Rozbory Chráněné krajinné oblasti Český kras

Transkript

1 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Český kras Karlštejn 1/85, Rozbory Chráněné krajinné oblasti Český kras k

2 2

3 OBSAH 1. Identifikační údaje Výnos (nařízení vlády) Mezinárodní význam Charakteristika území Geologie a geomorfologie Pedologie Klimatologie Hydrologie Flóra a vegetace Fauna Vývoj osídlení Ochrana přírody Předmět ochrany CHKO Zonace CHKO Maloplošná zvláště chráněná území Soustava Natura Památné stromy Rostlinná společenstva Významné druhy rostlin Významné druhy živočichů Invazní a expanzivní druhy Významné invazní druhy rostlin Významné invazní druhy živočichů Neživá příroda Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Krajinný ráz Monitoring, výzkum Práce s veřejností Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny Lesní hospodářství Vlastnictví lesů Charakteristika lesů v jednotlivých zónách Členění lesů dle kategorií a PLO Zastoupení SLT v CHKO Zastoupení věkových stupňů Zastoupení dřevin Genové zdroje lesních dřevin Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů Stav lesnické plánovací dokumentace Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa Současný způsob hospodaření Zemědělství Myslivost Rybníkářství a sportovní rybářství Sportovní rybářství Rybníkářství Vodní hospodářství Výstavba Doprava a inženýrské sítě

4 4.8. Průmysl Zacházení s odpady Těžba nerostných surovin a rašeliny Rekreace a turistika Vyhodnocení dosavadního plánu péče Seznam použitých zkratek Použitá literatura Přílohy 7.1. Textové přílohy č. 1 Výnos o zřízení CHKO Český kras č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Český kras č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 4 Charakteristika prvků ÚSES č. 5 Přehled průzkumů a výzkumů v CHKO Český kras č. 6 Model přirozené druhové skladby lesních porostů č. 7 Přehled rybníků a vodních nádrží v CHKO Český kras č. 8 Přehled bývalých rybníků a vodních nádrží v CHKO Český kras č. 9 Přehled vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod č.10 Výčet nemovitých kulturních památek 7.2. Mapové přílohy č. 1. Přehledová mapa č. 2. Zonace CHKO Český kras č. 3. MZCHÚ, památné stromy č. 4. Natura 2000 v CHKO Český kras č. 5. Krajinné prostory č. 6. Kategorizace lokalit se zástavbou č. 7. Vlastnictví lesů č. 8. Kategorie lesa č. 9. Hranice honiteb č.10. Krasové, skupiny, jeskyně č.11. Těžba nerostných surovin (CHLÚ,dobývací prostory) č.12. Turistické stezky č.13. ÚSES č.14. Správní členění 4

5 1. Identifikační údaje 1.1. Výnos (nařízení vlády) Chráněná krajinná oblast Český kras byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR pod čj /72-II/2 ze dne 12. dubna 1972 (viz příloha 1). Celková rozloha CHKO činí ha a v současnosti zaujímá část území dvou okresů (Beroun, Praha-západ) a část území obvodu Praha 5. Nejnižším bodem oblasti je hladina Berounky u Hlásné Třebaně (199 m n. m.) a nejvyšším bodem vrchol Bacín severovýchodně od obce Vinařice (499 m n. m.). Celkový počet dotčených katastrálních území činí 41 (viz příloha 2), z toho je 12 úplných katastrů a 29 katastrálních území je hranicí CHKO děleno. Tyto plochy spadají pod správu 37 obcí a dvou městských částí. Posláním chráněné krajinné oblasti je ochrana všech hodnot její krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních fenoménů a vytváření vyváženého životního prostředí. Český kras je především jedinečné území z hlediska světové geologie, stratigrafie siluru a devonu a výzkumu vývoje života v těchto obdobích historie Země. Je to rovněž největší vápencové území v Čechách se zachovalými rozsáhlými plochami společenstev skalních stepí, lesostepí a listnatých lesů s velmi bohatou přirozenou květenou a zvířenou. Pestrost přírody je zde výrazně ovlivněna říčním a krasovým fenoménem. Pro mnoho druhů rostlin a bezobratlých živočichů je Český kras jediným výskytištěm v Čechách Mezinárodní význam CHKO Český kras má světový a evropský význam zejména z geologického a paleontologického hlediska. Nachází se zde řada přirozených i člověkem vytvořených skalních odkryvů s význačnými stratigrafickými profily a paleontologickými nalezišti ze starších prvohor. Nejvýznamnější z nich je světový stratotyp hranice silur/devon na Klonku u Suchomast, vyhlášený v roce Význam CHKO Český kras z geologického hlediska je uveden v kapitole č V rámci vytváření soustavy Natura 2000 bylo na území CHKO Český kras vyhlášeno 7 evropsky významných lokalit. Ptačí oblast zde vyhlášena nebyla. Význam CHKO Český kras z hlediska vytváření soustavy Natura 2000 je uveden v kapitole č V roce 2000 byla Národní přírodní rezervace Karlštejn, ležící v CHKO Český kras, oceněna Diplomem Rady Evropy. 5

6 2. Charakteristika území 2.1. Geologie a geomorfologie Geologický podklad území Českého krasu tvoří převážně vápencová souvrství uložená v moři prvohorní pražské pánve. Jedná se dnes o elipsovité území, jehož delší osa sahá od Brandýsa nad Labem do Starého Plzence u Plzně. Mořská sedimentace probíhala nepřetržitě od ordoviku do středního devonu. V ordovickém útvaru se střídavě usazovaly písčité a jílovité sedimenty, které odpovídají střídání prostředí mělkého moře s bohatým přínosem úlomků z pevniny s obdobími klidnějšího ukládání v hlubším prostředí. V sedimentech nejvyššího ordoviku jsou uchovány nepřímé stopy po velkém kontinentálním zalednění jižní polokoule. Po celkovém oteplení ještě na konci ordoviku, při kterém roztály ledovce, došlo celosvětově ke zdvihu mořské hladiny a tím i k celkovému prohloubení moří. Začátkem siluru se usazovaly všude na světě kromě tropických oblastí černé břidlice s převažujícími vymřelými planktickými graptolity. Prakticky celosvětové rozšíření černých břidlic svědčí o celkově nízkém obsahu kyslíku v atmosféře (o % dnešní úrovně), které způsobilo, že vody moří hlubší než 100 m byly v té době prakticky bez kyslíku a nevhodné pro život. Od středního ordoviku se začal na geologické stavbě pražské pánve významně uplatňovat celosvětově unikátní podmořský bazaltový vulkanismus. V pražské pánvi byl v ordoviku v činnosti rozsáhlý komárovský vulkanický komplex a ve středním siluru vzniklo několik vulkanických center, z nichž nejvýznamnější bylo v oblasti dnešního Svatého Jana pod Skalou. Tato podmořská sopka vytvořila ve svrchním siluru ostrov, na kterém rostlo jedno z nejbohatších společenstev nejstarších suchozemských rostlin na světě. V okolí vulkanických center došlo k nápadnému změlčení moře, k velkému rozvoji bentických organismů - mlžů, hlavonožců, břichonožců, ramenonožců a korálů, a k usazování vápenců. V poněkud hlubších částech pánve, kde dosahovaly až ke dnu povrchové mořské proudy, došlo k rozvoji prostředí hlavonožcových vápenců, které jsou v pražské pánvi celosvětově nejvýznamnější. V nejhlubších částech pánve se zprvu usazovaly ještě černé břidlice, které ve svrchním siluru nahradily vápence, střídající se s vápnitými břidlicemi. Karbonátová sedimentace pokračovala ve střední části pánve bez přerušení prakticky až do středního devonu. Dočasně byla ve středním devonu několikrát zatlačena přínosem jílového až písčitého materiálu, který vedl k ukládání vápnitých a písčitých břidlic až pískovců. Během devonu se pražská pánev dostala následkem pohybu kontinentálních desek do rovníkové zóny, což umožnilo další bohatý rozvoj organismů v tropickém moři. Na některých vystupujících částech dna pánve vznikaly útesy tvořené z vápnitých řas, stromatopor a útesotvorných lilijic a osídlené především množstvím korálů, mechovek a ramenonožců. Koncem středního devonu moře ustoupilo a uloženiny byly v průběhu horotvorných pochodů následujícího variského vrásnění stlačeny do jednoduchých vrás jz sv. Zhruba v místech, kde dno pánve zaklesávalo v době sedimentace pod tíhou usazenin, došlo ke vzniku směrných přesmyků, podél kterých byly nasunuty starší vrstvy na mladší. Podobně vznikly i ojedinělé severo-jižní zlomy, které se uplatňovaly už v průběhu usazování sedimentů v pánvi. Po zvrásnění byla geologická stavba dále porušena četnými příčnými zlomy severozápadně jihovýchodního směru. Po těchto procesech bylo území dnešního Českého krasu po období asi 270 miliónů let souší a docházelo k postupnému zarovnávání variského horského reliéfu, k vytváření peneplénu paroviny. Až v nejmladším období druhohor ve svrchní křídě bylo toto území naposledy zalito mořem. Jeho usazeniny se zachovaly ve výplních některých povrchových krasových jevů a v souvislých částech pokryvů severně a severovýchodně od vlastní chráněné krajinné oblasti. V období třetihor pravděpodobně tekla přes území Českého krasu severozápadním směrem mohutná řeka, která se v prostoru dnešní Bíliny vlévala do podkrušnohorských pánví. Tato řeka zanechala v Českém krasu písčité a štěrkovité náplavy v oblasti Kosoře, Mořiny, Litně a v polesí Koda. Do tohoto období spadá rovněž počátek vzniku krasových jeskyní. 6

7 Během čtvrtohor se vyvinul reliéf do podoby, kterou známe dnes. Došlo k zahloubení řeky Berounky a jejích oboustranných přítoků a vzniku kaňonovitých údolí. Na dně těchto údolí pod krasovými prameny vznikaly a místy ještě vznikají travertinové kupy a kaskády. Český kras jako paleontologicky významné území proslavil již v 19. století původem francouzský badatel Joachim Barrande ( ), který především z této oblasti popsal několik tisíc druhů zkamenělin z mnoha dodnes klasických nalezišť ve svém 22 svazkovém díle Systême Silurien du Centre de la Bohême. Mezi nejznámější Barrandova naleziště patří Koněprusy, Lištice, Loděnice, Budňanská skála v Karlštejně, Lochkov a Radotínské údolí. Mnoho druhů zkamenělin trilobitů, tentakulitů, graptolitů, ostnokožců, mlžů, hlavonožců, ramenonožců, mechovek, korálů a dalších bylo poprvé popsáno právě podle nálezů z Českého krasu. Hojnost zkamenělin a nepřerušené ukládání sedimentů v ordoviku, siluru a v devonu učinily z Českého krasu rovněž významnou oblast z hlediska světové stratigrafie prvohor. Některé geologické odkryvy byly vyhlášeny jako globální hraniční stratotypy - standardy pro mezinárodní korelaci hranic geologických jednotek s celosvětovou platností. V roce 1972 na Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu byl na skalnatém svahu návrší Klonk u Suchomast vyhlášen globální stratotyp, se kterým se na celém světě srovnává hranice mezi prvohorními útvary silurem a devonem. Byl to vůbec první hraniční stratotyp dvou útvarů, který byl kdy vyhlášen. Tektonicky jen nepatrně porušené ordovické až středně devonské usazeniny ve středních Čechách, obsahující velké bohatství zkamenělin, mají mimořádný a celosvětový význam pro geologii a pro výzkum vývoje života v prvohorách. Proto byl Český kras společně s ordovickou částí pražské pánve navržen ještě před koncem tisíciletí Českým geologickým ústavem do seznamu konvence UNESCO o světovém dědictví. Převažujícím typem reliéfu je mírně zvlněná pahorkatina. Rozsáhlá denudační plošina ve výšce okolo 400 m n. m., která je o málo převyšována zaoblenými vrchy a krátkými hřbety, je proříznuta hlubokým kaňonovitým údolím Berounky. Krátké a málo vodnaté přítoky Berounky vytvořily údolí s nevyrovnaným spádem. Na silurské a devonské vápence jsou vázány četné formy krasového reliéfu. Krasové jevy zde nejsou sice tak početné a mohutně vyvinuté jako v Moravském krasu, ale přesto vtiskly krajině zvláštní ráz. Krasové procesy zde byly podstatně ovlivněny velkou pestrostí ve složení hornin. Rozvoji krasu bránil i nedostatek vody. Krasovění naopak usnadňovalo množství poruch, které se staly místem soustředění krasových vod a jejich korozního působení. Na poruchách a na jejich křížení se vytvářely vertikální dutiny i hluboko pod erozní bází danou úrovní Berounky. Přes nepříznivé faktory dané geologickými podmínkami jsou v Českém krasu na první pohled patrné charakteristické krasové formy. Jsou to především kaňon Berounky a hluboká údolí charakteru krasových roklí (údolí Kačáku, Císařská rokle, Kodská rokle, údolí Bubovického potoka a Karlického i Radotínského potoka). Vedle drobných škrapových polí a závrtů nechybí ani jeskyně a rozsáhlejší jeskynní systémy. Větších jeskyní je známo dodnes pouze několik, zato drobnějších dutin bylo objeveno přes 250. Nejznámější a nejvýznamnější je jeskynní systém Koněpruských jeskyní na Zlatém koni s celkovou délkou chodeb přes 2 km. V oblasti Koněprus jsou další četné jeskyně na území dnešní národní přírodní památky Kotýz. K nejznámějším z nich patří jeskyně Ve vratech, Jelínkův most, Děravá jeskyně a Kozí díry. Druhou oblastí intenzivnějšího zkrasovění je okolí Srbska, kde je vedle řady drobných dutin i známý jeskynní systém na Chlumu. K velkým jeskyním patří Barrandova jeskyně nad údolím Berounky a jeskyně Martina v národní přírodní rezervaci Koda. V jámovém lomu Čeřinka u Bubovic je nejhlubší známá jeskyně v Čechách jeskyně Arnoldka (111 m pod povrchem). Ačkoliv její dno leží 71 m pod úrovní Bubovického potoka, vzdáleného necelých 140 m, nenese známky zaplavování. Propadání povrchových vod do podzemní krasové cirkulace se děje dnes vzácně na několika málo místech a v malém rozsahu v údolí Bubovického potoka, Propadlých vod, v Tetínské rokli a v Císařské rokli. Je zde několik krasových vývěrů. Největší je Kodská vyvěračka, známá je Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou a Měňanská vyvěračka. Na vývěrech krasových vod dochází k tvorbě sladkovodních vápenců - pěnovců. K té stále dochází 7

8 v Císařské rokli, v Kodské rokli, v údolí Bubovického potoka i u krasového vývěru v Nesvačilech Pedologie Půdní poměry oblasti jsou pestré. Klimazonálně patří území k oblasti s hnědozemním půdotvorným procesem. Vliv matečné horniny jako půdotvorného činitele je velmi silný. Na vápencích vznikají jednak rendziny nebo vápnité hnědozemě, vyskytují se i zbytky fosilních půd vzniklých v tropickém třetihorním podnebí terra rosa. Na říčních terasách jsou podzoly a na kyselých horninách (břidlice, křemence) hnědý ranker až málo vyvinuté hnědozemě. V omezeném rozsahu se vyskytují gleje Klimatologie Jádro Českého krasu i jeho západní část patří do oblasti mírně teplé, mírně suché s mírnou zimou, severovýchodní pražská část náleží do teplé a suché oblasti. Průměrná roční teplota činí 8 9 C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 530 mm. Srážkové maximum připadá na červenec. V zimních měsících jsou srážky minimální, sněhová pokrývka je nízká a vytrvává jen krátce. Díky pestrosti terénu a charakteru rostlinného pokryvu se zde výrazně uplatňují mikroklimatické vlivy Hydrologie Páteř krajiny tvoří řeka Berounka a její přítoky. Hydrogeologická prozkoumanost oblasti je nerovnoměrná, většina vrtů se používá účelově k získání pitné vody a provádí se blízko území její spotřeby. Specifický odtok všech povrchových toků CHKO se pohybuje v rozmezí 1,4 2,2 l/s km 2 a objemový součinitel ročního odtoku představuje 9 12 % ročních vzdušných srážek. Z toho vyplývá, že na ztráty připadá % a zbytek je průměr odtoku. Část srážkové vody je tedy infiltrována do půdy, odtéká do nespojité puklinové krasové zvodně podzemních vod, které jsou odvodňovány Berounkou. Celkový odtok z území Českého krasu je tedy zhruba 3,9 l/s km 2 a výpar činí 77 % ročních srážek. Z hlediska dlouhodobého specifického odtoku je CHKO klasifikována jako oblast se zvýšeným odtokem podzemních vod Flóra a vegetace Z botanického hlediska celé území CHKO spadá do samostatného fytogeografického okresu Český kras. Složení květeny a vegetace zde bylo a je ovlivněno pestrým geologickým (převážně vápencovým) podkladem, specifickou geomorfologií krajiny, sousedstvím teplejších a sušších regionů xerotermní květenné oblasti a v neposlední řadě i lidskou činností a osídlením. Krasový fenomén souvisí se zvláštním zvětráváním vápenců a jejich jednostranným chemismem stejně jako se specifickým vývojem půd. Říční fenomén Berounky a jejích větších přítoků zvyšuje celkovou stanovištní pestrost a znásobuje účinek krasového fenoménu. Pro oblast je charakteristický výskyt jednak teplomilných a suchomilných submediteránních druhů rostlin, jednak druhů středoevropské lesní květeny. Prolínání těchto dvou nejvýznačnějších různorodých prvků je umožněno tím, že denudací byly obnaženy tvary, které vznikly při dávném variském vrásnění. Na některých místech jsou totiž vrstvy vápenců, které původně sedimentovaly ve vodorovné poloze, skloněny v úhlu kolem 30º 8

9 k jihu. Na takových lokalitách se kombinují dva faktory: velice mělký půdní profil, tvořený pouze primitivní protorendzinou, protože vytvořené půdní částice neustále sklouzávají po hladkých vápencových plotnách, a velice teplé mikroklima na příznivě skloněném jižním svahu, který absorbuje sluneční záření, dopadající po velkou část roku kolmo na tento úklon svahu. Za těchto podmínek se nemohou trvale uchytit dřeviny středoevropského listnatého lesa a vzniká zde přirozené, ekologicky podmíněné bezlesí. Hovoříme proto o xerotermní hranici lesa. To umožnilo existenci řady reliktních stanovišť skalních stepí, xerotermních trávníků a lesostepí, které mozaikovitě zpestřují mírně zvlněnou krajinu habrových doubrav. S výjimkou nevýznamných a menších nalezišť v rámci křídové tabule je Český kras jediným větším územím v České kotlině, na němž jsou v úplných vývojových sériích a ekologických řadách vyvinuta společenstva světlomilných xerofilních rostlin. Několik desítek zdejších rostlinných druhů dnes náleží v rámci České republiky k ohroženým až kriticky ohroženým. Rostou zde druhy fytogeograficky významné s hraničním rozšířením v Českém krasu, jako čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a zimostrázek alpský (Polygaloides chamaebuxus). Vyskytují se tu i druhy význačné svým reliktním rozšířením, např. rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) v rezervaci Karlštejn, na Herinkách lipnice bádenská (Poa badensis), na více lokalitách včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), kavyl tenkolistý (Stipa stenophylla), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) a řada dalších. V šípákových doubravách a na skalních stepích tu roste apomiktický jeřáb krasový (Sorbus eximia), endemit Českého krasu. K nejzajímavějším společenstvům patří šípákové doubravy s dřínem. Tvoří rozvolněné, většinou zakrslé porosty na velmi mělkých půdách vápenců. Kromě dubu pýřitého (Quercus pubescens) v nich roste řada dřevin převážně keřového vzrůstu, jako jsou jeřáb muk (Sorbus aria), jeřáb břek (S. torminalis), dřín (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanguinea), hlohy (Crataegus spp.), růže (Rosa spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a další. Bohatý je i výskyt bylin a trav často velmi nápadných, jako např. třemdava bílá (Dictamnus albus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hrachor chlumní (Lathyrus lacteus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), vstavač nachový (Orchis purpurea), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), oman srstnatý (Inula hirta), prvosenka jarní (Primula veris), hadí mord nachový, lněnka bavorská (Thesium bavaricum) a mnoho jiných. Na šípákové doubravy navazují na plošinách s odvápněnou půdou, často fosilní tzv. terra fusca, mochnové doubravy s acidofilními druhy jako např. kostřava ovčí (Festuca ovina) a souborem druhů, které indikují jílovité nepropustné půdy, jako je mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale) apod. Z přirozených lesních společenstev jsou nejrozšířenější habrové doubravy s výskytem četných vzácnějších druhů rostlin, jako je např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (C. ensifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). V rezervaci Karlštejn a v Karlickém údolí se v nepočetných populacích vyskytuje i zvonovec lilioliostý (Adenophora liliifolia). V komplexu vrchů Mramor a Šamor roste na jediné lokalitě vstavač mužský (Orchis mascula). Lokálně se na vhodných lokalitách vyskytuje silně ohrožený kruštík růžkatý (Epipactis muelleri) a ohrožený kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), jako např. v připravovaném chráněném území Na Voskopě. Plošně mnohem menší jsou zbytky vápnomilných bučin s charakteristickým výskytem okrotice červené (Cephalanthera rubra). Jde o lesy velké vědecké hodnoty, protože buk v nich dosahuje nejnižšího přirozeného rozšíření ve středních Čechách. Na strmých svazích s hrubou pohyblivou sutí rostou javory mléč a klen (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), v podrostu líska (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra), meruzalka srstka (Ribes uva-crispa) a významný 9

10 druh sutí meruzalka alpská (Ribes alpinum). Na tyto suťové svahy často navazují dna roklí, kde převládá javor klen a javor mléč s lípou malolistou a někdy s vtroušeným bukem. Nápadný je v nich především jarní aspekt v podrostu s dymnivkami (Corydalis cava, C. intermedia, C. solida), jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis), orsejem jarním (Ficaria bulbifera), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), pitulníkem žlutým (Galeobdolon luteum), vzácněji s omějem vlčím (Aconitum vulparia). Ojediněle se tu vyskytuje oměj pestrý, Aconitum variegatum (mezi Hostímí a Sv. Janem) a zapalice žluťuchovitá, Isopyrum thalictroides (na Voškově). Pozoruhodný je výskyt druhů květeny skal a skalních stepí ve dvou extrémních podobách, jednak květeny osluněných vápencových a diabasových skal a skalních stupňů s nevyvinutými půdami, jednak květeny stinných vápencových skalnatých srázů. Strmé, především k jihu exponované skalní stěny hostí z nápadných a dnes většinou ohrožených druhů, např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii), tařici skalní (Aurinia saxatilis), devaterníček šedý (Rhodax canus), včelník rakouský, vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), lociku vytrvalou (Lactuca perennis), svízel sivý (Galium glaucum), sesel sivý (Seseli osseum) a další. Vlhčí a stinné vápencové stěny a srázy poskytly útočiště druhům s optimem rozšíření v evropských horách. Pro tato společenstva je charakteristický výskyt pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans), lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata), lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea), dvojštítku hladkoplodého (Biscutella laevigata), zimostrázku alpského a hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus). Druhově bohatá společenstva pěchavy vápnomilné s devaterníčkem šedým a penízkem horským (Thlaspi montanum) nebo společenstva kostřavy walliské (Festuca valesiaca) na hlubších rendzinových půdách mají své klasické lokality v dnešní národní přírodní rezervaci Karlštejn. Vzhledem k propustným horninám a půdám se v Českém krasu nevyvinula rozsáhlejší mokřadní společenstva. Pouze podél řeky Berounky rostou pobřežní společenstva s lesknicí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a stále se rozrůstající porosty vrb, převážně stromových vrb křehkých a vrb bílých. Podél některých širších údolí kultivovaných potoků, např. v Radotínském údolí vznikly kosením blatouchové louky, které bez péče zarůstají vysokými bylinami. Vedle cévnatých rostlin je Český kras známý především výskytem řady druhů hub. Travinné xerothermní porosty jsou význačné výskytem četných druhů břichatkovitých hub, porosty lesostepí a teplomilné doubravy výskytem lanýžů, některých hub smržovitých i mnoha druhů žampiónů a bedel. Mezi jinými druhy tu lze nezřídka nalézt například ohrožený hřib satan (Boletus satanas). Suťové lesy a bučiny naproti tomu charakterizuje množství dřevních hub. Zajímavé jsou i výskyty řas, lišejníků a především vápnomilných mechorostů. Bryoflóra území vzhledem k pestrosti stanovišť i vzhledem k obecně větší druhové bohatosti mechorostů na vápencovém podkladě činí kolem 337 druhů (60 játrovek, 2 hlevíky a 275 mechů). Z tohoto počtu patří téměř čtvrtina mezi ohrožené druhy, jako je např. klaminka tupolistá (Anomodon rugelii), krondlovka zelená (Fissidens viridulus), děrkavka tlustožeberná (Grimmia teretinervis), zobanitka směstnaná (Rhynchostegium confertum) a kápěnka (Seligeria calcarea). Na výslunných skalách a stepích jsou často zastoupeny druhy submediteránní, jako např. mozolka vonná (Mannia fragrans), třásnatka šupinatá (Crossidium squamiferum), pározub bledožlutý (Didymodon luridus), krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum), děrkavka istrijská (Grimmia tergestina), bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa) nebo termovka hustá (Weissia condensa). Na zastíněných skalách a sutích se mezi jinými nacházejí i ohrožené druhy vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum), podhořanka lesklá (Porella arboris-vitae), klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), pározub zprohýbaný (Didymodon sinuosus), trněnka tlustožeberná (Eurhynchium crassinervium), trněnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum), krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius), úzkolistec štíhlý (Rhynchostegiella tenella). Zajímavým fenoménem jsou společenstva travertinových kaskád, kde se mechorosty podílejí jako živá složka na jejich stavbě. Nacházíme zde druhy jako 10

11 hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum). Pro svou pestrost a ojedinělost byl Český kras odedávna klasickým místem rozvíjejícího se botanického výzkumu. Byla zde například pro vědu popsána řada nových rostlinných druhů. Z vyšších rostlin jsou to např. rozrazil zubatý (Veronica dentata) a kavyl Ivanův (Stipa joannis). V první polovině 20. století se Český kras stal u nás kolébkou rostlinné sociologie. Studie přírodních poměrů Velké hory, organizovaná ve 40. letech J. Klikou, byla první kolektivní studií přírodovědců různých oborů v Čechách. Ve druhé polovině 20. století zde byla mimo jiné uskutečněna i rozsáhlá studie sukcesního zarůstání opuštěných polí, organizovaná týmem geobotaniků Karlovy univerzity v Praze. Přes značné množství nashromážděných poznatků však ucelené a kritické zpracování květeny i vegetace dosud chybí Fauna Český kras zahrnuje území tvořené převážně prvohorními usazeninami s četnými krasovými jevy. Díky erozní činnosti Berounky a jejích přítoků, jejichž údolí mají kaňonovitý ráz, se zde vytvořil velmi pestrý a členitý reliéf s množstvím rozmanitých biotopů. Kromě zemědělské krajiny převažují společenstva listnatých lesů (dubové háje s bohatě rozvinutým bylinným patrem či rozvolněné šípákové doubravy na suchých jižně orientovaných stráních) a stepní společenstva, významné jsou také organismy vázané na kras. Mokřady a vodní biotopy tvoří plošně jen malý zlomek rozlohy CHKO Český kras, jejich krajinotvorný význam je však nesporný. Rozmanitost zdejší přírody má původ také v lidské činnosti (např. intenzivní pastva nebo rozptýlené dobývání kamene). Bez zásahu člověka by většinu území pravděpodobně tvořily druhově chudé, převážně bukové lesy. Ve fauně Českého krasu tedy převažují druhy lesní a stepní. Celkově je zde chudá zvířena vodní a mokřadní. Ze savců zde můžeme potkat např. jezevce lesního (Meles meles), lišku obecnou (Vulpes vulpes) či kunu skalní (Martes foina). Velkou vzácností je původní populace sysla obecného (Spermophilus citellus) u Loděnic. Mezi drobnými zemními savci, hmyzožravci a hlodavci jsou zastoupeni všechny běžné lesní, polní a synyntropní druhy. Významný nález byl učiněn v devadesátých letech minulého století: v nivě Karlického potoka a Kačáku byl chycen hraboš mokřadní (Microtus agrestis). Tento druh je považován za chladnomilný prvek české fauny, glaciální relikt, což je pro jinak teplomilnou faunu Českého krasu významný objev. Bohatý je ve zdejším krase výskyt letounů. Již téměř 40 let je intenzivně sledována fauna netopýrů na zimovištích, v poslední době i v letních úkrytech. Bylo zde zjištěno 20 druhů letounů, mezi nejvzácnější nálezy patří vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum, jeden exemplář v 50. letech). Zimoviště v jeskyních a štolách Českého krasu jsou nejvýznamnější ve středních Čechách. V poslední době se v Českém krase značně rozšířilo divoké prase (Sus scrofa), z nepůvodních druhů se vyskytuje daněk skvrnitý (Dama dama), muflon (Ovis musimon), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a podél řek se šířící norek americký (Mustela vision). Ptačí fauna je díky bohatým hnízdním příležitostem početnější než v sousedních oblastech. Ptáci jsou zastoupeni běžnými druhy lesní (nikoliv horské) a parkové krajiny, důležité jsou druhy skalní a stepní (za zmínku stojí každoroční zimní výskyt zedníčka skalního). Na vodní ptactvo je CHKO Český kras chudá. Do roku 1999 byly v CHKO Český kras pozorovány 184 druhy ptáků, z toho 125 druhů v CHKO prokazatelně hnízdilo. Zajímavou skupinou jsou plazi a obojživelníci, jejichž výskyt odpovídá poměrům teplé zemědělské krajiny. V Českém krasu se i přes silné znečištění vod vyskytuje mlok skvrnitý, 3 druhy čolků a 7-8 druhů žab. Kromě ještěrky obecné (Lacerta agilis) se v území 11

12 s nevápencovým podkladem vzácně vyskytuje i ještěrka zelená (Lacerta viridis). Její výskyt představuje z biogeografického hlediska propojení mezi známým rozšířením na Křivoklátsku a ve středním Povltaví. Významný je i řídký, ale víceméně plošný výskyt užovky hladké (Coronella austriaca). Rybí fauna je poměrně bohatá na původní druhy především na potoce Kačáku. V roce 1989 bylo při odlovu elektrickým agregátem pod Hostimí zjištěno 9 druhů ryb, mezi nimi i úhoř říční (Anguilla anguilla) a vranka obecná (Cottus gobio). V řece Berounce bylo zaznamenáno přes 40 druhů ryb, mnohé z nich sem však byly vysazeny. Velmi bohatá je fauna bezobratlých, i když mnoho skupin je dosud nedostatečně prozkoumáno. Dobře prostudované skupiny (měkkýši, motýli, některé čeledi brouků) dokazují složením svého druhového spektra výjimečnost oblasti. Mnohé teplomilné druhy zde dosahují hraničních bodů svého rozšíření a některé druhy tu mají i jediné známé výskyty na území České republiky. Pokud jde o hmyz, objevují se zde význačné druhy lesostepní a druhy xerotermních trávníků a skalních stepí s bohatou květenou. Jde o teplomilné a suchomilné druhy rozšířené jinak hlavně v jižní a jihovýchodné Evropě. Mnohé skupiny hmyzu jsou zde vázány na specifická stanoviště, např. na kamenité sutě, vápencové skály, větší množství lesní opadanky, ztrouchnivělé dřevo apod. Do této skupiny patří mimo jiné i draví brouci, např. střevlíkovití a drabčíkovití. Tradici má v Českém krasu průzkum motýlů. Podle současných znalostí jde o mimořádně bohaté území, z něhož je doposud známo přes 1800 motýlích druhů. Vedle mnoha nenápadných a často obtížně rozlišitelných druhů zde žijí i velcí a nápadní motýli, jako otakárci, batolci, martináči, bělopásci a další. Ještě před několika lety se tu na více lokalitách vyskytoval i celorepublikově ustupující okáč skalní (Chazara briseis), který byl v roce 2004 potvrzen pouze na skalních stepích Kotýzu a dnes je již pravděpodobně vyhynulý. Zvlášť úzký vztah k vápencovému podkladu mají měkkýši. Vedle hojného hlemýždě zahradního (Helix pomatia) a nápadně zbarvené páskovky žíhané (Cepaea vindobonensis) se zde vyskytuje více než 100 většinou drobných a nenápadných druhů, včetně endemitů (kuželovka skalní /Pyramidula pusilla/, ovsenka skalní /Chondrina avenacea/, vřetenka lesklá /Bulgarica nitidosa/) Vývoj osídlení Zhruba před lety do míst, kterým říkáme Český kras, poprvé zavítal tehdejší typ člověka. Tím okamžikem začala dlouhá a od 5. tisíciletí před Kr. nepřetržitá přítomnost lidí nejen v tomto prostoru, ale i v jeho bezprostředním okolí. Člověk započal využívat bohatosti zdejší krajiny pro lov, sběračství a od mladší doby kamenné navíc ještě pro pastevectví a zemědělství. S rozvojem a změnami ve společnosti začalo docházet k čím dál většímu ovlivňování vývoje přírody a krajiny. V obdobích, kdy byla budována hradiště a rozšířila se výroba kovů (především bronzu a později také železa) docházelo k postupnému (a od střední doby bronzové po časný latén k prudkému) odlesňování. Otevřené bezlesé plochy byly využívány k chovu ovcí a koz, zakládání dalších osad a polí. Z hlediska archeologického jde o desítky lokalit, často ležící uvnitř rezervací v rámci CHKO, s celorepublikovým nebo i evropským významem. Specifikem tohoto prostoru je využívání četných jeskyní (zkoumaných převážně paleontology a speleology) v různých obdobích od paleolitu až po středověk. Mezi významné archeologické lokality patří nejvyšší bod Českého krasu vrch Bacín severně od obce Vinařice, kde byly v krasových puklinách uskutečněny nálezy středního paleolitu, mezolitu, kultury se šňůrovou keramikou, pozdní doby bronzové a zjištěny lidské kosti provázené nálezy keramiky starší doby železné. Na volné ploše pod širým nebem tu bylo zjištěno několikanásobné využívání od pravěku do současnosti. Jinou významnou lokalitou je hradiště na vrchu Střevíc v nadmořské výšce m. Valové opevnění na jižní straně je dochováno v remízku a v lese ve formě volně spadaných kamenů. 12

13 Další skupina nálezů je známa z intravilánu obce Korna, kde jsou nálezy z mladší doby bronzové a středověku (tvrz), z katastru obce Koněprus (pozdní bronz), z Kosoře (osídlení kulturou lineární keramiky, mladého a pozdního bronzu, laténu). V prvních stoletích našeho letopočtu osídlení z dosud neobjasněných důvodů dočasně ustoupilo. Další doklady osídlení Českého krasu jsou uvnitř historických jader obcí, kdy písemné zmínky pocházejí převážně z 11. a 12. století. Na počátku historické doby patřilo zalesněné a málo osídlené území k rozsáhlé lovecké oblasti českých knížat. Jedním z jeho správních středisek byl přemyslovský hrad Tetín, ze kterého se dochovaly do dnešní doby jen pozdější kostely uprostřed bývalého valového opevnění. Dnes na území CHKO žije asi 9000 trvale bydlících obyvatel. Oblast je z hlediska regionálních vztahů vázaná na hlavní město Prahu, které tvoří její východní hranici. Území má venkovský charakter. Mezi zdejší významné kulturní památky patří klášterní soubor ve Svatém Janu pod Skalou, který připomíná nejstaršího poustevníka v Čechách, sv. Ivana. Výsostné postavení v krajině Českého krasu má hrad Karlštejn, který patří ke světovým uměleckým památkám a je rovněž vyhledávanou turistickou atrakcí. 13

14 3. Ochrana přírody 3.1. Předmět ochrany CHKO Předmět ochrany CHKO je obecně definován ve zřizovacím výnosu, kde je uvedeno poslání oblasti: Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. Předmětem ochrany jsou všechny hodnoty krajiny a její vzhled, zastoupené přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné či regionálně významné druhy rostlin a živočichů. K typickým hodnotám krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně podzemních prostor, síť vodních toků a rozmístění vodních ploch, rozvržení a využití lesních a zemědělských pozemků, rozmístění a urbanistická skladba sídel, architektonické památky a stavby lidového rázu. Předmětem ochrany je dále charakteristická vegetace s významným podílem přírodě blízkých a polopřirozených lesních, skalních, stepních a lučních ekosystémů, vázaných na krasový a pahorkatinný reliéf, včetně druhů rostlin a živočichů pro uvedené ekosystémy charakteristických, chráněných či regionálně vzácných Zonace CHKO Podle ustanovení 25 odstavce 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon o ochraně přírody), se: hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Základní ochranné podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v 26 zákona o ochraně přírody a krajiny. V CHKO Český kras byly dle kritérií přírodních hodnot k bližšímu určení způsobu ochrany přírody vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Je vylišeno 137 segmentů zón (I. zóna 20, II. zóna 82, III. zóna 33, IV. zóna 2 segmenty). Hranice zón jsou vedeny po jasně vylišitelných liniích v terénu, ale ne vždy po hranicích parcel. Vymezení zón je zakresleno v základních mapách v měřítku 1: a uloženo na Správě CHKO Český kras. Zonace CHKO Český kras byla schválena dne Ministerstvem životního prostředí ČR protokolem pod č. j. OOP/2162/95 a nebyla dosud měněna. Zonace CHKO Český kras je zakreslena v mapové příloze č. 2. Tab. č. 1: Zastoupení jednotlivých zón v CHKO Český kras (dle GIS) I. zóna (ha) % II. zóna (ha) % III. zóna (ha) % IV. zóna (ha) % Celkem (ha) % PUPFL , , ,9 0 0, ,3 Mimo PUPFL 563 4, , , , ,7 Celkem , , , , I. zóna Do I. zóny CHKO jsou zařazeny přírodě blízké ekosystémy udržované v žádoucím stavu vhodným managementem. Převážně se jedná o přírodě blízké lesní ekosystémy, dále o 14

15 skalní a stepní, částečně i luční ekosystémy s výskytem zvláště chráněných druhů. Jedná se zejména o zvláště chráněná území nebo jejich návrhy a nejhodnotnější části nadregionálního a regionálního ÚSES. II. zóna Do II. zóny je zařazena převážná část lesních porostů mimo MZCHÚ, částečně pozměněné lesní porosty při okrajích větších komplexů a mozaika lesních ekosystémů pozměněných a přírodě blízkých zvláště ve východní části CHKO. Dále jsou zařazeny ucelené extenzivní polopřirozené louky a pastviny s vyšší druhovou rozmanitostí často s výskytem zvláště chráněných druhů organismů. Spíše výjimečně se vyskytuje rozptýlená nebo jednotlivá zástavba (zejména chatové osady) a některé malé obce (např. Solopisky, Hostim). III. zóna Do III. zóny jsou zařazeny člověkem pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky využívané. Ve III. zóně převládá zemědělská krajina, s ornou půdou, méně s loukami či pastvinami. Do této zóny jsou zařazeny také téměř všechny obce a plošně významné lomy. Lesy se ve III. zóně téměř nevyskytují, přítomny jsou jen plošně nevýznamné remízy v zemědělských pozemcích. IV. zóna Do IV. zóny jsou zařazeny pouze 2 segmenty, část soustředěné zástavby v Hlásné Třebani a velké souvislé plochy zemědělských pozemků s rozvíjející se zástavbou na sever od Třebotova. Zonace v Českém krasu byla navržena tak, aby jednotlivé zóny (zejména první a třetí) tvořily větší, pokud možno souvislé celky. Druhá zóna pak tvoří mnohde rozšířené ochranné pásmo MZCHÚ. Schválená zonace CHKO z roku 1995 vyhovuje potřebám ochrany nejcennějších území a uplatněné principy vymezení zón CHKO s výjimkou IV. zóny zůstávají. V zonaci by bylo vhodné a z hlediska Správy CHKO Český kras i žádoucí provést poměrně významné metodické změny (zejména vylišení IV. zóny v některých obcích nebo jejich částech, částečně i změny ve vymezení I. a II. zóny v dobývacích prostorech), ale současný způsob projednávání zonace (dle platné legislativy) brání provedení dílčích změn. Změny by se projevily lokálně, celkový rozsah I. a II. zóny by se významně neměnil a posun by nastal hlavně v počtu a velikosti segmentů IV. zóny (významné zvětšení IV. zóny). Potřeba ochrany EVL se nedostává do střetu se stávající zonací, všechny EVL (s výjimkou EVL Štoly Velké Ameriky) jsou téměř zcela na území I. zóny CHKO (okrajové části ve II. zóně a malé výběžky i ve III. zóně). Přesto by bylo žádoucí sjednotit zonaci a vymezení EVL a dosáhnout stavu, že všechny EVL (s výjimkou EVL Štoly Velké Ameriky) budou plně v I. zóně Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO Český kras je vyhlášeno celkem 19 zvláště chráněných území. Z toho jsou 2 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 2046 ha, 4 jsou v kategorii národní přírodní památka na celkové ploše 88 ha, 8 je v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 468 ha a 5 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 31 ha. Celková plocha zvláště chráněných území v CHKO je 2633 ha, tj. cca 20 % plochy CHKO. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č

16 NPR Karlštejn Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury č /55 - IX. z , Výnos Ministerstva kultury ČSR č /88-SÚOP z Výměra: 1547 ha Katastrální území: Bubovice, Budňany, Hlásná Třebaň, Hostim, Mořina, Srbsko u Berouna, Svatý Jan pod Skalou Předmět ochrany: Nejtypičtější a nejrozsáhlejší ukázka přírody Českého krasu Plán péče s platností zpracovala Správa CHKO Český kras, schválen MŽP v roce 2006 pod č. j /ENV/ /620/06. Geodetické zaměření: ano Zápis do katastru nemovitostí: ne Zřizovací výnos neobsahuje seznam pozemků ale pouze odkaz na mapy, které se pravděpodobně nedochovaly, a povšechný popis průběhu hranice. NPR Koda Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění č /52-IV/5 z , Výnos Ministerstva kultury ČSR č /88-SÚOP z Výměra: 499,08 ha Katastrální území: Korno, Srbsko u Karlštejna, Tetín, Tobolka Předmět ochrany: Kaňonovité údolí se stepními a hajními porosty a pěnovcovými kaskádami Plán péče s platností zpracoval Doc. Švihla a kol. (Správa CHKO Český kras), schválen MŽP pod č. j /01-OOP/6201/01 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne Zřizovací výnos má značné nepřesnosti a nedostatky ve výčtu pozemků. NPP Zlatý kůň Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č /72 z Výměra: 37,06 ha Katastrální území: Koněprusy Předmět ochrany: Soustava krápníkových jeskyň s fosiliemi a zbytkem penězokazecké dílny Plán péče s platností zpracoval Mlejnek a kol., schválen MŽP pod č. j /03-620/5649/03 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Černé rokle Vyhlášení: Vyhláška KNV Středočeského kraje č. 262 z Výměra: 12,87 ha Katastrální území: Kosoř, Radotín Předmět ochrany: Konkordantní uložení hraničních vrstev mezi silurem a devonem Plán péče s platností zpracoval Mgr. Samek a kol., schválen MŽP v roce 2005 pod č. j. MŽP/29211/0-620/4686/04. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne NPP Klonk Vyhlášení: Usnesení KNV Středočeského kraje č. 32 z Výměra: 8,91 ha Katastrální území: Suchomasty Předmět ochrany: Klasická lokalita Barrandienu, světově uznávané rozhraní siluru a devonu Plán péče s platností zpracoval Ing. Matějka, schválen MŽP v roce 2006 pod č. j /ENV/ /620/06 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne 16

17 NPP Kotýz Vyhlášení: Vyhláška ONV Beroun z Výměra: 31,00 ha Katastrální území: Koněprusy, Tmaň Předmět ochrany: Vápencový ostroh s krasovými jevy a skalní stepí Plán péče s platností zpracoval Ing. Šamonil a kol. (Správa CHKO Český kras), schválen MŽP v roce 2005 pod č. j. MŽP/26792/04-620/4299/04. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne Obr. 1: NPP Kotýz PR Karlické údolí Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR /72 z Výměra: 214,11 ha Katastrální území: Mořinka, Dobřichovice, Vonoklasy Předmět ochrany: Hluboké údolí s lesními, lesostepními a stepními společenstvy Plán péče s platností zpracoval Raušová a kol. (Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o.), schválen Správou CHKO Český kras v roce 2002 pod č.j. 0300/02. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Radotínské údolí Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury č /75 z Výměra: 107,16 ha Katastrální území: Radotín, Zadní Kopanina, Kosoř Předmět ochrany: Krasové území s pestrými společenstvy stepí a lesostepí Plán péče s platností zpracoval RNDr. Vacek, schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 500/

18 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne Skutečná výměra dle plánů nesouhlasí s výměrou uvedenou ve zřizovacím výnosu (130,2346 ha). PR Staňkovka Vyhlášení: Vyhláška Národního výboru hl. m. Prahy č. 5/1988 z Výměra: 44,47 ha Katastrální území: Radotín Předmět ochrany: Zbytek dubového porostu s teplomilnou flórou Plán péče s platností zpracoval Ing. Šamonil a kol. (Správa CHKO Český kras), schválen Správou CHKO Český kras v roce 2002 pod č.j. 2423/02. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Voškov Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č /72 z Výměra: 29,88 ha Katastrální území: Běleč, Karlštejn-Poučník Předmět ochrany: Bučiny a suťové porosty s bohatým bylinným patrem Plán péče s platností zpracoval Ing. Šamonil a kol. (Správa CHKO Český kras), schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 715/03 Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Kulivá hora Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č /72 z Výměra: 22,23 ha Katastrální území: Třebotov Předmět ochrany: Významná lesní a rostlinná společenstva Českého krasu Plán péče s platností zpracoval Ing. Šamonil a kol. (Správa CHKO Český kras), schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. - (dne )... Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Kobyla Vyhlášení: Usnesení ONV Beroun č. 61/66 z , vyhláška Správy CHKO Český kras z Výměra: 19,63 ha Katastrální území: Koněprusy, Keňany, Suchomasty Předmět ochrany: Geologicky významný odkryv Očkovského přesmyku, jeskyně s paleontologickými nálezy, stepní a lesostepní vegetace na karbonátových horninách Plán péče zpracoval Ing. Vladimír Švihla a kol., schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. ( ) neodpovídá platné metodice. Geodetické zaměření: ano (s navrženou úpravou hranice a vymezením ochr. pásma) Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Tetínské skály Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č /74 z Výměra: 16,1 ha Katastrální území: Tetín u Berouna Předmět ochrany: Krasový fenomén se zbytky skalních perialpinských stepí na skalních stěnách v údolí Berounky Plán péče s platností zpracoval Ing. Matějka, schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 690/03. 18

19 Geodetické zaměření:ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PR Klapice Vyhlášení: Vyhláška Národního výboru hl. m. Prahy č. 5/1988 z Výměra: 16,17 ha Katastrální území: Radotín Předmět ochrany: Stráň s teplomilnou doubravou, šipákem a bohatým bylinným patrem Plán péče s platností zpracoval Mgr. Samek, Ing. Šamonil, schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 691/03. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Krásná stráň Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Český kras z Výměra: 20,2 ha Katastrální území: Karlík Předmět ochrany: Cenná lokalita s unikátní stepní a lesostepní vegetací s výskytem dřínových doubrav na svazích suchých, teplých oblastí jižní části Českého krasu, kde se vyskytují zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. Plán péče s platností zpracoval Raušová a kol. (Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o.), schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 501/02. Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Špičatý vrch Barrandovy jámy Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č /70-II/2 z Výměra: 2,70 ha Katastrální území: Loděnice u Berouna Předmět ochrany: Významná lokalita zkamenělin Plán péče s platností zpracoval Ing. Matějka, je v připomínkovém řízení Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Lom Kozolupy Vyhlášení: Usnesení KNV Středočeského kraje č. 83 z Výměra: 2,00 ha Katastrální území: Kozolupy Předmět ochrany: Významná paleontologická lokalita Plán péče s platností zpracoval Ing. Matějka, je v připomínkovém řízení Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Hvížďalka Vyhlášení: Vyhláška Národního výboru hl. m. Prahy č. 5/1988 z Výměra: 1,31 ha Katastrální území: Radotín Předmět ochrany: Opěrný geologický profil hranice ludlow-přídol, klasické naleziště zkamenělin hlavonožců Plán péče s platností zpracoval Ing. Matějka, je v připomínkovém řízení Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne PP Zmrzlík (leží v CHKO jen menší částí) Vyhlášení: Vyhláška Národního výboru hl. m. Prahy č. 5/1988 z

20 Výměra: 16,35 ha, z toho v CHKO Český kras 4,0 ha. Katastrální území: Radotín, Zadní Kopanina Předmět ochrany: Zbytek staré zemědělské krajiny s mozaikou pastvin, zalesněných roklí a mokřadů Plán péče není (zajišťuje Magistrát HLMP) Geodetické zaměření: ne Zápis do katastru nemovitostí: ne Počet MZCHÚ v CHKO Český kras je poměrně vysoký, jejich celková výměra (více než 2600 ha) je významná a podílem 20 % na výměře CHKO patří k jedné z nejvyšších v rámci všech CHKO. Většina MZCHÚ byla vyhlášena již poměrně dávno, v posledních deseti letech se podařilo vyhlásit jen PP Krásná stráň. Počet MZCHÚ není v CHKO úplně uzavřený, dlouhodobě je v jednání vyhlášení PR Na Voskopě a PP Syslí louky. Problémem, na který bude třeba soustředit pozornost, jsou závažné nedostaky ve zřizovacích výnosech starších MZCHÚ, zejména v NPR Karlštejn a NPR Koda. V jednání je celková změna zřizovacícho předpisu NPR Karlštejn (dle schváleného plánu péče) zahrnující i změny vymezení NPR a připravuje se návrh nového vymezení NPR Koda. Správou CHKO dříve připravovaný návrh (Vanovické skály) bude řešen při změně vyhlašovacího předpisu jako rozšíření NPR Koda, neboť je územím navazujícím na tuto NPR. Nové zaměření a dle jeho výsledků i nové vyhlášení podle současných požadavků (pomocí seznamu souřadnic lomových bodů v systému S-JTSK) potřebuje i většina ostatních (hlavně starších MZCHÚ) v CHKO Český kras. Vzhledem k nejasnostem v současné evidenci pozemků v KN (vedené většinou na digitalizovaných mapách 1:2880) je vhodné s novým vymezením počkat až budou k dispozici nové digitální katastrální mapy v S-JTSK Soustava Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků ( směrnice o ptácích ) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ( směrnice o stanovištích ). Na základě směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti PO (v anglickém originále: Special Protection Areas SPA) a podle směrnice, o stanovištích evropsky významné lokality EVL (v anglickém originále Sites of Community Importace SCI). Dohromady ptačí oblasti a evropsky významné lokality tvoří soustavu chráněných území Natura V CHKO Český kras nejsou žádné ptačí oblasti vyhlášeny. Evropsky významné lokality jsou stanoveny nařízením vlády č.132/2005 (novela 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit v počtu devíti v CHKO Český kras (viz tab. č. 2). Podrobná specifikace stanovených EVL je v příloze 3. Tab. č. 2: Přehled evropsky významných lokalit v CHKO Český kras Jméno lokality Rozloha (ha) Předmět ochrany typ přírodního stanoviště soustavy Natura 2000 a druhy chráněné EU (* hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy) Karlštejn-Koda 2658, Bahnité břehy řek s vegetaci svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p 40A0* Kontinentální opadavé křoviny 6110 Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) 20