Náš Domov 35/2017. Březen 2017

Transkript

1 Náš Domov 35/2017 Březen

2 Březen narozeniny budou slavit Nožička Luděk let Bačík Zdeněk let Haase Jiří let Brádle Oldřich let Mečířová Hana let Hrochová Miluška let Bekrová Eva let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2

3 Svátek v březnu slaví Jarolímková Anežka 2. březen Solničková Františka 9. březen Mrázová Růžena 13. březen Významné dny Mezinárodní den omylů v kalendáři (30. 2.) Mezinárodní den žen Světový den ledvin Evropský den památky obětem terorismu Evropský den mozku Mezinárodní den proti policejní brutalitě Mezinárodní den nenávisti Mezinárodní den invalidů Světový den divadla pro děti a mládež Světový den frankofonie Mezinárodní den zdravého spánku Světový den poezie Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace Světový den vody Světový den meteorologie Světový den boje proti tuberkulóze Den Horské služby v ČR Světový den divadla Den učitelů v ČR 3

4 Co bylo 17.2.jsme si užili vystoupení ZUŠ 4

5 9.2. jsme si upekli bramboráčky 28.2 tradiční maškarní 5

6 6

7 7

8 8

9 9

10 10

11 Co bude ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT :30 BEJVÁVALO PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO :00 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:30 KAVÁRNIČKA ST :00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE 14:00 ŠIPKY ČT :00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO :00 ČTENÍ 10:00 SETKÁNÍ S UŽIVATELI ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :30 PROMÍTÁNÍ FILMU 14:00 ŠIPKY ČT :00 SPOLEČNÉ PEČENÍ - BRAMBOROVÉ PLACKY 9:30 PRODEJ TEXTILU (p. Kalousová) PÁ :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PO :00 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY PEDIKÚRA PŘÍZEMÍ ČT :00 VELIKONOČNÍ DÍLNY PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO :00 ČTENÍ ÚT :00 VELIKONOČNÍ DÍLNY 11

12 ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:00 KAVÁRNIČKA PEDIKÚRA 1. PATRO ČT :00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ :30 PROMÍTÁNÍ Pro zasmání 12

13 Nová rubrika.. Poznáte místo? Řešení z minulého čísla: Zvičina Malá nápověda: : V létě procházka s krásnou vyhlídkou a občerstvením, v zimě dobrá lyžovačka TAK KDOPAK UHODL? 13

14 A dnes: nápověda:. vedle této budovy bývala kdysi konírna. Jak vznikla.. lednice Předchůdci lednice Chlazení nebo dokonce mražení potravin se praktikovalo již dávno před naším letopočtem. Starověcí Římané, Číňané a Egypťané přišli na chuť mraženým ovocným šťávám, předchůdcům dnešních zmrzlin. Jednoduše naplnili velkou nádobu ledem a do ní ponořili menší nádobu se sladkou tekutinou. Led, nebo chceme-li sníh, se dovážel z vysoko položených 14

15 horských oblastí a ti, co měli dostatek financí, si jej mohli zakoupit a vytvořit tak chladné klima pro své oblíbené pochoutky. Nemajetným nezůstávalo nic jiného, než pokračovat v užívání výhradně tradičních konzervačních metod, tedy sušení, uzení a nasolování. Až v 18. století můžeme hovořit o jakýchsi prvních předchůdcích ledniček, tak jak je známe dnes. Již samy o sobě chladné dutiny a výklenky ve zdech v kuchyních a sklepích byly vystýlány ledem, jenž z hor do nížin dopravovali tak zvaní ledaři, o nichž už byla řeč. V chladných měsících se led hromadil ve speciálních studnách nebo ledárnách, aby byl dostupný i v letním období. Problematická přeprava a skladování se samozřejmě odrazily v jeho ceně, avšak možnost uchovat jídlo ve "vestavěných praledničkách" dlouhé měsíce za to stála. Problémy s nedostatkem ledu byly vyřešeny v 19. století, kdy se led začal vyrábět průmyslově. Velmocí se s 550 tisíci tun stalo Norsko. Do té doby doznaly ledničky mnoha změn. Začaly se totiž vyrábět ze dřeva natřeného nabílo. Novodobá historie ledniček Chladničku si nechal v roce 1876 patentovat Němec Carl von Linde. V jeho hlavě se zrodil nápad na přístroj, který bude fungovat na bázi chladných zkapalněných plynů. Vycházel tehdy například z experimentů Michaela Faradaye, jemuž se podařilo zkapalnit amoniak. Princip stlačených plynů se využívá dodnes. Ve zkratce ledničky přeměňují plynové skupenství některých látek na kapalné. Při tomto procesu se vylučuje teplo, jehož sálání můžeme pociťovat u žebroví na zadní části ledničky. Poté 15

16 je kapalina pumpami vháněna zpět do ledničky za opětovného vzniku plynu. Ten absorbuje teplo a ochlazuje tak vnitřní prostředí. Celý cyklus se stále dokola opakuje a zajišťuje stálé mikroklima ledničky. Lednička značky Domelre s prvním elektrickým obvodem byla k mání v Chicagu od roku Od dřevěných skříní se postupně přistupovalo k modernějším materiálům, jako je porcelán, ocel a později plast. Do roku 1937 tuto invenci vlastnily 2 miliony Američanů. O deset let později se na trhu objevila první praktická kombinace oddělených dvířek pro chladničku a pro mrazničku. V 60. letech již byly některé lednice vybaveny automatickým výrobníkem ledu. Dnes je tento kuchyňský pomocník v bezmála 100% domácností západního světa. Můžeme si vybrat ze všech možných barev, velikostí, tvarů a speciálních funkcí, jež často ani plně nevyužíváme. Stejně jako u jiných vynálezů si neuvědomujeme, jakou spoustu času nám šetří. Teď jde jen o to, ušetřený čas co nejlépe využít. Rozhovor s p. Haasovou Miluší Narodila jsem se v domě svých rodičů ve Dvoře Králové. Rodiče měli dva domy. Bohužel jeden z nich je již zbouraný. Dříve jsme tam bydleli a měli obchod. Po různých politických změnách tam byla 16

17 školní jídelna a teď je srovnán se zemí a na pozemku je parkoviště a stánek s novinami. Byly jsme tři děti, já, má sestra a bratr. Tatínek měl krásný obchod se železem, nábytkem a různými věcmi pro domácnost. Byl to obchod se jménem Suchánek Karel. Maminka také pracovala v obchodě, měla na starosti veškeré úřednické věci. Rodiče byli často dlouho v práci, a proto jsme měli často doma služebnou a kuchařku. Jako malá jsem byla často v obchodě. Líbilo se mi tam, ale ještě raději jsem byla venku s kamarádkami. Já nebyla žádná putička, spíše takovej rozjívenej fakan. Byla jsem hrozná lumpačka. Ale moje sestra byla pravý opak. Bratr asi nejvíc z nás dětí tíhnul k obchodu. Bohužel mě maminka zemřela, když mi bylo 13 let. To byla pro mě velká rána. Po její smrti tatínek najmul ještě paní a ta byla taková chůva a hospodyně v jednom. Do školy jsem chodila ve Dvoře Králové a po základce jsem studovala gympl v Praze na Košince pod Bulovkou. Bydlela jsem tam na penzionátě. Byl tehdy na tu dobu dost drahý. Školu po čase zavřeli komunisti a já přešla do Pardubic. Tam jsem bydlela u sestry, její muž byl lékař, bylo to tam fajn. Já tam dodělala rodinnou školu. Vzpomínám na své dětství, protože to byla báječná doba. Rodiče byli hodně šetrní i když vlastně byli bohatí. Třeba vánoční dárky jsme měli úplně obyčejné, ale stromek byl vždycky nádherně ozdobenej. Kamarádi mi ho vždycky záviděli. Neměli jsme auto, ale paradoxně na výlety tatínek vždycky najímal taxík. Na tu dobu docela přepych. Rodiče nás učili šetřit a myslet na zadní kolečka. Chtěli z nás mít skromné a slušné lidi. Proto rodičům nevadilo, že já chodila do různých spolků. Podle toho, kam chodily moje kamarádky. Tak třeba do katolické církve, československé církve nebo do Sokola. Bylo mně jedno, co hlásaj, hlavně, že tam byly moje kamarádky. 17

18 Za války jsem začala pracovat v textilce. Byla jsem tam v kanceláři, protože jsem uměla dobře německy. Nelíbilo se mi tam, protože jsem musela hajlovat. Nechtěla jsem pod němcema pracovat. Pro naši rodinu byla politika vždy průšvih. Nejprve náš majetek vzali němci a pak komunisti. Těžko říct, co bylo horší. Pamatuji si, když náš obchod znárodňovali tak tatínek jen stál a neřekl ani slovo, protože byl hrdý, a to nám komunisti lezli i pod postel a koukali, co by ještě vzali. Byli horší než němci. Z domu nás vyhodili a asi omylem nám přidělili hezký byt pod ZOO 3+1. Bydlela jsem tam s tatínkem a starala jsem se o něj. Se svým mužem jsem se seznámila v Sokolu. Měl vystudovanou vysokou školu ekonomickou a měl tam špatnou zkušenost s komunistama. Bylo nám spolu fajn a po čase jsme se vzali. Bylo mi 22 let. Měla jsem na sobě u obřadu krátké vlněné bleděmodré šaty, hnědý kožich s chlupatým límcem. Hostina byla doma a vařila nám naše bývalá kuchařka. Měli jsme srnčí na smetaně. Sešel se u nás náš celý bývalý personál, kuchařka, hospodyně.. natruc veškeré politice to bylo bezva setkání. Po svatbě se můj muž nastěhoval ke mně a tatínkovi do bytu. Byt byl prostorný, takže jsem se vešli. Ráda vzpomínám na tatínka, byl to takový noblesní pán. Do práce jsem pak již nikdy nešla. Nejprve jsem se starala o tatínka, pak o své dva syny. Tatínek se toho již nedožil, když nám další vláda majetek vrátila. Dodnes naší rodině patří dům U Pištorů, kde jsou obchody. Jeden z nich, obchod s botama, vede bratrův syn. Je škoda, že již nemůžu na žádné výlety, ráda jsem cestovala. Třeba Paříž, tam bylo moc hezky, jen škoda, že tenkrát lilo jako z konve a z autobusů jsme toho moc neviděli, ale na Eifelovku jsme vylezli. Můj muž Franta koupil oranžové auto škodovku. Ježíš, ta barva byla fakt hnusná, ale co se dalo dělat. Na auta bývala fronta a pořadník. Lepší oranžová, než žádná. Tak jsme 18

19 jeli do východního Německa k moři na dovolenou. Já uměla řeči, takže jsme byli v klidu, všude jsem se domluvila. No a teď bydlím tady v DD a těším se na návštěvy svých synů. Jeden je doktor přírodních věd a druhý stavební inženýr. Nejhezčí vzpomínku mám na krásný večírek. S manželem jsme tenkrát vymysleli, že uděláme pro své známé maškarní večírek. Každý jsme měli nějakou masku a po celém bytě visely lampióny různých barev, bylo to tam jako v pohádce. A ještě vám prozradím, co ví málokdo jsem křtěná Miluše, ale dříve celé město, kdo mě znal mi říkal Míťo a to oslovení mi chybí. Dnes slyším jen babi, mami, paní.. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová 19