Náš Domov 43/2017. Listopad 2017

Transkript

1 Náš Domov 43/2017 Listopad 2017

2 Listopad narozeniny budou slavit Silvarová Anna let Frýbová Ladislava let Mollová Anna let Vondroušová Danuška let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!

3 Svátek v listopadu slaví Michálek Karel 4.listopad Státní svátky Den boje za svobodu a demokracii Významné dny Svátek všech svatých Světový den veganství Památka zesnulých Mezinárodní den romského jazyka Mezinárodní den prevence ničení životního prostředí v průběhu válek a ozbrojených konfliktů Mezinárodní den boje proti fašismu a antisemitismu Světový den vědy pro mír a rozvoj Mezinárodní den válečných veteránů Mezinárodní den nevidomých Světový den diabetiků Den bez aut Den vězněných spisovatelů Mezinárodní den tolerance Mezinárodní den předčasně narozených dětí Mezinárodní den studentstva Mezinárodní nekuřácký den Světový den toalet Světový den prevence týrání a zneužívání dětí Světový den chronické obstrukční plicní nemoci Světový den dětí Světový den televize Světový den pozdravů

4 Mezinárodní den filozofie Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách Mezinárodní den bez nákupů Mezinárodní den nekupování ničeho Mezinárodní den solidarity s lidem Co bylo nám zahrála cimbálovka

5 6.10. jsme si zajeli do naší oblíbené hospůdky v Záboří na pivečko, mňamku a.

6 . taneček jsme dostali chuť na perníčky tak jsme si je prostě upekli

7 Plníme Vaše přání Rodina přivezla p. Peterové pejska a ona ho nakrmila smetánkem Návštěva hřbitova v Josefově s p.masopustovou a p.mollovou a potkali jsem tam i krásnou kočičku

8 Návštěva kina s p.krausovou Co bude. ST :30 ČTENÍ ČT :30 DUŠIČKY-NÁVŠTĚVA HŘBITOVA DO 20 KM PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 VÁNOČNÍ DÍLNY ST :00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ČT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ :30 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 VÁNOČNÍ DÍLNY ST :30 PROMÍTÁNÍ FILMU ČT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ STÁTNÍ SVÁTEK XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY

9 ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PÁ INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :30 VÝLET - VÁNOČNÍ HRÁDEK U NECHANIC 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :30 DOPOLEDNÍ KLUB Pro zasmání

10 Řešení z minulého čísla: Malá nápověda:..jízdenky prosím. Vlakové nádraží Dvůr Králové nad Labem TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda:..bim, bam..

11 Jak vznikly.. peněženky Historie peněženek Peněženku má dnes snad každý. Je to jedna z věcí, kterou máme všichni vždycky při sobě. Nosíme v ní nejen peníze, ale mnohdy i platební karty a doklady. Dnes je peněženka pro každého člověka samozřejmostí, ale jak fungovaly peněženky v minulosti a co se v nich nosilo? Ve starověku, kdy existovaly pouze kovové peníze, se pro přenos peněž používaly malé váčky, jinak zvané také měšce. Větší množství peněž se potom přenášelo v truhlách. Měšce se vyráběly z odolných a hlavně dostupných materiálů. Dbalo se především na to, aby se neprotrhly. Tyto peněženky byly velmi potřebné používali je především lidé, kteří mířili na trhy, protože svá potřebovali platidla někde uschovat. Ve středověku se však občas platilo i mincemi z drahých kovů, a tak bylo potřeba mít odolnější peněženky. Začaly se tedy vyrábět měšce z kůže, které opět plnily funkci peněženek. Nejen kupci si však potřebovali schovat někam

12 peníze. Žebráci, kteří obvykle žádné měšce neměli, si schovávali vyžebrané peníze do malých kapsiček, které se dnes také dají považovat za předchůdce peněženek. Teprve až při vzniku papírových bankovek vznikla potřeba vytvořit něco, kde se budou moci peníze uchovávat a přenášet tak, aby se nepoškodily. Začaly se tedy vyrábět pouzdra, která by papírové peníze uchovala. První moderní peněženka vznikla v 17. století v Americe. Peněženky byly vyráběny z kůže, především pak z hovězí či koňské. Tyto peněženky postupně putovaly celým světem. Francie byla první evropskou zemí, kde se tato peněženka vyskytla. Do této země doputovala v 18. století. Její rozmach bývá často spojován s francouzskou revolucí. Dnešní peněženky odpovídají nejenom praktickým požadavkům, ale také módním. Peněženky nejsou mnohdy používány jenom jako kapsa pro uskladnění peněž a dokladů, ale také velmi často jako módní doplněk. Rozhovor s p. Suchomelovou Narodila jsem se v Praze. Tam jsme bydleli do mých 6ti let. Otec byl státní úředník, proto jsme se často stěhovali. Převeleli ho do pohraničí na Znojemsko, kde

13 byla tato práce dobře placená. Maminka byla v domácnosti, starala se o nás dvě holky a svou tchýni. Vše zvládala sama, jen na praní prádla měla posluhovačku. Jako malá jsem měla panenku, s kterou jsem si mohla hrát vždy jen chvíli, a pak ji maminka uklidila. Dříve nebylo moc hraček, ani peníze na ně. Moje maminka byla ale velmi šikovná a ušila mi na hraní hadrového paňácu. Měl namalovaný veselý obličej. Za války moc jídla nebylo a my z města to měli ještě horší než lidi z vesnice. Tak maminka měnila třeba povlečení za jídlo. Pamatuji se na nedobré mléko, které vypadalo spíše jako modrá voda. Také se dělal umělý med z cukrové řepy. Vše bylo na lístky na příděl. Přes válku byla většina škol zavřených. Podařilo se mi na etapy dostudovat odbornou školu pro ženská povolání. Dnes se tomu říká sociální pracovnice. Škola byla v Pardubicích a jmenovala se Vesna. V 17ti letech jsem byla totálně nasazená ve fabrice, kde se demontovaly motory. Byla to těžká práce a k svačině jsme měli často z domova jen kousek chleba. Každou chvíli nám nad hlavama hučely bombardéry. To jsme pak museli všeho nechat a utíkat pryč z fabriky. Naštěstí to fabriku nikdy nezasáhlo, ale ten zvuk byl strašidelný. Na práci nás v létě vozili v otevřených náklaďácích a na sezení tam byly holé lavice. Když rodiče odsunuli z pohraničí, bydleli jsme v Pardubicích. Víte, ono se říká, že to je hrozný, jak odsunuli Němce, ale to, že i český národ odsouvali, o tom se moc nemluví. Měli jsme štěstí na hodné Němce, kteří nám dovolili nechat si u nich nábytek. Jinak bychom museli vzít jen kufry a jít. To bychom přišli o všechno jako většina lidí. V Pardubicích jsem nastoupila do práce jako průvodčí ve vlaku. To mě moc bavilo. Já měla dřív toulavé boty a být pořád v pohybu mě vyhovovalo. Po čase jsem nastoupila na vrátnici v Semtíně. Hlídala jsem, aby lidi odevzdávali na vrátnici cigarety a zapalovače, prohlížela vozidla, aby se nekradlo. Jednou to tam

14 bouchlo a byli dva mrtví. V bunkru se pracovalo s výbušninama, byly tam koleje, zůstal na nich střelný prach a bylo to. Za války jsem si prázdniny moc užívat nemohla. Musela jsem chodit do lesa na borůvky, houby a šišky na topení. Proto jsem hned jak to šlo, cestovala. Nejhezčí cesta byla vlakem k moři. Všichni tam ještě spali a já křičela, vstávejte, já už vidím moře. Bylo to v Bulharsku a bylo to krásné, přestože cesta tam trvala dva a půl dne a zpátky to samé. Taky jsem byla s kamarádkou v Jugoslávii pod stanem, který měl dřevěnou ohrádku. Cestovala jsem všude možně, mám krevní skupinu 0 a ta je prostě neposedná, toulavá a živá. V současné době už mám ráda svůj klid a hodně čtu. Někdy si říkám, proč jsem na světe tak dlouho, když mě mnohem mladší z rodiny opouštějí. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová