Náš Domov 47/2018. Březen 2018

Transkript

1 Náš Domov 47/2018 Březen 2018

2 Březen narozeniny budou slavit Holečková Růžena let Nožička Luděk let Bačík Zdeněk let Haase Jiří let Brádle Oldřich let Mečířová Hana let Bekrová Eva let Hrochová Miluška let Krejčíková Eva let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!

3 Jarolímková Anežka 2.3. Holečková Růžena Mrázová Růžena Svátek v březnu slaví Velký pátek Státní svátky Významné dny Mezinárodní den omylů v kalendáři (30. 2.) Mezinárodní den boje spisovatelů za mír Den jódu Mezinárodní den žen Světový den ledvin Evropský den památky obětem terorismu Evropský den mozku Světový den spotřebitelských práv Mezinárodní den proti policejní brutalitě Mezinárodní den nenávisti Mezinárodní den invalidů Světový den divadla pro děti a mládež Světový den frankofonie Mezinárodní den zdravého spánku Světový den poezie Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace Světový den vody

4 Světový den meteorologie Světový den boje proti tuberkulóze Den Horské služby v ČR Světový den divadla Den učitelů v ČR Co bylo 1.2.U nás proběhla pravá zabíjačka..to je vůně

5 ..všichni plnili a plnili a plnili.

6 a 2.2 jsme se pobavili na maškarním

7

8

9 matka a dcera

10 Co bude. ČT :30 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 VELIKONOČNÍ DÍLNY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU NÁKUP PRO UŽIVATELE ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU PÁ :30 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :30 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ÚT :00 VELIKONOČNÍ DÍLNY ST :00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ČT :30 ČTENÍ PÁ :30 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY NÁKUP PRO UŽIVATELE ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :30 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ :30 INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO :30 SPOLEČNÉ PEČENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:30 OSLAVA NAROZENIN - BŘEZEN + DUBEN ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT :30 DOPOLEDNÍ KLUB

11 PÁ :30 VELKÝ PÁTEK SVÁTEK Pro zasmání

12 Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: dnes je zde také vysílač s nezaměnitelným tvarem Ještěd TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda:.je v Praze, původně se jmenovala Nová a kočárům, které pod ní projížděly se pěkně prášilo od kol

13 Jak vznikl.. holící strojek Drtivou většinu historie civilizace se muži neholili. Především proto, že neměli čím. I když nejstarší břitvy pocházejí z doby bronzové, plnovous naprosto dominoval. Zhruba v roce 1740 byla vyrobena první břitva, která jakožto nástroj holení vládla až do začátku 20. století. Než přišel holicí strojek. Holicí strojek byl vynalezen proto, aby připravil holiče a lazebníky o práci. Vlastně ne tak docela: jen měl přenést komfort a bezpečí dokonalého oholení do domova každého muže. Termín holicí strojek se poprvé objevil v roce 1880 v patentu popisujícím strojek ve viceméně současné podobě, tedy žiletka upevněná v hlavě strojku kolmo na držátko. I když se má za to, že vynálezcem byl King Camp Gillette, není tomu tak. První patent byl podán bratry Kampfovými (Fredrik a Otto Kampfe) v Brooklynu v New Yorku.

14 Za široký rozmach holicích strojků ale může skutečně King Camp Gillette, zakladatel stejnojmenné firmy, která tomuto odvětví dominuje dodnes. Svůj patent na holicí strojek na jednorázové žiletky podal ke schválení v roce 1901, uznán byl v roce V prvním roce fungování (1903) prodal pouze 30 strojků a 150 žiletek, ale hned druhý rok už to bylo strojků a 123 tisíc žiletek. Do roku 1908 prodal přes 1 milion strojků, ale za svůj úspěch vděčí hlavně tomu, že získal kontrakt pro americkou armádu v první světové válce. Vojákům dodal 3,5 milionu strojků a 32 milionů žiletek. Mělo to neskutečný společenský význam celou jednu generaci mužů tím přetáhl od holení břitvou k holicím strojkům. Navrátivší se vojáci si směli strojky ponechat a tím pádem si zachovali i zvyk holit se strojkem místo břitvy. Před zavedením jednorázových žiletek (dnes jim říkáme klasické žiletky, nebo čepelky ) museli muži žiletky obtahovat a ostřit stejně jako břitvu, tedy výhoda strojku (kromě bezpečnosti) nebyla tak zřejmá.

15 Vojenský holicí strojek Ve 30. letech se staly jednorázové žiletky tak rozšířenými, že se v Americe koupelnové skříňky vyráběly se speciální štěrbinou, kam se použité žiletky odhazovaly. Konec rezavění nástup nerezové oceli Do 60. let se žiletky vyráběly z běžné uhlíkové oceli. Mělo to jednu nevýhodu rez. Pokud se po každém použití žiletka dokonale neusušila, měla tendenci zrezivět. Proto v roce 1965 britská firma Wilkinson Sword zavedla první žiletky z nerezové oceli. Přirozeně nerezavěly, takže se daly používat až do svého otupení. Dnes se z nerezové oceli vyrábí drtivá většina žiletek, z běžné oceli jen levnější varianty pro nízkopříjmové trhy. Žiletky v plastu, konec klasiky V roce 1970 přila firma Wilkinson s další inovací žiletkami zatavenými v plastové hlavě. Při výměně se tedy měnila celá hlava, nikoliv jen samotná žiletka, což údajně přispělo k vyšší bezpečnosti holení.

16 Další inovací byly celé jednorázové holicí strojky. Po výměně samotné žiletky, poté hlavy strojku se nyní vyhazuje celý strojek i s držátkem. V roce 1974 s tímto vynálezem přišla firma Bic, která vynalezla i dnešní jednorázovou propisku. Čím víc břitů, tím víc Adidas Gillette Trac II No a pak to začalo jít s kopce. V roce 1971 Gillette přišel s revolučním strojkem Trac II se dvěma břity, který údajně holí lépe než jednobřité strojky. Mělo to být na základě hystereze. Definici si přečtěte na Wikipedii. Jednoduše řečeno: první břit při holení vousu tento také nadzvedne z folikuly, takže druhý břit vous seřízne blíže pokožce tváře. Výsledkem by mělo být hladší oholení. Nicméně při jediné (mnou) dohledatelné studii byla prokázána pouze o 1 % lepší účinnost 2 břitů oproti jednomu, spíše však účinnost totožná. Gillette překonal sám sebe a v roce 1998 přišel s trojbřitým strojkem Gillette Mach3. Wilkinson Sword kontroval v roce 2003 strojkem Quattro se čtyřmi břity, o 3 roky později proces završil opět Gillette se stávajícím maximem pětibřitým Gillette Fusion. No a pokud si myslíte, že vibrační strojky na baterie pomáhají při holení, tak minimálně soudy v Americe si to nemyslí.

17 Rozhovor s paní Noskovou Jindřiškou Narodila jsem se ve Vilanticích u Dubence. Byly jsme dvě holky. S rodiči jsme bydleli na statku u dědy a babičky. Maminka byla v domácnosti a přivydělávala si jako švadlena. Tatínek byl velmi šikovný řezbář. Jednu dobu dokonce spolupracoval s Anglií. Vyřezával pro ně ozdoby na domovské štíty. Byl hodně pečlivý a Angličani od něj dost odebírali zboží až do války. Během války pak pracoval pro Němce, ti měli zájem o různé figurky. Protože jsme bydleli na statku, měli jsme i za války všeho dost. Na poli bylo obilí a měli jsme dvě krávy na mléko. Ráda jsem pomáhala dědečkovi na statku. Měla jsem dědečka moc ráda, do dnes se mi po něm stýská. Měla jsem ho nejraději ze všech lidí. Jednou si dědeček nechal přivézt pravého vlčáka Rigu z Podkarpatské Rusi. To bylo slávy. Byl skoro stejně starý jako já. Vyrůstali jsme spolu. On, stejně jako já, dědečka miloval. Bohužel, když mu bylo 13 let, tak ho museli zastřelit. Byl už nemocný a neslyšel. Bože, jak já pro něho brečela. Do školy jsem chodila v osadě Chotěborky u Jaroměře. Pak jsem byla na internátě v Litomyšli. Byla tam škola pro práce v domácnosti, taková rodinka, tak se té škole říkalo. Za protektorátu jsem byla totálně nasazená ve fabrice. Vyráběla jsem součástky do rádií a telefonů. Byla to dobrá práce a měli jsme štěstí, protože nad námi měli dozor dobří Němci. Jeden byl dokonce tak hodný, že jsme mu koupili dárek k narozeninám. Po válce jsem začala pracovat v Karose. Tam jsem byla spoustu let.

18 Moje sestra byla provdaná v Adršpachu. Šly jsme spolu jednou na ples a já tam u nich potkala svého budoucího muže. Za čas jsme se vzali a měli spolu tři děti. Moc velkou svatbu jsem nechtěla, měli jsme jen jedno auto. Na sobě jsem měla modrý kostýmek. V dnešní moderní době už bych se nevdávala. Líbí se mně, že dneska se lidi nemusí brát, to dřív nebylo možné, žít na psí knížku. Bydleli jsme s mužem v Jaroměři ve vilce, kterou koupil můj táta. Dnes v ní žije moje snacha, která bohužel ovdověla. Můj muž pracoval jako závozník v ČSAD. V paměti mi zůstal jako tlustý, pohodlný až líný chlap. Byl hodně tlustý a příšerně kouřil. Když mu bylo 67 let, tak dostal mrtvici. V mém životě mě smrt hodně provázela. Začalo to mým milovaným dědečkem, to byla pro mě hrozná rána. Myslela jsem si, že mě v životě už nic horšího nepotká. Tehdy mi bylo 13 let. Pak odešel manžel a pak přišlo to nejhorší, co se může matce stát ze tří dětí mi zůstala jedna dcera. Syn zemřel, když mu bylo 62 let a druhá dcera v 64 letech. Když se otočím za svým životem, už tady ani nechci být. Mám bolesti duše i těla. Bojím se o svého vnuka, je na světě sám a zdraví mu moc neslouží. Tady v DD jsem si nezvykla, nikoho tu neznám, chtěla bych být blíž k Jaroměři. Povídám si jen na pokoji s paní Krausovou, ta je moc hodná. Dříve jsem hodně četla rodokapsy, ale teď mi oči už moc neslouží. Milovala jsem zahrádku a krásné kytky, které jsem tam měla. Byla jsem zamilovaná do skal. Mám mockrát projitý Adršpach i Prachovské skály. No a teď už mám jen jedno přání, nechci se dožít 100 let, mám života už plný zuby. Nejkrásnější moje životní období bylo dětství, které bylo nádherné, díky mému dědečkovi. s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová