Masožravé rostliny. Přehled jednotlivých rodů. Přednáška JN

Transkript

1 Masožravé rostliny Přehled jednotlivých rodů

2 Třída Rosopsida (dvouděložné)

3 Oxalidales phylogeny

4 Řád Oxalidales Čeleď Cephalotaceae Monotypická endemická Australská čeleď masožravých rostlin s jediným druhem Cephalotus folicularis (láčkovice australská) omezeným na oblast cca 400 km podél JZ pobřeží Austrálie (do vnitrozemí vstupuje nejdále cca 15 km) Obývá mokřady podél pobřeží, kde se díky pramenité vodě z lesů v okolí na písku tvoří humózní rašelinná půda Klima mírné, i za letního sucha dostatek vlhkosti, v zimě dormance Častěji roste v polostínu pod keři, nebo travinami Stevens, P. 2001, onwards.

5 Cephalotus follicularis in typical habitat in coastal SW-Australia

6 Cephalotus folicularis Nízká stálezelená, víceletá bylina 2 typy listů (zelené v polostínu, načervenalé na slunci): Stálezelené asimilační řapíkaté kopinaté (v zimě může rostlina mít jen ty) Masožravé, přeměněné v soudkovitou láčku (až 5 cm velkou) s průsvitným víčkem (slouží k ochraně před napršením vody do láčky, udržuje stálou vlhkost, může se mírně otvírat a zavírat), láčka většinou ležící na zemi, tvoří se v době intenzivního růstu (tyto listy převládají v létě) Květy: 6 četné, krémové, nebo bíle v květenství na až 60 cm dlouhých stvolech tvoří se v přírodě v lednu až únoru 62-t2.jpg

7 Cephalotus folicularis Lapací mechanismus Okraj pasti roubován malými, dovnitř směrovanými žebry Víčko a celý horní okraj jsou hladké a pokryty nektarem: láká hmyz, sklouzne dovnitř pasti Hladké vnitřní stěny, stejně jako dovnitř směřující malé chloupky, zabraňují uniknutí kořisti a ta je nakonec přičiněním se baktérií a enzymů strávena Kořist: hlavně mravenci a ostatní malé druhy lezoucího hmyzu

8 Cephalotus follicularis; JZ Austrálie Jana Navrátilová

9 Cephalotus folicularis Pěstování Teplota: léto 20 až 25 C (ne více než 30 C). Noční pokles teplot o asi 5 C je prospěšný, ale ne bezpodmínečně nutný. Zima 5 až 15 C, snášejí i mírný mráz. Světlé stanoviště, ale ne přímé slunce Vlhkost: půdu je možno udržovat stále vlhkou (vadí přemokření), zavlažování mírným zamokřením je vhodné, ale mezi jednotlivými dávkami vody by vždy měla být krátká pauza. Od podzimu je zálivka jen mírná jinak zahnívání). Nelít vodu do pasti jinak odumře! Substrát: směs rašeliny, písku a rašeliníku s přídavkem malého množství perlitu a vermiculitu, aby se zlepšila drenáž.

10 Cephalotus folicularis Množení dělením řízků z prostých listů nebo z listů s pastmi (úspěšnost kolem 80 %)

11 Caryophyllales carnivores phylogeny

12 Řád Caryophyllales Čeleď Droseraceae (rosnatkovité) Masožravé byliny a polokeře Listy střídavé, circinátní vernace, tentakule Aldrovandka vesiculosa Drosera intermedia

13 Řád Caryophyllales Čeleď Droseraceae (rosnatkovité) Květenství vrcholičnatá Květy oboupohlavné, aktinomorfní, tetracyklické, pentamerické Květní obaly rozlišené, volné, pylová zrna v tetrádách Gyneceum cenokarpní, svrchní, jednopouzdré plodolisty nejčastěji 3 Plod přehrádkosečná tobolka Především mírný pás 3/115; ČR 1/3 Drosera x obovata Stevens, P. 2001, onwards. Drosera anglica

14 Drosera 110 druhů na všech kontinentech (nejvíc druhů v Austrálii) Různé druhy rostou od tropů až po Arktidu Stanoviště: rašelino-písčité půdy s malým obsahem živin dostatek světla (většina roste na otevřených stanovištích), jen málo v lesích a křovinách (D. prolifera, D. adelae a D. schizandra) celoročně nebo aspoň sezónně velmi vlhká místa Adaptace na prostředí ve kterém žijí: přestát období sucha (Jihoafrické rosnatky rostoucí v zimě přečkávají suché léto ve formě oddenku, australské hlíznaté rosnatky přežívají pomocí hlízy, která zatahuje hluboko do země. Drobné trpasličí rosnatky tvoří palisty, které je chrání před přílišným horkem a suchem. Druhy rostoucí v mírném podnebí přečkávají chladná období ve formě přezimovacího pupenu (= hibernacula)

15 Drosera phylogeny

16 Drosera rotundifolia stanoviště, Třeboňsko Jana Navrátilová

17 Drosera erythrogine a Drosera gigantea, Australie

18 Drosera Většinou víceleté byliny s přízemní listovou růžicí, vzácně popínavé rostliny, ojediněle rostliny s kmínkem ze starých odumřelých listů Velikost od několika málo milimetrů v průměru (australské trpasličí rosnatky) až k druhům s dlouhými stonky, které mohou dosahovat délky několika metrů (australské hlíznaté rosnatky) Listy různých tvarů (okrouhlé, ledvinité až niťovité) a barev U druhů australských trpasličích rosnatek se tvoří na začátku vlhkého ročního období v paždí listů modifikované listy (gemmy), které slouží k rozmnožování. Drosera pulchella

19 Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) Jana Navrátilová

20 Drosera scorpioides; Austrálie Jana Navrátilová

21 Drosera schizandra; SV Austrálie Jana Navrátilová

22 Drosera binata; Austr., N. Zeland Jana Navrátilová

23 Drosera Květy rosnatek bývají často otevřené jen několik málo dnů. Většina rostlin má bílé nebo růžové květy. Vzácněji se lze setkat s květy červenými (D. cistiflora) nebo žlutými (D. zigzagia, D. citrina). Květy se skládají zpravidla z pěti kališních, pěti korunních lístků a pěti tyčinek se třemi plodolisty Častá samosprašnost

24 Drosera anglica, Třeboňsko Josef Navrátil

25 Drosera filiformis Drosera Lapací mechanismy: listy pokryty tentakulemi, na jejichž konci se nacházejí žlázy, které tvoří lapací sliz a také se starají o trávení. Odrážení světla a červená barva tentakulí láká povětšinou malé druhy hmyzu Kořist se přilepí na slizké kapičky, a když se snaží uniknout, pouze se stále více obaluje slizem Úlovkem drážděné tentakule vyvolají pozvolný pohyb listu, který navíc oběti brání v úniku (některé druhy dokáží své tentakule sklonit ke středu listu (D. burmannii, D. glanduligera), a tak ulovený hmyz dostatečně sevřít = rychlé tentakule (Hartmeyer 2005) tvoří zpravidla listové růžice položené na zemi, aby tak mohli efektivněji lapat hmyz lezoucí po zemi) Vylučováním trávicích enzymů kořist následovně rozloží

26 Tentakule Vícebuněčné paličkovitě zakončené žláznaté chlupy na listech masožravých rostlin, vylučující lepkavý sekret obsahující trávicí enzymy Figure from Haberlandt (1982) drawn by Wayne Perry. Notice the different structure of the tentacles and sessile glands. The Drosophyllum sessile gland is vascularized for quick and copious release of mucilage while the Drosera sessile gland is not.

27 Drosera anglica, D. x obovata, Třeboňsko Josef Navrátil

28 Drosera Pěstování Světlo: většina druhů velmi světlé až slunečné stanoviště Teplota:15 35 C, v zimě mírně nad bodem mrazu; druhy z mírných oblastí lze pěstovat po celý rok venku; tropické druhy vyžadují vyšší teploty, které by se měly trvale pohybovat nad 20 C; hlíznaté a trpasličí rosnatky ve svém hlavním růstovém období v zimě nejlépe za teplot mezi 5-20 C Substrát: směs rašeliny a písku, ale také rašeliník Vlhkost: půda stále rovnoměrně vlhká (x hlíznaté rosnatky substrát musí letního klidu zcela vyschnou; některé trpasličí rosnatky v létě zalévat jen mírně), všechny druhy vyžadují konstantně zvýšenou vzdušnou vlhkost

29 Drosera Rozmnožování Výsevem Vegetativně: řízky z listů či kořenů, dceřinými růžicemi

30 Africké a Madagaskarské druhy African & Madagascar species 1 D. acaulis 2 D. admirabilis 2,3 D. affinis 4 D. afra 2 D. alba 2 D. aliciae 2 D. bequaertii 4 D. burkeana 5,6 D. capensis 2 D. cistiflora 2 D. collinsiae 2 D. cuneifolia 2 D. dielsiana 5 D. elongata 4 D. ericgreenii 2 D. esterhuyseniae 2 D. glabripes 2 D. hilaris 2 D. humbertii 6,7 D. indica 8 D. katangensis 4 D. longiscapa 2 D. madagascariensis 5,6 D. natalensis 5,6 D. nidiformis 2 D. pauciflora 2 D. pilosa 4 D. ramentacea 2 D. regia 2,9 D. rubrifolia 2 D. slackii 2 D. trinervia 2 D. venusta 2,10 D. zeyheri 2 1 All in Drosera sect. Drosera unless otherwise noted. 2 Endemic to South Africa. 3 Perhaps a form of D. cuneifolia. 4 Tropical Africa. 5 Native but not restricted to South Africa. 6 Found on Madagascar. 7 Endemic to Madagascar. 8 In Africa, Asia, and Australia. 9 Drosera sect. Arachnopus. 10 Classified in Drosera sect. Regiae. 11 Perhaps a form of D. natalensis.

31 Drosera capensis Jana Navrátilová

32 Drosera aliciae Jana Navrátilová

33 Drosera colinsiae Jana Navrátilová

34 Drosera slackii Jana Navrátilová

35 Druhy latinské Ameriky Latin American species 1 D. amazonica D. arenicola var. arenicola D. arenicola var. occidentalis D. ascendens 2 D. biflora D. brevifolia 3 D. camporupestris D. capillaris 3 D. cayennensis 4 D. cendeensis D. chrysolepis D. communis D. esmeraldae D. felix D. graminifolia D. grantsaui D. graomogolensis D. hirtella D. hirticalyx D. intermedia 5 D. kaieteurensis D. meristocaulis 6 D. montana D. peruensis D. roraimae D. sessilifolia 7 D. schwackei 8 D. solaris D. tentaculata D. tomentosa 8 D. uniflora D. villosa D. viridis D. yutajensis 1 All in Drosera sect. Drosera unless otherwise noted. 2 Perhaps a form of D. villosa. 3 Also occurs in USA, Mexico, Central America, and Cuba. 4 Lumped with D. colombiana and the Panamanian D. panamensis. 5 Ranges through Europe, USA, Canada, and Cuba. 6 In Drosera sect. Meristocaulis. 7 In Drosera sect. Thelocalyx. 8 Sometimes treated as a variety of D. montana.

36 Drosera amazonica

37 Drosera capillaris Jana Navrátilová

38 Trpasličí rosnatky Austrálie a Nového Zélandu Pygmy species of Australia and New Zealand 1 D. allantostigma D. androsacea D. barbigera D. callistos D. citrina var. citrina D. citrina var. nivea D. closterostigma D. dichrosepala subsp. dichrosepala D. dichrosepala subsp. enodes D. echinoblastus D. eneabba D. gibsonii D. grievei D. helodes D. hyperostigma D. lasiantha D. leucoblasta D. leucostigma D. mannii D. miniata D. nitidula D. occidentalis subsp. occidentalis D. occ. subsp. occ. var. microscapa D. occ. subsp. australis D. omissa D. oreopodion D. paleacea subsp. paleacea D. paleacea subsp. leioblastus D. paleacea subsp. stelliflora D. paleacea subsp. trichocaulis D. parvula subsp. parvula D. parvula subsp. sargentii D. patens D. pedicellaris D. platystigma D. pulchella D. pycnoblasta D. pygmaea 2 D. rechingeri D. roseana D. scorpioides D. sewelliae D. silvicola D. spilos D. walyunga 1 All pygmies are in section Lamprolepis (5-petals) except D. pygmaea (section Bryastrum, 4-petals). 2 Occurs across south Australia to New Zealand.

39 Drosera pygmaea; JZ Austrálie Josef Navrátil

40 Drosera pulchella Jana Navrátilová

41 Drosera scorpioides gemmae

42 Rosnatky z okruhu D. petiolaris The "petiolaris-complex" 1 D. brevicornis D. broomensis D. caduca D. darwinensis D. derbyensis D. dilatato-petiolaris D. falconeri D. fulva D. kenneallyi D. lanata D. ordensis D. paradoxa D. petiolaris 2 1 All in Drosera sect. Lasiocephala. 2 Native to Australia and New Guinea.

43 D. petiolaris

44 Hlíznaté rosnatky s přízemní růžicí listů The Tuberous Rosetted Drosera 1 D. aberrans 2,3 D. browniana D. bulbosa subsp. bulbosa D. bulbosa subsp. major D. erythrorhiza subsp. erythrorhiza D. erythrorhiza subsp. collina D. erythrorhiza subsp. magna D. erythrorhiza subsp. squamosa D. lowriei D. macrophylla D. orbiculata D. praefolia 2,3 D. prostratoscaposa D. rosulata D. schmutzii 3 D. tubaestylis D. whittakeri 3 D. zonaria 1 All in Drosera section Erythrorhiza 2 Previously lumped into D. whittakeri. 3 Found in the eastern part of Australia.

45 D. Bulbosa subsp. bulbosa

46 Hlíznaté rosnatky s olistěnou lodyhou The Tuberous Fan-leaved Drosera 1 D. fimbriata D. humilis 2 D. monticola 2 D. platypoda D. porrecta 2 D. prostrata 2 D. purpurascens 2,3 D. ramellosa D. rupicola 2 D. stolonifera 1 All in Drosera section Stolonifera 2 Until recently considered a subspecies of D. stolonifera. 3 Until recently called D. stolonifera subsp. compacta.

47 Drosera ramellosa

48 Drosera stolonifera Jana Navrátilová

49 Hlíznaté rosnatky vzpřímené a liánovité The Tuberous Erect & Scrambling Drosera 1 Erect species D. andersoniana D. auriculata 2,3 D. bicolor 3 D. bulbigena D. gigantea var. gigantea D. gigantea var. geniculata D. gracilis 3 D. graniticola D. heterophylla D. hookeri 2,3 D. huegelii D. lunata 6 D. marchantii subsp. marchantii D. marchantii subsp. prophylla D. menziesii subsp. menziesii D. menziesii subsp. basifolia D. microphylla D. myriantha D. neesii subsp. neesii D. neesii subsp. borealis D. peltata 4 D. radicans D. salina D. stricticaulis subsp. stricticaulis D. stricticaulis subsp. eremaea D. yilgarnensis D. zigzagia Scrambling species D. erythrogyne D. intricata D. macrantha 5 D. menziesii subsp. penicillaris D. menziesii subsp. thysanosepala D. modesta D. moorei D. pallida D. subhirtella D. sulphurea 1 All in Drosera section Ergaleium 2 Occurs in southeastern Australia, Tasmania, New Zealand. 3 Considered by some to be a form of D. peltata, e.g. Schlauer Occurs in eastern Australia (New South Wales, Australian Capital Territory, Victoria, Tasmania; possibly Queensland). 5 Various subspecies have been lumped or moved to D. stricticaulis subsp. (Schlauer 1996, 2002) 6 Occurs in eastern Australia, Indonesia, Philippines, South Korea, Vietnam, Cambodia, Thailand, Myanmar, India, Sri Lanka, China (inc. Taiwan), Nepal, Japan; possibly west from Nepal to Tajikistan.

50 Drosera erythrogyne

51 Drosera peltata Jana Navrátilová

52 S Americké druhy Species of Canada & USA 1 D. anglica 2 D. brevifolia 3 D. capillaris 3 D. filiformis 4 D. intermedia 5 D. linearis D. rotundifolia 2 D. tracyi 4 1 All in Drosera sect. Drosera. 2 Also grows in temperate Asia and Europe. 3 Ranges south to South America. 4 Often treated as a variety of D. filiformis. 5 Ranges into Europe and South America.

53 Drosera filiformis, S Amerika Jana Navrátilová

54 Ostatní druhy Left over Drosera D. adelae 1 D. arcturi 2 D. banksii 3 D. binata var. binata 4 D. binata var. dichotoma 4 D. binata f. multifida 4 D. burmannii 5 D. glanduligera 6 D. hamiltonii 7 D. hartmeyerorum 8 D. neocaledonica 9 D. oblanceolata 10 D. prolifera 1 D. schizandra 1 D. spatulata var. spatulata 11 D. spatulata var. bakoensis 12 D. spatulata var. gympiensis 13 D. stenopetala 14 D. subtilis 15 D. tokaiensis 16 D. ultramafica 17 1 Australia; section Prolifera. 2 Australia, New Zealand; section Arcturia. 3 Southeast Asia, Australia; Lasiocephala. 4 Australia, New Zealand, Chatham Islands; section Phycopsis. 5 Southeast and mainland Asia, Australia; section Thelocalyx. 6 Australia; section Coelophylla. 7 Australia; section Stelogyne. 8 Australia; section Arachnopus. 9 New Caledonia; section Drosera. 10 China, Hong Kong; section Drosera. 11 Asia, Australia, New Zealand; section Drosera. 12 Borneo; section Drosera. 13 Australia; section Drosera. 14 New Zealand; section Arcturia. 15 Australia; incorrectly placed in section Ergaleium. 16 Japan; section Drosera. 17 Indonesia (Sulawesi), Malaysia (Sabah); Philippines (Palawan), Sumatra; section Drosera.

55 Drosera adelae; SV Austrálie Jana Navrátilová

56 Drosera hamiltonii, Austrálie Josef Navrátil

57 Drosera spathulata Josef Navrátil

58 Dionaea Monotypický rod s druhem Dionaea muscipula (mucholapka podivná) Výskyt: oceánická část Jižní a Severní Karolíny u pobřeží Atlantického oceánu Stanoviště: vlhká osluněná borová lada a slatiniště na písčitých půdách chudých na živiny, rostou na přímém slunci Klima: velmi teplá léta, s teplotami přes 40 C, zimy chladné (částečně až k 10 C) (zimu přečkávají v cibulovitém podzemním orgánu)

59 Green Swamp, Sev. Karolína, USA - lokalita Dionaea muscipula

60 Dionaea Vytrvalé rostliny dosahují průměr od 10 do 15 cm Listy přeměněné na lapací orgán zelený rozšířený řapík Čepel rozdělena na dvě křídla, okraje těchto nahoru směřujících křídel lemují četné zuby, které se při sklapnutí pasti střídavě propletou na vnitřní straně pasti se nacházejí tři symetricky řazené citlivé chlupy a také spousta žláz vylučujících nektar a trávicí šťávy Květy: Bíle, cca 1 cm velké, podobné jako u rosnatek Uspořádané po několika na až 30 cm dlouhém stvolu Kvete na jaře a počátkem léta

61 Dionaea muscipula; JV USA Jana Navrátilová

62 Dionaea muscipula Josef Navrátil

63 Dionaea Lapací mechanismy: Kořist láká nektar na vnitřní straně pasti i odraz světla z povrchu pasti Jakmile se hmyz dotkne citlivých chlupů více než jednou, past se rychle sevře Aktivované trávicí žlázy naplní vnitřek pasti tekutinou a rozloží měkké části oběti (doba trávicího procesu záleží na velikosti kořisti, 5 35 dnů) Uvolňované živiny udržují past stále uzavřenou. Po té, co se past opět otevře, nereaguje několik dnů na podráždění, aby se nestrávené zbytky mohly pomocí větru nebo deště z pasti uvolnit

64 Dionaea Pěstování: Světlo: plně osluněné stanoviště Teplota: léto od C, zima nejlépe 2-10 C, rostliny snáší i mírné mrazíky. Vlhkost: stále rovnoměrně vlhký substrát Substrát: směs rašeliny a písku i rašeliník

65 Dionaea Rozmnožování: Generativně semeny (dvoudomá rostlina, nutno opylovat nepříbuznou rostlinou; při samoopylení je semen málo a špatně klíčí), semena zrají 3-4 týdny po odkvětu, pak zabalit do vlhké vaty a stratifikovat 4 týdny v ledničce, potom je klíčivost až 95% (pozor klíčivost velmi rychle ztrácí!), vyséváme na povrch substrátu pro dospělé rostliny, klíčí za 3-4 týdny Vegetativně: dceřinými růžicemi, listovými řízky Více informací např. zde:

66 Aldrovanda Výskyt: roste velmi vzácně na území všech kontinentů Starého světa, od sev. Ruska až po JV Austrálii (v Evropě jen cca 20 původních lokalit) Stanoviště: mělké stojaté nížinné vody, které mají rašelinný nebo slatinný (tj. dystrofní) charakter (mělká jezera, delty velkých řek, mělké nivní tůně, rašelinné rybníky, rašelinné nebo slatinné tůně a pomalu tekoucích kanály) zpravidla v řídkých porostech rákosin a ostřic a v malých zátočinách.

67 Polopřirozené stanoviště Aldrovanda vesiculosa, Třeboňsko Jana Navrátilová

68 Aldrovanda Volně plovoucí bezkořenná vytrvalá chudě větvená ponořená vodní rostlina dlouhá 8-20 cm plave pod hladinou rychlý vrcholový růst (1-1,5 přeslenu za den) a stejně rychle odumírá na bazální straně prýtu Vytrvalá: zimu přečkává v turionech = zimní pupeny, které se na podzim oddělují od uhnívajícího mateřského prýtu, klesají ke dnu a na jaře vlivem zvýšené teploty vody vyplouvají k hladině a klíčí

69 Aldrovanda vesiculosa; Europe, Asia, Africa, Australia Jana Navrátilová

70 Lapací pasti s kořistí a tvorba turionů na konci mateřských prýtů Jana Navrátilová

71 Aldrovanda Listy: dlouhé asi 8-12 mm jsou uspořádány v pravidelných přeslenech po 6-8 a vzdálenost přeslenů je asi 5-10 mm Řapíky Čepele přeměněné v 3-6 mm dlouhou past (tvar škeble po okrajích 3-5 štětů) Květy: jednotlivé, drobné (5-8 mm), vyrůstají na stopkách dlouhých mm. Pětičetné, bíle prosvítavé otevírají na hladině vody jen za velmi příznivých podmínek a po odkvetení se stopka hákovitě ohýbá a květy se opět ponořují. Plody: Tvorba semen u populací z mírného pásu je velmi vzácná. Plodem je 2-4,5 mm dlouhá zelená tobolka s 1-14 semeny

72 Aldrovanda vesiculosa; Europe, Asia, Africa, Australia Jana Navrátilová

73 Aldrovanda Lapací mechanismy: past je tvořena dvěma vrstvami buněk, na vnitřní straně pasti jsou citlivé trichomy, pokud jsou podrážděny (stačí 1x) past se zavře během asi 1/3 sekundy

74 Aldrovanda Pěstování: venku v plastových nádržích osázených rákosem, orobincem nebo robustními ostřicemi při použití opadu z ostřic nebo rákosin jako substrátu Turiony je vhodné přechovávat v ledničce přes zimu. (Sub)tropické australské rostliny je možno pěstovat celoročně v malých akváriích při použití opadu z ostřic v místnostech anebo od jara do podzimu venku. Je vhodné do kultivační vody přidávat směs mikroelementů a navíc 1mg/l kyseliny borité, jinak může docházet k projevům deficience bóru. Přikrmování zooplanktonem je velmi vhodné.

