření druhu Ch. conducta probíhá na území střední Evropy dolním Rakouskem, Slovenskem a Maďarskem (Heikertinger 1951, Mohr 1966, Warchalowski 1998). Ale už v té době se objevují údaje o tom, že druh v některých částech svého areálu expanduje. Tak např. na území dnešního Slovinska byl v první polovině 20. století výskyt Ch. conducta omezen jen na jihozápadní okraj země (tj. v okolí pobřeží Jaderského moře); později se však rozšířil na většinu území Slovinska, odkud je v posledních zhruba 30 letech dokumentován (Brelih et al. 2003). Ještě podle nedávné analýzy v práci Schmitt et Rönn (2011) má být Ch. conducta druhem, který se ve střední Evropě vyskytuje jen v jihovýchodní čtvrtině území (tj. jižně od 51 sev. šířky a východně od 10 vých. délky). Zhruba na začátku 21. století však začala ve střední Evropě expanze druhu Ch. conducta na sever. Dosavadní postup šíření v ČR jsme popsali v předchozích odstavcích. Ze Slovenska uvedl Roubal (1941) pouhé tři známé lokality. V posledních letech druh v území výrazně expanduje, ačkoliv je hodnocen jako nehojný (Ouda et al. 2013). V prvním vydání seznamu brouků Německa (Köhler et Klausnitzer 1998) druh ještě uveden nebyl, objevil se až ve druhém doplňku tohoto seznamu na základě údajů ze spolkových zemí Sársko a Hesensko (Köhler 2011). V Polsku podle našich znalostí druh Ch. conducta dosud zjištěn nebyl (viz např. Döberl 2010), ale předpokládáme, že se tam v blízké době také objeví. Šíření v Čechách probíhá nebo už proběhlo? Hloubat o tom, zda se druh Ch. conducta v současnosti opravdu šíří, může z hlediska úctyhodného počtu výše uvedených nově zjištěných lokalit vypadat jako zdánlivě zbytečná otázka. Jde však o to, zda tyto nové údaje skutečně vypovídají 1) o probíhajícím šíření tohoto druhu, nebo zda jde jen o 2) výsledek hledání zaměřeného speciálně na tento druh, které dosud nikdo neuskutečnil, a které tak odhalilo výskyty populací dosud unikajících pozornosti. Brouk sice nápadného vzhledu, ale o délce těla pouze okolo 2 mm, který aktivuje jen za určitého počasí, který je značně pohyblivý a jehož populace jsou málo početné, by totiž mohl být při nespecificky zaměřeném průzkumu lokality snadno přehlédnut. Pro první možnost (probíhající expanze druhu Ch. conducta) hovoří postupná hlášení o nově zjištěných výskytech druhu jak v České republice, tak v okolních zemích. Druhým argumentem je skutečnost, že druh byl nově zjištěn i na lokalitách na území Prahy, kde v období posledního půlstoletí probíhá mimořádně podrobný a rozsáhlý faunistický průzkum fytofágních brouků (zejm. Strejček 2000, 2007) a druh Ch. conducta by tu jen stěží mohl dlouhodobě uniknout pozornosti. Jinak je tomu v území Na Plachtě v Hradci Králové, které je z hlediska brouků sice poměrně podrobně prozkoumané, ale znalosti o dřepčících jsou zde zatím jen zcela fragmentární (viz Mikát et al. 1997, Mikát et Hájek 1999). Podobně je tomu i v území EVL Libické luhy

15 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách (Trnka et Gabriš 2012), kam spadají naše lokality 11, 12 a 23 (Oseček, Libický luh a Tonice-Bezedná). Také z ostatních lokalit bohužel neexistují dostatečně reprezentativní faunistické průzkumy mandelinkovitých brouků a ve většině případů dokonce neexistují žádné průzkumy této skupiny vůbec, ačkoliv se zčásti jedná o zvláště chráněná území, na které bývá upřena větší pozornost badatelů, než na ostatní krajinu. Pro druhou možnost (rozšíření proběhlo někdy dříve, při speciálně zaměřeném průzkumu už jen všude konstatujeme prezenci) vypovídá skutečnost, že při našem speciálně zaměřeném průzkumu na podzim 2015 byl výskyt brouka zjištěn ve více než třech čtvrtinách z celkového počtu lokalit, které byly předem vybrány jako vhodné. To je případ všech 22 faunistických polí s nově zjištěným výskytem druhu Ch. conducta. Na dalších osmi výše uvedených lokalitách sice druh zjištěn nebyl, ovšem to se dá vysvětlit nejen možnou absencí druhu, ale i např. nevhodným počasím při průzkumu těchto lokalit nebo zjevně nízkou populační hustotou druhu (považujeme za pravděpodobné, že při novém zopakování průzkumu za vhodných podmínek by tam už výskyt druhu mohl být potvrzen). Druh, který se rychle šíří, a přesto je vzácný? Je pozoruhodné, že literární prameny se mnohdy shodují v tom, že Ch. conducta je vzácný nebo alespoň nehojný druh, ačkoliv často zároveň uvádějí, že se zjevně šíří a jeho lokalit přibývá (např. Rakousko: Holzer 2003; Slovensko: Ouda et al. 2013). Druh Chaetocnema conducta patřil v našich analyzovaných vzorcích (tab. 3) k pohyblivějším druhům dřepčíků, které rychle skáčou na značnou vzdálenost, podobně jako např. Psylliodes chrysocephala a na rozdíl např. od méně pohyblivého taxonu Altica oleracea oleracea. Tato skutečnost by mohla komplikovat průzkum tím, že u druhu Ch. conducta by mohlo hrozit větší riziko, že z analyzovaného vzorku náhodně unikne dřív, než může být zachycen. Dalším důvodem malé početnosti druhu Ch. conducta v našich sběrech by snad mohla být i jeho afinita ke slunečnému teplému počasí. Období našeho průzkumu, tedy období babího léta na konci vegetační sezóny, už nemusí být optimálním obdobím pro aktivitu druhu. Nejedná se ale o období dožívajících imag, o čemž svědčí i zachycený poměr pohlaví s mírně převažujícím počtem samců (tab. 1); druh ostatně ve stadiu imag přezimuje (viz Roubal 1941). Poněkud podobně se v našich vzorcích (tab. 3, 4) chová také druh Chaetocnema hortensis: vykazuje poměrně vysokou četnost v souboru lokalit (přítomen na 15 lokalitách) a zároveň nízké počty jedinců (celkem zaznamenáno jen 33 jedinců). Ch. conducta aktivuje zpravidla za slunečného počasí Druh Ch. conducta podle našich zkušeností aktivuje na vhodných biotopech za slunného teplého počasí nejlépe okolo poledne (od pozdních dopoledních až do časných odpoledních hodin), kdy jsme jej opakovaně nacházeli při smýkání na travinné vegetaci. Nepodařilo se nám jej nalézat na jinak zřejmě vhodných lokalitách, pokud obvykle platila alespoň jedna z následujících podmínek: zamračené či dokonce deštivé počasí, nižší teplota (zhruba < 16 C), vál silný vítr nebo se blížil soumrak (neúspěšné 219

16 BOHEMIA CENTRALIS 33 bylo smýkání cca 2 a méně hodin před soumrakem). Tuto zkušenost jsme si ověřili na dvou lokalitách, které jsme nejprve navštívili za nevhodných podmínek, kdy jsme po důkladném smýkání sice získali druhově početný vzorek dřepčíků, ale bez Ch. conducta. O pár dnů později jsme návštěvu lokalit zopakovali za optimálních podmínek (teplé slunečné bezvětrné počasí kolem poledne), přičemž jsme už výskyt druhu Ch. conducta potvrdili. Jde o tyto lokality: 5952d Praha-Kunratice ( : doba před soumrakem; : druhá návštěva), 6052b Praha-Modřany ( : silný vítr, nízká teplota; : druhá návštěva). Tab. 5. Přehled údajů o hostitelských rostlinách druhu Chaetocnema conducta z různých literárních zdrojů. Tab. 5. Records of host plants of Chaetocnema conducta (based on various references). Hostitelské rostliny Území Literární zdroj Carex Slovensko Roubal 1941: 83 Juncus (?), Eleocharis palustris Palearktická Heikertinger 1951: 184 (Alžírsko) oblast Juncus (?), Eleocharis palustris střední Evropa Mohr 1966: 256 Eleocharis palustris, Cyperaceae, střední Evropa Warchałowski 1978: 101 Juncaceae Eleocharis palustris, Carex, Carex různé části areálu Furth 1985: 71 vulpina, C. panicea, C. pallescens, Bolboschoenus maritimus, Agrostis stolonifera, A. tenuis, Juncus acutus,?chloris gayana (excerpce z literatury) Carex, Juncus, Eleocharis, Agrostis, Bulharsko Gruev et Tomov 1986: 298 Bolboschoenus Cyperaceae, Juncaceae, Poaceae Bulharsko Gruev et Tomov 1998: 115 Cyperaceae, Juncaceae, Poaceae Evropa Warchałowski 1998: 220 Eleocharis palustris, Juncus Slovinsko Brelih et a. 2003: 182 Carex, Eleocharis, Juncus, Poaceae východní Evropa Bieńkowski 2004: 118 Cyperaceae, Juncaceae ČR, Slovensko Čížek et Doguet 2008: 172 Eleocharis palustris, Cyperus, Carex, Carex vulpina, C. panicea, C. melanostachya, C. pallescens, Bolboschoenus maritimus, Agrostis stolonifera, A. tenuis, Juncus acutus, Zea mays, Cyperaceae, Juncaceae, Poaceae různé části areálu (excerpce z literatury) Konstantinov et al. 2011: Rozmanité literární údaje o hostitelských rostlinách Druh Ch. conducta je podle literatury potravně vázán na jednoděložné rostliny z řádu Poales (např. v pojetí APG III, 2009), čímž se blíží spíše ekologickým nárokům podrodu Chaetocnema s. str. nežli podrodu Tlanoma Motschulsky, kam je řazen (viz např. Jolivet et Hawkeswood 1995).

17 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Konkrétní údaje o hostitelských rostlinách druhu Ch. conducta se v literatuře různí (tab. 5). Zpravidla platí, čím širší územní nebo taxonomický záběr má ten který literární zdroj, tím obecnější údaje o hostitelských rostlinách zahrnuje. Mnohdy se zjevně jedná o údaje převzaté z dřívějších prací. Naopak pokud autoři uvádějí svá vlastní pozorování, tak ta už bývají často vztažená ke konkrétním druhům nebo rodům rostlin. Tak např. Roubal (1941) ze Slovenska uvádí druh Ch. conducta pouze z ostřic (rod Carex). Warchałowski (1998) píše ve své monografii pro území Evropy, že hostitelskými rostlinami jsou různé druhy trav (Poaceae), šáchorovitých (Cyperaceae) a sítinovitých (Juncaceae), přitom cituje pozorování, kdy brouk ožíral kukuřici a zároveň podotýká, že sám se s tímto druhem setkal pouze pouze na sítinách (rod Juncus). Ve Slovinsku je druh Ch. conducta považován za stenotopního oligofága žijícího na druhu Eleocharis palustris a na druzích rodu Juncus (Brelih et a. 2003). Zdá se, že v různých částech areálu a v různých biotopech se brouk může živit na odlišných druzích řádu Poales (podle klasifikace navržené v práci Jolivet 1992 by se jednalo o oligofága 2. stupně). Naše poznatky o vazbě na rostliny Druh Ch. conducta jsme při opakovaných pokusech nenalézali při smýkání na monodominantních porostech druhů Molinia caerulea, Carex riparia, Bolboschoenus maritimus s. str. (Koštice), Juncus effusus, Juncus conglomeratus, Juncus subnodulosus (Polabská černava), Schoenus ferrugineus (Hrabanovská černava, Polabská černava). Bahničky (rod Eleocharis) jsme v podzimním období nacházeli už jen ve stavu s usychajícími nadzemními stonky; při sběru smýkáním na jejich porostech jsme druh Ch. conducta rovněž nezjistili. Jako nejpravděpodobnější hostitelské rostliny se nám jeví úzkolisté druhy rodu Carex, na nichž jsme brouka během smýkání nalézali nejčastěji: ostřice srstnatá (Carex hirta) a ostřice dvouřadá (Carex disticha). Jako další možní hostitelé připadají v úvahu také ostřice štíhlá (Carex acuta) a o. ostrá (C. acutiformis). Na konci vegetační sezóny v říjnu a listopadu brouci zřetelně upřednostňovali vitální (živě zelené) jedince ostřic před usychajícími žloutnoucími a hnědnoucími rostlinami. Z okruhu potenciálních hostitelských rostlin nemůžeme vyloučit některé druhy, které na námi zkoumaných lokalitách netvořily monodominantní porosty a/nebo které jsme v závěru vegetační sezóny (září listopad) nebyli schopni spolehlivě určit: Carex flacca, C. panicea, Juncus articulatus, J. compressus. V Čechách druh vlhkých luk, na jižní Moravě obývá i teplomilné trávníky V literatuře často uváděná charakteristika Ch. conducta coby stenotopního druhu vázaného na vlhké trávníky (např. Brelih et al. 2003, Čížek et Doguet 2008) zřejmě neodpovídá současné situaci přinejmenším v ČR. Na jižní Moravě je totiž druh Ch. conducta celkem překvapivě potvrzován rovněž z xerotermních trávníků viz údaje z NDOP (Internet 1), např. Váté písky u Bzence (viz též Pazderová 2015) nebo oblast Pálavy; tyto zkušenosti nám také potvrdili specialisté na tuto skupinu brouků R. Farion 221

18 BOHEMIA CENTRALIS 33 a M. Ouda (ústní sdělení 2015). Odpovídá tomu i náš nález z chráněného území PP Ječmeniště, kde převládají úzkolisté suché trávníky (biotop T3.3). Schopnost druhu Ch. conducta kolonizovat xerotermní biotopy by možná mohla přispět k vysvětlení příčin jeho diskutované expanze. Hostitelskými rostlinami v teplomilných trávnících by snad mohly být některé suchomilné druhy ostřic, které se v těchto biotopech objevují snad Carex praecox, C. humilis, C. caryophyllea a další. Téměř všechny naše nálezy Ch. conducta z Čech pocházejí z mokřadních luk. Je to pochopitelné, neboť náš průzkum v Čechách byl cíleně zaměřen právě na mokřadní louky, tedy na biotop, kde se vyskytuje většina druhů v literatuře uváděných hostitelských rostlin z čeledí Cyperaceae a Juncaceae (viz tab. 5). Jedinou výjimkou je výše uvedený první nález Ch. conducta z Prahy z chráněného území PP Dolní Šárka (část Duchoňská) získaný ve smyku na okraji úzkolistého suchého trávníku (biotop T3.3 podle práce Chytrý et al. 2010). Tento údaj by bylo možné vyložit jako náhodný zálet z blízké nivy Litovického (Šáreckého) potoka, kde jsme výskyt Ch. conducta také později potvrdili (lokalita č. 9 při průzkumu v roce 2015). Jiné údaje z Čech o výskytu v xerotermních biotopech zatím neznáme. 222 Zařazení expandujícího druhu v Červeném seznamu je třeba přehodnotit V aktuálním českém červeném seznamu (Strejček et Bezděk 2006) je druh Chaetocnema conducta veden v kategorii ohrožených druhů (EN), což znamená, že je považován za taxon, který čelí velmi velkému nebezpečí vyhynutí (vyhubení) ve volné přírodě (Plesník et Cepáková 2006: 25). Toto ohodnocení by snad mohlo odpovídat stavu znalostí v době tvorby červeného seznamu (viz Čížek a Fornůsek 2000), podle našich současných poznatků však tento druh za ohrožený rozhodně považovat nelze. Je ovšem pozoruhodné, že šířící se druhy bezobratlých bývají v období počátku své expanze zařazovány do různých kategorií ohrožení poměrně často, alespoň v českých červených seznamech. Např. z dřepčíků rodu Chaetocnema je v ČR podobně hodnocen i druh Ch. major (zařazený rovněž v kategorii EN; viz Strejček et Bezděk 2006), který se také ještě donedávna v ČR nevyskytoval (Strejček 1993). Byl ohlášen nejprve z Čech (Čížek 1995) a vzápětí také z Moravy (Zúber 1997); přitom je o něm již delší dobu známo, že v posledních desetiletích výrazně expanduje (Čížek et al. 1995; Warchałowski 1998, Čížek et Doguet 2008). Při našem průzkumu jsme jej zaznamenali v území PR Tonice- Bezedná a hojný výskyt v území PP Koštice (tab. 3). Snad nejznámějším takovým příkladem z České republiky je pavouk křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který se původně v ČR vyskytoval jen na jižní Moravě a v Čechách se poprvé objevil v roce Ačkoliv již tehdy bylo známo, že se v okolních státech šíří, přesto byl zařazen jako ohrožený druh do Červené knihy vzácných a ohrožených druhů bývalého Československa (Buchar in Škapec 1992). V následujících letech se tento druh plošně rozšířil po většině území ČR (např. Kůrka 1998) a v pozdějších červených seznamech už pochopitelně uváděn není. Nově se objevivší, byť aktuálně vzácné druhy, které se navíc v sousedních částech areálu šíří, by proto bylo v Červených seznamech vhodnější zařazovat alespoň na

19 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách určitou dobu do kategorie DD (data deficient, tj. kategorie taxonů, o nichž jsou jen nedostatečné informace), aby se rozlišily druhy na počátku expanze od vzácných druhů se stabilním rozšířením. Chaetocnema conducta nežije jen v chráněných územích S diskutovaným aktuálním hodnocením druhu Ch. conducta coby ohroženého (Strejček et Bezděk 2006) by mohlo souviset to, že by se mohl častěji vyskytovat hlavně v maloplošných zvláště chráněných územích, kde lze očekávat nejzachovalejší biotopy, udržované speciální péčí. Naznačují to zejména údaje z let z databáze NDOP (Internet 1), které pocházejí (až na jedinou výjimku) z průzkumů území v kategoriích NPR, PR a NPP, případně EVL. V našem výběru lokalit při průzkumu v roce 2015 byl počet umístění v MZCHÚ a mimo ně přibližně vyrovnaný. Z 27 pozitivních lokalit jsme druh nalezli v 16 případech uvnitř maloplošných zvláště chráněných území (přičemž NPP Hrabanovská černava je ovšem počítána jako tři samostatné lokality) a v 11 zbývajících případech mimo ně. Docházíme proto k závěru, že druh Ch. conducta nijak výrazně neupřednostňuje výskyt v MZCHÚ a může žít i v biotopech bez zvláštní územní ochrany a případně i v biotopech s nižší mírou reprezentativnosti a zachovalosti. Poznámky k monitoringu v budoucnosti Považujeme za pravděpodobné, že překvapivě rozsáhlá expanze druhu Ch. conducta, kterou jsme v Čechách zaznamenali na podzim roku 2015, mohla být způsobená nebo výrazně podpořená předchozím extrémně teplým a suchým létem Bude proto zajímavé pozorovat, jak se druh Ch. conducta bude v tomto území chovat v závislosti na vývoji klimatu v příštích letech zda se stane trvalou a široce rozšířenou součástí naší entomofauny nebo zda se (po možných chladnějších obdobích) případně opět stáhne a ustoupí. Úkolem pro budoucí faunistický průzkum bude sledovat, zda začne tento druh také v Čechách kolonizovat xerotermní biotopy, jak tomu už je na jižní Moravě, nebo zda zůstane vázán jen na mokřady. Je také otázkou, zda lokální vzácnost druhu (nízká početnost), dokumentovaná na zkoumaných lokalitách (tab. 1, 3), bude dál přetrvávat, nebo zda jde jen o jev v počátečním období expanze druhu, který se bude stávat v budoucnu stále početnějším. Naše studie se hlavní měrou věnovala podzimnímu období v závěru vegetační sezóny (srpen až listopad). Upozorňujeme tedy, že zejména v jarních obdobích by se druh Ch. conducta mohl eventuálně chovat odlišným způsobem, např. co se týče jeho potravní preference nebo početního vývoje jeho populací. Souhrn Druh Chaetocnema conducta, jehož výskyt byl dosud z Čech publikován jen z jediné lokality (Čížek et Kopecký 2008), se v Čechách již dosti rozšířil. Během srpna, září, října a listopadu 2015 jsme jeho výskyt zdokumentovali z dalších

20 BOHEMIA CENTRALIS 33 polí síťového mapování celkem z 27 lokalit ze středních, severních, východních, jižních i západních Čech (kraje Středočeský, Praha, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Jihočeský a Plzeňský), v nadmořských výškách m, se zřetelnou převahou lokalit v teplých nížinách (tab. 1). Druh se zde vyskytuje na zachovalých mokřadních loukách (nejčastěji na vlhkých pcháčových loukách a aluviálních psárkových loukách, viz tab. 2) v porostech s početnějším výskytem úzkolistých ostřic, které předpokládáme jako jeho hostitelské rostliny (nejčastěji jsme jej nalézali na druzích Carex hirta a Carex disticha). Ačkoliv je druh v Čechách zřejmě již široce rozšířený, na většině lokalit je nehojný až vzácný (v jinak zpravidla početných vzorcích dřepčíků získaných smýkáním jsme nalézali obvykle jen jednotlivé jedince Ch. conducta; tab. 3). Považujeme jej za výrazně heliofilní druh, neboť jsme jej smýkáním nacházeli pouze za teplého slunečného počasí (teplota vzduchu > cca 16 C) v pozdních dopoledních nebo v časných odpoledních hodinách. Poděkování Zesnulé Emilii Strejčkové patří náš dík za pomoc při sběru na lokalitě u Trkmanic, Mgr. Kateřině Tremlové za pomoc při výběru lokalit, ing. Jaroslavu Pipkovi, Elišce Špryňarové a Ivě Špryňarové za doprovod na některé z lokalit. Za cenné připomínky k rukopisu děkujeme všem třem recenzentům. MUDr. Petru Čížkovi jsme navíc vděční za sdělení o jeho nálezu Ch. conducta z okolí Žamberka z roku 2015, který jsme doplnili do síťové mapy aktuálního rozšíření druhu (obr. 1). Literatura Internetové zdroje byly navštíveny Bulharština byla přepsána podle mezinárodní normy ISO/R 9:1968. APG III (2009): An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society, 161: Bieńkowski A. O. (2004) [err. 2003]: Leaf-beetles (Coleoptera: Chrysomelidae) of the Eastern Europe. New keys to subfamilies, genera, and species. Mikron-print, Moscow, 278 p. Brelih S., Döberl M., Drovenik B. et Pirnat A. (2003): Gradivo za favno hroščev (Coleoptera) Slovenije. 1. prispevek: Polyphaga: Chrysomeloidea (= Phytophaga): Chrysomelidae: Alticinae. Materialien zur Käferfauna (Coleoptera) Slovenien. 1. Beitrag: Polyphaga: Chrysomeloidea (= Phytophaga): Chrysomelidae: Alticinae. Scopolia, Ljubljana, 50: Čížek P. (1995): Faunistic records from the Czech Republic 21. Coleoptera: Chrysomelidae. Klapalekiana, Praha, 31: 39. Čížek P. et Doguet S. (2008): Klíč k určování dřepčíků (Coleoptera: Chrysomelidae: Alticinae) Česka a Slovenska. Městské muzeum Nové Město nad Metují, 232 p. Čížek P. et Fornůsek R. (2000): Faunistic records from the Czech Republic 97. Coleoptera: Chrysomelidae. Klapalekiana, Praha, 36: 124. Čížek P., Hejkal J. et Stanovský J. (1995): Příspěvek k poznání brouků čeledi Chrysomelidae (Coleoptera) Čech, Moravy a Slovenska. Klapalekiana, Praha, 31: Čížek P. et Kopecký T. (2008): Faunistic records from the Czech Republic 258. Coleoptera Chrysomelidae. Klapalekiana, Praha, 44:

21 Pavel Špryňar a Jaromír Strejček: Dřepčík Chaetocnema conducta (Coleoptera: Chrysomelidae) se šíří v Čechách Döberl M. (2010): Alticinae, pp In: Löbl I. et Smetana A. [eds]: Catalogue of Palaearctic Coleoptera 6, Chrysomeloidea. Apollo Books, Stenstrup, 924 pp. Furth D. G. (1985): Alticinae of Israel: Chaetocnema (Coleoptera: Chrysomelidae). Israel Journal of Entomology, Bet Dagan, 19: Gruev B. et Tomov V. (1986): Fauna na Bălgarija 16. Coleoptera, Chrysomelidae. Čast II. Chrysomelinae, Galerucinae, Alticinae, Hispinae, Cassidinae. Izdatelstvo na Bălgarskata akademija na naukite, Sofija, 390 p. Gruev B. et Tomov V. (1998): Catalogus Faunae Bulgaricae 3. Coleoptera, Chrysomelidae. Pensoft, Sofia, Moscow, 160 p. Gruev B. et Tomov V. (2007): A distributional atlas and catalogue of the leaf beetles of Bulgaria (Coleoptera: Chrysomelidae). Zoocartographia Balcanica 3. Pensoft, Sofia, Moscow, 350 p. Heikertinger F. (1951): Bestimmungstabellen europäischer Käfer (12. Stück). LXXXII. Fam. Chrysomelidae. 5. Subfam. Halticinae. Abteilung II. Bestimmungstabellen der paläarktischen Arten der Gattungen Podagrica Foudr., Mantura Steph. und Chaetocnema Steph. Koleopterologische Rundschau, Wien, 32: Holzer E. (2003): Erstnachweise und Wiederfunde für die Käferfauna der Steiermark (VII) (Coleoptera). Joannea Zoologie, Graz, 5: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. et Lustyk P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. AOPK ČR, Praha, 447 p. Internet 1: Chaetocnema conducta AOPK ČR [ Internet 2: MapoMat [ Jolivet P. (1992): Insects and plants. Parallel evolution and adaptations. Ed. 2. Sandhill Crane Press, Gainesville, 190 p. Jolivet P. et Hawkeswood T. J. (1995): Host-plants of Chrysomelidae of the world. An essay about the relationships between the leaf-beetles and their food-plants. Backhuys Publ., Leiden, 281 p. Köhler F. et Klausnitzer B. [eds.] (1998): Verzeichnis der Käfer Deutschlands. Entomologische Nachrichten und Berichte, Dresden, Beiheft 4: Köhler F. (2011): 2. Nachtrag zum Verzeichnis der Käfer Deutschlands (Köhler & Klausnitzer 1998) (Coleoptera) 1, 2. Entomologische Nachrichten und Berichte, Dresden, 55: , Konstantinov A. S., Baselga A., Grebennikov V. V., Prena J., Lingafelter S. W. (2011): Revision of the Palearctic Chaetocnema species (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae: Alticini). Pensoft, Sofia-Moscow, 365 p. [ Kopecký T. et Schön K. (2008): Faunistic records from the Czech Republic 247. Coleoptera Apionidae. Klapalekiana, Praha, 44: 70. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. et Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 p. Kůrka A. (1998): Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi Scop.). Ochrana přírody, Praha, 53: Mikát M., Fremuth J. et Prouza J. (1997): Příspěvek k poznání fauny brouků (Coleoptera) navrhovaného chráněného území,,na Plachtě v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis, Hradec Králové, ser. A, 25: Mikát M. et Hájek J. (1999): Druhý příspěvek k poznání fauny brouků (Coleoptera) přírodní památky,,na Plachtě v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis, Hradec Králové, ser. A, 27: Mohr K.-H. (1966): 88. Familie: Chrysomelidae, pp In: Freude H., Harde K. W. et Lohse G. A.: Die Käfer Mitteleuropas. Bd. 9. Goecke & Evers, Krefeld, 299 p. Ouda M., Čížek P. et Boža P. (2013): Dřepčíci (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae: Alticini) CHKO Cerová vrchovina výsledky faunistického průzkumu v letech Západočeské entomologické listy (2013), 4: [ Pazderová M. (2015): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Váté písky CZ Ms., AOPK ČR, SCHKO Bílé Karpaty, 16 p. [ Plesník J. et Cepáková E. (2006) [err. 2005]: Kategorie a kritéria IUCN Světového svazu ochrany přírody pro červené seznamy ohrožených druhů, pp In: Farkač J., Král D. et Škorpík M.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. AOPK ČR, Praha, 760 p. Roubal J. (1941): Katalog Coleopter (brouků) Slovenska a východních Karpat na základě bionomickém a zoogeografickém 3. Orbis, Praha, 363 p. Rydlo J. (1993): Zanikající mokřady v Polabí. 2. Libický luh. Muzeum a současnost, Roztoky, řada přírodovědná, 7:

22 BOHEMIA CENTRALIS 33 Schmitt M. et Rönn T. (2011): Types of geographical distribution of leaf beetles (Chrysomelidae) in Central Europe. In: Jolivet P., Santiago-Blay J., Schmitt M. [eds.] Research on Chrysomelidae 3. ZooKeys, Sofia, 157: [doi: /zookeys ] Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění, pp In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Květena České socialistické republiky 1. Academia, Praha, 560 p. Strejček J. (1993): Chrysomelidae, pp In: Jelínek J. [ed.]: Check-list of Czechoslovak Insects IV (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana, Praha, Suppl. 1: Strejček J. (2000): Katalog brouků (Coleoptera) Prahy. Catalogue of beetles (Coleoptera) from Prague. Vol. 1. Čeledi Chrysomelidae (s. lato), Bruchidae, Urodontidae. Praha, 108 p. Strejček J. (2007): Brouci čeledí Chrysomelidae (sensu lato), Bruchidae a Urodontidae na území Prahy doplňky a opravy k publikaci Katalog brouků (Coleoptera) Prahy, 2000, sv. 1. Natura Pragensis, Praha, 18: Strejček J. et Bezděk J. (2006) [err. 2005]: Chrysomelidae (mandelinkovití), pp In: Farkač J., Král D. et Škorpík M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. AOPK ČR, Praha, 760 p. Škapec L. [ed.] (1992): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR 3. Bezobratlí. Príroda, Bratislava, 160 p. Trnka F. et Gabriš R. (2012): Příspěvek k poznání brouků (Coleoptera) EVL Libické luhy. Práce muzea v Kolíně, řada přírodovědná, 10: Warchałowski A. (1978): Klucze do oznaczania owadów Polski. Część XIX. Chrząszcze Coleoptera. Zeszyt 94c. Stonkowate Chrysomelidae. Podrodziny: Halticinae, Hispinae i Cassidinae. PAN, Warszawa, Wrocław, 157 p. Warchałowski A. (1998): Chrysomelidae. Stonkowate (Insecta: Coleoptera). Część VI (podrodzina Halticinae: rodzaje Hermaeophaga Dibolia). In: Fauna Polski 20. Muzeum i Instytut Zoologii PAN, Warszawa, 292 p. Warchałowski A. (2010): The Palaearctic Chrysomelidae. Identification keys. Vol. 1, 2. Natura optima dux Foundation, Warszawa, 1212 p. et CII plates. Zúber M. (1997): Faunistic records from the Czech Republic 71. Coleoptera: Chrysomelidae. Klapalekiana, Praha, 33: 128. Recenzovali: MUDr. Petr Čížek Mgr. Ing. Roman Farion PharmDr. Michal Ouda 226

23 K článku P. Špryňara a J. Strejčka na str BOHEMIA CENTRALIS 33 Obr. 5. Dřepčík Chaetocnema conducta. Vlevo:, Měšice u Prahy (lokalita č. 10), , délka těla 2,0 mm; vpravo:, Újezdec u Mělníka (lokalita č. 5), , délka těla 1,8 mm. P. Špryňar leg. et coll. Foto P. Špryňar. Fig. 5. Flea beetle Chaetocnema conducta. On the left:, Měšice near Prague (site No. 10), October 23, 2015, length 2,0 mm; on the right:, Újezdec near Mělník (site No. 5), September 18, 2015, length 1,8 mm. P. Špryňar leg. et coll. Photo by P. Špryňar. Obr. 6. Hrabanovská černava-západ (lokalita č. 6), porost s početným výskytem druhu Chaetocnema conducta. Foto P. Špryňar. Fig. 6. Hrabanovská černava (site No. 6), wet meadow with frequent occurrence of Chaetocnema conducta. Photo by P. Špryňar. 483