Provozní aplikace technických norem GPS v oblasti tvarovaných součástí

Transkript

1 Centrum technické normalizace, ČVUT Praha, Fakulta strojní Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Příručka správné praxe pro malé a střední organizace Rozborový úkol číslo RU/0006/14 Provozní aplikace technických norem GPS v oblasti tvarovaných součástí 2015

2 Rozborový úkol byl projednán s: ČVUT v Praze Fakulta strojní Ústav technologie obrábění, projektování a metrologie ČVUT v Praze Fakulta strojní Ústav strojírenské technologie TNK 7 Rozměrové a geometrické specifika produktu a jejich ověřování CTN ČVUT v Praze Fakulta strojní ÚNMZ Zpracovatel: Centrum technické normalizace, ČVUT Praha, Fakulta strojní, Ing. Jaroslav Skopal, CSc., Ladislav Pešička ve spolupráci s ÚNMZ Praha POZNÁMKA Tento materiál je podpůrným vysvětlujícím textem, nikoliv oficielním normalizačním podkladem. 2

3 Obsah ÚVODEM... 4 SPECIFIKACE NOREM GPS PRO VÝKRESY ODLITKŮ ZÁKLADNÍ TERMÍNY Z OBLASTI TVAROVANÝCH SOUČÁSTÍ PODLE ISO DRUHY VÝKRESŮ ODLITKŮ A INDIKACE VÝKRESŮ A PRVKŮ PODLE NORMY ISO IDENTIFIKACE VŠEOBECNÝCH TOLERANCÍ PODLE ISO IDENTIFIKACE VŠEOBECNÝCH TOLERANCÍ POVRCHU PODLE ISO INDIKÁTORY KRESLENÍ ODLITKŮ NA VÝKRESECH PODLE NORMY ISO PŘÍLOHA NĚKTERÉ INFORMTIVNÍ KONSTRUKČNÍ ÚDAJE PŘÍLOHA VÝKRESY PODLE ZRUŠENÉ NORMY ČSN PŘÍLOHA VÝKRESY PODLE ZRUŠENÉ NORMY ČSN PŘEHLED NĚKTERÝCH SOUVISEJÍCÍCH NOREM ZÁVĚREM

4 Úvodem Účelem tohoto podkladu bylo navrhnout na základě stávajících zkušeností a poznatků příručku pro rychlejší orientaci (především menších firem) v problematice rozměrové a geometrické specifikace produktů podle mezinárodních norem ISO GPS pro odlitky z kovů a slitin. Příručky nenahrazují celkový obsah a rozsah jednotlivých technických norem, ale svoji uceleností umožňuje rychlejší orientaci a šetří v menších firmách čas i náklady na realizaci výrobků. Příručka po provedeném rozboru je věnována požadavkům na rozměrové a geometrické tolerování odlitků. Jde o problematiku, jejímž účelem je postupné snižování nejistot specifikace ve výkresové dokumentaci a tím zkvalitňování a zpřesňování funkčních požadavků na výrobky. Příručka je podle problematiky obsahu rozdělena do samostatných částí: kapitola 1: Základní termíny z oblasti tvarovaných součástí podle ISO 80621, kapitola 2: Druhy výkresů odlitků a indikace výkresů a prvků podle normy ISO , kapitola 3: Identifikace všeobecných tolerancí podle ISO 80623, kapitola 4: Identifikace všeobecných tolerancí povrchu podle ISO 80624, kapitola 5: Indikátory kreslení odlitků na výkresech podle normy ISO 10135, Příloha 1: Některé doporučené konstrukční údaje, Příloha 2: Výkresy podle zrušené normy ČSN , Příloha 3: Výkresy podle zrušené normy ČSN

5 Specifikace norem GPS pro výkresy odlitků Pod jednotným termínem tvarovaná součást jsou souhrnně popsány všechny součásti vyráběné tímto způsobem, mezi které patří například: odlitky (výrobky zhotovené ztuhnutím vpraveného roztaveného kovu nebo slitiny ve formách), zápustkové výkovky (vytvořené plastickou deformací kovů v zápustkách), součásti vyrobené vstřikováním do formy (součásti vyrobené z vpraveného zahřátého a/nebo roztaveného termoplastického materiálu pod tlakem ve formě), součásti vyrobené práškovou metalurgií (vyrobené z prášku nebo z drobných částic materiálu kovu, slitin nebo keramiky a to scelením pod tlakem a/nebo při teplotě pomocí lisovacího nástroje nebo soupravy nástrojů), skleněné výlisky (vyrobené vpravením zahřáté skloviny do formy), pryžové výlisky (součásti vyrobené vpravením pryžového materiálu do formy) apod. K výkresové dokumentaci na tvarované součásti, především odlitky, se bezprostředně váží následující normy: ISO 8062 a ISO Dřívější norma ISO 8062:1994 Castings System of dimensional tolerances and machining allowances je nahrazována jednotlivými částmi normy stejného čísla a to: ISO Geometrické specifikace produktu (GPS) Rozměrové a geometrické tolerance součástí tvarovaných ve formách Slovník, ISO/TS Geometrické specifikace produktu (GPS) Rozměrové a geometrické tolerance součástí tvarovaných ve formách Část 2: Pravidla, ISO Geometrické specifikace produktu (GPS) Část 3: Všeobecné rozměrové a geometrické tolerance a přídavky na opracování pro odlitky. ISO Geometrické specifikace produktu (GPS) Část 4: Rozměrové a geometrické tolerance tvarovaných součástí Část 4: Všeobecné tolerance pro odlitky s použitím tolerancí profilu ve všeobecné soustavě základen Poznámka části normy 2 a 4 se připravují k vydání. Také dřívější norma ISO Technical drawings Simplified representation of moulded, cast and forged parts je nahrazena normou téhož čísla, ale přeřazenou z oblasti technické dokumentace do geometrické specifikace produktu (GPS) jako: ISO Geometrické specifikace produktu (GPS) Indikátory kreslení na výkresech součástí tvarovaných ve formách v technické dokumentaci produktů (TPS). Nové mezinárodní normy pro specifikaci požadavků na výkresech tvarovaných výrobků vycházejí z poznatků předních firem a obsahují požadavky současných norem z oblasti GPS (např. požadavky na geometrické tolerance, rozměrové tolerance apod.). 5

6 Protože soubor jednotlivých částí normy ISO 8062 je teprve dokončován a do praxe byla zavedena jen část 1 a část 3, vznikají určité problémy jejich využívání. Ale ani dokončení celého souboru nebude znamenat odstranění všech problematických míst, souvisejících s přípravou návrhů a realizace odlitků. To ostatně přiznává i samotná norma (viz kapitola 4). Pro použití starší výkresové dokumentace odlitků, například pro náhradní díly strojů a zařízení) podle původních norem (ČSN a ČSN ) je potřeba připomenout, že specifikace rozměrových a geometrických požadavků byla postavena na jiné filozofii. V těchto normách byly tolerance stanoveny podle směrodatných rozměrů. Aby byla zachována možnost do určité míry porovnat výsledky tolerancí na starších výkresech s tolerancemi na obdobných nových výkresech, jsou součástí této příručky také konkrétní tabulkové údaje a systém výpočtu podle již zrušených (a dnes často již nedostupných norem ČSN). 1. Základní termíny z oblasti tvarovaných součástí podle ISO Pro tak rozsáhlou oblast, jako je tato, je nezbytné vytvoření souboru základních termínů ke vzájemné komunikaci jak ve výkresové dokumentaci, tak v oblasti přípravy výroby apod. a také pro verbální komunikaci. Potřebě zmiňovaného souboru norem odpovídá první část normy ISO Norma obsahuje především: termíny související obecně s tvarovanými součástmi, termíny pro výrobní zařízení, termíny pro výrobní procesy, termíny pro nedokonalosti povrchu, přesazení apod. termíny pro konečnou úpravu povrchu. Jako příklad lze uvést několik pojmů, souvisejících s výrobním procesem: vtokový kůl jako primární přívodní kanál, vedoucí z vnějšku formy do rozvodného kanálu nebo vtokového zářezu formy, rozvodný kanál jako sekundární kanál do formy od konce vtokového kůlu k zářezu formy, zářez formy jako otvor nebo kanál, kterým materiál teče z rozvodného kanálu, nebo přímo z vtokového kůlu, nálitek jako zásobník materiálu, kompenzující objemové smrštění materiálu, hladítko jako zařízení pro zrychlení tuhnutí materiálu, průduch jako otvor ve formě, odvádějící plyny z dutiny formy. Příklad typického lití do pískové formy je uveden na obrázku 1. 6

7 Obrázek 1 Podle GPS je pro odlitky (a ostatní tvarované součásti) specifikace požadavků zaměřena především na finální výrobek, ale do určité míry také na požadavky související s formovacím zařízením. 2. Druhy výkresů odlitků a indikace výkresů a prvků podle normy ISO Z hlediska finalizace odlitků se jedná o jednotlivé výkresy různého stavu odlitků, nebo kombinovaný výkres pro všechny stavy. Poznámka Stavem tvarované součásti (odlitku) rozumíme její výrobní fázi. Těmito stavy se rozumí: konečně obrobená tvarovaná součást neboli odlitek, který má být opracován do konečného stavu, mezioperačně obrobená tvarovaná součást neboli odlitek, která má podstoupit částečné opracování, která v následných operacích je nahrazeno konečným opracováním. Proto obsahuje alespoň jeden tvarovaný prvek bez opracování a alespoň jeden přechodně opracovaný prvek, konečně tvarovaná součást neboli odlitek vyjmutý z formy, po očištění (zbavení nálitků, vtoků apod.), obsahující pouze prvky, odpovídající tvaru formy. 7

8 Pro jednotlivé stavy výkresu jsou stanoveny následující smluvní značky (identifikátory), které se na výkrese v případě potřeby uvádějí nad popisovým polem. V souvislosti s uvedeným rozdělením odlitků je potřeba popsat i jejich jednotlivé prvky (myšleno části odlitku) následovně: tvarovaný prvek (na tvarovaných součástech) jako prvek odlitku, který není obrobený, mezioperačně obrobený prvek (na tvarovaných součástech) obrobený prvek, který následně bude opracován do konečné podoby, konečně (finálně) obrobený prvek (na tvarovaných součástech) jako prvek odlitku, obrobený do konečného stavu, tak jak jde do montáže vyšší sestavy apod. Pro jednotlivé stavy výkresu jsou stanoveny následující smluvní značky (identifikátory), které se na výkrese v případě potřeby uvádějí přímo u příslušného prvku. Poznámka Obecně se prvkem v oblasti geometrických specifikací produktu (GPS) rozumí bod, čára a povrch. V případě prvků tvarovaných součástí, tj. zde odlitků, je prvkem myšlena uvažovaná část povrchu, případně celý povrch této tvarované součásti. Pro označení textury povrchu prvků se používají standardní značky ( pro neobrobené povrchy a pro obrobené povrchy) podle ISO Pokud existuje požadavek, aby určité prvky byly provedeny dodavatelem odlitku, lze tento požadavek specifikovat na výkrese následujícím identifikátorem: Pro ilustraci jsou uvedeny některé příklady: a) indikace textury povrchu pomocí identifikátorů na kombinovaném výkrese (viz obr. 1): 8

9 Obrázek 1 b) indikace rozměrů a jejich tolerancí pomocí identifikátorů na kombinovaném výkrese (viz obr. 2): Obrázek 2 c) indikace geometrických tolerancí pomocí identifikátorů na kombinovaném výkrese (viz obr. 3): Obrázek 3 d) indikace pomocí kombinace několika indikátorů (viz obr. 4): Obrázek 4 9

10 Ilustrace rozdílu v rozkreslení požadavků na třech samostatných výkresech (obr. 5) a stejných požadavků na jednom kombinovaném výkrese (obr. 6) je uvedena na následujícím příkladu. a) Výkres konečně obrobené součásti b) Výkres mezioperačně obrobené součásti c) Výkres konečně tvarované součásti Obrázek 5 Výpočetní metody Obrázek 6 Stav konečně tvarovaných součástí může být specifikován přímo na výkrese konečné součásti ve shodě s ISO Tato metoda musí být použita, jestliže konečně tvarovaná součást není opracována. Jestliže konečně tvarovaná součást je opracována, specifikace má být stanovena kombinovaným výkresem: nepřímo, pomocí akumulační metody, nebo přímo, pomocí multiplexní (vícenásobné) metody tolerování. Pokud je použita akumulační metoda, je specifikována nepřímo na výkrese následně: vhodnými rozměrovými tolerančními stupni (DCTG) podle ISO 80623, 10

11 vhodnými geometrickými tolerančními stupni (GCTG) podle ISO 80623, vhodnými stupni přídavku na obrábění (RMAG), specifikovanými shodně s ISO 80623, indikátorem typu konečně tvarované součásti, indikátorem typu konečně obrobené tvarované součásti. Zákazník poskytne slévárně výkres finálně obrobené tvarované součásti, kde jsou indikovány obrobené povrchy. Kde nejsou indikovány individuální tolerance nebo jednotlivé všeobecné tolerance pro tvarované součásti a pro stav povrchů zbylých po finálním tvarování, musí být všeobecné tolerance tvarovaných součástí indikovány společně, například shodně s ISO Výsledným výkresem je kombinovaný výkres, nepřímo udávající specifikace ke konečně tvarované součásti. V tomto případě, neníli uvedeno jinak, tak specifikované délkové rozměry, které nejsou na výkrese finálně tvarované součásti individuálně označeny, je potřeba vypočítat. Rozměrové a geometrické tolerance, které nejsou uváděny individuálně na výkrese finálně tvarované součásti, jsou určeny podle normy ISO Tato metoda specifikace může vést k přebytku materiálu, ale zjednodušují specifikaci finálně tvarované součástí. Také mohou být dohodnuty užší tolerance pro tvarované části mezi dodavatelem a zákazníkem. Tyto užší tolerance musí být uvedeny na výkrese individuelně. Uspořádání výpočtu rozměrů tvarované součásti vychází z rozměrů obrobené součásti. Akumulační metoda kombinuje dva rozdílné toleranční systémy, lineární rozměrové tolerování a tolerování polem podle ISO Ale akumulační metoda není aplikovatelná na prvky, které jsou úplně definovány geometrickými tolerancemi podle ISO Příklad výpočtu viz následující obrázek 7, Kde: dc jmenovitý rozměr finálně tvarované součásti, dmmax maximální rozměr finálně opracované součásti, ARMA přídavek na opracování, tfct tolerance tvaru odlitku, tdct tolerance rozměru odlitku. tfmt tolerance obrobeného tvaru odlitku Obrázek 7 Příklad akumulace tolerančních metod pro konečnou tvarovanou součást a konečnou obrobenou součást je na obrázku 8. Vlastní norma ISO potom obsahuje řadu rovnic pro výpočet obrobené součásti, např. pro vnitřní či vnější prvek, s použitím obálky či nikoliv, požadavky na schodový rozměr apod. 11

12 Obrázek 8 Pro smluvní výpočet vícenásobnou toleranční metodou poskytuje zákazník slévárně kombinovaný výkres nebo dva samostatné výkresy, oba specifikované tolerancemi pro finálně tvarovanou součást a tolerancemi pro finálně opracovanou tvarovanou součást. Proto pro obrobené povrchy obě tolerance finálně obrobené součásti a tolerance pro finálně tvarovanou součást musí být indikovány. Přitom mají být vzaty v úvahu vhodné hranice podmínky maxima materiálu finálního opracování části, vhodné hranice podmínky minima materiálu finálně opracované části pro zavedení nutného přídavku na opracování (RMA). Tato složitější metoda dává možnost vybrat tolerance, které mohou vést k menšímu množstvím odebíraného materiálu ve srovnání s akumulační metodou. Příklad indikace na kombinovaném výkrese (pro rozměr díry, vztažený k válcové základně) je pro ilustraci uveden na obrázku 9. 12

13 Obrázek 9 3. Identifikace všeobecných tolerancí podle ISO Na výkresech s označením všeobecnými tolerancemi, tj. těch, které odpovídají ISO , platí jen ty stavy součástí, které určuje indikátor typu výkresu. Na kombinovaných výkresech, s indikátorem typu výkresu pro finálně tvarovanou součást, jsou určeny všeobecné tolerance odkazem na ISO Všechny rozměry bez individuelní specifikace na konečných stavech tvarovaných součástí jsou smluvně vypočteny akumulační metodou. Všeobecné rozměrové tolerance, pro typy rozměrů, např. průměry, šířky drážek, ploch apod., tloušťky stěn, vzdálenosti, zaoblení, zkosení apod. jsou stanoveny v příslušných tabulkách normy ISO Stupně rozměrových tolerancí DCTG V uvedeném podkladu je stanoveno celkem 16 základních stupňů rozměrových tolerancí s označením DCTG 1 až DCTG 16. Dříve, než je stanoven příslušný stupeň rozměrové tolerance pro konkrétní výkres odlitku, je potřeba volit z jejich doporučeného rozmezí na základě: množství odlitků, tj. zda se jedná o jednotlivé kusy nebo sérii, metody odlévání, složitosti odlitků, materiálu odlitků, individuálních (samostatně předepsaných) tolerancí apod. Doporučený rozsah stupňů rozměrových tolerancí DCTG pro kusovou výrobu odlitků z oceli a litiny a metodu lití je uveden na následující tabulce 1. Tato tabulka bude zřejmě nejvíce využívaným podkladem v menších firmách. Jak již zde bylo zdůrazněno, při návrhu odlitku by měl být konstruktérovi nápomocen především technolog metalurgie a to s ohledem na jednotlivé vstupní údaje. 13

14 Tabulka 1 Volba stupně rozměrových tolerancí pro kusovou či malosériovou výrobu surových odlitků z materiálů: ocel a litina Stupně rozměrových tolerancí DCTG Metoda lití Formovací materiál pojený: Ocel Litina s lupínkový m grafitem Materiál odlitku Litina s kuličkovým grafitem Temperovaná litina Do písku, ruční formování jílem 13 až až až až 15 chemicky 12 až až až až 14 Uvedené rozsahy stupňů rozměrových tolerancí DCTG jsou stanoveny na základě zkušeností řady předních firem. Ale po vzájemné dohodě mezi konstruktérem a metalurgem (podle širšího kontextu v normě mezi výrobcem a zákazníkem) odlitku může být tabulka použita i pro jiné podobné materiály i metody. Pro slitiny jsou stupně rozměrových tolerancí uvedeny v tabulce 2. Hodnoty uvedené v tabulce se obvykle používají pro základní rozměry větší než 25 mm. Pro prvky odlitků menších rozměrů se mohou požít jemnější stupně tolerance, např.: pro základní rozměr do 10 mm redukcí o 3 nižší stupně, pro základní rozměr 10 až 16 mm redukcí o 2 nižší stupně, pro základní rozměr 16 až 25 mm redukcí o 1 nižší stupeň. Doporučený rozsah stupňů rozměrových tolerancí CTG pro kusovou výrobu odlitků ze slitin kovů a metodu lití je uveden na následující tabulce 2. Tabulka 2 Volba stupně rozměrových tolerancí pro malosériovou a kusovou výrobu surových odlitků z materiálů: slitiny kovů Stupně rozměrových tolerancí Metoda lití Formovací materiál pojený: mědi CTG Materiál odlitku slitina lehkých kovů na bázi niklu na bázi kobaltu do písku, ruční formování jílem 13 až až až až 15 chemicky 10 až až až až 14 Doporučený rozsah stupňů rozměrových tolerancí DCTG pro velkosériovou výrobu odlitků z oceli a litiny a metodu lití je pro informaci uveden na následující tabulce 3. Tabulka 3 Volba stupně rozměrových tolerancí odlitků pro velkosériovou výrobu surových odlitků z materiálu: ocel a litina Metoda lití Stupně rozměrových tolerancí DCTG Materiál odlitku 14

15 Ocel Litina s lupínkovým grafitem Litina s kuličkovým grafitem Temperovaná litina do písku, ruční formování do písku, strojní a skořepinové formování 11 až až 14 11až 14 8 až 12 8 až 12 8 až až 14 8 až 12 trvalé kovové formy na vytavitelný model 7 až 9 7 až 9 7 až 9 4 až 6 a) 4 až 8 b) 4 až 9 c) a) pro největší rozměr do 100 mm (včetně) b) nad 100 mm do 400 mm (včetně) c) nad 400 mm Doporučený rozsah stupňů rozměrových tolerancí CTG pro velkosériovou výrobu odlitků ze slitin kovů a metodu lití je pro informaci uveden na následující tabulce 4. Tabulka 4 Volba stupně rozměrových tolerancí odlitků pro velkosériovou výrobu surových výrobků z materiálu: slitiny kovů Stupně rozměrových tolerancí DCTG Metoda lití Materiál odlitku: slitina mědi zinku lehkých kovů na bázi Ni Na bázi Co do písku, ruční formování do písku, strojní a skořepinové formování trvalé kovové formy (bez tlakového lití) 10 až až 13 9 až až až až až 13 9 až až až 14 7 až 9 7 až 9 6 až 8 tlakové 6 až 8 3 až 6 5 až 7 6 d) 7 e) 8 f) 9 g) na vytavitelný model 4 až 6 a) 4 až 8 b) 4 až 9 c) 4 až 6 a) 4 až 8 b) 4 až 9 c) Pro největší celkový rozměr a) do 100 mm (včetně) b) nad 100 mm do 400 mm (včetně) c) nad 400 mm d) do 50 mm (včetně) e) od 50 mm do 180 mm f) od 180 mm do 500 mm g) nad 500 mm 15

16 Poznámka k tabulce 4 Během životního cyklu modelu nebo stálé kovové formy toleranční stupeň se může zvýšit o jeden stupeň. Samozřejmě takové rozhodnutí přináleží technologu metalurgie. Základní stupně rozměrových tolerancí a jejich hodnoty jsou v tabulce 5. Standardní podmínkou výběru rozměrové tolerance je její souměrné umístění k jmenovitému rozměru, tj. jedné poloviny na kladné straně a jedné poloviny na záporné straně. Příklad rozměrových tolerancí pro jmenovitý rozměr 100 mm a stupeň DCTG 10 (hodnota z tabulky 5 je 3,2 mm) viz obrázek 10. Obrázek 10 Hodnoty rozměrových tolerancí surových odlitků pro jednotlivé stupně DCTG jsou uvedeny v následující tabulce 5. 16

17 Tabulka 5 Stupně a hodnoty rozměrových tolerancí Rozměry v milimetrech Jmenovitý rozměr na odlitku Toleranční stupně DCTG odlitků přes do (vč.) ,09 0,1 0,11 0,13 0,14 0,15 0,18 0,2 0,22 0,26 0,28 0,3 0,36 0,38 0,42 0,52 0,54 0,58 0,74 0,78 0,82 1 1,1 1,2 1,5 1,6 1,7 2 2,2 2,4 2,8 3 3,2 4,2 4,4 4, ,12 0,13 0,14 0,17 0,18 0,2 0,24 0,26 0,28 0,32 0,35 0,4 0,46 0,5 0,56 0,64 0,7 0,78 0,9 1 1,1 1,3 1,4 1,6 1,8 2 2,2 2,6 2,8 3,2 3,6 4 4,4 5 5, ,15 0,22 0,24 0,3 0,34 0,4 0,44 0,5 0,56 0,62 0,7 0,78 0,88 1 1,1 1,2 1,4 1,6 1,8 2 2,2 2,5 2,8 3,2 3,6 4 4,4 5 5,6 6, ,64 0,9 1 1,2 1,4 1,6 1,8 2 2,2 2,6 2,8 3,2 3,6 4 4, ,8 4,4 5,4 6, Poznámka k tabulce 5 Pro CTG 1 až CTG 15 se u tloušťky stěn používají stupně hrubší o jeden stupeň. Stupeň 16 je jen pro tloušťku stěny pro odlitky podle všeobecné specifikace ve stupni CTG 15. Všeobecné tolerance pro tvarované součásti musí být specifikovány v popisovém poli výkresu nebo v jeho blízkosti. Příklad označení na výkrese: Všeobecné tolerance ISO toleranční stupeň rozměru (DCTG) podle tabulky 5. Příklad označení na výkrese: Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 Označení rozměrových tolerancí spolu s jinými údaji (geometrické tolerance, přesazení, přídavek na opracování) je uvedeno souhrnně v samostatné kapitole. Stupně geometrických tolerancí GCTG Všeobecné geometrické tolerance pro tvarované součásti jsou specifikovány charakteristikami tolerancí pro všechny typy nebo pro jednotlivé typy geometrických charakteristik, např. tvaru, orientace a umístění. Všeobecné tolerance pro tvarované součásti musí být označovány v popisovém poli výkresu nebo v jeho blízkosti. Poznámka Při dohodě mezi konstruktérem a metalurgem (podle širšího kontextu v normě mezi výrobcem a zákazníkem) může být ze specifických důvodů výběr tolerance asymetrický. V takovém případě výběr tolerance musí být stanoven individuálně s ohledem na jmenovitý rozměr finálního odlitku. 17

18 Celkem je stanoveno 7 stupňů geometrických tolerancí (GCTG), které jsou označeny jako GCTG2 až GCTG8. Pro stupeň CGTC 1 nejsou stanoveny hodnoty. Tento stupeň je rezervován pro jemnější hodnoty, které mohou být v budoucnu požadovány. Dříve, než je stanoven příslušný stupeň geometrické tolerance pro konkrétní výkres odlitku, je potřeba volit z jejich doporučeného rozmezí na základě: množství odlitků, tj. zda se jedná o jednotlivé kusy nebo sériovost výroby, metoda odlévání, složitost odlitků, materiál odlitků, individuální rozměrové tolerance apod. materiál odlitku, apod. Doporučený rozsah stupňů geometrických tolerancí GCTG pro výrobu odlitků z oceli a litiny a metodu lití je uveden na následující tabulce 6. Tabulka 6 Volba stupně geometrických tolerancí pro výrobu surových odlitků z materiálů: ocel a litina Metoda lití Stupně geometrických tolerancí GCTG Materiál odlitku Ocel Litina s lupínkovým grafitem Litina s kuličkovým grafitem Temperovaná litina Do písku ruční formování 6 až 8 5 až 7 5 až 7 4 až 7 strojní a skořepinové formování 5 až 7 4 až 6 4 až 6 4 až 6 Na vytavitelný model Pro největší celkový rozměr: a) do 100 mm (včetně) b) nad 100 mm až 400 mm c) nad 400 mm 4 až 6 a) 4 až 8 b) 4 až 9 c) 3 až 5 3 až 5 3 až 5 Doporučený rozsah stupňů geometrických tolerancí GCTG pro výrobu odlitků ze slitin kovů a metodu lití je uveden na následující tabulce 7. 18

19 Tabulka 7 Volba stupně geometrických tolerancí odlitků pro výrobu surových výrobků z materiálu: slitiny kovů Stupně geometrických tolerancí GCTG Metoda lití Materiál odlitku: slitina mědi zinku lehkých kovů na bázi Ni Na bázi Co do písku, ruční formování do písku, strojní a skořepinové formování trvalé kovové formy (bez tlakového lití) 4 až až 8 6 až 8 4 až 6 4 až 6 4 až 6 5 až 7 5 až 7 3 až 5 3 až 5 tlakové 2 až 4 2 až 4 2 až 4 na vytavitelný model 3 až 5 2 až 4 3 až 5 4 až 6 4 až 6 Poznámka k tabulce 7 Během životního cyklu formy nebo trvalého kovového modelu stupeň tolerance může být o 1 stupeň zvýšen. Pro lití na vytavitelný model se aplikuje od 100 mm stupeň 1 až 8, od 400 mm stupeň 4 až 9. Takové rozhodnutí přináleží technologu metalurgie. Hodnoty stupňů geometrických tolerancí Základní stupně geometrických tolerancí přímosti a jejich hodnoty jsou v tabulce 8, stupně tolerance rovinnosti v tabulce 9, stupně tolerance válcovitosti, rovnoběžnosti, kolmosti a souměrnosti v tabulce 10 a tolerance házení v tabulce 11. Jmenovitý rozměr prvku neopracovaného odlitku Tabulka 8 Stupně tolerance přímosti Rozměry v milimetrech Stupně geometrických tolerancí odlitků GCTG přes do (včetně) ,08 0,12 0,18 0,27 0,4 0,12 0,18 0,27 0,4 0,6 0,18 0,27 0,4 0,6 0,9 0,27 0,4 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 0,4 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,8 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,

20 Jmenovitý rozměr prvku neopracovaného odlitku Tabulka 9 Stupně tolerance rovinnosti Rozměry v milimetrech Stupně geometrických tolerancí odlitků GCTG přes do (včetně) ,12 0,18 0,27 0,4 0,6 0,18 0,27 0,4 0,6 0,9 0,27 0,4 0,6 0,9 1,4 0,4 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,8 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,7 10 1,4 2,0 3,0 4,6 6, Tabulka 10 Stupně tolerance válcovitosti, rovnoběžnosti, kolmosti a souměrnosti Rozměry v milimetrech Jmenovitý rozměr prvku neopracovaného odlitku Stupně geometrických tolerancí odlitků GCTG přes do (včetně) ,18 0,27 0,4 0,6 0,9 0,27 0,4 0,6 0,9 1,4 0,4 0,6 0,9 1,4 2,0 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,8 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,8 10 1,4 2,0 3,0 4,6 6, ,0 3,0 4,6 6, Tabulka 11 Tolerance házení Rozměry v milimetrech Jmenovitý rozměr prvku neopracovaného odlitku Stupně geometrických tolerancí odlitků GCTG přes do (včetně) ,27 0,4 0,6 0,9 1,4 0,4 0,6 0,9 1,4 2,0 0,6 0,9 1,4 2,0 3,0 0,9 1,4 2,0 3,0 4,6 6,8 10 1,4 2,0 3,0 4,6 6, ,0 3,0 4,6 6, ,0 4,6 6,

21 Označení na výkrese: Všeobecné tolerance ISO toleranční stupeň geometrie (GCTG) podle tabulky Příklad: Všeobecné tolerance ISO GCTG 6 Označení geometrických tolerancí spolu s jinými údaji (rozměrové tolerance, přesazení, přídavek na opracování) je uvedeno v samostatné kapitole. Poznámka Všeobecné tolerance tvaru (přímost, rovinnost, kruhovitost) a orientace (sklon, rovnoběžnost, kolmost) neplatí pro prvky odlitku s úkosem. Tyto tolerance musí být stanoveny po dohodě s výrobcem. Základny pro všeobecné geometrické tolerance základny pro všeobecné tolerance orientace Na výkrese musí být specifikována soustava základen a označením ISO DS. Příklad označení: základny pro všeobecné tolerance souososti. Pokud jeden válcový prvek (ať již vnější nebo vnitřní) probíhá přes celou součást (přes ostatní válcové souosé prvky), osa tohoto prvku se považuje za jedinou základnu (viz obrázek 11). a) zobrazení na výkrese b) pouze vysvětlení (nezobrazuje se) Obrázek 11 Pokud neexistuje jeden válcový prvek přes celou součást, bere se za společnou základnu společná osa dvou nejvzdálenějších prvků (viz příklad na obrázku 12). 21

22 a) zobrazení na výkrese b) pouze vsvětlení (nezobrazuje se) Obrázek 12 Pokud existují jak vnitřní tak i vnější prvky, platí geometrický prvek s největším průměrem, viz příklad na obrázku 13. a) zobrazení na výkrese b) pouze vysvětlení (nezobrazuje se) Obrázek 13 základny pro všeobecné tolerance souososti Pokud jeden rozměrový prvek (ať již vnitřní nebo vnější) je tvořen dvěma rovnoběžnými protilehlými rovinami přes celou délku ostatních prvků se společnou souměrností, platí jako jediná základna střední rovina tohoto prvku, viz obrázek 14. a) zobrazení na výkrese b) pouze vysvětlení (nezobrazuje se) Obrázek 14 22

23 Pokud jsou na součásti středové roviny a/nebo středové čáry několika prvků (není jeden prvek přes celou součást), je společná základna tvořena středovými rovinami a/nebo středovými čarami dvou nejvzdálenějších prvků na ose/rovině, viz příklad na obrázku 15. a) zobrazení na výkrese b) pouze vysvětlení (nezobrazuje se) Obrázek 15 Pokud existuje více možností, platí tvary s největším rozměrem či rozměry, příklad viz na obrázku 16, jeden ze dvou prvků může být válcový. a) zobrazení na výkrese b) pouze vysvětlení (nezobrazuje se) Přesazení ploch Obrázek 16 Standardní podmínka přesazení roviny je nepřímo řízena délkovým rozměrem. Proto přesazení roviny může být v rozmezí od nuly do hodnoty v tabulce přesazení. Vysvětlení viz na obrázku 17 v závislosti na skutečných místních rozměrech prvku. 23

24 kde A je přesazení a B min. rozměr a C max. rozměr Obrázek 17 Označení na výkrese: Všeobecné tolerance ISO toleranční stupeň rozměru (DCTG) podle tabulky maximální přesazení plochy a její požadovanou limitní hodnotu podle ISO Příklad: Všeobecné tolerance ISO DCTG 6 Maximální přesazení plochy 1 mm Tolerance tloušťky stěn Standardní podmínka pro tolerance tloušťek stěn ve stupních DCTG 1 až DCTG 15 stanoví, že musí být o jeden stupeň hrubší než všeobecné tolerance pro ostatní rozměry, například jestliže je všeobecná tolerance na výkrese DCTG 9, tolerance tloušťek stěn musí být DCTG10. Textura povrchu Textura povrchu odlitků se řídí pravidly norem ISO GPS. Pro surové, neopracované odlitky se používá značka bez odebírání materiálu, například podle obrázku 18. Poznámka Obvyklý rozsah hodnot Ra bývá od 50 do 200 μm. Obrázek 18 24

25 Pro opracované prvky nebo celý odlitek se použijí standardní značky textury povrchu podle norem ISO GPS. Pro opracované prvky musí být stanoveny přídavky na opracování podle následující kapitoly. Přídavky na opracování (RMA) Všeobecnou požadavky specifikace přídavků na opracování je, že platí pro celý surový odlitek, tj. že musí být stanovena pouze jedna hodnota pro všechny opracované povrchy a musí být vybrána z příslušného rozměrového řetězce pro největší celkový rozměr. V normě je stanoveno 10 stupňů požadovaných přídavků na opracování s označením RMAG A až RMAG K. Informace o základních stupních přídavků na opracování je v tabulce 12. U opracovaných povrchů se na výkrese uvádí požadovaná hodnota přídavku na obrábění a v závorce požadovaný stupeň přídavku na obrábění. To je nutné pro informaci, který model nebo zařízení je potřebné k výrobě. Požadované přídavky na opracování musí být na výkrese uvedeny následovně: zápisem Všeobecné tolerance ISO toleranční stupeň (DCTG) podle příslušné tabulky, požadovaným přídavkem na opracování (RMA) podle příslušné tabulky a odpovídajícího stupeň v závorce PŘÍKLAD: Pro požadovaný přídavek na opracování 6 mm ve stupni H pro odlévané rozměry v rozsahu 400 mm až 630 mm (se všeobecnými tolerancemi pro odlitek podle ISO CTG 12) se uvede zápis na výkrese následovně (příklad): Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 RMA 6 (RMAG H) Pro jednotlivé povrchy, pokud je to účelné, lze provést označení textury povrchu s přídavkem na opracování běžným způsobem zápisu přídavku před značkou textury povrchu, viz příklad na obrázku 19. Obrázek 19 25

26 Tabulka 12 Přídavky na obrábění Rozměry v milimetrech Rozsah rozměru 1) Stupně geometrických tolerancí odlitků (GCTG) přes do (vč.) A 2) B 3) C D E F G H J K ,1 0,1 0,2 0,3 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1 1,1 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,7 0,8 0,9 1 1,1 1,3 1,4 1,5 0,2 0,3 0,4 0,5 0,7 0,9 1,1 1,2 1,4 1,6 1,8 2 2,2 0,3 0,3 0,5 0,8 1 1,3 1,5 1,8 2 2,2 2,5 2,8 3 0,4 0,4 0,7 1,1 1,4 1,8 2,2 2,5 2,8 3,2 3,5 4 4,5 0,5 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 0,7 1,4 2,2 2,8 3, , , ,4 2,8 4 5, , Poznámky v tabulce: 1)Největší celkový rozměr odlitku po konečném opracování 2) a 3) Stupně A a B jsou jen pro zvláštní případy sériové výroby či po dohodě s metalurgem (dle normy presentováno se zákazníkem) U odlitků do písku a trvalých kovových forem pro ocel a litiny pro rozměry menší nebi rovny 100 mm, mohou být použity stupně o 2 až 3 větší, než jsou požadované přídavky na obrábění. Samozřejmě takové rozhodnutí přináleží technologu metalurgie. Hrubované povrchy ve slévárně Hrubované povrchy odlitků ve slévárně musí obsahovat přídavky na finální opracování, dohodnuté s technologem obrábění a metalurgem (dle normy se zákazníkem) na výkrese v souladu s normou ISO Komplexní označení tolerancí a přídavků na výkrese Kromě již uvedených příkladů lze do jednoho označení soustředit více požadavků. Příklad předpisu: Pro požadované přídavky na obrábění 6 mm ve stupni H pro odlévané rozměry v rozsahu 400 mm až 630 mm (se všeobecnými tolerancemi pro odlitek podle ISO DCTG 12): Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 RMA 6 (RMAG H) Další příklad předpisu: Všeobecné tolerance (rozměrové DCTG 12) a geometrické (GCTG7) podle této části ISO 8062, použité v kombinaci s přídavky na opracování (RMA) 6 mm a odpovídající stupeň H: Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 RMA 6 (RMAG H) GCTG 7 26

27 Příklady všeobecných tolerancí podle ISO Uvedené příklady pouze dokumentují metodiku postupu při volbě jak rozměrových a geometrických tolerancí, tak přídavků na obrábění apod. Podle druhu materiálu či slitiny odlitku, způsobu tvarování apod. lze v tabulkách zjistit doporučené stupně a ke zvolenému stupni přiřadit z dalších tabulek konkrétní hodnoty. Tato příručka nenahrazuje konkrétní údaje volby, ale objasňuje způsob jejich využití. Používání všeobecných tolerancí by mělo přinést některé výhody, jako například: jsou účelnější pro použití ve výkresové dokumentaci, výkres jednoduše stanoví, který prvek může být vyroben běžným postupem a rovněž napomáhá technické jakosti, vedoucí k omezení kontroly; ostatní prvky odlitku s individuelně označenou tolerancí budou největší částí kontrolovaných prvků, které z funkčních důvodů vyžadují poměrně malé tolerance a jsou proto důvodem pro zvláštní úsilí ve výrobě, což je to prospěšné pro plánování výroby a řízení jakosti, zákazník může jednoduše sjednat stupeň obvyklé přesnosti slévárny stanovený před sjednáním kontraktu a tím se také lze vyvarovat důvodům na odstoupení mezi kupujícím a dodavatelem tím, že od této doby respektuje kompletní výkres. Tyto výhody jsou platné jen tehdy, když je možné se spolehnout, že všeobecné tolerance, a RMA, nebudou překračovány, například když obvyklá slévárenská přesnost konkrétní slévárny je stejná nebo lepší než všeobecné tolerance, označené na výkrese. Slévárna by proto měla zjistit, jaká je její obvyklá slévárenská přesnost a přijímat pouze výkresy, které obsahují všeobecné tolerance stejné nebo větší, než je její obvyklá slévárenská přesnost. Jako výkres může být zpracován: a) samostatný výkres obrobku (tj. se všemi opracovanými i neopracovaným prvky pro konečnou montáž). b) jen výkres odlitku (např. jako finální výrobek nebo polotovar pro další opracování u odběratele podle jeho vlastních požadavků), nebo c) výkres obrobku s některými částečně opracovanými prvky odlitku (například pro dokončení u odběratele, apod.). Požadavky pro odlití jsou součástí samostatného technologického výkresu pro odlévání, nebo součástí výkresu odlitku, např. pro variantu b). Indikátory kreslení odlitků (úkosy, dělicí plochy, přesazení, výronky atd.) jsou uvedeny na samostatném technologickém výkrese pro odlévání, zpracovaném metalurgem (viz další část příručky). Technolog také potvrzuje proveditelnost odlití na výkrese obrobku. Příklady Následně jsou uvedeny příklady specifikací všeobecných a individuálních tolerancí. V příkladu 1 uveden příklad odlitku jako finálního výrobku, ošetřený pouze jmenovitými rozměry a všeobecnými rozměrovými a geometrickými tolerancemi. 27

28 V příkladu 2 uveden příklad odlitku jako finálního výrobku, ošetřený jmenovitými rozměry a všeobecnými rozměrovými a geometrickými tolerancemi, navíc s individuelním předpisem určitých geometrických tolerancí. V příkladu 3 uveden příklad opracovaného odlitku jako finálního výrobku, ošetřený jak jmenovitými rozměrovými a geometrickými tolerancemi, tak individuálními tolerancemi. Tento příklad je nejčastější aplikací. Příklad 1 Výkres odlitku, nakreslený konstruktérem jako finální výrobek. Jeho základní parametry stanoví konstruktér po dohodě s technologem metalurgem, včetně potřebných indikátorů kreslení odlitků (viz další část příručky). Technolog také potvrzuje proveditelnost odlití na tomto výkrese odlitku. Vstupní požadavky konstruktéra: Materiál: ocel, počet kusů: 1, drsnost povrch Ra 160. Vstupní požadavky metalurga: odléváno do písku, ručně formované. a) Pro toto zadání volí konstruktér po dohodě s metalurgem stupeň rozměrových tolerancí pro kusovou nebo malosériovou výrobu z oceli podle tabulky 1. Zvolen je stupeň 12. Volba je možná také podle obvyklého stupně přesnosti konkrétní slévárny, nebo přímého požadavku zákazníka. b) Obdobně pro toto zadání volí konstruktér po dohodě s metalurgem stupeň geometrických tolerancí pro kusovou nebo malosériovou výrobu z oceli podle tabulky 6. Zvolen je stupeň 6. Volba je možná také podle obvyklého stupně přesnosti konkrétní slévárny, nebo přímého požadavku zákazníka. Požadavek na všeobecné geometrické tolerance rovinnosti, kruhovitosti a přímosti nepotřebuje stanovení základen. Protože jsou ale požadovány všeobecné tolerance kolmosti a rovinnosti odlitku, musí být stanoveny základny, ke kterým se vztahují. c) Pro celý povrch odlitku je zvolena drsnost Ra 160, bez odebírání materiálu. d) Konstruktér nakreslí výkres jmenovitého modelu obrobku, viz obrázek 20. V obrázku specifikuje základní prvky (A, B) pro ustavení základen dle požadavku v b). Uvnitř nebo nad popisovým polem uvede požadavky na odlitek, tj. předpis rozměrové a geometrické stupně tolerancí, předpis základen (A, B) a drsnost povrchu. 28

29 Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 GCTG 6 ISO DS Obrázek 20 Výkres odlitku Rozbor příkladu 1 Všeobecné rozměrové tolerance odlitku při aplikaci tolerančního stupně DCTG12 podle tabulky 5 pro jednotlivé jmenovité rozměry odlitku vykazují mezní úchylky rozměrů, uvedené v následující tabulce P11. 29

30 Tabulka PR1.1 k příkladu 1 Všeobecné rozměrové tolerance pro třídu DCTG12 Rozměry v milimetrech Horizontální rozměry Vertikální rozměry Jmenovitý rozměr Tolerance DCTG12 Mezní úchylky rozměru Jmenovitý rozměr Tolerance DCTG12 Mezní úchylky rozměru Ø Ø 112 ±3,5 20 4,6 20 ±2,3 Ø Ø 100 ± ±2,5 Ø 48 5,6 Ø 48 ±2,8 Ø 80 6 Ø 80 ±3 Ø 80 6 Ø 80 ±3 Ø 60 5,6 Ø 60 ±2,8 Ø Ø 80 ±3, ±3 Ø Ø 176 ± ±2,3 Ø Ø 200 ± ±4 Ø Ø 112 ±3,5 Ø Ø 240 ±4 Poznámka Pokud by bylo potřeba pro některé rozměry stanovit jiné tolerance (větší či menší) než jsou všeobecné, a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na kótě prvku. Všeobecné geometrické tolerance rovinnosti při aplikaci tolerančního stupně GCTG6 pro jednotlivé prvky odlitku vykazují úchylky, uvedené informativně v obrázku 21. Hodnoty rovinnosti jsou pro rychlou informaci u příkladu uvedeny pro jednotlivé prvky v závorkách, na výkrese se samozřejmě neuvádí. Obrázek 21 Informativní zobrazení tolerancí rovinnosti Poznámka Opět platí, že pokud by bylo potřeba pro některé geometrické tolerance stanovit jiné tolerance (větší či menší) než všeobecné, a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na prvku odlitku na výkrese. 30

31 Všeobecné geometrické tolerance kolmosti při aplikaci tolerančního stupně GCTG6 pro jednotlivé prvky odlitku vykazují úchylky, uvedené informativně v obrázku 22 a hodnoty kolmosti pro jednotlivé prvky jsou pro rychlou informaci uvedeny v tabulce PR1.3, na výkrese se neuvádí. Obrázek 22 Informativní zobrazení tolerancí kolmosti Poznámka také zde platí, že pokud by bylo potřeba pro některé geometrické tolerance stanovit jiné tolerance (větší či menší) než všeobecné a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na prvku odlitku na výkrese Tabulka PR1.2 k příkladu 1 Všeobecné geometrické tolerance kolmosti pro třídu GCTG6 Rozměry v milimetrech Prvky kolmé k základně A Prvky kolmé k zákadně B Výška prvku Informativní označení prvku Tolerance kolmosti Výška prvku Informativní označení prvku Tolerance kolmosti 20 Prvek 1 osa příruby Ø 1,4 42 Prvek 2 osa Ø 2 díry 150 Prvek 4 osa Ø 3 50 Prvek 3 osa Ø 2 vnějšího kužele válce 170 Prvek 5 osa Ø 3 vnitřního kužele 20 Prvek 6 osa příruby Ø 1,4 31

32 Všeobecné geometrické tolerance rovnoběžnosti při aplikaci tolerančního stupně GCTG6 pro jednotlivé prvky odlitku vykazují úchylky, uvedené informativně v obrázku 23 a hodnoty rovnoběžnosti pro jednotlivé prvky jsou pro rychlou informaci uvedeny v tabulce PR1.3, na výkrese se neuvádí. Poznámka také zde platí, že pokud by bylo potřeba pro některé geometrické tolerance stanovit jiné tolerance (větší či menší) než všeobecné a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na prvku odlitku na výkrese. Obrázek 23 Informativní zobrazení tolerancí rovnoběžnosti Tabulka PR1.3 pro příklad 1 Rovnoběžnost pro třídu GCTG6. Prvky rovnoběžné se základnou A Prvky rovnoběžné se základnou B Informativní označení prvku Tolerance rovnoběžnosti Informativní označení prvku Tolerance rovnoběžnosti Prvek 1 plocha Ø 92 2 Prvek 6 čelo válce 2 Prvek 2 plocha Ø 80 2 Prvek 3 osa díry Ø 60 2 Prvek 4 osa válce Ø 80 2 Prvek 5 plocha Ø

33 Všeobecné geometrické tolerance kruhovitosti při aplikaci tolerančního stupně GCTG6 pro jednotlivé prvky odlitku vykazují úchylky, uvedené informativně v obrázku 24. Hodnoty kruhovitosti jsou pro rychlou informaci uvedeny u jednotlivých prvků v závorkách, na výkrese se neuvádí. Poznámka také zde platí, že pokud by bylo potřeba pro některé geometrické tolerance stanovit jiné tolerance (větší či menší) než všeobecné a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na prvku odlitku na výkrese. Obrázek 24 Informativní zobrazení tolerancí kruhovitost Příklad 2 Obdobný odlitek jako v příkladu1. Navíc jsou požadovány všeobecné geometrické tolerance souososti a souměrnosti. Tato skutečnost vyžaduje stanovení společných základen. Výkres odlitku na obrázku 24 je proto potřeba doplnit předpisem společných základen CD, EF a předpisem všeobecné geometrické tolerance souososti obrázek 25 a souměrnosti obrázek 26. V obrázku 25 jsou hodnoty všeobecných geometrických tolerancí souososti pro rychlou informaci uvedeny u jednotlivých prvků v závorkách, na výkrese se neuvádí. 33

34 Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 GCTG 6 ISO DS C D E F Obrázek 25 Informativní zobrazení tolerancí souososti Poznámka také zde platí, že pokud by bylo potřeba pro některé geometrické tolerance stanovit jiné tolerance (větší či menší) než všeobecné a to z hlediska ekonomie nebo funkce, je nutné je specifikovat jako individuelní toleranci přímo na prvku odlitku na výkrese. V obrázku 26 je hodnota všeobecné geometrické tolerance souměrnosti pro rychlou informaci uvedena u prvku v závorce, na výkrese se neuvádí. 34

35 Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 GCTG 6 ISO DS C D E F Obrázek 26 Informativní zobrazení tolerance souměrnosti bočních válců Příklad 3 Výkres obrobku, nakreslený konstruktérem jako finální výrobek. Jeho základem je odlitek, jehož základní parametry jsou stanoveny po dohodě a potvrzení technologa metalurga na základě výchozích údajů konstruktéra. Materiál: šedá litina, počet kusů: 1 Pro odlité prvky platí totéž, co v příkladu 1. Obrobeným prvkem je spodní plocha příruby o průměru 240 mm a s ní rovnoběžná díra o průměru 65 po obou stranách kužele, viz informativní obrázek

36 Všeobecné tolerance ISO DCTG 12 GCTG 6 ISO DS Obrázek 27 Spodní plocha je obrobena na Ra3,2 a vnitřní plocha dvou přírub na Ra1,6. Základna s označením A má uveden požadavek na rovinnost (0,2) a obě vnitřní plochy dvou rovnoběžných přírub požadavek na rovnoběžnost se základnou A (0,2) ve společném tolerančním poli (CZ). 4. Identifikace všeobecných tolerancí povrchu podle ISO Podle této normy: "zatím není jasně definován způsob, jak v rámci budoucího systému norem GPS uplatňovat pravidla pro výpočet konečně tvarované součásti jmenovitých rozměrů konečně obráběné tvarované části jmenovitých rozměrů s přihlédnutím k různým vlivům". Jedním z důvodů tohoto problému je nedostatek vhodné soustavy základen obrobku. 36

37 Všeobecné rozměrové tolerance platí nezávisle na sobě (bez soustavy základen). Je obtížné nebo dokonce nemožné posoudit, jaký může být celkový tvar obrobku. Všeobecné rozměrové tolerance (± tolerance) se vztahují nejen na rozměry, ale také na středy vzdáleností a rozměry, definující profil obrysů. To je v rozporu s ISO Kromě toho, u 3D CAD nejsou jmenovité rozměry v modelu vždy viditelné. Všeobecné rozměrové tolerance jsou závislé na jmenovitých rozměrech, u kterých nemohou být použity žádné další, pokud je k dispozici pouze CAD model. Norma ISO se proto vyhýbá nedostatkům normy ISO a je v souladu s GPS pravidly. Všeobecnými tolerancemi podle této normy jsou tolerance profilu povrchu, týkající se soustavy cílených základen RST. Soustava cílených základen je ustavena 6 cílenými základnami pro pevné obrobky a minimálně 6 cílenými základnami pro flexibilní obrobky. Cílené základny musí být uvedeny na výkrese. Poznámka: Soustava cílených základen RST je soustava základen skládající se z cílených základen v souladu s ISO 5459 základny se (smluvními) písmeny R S T, viz obr. 28. Obrázek 28 Všeobecné tolerance profilu povrchu platí v zásadě pro všechny povrchy obrobku. Ve zvláštních případech větší nebo menší tolerance profilu povrchu týkající se soustavy základen, může být individuálně indikováno pro konkrétní povrchy. Individuálně zadané tolerance převyšují všeobecné tolerance. Pro rozměry mohou být stanoveny všeobecné tolerance polohy, týkající se stejné cílené základny systém RST, které ruší všeobecné tolerance profilu povrchu. Další jednotlivě indikované tolerance se vzájemně doplňují, tj. platí navíc jako další omezení pro všeobecné tolerance. Rozměrové tolerance (± tolerance), by měly být použity pouze v případě potřeby a pouze pro průměry společně s tolerancemi polohy (obecně nebo individuálně uvedených) a pro tloušťky stěn. Aby se dosáhlo plné ekonomické úspěšnosti, obecné tolerance musí být dodrženy bez zvláštního úsilí a s vysokou pravděpodobností. Odpovídající velikost ze všeobecných tolerancí musí být odvozena měřením na obrobku normální produkce. V rámci tohoto šetření se všeobecné tolerance vyberou z tabulky normy. Použitím všeobecných tolerancí se výkresy snadněji čtou. Plánovači výroby a kontroloři mohou rozpoznat jednotlivě uvedené tolerance. To usnadňuje hospodárný způsob výroby. 37

38 Slévárna by měla stanovit na základě měření, jaká je jeho obvyklá přesnost a přijímat pouze ty výkresy, které mají všeobecné tolerance rovnající se nebo větší než je jeho obvyklá přesnost slévárny. Všeobecné tolerance Tabulka 1 uvádí všeobecné tolerance profilu povrchu pro tvarované stavy odlitků. Tolerance souvisejí se jmenovitými rozměry modelů (neuvažují úkos plus) odlitků (průměry nejmenší obálek koule). Poznámka Tato tolerance je konstantní pro celý odlitek. Tabulka 1 Všeobecné tolerance profilu povrchu pro tvarované stavy odlitků Rozměry v milimetrech Tabulka č. 2 Všeobecné tolerance rozměrů pro válcové prvky a tloušťky stěn Rozměry v milimetrech Existují případy, kdy výpočet tvarovaného rozměru pomocí tolerance podle tabulky 1 nebo 2, vedou ke dvěma různým výsledkům (větší a menší tolerance rozměru). V takových případech se použije menší tolerance. Přídavky na obrábění Požadované přídavky na obrábění RMA jsou uvedeny v tabulce 3. RMA jsou uvedeny ve třídách RMA podle potřeby výroby. 38

39 Tabulka č. 3 Stupně přídavků na obrábění Rozměry v milimetrech Poznámka: Počet stupňů rozměrů v celkové stupnici je větší než v tabulkách 1 a 2, aby se zabránilo nadbytku materiálu Návrh úhlů (úkosů) Použijí se ve směru úkosu plus delšího prvku. Pro kratší prvek, pokud existuje, se úkos plus vhodně aplikuje, viz ISO Aplikovaný kužel má kontinuálně rostoucí toleranci (není zvýšen jmenovitý tvar). Tabulka č. 4 Návrh úhlů pro ruční formování odlitků 39

40 Poznámka: Norma obsahuje návrh úhlů pro další způsoby výroby (strojní formování, kontinuální lití, tlakové lití, lití na vytavitelné modely). Výběr všeobecných tolerancí Tabulka B.2 Toleranční stupně P pro všeobecné tolerance pro malosériovou nebo kusovou výrobu odlitků Ruční formování do písku Pojené jílem Pojené chemicky ocel šedá litina S.G. litina kujné železo slitina mědi slitina lehkých kovů slitina na bázi niklu slitina na bázi kobaltu Tabulka B.1 Toleranční stupně P pro všeobecné tolerance pro velkosériovou nebo hromadnou výrobu odlitků Ruční formování do písku Strojní a skořepinové formování Trvalé kovové formy Tlakové lití Vytavitelný model ocel šedá litina S.G.litina kujné železo slitina mědi slitina Zn slitina lehkých kovů slitina Ni slitina Co Tabulka Výběr požadovaných přídavků na obrábění RMA Ruční formování do písku Strojní a skořepinové formování Trvalé kovové formy Tlakové lití Vytavitelný model ocel G až K F až H E šedá litina F až H E až G D až F E S.G.litina F až H E až G D až F E kujné železo F až H E až G D až F slitina mědi F až H E až G D až F B až D E slitina Zn F až H E až G D až F A až D slitina lehkých kovů F až H E až G D až F B až D E slitina Ni G až K F až H E slitina Co G až K F až H Příklady zobrazení a identifikace na následujících obrázcích. 40

41 Obrázek 29 Soustava cílených základen RST 41

42 Poznámka: Wall thicknesses tloušťka stěn Roundings kruhovitost Chamfers zkosení Obrázek 30 a) indikace na výkrese 42

43 Poznámka: 2 All over 2 přes všechno (všechny plochy) Exceptions from 2 all over výjimky ze 2 přes všechno: Left surface levý povrch Top hole největší díra Addition restriction omezení přídavku Left hole levá díra Wall thicknesses tloušťka stěny Obrázek 31 b) vysvětlení 43

44 5. Indikátory kreslení odlitků na výkresech podle normy ISO Další mezinárodní normou, která patří do tohoto okruhu, je norma ISO Ta stanoví pravidla a zvyklosti pro indikaci tvarovaných součástí v technické výrobní dokumentaci..jde například o označení dělících ploch, přesazení, zateklin, sklonů a úkosů, ale i například směru vyjímání součásti z formy, zvýšení nebo snížení povrchu, pórovitosti apod. Zcela nově je pojato skupinové označování povrchů. Taková specifikace může být buď globální (aplikovaná na všechny prvky výrobku), nebo dílčí (aplikovaná na omezenou skupinu prvků). Dělicí plochy Na výkrese tvarované součásti je často potřebné stanovit dělicí plochu formy. To má pochopitelně vliv na výsledný tvar součásti. Označení dělicí plochy se provádí grafickou značkou na čáře, určující dělicí rovinu. Ke značce lze přidat pomocné písmeno, určující druh této dělicí roviny, viz příklad v obrázku 32. Písmeno M vyjadřuje hlavní dělicí plochu, písmeno C dělicí plochu pro jaderník, písmeno S pro polovinu jaderníku. Obrázek 32 Hlavní dělicí plocha formy Praktické uplatnění značky dělicí roviny viz v příkladu na obrázku 33. Obrázek 33 44

45 V případě potřeby označení pevné (fixované) části formy, je polovina značky vyplněna (vyčerněna), viz obrázek 34. Obrázek 34 Dovolené přesazení v dělicí rovině se označuje písmennou značkou SMI, která se uvádí u značky dělicí roviny. Ke značce SMI se přidá hodnota přesazení v mm a to se znaménkem + (pro přesazení horní části), nebo (pro přesazení spodní části). Při označení znaménkem ± jde o obě možnosti. Příklad aplikace a výklad je uveden v obrázku 35, 36 a 37. Značku SMI a její číselný údaj lze uvádět také na odkazové čáře. 0,1 Obrázek 35 Obrázek 36 Obrázek 37 Výronky Obdobně jako přesazení je možno specifikovat i výronek (zateklina). Protože výronek je obvykle nežádoucím produktem procesu tvarování, má být proto řízen jeho vzhled, specifikovaný dovoleným maximem výronky a/nebo volně zateklých ploch. 45

46 Výronek je označen písmennou značkou FL, doplněnou maximálním rozměrem (délkovým, plošným apod. Písmenná značka s příslušnou hodnotou se umisťuje ke značce dělicí plochy, nebo na odkazovou čáru. Příklady viz na obrázcích 38 a 39. Použití a vysvětlení je uvedeno na obrázku 40. Obrázek 38 Obrázek 39 význam označení Obrázek 40 Pokud plocha nebo určitá část má být bez výronků, je možno ji označit značkou FLF. Příklad použití je na obrázku 41. Obrázek 41 Pokud je nutno na výkrese určit velikost maximální dovolené deformace, zapříčiněné komponenty formy, například jádro, nálitek, průduch, vyhazovač a dalšími typy označených nástrojů, musí být uvedeny grafickou značkou, jak je znázorněno v obrázku 42. Umisťuje se na odkazové čáře s šipkou k povrchu. Typ označení je uveden s písmennou značkou z tabulky v normě. Příklady jsou uvedeny v tabulce na obrázku 43. Jestliže jde o jiný typ, musí být určen plným textem místo písmenné značky. Za typ označení lze doplnit příslušný rozměr, viz obrázek 44. Uvedená označení nástroje lze kombinovat s jinými označeními (například zateklinou). 46

47 Obrázek 42 Písmenná značka E G H R apod. Typ značení označení ejektoru označení vtoku Odvod tepla (označení chlazení) označení stoupačky Obrázek 43 Obrázek 44 Pokud je potřeba vyznačit snížení nebo zvýšení, použije se znaménko + nebo. Příklad a výklad viz na obrázku 45. Výška označení zvýšení Výška označení snížení Obrázek 45 47

48 Úkosy Návrh úkosu povrchu tvarované součásti musí být indikován na výkrese u pozice grafickou značkou sklonu. Značka sklonu (pravého nebo levého, případně kombinovaného) je na obrázku 46. samostatná značka samostatná značka kombinovaná značka úkosu levá úkosu pravá úkosu Obrázek 46 Samostatná značka úkosu se uvádí na odkazové čáře a je aplikována podle následujících pravidel: postavení značky definuje orientaci návrhu úkosu delší odvěsna značky musí být paralelně orientovaná k rozměrovému prvku. Rozměr označení má být indikován za podmínek odpovídajících úhlu (např. 2 ) nebo poměrem (např. 1.10) a má být aplikován na pravé straně značky označení. šipka odkazové čáry značí směřování jmenovitého rozměru prvek křížení u částí povrchu návrh aplikuje jednou částí prvku, který je limitován hranou Příklady na obrázku 47 a 48 ilustruje aplikace základních pravidel a jejich výklad. Označení na výkrese Vysvětlení Obrázek 47 48

49 Označení na výkrese Vysvětlení Obrázek 48 Různou kombinací mohou vznikat také různé tvary příslušných úkosů. Ilustrativní příklad aplikace je uveden na obrázku 49. Norma jich uvádí celou řadu. Obrázek 49 Kombinovaná značka sklonu dělicí čáry Kombinovaná značka sklonu musí být označena na dělicí čáře. Musí být jasně specifikováno, zda úkos bude k materiálu přičten (značka TP za značkou úkosu,) nebo od materiálu odečten (značka tma značkou úkosu). Kombinovaná značka sklonu je aplikována shodně s následujícími základními pravidly přeponou každé samostatné značky sklonu v kombinované značce je definována orientaci návrhu úhlů. delší strana (odvěsna) každé samostatné značky sklonu musí být orientována paralelně k rozměrovému prvku kratší strana (odvěsna) každé samostatné značky sklonu musí být umístěna jako část dělicí čáry 49

50 v případě stejných velikostí sklonu, rozměr sklonu musí být označen na pravé straně kombinované značky sklonu za podmínky odpovídajících úhlů (např. 2 ) nebo poměru (například. 1:10) buď nad nebo pod dělicí čarou, ale jen jednou a u následujících značek buď TP nebo (tm), a další. Příklad použití kombinované značky s přičteným materiálem je i s vysvětlením uveden na obrázku 50. Obrázek 50 Další příklad použití kombinované značky s přičteným materiálem je i s vysvětlením uveden na obrázku 51.. Obrázek 51 Příklad použití kombinované značky s odečteným materiálem je i s vysvětlením uveden na obrázku 52. Obrázek 52 50

51 Následující příklad uvádí použití kombinované značky s odečtením materiálu v zadané výšce je i s vysvětlením uveden na obrázku 53. Takových kombinací uvádí norma celou řadu. Obrázek 53 Kromě již zmíněných indikátorů je v normě také řada dalších, jako například: indikátor směru pohybu nástroje (značka TMD) obdobně směr vyjmutí součásti (značka PRD), patřící spíše do kategorie technologické přípravy. Dalšími indikátory jsou například: indikátor zvýšení povrchu grafická značka značka snížení povrchu grafická značka značka pro pórovitost grafická značka Příklad aplikace pro zvýšení části povrchu z technologického hlediska (např. chlazení kovových forem apod.) je i s vysvětlením na obrázku 54. Obrázek 54 51

52 Mezi další indikátory také patří označení ploch, které nemají být ničím narušeny (např. nástrojem, identifikačním značením apod.). Tyto plochy se označují grafickou značkou. Její tvar a současně aplikace na výkrese je zřejmá z obrázku 55. Obrázek 55 Rozšířené oblasti indikace Jestliže je nutné specifikovat stejný požadavek indikace pro několik prvků napojených jeden na druhý kolem součásti, je jednou z variant použití rozšířené oblasti. Zatím známou značkou pro rozšířenou oblast je použití kroužku ve zlomu odkazové čáry podle obrázku 56. Obrázek 56. Tato značka se běžně používá například pro označení textury povrchu (drsnosti, vlnitosti) nebo svaru a to vždy po obvodu součásti. V současném pojetí podle uvedené normy je možnost rozšířit tyto oblasti podle stanovených pravidel. 52

53 Přehled značek je uveden na obrázku 57. Indikace rozšířené oblasti Rozsah povrchů globálně částečně po obrysu součásti po obvodu součásti (podél osy) vše po součásti Obrázek 57 Indikace rozšířené oblasti globálně po obrysu součásti obsahuje stejný požadavek na plochy 1, 2, 3, 4, 5a) a 5b) a 6 podle ilustračního obrázku 58. Na odkazovou čáru se umisťuje potřebný požadavek (grafické nebo písmenné značky, jejich hodnoty apod.). Obrázek 58 Indikace rozšířené oblasti částečně po obrysu součásti obsahuje stejný požadavek na plochy 2, 3, 4, 5a podle ilustračního obrázku 59. Jde o část součásti, vymezená dělicí 53

54 rovinou, ke které je vedena odkazová čára s poloviční kružnicí ve zlomu, viz obrázek 60. Na odkazovou čáru se umisťuje potřebný požadavek (grafické nebo písmenné značky, jejich hodnoty apod.). Obrázek 59 Obrázek 60 Indikace rozšířené oblasti globálně po obvodu (podél horizontální osy součásti) obsahuje stejný požadavek na plochy na plochy 1, 3, 5a, 5b, 7a, 7b, 8a a 8b.podle ilustračního obrázku 61, které jsou paralelní s horizontální osou v rovině pohledu na výkres. Orientace k horizontální ose je vyznačena úsečkou nad značkou čtverce ve zlomu odkazové čáry je na obrázku 62. Obrázek 61 54

55 horizontální osa v celkovém pojetí Obrázek 62 Indikace rozšířené oblasti částečně po obvodu (podél horizontální osy součásti) obsahuje stejný požadavek na plochy 3, 5a, 7a a 8a podle ilustračního obrázku 63. Jde tedy o plochy součásti ve směru horizontální osy, vyznačené obdélníkem ve zlomu odkazové čáry, nad kterým je úsečka, podle obrázku 64 ke kterým se vztahuje označení. Obrázek 63 horizontální osa v částečném pojetí Obrázek 64 Indikace rozšířené oblasti globálně po odvodu (podél vertikální osy součásti), obsahuje stejný požadavek na plochy 2, 4, 6, 7a, 7b, 8a a 8b.podle ilustračního obrázku 65. Jde tedy o všechny plochy součásti ve směru vertikální osy. Orientace k vertikální ose je vyznačena úsečkou vlevo od značky čtverce ve zlomu odkazové čáry viz obrázek

56 Obrázek 65 vertikální osa v celkovém pojetí Obrázek 66 Indikace rozšířené oblasti částečně po obvodu (podél vertikální osy součásti) obsahuje stejný požadavek na plochy 4, 7a a 8a. podle ilustračního obrázku 67. Jde tedy o plochy součásti ve směru vertikální osy, ke kterým se vztahuje označení. Orientace k vertikální ose je vyznačena úsečkou vlevo od značky obdélníku ve zlomu odkazové čáry viz obrázek 68. Obrázek 67 56

57 vertikální osa v částečném pojetí Obrázek 68 Indikace rozšířené oblasti globálně úplně vše (na celé součásti) obsahuje stejný požadavek na plochy 1, 2, 3, 4, 5a, 5b, 6, 7a, 7b, 8a a 8b.podle ilustračního obrázku 69. Jde tedy o všechny plochy bez ohledu na křížení dělících ploch. Požadavek je vyznačen značkou mezikruží ve zlomu odkazové čáry. viz obrázek 70. Obrázek 69 Obrázek 70 Indikace rozšířené oblasti částečně úplně vše (na celé součásti obsahuje stejný požadavek na plochy 2, 3, 4, 5a, 7a a 8a.podle ilustračního obrázku 71. Jde tedy o plochy součásti, ke kterým se vztahuje označení. Požadavek je vyznačen značkou poloviny mezikruží ve zlomu odkazové čáry. viz obrázek

58 Obrázek 71 Obrázek 72 58

59 Příloha 1 Některé informativní konstrukční údaje Pro hospodárné a funkčně správné navrhování jak surových odlitků, tak jejich obrobených prvků, je potřeba volit jejich parametry při dodržování určitých doporučených zásad konstrukce. Zmiňovanými prvky se rozumí především návrh, dimenzování a tolerování, tloušťky stěn, spojů, úkosů, přechodů, poloměrů či zaoblení. Tyto požadavky jsou v souladu s postupem, kdy konstruktér kreslí výkres odlitku podle svých požadavků (prostorové rozmístění, pevnostní požadavky atd.), ale současně již s respektováním určitých slévárenských zásad tak, aby již technolog metalurg nemusel příliš do konstrukce zasahovat (např. k odstranění tepelných uzlů, ředin a staženin, špatného zatečení kovu, náhlých přechodů, vytvoření úkosů k vyjmutí odlitku apod.). Následující náměty vycházejí z praktických poznatků. Úkosy U odlitků se rozlišují technologické a konstrukční úkosy. Technologický úkos na odlitku a jádru se provádí za účelem snadného vyjmutí z formy či jaderníku. Provádí se ve směru vyjímání modelu nebo jaderníku jak u hlavních ploch odlitku, nebo jejich částí (např. žeber apod.). Způsob označování viz kapitolu Indikátory kreslení odlitků na výkresech. Konstrukční úkos se provádí na odlitku se zřetelem na funkci a vzhled. Typy úkosů Typ A, viz obrázek P1.1. Tento typ se používá pro plochy odlitku, které zůstanou neobrobeny. Nelze jej použít u konstrukce odlitku, která nedovoluje zmenšení příslušného jmenovitého rozměru. Tento úkos nemusí být na výkrese předepsán. Obrázek P1.1 Úkos typu A Typ B, viz obrázek P1.2 Tento typ se používá pro plochy odlitku, které zůstanou neobrobeny. Použití je u obrobených prvků odlitků, které dovolují větší zmenšení jmenovitého rozměru prvku. Tento úkos je třeba na výkrese obrobku předepsat. 59

60 Obrázek P1.2 Úkos typu B Typ C, viz obrázek P1.3. Tento typ se používá pro plochy odlitku, které zůstanou neobrobeny. Použití je u obrobených prvků odlitků, které nedovolují větší zmenšení jmenovitého rozměru prvku. Tento úkos je třeba na výkrese obrobku předepsán. Obrázek P1.3 Úkos typu C Rozměry technologických úkosů v závislosti na rozměru příslušné plochy (označené b) a materiálu modelu jsou uvedeny v tabulce P1.1. Jiné hodnoty úkosů je potřeba dohodnout s metalurgem nebo zákazníkem. Poznámka Uvedené úhly (α) a poměry úkosu (a:b) jsou pouze informativní. Tabulka P1.1 Technologické úkosy 60

61 Pro konstrukční úkosy neobrobených ploch (plochy pro vzhled nebo tvar např. žeber, nábojů kol apod.) se doporučují hodnoty poměru (a:b) rovný nebo větší, než udává tabulka P1.2. Poznámka Uvedený úhel (α) je pouze informativní. Tabulka P1.2 Konstrukční úkosy Stěny odlitku Základním požadavkem pro správný odlitek je volba tloušťek stěn a jejich přechodů. Ostré přechody jsou nepřípustné zvláště u rozdílných tloušťek stěn. Přechod dvou stěn rozdílné tloušťky se řídí jejich vzájemným poměrem a to buď: zaoblením, jestliže vzájemný poměr tlustější stěny ke slabší je rovný nebo menší než 2, nebo klínovým přechodem, pokud je tento poměr větší než 2. Příklad viz na obrázku P1.4. A A R c = ~ 2B B A / B <= 2 B A / B > 2 Obrázek P1.4 Stěny odlitku Doporučená řada poloměrů zaoblení R pro ocel a litinu je uvedena v tabulce P

62 Tabulka P1.3 Řada poloměrů zaoblení Rozměry v milimetrech Materiál Poloměr zaoblení R Šedá litina Ocel Spojení dvou stejných stěn (A) napojení poloměry (R). Informativní údaje jsou na obrázku P1.5 a údaje v tabulce P1.4. Obrázek P1.5 Spojení stejných stěn Tabulka P1.4 Spojení stejných stěn Materiál Rozměr Rozsah úhlů polohy Poloměr R Poloměr r stěn odlitku (α) litina A 60 až 120 A/2 2 R ocel A 75 až 105 A Spojení dvou různých stěn (A, B) napojení poloměry (R). Informativní údaje jsou na obrázku P1.6, údaje v tabulce P

63 Obrázek P1.6 Spojení různých stěn Tabulka P1.5 Spojení různých stěn Materiál Poměr Rozsah úhlů polohy Poloměr R Poloměr r A/B stěn odlitku (α) litina 2 60 až 120 A/2 A ocel 1,25 75 až 105 (A+B)/2 A+B Spojení dvou různých stěn (A, B) napojení klínovým přechodem (c). Informativní údaje jsou na obrázku P1.7 a údaje v tabulce P1.6. Obrázek P1.7 Spojení stěn klínem Tabulka P1.6 Spojení stěn klínem Poměr Rozsah úhlů polohy Materiál R r c d A/B stěn odlitku (α) litina 2 60 až 120 (A+B)/4 1,2 A 4 d AB ocel 1,25 75 až 105 (A+B)/2 A+B 5 d Spojení dvou různých stěn (A, B) napojení klínovým přechodem (c) a poloměrem (R). Informativní údaje jsou na obrázku P1.8 a údaje v tabulce P

64 Obrázek P1.8 Spojení dvou stěn klínem a poloměrem Tabulka P1.7 Spojení dvou stěn klínem a poloměrem Materiál Poměr Rozsah úhlů polohy R r c d m A/B stěn odlitku (α) litina 2 45 až 135 (A+B)/4 A+B 5 d mb 0,8 A ocel 1,25 60 až 120 0,6 A 1,2A 6 d Spojení tří stěn napojení poloměry (R). Informativní údaje jsou na obrázku P1.9 a údaje v tabulce P1.8. Obrázek P1.9 Spojení tří stěn Tabulka P1.8 Spojení tří stěn Materiál Poměr Rozsah úhlů vzájemné polohy Poloměr R A/B stěn odlitku (A a B) litina 2 60 až 120 (A+B)/4 ocel 1,25 75 až 105 A/2 64

65 Spojení tří různých stěn napojení klínovým přechodem (c). Informativní údaje jsou na obrázku P1.10, údaje v tabulce P1.9. Obrázek P1.10 Spojení tří stěn Tabulka P1.9 Spojení tří stěn Materiál Poměr Rozsah úhlů polohy A/B stěn odlitku (A a B) R litina 2 60 až 120 (A+B)/4 ocel 1,25 75 až 105 A/2 d A B Spojení tří stěn napojení poloměrem i klínovým přechodem (R, c, d). Informativní údaje jsou na obrázku P1.11 a rozměry v tabulce P1.10. Obrázek P1.11 Spojení tří stěn Tabulka P1.10 Spojení tří stěn Materiál Poměr A/B c R d litina 2 5 d (A+B)/4 ocel 1,5 6 d A/2 (A B) /2 65

66 Spojení tří stejných stěn (A) napojení poloměry pod úhlem. Informativní údaje jsou na obrázku P.12 a rozměry v tabulce P1.11. Obrázek P1.12 Spojení tří stěn pod úhlem Tabulka P1.11 Spojení tří stěn pod úhlem Rozsah úhlů polohy Materiál Tlouštka stěn odlitku (α) R r c litina A 45 až 135 0,5 A R+A 2A ocel A 60 až 120 0,7 A R+A 2A Spojení tří stejných stěn napojení poloměry. Informativní údaje jsou na obrázku P1.13 a rozměry v tabulce P1.12. Obrázek P1.13 Spojení 3 stěn poloměry 66

67 Tabulka P1.12 Spojení 3 stěn poloměry Materiál Tlouštka h R r s ocel A 4 A 1,5 A 0,5 A 1,25 A Spojení tří stejných stěn (2 stejné, třetí menší) napojení poloměry i klínovým přechodem (R, c, d). Informativní údaje jsou na obrázku P1.14 a rozměry v tabulce P1.13. Obrázek P1.14 Napojení 3 stěn poloměry a klínem Tabulka P1.13 Napojení 3 stěn poloměry a klínem Poměr Rozsah úhlů polohy Materiál R r c d m A/B stěn odlitku (α) ocel 1,25 60 až 120 0,5 A R+m 2A mb (A+B)/2 Předběžná volba tloušťky stěn Při konstrukci odlitku je potřeba volit nejmenší tloušťku stěn, zaručující potřebnou pevnost při zachování efektivní hmotnosti a úspory kovu. Přitom je potřeba vzít v úvahu způsob namáhání odlité součásti, její materiál, rozměry a hmotnost odlitku a způsob lití. Uvedený způsob stanovení minimální tloušťky stěn je pouze pomocným empirickým návrhem pro předběžný návrh konstrukce pro konečné projednání s technologem metalurgem příslušné slévárny. Předběžná volba tloušťky stěn je založena na tzv. charakteristickém rozměru, kombinující základní rozměry odlitku, viz následující vzorec. N = (2L + B + H) / 3, kde N je charakteristický rozměr v mm, L délka odlitku v mm, 67

68 B šířka odlitku v mm, H výška odlitku v mm. Z charakteristického rozměru odlitku lze podle následujícího grafu v obrázku P1.15 stanovit předběžnou tloušťku stěny. Obrázek P1.15 Graf pro předběžné stanovení tloušťky stěny Návrh tloušťky stěny pro příklad, kde jsou následující parametry: L 240 mm H 200 mm B 240 mm Charakteristický rozměr N = (2L + B + H) / 3 = ( ) / 3 = 307 Podle diagramu v obrázku pro ocelový odlitek odpovídá tloušťka stěny cca 12 mm. Žebra odlitku Ke zpevnění odlitku se používají litá žebra, která zabraňují vzniku trhlin a zborcení odlitku. Tloušťka žeber (a) se volí empiricky přibližně v rozsahu 0,7 až 0,9 tloušťky stěny (A). Některé příklady jsou uvedeny na následujících obrázcích. Přilité výztužné žebro ke stěně odlitku. Informativní údaje viz na obrázku P1.16 a rozměry v tabulce P

69 Obrázek P1.16 Přilité žebro Tabulka P1.14 Přilité žebro Materiál Stěna Tlouštka žebra a Výška žebra h s r ocel A 0,8 A 1,25 A 1,25 A 0,5 A Výztužná žebra stěny odlitku. Informativní údaje viz na obrázku P1.17, rozměry v tabulce P1.15. Obrázek P1.17 Výztužná žebra Tabulka P1.15 Výztužná žebra Materiál Stěna Tlouštka žebra a c r ocel A 0,8 A 2,5 A 0,35 A Šikmá výztužná žebra stěny odlitku. Informativní údaje viz na obrázku P1.18 a rozměry v tabulce P