75 Aldrovanda Rozmnožování: vegetativně: oddělování dospělých větví Generativně: Soudečkovitá semena těžší než voda jsou leskle černá, velmi tvrdá, dlouhá 1,2-1,5 mm a klíčí velmi nepravidelně na světle v teplé vodě

76 Řád Caryophyllales Čeleď Dioncophyllaceae Liány s měkkým dřevem, až 50 m dlouhé Listy jednoduché, střídavé se zpeřenou žilnatinou, čepel celokrajná, nebo na okrajích vroubkovaná, na koni u některých listů zakončena zahnutými háky slouží k přichytávání opory

77 Řád Caryophyllales Čeleď Dioncophyllaceae Květy: pravidelné, 5 četné, v koncových vrcholících K5 volný nebo jen na bázi srostlý, C5, A10, C(2) svrchní, mnoho vajíček, volné čnělky Plod: tobolka, semena velká křídlatá 3 zástupci v rovníkové Africe 1 masožravý Triphyophyllum peltatum Stevens, P. 2001, onwards.

78 Triphyophyllum Monotypicky rod jen Triphyophyllum peltatum Dřevitá liána (až 50 možná i víc metrů vysoká) klíčí na zemi, poté šplhá do stromů největší masožravá rostlina na světě Listy trojího typu: Juvenilní listy: až 40 cm dlouhé, kopinaté tuhé listy bez úponek, které se vytvářejí u semenáčků Další listy až 20 cm dlouhé, kopinaté, tuhé s háčky typu kotvička, pomocí nichž šplhá do stromů Čárkovité až 30 cm dlouhé, ale úzké (5 mm) masožravé listy s tentakulemi (podobné rodu Drosophyllum), v mládí spirálně stočené

79 Triphyophyllum peltatum TriphyophyllumPeltatumTopview.jpg Denis Barthel (CC BY-SA 3.0)

80 Triphyophyllum peltatum

81 Triphyophyllum Masožravost: Omezena jen na krátké období v životě rostliny Mechynismus chytání a trávení kořisti stejný jako u Drosophyllum Loví hlavně brouky a dvoukřídlý a blanokřídlý hmyz Květy: bílé v hroznovitém květenství Semena velká až 1 cm (10 cm křídlo) dozrávají mimo plod na poutku, mají létací zařízení, za pomoci kterého se podobně jako javor šíří.

82 Triphyophyllum peltatum the clandestine carnivorous plant

83 Triphyophyllum Pěstování: složité, velká rostlina Semena málo dostupná In vitro se zatím nepodařilo získat životaschopné sazenice Botanical Garden Wurzburg

84 Řád Caryophyllales Čeleď Drosophyllaceae (rosnolistovité) Mnotypická čeleď s jediným druhem Drosophyllum lusitanicum (rosnolist lusitánský) Výskyt: Španělsko, Portugalsko, Maroko Stanoviště: suché písčité skály (někdy i v podrostu borového lesa) v pobřežních oblastech, ráno husté mlhy, substrát je kyselý písek a jíl s příměsí borové kůry; v létě rostlina musí překonat období sucha a horka (dobře vyvinutý kořenový systém), je odolná vůči požárům (přečkává v semenech a osidluje požářiště jako jedna z prvních pionýrských rostlin) Stevens, P. 2001, onwards.

85 Drosophyllum lusitanicum on S-facing cliff, Andalusia

86 Drosophyllum lusitanicum Víceletá keříčkovitá rostlina dorůstající cm (největší evropská masožravá rostlina) Listy: úzké až 40 cm dlouhé pokryté stopkatými i přisedlými žlázkami (nahoře červené) pravidelně uspořádanými do 6 řad, nesou lepkavý sekret; staré seschlé listy zůstávají na rostlině a odrazem světla lákají hmyz Květy oboupohlavné, aktinomorfní, tetracyklické, pentamerické, žluté, až 4 cm velké, uspořádané ve volných květenstvích (květní obaly rozlišené, volné). Květní stopka nese lapací žlázky. Rostlina kvete brzo na jaře do počátku léta. Plod přehrádkosečná tobolka

87 Drosophyllum lusitanicum; Španělsko, Portugalsko Jana Navrátilová

88 Drosophyllum lusitanicum Lapací mechanismy pasivním pastem typu lepkavý list Několik málo žláz, produkujících po medu vonící sliz (umístěných na koncích listu) láká hmyz Kořist uvízne na lepivém slizu, který se snadno uvolňuje ze žláz při pokusu o únik celý obalí tímto slizem, ve kterém se nakonec zadusí drážděním tentakulí jsou stimulovány přisedlé žlázy, které vytvářejí trávicí sekret, a ten pomocí enzymů rozloží lapený hmyz ve velmi krátkém čase

89 Drosophyllum lusitanicum Pěstování: Světlo: vyžaduje světlé, vzdušné stanoviště s přímým slunečním svitem Teplota: léto: denní teploty od C a chladnější noci; zima nejlépe: 5-15 C (snese jak vysoké letní teploty až do 40 C, tak i studené zimy s mírným mrazem) Vlhkost: 40-60% Substrát: sypká směs rašeliny a písku s jílem. Tato směs by se měla udržovat vždy mírně vlhká, ale rostliny nesmí stát permanentně ve vodě; po odkvětu na jaře můžeme nechat substrát mírně vyschnout. Rosnolist je velmi citlivý na obsah vápníku

90 Drosophyllum lusitanicum Rozmnožování: Semeny: rostliny jsou samosprašné, rychle zrající semena představují jediný způsob rozmnožování, klíčivost dobrá; vysévat hned do větších nádob, nesnáší přesazování.

91 Řád Caryophyllales Čeleď Nepenthaceae (láčkovkovité) Masožravé tropické rostliny Střední žilka listové čepele přechází úponkou v rozšířenou baňkovitou láčku (vyplněná tekutinou s trávicími enzymy) na vrcholu krytou víčkem hmyz spadne do tekutiny a je stráven čímž rostlina doplňuje dusíkaté živiny 1/90 Stevens, P. 2001, onwards.

92 Nepenthes (láčkovka) 90 druhů a velké množství hybridů Výskyt: JV Asie, Madagaskaru, a další ostrovy v Indickém oceánu (nejvíc druhu je z Bornea a Sumatry) Stanoviště: kyselé, chudé písčité a lesní půdy, stromy porostlé mechem, louky nebo bažiny ve vlhkých tropických oblastech (různé nadmořské výšky až do 2500 m n. m. (N. villosa, N. lamii) stanoviště jsou většinou světlá (řídké lesy, lesní lemy, hřebeny hor; na stinných místech mohou růst: N. ampullaria, N. macfarlanei a N. mirabilis) Otevřená stanoviště s nižší vzdušnou vlhkostí snášejí: N. pervillei a N. madagascariensis

93 Nepenthes evolution

94 Nepenthes

95 Madagascar pitcher plants ( Nepenthes madagascariensis) in scrub habitat

96 Nepenthes (láčkovka) vysokohorskými druhy (většina láčkovek)(polohy nad m n. mořem) Silné kolísání teplot a vydatné dešťové srážky typické teplé dny a znatelně chladnější noci, kdy ve vyšších polohách sahá teplota částečně až k bodu mrazu nížinnými druhy (pod hranicí m n. m) stálé teploty s neměnnou vzdušnou vlhkostí

97 Nepenthes (láčkovka) Terestrické i epifytické trvalky Nejprve se u země vytváří listová růžice Některé druhy zůstanou na zemi jako půdokryvné rostliny (N. rajah a N. villosa ), jiné jako keříky (N. pervillei a N. campanulata) většina vytváří vysoký výhonek a začne šplhat po stromech či keřích (N. maxima)

98 Nepenthes Jana Navrátilová

99 Nepenthes (láčkovka) Na koncích listů různě dlouhé úponky, na jejichž konci se vytváří konvice o nejrůznějších formách a barvách (od několika cm u N. argentii, po konvice N. rajah s obsahem až čtyř litrů) Často znatelné rozdíly mezi konvicemi rostoucími u země či ve výšce (vypadá jak jin druh) Úponky rostou tak dlouho, dokud nenarazí na nějaké místo, kde by se mohly přichytit a tak dát rostlině potřebnou oporu, nebo aby mohly položit konvici na terén Džbánkovité konvice mají víčko, které podle druhu a funkce konvice různá velikost a různě přivřené (nikdy ne zcela zavřené) U většiny druhů slouží víčko jako ochrana před deštěm, aby nebyla tekutina uvnitř láčky ředěna vodou. jiné druhy vyloženě sbírají dešťovou vodu či jiné substance (N. ampullaria má velmi malé, kolmo nahoru namířené víčko, takže veškeré přírodní odpady mohou skončit v konvici, následně rostlinou rozloženy a přijaty jako živiny. N. lowii zužitkovává dokonce i trus ptáků, kteří jsou lákání bílou hmotou na vnitřní straně nadměrně velkého víčka. Zatímco ptáci sbírají tento druh nektaru, upouští svůj trus do konvic) Okraj konvice (peristom) je podle druhu více či méně nápadný (např. zubatý u N. hamata a N. villosa, chybí u horních láček N. inermis) Většinou je obústí na spodních láčkách znatelně vyvinutější než u horních láček

100 Nepenthes (láčkovka) květy jsou drobné jednopohlavné, pravidelné (většinou 4 četné, okvětní lístky jsou opatřeny nektárii) v hroznovitém květenství ( u některých druhů až 1m dlouhých) opylení je vzhledem k dvoudomosti složitější proces, pokud proběhne úspěšně, plodí rostlina velké množství semen (až u N. gracilis)

101 Nepenthes (láčkovka) Lapací mechanismy Pasivní pasti Kořist: hmyz i menší savci Kořist lákána tvarem, barvou a vůní láček (nektarové žlázky na peristomu) Povrch láček kluzký, hmyz který se snaží ochutnat nektar na peristomu sklouzne dovnitř láčky a nemůže se po hladké stěně dostat ven Pohyb oběti vyprovokuje funkci žláz nacházejících se na vnitřní stěně pasti. Trávicí tekutina rostliny je tím pádem zahuštěna a kořist se pokusy o únik zcela smočí, vysílením klesne do tekutiny utopí se a je strávena (měkké části)

102 Trávicí žlázy Drawings not to scale of digestive glands from Müller (2002) reproduced from other sources. Notethe The Nepenthes andtriphyophyllum diges tive glands are similar to the Drosophyllum digestive gland although they are not vascularized. In an actual pitcher the Nepenthes gland is vertical and is recessed with a flap of cells over the gland that prevents a prey from getting a foothold on the gland. A Triphyophyllum-like gland would give a prey an escape ladder. The Dionaea digestive gland looks like it could evolve into a tentacle but is not vascularized like the Drosera tentacle.

103 Nepenthes ventricosa, mladá rostlina; Filipíny Jana Navrátilová

104 Nepenthes (láčkovka) Pěstování vysokohorské druhy Teplota: vysokohorské láčkovky: den kolem 25 C, noc C (nutný znatelný rozdíl mezi denními a nočními teplotami); N. villosa a N. lamii vyžadují noční teploty pod 10 C Nížinné druhy: stálé teploty mezi 25 C - 35 C (ne dlouhodobě méně než 20 C Světlo: světlé stanoviště (pokud možno ne přímé slunce, spálí listy) Přisvěcovat v zimě (vadí krátký den) Vzdušná vlhkost minimálně 70% (pokud méně, netvoří se láčky a vzrostlé zasychají) (N. madagascariensis a N. pervillei dočasně snáší i suchý vzduch) Substrát: vzdušná směs, ze které může odtékat přebytečná voda Většina láčkovek preferuje kyselý substrát, vhodný je rašeliník, nebo mech s různými vložkami pro zkypření jako borovicová kůra, kokosová vlákna nebo perlit Substrát by měl být stále dostatečně vlhký, je nutno vyhnout se přemokření půdy Většina druhů velmi dobře reaguje na přidání dlouhodobě působících hnojiv (např. Osmocote) nebo hnojiv na list (hnojivo na orchideje). Pokud mají rostliny dostatečný přísun hmyzu, žádné další přihnojování není nutné

105 Nepenthes ventricosa Jana Navrátilová

106 Nepenthes (láčkovka) Rozmnožování Semeny: velmi zdlouhavé a vyplatí se snad jen jako kultura in vitro. Vegetativně řízky (kousky oddenků, které mají zhruba 2-3 listy, se dobře ujímají za použití prostředku na podporu zakořenění, nutno dbát na čistotu a přesnost řezu. Jako substrát pro zasazení roubů je velmi vhodný rašeliník. Při vysoké vzdušné vlhkosti se roub po pár týdnech dobře ujímá a raší z paždí listů. Některé druhy tvoří sami boční oddenky, které je možno po oddělení stejnou metodou nechat zakořenit)

107 Druhy Bornea Bornean species Lowlanders N. baramensis N. bicalcarata N. campanulata N. clipeata N. hispida N. mapuluensis N. northiana Highland-lowland N. albomarginata 1 N. ampullaria 2 N. faizaliana N. fusca N. gracilis 3 N. hirsuta N. macrovulgaris N. mirabilis 4 N. platychila N. rafflesiana 5 N. reinwardtiana 6 N. stenophylla 7 N. tentaculata 8 N. veitchii Highlanders N. boschiana N. burbidgeae N. chaniana 9 N. edwardsiana N. ephippiata N. glandulifera N. hurrelliana N. lowii N. macrophylla N. mollis N. muluensis N. murudensis 10 N. pilosa N. rajah N. villosa N. vogelii 1 Also in Peninsular Malaysia, Sumatra. 2 Also in Maluku, New Guinea, Peninsular Malaysia, Singapore, Sumatra, Thailand. 3 Also in Peninsular Malaysia, Singapore, Sulawesi, Sumatra, Thailand. 4 Also in Australia, China, Hong Kong, Indo-China, Java, Macau, Maluku, New Guinea, Palau, Peninsular Malaysia, Philippines, Sulawesi, Sumatra, Thailand. 5 Also in Peninsular Malaysia, Singapore, Sumatra. 6 Also in Sumatra. 7 Including N. fallax, which may be a separate species. 8 Also in Sulawesi. 9 Clarke, C. et al Probably of hybrid origin, N. tentaculata reinwardtiana.

108 Nepenthes campanulata

109 Sumatran species Lowlanders Highlanders N. beccariana 1 N. sumatrana N. angasanensis 9 Highland-lowland N. adnata N. albomarginata 2 N. ampullaria 3 N. eustachya N. gracilis 4 N. gymnamphora 5 N. longifolia N. mirabilis 6 N. rafflesiana 7 N. reinwardtiana 8 N. tobaica N. aristolochioides N. bongso N. densiflora N. diatas N. dubia N. flava N. inermis N. izumiae N. jacquelineae N. jamban N. lavicola N. lingulata N. mikei N. naga N. ovata N. rhombicaulis N. rigidifolia N. singalana N. spathulata N. spectabilis N. talangensis N. tenuis 1 On the offshore Sumatran island called Nias. 2 Also in Borneo, Peninsular Malaysia. 3 Also in Borneo, Maluku, New Guinea, Peninsular Malaysia, Singapore, Thailand. 4 Also in Borneo, Peninsular Malaysia, Singapore, Sulawesi, Thailand. 5 Also in Java; includes N. pectinata and N. xiphioides. 6 Also in Borneo, Australia, China, Hong Kong, Indo-China, Java, Macau, Maluku, New Guinea, Palau, Peninsular Malaysia, Philippines, Sulawesi, Thailand. 7 Also in Borneo, Peninsular Malaysia, Singapore. 8 Also in Borneo. 9

110 Nepenthes inermis

111 Peninsular Malaysian species Highlanders Highland-lowland N. alba 1 N. gracillima 1 N. albomarginata 2 Lowland N. benstonei N. ampullaria 3 N. gracilis 4 N. macfarlanei N. mirabilis 5 N. rafflesiana 6 N. ramispina 1 N. sanguinea 1 Some botanists merge N. alba and N. ramispina into N. gracillima. 2 Also in Borneo, Sumatra. 3 Also in Borneo, Maluku, Sumatra, Thailand, Singapore, New Guinea. 4 Also in Borneo, Singapore, Sulawesi, Sumatra, Thailand. 5 Also in Australia, Borneo, China, Hong Kong, Indo-China, Java, Macau, Maluku, New Guinea, Palau, Philippines, Sulawesi, Sumatra, Thailand. 6 Also in Borneo, Sumatra, Singapore.

112 N. ampullaria

113 Nepenthes sanguinea Jana Navrátilová

114 Nepenthes sanguinea Jana Navrátilová

115 Filipino species Lowlanders N. bellii 1 N. merrilliana 1,2 N. philippinensis 1 Highland-lowland N. alata N. mindanaoensis 1 N. mirabilis 3 N. peltata 1 N. surigaoensis 1 N. truncata 1 Highlanders N. argentii 4 N. attenboroughii 4 N. burkei 5 N. copelandii 1,6 N. deaniana 1 N. gantungensis 4 N. hamiguitanensis 1 N. leonardoi 4 N. mantalingajanensis 1 N. micramphora 1 N. mira 1 N. palawanensis 4 N. petiolata 1 N. robcantleyi 1 N. saranganiensis 1 N. sibuyanensis 4 N. ventricosa 5 1 South Philippines. 2 Danser (1928) also cites this species as occurring in Sulawesi, but Jebb & Cheek (1997) disagree. 3 Also in Borneo, Sumatra, Thailand, Peninsular Malaysia, Sulawesi, Maluku, New Guinea, Australia, Java, Indo-China, China, Hong Kong, Macau, Palau. 4 Central Philippines. 5 North Philippines. 6 Sometimes grouped with N. alata.

116 Nepenthes mirabilis

117 Nepenthes alata Jana Navrátilová

118 New Guinean, Waigeo, and Sulawesian species Lowlanders Lowland-highland N. danseri 1 N. insignis 2 N. aff. merrilliana 3 N. tomoriana 4 N. treubiana 2 N. ampullaria 2,5 N. gracilis 4,6 Highlanders N. eymae 4 N. glabrata 4 N. hamata 4 N. klossii 2 N. lamii 2 N. paniculata 2 N. pitopangii 4 N. maxima 2,4 N. mirabilis 2,4,7 N. neoguineensis 2 N. papuana 2 N. tentaculata 4,8 1 Waigeo Island. 2 New Guinea. 3 Danser (1928) cites N. merrilliana as occurring in Sulawesi, but Jebb & Cheek (1997) feel that Danser's specimen is something else that requires more study to resolve. 4 Sulawesi. 5 Also in Borneo, Maluku, Peninsular Malaysia, Singapore, Sumatra, Thailand. 6 Also in Borneo, Peninsular Malaysia, Singapore, Sumatra, Thailand. 7 Also in Borneo, Sumatra, Thailand, Philippines, Peninsular Malaysia, Maluku, Australia, Java, Indo-China, China, Hong Kong, nbsp;macau, Palau. 8 Also in Borneo.

119 Nepenthes lamii

120 Species from other areas Lowlanders N. andamana 1 N. chang 1 N. distillatoria 2 N. holdenii 3 N. kampotiana 4 N. kerrii 1 N. madagascariensis 5 N. masoalensis 5 N. pervillei 6 N. rowanae 7 N. suratensis 1 N. tenax 7 N. thai 1 N. thorelii 8 N. vieillardii 9 Lowland-highland N. ampullaria 10 N. bokorensis 3 N. gracilis 11 N. gymnamphora 12,13 N. khasiana 14 N. mirabilis 15 N. rafflesiana 16 N. smilesii 4 1 Thailand. 2 Sri Lanka. 3 Cambodia. 4 Cambodia, Thailand, Vietnam. 5 Madagascar. 6 Seychelles. 7 Australia. 8 Vietnam. 9 New Caledonia. 10 In Borneo, Maluku, Sumatra, Thailand, Peninsular Malaysia, Singapore, New Guinea. 11 In Borneo, Peninsular Malaysia, Singapore, Sulawesi, Sumatra, Thailand. 12 Sumatra, Java. 13 Includes N. pectinata and N. xiphioides. 14 India (Khasia hills, Mt.Jyntea). 15 In Borneo, Sumatra, Thailand, Peninsular Malaysia, Sulawesi, Maluku, New Guinea, Australia, Philippines, Java, Indo-China, China, Hong Kong, Macau, Palau. Includes N. mirabilis var. globosa in Thailand. 16 Borneo, Sumatra, Peninsular Malaysia, Singapore.

121 Nepenthes pervillei

122 Řád Ericales Čeleď Sarraceniaceae (špirlicovité) Masožravé byliny s listy v přízemní růžici Listy metamorfované v karnivorní, trubicovité nebo vakovité orgány Květy jednotlivé, plody tobolky Rostou na rašeliništích a mokřadech s půdou chudou na dusík Původní v Americe 3/32 Sarracenia (špirlice), Darlingtonia, Hemiamphora Sarracenia minor Stevens, P. 2001, onwards.

123 phylogeny of Ericales carnivorous plants

124 Ericales phylogeny

125 Sarracenia (špirlice) Výskyt: severoamerické pobřežní oblasti (podél východního pobřeží Kanady přes Floridu až do Texasu, občas zavlečené i na rašeliniště v Evropě: hlavně S. purpurea) Stanoviště: otevřená, převážně bažiny, rašeliniště nebo mokré louky na kyselých půdách s nízkým obsahem dusičnanů či fosfátů

126 Sarracenia leucophylla, Alabama savannah

127 Sarracenia (špirlice) Vytrvalé rostliny dorůstající 10 cm až více než 1 m Listy trubicovité, na konci s víčkem (některé spíše s límcem), různých tvarů a barev (svislé, položené, zelené, fialové ) Květy jednotlivé, 5 četné, na zpět ohnuté, 3-8 cm široké Plody: tobolky

128 Sarracenia purpurea Jana Navrátilová

129 Sarracenia purpurea Jana Navrátilová

130 Sarracenia (špirlice) Lapací mechanismy: Nektar na horním okraji trubicovitého listu a víčku láká hmyz Povrch je hladký kořist uklouzne a spadne dovnitř listu, hladký vnitřní povrch, a dolů směřující chlupy brání jejímu uniknutí Trávení probíhá za pomocí bakterií a enzymů

131 Sarracenia leucophylla; JV USA Jana Navrátilová

132 Sarracenia (špirlice) Pěstování: Světlo: plně osluněná, dobře větraná stanoviště (možno pěstovat je v chladném skleníku, nebo venku) Substrát: chudý na živiny (směs bílé rašeliny a písku) Vlhkost: substrát musí být stále vlhký (udržovat pomocí zaplavení) Teploty: zima: všechny druhy vyžadují období klidu (5-8 C a jen mírně vlhký substrát). Některé druhy snáší mráz až k - 10 C (S. purpurea).

133 Sarracenia minor; JV USA Jana Navrátilová

134 Sarracenia (špirlice) Rozmnožování: Vegetativně: dělením trsů, některé druhy dobře odnožují Generativně: semeny (často nutno stratifikovat 2 měsíce chladem), rostliny jsou většinou cizosprašné

135 Sarracenia oreophylla Jana Navrátilová

136 Druhy rodu Sarracenia Sarracenia alabamensis Case & R.B.Case Sarracenia alata (Wood) Wood Sarracenia flava L. Sarracenia jonesii Wherry Sarracenia leucophylla Raf. Sarracenia minor Walt. Sarracenia oreophila (Kearney) Wherry Sarracenia psittacina Michx. Sarracenia purpurea L. Sarracenia rosea Naczi, Case & R.B.Case Sarracenia rubra Walt.

137 Sarracenia rubra subsp. gulfensis Jana Navrátilová

138 Heliamphora 23 druhů, většina endemických pro malé území (velmi specifické podmínky, izolovanost na jednotlivých stanovištích) Výskyt: stolové hory (tepuis) v Guyanské vrchovině na jihu Venezuely, na hranici Brazílie a Guyany Stanoviště: zploštělé vrcholky pískovcových stolových hor ve výškách od 1000 do 3000 metrů na chudých kyselých půdách. Časté jsou silné přívalové deště, které z mělké půdy na skalách vymyly živiny, časté jsou mlhy a relativně silné větry, stanoviště jsou silně exponovaná slunci. Po většinu roku převažuje vlhký teplý vzduch (jen od prosince do března srážek méně). Několik málo druhů (např. H. heterodoxa) se nachází v níže položených, bažinatých oblastech, s vyrovnaným tropickým klimatem klimatem

139 Heliamphora pulchella, Marsh Pitcher Plant in habitat, Tepui "J", Canaima National Park, Bolivar, Venezuela

140 Heliamphora Víceleté terestrické rostliny, vysoké od několika cm do 3 m (druhy tvořící kmen, např. H. tatei, H. tatei var. neblinae) Listy nálevkovité (10-50 cm vysoké), vyrůstají v růžicích z oddenku, přeměněné v pasti (podle druhu a osvětlení různě barevné, zelené, žluté s červenými žilkami na slunci často červené; vnitřek trubic poset nazpět směřujícími chlupy; horní okraj nese většinou červené kopinaté víčko různého tvaru Květy: jednotlivé na dlouhých stoncích (až 1 m), většinou 4 četné, připomínající nazpět ohnutý tulipán, zprvu bílé, později žlutnou nebo zelenají

141 Heliamphora minor growing on Auyán-tepui

142 Heliamphora Lapací mechanismy: Víčko, stejně jako celá horní část trubice jsou opatřeny nektarovými žlázami (nasládlá vůně) barva, vůně a lom světla na povrchu pasti láká kořist, která po povrchu listu snadno uklouzne a spadne dovnitř trubic Úniku kořisti zabrání hladký povrch listů, stejně jako husté, dovnitř nasměrované chloupky na vnitřní straně pastí Na přirozeném stanovišti jsou trubicovité listy téměř zcela naplněny vodou, kořist se utopí Heliamfory netvoří žádnou vlastní trávicí tekutinu. Trávení se uskutečňuje v důsledku bakteriálního rozkladu. Takto uvolněné živiny se rozpustí ve vodě a rostlina je může přijmout

143 Heliamphora Pěstování: Světlo: velmi světlé stanoviště (v přírodě i ve vegetaci mají větší dávku světla než v našich zeměpisných šířkách na přímém slunci), především v zimních měsících nutné intenzivní přisvěcování (nejméně 13 hodin světla přes den). Teplota: pokud možno chladné teploty: léto okolo 23 C, ne více než 25 C v noci nutné snížení teploty na 8-15 C! Zima: přes den 15 C (chladno napomáhá tvorbě květů) Vzdušná vlhkost vždy na 85%, přes noc klidně i více (jednou či dvakrát denně rosit nebo zalévat ze shora), rostliny nesmí stát kořeny ve vodě (důležité hlavně v zimě)! Substrát: živý i suchý rašeliník (kvalitní novozélandský nebo čilský rašeliník); v případě potřeby se může ke zkypření přidat trocha písku nebo perlitu. Doporučuje se do květináče umístit 2-3 centimetrovou drenážní vrstvu z perlitu, aby se tak zabránilo rychlému zahnívání rašeliníku, potom může květináč stát v nízkém sloupci vody, který pomáhá udržovat vysokou vzdušnou vlhkost. Jako substrát lze použít i směs rašeliny, perlitu a křemičitého písku

144 Heliamphora Rozmnožování: semeny je možné, ale opylování (křížové opylení) je obtížné a vypěstování rostlin ze semen představuje velmi zdlouhavý proces. vegetativní množení dělením je poměrně jednoduché. Starší rostliny tvoří četné odnože, které lze oddělit a při vysoké vzdušné vlhkosti snadno zakořeňují, pokud si tedy již nevytvořili vlastní kořeny dokud byly ještě spojeny s mateřskou rostlinou.

145 Western species H. arenicola Nerz, Wistuba, Grantsau, Rivadavia, A.Fleischm. & S.McPherson H. ceracea Wistuba, A.Fleischm., Nerz & S.McPherson H. hispida Wistuba & Nerz W of Ilu-Tramen Massif S (Brazilian) flanks of Pico da Neblina S & C Neblina (Pico Phelps, Pico da Neblina) H. macdonaldae Gleason 1 Southern Cerro Duida (and Cerro Huachamacari, Cerro Marahuaca?) 2 NW & S Neblina, Cerro H. neblinae Maguire Aracamuni, Cerro Avispa H. parva (Maguire) S.McPherson, & A.Fleischm., Wistuba, & Nerz 3 NW & S Neblina H. tatei Gleason 4,5 Cerro Huachamacari, Cerro Marahuaca, Cerro Duida 1 Some authors prefer H. tatei var. macdonaldae. 2 What some authors mean by H. tatei var. neblinae. 3 What some authors mean by H. neblinae var. parva or H. tatei var. neblinae f. parva. 4 What some authors mean by H. tatei var. tatei. 5 Probably includes H. tyleri Gleason.

146 Hemiamphora tatei

147 Eastern species H. chimantensis Wistuba, Carow & Harbarth H. ciliata Wistuba, Nerz & A.Fleischm. H. collina Wistuba, Nerz, S.McPherson & A.Fleischm. H. elongata Nerz H. exappendiculata (Maguire & Steyerm.) Nerz & Wistuba 1 H. folliculata Wistuba, Harbarth, & Carow H. glabra (Maguire) Nerz, Wistuba & Hoogenstrijd H. heterodoxa Steyerm. Chimantá massif (Chimantá, Apacará Tepuis) Gran Sabana (NE slope of Aprada Tepui) Los Testigos (& Ptari Tepui?) Ilu Tepui, Tramen Tepui, Karaurin Tepui Chimantá massif, Aprada Tepui, Araopán Tepui Los Testigos Wei Tepui, Maringma Tepui, Wei Assipu Tepui, E Roraima Ptari Tepui (lower parts only), Gran Sabana H. heterodoxa (variant) 2 Angasimi Tepui H. heterodoxa (variant) 2 Akopán Tepui H. huberi A. Fleischm., Wistuba & Nerz H. ionasi Maguire Chimantá massif (Apacará Tepui, Chimantá Tepui, Amurí Tepui, Torono Tepui, Akopán Tepui, Angasima Tepui) Cliff walls and valley between Ilu tepui and Tramen Tepui. H. minor Gleason & Killip var. minor Auyán-Tepui, Cerro la Luna H. minor var. pilosa A.Fleischm & J.R.Grande H. nutans Bentham H. pulchella Wistuba, Carow, Harbarth & Nerz N & S Auyán-Tepui, Cerro la Luna Yuruani Tepui, Kukenán Tepui, Roraima, Wei Assipu Tepui, Maringma Tepui, Wei Tepui, & other small plateaus Chimantá massif, Aprada Tepui, Araopán Tepui H. pulchella (variant) 3 Amurí Tepui (Chimantá massif) H. purpurascens Wistuba, Ptari Tepui (summit only) A.Fleischm, Nerz & S.McPherson H. sarracenioides Carow, Wistuba Ptari Tepui (summit only) & Harbarth H. uncinata Nerz, Wistuba & Amurí Tepui (Chimantá massif) A.Fleischm. 1 What some authors mean by H. heterodoxa var. exappendiculata Maguire. 2 An undescribed taxon noted in McPherson et al. 2011, no doubt a new species name in the future. 3 An undescribed taxon, essentially a near-hairless version of the speciesṗřednáška JN

148 Heliamphora heterodoxa x nutans

149 Heliamphora foliculata Josef Navrátil

150 Hemiamphora heterodoxa Josef Navrátil

151 Darlingtonia Výskyt: západní pobřeží USA (Washington,Oregon, Kalifornie) Stanoviště: slatiniště a mokvající hadcové skály nízko nad mořem i vysoko v horách, klima extrémně oceánické (v zimě nemrzne, v létě je rostlina chlazena studenou vodou horských potoků a pramenů)

152 Darlingtonia on serpentine; Cliffside, California

153 Darlingtonia Trsnaté vytrvalé rostliny podobné špirlicím Listy přeměněné v láčky (trubicovité nahoře rozšířené s kulovitou kápí (víčko), vstup do pasti je zpod této kápě; ze zevního okraje otvoru do láčky odrůstá kolmo dolů dvoucípý zástěrovitý přívěsek) (dospělé láčky dorůstají až 90 cm) Květy na dlouhých stvolech, nazpět ohnuté, karmínově červené, pětičetné, kvetou v dubnu až srpnu, podle nadmořské výšky

154 Darlingtonia californica, Sierra Nevada, California, USA

155 Darlingtonia Lapací mechanismy Kápovité víčko včetně vrcholové pasáže těla (korpusu) láček se vyznačuje četnými splývavými světlými okénky, světlinkami, areolami = fenestracemi, lom světla láká hmyz Většina horního vnějšího povrchu horních pasáží láček včetně dvoucípého přívěsku je pokryta nektarovými žlázkami (nektárii, medníky) láká hmyz Vnitřní lem vstupního otvoru je svinutý v jakýsi límeček, což spolu s četnými dolů směřujícími chlupy, brání v úniku kořisti Rostlina nevylučuje dovnitř láčky vlastní trávicí enzymy, jen vodu, předpokládá se, že trávení pomáhají mikroorganismy

156 Darlingtonia Pěstování: obtížné Světlo: polostín, rozptýlené světlo (přímé světlo by přehřívalo substrát) Teplota: léto C, zima 5-10 C; kořenový systém velmi citlivý na přehřátí! Vlhkost: 60-80% Zálivka: kvalitní drenáž, stálé mokro, ale chladná voda Substrát: žulová drť pokrytá rašeliníkem, nebo dolu do květináče keramzit, na něj směs rašeliny, perlitu a suchého rašeliníku

157 Darlingtonia Rozmnožování: Vegetativně: odnožováním podzemními výběžky oddenku zjara Generativně: semeny, semenáčky rostou velmi pomalu

158 Řád Ericales Čeleď Roridulaceae (chejlavovité) Nízké polokeře Listy střídavé, protáhlé, pokryté žláznatými chlupy (stopkaté žlázky se na rozdíl od jiných podobných masožravých rostlin nepohybují (neobalují kořist), čepel jednoduchá nebo peřeně dělená Květy pravidelné, 5 četné, A5, G3 svrchní Rostou na písčitých živinami chudých půdách v horských oblastech s častými mlhami a neustálým prouděním vzduchu Původní v Kapsku 1/2 (fosilní nálezy z Baltu) Roridula (chejlava) Roridula gorgonias Dryas (CC BY-SA 3.0) Stevens, P. 2001, onwards.

159 Roridula (CC BY-ND 2.0)

160 Roridula (chejlava) Lapací mechanismy Kořist se přilepí na žláznaté chlupy (pasivní pasti) Rostlina neumí vylučovat trávicí enzymy (nepravá masožravost), kořist tráví díky symbióze s plošticí: klopuška (Pameridea roridulae), která kořist ulovenou rostlinou sežere, stráví a rostlina pak přijímá její exkrementy. Denis Barthel (CC BY-SA 3.0) Gorgonias.jpg/800px-RoridulaGorgonias.jpg Denis Barthel (CC BY-SA 3.0)

161 Roridula (chejlava) Pěstování Obtížné hlavně u druhu R. dentata (vysoký cm) a vyžaduje časté mlhy a neustálé proudění vzduchu (v přírodě roste v nadmořských výškách od m) Snáze testovatelná R. gorgonias pochází z nižších poloh ( m n. m.), je menší a vlhkomilnější. Substrát: rašelina, perlit, písek = 1:1:1 Vyšší květináč, a dobrou drenážní vrstvu naspodu v létě může stát ve vodě v zimě ne! Zimujeme při C Pokud pěstujeme i s klopuškami, musíme je v zimě krmit (např. cvrčky ze zverimexu)

162 Roridula gorgonias Dryas (CC BY-SA 3.0)

163 Řád Lamiales Čeleď Byblidaceae s jediným rodem Byblis (byblida) (6 druhů) Rozšíření: S a Z Austrálie, Papua nová Guinea Stanoviště: slunečná, na písčitých půdách v bažinách nebo březích řek. B. aquatica roste z části také ve vodě nebo se plazí podél vodní hladiny Klima: vlhké tropické během zimních měsíců (B. gigantea díky silnému kořeni překonává sucho a příležitostně i požáry v buši) ostatní jsou jednoleté a sucho překonávají v semenech Stevens, P. 2001, onwards.

164 Byblis gigantea in Perth Australia 9.jpg

165 Byblis Krom B. gigantea s vytrvávajícím kořenem odolným proti suchu i ohni, který je vytrvalým keříkem, jsou všechny ostatní byblidy jednoleté byliny (vysoké 5 60 cm). Listy: tvaru kopí jsou většinou světle zelené a hustě pokryty stopkatými i přisedlými žlázami Květy: pětičetné (K5, C5, A5), kališní lístky pokryty žláznatými trichomy, korunní lístky většinou růžové, purpurové, nebo světle fialové, vzácně bílé; pyl druhu B. gigantea je uvolňován jen vibracemi způsobenými údery křídel opylovače; rostliny kvetou koncem jara

166 In Vitro Propagation of Byblis filifolia (Byblidaceae). Carniv. Pl. Newslett. 32(3):

167 Byblis Lapací mechanismy: pasívní pasti Kořist (převážně včely, vosy a mouchy) lákají kapičky lepkavé tekutiny, která se na slunci leskne Stopkaté žlázy vylučují lapací tekutinu (pokryje oběť) Produkce enzymů samotnou rostlinou není zcela prokázána (někdy je přítomná symbiotická houba Hartmeyer 1997)

168 Byblis Pěstování: Světlo: světlé až slunečné stanoviště Teploty: C a zvýšenou vzdušnou vlhkostí (B. gigantea snáší i chladnější teploty), všechny ostatní druhy přes zimu odumírají. Vlhkost: Půdu je nutno udržovat stále rovnoměrně vlhkou Substrát: směs rašeliny a písku

169 Byblis Rozmnožování: výlučně výsevem, přičemž je žádoucí použít kyselinu giberelovou (GA3)

170 Řád Lamiales Čeleď Martyniaceae Jednoleté nebo vytrvalé byliny celkem velké (1 m ) Celé žláznatě chlupaté lepkavé (v minulosti považovány za masožravé ale neumí hmyz trávit) Listy jednoduché, střídavé, nebo vstřícné, čepel celokrajná nebo laločnatá Vrcholová květenství Květy oboupohlavné, souměrné K(5), C(5) dvoupyská, A2 nebo staminodia, G(2) svrchní ouisianica.jpg/400px-proboscidea_louisianica.jpg

171 Čeleď Martyniaceae Plod dvouchlopňová tobolka 2 výrustky Dewil s Clav Mírný pás až tropy Ameriky: 3-5/16 Proboscidea parviflora, fruits and seeds Stevens, P. 2001, onwards. Roger Culos (CC BY-SA 3.0)

172 Ibicella a Proboscidea Za masožravé byly považovány hlavně Ibicella lutea or Proboscidea louisianica Pěstovat se dají v teplejších oblastech jako velké letničky O oblastech kde nevymrznou je potřeba dát pozor na nežádoucí šíření (díky svým výběžkům na semenech se velmi dobře šíří)

173 Proboscidea louisianica Robert Lafond cc-by-sa-2.0

174 Ibicella lutea Michael Wolf (CC BY-SA 3.0)

175 Řád Lamiales Čeleď Lentibulariaceae (bublinatkovité) Hmyzožravé, často vodní a bahenní rostliny s listy přizpůsobenými k lapání kořisti květy zygomorfní, 5 merní oboupohlavné, plodem je tobolka, vyskytují se téměř ve všech podnebných pásmech 3/330 Stevens, P. 2001, onwards.

176 Utricularia (bublinatka) 220 druhů Výskyt: všechny kontinenty, vyskytují se ve všech zeměpisných šířkách, krom nejchladnějších oblastí a S Afriky, (U. brachiata a U. kumaonensis lze nalézt dokonce i ve vysokohorských polohách 4200 m v Himálaji) Stanoviště: kyselé, rašelinné nebo písčité půdy chudé na živiny (zřídka je lze nalézt i na bazických půdách na extrémních stanovištích, kde je oslabena konkurence jiných druhů) Terestrické a semiakvatické druhy rostou na velmi mokrých půdách a často v blízkosti vod, tůní, v polštářích mechu, skalách často svlažovaných deštěm nebo lučních prameništích Vodní druhy najdeme v rybnících, jezerech nebo tůních, které obsahují málo živin Epifytické druhy rostou na mechem porostlých stromech nebo jako přisedlé rostliny na jiných rostlinách v humidních oblastech (např. jihoamerický druh U. humboldtii se nachází často ve vodou zaplněných trychtýřích bromélií, které tomuto druhu poskytuje optimální stanoviště s dostatkem drobných živočichů)

177 Stanoviště Utricularia ochroleuca, Třeboňsko Jana Navrátilová

178 U. humboldtii; XXVI: Section Orchidioides J. Amerika, tepuis

179 Utricularia

180 Červenokvětá Utricularia menziesii, XI: Section Pleiochasia; Austrálie

181 Utricularia sandersonii; XVI: Section Calpidisca; J. Afrika Jana Navrátilová

182 Utricularia endresii a U. asplundii; XXVI: Section Orchidioides

183 Utricularia (bublinatka) Akvatické, terestrické nebo epifytické jednoleté (druhy přečkávajíc období sucha v semenech) nebo vytrvalé byliny (vodní druhy mírného pásu vytvářejí na zimu přezimovací pupeny (turiony), které se oddělují od odumírajícího prýtu a přezimují u dna, na jaře se po zvýšení teploty vody vynořují k hladině a klíčí v nové rostliny; období sucha přečkávají některé terestrické druhy sekce Orchidioides v podzemních hlízách (např. U. endresii a U. asplundii), australská U. menziesii vytváří podzemní hlízu se zásobou vody, z které je schopna růst i v době sucha. Akvatické rostliny bývají často větší, tvoří síť prýtů pod vodní hladinou, nemají kořeny, nebo vytvářejí rhizoidy; prýty jsou často větvené. Některé druhy při dlouhodobém nedostatku kyslíku a CO 2 ve vodě (přehřátí vody) vytváří vynořené, tenké dýchací prýty Terestrické a epifytické rostliny jsou často velmi drobné, k uchycení v bahnitém substrátu některé druhy vytvářejí speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky

184 Utricularia australis; XXXXI: Section Utricularia; Europe, Asia Jana Navrátilová

185 Na jaře klíčící turiony Utricularia Jana Navrátilová

186 Utricularia (bublinatka) Listy: střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené +,- přisedlými, vakovitými, v ústí brvitými lapacími měchýřky Na základně květních stonků se nachází listy naplněné vzduchem, které květům poskytují podporu Květy: souměrné, pětičetné, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, vyrůstajících na stvolech nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich. K vytrvávající, C dvoupyská, ostruhatá (horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený, dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní), A 2 tlusté a krátké nitky přirůstající k bázi koruny mezi květní stopkou a ostruhou s krátkými obloukovitými, sekundárně sloučenými jednopouzdrovitými prašníky; G 2, blizna je téměř přisedlá nestejně dvoulaločná Plodem je tobolka se dvěma chlopněmi. Semena jsou četná, malá, často křídlatá, nebo s chlupy

187 Utricularia ochroleuca, XXXXI: Section Utricularia; Třeboňsko Jana Navrátilová

188 Utricularia sandersonii; XVI: Section Calpidisca; J. Afrika Jana Navrátilová

189 Utricularia livida Jana Navrátilová

190 Utricularia minor, XXXXI: Section Utricularia; Třeboňsko Josef Navrátil

191 Utricularia (bublinatka) Lapací mechanismy: Lapací měchýřky (0,5-4 mm velké) vzniklé přeměnou listů fungují jako aktivní pasti. Uvnitř měchýřku je podtlak Drážděním chloupků u ústí měchýřku se prudce otevře víčko voda i s kořistí (prvoci, hlístice, vířníci, plankton ) je nasána dovnitř pasti Víčko se opět přiklopí, a proto oběť nemůže uniknout. Tento proces trvá pouze zlomek sekundy (uvádí se 1/160s) Uvnitř pasti je kořist trávena pomocí enzymů (možná i za pomoci dalších mikroorganismů) a uvolněné živiny rostlina vstřebá Voda je pak opět vyloučena, takže stěny pasti se opět prohýbají dovnitř a vzniká podtlak

192 Pasti Utricularia ochroleuca, Třeboňsko Josef Navrátil

193 Utricularia (bublinatka) Pěstování: Světlo: hodně světla, pokud možno ne přímé sluneční záření u terestrických druhů Teplota: podle původu den: C. Akvatické druhy severní hemisféry snášejí i mráz Substrát: většina terestrických a poloakvatických druhů směs rašeliny s pískem nebo čistá rašelina; epifytické druhy je lepší pěstovat v propustné směsi z rašeliníku nebo rašeliny s borovicovou kůrou s trochou vermikulitu Vlhkost: Terestrické druhy: velmi vlhký substrát, rostliny mohou být i částečně zaplaveny Epifytické druhy zaplavení nesnášejí! Prosperují na dobře větraných místech s vysokou vzdušnou vlhkostí, Akvatické druhy lze pěstovat ve venkovních rostlinných bazénech nebo v zahradních rybníčcích. Přitom je nutno dbát na nízký obsah živin ve vodě a kyselou reakci vody (přídavek rašeliny)

194 Utricularia (bublinatka) Rozmnožování: Generativně: výsevem (většina druhů) Vegetativně, hlavně akvatické druhy se snadno množí dělením, mnohé druhy lze množit i listovými řízky

195 Utricularia subulata, XXXVII: Section Setiscapella; plevelná drobná rostlinka s dvojím typem květu (kleistogamické drobné a chasmogamické se žlutou nápadnou korunou) Jana Navrátilová

196 Utricularia (bublinatka) Subgenus Polypompholyx IX: Section Polypompholyx X: Section Tridentaria XI: Section Pleiochasia Subgenus Bivalvaria XII: Section Aranella XIII: Section Australes XVI: Section Avesicarioides XV: Section Benjaminia XVI: Section Calpidisca XVII: Section Enskide XVIII: Section Lloydia XIX: Section Minutae XX: Section Oligocista XXI: Section Nigrescentes XXII: Section Phyllaria XXIII: Section Stomoisia

197 Utricularia (bublinatka) Subgenus Utricularia XXIV: Section Avesicaria XXV: Section Candollea XXVI: Section Chelidon XXVII: Section Choristothecae XXVIII: Section Foliosa XXIX: Section Kamienskia XXX: Section Lecticula XXXI: Section Martinia XXXII: Section Meionula XXXIII: Section Mirabiles XXXIV: Section Nelipus XXXV: Section Oliveria XXVI: Section Orchidioides XXXVII: Section Setiscapella XXXVIII: Section Sprucea XXXIX: Section Steyermarkia XXXX: Section Stylotheca XXXXI: Section Utricularia XXXXII: Section Vesiculina

198 Utricularia alpina Jana Navrátilová

199 Utricularia neottioides Jana Navrátilová

200 Utricularia geminiscapa Jana Navrátilová

201 Utricularia reniformis Jana Navrátilová

202 Pinguicula (tučnice) 80 druhů a větší množství hybridů Výskyt: hlavně severní polokoule (většina druhů pochází z Mexika, následně z Evropy, Střední Ameriky a Karibiku (např. P. filifolia a P. albida),několik druhů roste v J Americe (např. P. antarctica), S Africe (P. lusitanica) a Asii Stanoviště: tropy, subtropy i mírný pás na vlhkých, většinou bažinatých půdách při březích řek, na rašeliništích, slatiništích, pískovcových i vápencových skalách (např. P. vallisneriifolia). Oproti jiným rodům osídlují tučnice vedle kyselých i zásadité půdy.

203 Stanoviště Pinguicula vulgaris, Muránska planina Jana Navrátilová

204 Pinguicula (tučnice) Většinou víceleté byliny s pevně zakořeněnou růžicí listů, některé druhy přečkávají nepříznivé období v přezimovacích růžicích jiné tvoří cibulovitou hlízu (např. P. heterophylla nebo P. acuminata), která se zcela stahuje do půdy. Rostou terestricky (na zemi), i litofyticky (na skalách či kamení) (P. gypsicola) nebo zčásti epifyticky (P. mesophytica, P. hemiephiphytica). Listy: často v přitisklé listové růžici, různých tvarů a barev. jeden druh listů celý rok většinou celokrajné, světle zelené, pokryté lapacími žlázkami Různolistost (jedna rostlina tvoří listy různých forem a velikostí většinou v závislosti na ročním období, v době růstu lapací listy, v nepříznivém období listy bez lapacích žlázek) Listy pro překonání suchého studeného období (mexické druhy): menší (čím větší sucho, tím menší listy), bez lapacích žlázek zimní růžice (hibernacula) (druhy z mírného a chladného podnebného pásu): tvoří se koncem léta uprostřed listové růžice. U většiny druhů leží přezimovací růžice bez kořenů bezprostředně na zemi (x P. alpina má hibernakula zakotvena v půdě kořeny), mnohé druhy tvoří v této formě dceřiné pupeny, které slouží k vegetativnímu množení

205 Pinguicula moranensis; Mexiko Jana Navrátilová

206 Pinguicula (tučnice) Drawings not to scale of digestive glands from Muller et al. (2002) reproduced from other sources. Müller et al. (2006) say "Digestive glands in all three genera of Lentibulariaceae are attached to vessels, unlike secretory glands of Byblidaceae and Martyniaceae that rest on at least two epidermal cells."

207 Pinguicula (tučnice) Květy: souměrné, 5 četné, ostruhaté, většinou rozdělené na horní (2 laločný) a dolní pysk (trojlaločný); většinou po jednom na dlouhých stoncích pokrytých četnými drobnými lapacími žlázami Barvy květů jsou modrá, fialová nebo bílá, zřídka se lze setkat i se žlutými (P. lutea) nebo červenými květy (P. laueana) Většina druhů je cizosprašných (samosprašné jsou např. P. lusitanica a P. sharpii)

208 Pinguicula hirtiflora; Albánie Jana Navrátilová

209 Pinguicula (tučnice) Lapací mechanismy: masožravé listy jsou na své horní straně pokryty stopkatými (třpytivý lesk láká hmyz) a přisedlými žlázami Kořist se přilepí (u některých druhů listy i mírně rolují okraj a lépe kořist obklopí Trávení kořisti probíhá pomocí přisedlých žláz, které tvoří mírně kyselou tekutinu obsahující enzymy, a prostřednictvím této tekutiny jsou měkké části lapené kořisti rozloženy a rostlinou vstřebány

210 Pinguicula vulgaris, Slovensko Jana Navrátilová

211 Pinguicula (tučnice) Pěstování: rozdílné podmínky pro druhy z různých oblastí Pěstování mexických vysokohorských druhů je možné jak ve skleníku, tak i ve vnitřních prostorách pod umělým osvětlením, je nutno ale zajistit zimní teploty pod 15 C a vzduch nesmí být příliš suchý. Tropické druhy z Karibiku (P. filifolia a P. albida) je nutno pěstovat buď v teplém skleníku nebo teráriu s tropickými podmínkami. Přitom je nutno dbát na to, aby teploty nepadaly pod 20 C a musí se udržovat stále vysoká vzdušná vlhkost. Pro druhy z mírných klimatických oblastí Evropy, Asie a Severní Ameriky se doporučuje pěstování v chladném skleníku nebo ve volné přírodě, protože je bezpodmínečně nutno zachovávat klidové období. Přitom se musí dbát na to, aby rostliny nebyly vystaveny příliš dlouho přímému slunečnímu záření, aby se tak zabránilo vysokým teplotám. Jakmile rostliny vytvoří přezimovací růžice, jsou schopny přestát i mírné mrazíky. Přezimování v lednici je rovněž možné.

212 Pinguicula (tučnice) Světlo: světlé, ale pokud možno ne na přímém slunci (mimo P. filifolia, která vyhledává stanoviště přímo osvícené sluncem s teplotami daleko přes 30 C) teplota: léto: C; zima: mexických druhy C, druhy z mírného a chladného pásu vyžadují znatelný rozdíl mezi letními a zimními teplotami, které by měly být trvale pod 5 C - většina z nich snáší i mírný mráz Substrát: tropické druhy: směs rašeliny a písku u mexických a evropských druhů a druhů obývajících skály se doporučuje, přimíchat pro zkypření substrátu něco málo perlitu, vermiculitu ale i hlínu a jíl Půdu lze u mnoha druhů obohatit dolomitickým vápnem nebo slínovcem, což se jeví jako velmi důležité pro P. vallisneriifolia Vlhkost: od 50-60% je pro většinu druhů dostačující; všechny druhy vyžadují dobře větrané stanoviště, protože, především v zimě, vzniká nebezpečí zahnívání kořenů Zálivka: v létě substrát udržovat stále vlhký, ale nesmí být nikdy příliš mokrý Všechny mexické druhy, které tvoří přezimovací růžici, by měly být na podzim udržovány jen mírně vlhké a substrát v zimě může téměř úplně vyschnout. V zásadě platí, čím menší jsou zimní listy, o to méně je zapotřebí zimní zálivka. Jakmile se brzo z jara tvoří letní masožravé listy, může se zase opatrně začít se zálivkou. I když tučnice nejsou tak citlivé na obsah vápníku, měla by se používat dešťová, filtrovaná nebo destilovaná voda

213 Pinguicula (tučnice) Rozmnožování: Semeny listovými řízky. U druhů tvořících různé tvary listů je pro vegetativní množení lepší volit listy ze zimní růžice, které se odebírají hned u svého počátku Prostřednictvím gemm (pupeny odnoží tvořící se u zimní listové růžice některých druhů)

214 Mexican and Central American Pinguicula Heterophyllous species Subgen. Isoloba sect. Agnata P. agnata: HID Heterophyllous (cont.) P. gigantea: OAX P. cyclosecta: NUE Mexican and Central American Pinguicula P. greenwoodii: OAX P. ibarrae: HID P. martinezii: HID P. pilosa: TAM Subgen. Isoloba sect. Heterophyllum P. acuminata: HID P. conzattii: OAX P. debbertiana: SLP P. heterophylla: OAX, GUE, MIC P. imitatrix: GUE P. kondoi: TAM P. laxifolia: TAM P. medusina: OAX P. mirandae: OAX P. parvifolia: JAL P. reticulata: SLP P. rotundiflora: TAM, NUE Subgen. Orcheosanthus sect. Orcheosanthus P. colimensis: COL, MIC, GUE P. elizabethiae: QUE, HID P. gypsicola: SLP P. macrophylla: GUA (& HID?) P. mesophytica: ES, GT, HO P. moctezumae: QUE, HID P. moranensis: many MX states; GT P. oblongiloba: western MX states P. orchidioides: OAX, GUE; GT P. potosiensis: SLP P. rectifolia: OAX P. stolonifera: OAX P. zecheri: GUE Subgen. Temnoceras sect. Microphyllum P. gracilis: NUE P. immaculata: NUE P. nivalis: NUE Subgen. Orcheosanthus sect. Crassifolia P. ehlersiae: HID, SLP P. esseriana: SLP P. jaumavensis: TAM Subgen. Orcheosanthus sect. Longitubus P. calderoniae: QUE, SLP P. crassifolia: HID P. hemiepiphytica: OAX P. laueana: OAX P. utricularioides: OAX Homophyllous species Subgen. Isoloba sect. Isoloba P. lilacina: many MX states; BZ, GT P. sharpii: CHI P. takakii: SLP Subgen. Temnoceras sect. Temnoceras P. clivorum: CHI; GT P. crenatiloba: OAX; GT, HO, ES, PA P. emarginata: VER, PUE BZ=Belize ES=El Salvador GT=Guatemala HO=Honduras PA=Panama MX=México HID=Hidalgo, MX QUE=Querétaro, MX NUE=Nuevo León, MX COL=Colima, MX MIC=Michoacán, MX GUA=Guanajuato, MX

215 Pinguicula moranensis, Mexiko Josef Navrátil

216 Pinguicula agnata Josef Navrátil

217 Pinguicula heterophylla, NoahElhardt CC BY-SA 3.0

218 Pinguicula hemiepiphytica growing as epiphitic on a tree trunc in the Sierra Juarez ; P. mesophytica

219 Pinguicula gypsicola in habitat and in cultivation

220 Pinguicula (tučnice) Pinguicula of USA & Canada Arctic-temperate species Subgen. Pinguicula sect. Pinguicula P. macroceras USA; Canada; Japan & Russia P. vulgaris USA; Canada; Europe & Morocco Subgen. Temnoceras sect. Nana P. villosa USA; Canada; n Europe & Asia Temperate-subtropical species Subgen. Isoloba sect. Isoloba P. caerulea 1 USA P. ionantha USA P. lutea 1 USA P. planifolia USA P. primuliflora USA P. pumila 1 USA; Bahamas 1 Floral color variants have been given infraspecific names (see species notes).

221 P. lutea; USA

222 Pinguicula primuliflora; JV USA Jana Navrátilová

223 Pinguicula (tučnice) More Latin American Pinguicula Caribbean species Subgen. Isoloba sect. Agnata P. albida: Cuba P. benedicta: Cuba P. bissei: Cuba P. caryophyllacea: Cuba P. casabitoana: Dominican Republic P. cubensis: Cuba P. filifolia: Cuba P. infundibuliformis: Cuba P. jackii: Cuba P. jaraguana: Cuba P. lignicola: Cuba P. lippoldii: Cuba P. lithophytica: Cuba P. toldensis: Cuba South American species Subgen. Temnoceras sect. Ampullipalatum P. antarctica: Argentina, Chile P. calyptrata: Colombia, Ecuador, Peru P. chilensis: Argentina, Chile P. elongata 1 : Colombia, Venezuela P. involuta: Bolivia, Peru P. jarmilae 2 : Bolivia Subgen. Isoloba sect. Isoloba P. pumila: USA, Bahamas 1 Recent molecular work indicates that this species should be removed from this section. See notes below. 2 The name Pinguicula chuquisacensis also applies to this species. See my notes below.

224 Pinguicula antarctica; Argentina, Chile

225 More Temperate and Arctic Pinguicula Affixed hibernacula Subgen. Temnoceras sect. Micranthes P. algida Russia P. alpina Spain, France, Switzerland, Austria, Italy,Slovenia, Germany, Poland, Slovakia, Romania, Norway, Sweden, Finland, Russia, India, Nepal, China P. ramosa Japan P. variegata Russia Subgen. Temnoceras sect. Nana P. villosa 1 USA, Canada, Sweden, Norway, Finland, Russia, China, North Korea Loose hibernacula Subgen. Pinguicula sect. Pinguicula P. apuana Italy P. balcanica Bosnia/Herzegovina, Yugoslavia, Macedonia, Albania, Greece, Bulgaria P. corsica Corsica (France) P. fiorii central Italy P. grandiflora Ireland, Morocco?, Spain, France, Switzerland P. leptoceras Switzerland, Austria, Italy, France P. longifolia Spain, France, Italy P. macroceras Japan, Russia, w USA, w Canada P. mariae Italy P. mundi Spain P. nevadensis Spain P. poldinii Italy P. vallisneriifolia Spain P. vallis-regiae central Italy P. vulgaris Canada, USA, Iceland, Foroyar, Ireland, United Kingdom, Norway, Sweden, Finland, Russia, Denmark, Belgium, The Netherlands, Germany, Poland, Czech Republic, Slovakia, France, Switzerland, Liechtenstein, Austria, Hungary, Romania, Portugal, Spain, Italy, Slovenia, Croatia, Morocco 1 Possibly with loose hibernacula.

226 Pinguicula grandiflora and Pinguicula vallisneriifolia; Spain

227 Pinguicula (tučnice) Leftover European and AsianPinguicula Subgen. Isoloba sect. Cardiophyllum P. crystallina Cyprus, Turkey P. hirtiflora P. louisii Albania Subgen. Isoloba sect. Isoloba Italy, Albania, Bosnia/Herzegovina, Greece, Macedonia, Turkey P. lusitanica UK, coastal France, Portugal, Spain, n Morocco

228 Pinguicula lusitanica; Z Evropa

229 Pinguicula hirtiflora Jana Navrátilová

230 Genlisea 30 druhů, nejpříbuznější jsou bublinatkám Výskyt: karibské ostrovy, Střední až Jižní Ameriku a Afriku (G. margaretae i Madagaskar Stanoviště: většina druhů tropické nížiny, některé druhy vyskytující se na jihoamerických stolových horách vystupují do výšky až 2500 metrů mokré písčité půdy, bohaté na humus ve vlhkých tropických oblastech Na písčitých mokrých místech na savanách v mělkých vodách nebo na záplavových loukách či rašeliništích. Většina druhů bývá sezónně zaplavena a některé druhy rostou částečně ve vodě (G. repens, G. guianensis). G. violacea osídluje mechové polštáře na příkrých skalních stěnách.

231 Genlisea terestrické nebo až semiakvatické rostliny tvořící listovou růžici Některé druhy jsou na přirozeném stanovišti kvůli období sucha jednoleté (v kultuře rostou jako druhy vytrvalé), některé populace G. pygmaea jsou schopné období sucha překonat pomocí hlíz Listy: většinou drobné, ploché čárkovité až kopisťovité (x G. guianensis a G. sanariapoana, páskovité až 20 cm dlouhé listy) Listového původu jsou podzemní listové pasti (rhizoidy) typu vrš (Rozprostřené pasti přecházejí v polovině své délky do měchýřkovitého rozšíření, které slouží jako trávicí komora. Dále se pasti větví do dvou výběžků, tedy do tvaru písmene Y, a jsou spirálovitě točené) Květy: jednotlivé, souměrné, ostruhaté, 5 četné, bledě fialové, modrofialové až žluté nebo bílé na cm dlouhých stoncích (u většiny druhů pokrytých žlázami nebo žláznatými chlupy)

232 Genlisea hispidula traps and leaves Jana Navrátilová

233 Genlisea Lapací mechanismy: Vyčnívající rhizoidy mají úzké štěrbinovité otvory, kterými se do pasti dostává velmi malá kořist (hlavně prvoci) Drobné, dovnitř nasměrované chlupy, které brání cestě zpět. Polapená kořist se pohybuje směrem k trávicí komoře, ve které bude nakonec pomocí trávicích šťáv rozložena. Genlisea hispidula

234 Genlisea, rhizoidy

235 Genlisea Světlo: na světlém stanovišti Vzdušná vlhkost: 80-90% Teplota: celoročně C. Některé druhy výškových oblastí Jižní Ameriky snáší i chladnější noci. Pouze G. roraimensis by se měla pěstovat na chladnějším stanovišti se znatelným poklesem nočních teplot Substrát: směs rašeliny a písku, přičemž by se měl použít velmi vysoký podíl písku. Pozitivní vliv na optimální vývoj rostlin má velký a hluboký květináč, protože některé druhy vyvíjejí mohutný systém pastí a proto požadují mnoho prostoru. Je to pak výhoda i pro druhy tvořící odnože. Zálivka: květináče stojí ve vodě tím způsobem, že použijeme větší vnější květináč, který během období růstu rostlin je naplněn vodou něco málo pod okraj zeminy. V zimě udržujeme hladinu vody na čtvrtině květináče. Doporučuje se používat výlučně dešťovou vodu, která by se měla pravidelně obměňovat

236 Genlisea Rozmnožování: Vegetativně: dělením trsů, listovými řízky nebo i řízky z pastí. Generativně: ze semen je ale poněkud náročnější, protože ne všechna semena mají stejně dobrou klíčivost. Osvědčil se výsev do čisté destilované vody. K tomu ale potřebujeme spoustu trpělivosti, protože semena často začínají klíčit až po velmi dlouhé době. Zde může prospět, když misku s výsevem necháme na nějaký čas vyschnout, nebo když krátkodobě změníme podmínky stanoviště.

237 Genlisea Nový svět Species of Latin America Subgenus Genlisea G. aurea St.Hil. 1 Brazil G. filiformis St.Hil. 1 México, Belize, Cuba, Nicaragua, Colombia, Venezuela, Guyana, Bolivia, Brazil G. glabra P.Taylor 2 Venezuela 2 Bolivia, Guyana, Venezuela, G. guianensis N.E.Brown Brazil G. pygmaea St.Hil. 1 Colombia, Trinidad, Venezuela, Guyana, Brazil G. repens Benj. 1 Venezuela, Guyana, Brazil, Suriname, Paraguay G. roraimensis N.E.Brown 1 Brazil, Venezuela, Guyana G. sanariapoana Steyermark 2 Venezuela Subgenus Tayloria G. exhibitionista Rivadavia & A.Fleischm. 3 Brazil G. flexuosa Rivadavia, A.Fleischm. & Gonella 4 Brazil G. lobata Fromm-Trinta 5 Brazil G. metallica Rivadavia & A.Fleischm. 6 Brazil G. nebulicola Rivadavia, Gonella & A.Fleischm. 7 Brazil G. oligophylla Rivadavia & A.Fleischm. 6 Brazil G. uncinata P.Taylor & Fromm-Trinta 8 Brazil G. violacea St.Hil. 6 Brazil 1 Yellow-flowered. 2 Violet-flowered. 3 Flower pale lilac, & base of lower lip white with pale greenish-yellow markings. 4 Flower violet to pink or lilac, & yellow splotches are outlined with a blue to purplish margin. 5 White-flowered with yellow palate markings, upper lip veined violet; a violet spur. 6 Flower violet to pink or lilac, & yellow splotches occur on a white background, or are margined in white. 7 Flower pale lilac, & base of lower lip with yellow markings. 8 Flower violet to pink or lilac, & yellow splotches.

238 G. pygmaea

239 Genlisea lobata x violacea Jana Navrátilová

240 Genlisea, Starý svět Species of Africa and Madagascar Subgenus Genlisea G. africana Oliver 1 Zaïre, Angola, Zimbabwe, Zambia G. angolensis Good 2 Angola, Zaïre G. barthlottii Porembski, E.Fischer & Gemmel 3 Guinea G. glandulosissima R.E.Friesr 4 Zaïre G. hispidula Stapf 5 Nigeria, Cameroun, Central African Republic, Kenya, Tanzania, Zambia, Zimbabwe, Malawi, Mozambique, South Africa G. margaretae Hutchinson 4 Tanzania, Zambia, Madagascar G. pallida Fromm-Trinta & P.Taylor 6 Angola, Zambia G. stapfii A.Chev. 7 From Guinea-Bissau to Cameroun, Central African Republic, Gabon, Zaïre, Angola G. subglabra Stapf 7 Zaïre, Rwanda-Burundi, Tanzania, Malawi, Zambia G. taylorii Eb.Fischer, Porembski & Barthlott 8 Angola 1 Flowers violet or blue or mauve or pink (rarely green, yellow, or white), with white splotch and yellow spur. 2 Flowers violet or blue or mauve or whitish. 3 Flowers violet to mauve, with white 4 Flowers mauve to violet, with white and yellowish palate. 5 Flowers violet or blue or mauve to pink (rarely yellow or white), with white splotch and green to yellow spur. 6 Flowers cream with yellowish palate. 7 Flowers violet or blue or mauve or with yellow to green spur. 8 Flowers mauve or purple with white marks between purple reticulations on palate; upper lip whitish.

241 Genlisea hispidula

242 Řád Asterales Čeleď Stylidiaceae (sloupatkovité) byliny a keře se střídavými nebo řidčeji přeslenitými listy, často v přízemní růžici Květy jsou jednotlivé nebo v květenstvích různých typů, pravidelné nebo poněkud až silně nepravidelné či souměrné, nejčastěji pětičetné Květy sloupatkovitých jsou opylovány hmyzem. U podčeledi Stylidioideae jsou tyčinky srostlé s čnělkou v gynostemium. Celý tento komplex je často senzitivní a při pohybech opylovače se vymrští. Tento mechanismus dal sloupatce australský název 'triger plant'. Rod Stylidum je možná masožravý: stopka květu nese lepkavé žlázky lapající hmyz

243 Čeleď Stylidiaceae (sloupatkovité) Rod Stylidum je možná masožravý: stopka květu nese lepkavé žlázky lapající hmyz There are suggestions that Stylidium may be carnivorous. Insects are trapped by the glandular hairs, which also show yeast-extract stimulated protease acivity; the plants grow in acid, nutrient-poor soil like other carnivorous plants, although uptake of nutrients by the plant from the insects has yet to be demonstrated (Darnowski et al. 2006). Stevens, P. 2001, onwards.

244 Stylidium debile Josef Navrátil