JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Učitelství MŠ kombinovaná forma SEMINÁRNÍ PRÁCE SPECIÁLNÉ PEDAGOGIKA ZNAKOVÁ ŘEČ

Transkript

1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA Učitelství MŠ kombinovaná forma SEMINÁRNÍ PRÁCE SPECIÁLNÉ PEDAGOGIKA ZNAKOVÁ ŘEČ Vypracovala: Ilona Pruknerová Hana Václavková Učitelství pro MŠ 3. ročník SPEK5 2014/2015

2 Z historie Český znakový jazyk se vyvíjel zejména v centrech, kde se setkávali neslyšící - ve školách pro sluchově postižené. Mezi nejstarší školská zařízení pro neslyšící ve světě patří i škola v Praze na Smíchově (od r.1786 do dnes). Nezanikl i přesto, že bylo jeho používání při vyučování většinou zakázáno. Poslední desetiletí bylo pro Českou republiku v mnoha ohledech přelomové, na neslyšící se začínáme dívat jinak. Hluchotu postupně přestáváme považovat za "postižení", které musíme napravit a dosáhnout tak toho, aby neslyšící mluvili a odezírali. Učíme se respektu ke kulturní a jazykové jinakosti, vzájemnému porozumění a dorozumění se s neslyšícími. Zákon o znakové řeči, který byl přijat v roce 1998, zaručuje neslyšícím právo na používání znakové řeči, vzdělávání s využitím znakové řeči a výuku znakové řeči. Terminologické vymezení Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně - pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Existují jazyky založené na zvuku (mluvené) a další, které nejsou slyšet, ale vidět (znakové obě formy mohou vyjádřit totéž, ale jiným způsobem. Znakovým jazykem můžeme vyjádřit přítomnost, minulost i přítomnost. Slyšící lidé často znakový jazyk chápou jako pantomimu ale podobnost s pantomimou je jen zdánlivá. Žádná znaková řeč se neřídí oficiálním jazykem daného území v USA, v Anglii, na Novém Zélandě i v Austrálii jsou odlišné znakové jazyky, a to i přesto, že se v těchto zemích mluví stejným jazykem angličtinou. Na území jednoho státu je obvykle hned několik dialektů znakového jazyka (stejně jako u mluveného jazyka). Pořadí znaků se v českém znakovém jazyce často liší od gramatiky českého mluveného jazyka slyšící pak může obsah pochopit zcela opačně. Slovní zásoby znakového a mluveného jazyka se od sebe také navzájem liší pro některé znaky chybí v mluveném jazyce slovní ekvivalent a naopak. Znaková řeč může být ve dvou základních formách Přirozená - mateřský jazyk neslyšících; využívají neslyšící mezi sebou (zpravidla při neformálních rozhovorech); má svou strukturu; odlišná gramatika od mluveného jazyka Doprovodná - využívá se hl. při rozhovoru mezi neslyšícím a slyšícím (zjednodušeně znaková řeč + mluvená řeč); v našem případě se jedná o mluvenou českou řeč; gramatika znakového českého jazyka se přizpůsobí gramatice mluveného českého jazyka; tuto formu využívají hl. učitelé a tlumočníci

3 Prstová abeceda Prstová abeceda, nazývaná též daktylní abeceda (slovo daktylos pochází z řečtiny a znamená prst), daktylní řeč, daktylotika (daktylos +logos = slovo), prstnice, je slovní vizuálně-motorická komunikační forma, při které se užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření písmen. Prstová abeceda vyjadřuje jednotlivá písmena polohami a tvarem prstů, z nichž se syntetickým a sukcesivním postupem tvoří slova stejně, jako se hlásky spojují do slov v mluvené řeči. Prstová řeč je vizuální formou dostovného, přesného až absolutního tlumočení textu. Prstová abeceda je základem pro prstovou řeč. Česká prstová abeceda U nás existují dva druhy abecedy. Jedna z nich je pro jednu ruku, druhá pro dvě ruce. Zvládnutí plynulého používání prstové abecedy pro jednu ruku vyžaduje delší nácvik. Ještě obtížnější je však dešifrování této formy sdělení. Dospělí neslyšící lidé u nás dávají v případě potřeby přednost abecedě pro dvě ruce. Při jejím použití je sice proces sdělování o něco pomalejší, to však je vykompenzováno tou výhodou, že symboly napodobují latinská písmena, a jsou proto dobře srozumitelné i pro méně zkušené uživatele. Navíc je dostatečně známa také mezi slyšícími lidmi. Je celkem snadné naučit se ji. Ačkoliv i u abecedy pro dvě ruce existují různé varianty některých písmen, jsou písmena snadno rozpoznatelná, takže v běžné práci ani tyto rozdíly nečiní při použití prstové abecedy pro dvě ruce potíže. V naší prstové abecedě je 27 znaků pro hlásky, které jsou doplněny o znaky pro háčky a čárky. Diakritická znaménka (čárky a háčky nad písmeny) jsou u abecedy pro dvě ruce naznačena pohybem. Při čárce se ruce s naznačeným písmenem pohybují seshora dolů, při naznačení háčku se zhoupnou ze strany na stranu.

4 ČESKÁ PRSTOVÁ ABECEDA PRO DVĚ RUCE je na obrázku zobrazena tak, jak se jeví vzhledem k člověku, který ji právě používá. Ale u písmen H, CH, N, Y, Z je znázorněn pohled z opačné strany.

5 PRSTOVÁ ABECEDA PRO JEDNU RUKU prstová abeceda na obrázku respektuje doporučení Světové federace neslyšících, dá se říct, že může být považována za mezinárodní. Ovšem musíme počítat s tím, že uvidíme i jinou prstovou abecedu, kde se některá písmena liší, zejména T, F, Z.

6

7 Dactylografie Dactylografie čili mluvení pomocí prstů. Používá se při vyučování jako prostředek mnemotechnický a při rozhovoru znakovým jazykem, aby se docílilo větší přesnosti dorozumění, protože její forma je přesnější než forma znaková. Tvrdí se o ní, že její předností je spojení vjemu hmatového se zrakovým písmeno je vnímáno očima a současně pociťováno rukou. Dactylografie, tj. vpisování písmen ukazováčkem pravé ruky do levé dlaně nebo obráceně. Česká verze Lormovy abecedy Česká modifikace německé úpravy původní Lormovy abecedy byla provedena českými hluchoslepými osobami při jejich společném setkání na psychorehabilitační akci organizované sdružením LOEM v červnu Ke komunikaci se využívá dlaňová strana nejlépe levé ruky, prsty této ruky se drží poněkud napjaté a mírně roztažené. Podle potřeby je možno používat i dlaně pravé ruky. Mluvčí vyznačuje jednotlivá písma svým ukazováčkem do dlaně a na prsty ruky příjemce sdělovaných informací. A bod na špičce palce B čára po ukazováčku od špičky prstu k dlani C bod na zápěstí D čára po prostředníčku od špičky prstu k dlani E bod na špičce ukazováčku F současné stisknutí špiček ukazováčku a prostředníčku ze strany G čára po prsteníčku od špičky prstu k dlani H čára po malíčku od špičky prstu k dlani CH současné stisknutí špiček prsteníčku a malíčku ze strany

8 I bod na špičce prostředníčku J stisk špičky prostředníčku ze strany K bod čtyř špiček prstů do dlaně L čára po prostředníčku od špičky prstu přes dlaň k zápěstí M bod pod malíčkem N bod pod ukazováčkem O bod na špičce prsteníčku P čára po vnější straně ukazováčku od dlaně ke špičce ukazováčku Q čára po vnější straně malíčku od dlaně ke špičce malíčku R postupné pokládání ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku do dlaně S ukazováčkem kruh na dlani T čára po palci od špičky prstu k dlani U bod na špičce malíčku V bod pod palcem W dvakrát bod pod palcem X čára podél zápěstí zleva doprava Y čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku Ý čára pod prsty směrem od ukazováčku k malíčku a pokračovat po vnější straně malíčku směrem ke špičce malíčku Z šikmá čára přes dlaň od palce k malíčku Dlouhé samohlásky krátká čárka na špičce prstu pro příslušnou samohlásku směrem nahoru Háček nad písmeny bod mezi palcem a ukazováčkem před příslušnou hláskou Čísla lze vyjádřit dvěma způsoby: 1) arabské číslice napsat obrysově do dlaně; označení tisíc, milión, miliarda zkratkou (tis., mil., mld.), 2) použít značení jako v Braillově písmu 1 = A, 2 = B, 3 = C, 4 = D, 5 = E, 6 = F, 7 = G, 8 = H, 9 = I, 0 = J, před číslicí použít čáru obráceného L od zápěstí směrem ke špičce prostředníku Nerozumím zavřít dlaň Omyl lehké klepnutí do dlaně Mezera mezi slovy plochou ruky přejet jedenkrát po dlani Otazník ukazováčkem vypsat do dlaně obrys otazníku Konec věty plochou ruky přejet dvakrát po dlani Hudba a neslyšící - na této internetové stránce je velmi zajímavé video o hudbě a neslyšících. Jak neslyšící dokáží vnímat hudbu a předávat ji ostatním lidem. Použitá literatura HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. Praha: Septima, KRAHULCOVÁ, Beáta. Komunikace sluchově postižených. 2.vyd. Praha: Karolinum, MUKNŠNÁBLOVÁ, Martina. Péče o dítě s postižením sluchu. 1.vyd. Praha: Grada, 2014.PULDA, Miloš. Surdopedie se zaměřením na raný a předškolní věk. 1.vyd. Brno:Vydavatelství MU, RŮŽIČKOVÁ, Marie. Učíme se českou znakovou řeč. Praha: Septima, 2000 STRNADOVÁ, Věra. Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. 2.vyd. Praha: ASNEP, 2001.