Náš Domov 45/2018. Leden 2018

Transkript

1 Náš Domov 45/2018 Leden 2018

2 Leden narozeniny budou slavit 3.1. Tarantová Věra 94 let Jarolímková Anežka 89 let Hák František 81 let Procházková Slavěna 93 let Pleštil Jiří 85 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!

3 Svátek v lednu slaví Bačík Zdeněk Možíš Zdeněk Fňouk Miloš Státní svátky Den obnovy samostatného českého státu Nový rok Významné dny Tři Králové Světový den manželství Mezinárodní den památky obětí Holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce Den ochrany osobních údajů Světový den pomoci malomocným Co bylo jsme společně oslavili 100té narozeniny p. Františka Vyskočila

4 jsme si opět užili Vánoční večírek

5 ...bylo to zvláštní, ale velmi příjemné.. Letos poprvé jsme uspořádali společný oběd zaměstnanců a obyvatel našeho Domova

6 .a překvapení se dočkali i ti, kteří to nečekali, v podobě kytičky od p. Kyriakopoulose A po obědě nás čekalo další překvapení v podobě rozdání dalších dárků od Ježíškových vnoučat..

7 nás překvapily slečny Klejšmídová Daniela a Senetová Barbora, které nám jen tak přinesly perníčky, které samy vyrobily sice prý musí ještě změknout, ale nás potěšilo už jen to, že si na nás vzpomněly nám děti ze ZŠ Bílá Třemešná přišly pomoci s výrobou vánočních věnců.

8 2.12. také oslavila p. Geislerová své 95. narozeniny spolu se svou rodinou

9 Co bude. ÚT 2.1. INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA ST :30 ČTENÍ ČT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ :45 TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA MŠ DVOŘÁKOVA 15:00 VOLBY DO SENÁTU XXXX PO :30 PROMÍTÁNÍ FILMU ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY - BOHOSLUŽBA ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT :30 ČTENÍ 10:30 SETKÁNÍ S VEDENÍM DOMOVA PÁ :00 VOLBY DO SENÁTU + PREZIDENT XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:30 KAVÁRNIČKA ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT :30 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PÁ :00 VOLBY - PREZIDENT

10 PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY Pro zasmání Řešení z minulého čísla: Malá nápověda:.. byla první v československu. Lanovka z Jánských Lázní na Černou horu spuštěná v roce 1948 TAK KDOPAK UHODL?

11 A dnes: Nápověda:..létám tam a zpět.. Jak vznikly.. brusle Prvním, kdo začal hrát prahokej na ledové ploše, byli kanadští Indiáni. V začátcích prahokeje to ruďoši mastili s krátkými tenkými hůlkami a běhali po ledě v mokasínech, v kterých jak sami uznáte se fakt blbě překládá a ještě hůř brzdí. Hokej je sice původem z Ameriky, ale brusle jsou z Evropy. Nejstarší nález prabruslí je z doby 3000 let před naším letopočtem, kdy pračlověk z uloveného prazvířete vypitval holenní kost. Tu zkrátil, vyhladil a provrtal, aby bylo možno provléknout řemínky a přivázat na pranohu. S postupem času byly

12 podobné prabrusle z kostí nalezeny na dně jezera ve Švýcarsku, kde se v jedenáctém století na nich proháněla místní omladina, z které zřejmě jeden měl hmotnost kapičku vyšší, nežli byla nosnost lední plochy. V roce 1637 si car Petr Veliký nechal vykovat pár železných bruslí, kterým se říkalo skorochoď, ale byly poněkud těžší. Brusle jako zlepšovák se dostaly do hokeje až v roce 1830, když jej Amíkům ukázali emigranti z Evropy. Holanďani pak kostěné brusle potuningovali a tak světlo světa spatřil poprvé ocelový nůž s hranou, který byl zapuštěn do dřevěné základny podobné chodidlu. Další inovací byly šlajfky neboli celokovové brusle na kličku, které světu roku 1848 dal chytrý mozek pana Bushnella z Philadelphie. Prvním, kdo vyrobil brusle, u kterých byl nůž napevno připojen k botě, byla jistá rodinná firma z Ontaria a bylo to roku Možná že tu firmu znáte, neb je se jedná o značku Bauer. Rozhovor s p. Stanevem Narodil jsem se v Bulharsku ve vesničce Selošiakovo. Byla to malá vesnice asi 100 km od moře, ke kterému jsem jezdil vlakem. Do 7. třídy jsem chodil do školy v naší vesnici. Otec neměl moc peněz, proto jsem se vyučil zámečníkem a pak chodil na různý kurzy. Například na kurz provozního chemika nebo obsluha motorů na ropné plošině. Jeden čas jsem byl řidičem tramvaje ve městě Sofia, večer jsem

13 chodil na kurz českého jazyka. Učil mě Čech, co měl za manželku Bulharku. Česky jsem se chtěl naučit, protože jsem se chtěl do Čech podívat. Jako děti jsme si často hrály venku. Měl jsem rád fotbal, basketbal nebo vybíjenou. Když mi bylo asi 7 let, měl jsem velký úraz. Paní, co pásla koně, mě požádala, abych jí je pomohl sešikovat. Vlezl jsem do ohrady a všiml si, že jeden kůň má na hlavě klíště. No a mě nenapadlo nic lepšího, než mu ho vytáhnout. V tu chvíli se kůň lekl a vyhodil kopyto, já dostal podkovou do obličeje. To bylo krve. Babička šla se mnou ke kováři, protože u nás nebyl žádný lékař. Kovář mi vzal sponky ze sešitu, do červena je v ohni rozpálil a pak mi tu ránu sesponkoval. Babička mě držela. Rodiče měli hospodářství a tak jsme musely pomáhat všechny děti. Bydleli jsme na statku, který byl uvnitř dřevěný a krásně vyřezávaný vesnickými motivy na trámech. Vše vyřezával děda, byl mistr svého řemesla. Měli jsme dva hektary melounů, pět hektarů slunečnic a dva hektary vinice. Na poli se používala hospodářská zvířata, kterých jsme měli taky mnoho. Volů bylo sedm, krav sedm, dvanáct koní, šest koz a čtyřicet osm ovcí. Vše obstarat, to byl teda fofr. Slunečnice jsme pěstovali na olej. Nejprve se srpem odřízly hlavičky a pak přišel na řadu stroj na oddělení semene, další stroj byl lis. Nakonec z nich byl výborný, voňavý olej. Vyrábělo se také ve velkém mléko a sýry, kravské i ovčí. Jednou jsem našel noviny a v nich leták, na kterém se psalo, že v ČSSR shánějí výpomoc ve Spolaně. To mě zaujalo a po zjištění všech informací jsem se na práci přihlásil. Měl jsem výhodu, že jsem uměl česky a po lékařské prohlídce jsem byl přijat. Měl jsem kurz provozního chemika, to byla taky výhoda. Do Čech byla dlouhá cesta. Vlakem přes Balkán do Prahy a pak do Neratovic. Bydlení bylo zajištěno na ubytovně. Moje první místo ve Spolaně

14 bylo moc nebezpečné. Daly mě k agresivní látce Fenolu, který tekl ve skleněných trubkách, kdyby praskly, nic by ze mě nezbylo. Však to taky bylo velmi dobře placené. Za rok jsem si tam vydělal 200tisíc korun. Peníze jsem hodně používal na cestování po Čechách a něco jsem posílal domů. Jednou jsem jel vlakem do Liberce do ZOO. Přisedl jsem si do kupé k jedné slečně. Řekl jsem jí, kde pracuji, ale adresy jsme si nevyměnili. Jaké bylo moje překvapení, když se mi jednou objevila na ubytovně. Prostě si mě našla. Učila se na vedoucí pošty. Byla to velká láska a za 1,5 roku jsme se vzali. Svatba byla v Mělníku na zámku. Bylo tam 10 Bulharů a za svědky nám šel p. Hybš s manželkou. Pana Hybše jsem měl rád, byl to starší pán, co dělal ve Spolaně vrátného. Po svatbě jsem hledal práci s bytem. Osud nás zavál až na Šumavu, kde sháněli lidi na kácení stromů. Udělal jsem si kurz na Modravě. Z našeho vztahu mám krásnou dcerku Veroniku a vnučku Jolanku. Po čase jsme se odstěhovali do domku po rodičích mojí ženy na Mostka. Bohužel můj zdravotní stav mě dostal až sem do DD. Svůj čas nejraději trávím čtením dobré knihy nebo poslechem hudby. Přál bych si stereo rádio, abych mohl poslouchat klasickou hudbu. Domů do Bulharska se již bohužel nepodívám, protože je to příliš obtížná a daleká cesta.. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi

15 P.Stanev nás požádal o zveřejnění jeho poděkování

16 s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová