CHLUPATKA SRSTNATÁ (ERIOCHLOA VILLOSA) NOVÝ DRUH FLÓRY ČESKÉ REPUBLIKY

Transkript

1 THAYENSIA (ZNOJMO) 2014, 11: ISSN CHLUPATKA SRSTNATÁ (ERIOCHLOA VILLOSA) NOVÝ DRUH FLÓRY ČESKÉ REPUBLIKY ERIOCHLOA VILLOSA NEW SPECIES OF FLORA OF THE CZECH REPUBLIC Radim P a u l i č 1 & Radomír N ě m e c 2, 3 1 Nábřežní 83, Strakonice; radim.paulic@seznam.cz 2 Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Přemyslovců 8, Znojmo; nemec@znojmuz.cz 3 Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, Brno Abstract: This paper presents new finding of Eriochloa villosa (Thunb.) Kunth (Poaceae), the new species of flora of the Czech Republic. It is an annual plant originally known from Asia and introduced to North America and Europe. The plant, ecologically somewhat similar to the closely related Echinochloa crus-galli, was found in large numbers as a weed of wheat and maize fields near Šatov ( N, E; Czech Republic, southern Moravia). Key words: Czech Republic, Znojmo region, floristic record, Eriochloa villosa Chlupatka srstnatá (Eriochloa villosa) je jednoletý druh trávy původem z Asie (východní Čína, Taiwan, Japonsko, Mongolsko, Korejský poloostrov). Odtud byla chlupatka zavlečena do severní Ameriky, kde patří k hojným plevelům kukuřičných polí, neboť je rezistentní na celou řadu herbicidů (DARBYSHIRE et al. 2003). Druh byl zjištěn již i v Evropě ve Francii, na Ukrajině (DARBYSHIRE et al. l. c.) a v roce 2007 také Maďarsku (PARTOSFALVI et al. 2008). Z České republiky však chlupatka srstnatá doposud doložena nebyla (cf. KUBÁT et al. 2002, DANIHELKA et al. 2012). První nález pro Českou republiku učinil dne 17. července 2013 první z autorů u Šatova na Znojemsku, kde rostla chlupatka dosti hojně v poli pšenice a především kukuřice podél státní hranice s Rakouskem ( N, E, viz obr. 1, 2). Do sousedního Rakouska však výskyt nezasahoval. Ekologie druhu je velmi podobná příbuzné ježatce kuří noze (Echinochloa crus-galli). U Šatova taxon rostl ve společenstvu plevelů, kde se vyskytovaly i vzácnější druhy archeofytů jako je hlaváček letní (Adonis aestivalis), drchnička modrá (Anagallis foemina), sveřep japonský (Bromus japonicus), čistec roční (Stachys annua), aj. Znojemsko bylo v minulosti (např. OBORNY , HIMMELBAUR & STUMME 1923, SUZA , TOMASCHEK 1933, DRLÍK et al. 2005, KREJČÍ 1980 a další) a stále je (např. GRULICH 1997, CIGÁNEK 2001, ZAPLETALOVÁ & PELIKÁN 2001, CHYTRÝ & VICHEREK 2003, BRAVENCOVÁ et al. 2007, VYMYSLICKÝ 2007, NĚMEC et al. 2014) 135

2 KREJČÍ J. (1980): Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy. [ms. depon. in Jihomoravské muzeum ve Znojmě]. NĚMEC R., DŘEVOJAN P. & ŠUMBEROVÁ K. (2014): Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzácných druhů cévnatých rostlin. Thayensia (Znojmo), 11: OBORNY A. ( ): Flora von Mähren und österr. Schlesien. Pars 1 4. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn 21 (1882): 1 268, 1883; 22 (1883): , 1884; 23 (1884): , 1885 et 24 (1885): , PARTOSFALVI P., MADARÁSZ J. & DANCZA I. (2008): Occurrence of Eriochloa villosa (Thunb.) Kunth in Hungary. Növényvédelem, 44(6): 304. SUZA J. ( ): Floristické novinky z Podyjí u Vranova. Od horácka k Podyjí, Třebíč, 9: TOMASCHEK O. (1933): Die Verbreitung der Salzpflanzen im Bezirke Znaim. Natur und Heimat (Aussig), 4: VYMYSLICKÝ T. (2007): Sběry a využití rostlinných genetických zdrojů z Národního parku Podyjí. Thayensia (Znojmo), 7: ZAPLETALOVÁ I. & PELIKÁN J. (2001): Sběrové aktivity výzkumných ústavů v Národním parku Podyjí. Thayensia (Znojmo), 4: