Šikmé střechy. Pavel Kopta, Jana Janoušková. Vyberte si správně střešní krytinu, izolace a vyvarujte se chyb

Transkript

1 Šikmé střechy 156 Pavel Kopta, Jana Janoušková Vyberte si správně střešní krytinu, izolace a vyvarujte se chyb

2

3 Šikmé střechy Pavel Kopta, Jana Janoušková GRADA PUBLISHING

4 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Ing. Pavel Kopta Jana Janoušková Šikmé střechy TIRÁŽ TIŠTĚNÉ VERZE: Vydala Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Ing. Jitka Hrubá Jazyková korektura PaedDr. Václav Vodvářka Sazba JoshuaCreative, s. r. o. Fotografie na obálce Ing. Pavel Kopta Fotografie a kresby v textu: Ing. Pavel Kopta 1 6, 8, 13, 25, 31 38, 46 51, 54 85; Bramac 14 17; Cembrit 26, 27; Eureko 39 41; IKO 28, 29; Lanit Plast 42, 43; Lindab 20 22; Onduline 24, 30; Prefa Aluminiumprodukte 23; Roto 52; Ruukki 18, 19; Tondach 7, 9 12; Velux 53; Zenit 44, 45 Počet stran 160 První vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Grada Publishing, a. s., 2012 Cover Design Grada Publishing, a. s., 2012 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN elektronické publikace: ISBN (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN (elektronická verze ve formátu EPUB) ISBN (elektronická verze ve formátu MOBI)

5 Obsah Úvodní slovo 7 Poděkování 8 1 Základní pravidla pro navrhování střech Rozdělení střech Nosné konstrukce střech Skladba střešního pláště Odvětrávaná vzduchová mezera 15 2 Střešní krytiny Pálené střešní tašky Betonové střešní tašky Plechové střešní krytiny Vláknocementová střešní krytina Asfaltové šindele Asfaltové velkoplošné vlnité desky Přírodní břidlice Dřevěné šindele Rákosové a slaměné došky Plastové střešní krytiny Ostatní střešní krytiny Použitelnost střešních krytin dle sklonu střechy 92 3 Pojistné hydroizolace Vlastnosti pojistných hydroizolací Rozdělení a použití pojistných hydroizolací Výrobci a ceny pojistných hydroizolací Zásady montáže pojistných hydroizolací 98 Obsah 5

6 4 Tepelné izolace Vlastnosti tepelných izolací Rozdělení tepelných izolací dle umístění v konstrukci Rozdělení tepelných izolací dle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny Parotěsnicí vrstva Vlastnosti parotěsnicí vrstvy Montáž parotěsnicí vrstvy Okapové systémy Rozdělení okapových systémů Prvky okapového systému Střešní okna Rozdělení střešních oken Návrh velikosti a umístění střešních oken Lemování střešních oken Doplňky ke střešním oknům Protisněhová opatření Protisněhové prvky plošné Protisněhové prvky liniové Topné systémy v okapu Výstavy, propagace Cech klempířů, pokrývačů a tesařů CKP Záruky, smlouva o dílo Záruky Smlouva o dílo, výběr realizační firmy, cenová nabídka, stavební deník Chyby v realizacích šikmých střech 139 Seznam použité literatury 153 Rejstřík 154 Slovo o autorech Šikmé střechy

7 Úvodní slovo Vážení čtenáři, dovolte, abychom vám v této knížce nabídli pomoc při výběru materiálů vhodných pro opravu i novostavbu šikmé střechy. O problematice šikmých střech bylo napsáno mnoho článků i několik odborných publikací. Domníváme se však, že pro laickou veřejnost, pro uživatele, který se právě rozhoduje jak vybrat vhodný střešní materiál pro zcela konkrétní podmínky, bylo souhrnně předloženo velice málo srozumitelných a přehledně uspořádaných informací. Z praxe stavařů a obchodníků víme, že není vždy snadné zákazníkovi vysvětlit důvody, proč nelze jím požadovaný materiál použít, a mnohdy může být odborníkovo odmítavé konstatování pro investora, kterému se z nejrůznějších důvodů zalíbilo jisté řešení střechy, i velkým zklamáním. Chceme proto těmto nedorozuměním předejít, informovat zákazníka včas o vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých materiálů ve vazbě na technické parametry každé střechy, poradit mu s výběrem materiálů, nabídnout mu různá alternativní a funkční řešení a seznámit ho s problémy, které zákonitě nastanou, pokud se určitý materiál použije zcela nevhodně. To všechno se snažíme převést z ryze odborné terminologie do řeči srozumitelné i člověku, který není do daného oboru zasvěcen. Za léta své praxe jsme se setkali s názorem, že stavebnictví je obor podobný medicíně. Již si nevzpomínáme, kdo nám to řekl, nicméně jsme si položili otázku, co tyto dva rozdílné obory může spojovat, a důležité podobnosti jsme postupně skutečně s trochou nadsázky nacházeli. Stejně tak, jako má medicína mnoho samostatných oborů, mnoho specialistů, sestává i stavebnictví z řady profesí, které vykonává mnoho řemeslníků, a ne každý odborník ovládá všechno; to platí právě tak jako v medicíně. Každý dům, aby mohl dobře fungovat, musí obsahovat a harmonicky slaďovat všechny základní prvky. Od základů, hrubé stavby, střechy, oken, dveří, až po vybavení interiérovými detaily. Všechno musí vždy správně plnit svou funkci. Jestliže tomu tak není, je dům hendikepován, ohrožen nemocí, a nebude nikdy stoprocentně funkční. Jakákoliv improvizace, nevyléčení, se téměř vždycky negativně zapíše do života budovy. A tak i každá střecha, stejně tak jako každý člověk, je jiná, má svá specifika i úskalí. Pevně věříme, že se naše snaha zúročí, že se tato kniha stane dobrým pomocníkem při výběru materiálů a přispěje k co možná nejlepšímu naplnění vašich představ o vaší střeše. Konec konců každý chceme mít pevnou střechu nad hlavou a rádi se vracíme pod rodnou střechu. Střecha je svým způsobem symbolem domu jako takového, symbolem jistoty, ať je tedy funkční, bytelná a estetická. Ing. Pavel Kopta Jana Janoušková Předmluva 7

8 Poděkování Dovolte nám poděkovat všem, kteří nám byli na blízku, když jsme tuto knihu tvořili, všem, kteří nám důvěřovali, povzbuzovali nás k další činnosti a netrpělivě vyhlíželi výsledek. Díky patří všem, kteří nám předávali vědomě i nevědomě své zkušenosti, zkrátka všem, kterým není téma šikmých střech lhostejné. Poděkování patří rovněž našim blízkým, neboť čas strávený tvorbou stránek této publikace jsme mohli věnovat právě jim. Doufáme, že naše snaha vytvořit jakýsi manuál pro správný výběr materiálu pro šikmou střechu se zdařila a tato publikace poslouží všem čtenářům, kteří v ní naleznou hledané základní informace. Při psaní této knihy jsme vycházeli z vlastních zkušeností, a proto se můžeme v určitých názorech lišit od ostatních. 8 Šikmé střechy

9 1 Základní pravidla pro navrhování střech Budováním střechy se nezbytně zabývali naši předkové již při zřizování prvních pravěkých příbytků, neboť celé obydlí bylo zpočátku tvořeno prakticky pouze střechou. S vývojem civilizace a hmotné kultury šel ruku v ruce i vývoj stavební činnosti, tedy samozřejmě i konstruování střech. Střechou rozumíme tu část stavby, která chrání prostor nacházející se pod touto konstrukcí (tzv. podstřeší) před vnějšími povětrnostními vlivy. K nejzákladnějším funkcím střechy, jako jsou ochrana před srážkami (deštěm, sněhem, kroupami, námrazou) a ochrana před větrem, brzy přibyla funkce ochrany před chladem nebo naopak před přílišným teplem. Vzhledem k těmto požadavkům došlo k diferenciaci různých konstrukčních, materiálových a tvarových řešení střech. Každá střecha musí obsahovat nosnou konstrukci a střešní krytinu. Podle způsobu využití pak často obsahuje další vrstvy, zejména vrstvu tepelněizolační, vrstvu vzduchovou, vrstvu tvořící podhled a další vrstvy nezbytné pro správné fungování střechy. Právě návrhem střešních plášťů, výběrem vhodných materiálů i způsobů jejich použití se nyní budeme zabývat. Základní pravidla pro navrhování střech 9

10 1.1 Rozdělení střech Nejzákladnějším rozdělením střech je dělení dle sklonu: ploché střechy střechy se sklonem vnějšího povrchu menším nebo rovném 5, šikmé střechy střechy se sklonem vnějšího povrchu větším než 5 a menším nebo rovném 45, strmé střechy střechy se sklonem vnějšího povrchu větším než 45. Rozdělení střech dle skladby střešního pláště: jednoplášťové podstřeší je odděleno od vnějšího prostředí jedním střešním pláštěm, dvou- a víceplášťové podstřeší je odděleno od vnějšího prostředí dvěma nebo více střešními plášti navzájem oddělenými větranou vzduchovou vrstvou. Rozdělení střech dle plošné hmotnosti střešního souvrsví: těžké plošná hmotnost střešního pláště je vyšší než 100 kg/m², lehké plošná hmotnost střešního pláště je nižší než 100 kg/m². Rozdělení střech dle tvaru: sedlová střecha, pultová střecha, valbová střecha, polovalbová střecha, mansardová střecha, pilová střecha, válcová střecha, stanová střecha, jehlanová (věžová) střecha, kuželová střecha, kopule, báň. Obr. 1 Typy střech 10 Šikmé střechy

11 Vzhledem k nejrůznějším půdorysným i výškovým rozměrům staveb nemají střechy jen nejjednodušší půdorysné tvary (čtverec, obdélník), ale často jsou uspořádány do tvaru písmene L, T, U apod. Průniky střešních ploch a tvarových typů střech pak na střeše vytvářejí různé detaily, jako nároží, úžlabí, napojení na svislou stěnu atd. Častým prvkem ve střeše je vikýř. a hřeben b nároží c úžlabí d štítová hrana e okapová hrana f vikýř g střešní okno Obr. 2 Části střechy h komín i výlez ke komínu j stoupací plošina k protisněhový systém liniový (např. mříž) l protisněhový systém plošný (háky) m odvětrání ventilačního potrubí Dle tvaru dělíme vikýře: válcový vikýř, sedlový vikýř, trapézový vikýř, valbový vikýř, volské oko, polovalbový vikýř, napoleonský klobouk. pultový vikýř, stanový vikýř, Střechy se mohou dále dělit podle řady dalších aspektů, např. míry a způsobu zateplení, materiálového a rozměrového řešení nosné konstrukce, technologie realizace střešního pláště atd. Základní pravidla pro navrhování střech 11

12 Obr. 3 Tvary vikýřů 1.2 Nosné konstrukce střech Nosná konstrukce každé střechy má za úkol přenést veškeré vlastní zatížení celého střešního pláště (všechny vrstvy od podhledu až po střešní krytinu, včetně samotné nosné konstrukce) a veškeré zatížení vnějšími vlivy (sníh, voda, vítr, občasné zatížení např. při opravě) do dalších (většinou svislých) částí budovy. Podle použitého materiálu se nosné konstrukce střech dělí na dřevěné, ocelové, železobetonové a kombinované. Nejčastější variantou jsou dřevěné nosné konstrukce, které mohou tvořit různé soustavy krovů, sbíjené příhradové vazníky a lepené vazníky či nosníky. a b c d krokev pozednice kleština vrcholová vaznice e f g h Obr. 4 Schéma vaznicové soustavy středová vaznice sloupek pásek (šikmá vzpěra mezi sloupkem a vaznicí) vazný trám 12 Šikmé střechy

13 Střešní nosné konstrukce tvořené dřevěným krovem se nejčastěji používají v bytové výstavbě (rodinné a bytové domy). Dle uspořádání jednotlivých prvků se dělí na krovy stojaté a ležaté, stolice a hambalkové soustavy. Pro zhotovení krovů se používá dřevěných hranolů spojovaných tesařskými spoji (čepováním, plátováním, kampováním ad.), nebo dnes častěji (možná bohužel) ocelovými vruty, šrouby a styčníkovými deskami. Krovy se zhotovují tradičním způsobem na stavbě. Tesaři si na místě upravují délky jednotlivých prvků, vyřezávají spoje a postupně sestavují celou konstrukci. Stavba krovu na běžném rodinném domě může trvat přibližně týden. Druhou možností, stále častěji používanou, je vyřezání krovu speciálním strojem na základě naprosto přesné výrobní dokumentace. Jednotlivé prvky pak jsou na stavbu dodány nařezané na potřebné délky včetně zhotovených veškerých spojů, a pokud je třeba, tedy i hoblované. Stavba takového krovu trvá jeden až dva dny. Sbíjené příhradové vazníky se používají pro zhotovení střech (obvykle s nízkým sklonem), kde nebude využíváno podkroví. Jedná se především o jednopodlažní rodinné domy (typu bungalov), ale i o různé supermarkety nebo výrobní haly. Pro zhotovení vazníků se většinou používá běžných prken tloušťky 24 mm spojovaných ocelovými styčníkovými deskami. Výhodou tohoto řešení je úspora materiálu a rychlost realizace. Výrobou příhradových vazníků se zabývá celá řada firem, které dokážou dle požadovaných rozměrů budoucí střechy vytvořit vlastním statickým výpočtem jejich přesný návrh, zpracovat výrobní dokumentaci, zhotovit vazníky a provést i montáž na stavbě (u běžného rodinného domu trvá většinou jeden den). Nosné konstrukce z lepených dřevěných nosníků se používají nejčastěji pro vyřešení velkorozponových budov, zejména sportovních hal či různých kulturních objektů. Lepené nosníky mají obrovskou únosnost, mohou se vyrábět v téměř neomezených délkách a výškách. Vyrábějí se slepením dřevěných lamel (latí). Vnější povrch bývá hoblovaný a vzhledem ke své vysoké estetičnosti bývá nosná konstrukce z lepených nosníků pohledová (není schována nad podhledem). Ocelové a železobetonové nosné konstrukce jsou nejčastěji navrhovány pro zastřešení halových výrobních a skladových objektů, ocelové dále při stavbě sportovních hal. Pro návrh je vždy zapotřebí vypracovat velmi podrobný statický výpočet, podle kterého jsou jednotlivé části nosné konstrukce následně vyrobeny. Výroba většinou probíhá mimo vlastní stavbu; tam bývá konstrukce dopravena již ve formě ocelových příhradových vazníků nebo železobetonových panelů. Veškeré prvky nosné konstrukce střechy musí být opatřeny vhodnou úpravou zaručující dlouhou životnost. Všechny dřevěné prvky je třeba naimpregnovat proti hnilobě, růstu hub a dřevokaznému hmyzu a ocelové konstrukce je nezbytné opatřit ochranným protikorozním nátěrem. Základní pravidla pro navrhování střech 13

14 1.3 Skladba střešního pláště Střešní pláště se zásadně liší, zejména podle způsobu využití podstřešního prostoru, sklonu střechy, použité střešní krytiny, způsobu provedení zateplení, počtu větraných mezer a dalších aspektů. Nejběžnějším způsobem provedení šikmé střechy nad obytným podkrovím je dvouplášťová střecha (dva pláště oddělené jednou větranou vzduchovou mezerou) s tepelněizolační vrstvou. Obecně lze skladbu popsat tímto způsobem: střešní krytina (střešní tašky, vláknocementové šablony, plech, asfaltové šindele atd.); separační vrstva (používá se jen u některých typů krytin, např. plechu); nosná konstrukce pro střešní krytinu (střešní latě, celoplošné bednění); větraná vzduchová mezera; pojistná hydroizolace (difuzně otevřená fólie); tepelná izolace (minerální nebo skelná vata, PIR desky); nosná konstrukce střechy (např. dřevěný krov); parozábrana; nosná konstrukce podhledu (rošt z ocelových profilů pro sádrokarton, dřevěné latě pro palubky nebo dřevovláknité desky apod.); podhled (sádrokarton, palubky, dřevovláknité desky apod.). Obr. 5 Skladba střešního pláště: 1 střešní krytina, 2 separační vrstva, 3 nosná konstrukce pro střešní krytinu, 4 větraná vzduchová mezera vymezená kontralatěmi, 5 pojistná hydroizolace, 6 nosná konstrukce střechy, 7 tepelná izolace, 8 parozábrana, 9 nosná konstrukce podhledu, 10 podhled 14 Šikmé střechy

15 Takto popsaná skladba platí opravdu pouze obecně. V konkrétních případech realizace se liší zejména umístěním tepelné izolace (nad krokve, mezi krokve, pod krokve, kombinace) a její tloušťkou a na základě toho i umístěním parozábrany. V dalších kapitolách knihy se seznámíte s jednotlivými vrstvami, s materiály, ze kterých se zhotovují, a se zásadami pro jejich správnou realizaci. 1.4 Odvětrávaná vzduchová mezera U dvou- a víceplášťových střech musí být vždy navržena jedna nebo více odvětrávaných vzduchových mezer. U dvouplášťových střech je to jedna, u tříplášťových jsou mezery dvě. Odvětrání je zajištěno přímým napojením mezery na vnější prostředí. Cirkulace vzduchu v mezeře je zajištěna rozdílnými teplotami v nižší a vyšší části střechy, a tedy rozdílnými tlaky vzduchu, a dále pak působením větru. Vzduch se do mezery přivádí pomocí otvorů krytých nejčastěji vhodnou mřížkou, umístěných v nejnižší části střechy (okapní hraně), a odvádí se v nejvyšší části střechy (hřeben, nároží, pultová hrana) pomocí odvětrávacích prvků, které jsou součástí střešní krytiny. Výška vzduchové mezery je dána výškou kontralatí. Odvětrání střešního pláště má několik velice důležitých funkcí. Jsou to: odvedení vlhkosti do vnějšího prostředí (vlhkost z vnějšího prostředí, která pronikla skrz střešní krytinu, dále vlhkost z vnitřního prostředí, která pronikla skrz vzduchotěsnicí vrstvy, a vlhkost zabudovaná, např. v syrovém mokrém dřevě použitém na výstavbu); snížení teploty pod střešní krytinou v teplých měsících, kdy může dojít k silnému přehřátí vnitřního prostředí; srovnávání teplot ve střešních krytinách, aby nedocházelo ke vzniku vnitřního napětí v materiálech a v zimních měsících docházelo k postupnému rovnoměrnému odtávání sněhu v celé ploše střechy; zabránění vzniku kondenzátu vodních par, které prostoupí do střešního pláště z vnitřního prostředí. Musím upozornit rovněž na skutečnost, že prakticky všichni výrobci střešních krytin vyžadují provedení odvětrávané vzduchové mezery ve střešním plášti a rovněž to bývá jedním z požadavků pro možnost uplatnění záruky na materiál. Šikmé střechy jednoplášťové (bez odvětrávané vzduchové mezery) se navrhují, jen pokud se jedná o jednoduché střechy bez tepelněizolační vrstvy a prostor pod nimi je propojen s venkovním prostředím. Celý střešní plášť tvoří pouze střešní krytina a nosná konstrukce. Typickým příkladem jsou různé zahradní altány, přístřešky, garážová stání apod. Výjimku tvoří pouze střechy, na nichž je střešní plášť vytvořen ze Základní pravidla pro navrhování střech 15

16 sendvičových panelů, které se v bytové výstavbě vyskytují jen velmi zřídka. V ostatních případech navrhujeme střechy dvou- a víceplášťové. Nejčastější variantou šikmé střechy je střecha dvouplášťová. Odvětrávaná vzduchová mezera je umístěna mezi nosnou konstrukcí střešní krytiny a pojistnou hydroizolací. Pod pojistnou hydroizolací je nejčastěji vložena tepelná izolace nebo celoplošné bednění. Pojistná hydroizolace musí být vždy provedena z difuzně otevřené fólie kontaktní na tepelnou izolaci či bednění. Dimenze odvětrávané vzduchové mezery je třeba navrhnout dle následujících pravidel (převzato z ČSN Navrhování střech): Nejmenší tloušťka větrané vzduchové vrstvy, určené pro odvod vodní páry difundující do střešní konstrukce, je: 60 mm pro střechy se sklonem 5 25 ; 40 mm pro střechy se sklonem vyšším než 25. Plocha přiváděcích větracích otvorů k ploše větrané střechy: 1/200 pro střechy se sklonem 5 25 ; 1/300 pro střechy se sklonem ; 1/400 pro střechy se sklonem vyšším než 45. Plocha odváděcích větracích otvorů by měla být větší min. o 10 %, než je plocha otvorů přiváděcích. Tato pravidla platí pouze pro střechy s délkou vzduchové mezery, tj. vzdáleností přiváděcích a odváděcích otvorů, do 10 m. Pokud je délka větší, je nutno nejmenší tloušťku mezery navýšit o 10 % za každý metr délky navíc. Dalším pravidlem je, že vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů by měla být max. 18 m. Tyto hodnoty jsou platné pouze pro střechy bez zabudované vnitřní vlhkosti. Pokud navrhujeme střechu nad hodně vlhkým prostředím (např. vnitřní bazén, sauna apod.), je nutné konstrukci a návrh odvětrávané vzduchové mezery ověřit tepelně technickým výpočtem. Upozorňuji, že se jedná o návrh dle platné normy, avšak dle podkladů jednotlivých výrobců se návrh (výpočet) může dost výrazně lišit, a to obzvláště v definování plochy odváděcích otvorů v hřebenové části střechy. Jestliže budeme výpočet provádět na základě doporučení této normy, může vyjít plocha odváděcích otvorů značně vysoká, převyšující možnosti proveditelnosti konkrétní střešní krytinou. Proto mnoho výrobců uvádí předepsané min. hodnoty plochy větracích otvorů často o dost nižší. Pokud je větraná vzduchová mezera přerušena (např. střešním oknem), je nutné zajistit její odvětrání propojením do sousedních polí. Nejlepším způsobem je vynechání částí kontralatí pod a nad touto překážkou. 16 Šikmé střechy

17 Tříplášťové střechy se navrhují nejčastěji tehdy, pokud je provedena pojistná hydroizolace z nekontaktní difuzně otevřené fólie. Zde je jedna mezera umístěna nad fólií, druhá pod ní. Druhou možností je nutnost zhotovení vodotěsného podstřeší za použití asfaltového pásu umístěného na celoplošném bednění. Jedna vzduchová mezera je umístěna nad asfaltovým pásem, druhá pod bedněním. Upozorňuji, že obě vzduchové mezery musí být účinně napojeny na vnější prostředí a řádně odvětrávány. Technicky je to možné provést pouze u nejjednodušších typů střech (např. sedlových či pultových), u složitějších typů střech a zejména u střech, kde se vyskytuje úžlabí či střešní okna, se provedení tříplášťových střech nedoporučuje, neboť je technicky prakticky neproveditelné. Navíc se od používání nekontaktních difuzně otevřených fólií ustupuje. Nejčastější chyby Nejčastější chyby při návrhu a zhotovení odvětrávané vzduchové mezery jsou: nedostatečná dimenze přiváděcích či odváděcích otvorů nebo nedostatečná výška mezery; zakrytí přiváděcích otvorů nevhodnou příliš hustou mřížkou, která omezuje přístup dostatečného množství vzduchu; přílišné vmáčknutí vláknité tepelné izolace z vnitřní strany pod pojistnou hydroizolaci, která se vyboulí směrem do vnějšího prostředí a zmenší průřez odvětrávané mezery nebo jej zcela ucpe; neřešení propojení jednotlivých polí odvětrávané mezery pod a nad střešními okny, většími komíny, střešními výlezy apod.; návrh tříplášťové střechy s nekontaktní pojistnou hydroizolační fólií na členitou střechu, zejména do úžlabí. Základní pravidla pro navrhování střech 17

18 * 2 Střešní krytiny 2.1 Pálené střešní tašky Historie a výroba Historie výroby keramických tašek sahá do starověkého Řecka a Říma, tedy do časů před naším letopočtem. Mezi archeologickými nálezy se ve zmíněných oblastech velmi často objevují dvojdílné střešní tašky připomínající dnešní prejzy. Není pochyb, že pálená krytina je jednou z nejstarších uměle zpracovávaných střešních krytin v historii lidstva. Základním materiálem pro výrobu keramických tašek je cihlářská hlína, která se obvykle těží v okolí výrobního závodu. Vytěžená hlína se nechá patřičnou dobu odležet, poté se míchá, mele, přidávají se různé přísady, aby výsledný produkt byl co nejjemnější, maximálně homogenní, a měl tudíž co nejlepší vlastnosti potřebné pro výrobu kvalitních tašek. Pálené tašky se vyrábí dvěma způsoby: tažením a ražením. Při výrobě tažených tašek dochází za pomoci šnekového lisu k vytlačování nekonečného pásu hlíny s rozměry konečného průřezu tašek. Pás je následně dělen dle požadované délky tašek. Tímto způsobem se dnes vyrábí pouze bobrovky. Druhý způsob výroby ražení má počáteční fázi výroby shodnou s výrobou tašek tažených. Rovněž dochází k výrobě nekonečného pásu, tentokrát ale ne v rozměrech konečného průřezu tašek, nýbrž tak, aby bylo zajištěno dostatečné množství suroviny pro další lisování. Tento pás je také dělen dle potřebné délky budoucích tašek. Vzniklý polotovar nyní připomíná spíše obdélníkové dlaždice. Ty se následně lisují do sádrových forem, ze kterých již vychází produkt požadovaného tvaru a rozměrů. Tímto způsobem se vyrábí v současnosti všechny tašky kromě bobrovek. Po vylisování se na horní povrch tašek může nástřikem nanést povrchová úprava (engoba nebo glazura). Před vlastním vypálením je nutné tašky patřičně vysušit, aby nedošlo k deformaci či úplnému popraskání materiálu. Tašky se na hodin umístí do sušárny, kde za působení vyšší teploty dojde k odbourání vlhkosti. Po vysušení tašky putují do pece. Vypalování probíhá v rozmezí C po dobu hodin. Výše teplot a doba sušení a vypalování je vždy závislá na vlastnostech suroviny, tvaru a velikosti vyráběných 18 Šikmé střechy

19 tašek. Vypálené tašky mají již konečnou pevnost a po jejich vychladnutí se balí na palety a mohou se expedovat k zákazníkům. Z popsaného postupu produkce pálených tašek vyplývá, že výroba je energeticky (a tedy i finančně) velmi náročná. Zároveň je jasné, že rozhodující vliv na životnost tašek má kvalita cihlářské hlíny. Hlína nižší kvality neumožňuje vyrábět tašky větších formátů, neboť produkty vyšších rozměrů by vycházely z pece křivé nebo popraskané. Rozměrová řada tašek konkrétního výrobního závodu nám tedy může napovědět, jaká je kvalita těžené hlíny, ze které jsou tašky vyráběny. Obr. 6 Těžba hlíny se provádí většinou v těsné blízkosti výrobního závodu Vlastnosti pálených tašek Pálené tašky se vyrábějí v široké škále tvarů. Jak již bylo řečeno, první se objevily prejzy, následně bobrovky, esovky, tašky s různou velikostí vln či tašky úplně rovné. Prejzy a bobrovky se dnes většinou používají na rekonstrukce střech historických či církevních objektů, ostatní tvary tašek na zastřešení nejrůznějších budov od rodinných domů po domy bytové či polyfunkční. Pálené tašky se často produkují bez jakékoli povrchové úpravy. Pak hovoříme o tzv. taškách režných. Barva tašek je tedy dána barvou vypáleného cihelného střepu. Ta bývá často velmi odlišná v závislosti na použité cihlářské hlíně. Barva tašek může být od oranžové, přes červenou až po hnědou. Odstín režných tašek je nejvíce ovlivněn množstvím oxidů kovů v cihlářské hlíně. Produkce z každého výrobního závodu má často svoji typickou barvu a produkty z různých závodů se většinou nedají kombinovat. Tašky režné bez povrchové úpravy bývají nejlevnější, nevýhodou je, že po čase barva zajde, povrch se zašpiní, často velmi nesouměrně. Střešní krytiny 19

20 Obr. 7 Nejběžnější tvary pálených střešních tašek Na pálených taškách používáme dva typy povrchových úprav engoby a glazury. Engoba je vlastně hodně naředěná keramická hmota obohacená o oxidy kovů a různé minerály, které po vypálení dodají povrchu tašky požadovanou barvu. Nastříká se po vylisování tašek na jejich horní povrch (pohledovou část) a vypaluje se současně s taškou. Vypálením tak dojde ke spojení hlíny tašky s povrchovou úpravou, čímž je zaručeno, že se povrchová úprava nemůže od tašky nijak oloupat či jinak samovolně oddělit. Engobované tašky mají hladký matný stejnobarevný povrch. Tato povrchová úprava je na tašce zachována po celou dobu životnosti tašky. Glazura je na tašku nanášena stejným způsobem a ve stejné fázi jako engoba. Liší se ale složením. Základ tvoří oxidy křemíku, díky kterým dojde po vypálení (společně s taškou) k jejich slinutí a tašky získají hladký lesklý sklovitý povrch. Tato povrchová úprava je rovněž zachována na tašce po celou dobu její životnosti, navíc díky své hladkosti nejúčinněji brání usazování nečistot či růstu lišejníků a mechů. Je však nutno podotknout, že žádná povrchová úprava životnost pálených tašek nikdy neprodlužuje. Jedná se pouze o estetickou záležitost střešní krytiny. Dále zdůrazňuji, že všechny povrchové úpravy na všech typech krytin od všech výrobců jsou nanášeny vždy nástřikem z horní (pohledové) strany. Nikdy se tašky do Obr. 8 Bobrovky se vyrábí v celé řadě tvarů i barevných provedení roztoku nemáčí. Pokud není nastříkána některá část boční nebo hlavové drážky, nejedná se o závadu. 20 Šikmé střechy

21 Pálené střešní tašky se většinou vyrábí s bočními a hlavovými (horními) drážkami. Tašky bezdrážkové se dnes vyrábí prakticky jen ve tvaru bobrovky. Drážky jsou vždy minimálně dvě, u některých typů i tři. Tašky s vícenásobným drážkováním mají větší předpoklad odolat průniku srážkové vody např. hnané větrem. Boční a hlavové drážky bývají většinou v různé výškové úrovni a bývají navzájem odděleny. Pak hovoříme o taškách s přerušovanou vodní drážkou. Některé typy tašek však mají boční a hlavové drážky navzájem propojeny ve stejné úrovni, pak se jedná o tašky se spojitou vodní drážkou. Tyto tašky mívají pro pokládku předepsaný nižší minimální bezpečný sklon než tašky s přerušovanou vodní drážkou. Hlavové drážky mohou být různě široké, resp. spodní zámek tašky může zapadat až pod ně. Způsob provedení této části tašky může při pokládce umožňovat jistý posun. Pokud jsou drážky úzké, bývá možnost posunu v zámku jen několik milimetrů. Takovýmto taškám říkáme tašky neposuvné. Některé typy tašek umožňují konstrukcí hlavového zámku posun až o více než 3 cm, tyto tašky se nazývají taškami posuvnými. Výrobci pálených tašek produkují vedle základních tašek samozřejmě i řadu doplňků. Jsou to hřebenáče, tašky okrajové, větrací, poloviční, prostupové, lomené či pultové. Tyto doplňky jsou rovněž vyráběny z hlíny a ve stejných povrchových úpravách jako tašky. Další doplňky jsou kovové či plastové, jedná se především o prvky zajišťující napojení ventilace a antén, odvětrání střešního pláště, prvky umožňující chůzi po střeše či prvky chránící před sesouváním sněhu. Převážnou většinu detailů, se kterými se na střeše setkáme, lze vyřešit vhodným systémovým prvkem. Hmotnost pálených tašek je vždy závislá na velikosti jednotlivých tašek a na jejich počtu potřebném k zastřešení metru čtverečního. U většiny typů krytin se hmotnost pohybuje od 42 do 50 kg/m². Z tohoto rozmezí se vymykají pouze bobrovka a prejz. Hmotnost bobrovky se pohybuje kolem 65 kg/m², hmotnost prejzů pokládaných do malty může být ještě vyšší. Spotřeba pálených tašek je pro každý typ tašek naprosto odlišná. Pro většinu druhů ražených tašek ale platí spotřeba ks/m². I zde jsou samozřejmě výjimky. Obr. 9 Výrobci pálených střešních tašek nabízejí celou řadu okrasných doplňků na hřebenáče, které se staly v posledním desetiletí módní záležitostí Střešní krytiny 21

22 Na našem trhu jsou běžně k dostání německé tašky s názvem Nibra, u kterých spotřeba činí jen 6 ks/m². Jedná se o vůbec největší vyráběné tašky na světě. Oproti tomu spotřeba bobrovky je cca 36 ks/m² (spotřeba je stejná pro pokládku jednoduchou i dvojitou). Pálené tašky jsou dopravovány složené a zabalené na paletách, většinou ks tašek na jedné paletě. Paleta základních tašek má hmotnost většinou okolo kg. Doplňky jsou samozřejmě baleny v menších počtech. Materiál potřebný na pokrytí střechy průměrně velkého rodinného domu většinou bývá dopraven na paletách nákladním automobilem s hydraulickou rukou Výrobci, ceny, záruky V České republice je jediný výrobce pálených střešních tašek společnost Tondach, která má několik výrobních závodů napříč zemí. Vedle produktů této společnosti jsou na našem trhu řady typů střešních krytin zahraničních výrobců (zejména z Německa), např. Walther-Jacobi, Nelskamp, Creaton a další. Rovněž společnost Bramac, největší tuzemský výrobce betonových tašek, nabízí od roku 2012 pálené tašky (vyráběné v Německu). Ceny pálené střešní krytiny jsou velmi odlišné. Nejlevnější režné tašky (bez povrchové úpravy) se pohybují v cenách od 270 Kč/m², tašky engobované většinou od 320 do 400 Kč/m², tašky glazované od 380 do 500 Kč/m² a u zahraničních výrobců bývají ceny mnohdy i vyšší. Doplňkové tašky (tašky okrajové, větrací, hřebenáče apod.) jsou navíc mnohonásobně dražší než tašky základní. Většinou tvoří cena doplňků polovinu celkové ceny kompletního materiálu pro realizaci střešního pláště. Cenu základních tašek spočítáme jednoduše tak, že vynásobíme celkovou plochu střechy počtem tašek potřebných na zhotovení jednoho metru čtverečního a tento počet vynásobíme cenou jedné tašky. Když tuto částku vynásobíme dvěma (připočítání ceny doplňků), dostaneme poměrně věrohodnou sumu, za kterou lze námi požadovanou střešní krytinu na naši střechu pořídit. Pouze upozorňuji, že uvádím částky orientační, ceníkové a bez DPH. Záruka na pálené střešní tašky je nejčastěji 30 let, někteří výrobci poskytují i vyšší. Záruka se vždy vztahuje na všechny produkty z pálené hlíny (tedy i hřebenáče, tašky okrajové apod.), ale nevztahuje se na plastové a kovové doplňky. Na ty bývá ze zákona poskytována záruka 2 roky, u některých výrobců bývá tato záruka prodloužena (např. na 10 let), pokud zákazníci použijí výhradně jejich originální doplňky. Záruka na pálené střešní tašky je poskytována na mrazuvzdornost, to znamená, že nedojde vlivem mrazu k poškození tašek, vinou čehož by začala vnikat dešťová voda do střešního pláště. Záruka se v žádném případě nevztahuje na 22 Šikmé střechy

23 destrukci tašek vlivem posunu namrzlého sněhu, na rozbití tašek vlivem silného větru či extrémního krupobití. Nevztahuje se ani na možné barevné odchylky střešních krytin z jiných výrobních šarží Zásady pokládky pálených tašek Pokládat pálené střešní krytiny je možné od určitého minimálního sklonu střechy. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, což je úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště. Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30. Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30, prejzy dokonce 40. Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10 menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12 (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22 ). Někteří zahraniční výrobci uvádějí možnost pokládky pálených tašek (za předpokladu zhotovení vodotěsného podstřeší) dokonce od 10. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90. Montáž pálených střešních tašek se provádí vždy pokládkou na latě. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m²) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí mm. Při volbě typu pálené krytiny je poměrně zásadní posuvnost či neposuvnost v hlavovém zámku. Posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření střešní roviny je pro tento typ tašek tedy jednodušší než pro tašky neposuvné s vůlí v hlavovém zámku jen několik mm. Na střechy hodně členité nebo s krátkými krokvemi je lepší navrhovat tašky posuvné. Samozřejmě je možné prakticky každou střechu pokrýt i taškami neposuvnými (pokud to dovoluje sklon střechy), ovšem někdy za cenu velmi vysoké pracnosti. Pokud není možné střechu rozměřit na celé řady, lze tašky zkrátit (uřezáním pomocí vysokorychlostní úhlové brusky a adekvátního řezacího kotouče). Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem. Nikdy se nesmí zkracovat tašky v první řadě u okapu. Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se Střešní krytiny 23

24 mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout. Samozřejmostí je, že veškeré dřevěné prvky ve střeše (tedy i střešní latě) je nutné naimpregnovat vhodným přípravkem proti hnilobě, dřevokaznému hmyzu a houbám. Pokládka tašek na správně nalaťovanou střechu je již poměrně jednoduchá. Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). Pokud je sklon střechy do 45, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45 60, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), při sklonu musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), nad 70 se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech. Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy. Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu. Ať tašky kotvíme jakýmkoli způsobem, je nutné vždy použít materiály (příchytky, vruty, dráty, hřebíky) s antikorozní povrchovou úpravou. Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašek je možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce. Výjimku tvoří pouze prejzy, které se nejčastěji pokládají zvláštním způsobem do malty. Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Odvětrávací otvor je vymezen výškou kontralatí. V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm²/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy. Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm²/bm a musí mít výšku min. 20 mm. V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2 000 přilehlé plochy střechy. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku mm. Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít. Větrací mezera v okapní části se zakrývá nejčastěji plastovou nebo kovovou větrací mřížkou (větracím pásem). 24 Šikmé střechy

25 Obr. 10 Řešení odvětrání střešního pláště v okapní části 1 difuzní fólie 9 tepelná izolace 2 větrací taška 10 parotěsná zábrana 3 větrací pás hřebene 11 nosný profil 4 hřebenáč podhledové 5 držák hřebenové latě konstrukce 6 střešní lať 12 podhledová 7 kontralať konstrukce 8 krokev 13 záklop Obr. 11 Řešení odvětrání v hřebenové části za použití větracích tašek a větracího prvku pod hřebenáč Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový vět rací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Za pomoci kovových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek. Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, resp. nároží. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný. Tato hodnota se většinou pohybuje v rozmezí cm². Počet větracích tašek může být na stejné střeše zásadně různý v závislosti na typu navrhované krytiny. Druhou variantou pokládky hřebene na sucho je použití větracích tašek pro připojení hřebene do poslední řady u hřebene (z každé strany) bez nutnosti aplikace větracího pásu hřebene. Jedná se o tašky, které jsou v pohledové části shodné se základními taškami, ale hlavový zámek je naprosto odlišný a umožňuje dokonalé napojení hřebenáčů na tyto tašky. Výhodou je, že odpadá jeden plastový prvek ve střeše, ale hlavně bývá větrací průřez mnohem větší a většinou není nutné používat větrací tašky do plochy. Toto řešení je jednoznačně nejefektivnější (funkčně i finančně), bohužel ho lze použít jen u těch typů krytin, u kterých výrobci tyto speciální tašky dodávají. Pokud se rozhodneme pro Střešní krytiny 25

26 Obr. 12 Řešení odvětrání v hřebenové části za použití větracích tašek pro připojení hřebene tento způsob odvětrání střešního pláště, je bezpodmínečně nutné, aby pokrývači při montáži hřebenové latě použili kovové držáky hřebenové latě a neinstalovali lať (většinou dvě na sebe) přímo na vrchol krokví. Latí by ucpali větrací mezeru a hřeben by tak téměř nevětral. Do malty se dnes pokládá hřeben pouze u rekonstrukcí památkově chráněných budov (většinou za použití bobrovek či prejzů). Pro pokládání do malty je nutné používat speciální pokrývačskou maltu, nikdy nesmíme použít běžnou maltu zdicí či omítkovou. Totéž platí pro pokládku prejzů do malty. Spotřeba pokrývačské malty pro zhotovení 1 bm hřebene je cca 40 kg. Obdobná spotřeba malty je i pro pokládku prejzů do malty. Z jednoho pytle obvykle položíme cca 1 m² střechy. Způsob řešení odvětrání střešního pláště by měl být vždy ověřen výpočtem. Dalším bodem, který nesmíme opomenout, je sesouvání sněhu ze střechy. Nejúčinnějším způsobem, jak mu zabránit, je umístění kovových sněhových háků nebo (pokud to výrobce nabízí) protisněhových tašek. Ty se umísťují do celé první řady u okapu (na každou tašku) a dále pak do plochy až k hřebeni na každou druhou až osmou tašku v závislosti na sklonu střechy a sněhové oblasti, ve které se stavba nachází. Toto řešení je účinné jen za předpokladu správného návrhu. Výhodou je poměrně jednoduchá montáž háky se pouze zaháknou za hlavový zámek tašky. Jinou variantou jsou liniové zachytávače sněhu. Jedná se o protisněhové mříže, trubky nebo dřevěné kulatiny upevněné do speciálních kovových držáků. Držáky by měly být umístěny přibližně nad každou krokví, kotví se za přídavnou lať nebo za kontralať a jejich montáž je poměrně pracná. Jednak je nutná montáž přídavné latě, ale hlavně je nutné upravit probroušením zámky tašek v místě prostupu držáků mezi taškami. Liniové sněhové zachytávače se umísťují samozřejmě do spodní části k okapu, v závislosti na délce krokví někdy též do poloviny či každé třetiny délky střechy. Nejúčinnější ochranou je kombinace liniových zachytávačů u okapu s protisněhovými háky umístěnými v ploše střechy. 26 Šikmé střechy

27 Výhody, nevýhody, nejčastější chyby Výhody pálených střešních tašek Velmi široká nabídka nejrůznějších tvarů, velikostí a odstínů povrchových úprav. V kategorii posuvných tašek je poměrně jednoduchá pokládka i na velmi členité střechy. Krytinu lze správně rozměřit i na malé plochy. Tašky je možné bez potíží položit i na střechy s rozměrovými odchylkami krovu či laťování. Bobrovkami je možné krýt zaoblené plochy (např. zaoblená nároží, věžičky, vikýře ve tvaru volských ok apod.). Všichni výrobci nabízejí velmi širokou škálu doplňků, díky kterým lze většinou systémově vyřešit každý detail. Pálené střešní tašky se spojitými drážkami lze za splnění jistých podmínek (vodotěsné podstřeší) pokládat na střechy se sklonem již od 12. Dokonalý způsob odvětrání střešního pláště v případě použití větracích tašek pro připojení hřebene bez nutnosti použít větrací tašky do plochy a hřebenové větrací pásy. Do střech s krytinou z pálených tašek lze bez potíží namontovat střešní okna, solární kolektory apod., a to i dodatečně, když je již střešní krytina položená. Střešní tašky jsou velice pevné, pokud to dovoluje sklon střechy, lze po taškách bez obav chodit; nemusíme se bát, že by tašky praskly. Hmotnost všech typů krytiny (vyjma bobrovky a prejzy) se pohybuje v rozmezí kg/m², většinou není nutné brát zřetel na hmotnost při výběru typu pálené krytiny s ohledem na zatížení krovu. Povrchová úprava (engoba, glazura) zůstává na taškách po celou dobu jejich životnosti a téměř nedochází k žádným vizuálním změnám, střecha je esteticky přitažlivá i po desítkách let. Povrch tašek je hodně jemný a hladký (zejména glazovaný), proto dochází jen zřídka k usazování nečistot či růstu lišejníků, řas či mechů. Dlouhodobá životnost: všichni výrobci udávají životnost pálených tašek v horizontu 100 let. Většina výrobců poskytuje záruku 30 let, někteří i více. Poměrně nízká cena v případě tašek režných i některých typů tašek engobovaných. Vynikající poměr cena/životnost. Nevýhody pálených střešních tašek Pokládka tašek neposuvných vyžaduje vysokou zručnost a pečlivost. Hodně členité střechy se na pokládku neposuvných tašek velmi špatně rozměřují a často je nutno zařezávat poslední řadu u hřebene. Pokládka pálených tašek obecně vyžaduje větší pečlivost než pokládka např. betonových tašek. Z tohoto důvodu může být cena za montáž vyšší. Většina typů pálených tašek se nehodí na střechy s velmi nízkými sklony. Před výběrem krytiny je nutné vždy ověřit minimální bezpečný sklon, od kterého je možné tašky pokládat. Pokud výrobce pro daný typ tašek nevyrábí větrací tašky pro připojení hřebene, a je tedy zapotřebí použít větrací tašky do plochy, hrozí zafoukávání prachového sněhu či větrem hnaného deště do podstřeší právě těmito větracími taškami. Střešní krytiny 27

28 Tašky engobované jsou velmi náchylné na vznik drobných odřenin při transportu, a to jak při dovážce autem na stavbu a při přesunu výtahem na střechu, tak i při samotném pokládání. Odřeniny či odštěpky jsou velmi patrné zejména na tmavých odstínech (tmavě hnědá, černá) engoby. Nicméně tyto oděrky většinou nebývají předmětem reklamace, resp. reklamace nebývají dodavatelem uznány. Tašky glazované mají extrémně hladký povrch a většinou dochází ke sjíždění sněhu ze střechy. Tašky glazované se za jasného slunečného počasí často velice lesknou. Někdy může nasvícená část střechy velmi nepříjemně oslňovat uživatele sousedních objektů, což se samozřejmě nemusí každému líbit, a již vznikla z tohoto důvodu řada sousedských sporů. Vyšší cena u některých typů tašek engobovaných a zejména tašek glazovaných. Cena za krytinu v glazovaném provedení na celou střechu může být více než dvojnásobná oproti krytině režné potřebné na tutéž střechu. Nejčastější chyby při pokládce pálených střešních tašek Nedostatečně odvětraný střešní plášť. Dimenze odvětrání (zejména v hřebenové části) by se měla vždy ověřit výpočtem. Pokud používáme větrací tašky, je jejich počet závislý na odvětrávacím průřezu každé tašky a ten se většinou u každého typu velmi liší. Nedbale rozměřená a nalaťovaná střecha, tašky v sobě nesedí, hrozí zatékání a odfouknutí větrem. Nedostatečné přikotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných (úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod.). Nedostatečný počet prvků proti sesuvu sněhu. Když je prvků málo (zejména kovových protisněhových háků), může dojít při sesuvu sněhu k jejich poškození spojenému často s destrukcí tašek. Paradoxně pak háky napáchají ještě více škody, než kdyby ve střeše vůbec nebyly. Montáž tašek na nižší sklony než předepisuje výrobce. Při pokládce na nižší sklon, než je minimální bezpečný, bývá často nesprávně provedené těsné či vodotěsné podstřeší. Ukončení pojistné hydroizolace v dolní okapové části musí být provedeno tak, aby případná voda byla odvedena mimo konstrukci střešního pláště. Tento detail lze správně vyřešit jen pomocí okapnice, která ale často nebývá instalována. Krytina se má na střechu pokládat vždy mícháním tašek z několika palet. Pokud odebíráme tašky vždy jen z jedné palety, hrozí tím viditelné napojení jiného odstínu tašek na střeše z palety vyrobené v jiné šarži. Každý výrobce udává ke každému typu krytiny předpisy pro správnou pokládku. Ty se často velmi liší. Proto je nutné tyto předpisy před montáží pečlivě prostudovat. Předejde se tak mnohdy fatálním chybám. Řezání tašek by se nikdy nemělo provádět v blízkosti již položených tašek (na střeše). Při řezání se uvolňuje velmi jemný červený prach, který se usadí na povrchu tašek a nedá se již žádným způsobem vymýt. Tato nedbalost je extrémně viditelná zejména u krytin s tmavým povrchem. Tvrzení, že déšť to spláchne, je zcela mylné. Tento usazený prach se nedá dokonale vymýt ani přístrojem s tlakovou vodou. Řezání tašek je ideální provádět na zemi, resp. v dostatečné vzdálenosti od položených střešních tašek. Bobrovky a prejzy se často používají k vytvoření stříšek různých atik, zdí, zídek a plotů. Pokládka se provádí nejčastěji do malty přímo na zdivo. I při pokládce na takto jednoduchý stavební prvek (krytina je 28 Šikmé střechy

29 často položena pouze v jedné řadě) je však nutné dodržet minimální bezpečný sklon, který je u bobrovek 30, u prejzů dokonce 40. V těchto případech často dochází k pokládce krytiny v nižším sklonu, při dešti pak voda neodkapává ze spodní hrany tašky, ale vrací se zpět (do protispádu) a vsakuje se do zdiva. Na zdivu se potom objevují vlhké mapy a zdivo postupně degraduje. 2.2 Betonové střešní tašky Historie a výroba Betonové střešní tašky se poprvé objevují ve druhé polovině 19. století, tedy přibližně před 150 lety. U nás zaznamenávají největší rozkvět od začátku devadesátých let 20. století dodnes, zejména s příchodem zahraničních výrobců na náš trh. Vyrábí se z klasické betonové směsi (jemnozrnný písek s vysokým obsahem křemene, portlandský cement, voda) obohacené o pigmenty a další přísady umožňující výrobu různých tvarů a zaručující pevnost a vysokou životnost konečných produktů. Z betonové směsi se válcováním (tažením) vyrábí nekonečný pás, který již má základní tvar střešních tašek, následně se dělí na jednotlivé části, ty se umístí na samostatné podložky a lisováním se vytvoří konečný tvar tašky. Na vylisované tašky umístěné na podložkách se provádí nástřik. Vyrobené tašky se uloží na cca 10 hodin do sušárny, kde za vyšší teploty a ideální vlhkosti získají pevnost potřebnou pro zabalení na palety. Než jsou palety s taškami připravené k transportu zákazníkovi, zůstávají Obr. 13 Výroba betonových tašek je mnohem jednodušší než výroba tašek pálených ještě několik dní na skladě výrobce, aby beton řádně vyzrál a tašky tak získaly konečnou pevnost Vlastnosti betonových tašek Nejčastějším tvarem betonové tašky je klasická vlnovka s přechodem vlny plynule nebo přes hranu. Dále se vyrábí tašky rovné bez jakýchkoliv výstupků a bobrovky. Většina betonových tašek je opatřena povrchovou úpravou. Ta je vždy prováděna jen z horní (pohledové) strany tašky na čerstvý beton, tedy před započetím tvrdnutí betonu. Nástřik se provádí v jedné, dvou nebo třech vrstvách. Více vrstev zaručuje větší životnost povrchové úpravy a má také často rozhodující vliv na cenu střešní Střešní krytiny 29