CHKO Český kras. rok vyhlášení: rozloha: 128 km 2. sídlo správy: Karlštejn. oficiální web:

Transkript

1 rok vyhlášení: 1972 rozloha: 128 km 2 sídlo správy: Karlštejn oficiální web:

2 Geologie a geomorfologie prvohorní horniny zvrásněné, nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, vápence) 2 vulkanické horniny zčásti metamorfované, starohorní až prvohorní (amfibolity, diabasy, melafyry, porfyry) 3 druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce) 4 třetihorní sedimenty (písky, štěrky) 5 kvartérní sedimenty

3 Geologie a geomorfologie Barrandien Barrandien je oblast Českého masívu ležící zhruba mezi Kostelcem nad Labem na SV a Domažlicemi na JZ, tvořená převážně nemetamorfovaným až slabě metamorfovaným svrchním proterozoikem, se spodním paleozoikem v osní části; nazvaná je na počest proslulého paleontologa J. Barranda. Na severu a severozápadě se tyto horniny noří pod křídové a karbonské uloženiny, na jihovýchodě se stýkají se středočeským plutonem. Proterozoikum, jehož stáří se odhaduje na až 600 miliónů let, bylo za kadomské orogeneze zvrásněno a metamorfováno. Starší paleozoikum (kambrium až devon) na něm spočívá transgresívně. Paleozoické uloženiny, proslulé bohatostí paleontologických nálezů, byly zvrásněny za variské orogeneze Podle

4 Geologie a geomorfologie Převažují souvrství pražské pánve: elipsovitého území, jehož delší osa sahá od Prahy až do koněpruské oblasti jižně od Berouna. Sedimentace zde probíhala v prvohorách od ordoviku do středního devonu. V ordoviku a spodním siluru se ukládají převážně nevápnité písčité a jílovité sedimenty (břidlice, prachovce, pískovce, droby). Ve středním siluru se uplatňuje bazaltový vulkanismus, zejména v oblasti Svatého Jana pod Skalou. Je na něj vázán i výskyt ultrabazických pikritů. V okolí sedimentace vápenců, pokračující nepřetržitě až do středního devonu. Křídové sedimenty se zachovaly ve výplních některých povrchových krasových jevů, souvisle jen mimo CHKO (S a SZ).

5 Geologie a geomorfologie Třetihorní řeka zanechala v Českém krasu písčité a štěrkovité náplavy v oblasti Kosoře, Mořiny, Litně a v polesí Koda. Začíná se vyvíjet kras. Ve čtvrtohorách došlo k zahloubení Berounky a jejích přítoků. Na dně údolí vznikly pěnovcové kupy a kaskády. Pěnovcová kaskáda v Císařské rokli P. Mudra

6 Geologie a geomorfologie Nepřetržitá sedimentace od ordoviku po střední devon a uchování nepřeměněných sedimentů do dnešních dob podmiňují mimořádný paleontologický význam Českého krasu (Joachim Barrande; trilobiti, tentakuliti, graptoliti, ostnokožci, ramenonožci aj.). Na Klonku u Suchomast byl ustanoven mezinárodní stratotyp hranice mezi prvohorními útvary silurem a devonem.

7 Geologie a geomorfologie Český kras je mírně zvlněná pahorkatina v nadmořské výšce kolem 400 m n. m., proříznutá hlubokým kaňonovitým údolím Berounky. V silurských a devonských vápencích jsou vyvinuty četné formy krasového reliéfu: kaňon Berounky, krasové rokle (Kačák, Císařská rokle, Kodská rokle, údolí Bubovického, Karlického a Radotínského potoka), škrapová pole a závrty, jeskyně (největší jsou Koněpruské jeskyně s délkou chodeb přes 2 km), propadání a vyvěračky.

8 Vodstvo Hlavním vodním tokem CHKO je řeka Berounka. Přítoky Berounky jsou většinou krátké a málo vodnaté, vytvářejí údolí s nevyrovnaným spádem. Nejvýznamnější je Kačák (Loděnice), přitékající z Křivoklátska, v jehož údolí leží Sv. Jan pod Skalou s benediktinským klášterem na úpatí velkolepého vápencového útesu. V řadě údolí krasové jevy. Klima Český kras leží na rozhraní mírně teplé (západní část CHKO) a teplé klimatické oblasti. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 8 9 C, průměrný roční úhrn srážek kolem 530 mm. V důsledku členitosti terénu se výrazně projevuje místní klima, zejména teplotní inverze v údolích.

9 Vegetace a flóra Území CHKO je floristicky i vegetačně bohaté. Umožňuje to jednak pestrý krasový reliéf, rozčleněný údolími Berounky a jejích přítoků, jednak naprostá převaha vápníkem bohatých substrátů. Významné je zastoupení xerotermních prvků, vázaných na výslunné svahy a pronikajících sem údolím Berounky. Acidofilní prvky jsou vázané především na prvohorní nevápnité sedimenty a na fosilní půdy typu terra rossa/fusca.

10 Vegetace a flóra Území CHKO je floristicky i vegetačně bohaté. Umožňuje to jednak pestrý krasový reliéf, rozčleněný údolími Berounky a jejích přítoků, jednak naprostá převaha vápníkem bohatých substrátů. Významné je zastoupení xerotermních prvků, vázaných na výslunné svahy a pronikajících sem údolím Berounky. Acidofilní prvky jsou vázané především na prvohorní břidlice a na fosilní půdy typu terra rossa/fusca. Lesní vegetace Převažující lesní vegetací Českého krasu jsou dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum, Primulo veris-carpinetum?), ve kterých se uplatňují teplomilné a světlomilné prvky (Melampyrum nemorosum, Melittis melissophyllum, Bupleurum longifolium aj.).

11 Vegetace a flóra Lesní vegetace Na výslunných svazích, v okolí skalních výchozů a na zarůstajích stepních lysinách na vápenci se vyskytují dobře vyvinuté šipákové doubravy (Lathyro versicoloris- Quercetum, Corno-Quercetum), s druhy jako Quercus pubescens, Cornus mas, Sorbus torminalis, S. aria, S. eximia (jeřáb krasový, endemit Českého krasu), Dictamnus albus, Lithospermum purpurocaeruleum, Lathyrus pannonicus subsp. collinus, Thlaspi montanum, Orchis purpurea aj.

12 Vegetace a flóra Lesní vegetace Na plošinách s odvápněnou jílovitou půdou se maloplošně vyskytují mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum) s acidofilními druhy (kostřava ovčí Festuca ovina) a skupinou druhů tzv. střídavě vlhkých půd, jako je mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis) nebo svízel severní (Galium boreale).

13 Na strmých svazích s netříděnou sutí rostou lesy s velkým zastoupením ušlechtilých, rychle rostoucích listnáčů jako jsou javory mléč (Acer platanoides) a klen (A. pseudoplatanus) nebo lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). V podrostu jsou hojné hajní druhy spolu s nitrofyty: líska (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), dymnivky (Corydalis cava, C. intermedia), jaterník podléška (Hepatica nobilis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), vzácněji oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). CHKO Český kras Vegetace a flóra Lesní vegetace bučiny Na stinných svazích se vyskytují menší porosty vápnomilných bučin (Cephalanthero-Fagion) se zastoupením světlomilných a teplomilných druhů a několika vápnomilných druhů orchideji, především okrotice červené (Cephalanthera rubra). suťové lesy

14 Vegetace a flóra Suché trávníky Na skalách a svazích s velmi mělkou půdou roste vegetace skalních stepí (Alysso- Festucion pallentis), s kostřavou sivou (Festuca pallens), česnekem chlumním (Allium senescens), seselem sivým (Seseli osseum), chrpou latnatou (Centaurea stoebe) nebo lipnicí bádenskou (Poa badensis). Na stinných svazích jsou hojnější dealpínské prvky, např. pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), lomikamen vždyživý (Saxifraga paniculata), l. trsnatý (S. rosacea), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), devaterník šedý (Helianthemum canum) nebo hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus).

15 Vegetace a flóra Suché trávníky Na výslunných svazích s poněkud hlubšími půdami se uplatňuje vegetace kontinentálních stepí (Festucion valesiacae) s kavyly (především Stipa capillata, S. pennata, vzácně S. tirsa), kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a ostřicí nízkou (Carex humilis). K významným druhům, někdy sdíleným s vegetací skalních stepí, patří koniklec luční (Pulsatilla pratensis), kosatec bezlistý (Iris aphylla), včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) nebo locika vytrvalá (Lactuca perennis).

16 Vegetace a flóra Suché trávníky Na výslunných svazích s poněkud hlubšími půdami se uplatňuje vegetace kontinentálních stepí (Festucion valesiacae) s kavyly (především Stipa capillata, S. pennata, vzácně S. tirsa), kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a ostřicí nízkou (Carex humilis). K významným druhům, někdy sdíleným s vegetací skalních stepí, patří koniklec luční (Pulsatilla pratensis), kosatec bezlistý (Iris aphylla), včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) nebo locika vytrvalá (Lactuca perennis).

17 Vegetace a flóra Suché trávníky Unikátem je nedávno objevený výskyt vegetace ultrabazických skal (Asplenion cuneifolii) na silurských pikritech v údolí Berounky u Třebáně, s výskytem sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) a s jedinou populací podmrvky hadcové (Notholaena marantae) v Čechách.

18 Mykoflóra Vyskytují se zde vzácné teplomilné druhy hub, např. hřib královský, satan, Fechtnerův (Boletus regius, B. satanas, B. fechtneri), lanýž letní (Tuber aestivum) nebo muchomůrka císařka (Amanita caesarea).

19 Fauna bezobratlí měkkýši: Vápencové území s bohatými faunami, významný výskyt xerotermních druhů, důležitý paleoekologický profil ve Sv. Janu pod Skalou (12 m hluboký). Skalní a stepní druhy ovsenka skalní (Chondrina avenacea) v ČR jen zde, jinak vápencové Alpy, kuželovka skalní (Pyramidula rupestris), zrnovka třízubá a žebernatá (Pupilla sterrii, P. triplicata). Vřetenatka lesklá (Bulgarica nitidosa) neoendemický druh stinných skal, nejbližší příbuzní v Rumunsku (např. PR Radotínské údolí) Nedaleko hranic CHKO v Prokopském údolí (Hemrovy skály) jediná recentní populace glaciálního reliktu suchomilky rýhované (Helicopsis striata) v ČR.

20 Melitaea aurelia Fauna bezobratlí motýli: Hnědásek černýšový (Melitaea aurelia) zřejmě již vyhynul, soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon) housenka se živí Brachypodium pinnatum, okáč metlicový (Hipparchia semele), hnědásek květelový (Melitaea didyma), modrásek východní (Pseudophilotes vicrama) iniciální stadia sukcese s mateřídoušku, na poslední lokalitě dožívá okáč skalní (Chazara briseis)

21 Fauna bezobratlí ostatní K typickým druhům xerotermních stanovišť Českého krasu patří z pavouků stepník rudý (Eresus cinnaberinus), z brouků chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi), ze sarančí s. modrokřídlá (Oedipoda coerulescens), z křísů cikáda chlumní (Cicadetta montana), ze síťokřídlých ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius)..

22 Fauna obratlovci plazi Poměrně častá je užovka hladká (Coronella austriaca), v údolí Berounky a Kačáku se vyskytuje užovka podplamatá (Natrix tesselata). Nejvzácnějším plazem je ještěrka zelená (Lacerta viridis), vyskytující se v CHKO na jediné lokalitě a to s nevápencovým podkladem. Její výskyt zde tak propojuje větší populace na Křivoklátsku a ve středním Povltaví. obojživelníci Kromě běžných druhů mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek velký (Triturus cristatus), a teplomilní skokani s. skřehotavý (Rana ridibunda) v údolí Berounky a s. štíhlý (Rana dalmatina).

23 Fauna obratlovci ptáci: Největší skupinu tvoří lesní druhy, kde k nejvýznamnějším patří lejsek malý (Ficedula parva), skřivan lesní (Lullula arborea), včelojed lesní (Pernis apivorus) nebo holub doupňák (Columba oenas). Na skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo) a kavka obecná (Corvus monedula), vzácně bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Vyhynuli sokol stěhovavý (Falco peregrinus) nebo skalník zpěvný (Monticola saxatilis). Pravidelně zimuje zedníček skalní (Tichodroma muraria), především v lomu na Chlumu.

24 Fauna obratlovci ptáci: Na křovinatých stráních hnízdí pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo ťuhýk obecný (Lanius collurio), v řídkých doubravách nepravidelně dudek chocholatý (Upupa epops).

25 Fauna bezobratlí savci: Významná je i původní populace sysla obecného (Citellus citellus) na loukách u Loděnic. Kras podmiňuje i bohatý výskyt letounů, např. netopýra černého (Barbastella barbastellus), vodního (Myotis daubentoni), velkého (Myotis myotis), řasnatého (Myotis nattereri), severního (Eptesicus nilssonii), ušatého a dlouhouchého (Plecotus auritus, P. austriacus). Početnost vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) stoupá, pochází odtud i jediný nález vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum) z území Čech.