Vzájemné interakce mezi psy na procházkách v Přerově Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Vzájemné interakce mezi psy na procházkách v Přerově Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Petr Řezáč, CSc. Vypracovala: Bc. Kristýna Holcová Brno 15

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Vzájemné interakce mezi psy na procházkách v Přerově vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/ Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 6 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu doc. Ing. Petru Řezáčovi, CSc. za odborné rady, připomínky a pomoc při zpracování diplomové práce. Dále děkuji své rodině za podporu při studiu.

4 ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo pozorování vzájemných interakcí mezi psy na veřejném prostranství v Přerově. Pozorováno bylo 3 dvojic psů. Na iniciaci očichávání mělo vliv pohlaví psa. Na očichávané místo na těle druhého psa mělo vliv pohlaví a způsob vedení psa. Na počet očichávaných míst měla vliv denní doba a způsob vedení psa. Na výskyt hry mělo vliv místo pozorování a způsob vedení psů. Na značení mělo vliv pohlaví psa a jejich majitelů. Z dosažených výsledků je patrné, že na interakce mezi psy má vliv celá řada faktorů. Klíčová slova: pes, chování, komunikace ABSTRACT The thesis was focused on canine interactions in public spaces. Three hundred canine dyads was observed. The gender of the dog affected the initiation of sniffing. The gender of the dog and leading of dogs had an effect on the location of sniffing on the body of dogs. Number of sniffing places was affected by day time and leading of dogs. Playful interactions were affected by the place of observation and leading of dogs. The gender of the dog and it's owner had an impact on marking the territory. In conclusion, the results indicate that canine interactions are influenced by a number of factors. Key words: dog, behavior, communication

5 OBSAH: 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Vliv venčení psů na zdraví člověka Místa určená pro venčení psů Výzkum pohybové aktivity psů a jejich majitelů Chování psů a lidí během procházek Komunikace mezi psy MATERIÁL A METODY... 5 VÝSLEDKY Faktory ovlivňující iniciaci očichávání Faktory ovlivňující výskyt očichávání druhého místa na těle psa Faktory ovlivňující počet očichávaných míst na těle psa Faktory ovlivňující chování mezi psy při očichávání Faktory ovlivňující výskyt výzvy ke hře Faktory ovlivňující výskyt hry mezi psy Faktory ovlivňující zabránění majitelem hry mezi psy Faktory ovlivňující výskyt značení po setkání DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ... 63

6 1 ÚVOD Pes domácí (Canis lupus familiaris) se řadí mezi masožravce patřící do třídy savců, řádů šelem a čeledi psovitých. Proces domestikace psa začal před lety, jedná se tedy o první domestikované zvíře. Jeho počet je ve světě odhadován na 7 miliónů až jednu miliardu jedinců. Psi zdědili své komplexní chování od svých vlčích předků. Jejich propracovaná forma sociálního chování a komunikace zodpovídá za jejich učenlivost, hravost a schopnost se přizpůsobit životu s člověkem. Lidé už od pradávna využívali psy k dodržování čistoty v táboře, jelikož sežrali zbytky potravy. Také byli velkým přínosem při ochraně tábora před dravci nebo cizinci. Antropologové se domnívají, že největší výhodou bylo využití psího čichu při lovu. Vztah mezi přítomností psa a úspěšným lovem je často zmiňován jako primární důvod pro domestikaci vlka. Díky soužití lidí se psy se zvětšily šance na přežití člověka v přírodě. Příkladem může být použití saňových spřežení psů, které pomohlo emigrantům ze Sibiře dostat se do Severní Ameriky před zhruba 12 lety. I když archeologické důkazy o přítomnosti psovitých šelem v Severní Americe jsou staré asi 9 4 let. Psi se pro tuto oblast stali důležitou součástí života. Indiánské kmeny je využívaly při stěhování před 1 4 lety jako nosiče těžkých břemen. Hodnota a popularita psovitých šelem stoupala napříč světovými kulturami. Psi žili a pracovali s lidmi v mnoha rolích, které jim vysloužily přezdívku nejlepší přítel člověka. Byli chováni pro pasení dobytka, k lovu, pro hubení hlodavců, střežení, pomáhali rybářům, tahali břemena a v neposlední řadě zastávali místo společníků. Také se stali prvním zvířetem vypuštěným v roce 1957 na oběžnou dráhu Země. V dnešní době se využívají jako služební psi nejen pro armádu či policii, ale i jako vodící pro slepé osoby nebo asistenční pro pomoc mentálně či tělesně postiženým. U mnoha epileptiků vlastnících psa bylo dokázáno, že jejich domácí mazlíček dokáže vycítit přicházející záchvat, někdy v dostatečném předstihu, aby si majitel dokázal vyhledat bezpečné místo, léky a nebo si zajistit zdravotní péči. Většina současných lidí si psa pořizuje jako společníka. Toto využití však sahá až do historie, příkladem je nález 12 let starého pohřbeného muže se svým psem v Izraeli. Významný nárůst v počtu psů se stal po druhé světové válce, kdy se pořád využívali hlavně pro funkční účely jako hlídači, kamarádi dětí i pěší společníci. Od roku 198 došlo ke změnám ve společném 8

7 vztahu lidí a psů a to zejména po emocionální stránce. Psi jsou stále častěji a aktivněji zapojováni do života člověka. Nejnovější studie pomocí magnetické resonance odhalily, že psi mají stejnou reakci na hlasy a používají stejnou část mozku k jejich zpracování jako lidé. To jim dává schopnost rozpoznat emocionální stav člověka. Od konce 18. století došlo k využití psů v rámci terapie, kdy byla zvířata zavedena jako součást psychiatrických léčeben, tam měla pomoci se socializací pacientů s duševními poruchami. Dřívější studie ukázaly, že lidé, kteří vlastní domácího mazlíčka vykazují lepší duševní a fyzické zdraví oproti osobám bez zvířat. Avšak přínos pro zdraví má i pouhý kontakt se psem, aniž by byla dotyčná osoba jeho majitelem. Lidé totiž v přítomnosti psa vykazují snížení kardiovaskulárních onemocnění a psychologických indikátorů úzkosti. U lidí s Alzheimerovou chorobou došlo ke zlepšení sociálního chování jako je úsměv a smích, pokud se na jejich terapii podílel pes. Dalšími zdravotními výhodami je získání lepší imunity, která člověka může ochránit před vznikem alergií a antiimunitních chorob. Psi také dokážou zajistit společnost a sociální podporu pro svého majitele, ale také mohou působit jako prostředníci při sociálních interakcí lidí. Některé studie prokazují, že vozíčkáři ve společnosti psa se častěji seznamují s cizími lidmi než bez něj. Důležitým poznatkem je zjištění, že majitel psa má podstatně více fyzické aktivity než lidé bez zvířat a to díky aktivním procházkám se svým domácím mazlíčkem. 9

8 2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo pozorování vzájemných interakcí mezi psy (iniciace očichávání, první a druhé očichávané místo, počet očichávaných míst, chování při očichávání, výskyt výzvy ke hře, výskyt hry, zabránění hry majitelem, značení po setkání) na veřejném prostranství v Přerově. Zároveň byla diplomová práce zaměřena na studium faktorů (pohlaví psa, denní dobu, místo pozorování, pohlaví majitele, způsob vedení psa, kupírovaný ocas), které toto chování potencionálně ovlivňují. 1

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vliv venčení psů na zdraví člověka Narůstá počet důkazů, že vlastnictví psa podporuje zdraví člověka (Herzog, 11). V současné době je značná pozornost věnována výzkumu vztahu mezi vlastnictvím psa, procházkami a fyzickou aktivitou (Christian a kol., 13). Mnohé z těchto studií ukázaly, že chůze se psem může být potenciálně důležitou strategií pro zvýšení úrovně fyzické aktivity lidské populace, jelikož ve Velké Británii vlastní psa 23% domácností, v Austrálii 36% domácností a v USA 47% domácností. V mnoha zemích velká část obyvatel není dostatečně aktivní ve vazbě na zdravý styl života. Například ve Velké Británii pouze 39% mužů a 29% žen splňuje doporučenou fyzickou aktivitu. Ta zahrnuje 15 minut týdně středně-obtížné fyzické aktivity (Bull, 1). Pokud by všichni majitelé ( - 4% populace) každý den po dobu 3 minut svižně venčili své psy, snadno by naplnili doporučenou úroveň fyzické aktivity. Existuje mnoho důkazů, že vlastnictví psa je spojeno s vyšší úrovní pohybu dospělých lidí (Christian a kol., 13) a dětí (Salmon, 1), avšak u dospívajících jedinců to nebylo jednoznačně prokázáno (Mathers, 1). Také se potvrdilo, že chůze se psem působí lépe na zdraví majitele než chůze bez zvířete nebo s jinou osobou. Procházky se psem ukázaly, že působí jako pufr vůči stresu díky pozitivním vlivům na parasympatickou nervovou aktivitu člověka (Motooka a kol., 6). Pes se také jeví, že má zvláštní schopnost udržet po delší dobu zvýšenou fyzickou aktivitu (Peel a kol., 1). Zároveň tyto procházky mají dobrý dopad, jak na majitele, tak i na jeho mazlíčka. Současně úroveň fyzické zátěže psa koreluje s množstvím pohybové aktivity jeho majitele (Chan a kol., 5). Podle Blanda a kol. (9) je zřejmé, že málo pohybu nepřímo souvisí s obezitou psů a problémy spojené s welfarem zvířat. I přesto velká část majitelů nemá čas na procházky se svým psem a tak chodí jen občas, i když někteří věří, že pravidelný výcvik má pozitivní vliv na rozvoj vztahu mezi člověkem a zvířetem a na jejich zdraví (Rohlf a kol., 12). Christian a kol. (13) odhadl počet majitelů psů chodících na pravidelné procházky na pouhých 6%. U lidí, kteří nevenčí svého mazlíčka je méně pravděpodobné dosažení doporučené úrovně fyzické aktivity oproti aktivnějším majitelům (Christian a kol., 1). Tudor-Locke a kol. (7) zjistil klesající popularitu venčení psů v USA, i když se jedná o prostředek ke zvýšení fyzické aktivity. 11

10 Nově se rozvíjející výzkumu procházek se psem se zaměřuje v souvislosti s epidemií obezity a s ní související potřebou nalézt cenově efektivní strategie pro zvýšení fyzické aktivity u obyvatelstva. Zahrnuje některá srovnání specifická pro chování psa při venčení, včetně demografických faktorů majitele i jeho mazlíčka, fyzických a sociálních podmínek životního prostředí a také aspekty vztahu člověka a psa. V současné době je nejlepší podpora a pomoc pro venčení psů zaměřena na vznik vztahu mezi majitelem a jeho psem. U vlastníka se musí zvýšit smysl pro povinnost chodit se psem na procházky a také mu poskytnout dobré fyzické prostředí. I pes emocionálně podpoří svého pána. Tyto kontexty mohou být nejlepší strategií pro budoucí testování zdravotnických opatření. Vyžadují společné provedení, tudíž působí na několika úrovních, jak z hlediska individua, tak i na životní prostředí. Díky tomu zahrnují co nejefektivnější populační změny (Sallis a kol., 6). Avšak kvalita výzkumu se liší řadou různých výsledků a metodických postupů, které se mohou nebo nemusí přizpůsobovat vlivu dalších faktorů. Pouze jedna studie použila nahodilé rozdělení zkoumaných jedinců do pokusných skupin, a tudíž poskytla významnější důkazy o příčinných souvislostech potřeby pohybové aktivity u psů. Klíčovým faktorem souvisejícím s venčením domácích mazlíčků se jeví síla vztahu člověka se svým psem, poskytování podpory radosti z procházky a smyslu pro povinnost venčit psa (Cutt a kol., 8). Podle Rohlfa a kol. (12) je pravděpodobné, že demografické a behaviorální faktory psů přispívají k záměru chodit na procházky a tak vznikají praktické aspekty procházek, které řídí smysl pro povinnost a motivaci. Pro velká plemena psů je větší potřeba pohybu oproti malým, z důvodu rozdílného vnímání potřeby pohybu. Je zapotřebí další výzkum, aby se lépe porozumělo chování zvířat na procházkách a to zejména nezbytnost výcviku, který některá plemena požadují. I když majitelé uvádějí, že jejich pes má odpovídající množství pohybu, dochází k odlišnosti ve výkladu, protože počet venčení se u nich pohybuje od do sedm-krát týdně. Tím dochází k poskytnutí prostoru pro pochopení, jaké skutečné množství pohybu pes potřebuje. Tato oblast však potřebuje další podrobnější výzkum. Výsledky výzkumu naznačují, že trávením více času se svým psem či výcvikem poslušnosti, dochází k posílení vztahu mezi majitelem a jeho mazlíčkem. (Clark, Boyer, 1993). Avšak není jasné, zda procházky vedou k silnějšímu poutu s majitelem nebo zda již existující silný vztah mezi nimi vede k větší fyzické aktivitě. Stejně tak nejsou známy odpovědi na otázky týkající se chování psů, jako je vyjádření agrese či strachu. 12

11 Tyto projevy mohou mít za následek nižší pohybovou aktivitu majitele, z důvodů ztráty jeho motivace vzít svého domácího mazlíčka na veřejná místa. Takové chování může být také způsobeno špatnou socializací nebo nepříjemným zážitkem psa na prvních procházkách (Pierantoni a kol., 11). 3.2 Místa určená pro venčení psů Návrh míst, určených pro venčení domácích mazlíčků, splňujících potřeby psů a jejich majitelů, může být důležitým faktorem pro stimulaci jejich pohybové aktivity. S cílem podpořit více majitelů, aby venčili své psy v oblastech pro to určených, musí tato místa být přístupná a také příjemná. Na rozdíl od běžného jevu, kdy pes opouští daný prostor po příchodu jiného majitele se svým mazlíčkem (Jackson a kol., 1995). Je však obtížné odhalit příčiny a účinky volby procházky. Zda pomůže k větší aktivitě bydlení majitele poblíž parku určeného pro venčení domácích mazlíčků, není zatím jasné. Musí být dostatečná nabídka prostor určených pro pohyb psů na volno, jelikož podle některých vlastníků dochází k zhoršení kvality života jejich psa, pokud se nemůže pohybovat na volno (Bekoff, Meaney, 1997). Z toho vyplývá, že důležitou funkcí procházek je zlepšení kvality života psů umožnění jejich pohybu na volno a tudíž potřeba prostor, který splní tuto potřebu. Procházky nejsou jen prostředkem pro uspokojení fyzické aktivity, ale také zvyšují četnost setkání s cizími lidmi a jejich psy (McNicholas, Collis, ). Tyto interakce ovlivňuje plemeno, věk a povaha zvířete (Wells, 4). Westgarth a kol. (8) ve své studii zjistili, že ve Velké Británii 92% majitelů psů potkává při venčení pravidelně stejné lidi se svými mazlíčky. Například v USA poskytují takzvané psí parky příležitost setkat se sousedy a vybudování vztahů v rámci komunity (Lee a kol., 9). Domácí mazlíček tedy působí pozitivně na své majitele. Ti jsou potom přátelštější a více se občansky angažují (Wood a kol., 5). Westgarth a kol. (8) zjistili, že pro některé majitele je venčení také způsob jak trávit volný čas s přáteli. Ve Velké Británii takto chodí každý den na procházky 3% lidí. Na druhé straně 38% vlastníků nikdy nevenčí své psy se známými osobami. Proto při navrhování oblastí určených pro psy, by měla být zahrnuta podpora těchto interakcí. Zejména pro majitele, u kterých patří procházky mezi vzácné příležitosti k seznámení se s cizími lidmi. Příkladem mohou být starší osoby. Je možné, že výzkum na zvyšování 13

12 povědomí majitelů o potřebě fyzické aktivity nebude úspěšný, pokud pohyb vyplývající z procházek bude pouze sekundárním výsledkem vzhledem k jiným potřebám majitele nebo psa. Vlastníci domácích mazlíčků budou více provádět pravidelnou pohybovou aktivitu, když se při tom skutečně pobaví nebo budou pociťovat přínos pro svého psa, v porovnání s tím, když se pouze jen sami budou snažit být zdravější a aktivnější. 3.3 Výzkum pohybové aktivity psů a jejich majitelů Většina dosavadních studií byla průřezová z hlediska navržení, což omezuje schopnost potvrdit příčinné vztahy mezi psem, majitelem a sociálními a fyzickými podmínkami prostředí, s nimi souvisejícími faktory a chování psů na procházkách. Avšak existují některé důkazy, které naznačují, že měření tělesné aktivity psů pomocí akcelerometru koreluje a majiteli uváděnými hodnotami (Coleman a kol., 8). Mnoho studií nedělalo úpravu na účinky souvisejících proměnných. To znamená, že uveřejněné výsledky pro některé faktory mohou být způsobeny jejich korelací s jinými faktory. Například je důležité mít pod kontrolou demografické proměnné, jako je například velikost psa, když zvažujeme vliv chování psů a naopak. Navíc typ psa a způsob jeho chování, může také korelovat se vztahem mezi psem a jeho majitelem. Toto může vysvětlit některá odborná zjištění pro některé vzájemné vztahy u psů na procházkách, například kde velikost psů a jejich chování se jeví, že v některých studiích má vliv a v jiných nikoliv. Navíc jasný důkaz týkající se faktorů jako je velikost a plemeno psů může být také obtížné dát dohromady, protože jsou obtížně přesně změřitelné hlavně, když zkoumaný vzorek je o malém počtu. Je také možné, že existuje nelineární vztah mezi věkem a plemen psa rovněž mezi věkem psa a pohybovou aktivitou. Jen málo studií se snaží upravit vzájemné vztahy tělesné aktivity s faktory socio-demografickými, mezi které patří pohlaví, věk, země původu, vzdělání, zaměstnání majitele či faktory životního prostředí (Cutt a kol., 8). Některé analýzy byly upraveny pro širokou škálu nevýznamných faktorů, vzhledem k jejich důležitosti a platnosti (Christiana a kol., 1). Zatímco jiné nemají jasně stanovené jiné faktory (Rohlf a kol., 12). Výsledky chování psů během procházek se v mnoha studiích liší a to buď na úrovni psa či jeho majitele. Budoucí výzkum by měl zahrnout kontextově specifické míry pro závislé i nezávislé proměnné (Giles-Corti a kol., 3). Například kontextově specifické míry 14

13 mezilidských faktorů, jako je záměr jít se psem na procházku na rozdíl od úmyslu jít obecně na procházku. Ty mohou lépe zachytit odlišnosti v chování psů během procházky. Budoucí analýzy by měly zkoumat cesty, jimiž jednotlivé koreláty ovlivňují chování psů během venčení. Průzkumem byl navržen nástroj speciálně pro tento výzkum, jedná se o nástroj fyzické aktivity psa (Cutt a kol., 8). Tento se ukázal jako spolehlivý nástroj pro měření důležitých atributů a měřítek týkajících se chování majitelů psů během fyzické aktivity a kontextově specifické faktory, které ovlivňují procházky majitelů se svými psy. Budoucí studie by měly být mnohem snadněji srovnatelné, jelikož budou použity metody sběru souhlasných dat. Avšak bude potřeba další vývoj tohoto výzkumného programu pro ještě efektivnější využití v různých kulturních lokalitách. 3.4 Chování psů a lidí během procházek Dosud došlo k malému pokroku ve výzkumu toho, co ve skutečnosti procházky se psem jsou a jaké funkce plní a to jak z hlediska psa, tak z hlediska jeho majitele. Doporučuje se, že chování spojené s fyzickou aktivitou se zkoumá samostatně za účelem studia a implementace nejúčinnějších strategií pro konkrétní kontext fyzické aktivity (Giles-Corti a kol., 5). Dříve byly procházky se psem považovány za volnočasovou nebo rekreační aktivitu a ne za pohybovou aktivitu související s chůzí (Thorpe a kol., 6). V budoucnosti by mělo být venčení zvířat považováno samo o sobě za zážitek. To také závisí na tom, zda necháme pobíhat psa na volno. Westgarth a kol. (8) zjistili, že většina zvířat se při venčení drží poměrně blízko u svého majitele. Jiní zase tráví čas na procházkách s čumákem u země. To můžeme vidět hlavně u loveckých plemen, které pobíhají na volno (Westgarth a kol., 1). Je zapotřebí další výzkum pro lepší pochopení získaných zkušeností procházek se psy, což je ovlivněno plemenem, chováním během venčení s vodítkem nebo pobíháním na volno a působením prostředí, ve kterém se pes prochází. Nakonec se naskytnou i etické otázky. Zatímco venčení domácích mazlíčků zvyšuje fyzickou aktivitu u majitele, není však ověřeno, že nedochází k nucení psa vykonávat stejné množství pohybu (Spencer a kol., 6). Příkladem může být nesoulad mezi potřebami psa a přáním majitele. Vznikající oblast výzkumu je ovlivněna častým problémem v sociologickém výzkumu a to tím, že lidé včetně výzkumných pracovníků mají zdravý rozum a znalosti 15

14 o potřebě venčení psa. Nicméně, nelze předpokládat, že se jedná o stejnou formu procházek v celé společnosti. Vztahuje se to na kulturní rozdíly zemí, např. v USA dávají přednost venčení v psích parcích, kde majitelé jen pasivně přihlížejí pobíhání svých zvířat, oproti např. Velké Británii (Lee a kol., 9). Je zapotřebí další výzkum v různých zemích a kulturách se zaměřením na výhody, které lze získat procházkami se svými domácími mazlíčky, protože bude pravděpodobně nutné vytvořit více strategií. Dalším kvalitativním a pozorovacím výzkum je zapotřebí zlepšit porozumění intenzity fyzické aktivity, ke které dochází v průběhu venčení psů a každodenních překážek, jež mají vliv na majitele bez ohledu na jejich nejlepší úmysly chodit se svým domácím mazlíčkem více ven. Velká část studií se dnes zaměřuje na otázku, proč lidé chodí na procházky se svým psem, jen málo výzkumu se zaměřilo na opačný problém. Účelem výzkumu je poskytnutí informací, které mohou být užitečné pro návrh intervencí na podpoření venčení domácích mazlíčků. V jednotlivých studiích je nutné měřit celkovou fyzickou aktivitu při procházkách, za účelem zjištění, jestli daný zásah zvyšuje množství pohybu i u již aktivních skupin nebo dochází ke změně prostředí. Přestože podporovat majitele, kteří pravidelně venčí své psy není problematické. Prioritou zůstává zlepšení zdraví obyvatel a to zvýšením množstvím pohybu u osob, které v současné době nevykonávají pravidelně žádnou fyzickou aktivitu. Dosud je obtížné posoudit přesné působení psích procházek na zdraví majitele (Rhodes a kol., 12). Otázkou zůstává, jaké konkrétní aspekty zdraví psa poskytují výhody, fyzické či duševní, jedná se o změnu vnímání na požadavky při pohybové aktivitě, dochází u majitele ke zvýšenému vnímání ocenění za výcvik psa, zvětšuje se pocit pro povinnost, pokud vlastníme domácího mazlíčka. Nicméně pozitivní dopady vlastníků domácích mazlíčků se rozšířili i na osoby bez psů a to pocitem bezpečí v sousedství, stejně jako smyslem pro komunitu (Wood a kol., 5). Je třeba také přiznat, že Toohey a Rock (11) ve své studii prokázali negativní dopad při venčení a to především vlivem obav před toulavými psy nebo nebezpečí zranění ať už při kousnutí či při pádu (Stevens a kol., 1). Podle Bankse a Bryanta (7) existují také obavy ohledně následků pro psa při venčení ve volné přírodě. Jakékoliv pokusy o podporu majitelů pro venčení svých domácích mazlíčků, musí být provedeny způsobem, který dbá na možný negativní dopad při procházkách psů ve společnosti. Rovněž si musíme být vědomi, že všechny pokusy o prevenci nebo snížení množství vycházek může mít možné negativní vlivy na zdraví psů a jejich majitelů. 16

15 3.5 Komunikace mezi psy Zjišťování kognitivních schopností se tradičně zaměřuje na skupinu primátů a to především lidoopů. Díky společně sdíleným předkům byli považováni za nejpravděpodobnější kandidáty schopné projevit stimulovanou formu kognitivních schopností, které jsou plně rozvinuty u člověka. Nedávný výzkum s domácími psy (Canis familiaris) ukázal, že psi dokážou překvapivě plnit na vysoké úrovni sociální poznávací úlohy a často na úrovni soupeřících se šimpanzi (Hare a kol., 2), ačkoliv psovité šelmy nedokázaly překonat šimpanze v jednoduchých kognitivních úlohách, jako je neviditelné přemístění (Fiset, LeBlanc, 7). Clutton-Brock (1999) se zabýval vztahem lidské společnosti se psem domácím a toto spojení trvá 14 let. Vzhledem k výsledkům dochází ke spekulacím, jakou cestou došlo u lidí k výběru a zdomácnění psovitých šelem. Silnou stránkou, proč si člověk právě vybral psa, je jeho schopnost vysílat a přijímat signály charakteristické pro lidi (Horowitz, Bekoff, 7). Cooper a kol. (3) si myslí, že komunikační schopnost může být díky procesu domestikace. Použití ukazovacích gest u některých nedomestikovaných zvířat naznačuje, že tato dovednost nemusí být následkem domestikace (Miklósi, Soproni, 6). Psi stejně jako ostatní sociální druhy komunikují pomocí různých signálů, jako je postavení těla včetně hlavy a ocasu (Quaranta a kol., 7). Využívají oči, zuby a také zvukové signály, příkladem je vrčení, štěkání, vytí, chrochtání či kňučení (Bradshaw, Nott, 1995). Podle Serpella (1995) jsou psi citliví na zvukové projevy a tudíž i na tón sdělení od svých majitelů. Z nedávných experimentů vyplývá jejich pozitivní reakce na společenské podněty, které zahrnují pozornost od druhých. Psi sledují ostatní pohledem, postavením hlavy či celého těla (Agnetta a kol., ). Tím se, jak zmiňuje Miklósi a kol. (1998) učí sledovat pohledy a pohyby očí. Existují určité důkazy, podle nichž psi dokážou upoutat pozornost majitele upřeným pohledem (Miklósi a kol., ) a naladit se tak na stav člověka, který se mu věnuje při hraní nebo u něj žebrají o potravu (Gácsi a kol., 4). S ohledem na tyto výsledky je dalším logickým krokem zjistit, jak psi využívají upřený pohled při ostatních sděleních. Současný výzkum se zaměřuje na použití vizuálních podnětů při komunikaci s ostatními psy. Citlivost, která je věnována stavu pozornosti lidí, je počáteční podmínkou pro záměrnou komunikaci (Tomasello a kol., 1994). Výzkum s primáty se podílel na odhalování a využívání vizuálních podnětů, včetně neomezeného pohledu, jako hlavní odpověď řízení těla v přítomnosti lidí či 17

16 nikoliv (Tomasello a kol., 1999). Studie Miklósi a kol. () se také zaměřila, jak se dostává pozornosti u zvířat v sociálních interakcích. Toto chování je u šimpanzů vyjádřeno pomocí tleskání, hlasových projevů, dotykem a vše se odehrává pro upoutání pozornosti příjemce (Tomasello a kol., 1994). U psů hrajících si s lidmi dochází nejdříve k hlasovým projevům a až poté k signalizaci hry (Horowitz, Bekoff, 7). Dnešní výzkum využívá přírodní interaktivní chování psů, takzvané sociální hry, při studiu získávání pozornosti a využívání vizuálních podnětů při komunikaci. Typická hra u psů zahrnuje zalehnutí protivníka, je charakterizovaná sérií vratkých koordinovaných pohybů (Burghardt, 5). K zachycení kontextu použití komunikačních signálů a současně podnětů pozornosti slouží nahrávání sociálních her. Ty byly poté zapsány do itineráře chování, ten vyplývá se seznamu následného nebo souběžného chování. Po přepisu se identifikují hrací signály, pozornost příjemce a některé se vyberou pro analýzu. Příslušný směr postoje zvířat je prozkoumán ke vztahu k danému vyjádření jedince. Signály jsou používány na začátku a v průběhu každé společné hry (Smith, 1982). Vzhledem k tomu, že při hraní dochází ke kousání, honění, zvukovým projevům a chování, které je projevem agrese. Musí mezi oběma jedinci probíhat komunikace, při které se dozví, že se je hrací partner nesnaží zranit či sežrat. Identifikace těchto signálů zahrnuje přikrčení, otevřenou tlamu, škádlení tlapkami, pronásledování a charakteristický postoj (Bekoff, 1974). Toto chování je podobné jako hra u primátů, která se skládá z pohlavku, kývání hlavou, šťourání a honění (Tomasello a kol., 1994). Pro efektivní komunikaci musí jedinci přijímat hrací signály. Rozlišení dorozumívání je založené na přítomnosti nebo nepřítomnosti druhého zvířete. Ten může být vůči nim lhostejný či vnímavý. Jedinec vysílá signály pouze poblíž psa a ten je dokáže přijmout (Hauser, 1996). Podpůrným prvkem je schopnost reagovat na podrobnosti od jednotlivce. Příkladem jsou pozice těla mezi příjemcem a odesílatelem. Údaje v souvislosti s komunikací ukážou, zda jsou herní signály použity pouze v přítomnosti dalšího jedince nebo jestli jsou využívány i přes nepřítomnost jiných zvířat. Postavení hlavy a těla prozradí, jestli pes vysílající signály se představí zvířatům v blízkosti nebo těm, kteří se od něj vzdalují. Dorozumívání zahrnuje pořadí operací souvisejících s pozorností o postavení jedinců. Před vstupem do uzavřené místnosti je potřeba se předem ohlásit mluvením. Než pes vyšle signály vyzývající ke hře, musí mít vizuální kontakt s druhým jedincem. Flexibilní sdělovatel může řídit sekvenci dějů, která bude 18

17 reagovat na měnící se stav jiných zvířat. Rozbor údajů ukáže, zda příjemce věnuje pozornost postupným signálům nebo má pouze jeden přednost před ostatními. Po odeslání zprávy mohou hledat informace o jejím přijetí. Odpovídající chování či jeho nedostatek napovídá, jestli byl signál přijat a pochopen. U některých psů po vyslání informace může dojít k zastavení aktivity, při které odhaduje reakci druhého jedince a zjišťuje, jak bude postupovat dál. Takováto pauza se nazývá čekáním na odpověď (Tomasello a kol., 1985). Toto se zaznamenalo i u komunikace primátů (Tomasello a kol., 1994). Údaje prozradí, zda si psi počkají na odpověď poté, co budou znovu signalizovat zájem o hru. Získání pozornosti jsou signály, které slouží k vyprovokování pozornosti u příjemce. Tyto informace mají pro vnímajícího jedince potenciální využití, ale jsou také součástí repertoáru chování použitého v celé hře. Údaje si shromažďuje a vybere určitý typ chování, které slouží ke změně pozornosti druhého jedince. K chování, které slouží pro získání zájmu druhého zvířete, patří kousnutí. Pokud partner nejeví žádné známky o seznámení, obejde psa obloukem. Mezi známky nezájmu o komunikaci patří koukání stranou, odchod od psa. Hypotéza, při které si psi uvědomují význam vizuální pozornosti podnětů při komunikaci s příslušníky stejného druhu, výslovně předpokládá, že zájem o druhé zvíře je vyšší, pokud druhý nejeví známky pozornosti, než při hře. Psi při vysílání informací jsou vytrvalí a mění je v závislosti na jejich účinnosti, a zda dosáhli pozornosti. Jakmile je upoutána pozornost od příjemce, mohou si jedinci začít hrát, či se navzájem očichávat. Souvislosti, při kterých je využito chování pro získání pozornosti, jsou předmětem výzkumu, aby se zjistilo, zda způsoby chování odpovídají dostupnosti příjemce obdržet každý typ zprávy. Kombinace postoje a činnosti ukážou, zda psi využívají zájem příjemce, odpovídající úrovni fyzické pozornosti jedince a to postavením hlavy a těla. Důraznější metody provádějí u psů, kteří se dívají stranou. Na rozdíl od zvířat, která se již zaměřila na odesilatele (Horowitz, 9). 19

18 4 MATERIÁL A METODY Pozorování bylo provedeno na 3 dvojicích psů při jejich vzájemných interakcí na veřejných místech v městě Přerově. Sledování probíhalo v období od července 14 do března 15. Lokality pro pozorování byly vybírány podle koncentrace psů, s preferencí většího výskytu psů na daném místě. Psi byli sledováni na ulici, v městském parku a na louce v blízkosti městské části Předmostí. Majitelé si nejčastěji k procházkám se svými psy vybírali městský park a louku, kde psy mohli nechat pobíhat na volno. Veškerá pozorování byla prováděna z pozice nezávislého pozorovatele. Pozorování bylo prováděno od okamžiku, kdy se psi poprvé spatřili, do doby, kdy se psi rozešli. Jedním ze sledovaných ukazatelů byla iniciace očichávání mezi psy. Dále bylo zaznamenáno první očichávané místo na těle druhého psa, druhé očichávané místo na těle druhého psa, počet očichávaných míst na těle druhého psa, chování psů během očichávání, výskyt výzvy ke hře, výskyt hry, zabránění hry majitelem a značení psů po setkání. Mezi vlivy, které byly sledovány a zaznamenány, patří pohlaví psa (pes, fena), denní doba pozorování (ráno, poledne, odpoledne), místo pozorování (park, ulice, louka), pohlaví majitele (muž, žena), způsob vedení psa (na volno, na vodítku) a zda psi měli kupírovaný ocas. Veškeré informace byly zaznamenány do předtištěného formuláře a následně přepsány a ukládány v programu Microsoft Excel. Statistická analýza dat byla provedena pomocí statistického programu SAS. Rozdíly mezi testovanými soubory byly analyzovány chí-kvadrátovým testem. Získané výsledky byly považovány za statisticky průkazné pokud P <,5. Grafy byly vytvořeny v programu Microsoft Excel.

19 Četnost (%) 5 VÝSLEDKY 5.1 Faktory ovlivňující iniciaci očichávání Pes inicioval očichávání dalšího psa v 5% případů a feny v 7% případů. Fena iniciovala očichávání psa v 36% případů a feny v 5% případů (obr. 1). Pes průkazně častěji inicioval očichávání feny v porovnání s ostatními kombinacemi (P <,1) Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 1. Vliv pohlaví psa na iniciaci očichávání V ranních hodinách pes inicioval očichávání v 49% případů, v poledne v 52% případů a v odpoledních hodinách v 42% případů (obr. 2). 6 4 Ráno Poledne Odpoledne Obr. 2. Vliv denní doby na iniciaci očichávání 21

20 Četnost (%) Pes v parku inicioval očichávání v 53% případů, na ulici v 48% případů a na louce v 52% případů (obr. 3). 6 4 Park Ulice Louka Obr. 3. Vliv místa pozorování na iniciaci očichávání Pes vedený mužem inicioval očichávání se psem vedeným mužem v 55% případů a se psem vedeným ženou v 5% případů. Pes vedený ženou inicioval očichávání se psem vedeným mužem v 54% případů a se psem vedeným ženou v 48% případů (obr. 4). 6 4 Muž-Muž Muž-Žena Žena-Muž Žena-Žena Obr. 4. Vliv pohlaví majitele na iniciaci očichávání psů Pes vedený na volno inicioval očichávání psa vedeného na volno v 54% případů a psa vedeného na vodítku v 5% případů. Pes vedený na vodítku inicioval očichávání 22

21 Četnost (%) psa vedeného na volno v 5% případů a psa vedeného na vodítku v 45% případů (obr. 5). 6 4 Na volno-na volno Na volno-na vodítku Na vodítku-na volno Na vodítku-na vodítku Obr. 5. Vliv způsobu vedení psa na iniciaci očichávání Pes s nekupírovaným ocasem inicioval očichávání psa s nekupírovaným ocasem v 5% případů a psa s kupírovaným ocasem v 62% případů. Pes s kupírovaným ocasem inicioval očichávání psa s nekupírovaným ocasem v 45% případů a psa s kupírovaným ocasem v 61% případů (obr. 6) Nekupírovaný- Nekupírovaný Nekupírovaný- Kupírovaný Kupírovaný- Nekupírovaný Kupírovaný- Kupírovaný Obr. 6. Vliv kupírovaného ocasu psa na iniciaci očichávání 23

22 5.2 Faktory ovlivňující výskyt očichávání prvního místa na těle psa Pes očichával jako první hlavu psa v 52% případů a feny v 5% případů. Fena očichávala jako první hlavu psa v 66% případů a feny v 69% případů. Pes očichával jako první břicho psa v 8% případů a feny v 9% případů. Fena očichávala jako první místo břicho psa v 9% případů a feny v 9% případů. Pes očichával jako první místo záď psa v 39% případů a feny v 4% případů. Fena očichávala jako první místo záď psa v 25% případů a feny v 22% případů (obr. 7). Prokazatelně častěji začínala obě pohlaví očichávání od hlavy druhého jedince (P <,5). 8 Hlava Břicho Záď 6 4 Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 7. Vliv pohlaví psa na první očichávané místo V ranních hodinách začal pes očichávaní psa od hlavy v 49% případů, v poledne v 6% případů a v odpoledních hodinách v 6% případů. V ranních hodinách začal pes očichávaní psa od břicha v 7% případů, v poledne 1% případů a v odpoledních hodinách v 9% případů. V ranních hodinách začal pes očichávaní psa od zádě v 45% případů, v poledne 31% případů a v odpoledních hodinách 31% případů (obr. 8). 24

23 Četnost (%) 6 Hlava Břicho Záď 4 Ráno Poledne Odpoledne Obr. 8. Vliv denní doby na první očichávané místo Pes očichával v parku jako první hlavu druhého psa v 61% případů, na ulici v 5% případů a na louce v 6% případů. Pes očichával v parku jako první břicho druhého psa v 1% případů, na ulici 7% případů a na louce v 8% případů. Pes očichával v parku jako první záď druhého psa v 29% případů, na ulici 44% případů a na louce v 32% případů (obr. 9). 8 Hlava Břicho Záď 6 4 Park Ulice Louka Obr. 9. Vliv místa pozorování na první očichávané místo 25

24 Pes vedený mužem očichával jako první hlavu psa vedeného mužem v 66% případů a ženou v 53% případů. Pes vedený ženou očichával jako první hlavu psa vedeného mužem v 56% případů a ženou v 55% případů. Pes vedený mužem očichával jako první břicho psa vedeného mužem v 1% případů a ženou v 11% případů. Pes vedený ženou očichával jako první břicho psa vedeného mužem v 9% případů a ženou v 6% případů. Pes vedený mužem očichával jako první záď psa vedeného mužem v 24% případů a ženou v 36% případů. Pes vedený ženou očichával jako první záď psa vedeného mužem v 35% případů a ženou v 38% případů (obr. 1). 8 Hlava Břicho Záď 6 4 Muž-Muž Muž-Žena Žena-Muž Žena-Žena Obr. 1. Vliv pohlaví majitele na první očichávané místo Pes vedený na volno očichával jako první hlavu psa vedeného na volno v 62% případů a na vodítku v 45% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako první hlavu psa vedeného na volno v 35% případů a na vodítku v 66% případů. Pes vedený na volno očichával jako první břicho psa vedeného na volno v 9% případů a na vodítku v 13% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako první břicho psa vedeného na volno v 6% případů a na vodítku v 6% případů. Pes vedený na volno očichával jako první záď psa vedeného na volno v 29% případů a na vodítku v 43% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako první záď psa vedeného na volno v 58% případů a na vodítku v 28% případů (obr. 11). Prokazatelně častěji začal očichávat od zádi pes vedený na vodítku oproti psu vedenému na volno (P <,2). 26

25 8 Hlava Břicho Záď 6 4 Na volno-na volno Na volno-na vodítku Na vodítku-na volno Na vodítku-na vodítku Obr. 11. Vliv způsobu vedení psa na první očichávané místo Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako první hlavu psa s nekupírovaným ocasem v 56% případů a s kupírovaným v 55% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako první hlavu psa s nekupírovaným ocasem v 62% případů a s kupírovaným v 75% případů. Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako první břicho psa s nekupírovaným ocasem v 9% případů a s kupírovaným v 1% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako první břicho psa s nekupírovaným ocasem v 6% případů a s kupírovaným v 6% případů. Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako první záď psa s nekupírovaným ocasem v 35% případů a s kupírovaným v 35% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako první záď psa s nekupírovaným ocasem v 32% případů a s kupírovaným v 19% případů (obr. 12). 27

26 8 Hlava Břicho Záď 6 4 Nekupírovaný- Nekupírovaný Nekupírovaný- Kupírovaný Kupírovaný- Nekupírovaný Kupírovaný- Kupírovaný Obr. 12. Vliv kupírovaného ocasu psa na první očichávané místo 5.3 Faktory ovlivňující výskyt očichávání druhého místa na těle psa Pes očichával jako druhé místo hlavu psa v 43% případů a feny v 17% případů. Fena očichávala jako druhé místo hlavu psa v 26% případů a feny v 46% případů. Pes očichával jako druhé místo břicho psa v % případů a feny v 37% případů. Fena očichávala jako druhé místo břicho psa v 24% případů a feny v 13% případů. Pes očichával jako druhé místo záď psa v 36% případů a feny v 46% případů. Fena očichávala jako druhé místo záď psa v 5% případů a feny v 42% případů (obr. 13). Prokazatelně častěji jako druhé místo očichávala fena záď psa a pes záď feny (P <,5). 28

27 Četnost (%) 6 Hlava Břicho Záď 4 Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 13. Vliv pohlaví psa na druhé očichávané místo V ranních hodinách očichával pes jako druhé místo hlavu psa v 38% případů, v poledne v 37% případů a v odpoledních hodinách v 29% případů. V ranních hodinách očichával pes jako druhé místo břicho psa v 23% případů, v poledne v 22% případů a v odpoledních hodinách v 27% případů. V ranních hodinách očichával pes jako druhé místo záď psa v 38% případů, v poledne v 41% případů a v odpoledních hodinách v 44% případů (obr. 14). 6 Hlava Břicho Záď 4 Ráno Poledne Odpoledne Obr. 14. Vliv denní doby na druhé očichávané místo 29

28 Pes očichával v parku jako druhé místo hlavu psa v 35% případů, na ulici v 27% případů a na louce v 37% případů. Pes očichával v parku jako druhé místo břicho psa v 26% případů, na ulici 24% případů a na louce v 22% případů. Pes očichával v parku jako druhé místo záď psa v 4% případů, na ulici 49% případů a na louce v 41% případů (obr. 15). 6 Hlava Břicho Záď 4 Park Ulice Louka Obr. 15. Vliv místa pozorování na druhé očichávané místo Pes vedený mužem očichával jako druhé místo hlavu psa vedeného mužem v 21% případů a ženou v 38% případů. Pes vedený ženou očichával jako druhé místo hlavu psa vedeného mužem v 45% případech a ženou v 33% případech. Pes vedený mužem očichával jako druhé místo břicho psa vedeného mužem v 37% případů a ženou v 19% případů. Pes vedený ženou očichával jako druhé místo břicho psa vedeného mužem v 29% případů a ženou v 15% případů. Pes vedený mužem očichával jako druhé místo záď psa vedeného mužem v 42% případů a ženou v 44% případů. Pes vedený ženou očichával jako druhé místo záď psa vedeného mužem v 26% případů a ženou v 52% případů (obr. 16). Prokazatelně častěji pes vedený ženou očichával na druhém místě hlavu psa vedeného mužem (P <,5). 3

29 6 Hlava Břicho Záď 4 Muž-Muž Muž-Žena Žena-Muž Žena-Žena Obr. 16. Vliv pohlaví majitele na druhé očichávané místo Pes vedený na volno očichával jako druhé místo hlavu psa vedeného na volno v 33% případů a na vodítku v 25% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako druhé místo hlavu psa vedeného na volno v 33% případů a na vodítku v 37% případů. Pes vedený na volno očichával jako druhé místo břicho psa vedeného na volno v 28% případů a na vodítku v 17% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako druhé místo břicho psa vedeného na volno v 11% případů a na vodítku v 22% případů. Pes vedený na volno očichával jako druhé místo záď psa vedeného na volno v 38% případů a na vodítku v 58% případů. Pes vedený na vodítku očichával jako druhé místo záď psa vedeného na volno v 56% případů a na vodítku v 41% případů (obr. 17). 31

30 Hlava Břicho Záď 6 4 Na volno-na volno Na volno-na vodítku Na vodítku-na volno Na vodítku-na vodítku Obr. 17. Vliv způsobu vedení psa na druhé očichávané místo Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako druhé místo hlavu psa s nekupírovaným ocasem v 32% případů a s kupírovaným v 45% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako druhé místo hlavu psa s nekupírovaným ocasem v 25% případů a s kupírovaným v 5% případů. Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako druhé místo břicho psa s nekupírovaným ocasem v 22% případů a s kupírovaným v 27% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako druhé místo břicho psa s nekupírovaným ocasem v 38% případů a s kupírovaným v 25% případů. Pes s nekupírovaným ocasem očichával jako druhé místo záď psa s nekupírovaným ocasem v 46% případů a s kupírovaným v 27% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jako druhé místo záď psa s nekupírovaným ocasem v 38% a s kupírovaným v 25% případů (obr. 18). 32

31 Četnost (%) 6 Hlava Břicho Záď 4 Nekupírovaný - Nekupírovaný Nekupírovaný - Kupírovaný Kupírovaný- Nekupírovaný Kupírovaný - Kupírovaný Obr. 18. Vliv kupírovaného ocasu na druhé očichávané místo 5.4 Faktory ovlivňující počet očichávaných míst na těle psa Pes očichával jenom jedno místo na těle psa v 63% případů a feny v 63% případů. Fena očichávala jenom jedno místo na těle psa v 69% případů a feny v 63% případů. Pes očichával více míst na těle psa v 37% případů a feny v 37% případů. Fena očichávala více míst na těle psa v 31% případů a feny v 37% případů (obr. 19). 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 19. Vliv pohlaví psa na počet očichávaných míst na těle psa 33

32 V ranních hodinách očichával pes jenom jedno místo na těle psa v 75% případů, v poledne v 64% případů a v odpoledních hodinách v 59% případů. V ranních hodinách očichával pes více míst na těle psa v 25% případů, v poledne v 36% případů a v odpoledních hodinách v 41% případů (obr. ). Prokazatelně častěji očichával pes pouze na jednom místě tělo druhého psa v ranních hodinách (P <,5). 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Ráno Poledne Odpoledne Obr.. Vliv denní doby na počet očichávaných míst na těle psa Pes očichával v parku jenom jedno místo na těle psa v 58% případů, na ulici v 7% případů a na louce v 67% případů. Pes očichával v parku více míst na těle psa v 42% případů, na ulici v 3% případů a na louce v 33% případů (obr. 21). Prokazatelně častěji očichával pes pouze na jednom místě tělo druhého psa na ulici a na louce (P <,5). 34

33 Četnost (%) 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Park Ulice Louka Obr. 21. Vliv místa pozorování na počet očichávaných míst na těle psa Pes vedený mužem očichával jenom jedno místo na těle psa vedeného mužem v 59% případů a ženou v 69% případů. Pes vedený ženou očichával jenom jedno místo na těle psa vedeného mužem v 64% případů a ženou v 65% případů. Pes vedený mužem očichával více míst na těle psa vedeného mužem v 41% případů a ženou v 31% případů. Pes vedený ženou očichával více míst na těle psa vedeného mužem v 36% případů a ženou v 35% případů (obr. 22). 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Muž-Muž Muž-Žena Žena-Muž Žena-Žena Obr. 22. Vliv pohlaví majitele na počet očichávaných míst na těle psa 35

34 Pes vedený na volno očichával jenom jedno místo na těle psa vedeného na volno v 62% případů a na vodítku v 79% případů. Pes vedený na vodítku očichával jenom jedno místo na těle psa vedeného na volno v 71% případů a na vodítku v 59% případů. Pes vedený na volno očichával více míst na těle psa vedeného na volno v 38% případů a na vodítku v 21% případů. Pes vedený na vodítku očichával více míst na těle psa vedeného na volno v 29% případů a na vodítku v 41% případů (obr. 23). Prokazatelně častěji pes vedený na volno očichával jedno místo na těle psa vedeného na vodítku (P <,5). 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Na volno-na volno Na volno-na vodítku Na vodítku-na volno Na vodítku-na vodítku Obr. 23. Vliv způsobu vedení psa na počet očichávaných míst na těle psa Pes s nekupírovaným ocasem očichával jenom jedno místo na těle psa s nekupírovaným ocasem v 65% případů a s kupírovaným v 57% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával jenom jedno místo na těle psa s nekupírovaným ocasem v 66% případů a s kupírovaným v 75% případů. Pes s nekupírovaným ocasem očichával více míst na těle psa s nekupírovaným ocasem v 35% případů a s kupírovaným v 43% případů. Pes s kupírovaným ocasem očichával více míst na těle psa s nekupírovaným ocasem v 34% případů a s kupírovaným v 25% případů (obr. 24). 36

35 8 Očichával jedno místo Očichával více míst 6 4 Nekupírovaný- Nekupírovaný Nekupírovaný- Kupírovaný Kupírovaný- Nekupírovaný Kupírovaný - Kupírovaný Obr. 24. Vliv kupírovaného ocasu na počet očichávaných míst na těle psa 5.5 Faktory ovlivňující chování mezi psy při očichávání Pes se choval submisivně k psovi v 56% případů a k feně v 3% případů. Fena se chovala submisivně k psovi v 78% případů a k feně v 51% případů. Pes se choval dominantně k psovi v 44% případů a k feně v 7% případů. Fena se chovala dominantně k psovi v 22% případů a k feně v 49% případů (obr. 25). Prokazatelně častěji se choval pes dominantně k feně a fena submisivně k psovi (P <,1). 37

36 Četnost (%) 8 Submise Dominance 6 4 Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 25. Vliv pohlaví psa na chování mezi psy při očichávání V ranních hodinách se pes choval submisivně k psovi v 53% případů, v poledne v 56% případů a v odpoledních hodinách v 54% případů. V ranních hodinách se pes choval dominantně k psovi v 47% případů, v poledne v 44% případů a odpoledne v 46% případů (obr. 26). 6 Submise Dominance 4 Ráno Poledne Odpoledne Obr. 26. Vliv denní doby na chování psů při očichávání 38

37 Pes se choval submisivně k psovi v parku v 55% případů, na ulici v 52% případů a na louce v 55% případů. Pes se choval dominantně k psovi v parku v 45% případů, na ulici v 48% případů a na louce v 45% případů (obr. 27). 6 Submise Dominance 4 Park Ulice Louka Obr. 27. Vliv místa pozorování na chování psů při očichávání Pes vedený mužem se choval submisivně k psovi vedenému mužem v 52% případů a ženou v 57% případů. Pes vedený ženou se choval submisivně k psovi vedenému mužem v 58% případů a ženou v 53% případů. Pes vedený mužem se choval dominantně k psovi vedenému mužem v 48% případů a ženou v 43% případů. Pes vedený ženou se choval dominantně k psovi vedenému mužem v 43% případů a ženou v 48% případů (obr. 28). 39

38 Četnost (%) 6 Submise Dominance 4 Muž-Muž Muž-Žena Žena-Muž Žena-Žena Obr. 28. Vliv pohlaví majitele na chování psů při očichávání Pes vedený na volno se choval submisivně k psovi vedenému na volno v 56% případů a k psovi vedenému na vodítku v 49% případů. Pes vedený na vodítku se choval submisivně k psovi vedenému na volno v 57% případů a k psovi vedenému na vodítku v 53% případů. Pes vedený na volno se choval dominantně k psovi vedenému na volno v 44% případů a k psovi vedenému na vodítku v 51% případů. Pes vedený na vodítku se choval dominantně k psovi vedenému na volno v 43% případů a k psovi vedenému na vodítku v 47% případů (obr. 29). 6 Submise Dominance 4 Na volno-na volno Na volno-na vodítku Na vodítku-na volno Na vodítku-na vodítku Obr. 29. Vliv způsobu vedení psa na jeho chování při očichávání 4

39 Pes s nekupírovaným ocasem se choval submisivně k psovi s nekupírovaným ocasem v 53% případů a s kupírovaným v 54% případů. Pes s kupírovaným ocasem se choval submisivně k psovi s nekupírovaným ocasem v 57% případů a s kupírovaným v 72% případů. Pes s nekupírovaným ocasem se choval dominantně k psovi s nekupírovaným ocasem v 47% případů a s kupírovaným v 46% případů. Pes s kupírovaným ocasem se choval dominantně k psovi s nekupírovaným ocasem v 43% a s kupírovaným v 28% případů (obr. 3). 8 Submise Dominance 6 4 Nekupírovaný- Nekupírovaný Nekupírovaný- Kupírovaný Kupírovaný- Nekupírovaný Kupírovaný- Kupírovaný Obr. 3. Vliv kupírovaného ocasu na chování psů při očichávání 5.6 Faktory ovlivňující výskyt výzvy ke hře Pes vyzýval ke hře psa v 8% případů a fenu v 13% případů. Fena vyzývala ke hře psa v 13% případů a fenu v 29% případů (obr. 31). 41

40 Četnost (%) 4 Pes-Pes Pes-Fena Fena-Pes Fena-Fena Obr. 31. Vliv pohlaví psa na výskyt výzvy ke hře V ranních hodinách vyzýval pes ke hře druhého psa v 14% případů, v poledne v 11% případů a v odpoledních hodinách v 14% případů (obr. 32). 1 Ráno Poledne Odpoledne Obr. 32. Vliv denní doby na výskyt výzvy ke hře u psů Pes v parku vyzýval druhého psa ke hře v 12% případů, na ulici v 1% případů a na louce v 17% případů (obr. 33). 42