CO PŘINÁŠÍ EURONOVELA VODNÍHO ZÁKONA PRO VODOVODY A KANALIZACE?

Transkript

1 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 1/69 SOVAK ROČNÍK 13 ČÍSLO OBSAH: Ing. Miroslav Král, CSc. Co přináší euronovela vodního zákona pro vodovody a kanalizace?... 1 Ing. Peter Michalčák Monitoring kanalizační sítě v Ostravě... 5 JUDr. Zdeňka Vondráčková Na vodovody a kanalizace se zapomnělo... 7 Jiří Růžička Provoz jímání podzemních vod z Nebanického prameniště... 8 Ing. Jana Michalová Dopad nové legislativy na rozsah a četnost vzorků pitných vod Prof. Ing. Michal Dohányos, CSc., prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. Současné trendy nakládání s kaly Ing. Antonín Pavlík Ztráty v potrubí průtokem čistírenských kalů Ing. P. Šťasta, Ing. J. Boráň, Ing. L. Bébar, CSc., prof. Ing. P. Stehlík, CSc., Ing. J. Oral, Ing. J. Sponar, Ph.D. Alternativní možnosti zpracování čistírenských kalů Ing. Jiří Kožušníček, Ing. Petr Schinneck Čistírna odpadních vod Uničov po rekonstrukci Ing. Lenka Fremrová Nové odvětvové technické normy vodního hospodářství Letošní ENVIBRNO s bohatým odborným doprovodným programem Ing. Miroslav Pfleger Trubní systémy pro všechna prostředí Semináře školení kurzy výstavy ROČNÍK 13 ČÍSLO 3 BŘEZEN 2004 Titulní strana: Ostravské vodárny a kanalizace, a. s. CO PŘINÁŠÍ EURONOVELA VODNÍHO ZÁKONA PRO VODOVODY A KANALIZACE? Ing. Miroslav Král, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR Nová úprava vodního práva nahrazující právní předpisy platné v oblasti ochrany vod a vodního hospodářství ze začátku sedmdesátých let je platná od 1. ledna 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). V průběhu uplynulých dvou let byl novelizován čtyřmi zákony zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 274/2003 Sb. a zákonem č. 20/2004 Sb. (pracovně označovaným jako euronovela). Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) doplnil s účinností od 1. ledna 2003 do ustanovení vodního zákona 126 nový odstavec 5, podle kterého jsou stanovená rozhodnutí a vyjádření pro definovaná zařízení vyjmuta z působnosti vodoprávních úřadů podle vodního zákona a převedena do působnosti zákona o integrované prevenci. Podle postupu v hlavě II tohoto zákona je v řízení o vydání integrovaného povolení správním úřadem krajský úřad (s výjimkou zařízení, jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu, kdy je správním úřadem ministerstvo životního prostředí). Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů přijatý při realizaci II. fáze reformy veřejné správy významně změnil s účinností od 1. ledna 2003 výkon státní správy ve vodním hospodářství. Působnost okresních úřadů při výkonu státní správy ve vodním hospodářství byla rozdělena mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností (stanovené v příloze č. 2 zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností) a krajské úřady, které vykonávají státní správu v taxativním vymezení působností podle novelizovaného ustanovení 107. Kromě těchto změn vyplývajících z přesunu určitých kompetencí, byly provedeny některé další úpravy v omezení platnosti povolení k vypouštění odpadních vod se zvlášť nebezpečnými látkami, nebo nebezpečnými látkami, na dobu kratší než 4 roky, a prodloužení přechodného období do roku 2010, dokdy musí být dosaženo požadované úrovně vypouštěného znečištění ze zdrojů znečištění nad ekvivalentních obyvatel. Zákonem č. 274/2003 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku veřejného zdraví, bylo ve vodním zákoně změněno s účinností od 1. října 2003 ustanovení 104 odst. 1, které nyní stanoví, že kontrolu nad jakostí povrchových vod stanovených vyhláškou ke koupání ( 34) provádí krajská hygienická stanice, pokud zvláštní právní předpis tuto povinnost neukládá jiné osobě. Významnou novelou, co do věcného obsahu ale i rozsahu novelizačních ustanovení, je zákon č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 20/2004 Sb. je označován za euronovelu vodního zákona. Potřeba tohoto zákona byla dána nutností plně transponovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, zkráceně nazývanou Rámcová směrnice pro vodní politiku EU, která vešla v platnost 22. prosince 2000, tedy v termínu, kdy vodní zákon byl již v legislativním procesu. Záměrem novely bylo rovněž reagovat na problémy praxe podle zkušeností z více než roční aplikace vodního zákona a promítnout do zákona zkušenosti z povodně v roce 2002, mj. i podle zákonodárné iniciativy zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Zapracovány byly i další poslanecké návrhy, a to na změnu ustanovení o platbě za odběry podzemní vody ( 88) a platbě za příslušné odběry povrchové vody pro vodní rekultivace ( 101 odst. 3 a 4). Vládní návrh euronovely, jako výsledek společné práce ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí, byl od 11. června 2003 projednáván v Parlamentu České republiky; Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona se 45 pozměňovacími návrhy ve třetím čtení 24. října 2003 a následně byl zákon po projednání schválen Senátem 11. prosince 2003 ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Účinnost zákona je od 23. ledna 2004, kdy po podpisu prezidentem byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 20/2004 Sb. Vúvodu novela doplňuje vymezení účelu zákona s ohledem na transpozici předpisů Evropských společenství včetně odkazu na již zmíněnou Rámcovou směrnici pro vodní politiku EU a zpřesňuje důležité pojmy vodní útvar avodní zdroj a do zákona zavádí definice pojmů útvar povrchové vody, silně ovlivněný vodní útvar, umělý vodní útvar a útvar podzemní vody, jak je tato směrnice definuje (čl. 2), aby nedocházelo ke zbytečným nejasnostem jak v návazných prováděcích právních předpisech, tak při jejich aplikaci v praxi. Je nutno zdůraznit, že Rámcová směrnice pro vodní politiku EU zavazuje členské státy k naplňování jednotných environmentálních cílů (čl. 4), které se nevztahují pouze na nakládání svodou, ale zahrnují v sobě ekologické požadavky. Novela na to reaguje vložením nového ustanovení 23a, který environmentální cíle stanoví pod pojmem cíle ochrany vod jako složky životního prostředí. Obecným cílem je tak dosažení dobrého stavu všech vod, který by měl být dosažen během 15 let po vstupu směrnice v platnost. Dobrý stav vod v sobě zahrnuje dobrý ekologický a chemický stav povrchových vod, dobrý ekologický potenciál a dobrý chemický stav pro umělé a silně ovlivněné vodní útvary (tzn. průplavy, kanály ve městech, vodní cesty pro lodní dopravu apod.), dobrý

2 číslo 3/2004, strana 2/70 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací kvantitativní a chemický stav podzemních vod a konečně odvrácení jakéhokoliv významného a trvajícího vzestupného trendu koncentrace znečišťujících látek ve vodním prostředí. Nově je zpracována problematika Plánu hlavních povodí České republiky, který se stává strategickým dokumentem vodní politiky České republiky, který bude schválen vládou České republiky a bude závazným pro přípravu plánů oblastí povodí. Dále byl upraven počet oblastí povodí z5 na 8 (oblast povodí Horního a středního Labe, oblast povodí Horní Vltavy, oblast povodí Berounky, oblast povodí Dolní Vltavy, oblast povodí Ohře a Dolního Labe, oblast povodí Odry, oblast povodí Moravy a oblast povodí Dyje), stanoví se jednotlivé etapy zpracování a jejich časový harmonogram, je uzákoněno informování a zapojení veřejnosti do procesu plánování, odpovědnost za zpracování plánů oblastí povodí mají správci povodí a krajské úřady, nově je upraveno schvalování konečný plán schvaluje zastupitelstvo kraje a závazné části vydá rada kraje nařízením. Celý systém plánování v oblasti vod začíná přípravnými pracemi v roce 2004, zpracováním a schválením Plánu hlavních povodí České republiky v roce 2006, přípravou plánů oblastí povodí v letech 2006 až 2008, kdy budou návrhy plánů oblastí povodí zveřejněny k připomínkám a do konce roku 2009 schváleny. Realizace programů opatření bude probíhat do roku 2012 a v roce 2015 by mělo být dosaženo cíle dobrého stavu vod. Aktualizace na základě hodnocení účinnosti realizovaných opatření bude probíhat v šestiletých cyklech. V systému plánování se počítá s využitím plánů rozvoje vodovodů a kanalizací krajů zpracovávaných podle 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Novela zajišťuje také postupy zajišťující implementaci platných sektorálních směrnic Evropských společenství v období do roku 2009, kdy stanoví povinnost přijetí akčních plánů a programů na zlepšení stavu povrchových a podzemních vod všude, kde nejsou splněny vymezené nároky těchto směrnic úpravou ustanovení 33 až 35 a 38, tedy do doby, než budou přijaty plány a programy opatření podle ustanovení 25a26. Vodní zákon je rozsáhlou právní úpravou ochrany vod a hospodaření svodou včetně ochrany před povodněmi. Podle zkušeností z roční aplikace zákona v praxi a především z povodně 2002 byly do novely promítnuty změny dalších ustanovení Jde o nejrozsáhlejší soubor cca 74 změn oproti stávající právní úpravě, tedy asi poloviny z celkového počtu novelizačních bodů. Tyto změny se týkají jak činnosti vodoprávních úřadů, tak fyzických nebo právnických osob. Z pohledu věcných vazeb na oblast vodovodů a kanalizací je možno zdůraznit instituty, které nová právní úprava zavádí, zejména: umožňuje, aby vodoprávní úřad ve výjimečných případech rozhodl ( 9), že jako podklad k vydání povolení k nakládání s podzemními vodami nepotřebuje vyjádření osoby s odbornou způsobilostí podle zákona o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, rozšiřuje výjimku z povinnosti měřit množství a jakost povrchové vody, se kterou je příslušná osoba oprávněna nakládat ( 10) i na vody užívané za účelem podnikání pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popřípadě jiných vodních živočichů, stanoví, že vedle vodoprávních úřadů též správci vodního toku nebo vlastníku vodního díla nevzniká povinnost náhrady oprávněným za nemožnost nakládat s vodami v maximálním povoleném množství a s určitými vlastnostmi ( 11), stanoví případy, kdy může vodoprávní úřad změnit nebo zrušit platné povolení k nakládání s vodami pokud oprávněný, který má povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, nesplní povinnost připojit se na kanalizaci podle 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích [ 12 písm. g)], stanoví případy, kdy může vodoprávní úřad změnit nebo zrušit platné povolení k nakládání s vodami, je-li to nezbytné, když podle hodnocení stavu povrchových nebo podzemních vod zjistí, že nejsou dosahovány cíle ochrany vod podle plánů oblastí povodí vyjádřené v přijatém programu opatření podle ustanovení 25 nebo pro období do konce roku 2009 podle přijatých plánů, akčních programů apod., podle příslušných směrnic ES nebo plánu pro zlepšování jakosti surové vody podle ustanovení 13 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích [ 12 písm. h)], zmocňuje k vydání vyhlášky, podle které bude možno rozhodovat s maximální objektivitou jednotlivé případy při řízení o změně či zrušení povolení nakládání s vodami tak, aby bylo dosaženo vynucování pro plnění programů opatření k dosahování cílů podle 12 písm. h), stanoví, že ohlášení podléhá i obnova vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií; v těchto případech činí lhůta pro sdělení vodoprávního úřadu, že proti obnovení nemá námitek, 15 dnů ( 15 odst. 2), nově upravuje povolování vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do kanalizace ( 16); odstraňuje nedostatky v transpozici směrnice o nebezpečných látkách látka v Seznamu I nutné povolení emisní limity a v odst. 5 je ošetřen případ, kdy je čištění odpadních vod zajišťováno zařízením s prokazatelnou účinností odlučovače amalgamu ve stomatologických zařízeních, zrušuje poslední větu v 17 odst. 1 a tím stanoví, že je třeba souhlas vodoprávního úřadu i pro stavby, které podle stavebního zákona podléhají pouze ohlášení, upravuje ustanovení, které stanoví prakticky maximální možný rozsah ochranného pásma I. stupně u vodárenských nádrží a dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou, což je pro praxi zcela nevhodné, neboť to vylučuje zohlednění skutečných podmínek u konkrétního vodního zdroje povrchové vody ( 30 odst. 3), zavádí akční program pro používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření podle požadavku směrnice Rady 91/676/EHS z 12. prosince 1991 k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů ( 33), stanoví vodoprávnímu úřadu povinnost přihlížet při vydávání povolení k vypouštění odpadních vod podle 38 k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod za účelem a zajištění souladu s dikcí zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci omezování znečištění (viz 2 písm. f), 15 odst. 2 a příloha č. 3 zákona č. 76/2002 Sb.), stanoví, že do doby zpracování plánů oblastí povodí a programů opatření může vláda přijmout na návrh ministerstva životního prostředí programy ke snížení (odstranění) znečištění vod nebezpečnými a zvlášť nebezpečnými látkami tak, aby byla zahájena opatření požadovaná Rámcovou směrnicí pro vodní politiku EU, odstraňuje aplikační potíže ustanovení 39, podle kterého měli uživatelé závadných látek povinnost jednou za 6 měsíců zkoušet těsnost potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu závadných látek; ve vazbě na příslušnou technickou normu se nově stanoví lhůta 3 let, ve které jsou uživatelé povinni zkoušku těsnosti provést, stanoví pro zřizování účtu podle 42 odst. 4 pro úhradu nákladů vzniklých zabezpečením opatření k nápravě z vlastního podnětu vodoprávního úřadu nebo České inspekce životního prostředí v případech, kdy není zjištěn původce havárie, aby tuto rezervu vytvářely všechny kraje, neboť mají dostatečné informace o závažnosti případu ve své územní působnosti; ke zmírnění dopadu vázání značného objemu prostředků v rozpočtech krajů jako rezervy, byla částka upřesněna do výše 10 mil. Kč jako přijatelný objem k řešení neočekávaných havárií znečištění,

3 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 3/71 zpřesňuje institut správy povodí ( 54) ve smyslu odborné podpory státní správy z hlediska poskytování stanovisek správců povodí pro správní řízení vodoprávních úřadů včetně hájení zájmů daných příslušnými plány oblastí povodí, odděluje v ustanovení 55 odst. 1 písm. c) slovní spojení kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod tak, aby posuzování těchto staveb odděleně nepřinášelo problémy, které indikovala praxe, omezuje pověření odborně způsobilé osoby ministerstva zemědělství k provádění technickobezpečnostního dohledu jen na vodní díla I. až III. kategorie ( 61 odst. 9), specifikuje pojem povodeň vložením nového odstavce 2 do 64, rozšiřuje vodoprávnímu úřadu možnost stanovit aktivní zónu záplavového území i na další území mimo současně zastavěných území obcí a v územích určených k zástavbě podle územně plánovací dokumentace ( 66 odst. 2), stanoví jako podmínku v případech, pokud jsou v aktivní zóně záplavových území ( 67) umisťovány, povolovány nebo prováděny nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury, že budou současně provedena opatření minimalizující vliv na povodňové průtoky, určuje, že území určená k rozlivům povodní ( 68) jako preventivní opatření v záplavovém území může stanovit vodoprávní úřad (krajský úřad) i z jiných podkladů, než na základě plánu oblasti povodí, nahrazuje povinnost vlastníků pozemků ohrožených povodněmi, které se nacházejí v záplavovém území, automaticky zpracovávat příslušné povodňové plány ( 71) úpravou, která umožňuje vodoprávním úřadům uložit příslušným vlastníkům pozemků povinnost povodňový plán zpracovat, nahrazuje povodňové komise ucelených povodí povodňovými komisemi krajů ( 71 až 87), řeší dosavadní aplikační problémy vybírání poplatku za odebrané množství podzemní vody novou úpravou 88 s tím, že zavádí systém zálohových a poplatkových výměrů, které bude vydávat Česká inspekce životního prostředí na podkladě poplatkových hlášení poplatkových přiznání; vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání bude stanoven vyhláškou; nově bude 50 % poplatků za odběr podzemní vody příjmem rozpočtu toho kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, upravuje oproti dosavadnímu stavu placení poplatků za celý odebraný objem podzemní vody, tzn. že ze skutečného odběru se neodečítá množství m 3 za kalendářní rok nebo 500 m 3 za kalendářní měsíc a to ani při výpočtu záloh; limit, od kterého je povinnost platit poplatek za odběr podzemní vody (více než m 3 za kalendářní rok nebo více než 500 m 3 za kalendářní měsíc), je zachován ( 88 odst. 6 a 11), upravuje zpoplatnění za mimořádných událostí (povodeň) při vyřazení čistírny odpadních vod z provozu vložením nového odstavce 3 do 89, zvyšuje limit objemu pro vznik povinnosti platit poplatek z m 3 na m 3 u poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ( 90 odst. 2); zároveň vypouští ustanovení, které umožňovalo ministerstvu životního prostředí povolit výjimku z povinnosti platit tento poplatek, upravuje výši poplatku za znečištění vypouštěných odpadních vod ( 90 odst. 4) v případech, kdy u zpoplatněné látky dojde k příslušnému snížení jejího celkového vypouštěného množství oproti předcházejícímu kalendářnímu roku tím, že se výše poplatku stanoveným způsobem snižuje, popřípadě stanoví, že poplatek za tuto látku se neplatí, zavádí funkci České inspekce životního prostředí namísto krajských vodoprávních úřadů ve věci vyměřování a procesování poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ( 91 až 99), upřesňuje objekty, z nichž lze připustit vypouštění odpadních vod do vod podzemních za stanovených podmínek a na základě příslušného povolení ( 100 odst. 2), rozšiřuje zproštění povinnosti placení poplatků za vypouštění specifických vod do vod podzemních, jednak vypouštění vod použitých za účelem získání tepelné energie [ 8 odst. 1 písm. d)]; zároveň formulačně upravuje osvobození od poplatku v případě sanačního čerpání v souladu s dikcí 8 odst. 1 písm. e) jde o vypouštění odpadních vod, které byly čerpány za účelem snížení jejich znečištění. [ 100 odst. 3 písm. c) a d)], doplňuje mezi demonstrativní výčet titulů pro poskytnutí finančních prostředků k úhradě výdajů na opatření ve veřejném zájmu ( 102) provádění kontrolního emisního monitoringu včetně identifikace zdrojů znečištění Českou inspekcí životního prostředí, rozšiřuje povinnost platit penále za prodlení v placení plateb i na poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových opominutím uvedení ustanovení 89 ve výčtu obsaženém v 103 došlo k právní nemožnosti vymáhat na znečišťovatelích penále při prodlení v placení poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, zpřesňuje a rozšiřuje kompetence krajských úřadů ( 107) a České inspekce životního prostředí ( 112), vymezuje místní příslušnost vodoprávních úřadů vložením nového odstavce 18 do 115, upravuje ustanovení o sankcích o nově specifikované skutkové podstaty protiprávních jednání [ 116 odst. 1 písm. d)] a stanoví sazby pokut za tato protiprávní jednání, řeší problém neexistence zákonného zmocnění vodoprávních úřadů vydávat stanovisko dotčeného správního úřadu při projednávání územně plánovací dokumentace podle stavebního zákona vložením nového odst. 6 do ustanovení 126; rozděluje kompetence pro vydávání stanovisek mezi ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí (územně plánovací dokumentace pořizované kraji) a krajské úřady (územně plánovací dokumentace pořizované obcemi s rozšířenou působností), umožňuje vložením ustanovení 126b odborně způsobilým osobám, které jsou příslušníky členských států Evropské unie, provádět na území České republiky rozbory ke zjištění koncentrace znečišťujících látek v odpadních vodách, rozbory pro účely kontroly správnosti sledování znečištění odpadních vod a kontrolu správnosti sledování a měření objemu vypouštěných odpadních vod, odstraňuje nejasnosti při zařazování konkrétních látek do skupin zvlášť nebezpečných látek a stanoví, že jednotlivé zvlášť nebezpečné závadné látky jsou uvedeny v nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění vod; ostatní látky se považují za nebezpečné látky, určuje nutný termín pro vyměření záloh na poplatky za odběr podzemní vody pro rok 2004, aby novela ustanovení 88 byla plně účinná pro vybírání a vymáhání poplatků od roku 2004 (v Čl. II bod 1), odstraňuje aplikační problémy s určením konce platnosti povolení k nakládání podle ustanovení 127 odst. 7 k 1. lednu 2008, neboť účelem zákona není prodlužovat ze zákona všechna stávající povolení, je-li v nich stanovena doba platnosti kratší než do 1. ledna 2008 (v Čl. II bod 2), zavádí důležitou povinnost obcím, podílet se na splnění závazku České republiky vyplývající z vyjednávání o přistoupení k Evropské unii přechodného období do roku 2010 k vybudování odkanalizování a čištění městských odpadních vod u zdrojů o velikosti nad ekvivalentních obyvatel (v Čl. II bod 6), stanoví přechodné ustanovení o kompetencích krajských úřadů a České inspekce životního prostředí ve věci poplatků za vypouštění od-

4 číslo 3/2004, strana 4/72 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací padních vod do vod povrchových za kalendářní rok 2003 a záloh na rok 2004 (v Čl. II bod 8). Součástí euronovely vodního zákona se při projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky stala i změna zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, které ustanovení 20 odst. 6 stanovující výjimky z povinnosti platit za odvádění srážkových vod do kanalizace rozšiřuje též na vlastníky drah celostátních a regionálních. Při obecné rozpravě k euronovele vodního zákona v Senátu se jako velmi závažná otázka diskutovala schopnost obcí splnit povinnost stanovenou v Čl. II bod 6 a potřeba uplatnit do zákona povinnost státu podporovat potřebná opatření. Bylo konstatováno, že jde o závazek České republiky a legislativní zakotvení povinnosti příslušné obce je nutno chápat jako vynucovací nástroj, aby obec činila opatření vedoucí ke splnění závazku České republiky. Stát se v žádném případě tímto ustanovením nezbavuje svého závazku k Evropské unii; vytváří obcím podmínky k podpoře splnění tohoto závazku, o kterém bude rozhodovat především finanční podpora státních zdrojů a fondů Evropské unie. K pokrytí potřebných nákladů bude třeba využít systému kofinancování z různých finančních zdrojů obsažených ve strategii financování směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, projednávané a aktualizované vládou České republiky. Z finanční strategie vyplynulo, že k posílení národních zdrojů je třeba zajistit další úvěr České republiky od mezinárodních finančních institucí, například od Evropské investiční banky, kde jsou podmínky velmi příznivé. K poskytování finanční podpory Evropské unie existují ještě nedořešené problémy, které je nutno v zájmu České republiky urychleně řešit. Základním problémem je sdružování obcí, podání jednoho společného projektu a identifikace právního postavení žadatele o tuto podporu. Úkolem státu je tedy podle programů Rozvoje vodovodů a kanalizací krajů sestavení příslušných finančních projektů, založených na spolufinancování z uvedených zdrojů. Tento úkol vyžaduje velmi úzkou spolupráci všech zainteresovaných resortů především ministerstva zemědělství pro sestavení priorit a věcného obsahu programu a všech ministerstev, odpovědných za využití fondů Evropské unie ministerstva financí, ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj. V diskusi vedené v Senátu bylo doporučeno přispět k řešení tohoto závažného problému a umožnit zainteresovaným resortům uspořádat pod záštitou Senátu seminář k této problematice za účasti Svazu měst a obcí, krajů a všech ministerstev odpovědných za využití fondů Evropské unie. Měl by sloužit k široké informovanosti příslušných obcí o problémech spojených s podmínkami čerpání fondů Evropské unie, především k potřebnému sdružování obcí k přípravě projektů pro využití Kohezního fondu. Navrženou novelou vodního zákona dochází k naplnění nezbytné transposice předpisů Evropských společenství. V souhrnu lze konstatovat, že požadavky stanovené vodním zákonem nejsou tvrdší než stanoví tyto předpisy s výjimkou vyhlášení celé České republiky citlivou oblastí. Tato skutečnost vyplynula z přístupových jednání o kapitole Životní prostředí v roce 2001, které umožnilo kapitolu uzavřít. Důsledkem je zpřísnění limitů na vypouštění sloučenin dusíku a fosforu z čistíren odpadních vod v obcích nad ekvivalentních obyvatel. Ve všech ostatních případech je pouze dosaženo nezbytného souladu tohoto zákona s předpisy Evropských společenství včetně nejnovějších návodů expertů členských zemí pro implementaci Rámcová směrnice pro vodní politiku EU. Vnávaznosti na přijetí novely vodního zákona bude nutno novelizovat řadu prováděcích právních předpisů a podle zmocňovacích ustanovení vydat další nové. Protože jde o zákon s novelizačními body, bude pro praxi významné platné znění vodního zákona po všech novelách. Ministerstvo zemědělství chce pokračovat v zavedené praxi, kdy prakticky souběžně s účinností zákona k vydalo publikaci Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. s komentářem a k začátku roku 2003 připravilo její druhé vydání s platným zněním vodního zákona po novelách v roce 2002 se změnami reformou veřejné správy. Ministerstvo zemědělství již v současné době uvádí platné znění na svých internetových stránkách a ke konci dubna 2004 připraví třetí knižní vydání platného znění vodního zákona s rozšířeným komentářem. Ing. Miroslav Král, CSc., ředitel odboru vodohospodářské politiky, Ministerstvo zemědělství ČR, Těšnov 17, Praha 1, tel.: , kral@mze.cz

5 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 5/73 MONITORING KANALIZAČNÍ SÍTĚ V OSTRAVĚ Ing. Peter Michalčák, Ostravské vodárny a kanalizace, a. s. 1. Stručná charakteristika stokové sítě města. 2. Přehled historie monitoringu kanalizační sítě. 1. Charakteristika stokové sítě města Ostravy Ostrava je třetím největším městem ČR s rozlohou 214 km 2 as obyvateli. Převážná část veřejné kanalizace, na kterou je napojeno kolem obyvatel má charakter jednotné kanalizace. Celková délka hlavních kanalizační řadů je 723 km, které ročně odvádějí přes 40 mil. m 3 odpadních vod. Většina odpadních vod (cca 82 %) se čistí v Ústřední čistírně odpadních vod v Ostravě-Přívoze (dále jen ÚČOV), zbytek pak v lokálních čistírnách Michálkovice, Heřmanice I a Heřmanice II nebo se po předčištění na malých, resp. domovních čistírnách, přímo vypouští do recipientů 37 povolenými výustěmi. Na území města se nachází množství drobných vodních toků, ze kterých jsou vodohospodářsky významné Odra, Ostravice, Opava a Lučina. Roční úhrn srážek na území města se pohybuje průměrně kolem 769 mm. Průměrný 355 denní průtok na řece Odře po soutoku s Ostravicí je Q 355 = 5,83 m 3 /s. ÚČOV byla uvedena do provozu v roce Je projektována na kapacitu ekvivalentních obyvatel (dále jen EO) a denně čistí cca m 3 odpadních vod (1,16 m 3 /s). V období srážek je schopna vyčistit až 2,6 m 3 /sa8m 3 /s předčistit mechanicky. Odpadní vody jsou na ÚČOV přiváděny třemi páteřními sběrači A, D a DI. Povodí sběrače A tvoří vlastní sběrač A odvodňující část centra, sběrač AI a AII odvodňující druhou část centra a sběrač B odvodňující Slezskou Ostravu. Povodí sběrače DI tvoří sběrač C odvodňující část Zábřehu, Mariánské Hory, Hulváky a sídliště Fifejdy a sběrač CIII odvodňující Vratimov, Hrabovou, Novou Bělou, Dubinu, Hrabůvku, Vítkovice a část Moravské Ostravy. Povodí sběrače D tvoří sběrač DIV odvodňující Porubu, Pustkovec, Třebovice, Martinov a část Plesné, sběrač DVI odvodňující Svinov a lázně Klimkovice, sběrač DIX odvodňující starý Zábřeh, sběrač DXI odvodňující část Zábřehu a Výškovic a sběrač DXII odvodňující druhou část Výškovic. Na tyto páteřní sběrače jsou rovněž napojeny další satelitní městské obvody Lhotka a Hošťálkovice. Výhledově se na kanalizační síť připojí i další obvody jako jsou Stará Bělá, Proskovice, Polanka, Krásné Pole, Radvanice a Klimkovice. K největším průmyslovým znečišťovatelům napojených na ÚČOV patří zejména Koksovna ISPAT Nová Huť, a. s., Pivovary Staropramen, a. s., BorsodChem MCHZ, s. r. o., Sena Corporation, a. s. a Vítkovice Steel, a. s. Na kanalizační síti (dále jen KS) je provozováno celkem 19 ks čerpacích stanic a 32 dešťových oddělovačů, které v případě intenzivních dešťových srážek odvádějí naředěné odpadní vody přímo do recipientů. 2. Stručný přehled historie monitoringu kanalizační sítě Historie systematického monitoringu KS začala v květnu 1998, kdy proběhlo úvodní měření a vyhodnocení kvantitativních i kvalitativních ukazatelů odpadních vod. Lokality, ve kterých probíhaly úvodní etapy monitorování KS, byly vybrány především na základě technicko-provozních kritérií (zachycení určitého charakteristického úseku KS, dostupnosti apod.). Zde byly získány první výsledky změn průtoků a kvality odpadních vod v závislosti na čase a také došlo k ověření vhodnosti a reprezentativnosti vytipovaných kontrolních profilů. Rovněž bylo z několika desítek bodů na KS provedeno trasování dotokových časů, které doplnilo informace pro další etapy monitoringu. V návaznosti na tyto výsledky pak bylo rozhodnuto pokračovat v tomto monitorování s cílem postupně získat komplexní databázi údajů o stavu a chování KS. Každoročně až do roku 2001 bylo realizováno několik (většinou pětidenních měřících kampaní) a to jak v bezdeštném období, tak v období dešťů, které byly zaměřené hlavně na: podrobnější sledování jednotlivých kmenových kanalizačních stok z hlediska probíhajících kvantitativních a kvalitativních procesů, pokračování budování datové základny srážkoodtokových poměrů urbanizovaného povodí kanalizační sítě, upřesnění stabilních monitorovacích míst na KS (místa, kde by se měly v budoucnu kontinuálně měřit údaje o průtoku, rychlosti, teplotě akvalitě odpadních vod, příp. sledovat funkci odlehčovacích komor). 3. Analýza současného stavu monitoringu. 4. Výhled do budoucnosti, trendy rozvoje monitoringu. Průběh monitorovacích kampaní byl řízen na základě podrobně zpracovaných ročních plánů, na které byla nasazována do terénu převážně následující technika: 2 ks přenosný průtokoměr SIGMA 950AV, 1ks přenosný vzorkovač SIGMA 900LITE s jednou lahví na slévaný vzorek, 1ks přenosný vzorkovač SIGMA 900MAX 24lahvový, 1ks přenosný vzorkovač SIGMA 900MAX 24lahvový s integrovaným průtokoměrem. Laboratorními rozbory stovek systematicky odebraných vzorků byly vyhodnocovány zejména následující kvalitativní ukazatele znečištění odpadních vod (dále jen OV): CHSK Cr BSK 5 + NL NH 4 ph vodivost Další potřebné údaje, zejména pak o průtocích, byly získávány z míst stálého měření průtoků OV (ÚČOV Přívoz, sběrač DIV Třebovice). Tyto lokality jsou popsány v další kapitole. Pro měření srážek v době provádění monitorovacích kampaní byly použity spolehlivé údaje poskytnuté ČHMÚ a to z oblasti městské části Poruba a z oblasti centra Ostravy a údaje Povodí Odry (měřicí stanice 1,00 0,75 0,30 0,25 0,20 8,2 8,1 8,0 7,9 0,525 0,500 0,475 rychlost (0,925 m/s) ph (8,1 ph) Tue Obr. 1: Graf měřených veličin Obr. 2: Snímače a nasávací koš hladina (0,243 m) vodivost (0,498 ms/cm)

6 číslo 3/2004, strana 6/74 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací na Slezské Ostravě). Ostatní části Ostravy, bohužel, nebyly srážkoměry pokryty. (Pozn.: Samozřejmě, že bylo možné odvozovat údaje pro různé části Ostravy pouze z uvedených dvou srážkoměrných stanic. Takto získané údaje však bylo možné použít pouze pro úlohy spíše projektového než provozního typu, a proto bylo rozhodnuto o vybudování vlastní srážkoměrné sítě, která bude pokrývat celé území města Ostravy.) Rovněž nebyly sledovány výusti dešťových oddělovačů v jednotlivých povodích sledovaných páteřních sběračů. Výsledky každoročních monitorovacích kampaní pak byly zpracovány v samostatných zprávách a veškeré tyto údaje budou v budoucnosti základním podkladem pro matematické modelování KS pomocí matematických simulačních modelů, které jsou v současnosti klíčovým nástrojem pro efektivní řízení a projektování jejich rozvoje. Na základě výsledků všech realizovaných měřících kampaní byla následně definitivně navržena stálá monitorovací místa na kanalizační síti, která jsou reprezentativní z hlediska měření průtoků a srážkoodtokových vztahů. Návrh těchto stabilních monitorovacích míst byl rovněž zpracován v samostatném projektu Monitoring kanalizační sítě. 3. Analýza současného stavu monitoringu KS Na základě zkušeností z předchozích měřících kampaní na KS bylo rozhodnuto o umístění monitorovacích stanic (dále jen MSTA) na soutoky důležitých páteřních sběračů tak, aby mohly být sledovány OV z ucelených povodí. Je navrženo 8 stabilních míst, ze kterých je v současné době již rok v provozu jedna kompletní monitorovací stanice. Tato stanice je umístěna na soutokové komoře páteřních sběračů C a CIII s odlehčením a umožňuje kontinuální sledování průtoku OV pomocí AV průtokoměru (výška hladiny, rychlost proudění), kvality OV pomocí multiparametrické YSI sondy (ph, vodivost a teplota) a odběry vzorků OV pomocí stabilních chlazených vzorkovačů nasazených na obou sběračích (časové nebo objemové vzorky, vzorky typu C nebo vzorky při překročení sledovaných kvalitativních parametrů), zaznamenávání četnosti a délky odlehčování přes odlehčovací hranu. Rovněž umožňuje (výpočtem) sledovat množství odlehčovaných OV a měření venkovní teploty ovzduší. Všechny tyto hodnoty jsou pak rádiovou technikou on-line přenášeny na centrální dispečink společnosti Ostravské vodárny a kanalizace, a. s (dále jen OVAK, a. s.), kde jsou ukládány a archivovány. Další stanice bude dle plánu realizována již v letošním roce. Celkové náklady na vybudování stanice tohoto typu se pohybují kolem 1,8 mil. Kč. Z toho samotné technické vybavení stanice činí asi 90 % a zbytek tvoří náklady na zpracování projektové dokumentace a náklady spojené se samotnou výstavbou. OVAK, a. s., rovněž sleduje funkce 15 nejdůležitějších odlehčovacích komor formou off-line záznamů délky a četnosti odlehčování, které jsou pak periodicky ukládány pomocí dataloggeru pro potřebu dalšího využití. Nainstalované technické zařízení neumožňuje v současnosti měření průtoku a množství odlehčené OV. V roce 2001 byla vybudována vlastní srážkoměrná síť, která je tvořena 3 celoročně nasazenými on-line stanicemi Mešnice, VDJ Hladnov a RS Aviatiků a dvěma sezonními off-line, přenosnými srážkoměry, které jsou umístěny v areálu ÚČOV Přívoz a v areálu bývalé ČOV Ostrava-Třebovice. Kromě sledování srážek je na těchto stanicích zaznamenávána také venkovní teplota ovzduší. Tyto srážkoměrné stanice jsou situovány na vnějších částech městské aglomerace a uzavírají tak celou plochu povodí KS. Stálé měření průtoku OV, které je rovněž využíváno pro účely sledování kvantitativních procesů na KS monitoringu, je provozováno na sběrači DIV, kde je měření průtoku zajištěno ultrazvukovým průtokoměrem. Měření probíhá v pětiminutových intervalech a zaznamenané údaje jsou přenášeny na dispečink. Stálé měření průtoku je instalováno také na přítocích ÚČOV, kde je měřen celkový nátok surové OV (sběrače A+D+DI) a přítok ze sběračů A+DI. Průtok na sběrači D je pak vypočítáván jako rozdíl celkového přítoku a přítoku ze sběračů A+DI. Údaje ze všech průtokoměrů jsou pak přenášeny v reálním čase na velín ÚČOV. Kontinuálně je na vstupu i výstupu měřena teplota, ph natékajících a odtékajících vod. Na odtoku z ÚČOV je navíc sledován obsah rozpuštěného kyslíku. V neposlední řadě jsou na ČOV stabilními vzorkovači odebírány vzorky surové OV na přítoku, vyčištěných OV na odtoku. Totéž se děje na přítoku do aktivačních nádrží a odtoku při odlehčování dešťových vod. Tato data jsou využívává zejména pak k účinnému a efektivnímu řízení čistírenského procesu. Pro potřeby monitoringu lze rovněž využít kontinuální sledování provozu čerpacích stanic odpadních vod (dále jen ČSOV). V současné době je provozováno 19 ČSOV, z kterých je 15 připojeno on-line na centrální dispečink. Na těchto ČSOV jsou instalovány buď radiotelemetrické stanice, nebo GSM modemy, pomocí kterých jsou přenášeny údaje o čerpaném objemu, o hladině vody v jímce, o době chodu čerpadel aj. U přímých výustí kanalizace do recipientů, kterých je v současnosti legalizováno 37, jsou prováděny pravidelné odběry a rozbory vzorků OV dle platné legislativy a kanalizačního řádu OVAK, a. s. Získané výsledky sledování kvalitativních i kvantitativních ukazatelů slouží k plnění povinností stanovených vodohospodářskou legislativou a jako podklady k žádosti o povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Dle potřeby jsou měřeny i průtoky na jiných místech sítě pomocí přenosných průtokoměrů. Výsledky těchto měření však nelze považovat za reprezentativní, neboť jsou příliš ovlivněny náhodnými faktory, momentálním počasím, dostatečně nereprezentují průběh znečištění v průběhu dne nebo ročního období a nemohou sloužit k detailnímu poznání chování kanalizační sítě a jejímu případnému řízení. 4. Výhled do budoucnosti, trendy rozvoje monitoringu Prvořadou prioritou společnosti OVAK, a. s., v oblasti monitoringu KS je naplnění a dodržování všech požadavků platných legislativních předpisů a norem i v souladu se směrnicí 2000/60/ES, která s sebou přináší, kromě jiného, zpřísněný monitorovací režim kvality povrchových vod. Skutečnost, že území celé České republiky bylo dle směrnic ES vyhlášeno citlivou oblastí, znamená zejména vyšší nároky na kvalitu vypouštěných OV (přísnější limity obsahu sloučenin dusíku a fosforu). To znamená, že určujícím faktorem kvality vod nebudou pouze její fyzikální a chemické vlastnosti, ale také její tzv. vodní biologie. Po ročním provozu a po zkušenostech se stávající monitorovací stanicí a jejím téměř bezproblémovém fungování se bude v rámci společnosti v následujících letech postupovat ve strategii dobudování všech navržených MSTA KS dle zpracovaného pilotního projektu, příp. rozšíření o další stanice nebo o další sledované parametry (doplnění srážkoměrů apod.). Cílovou metou pro vybudování všech osmi stanic je rok Neméně důležitým krokem je rozšíření počtu sledovaných odlehčovacích komor, o kterých máme v současnosti pouze kusé informace z několika jednorázových měření. Cílem je zachycení všech událostí v odlehčovacích komorách včetně přesných časových údajů. Požadavek na sledování množství odlehčované vody, který více méně vyplývá z tzv. Rámcové směrnice pro vodní politiku EU, bude nutno zajistit postupným vybudování měření průtoku (příp. kvality OV) na všech odlehčovacích stokách. Do budoucna je nutno se zabývat důsledným monitoringem přímých výustí kanalizací až do doby jejich zrušení nebo přepojení na stávající KS. Ideálním stavem je pak postupný přechod na on-line přenos dat ze všech měřících míst. Rozhodujícím faktorem monitoringu je spolehlivost výsledků měření. Proto věnujeme v krátkém časovém horizontu maximální pozornost vypracování a nasazení procesu validace a verifikace získávaných dat. Vrcholem úsilí v oblasti monitoringu KS bude zpracování a kalibrace matematického modelu KS, který se ve spojení s nově připravovaným generelem kanalizační sítě OVAK, a. s., stane důležitým nástrojem kontroly, řízení a řešení krizových situací nejen v rámci kanalizace města Ostravy, ale také v rámci povodí Odry. Závěrem lze konstatovat, že realizace monitoringu kanalizační sítě je technicky i finančně velmi náročná záležitost a vyžaduje milionové investice. Ovšem pro potřeby poznání zákonitostí provozu kanalizační sítě, efektivního využití stávajícího zařízení, optimálního a ekonomického provozu čistírny odpadních vod a v neposlední řadě ochrany životního prostředí, se jedná o opatření nutné. Monitorovací stanice umožňují provozovateli KS v reálném čase sledovat základní kvantitativní a kvalitativní parametry odváděných OV a množství vod odváděných odlehčovacími stokami přímo do recipientů. Na základě sledovaných ukazatelů může provozovatel lépe poznat chování sítě (hydraulické závislosti) a pružněji reagovat na vzniklé výjimečné nebo nestandardní situace (havárie, průtrže). V neposlední řadě také vzroste bezpečnost provozu čistírny, neboť umožňují rychleji reagovat na krizové stavy. Jelikož pro řízení provozu ÚČOV je důležitá zejména znalost kvalitativních parametrů OV, jako je CHSK Cr, NL, NH 4+, ph a P celk, vyplývá z toho automaticky nutnost provádění chemického rozboru odebraných vzorků. Výsledky laboratorních rozborů těchto vzorků pak umožňují definovat charakteristické chemické složení OV v průběhu dne, noci, bezdeštného období aj. Vynaložené náklady se však stanou dobrou investicí pouze v přípa-

7 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 7/75 dě optimálního navrhování nově budovaných kanalizačních řadů, kdy budou respektovány a optimálně využívány kapacitní možnosti stávajících kanalizačních sběračů, dodržovány všechny stanovené emisní limity apod. Získané informace umožní také navrhování nových prvků řízení procesů probíhajících na KS, např. retenčních nádrží, a nesporně lepší využití kapacity ústřední čistírny odpadních vod. Použité materiály: Monitoring kanalizační sítě pilotní projekt. Vyhodnocení měřících kampaní 1998, 1999, 2000 a Zpráva z mise CTIA Platný kanalizační řád OVAK, a. s. Nařízení vlády 61/2003 Sb. Zákon 254/2001 Sb. a 20/2004 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES Ing. Peter Michalčák Analytik monitorovacích oblastí kanalizační sítě NA VODOVODY A KANALIZACE SE ZAPOMNĚLO JUDr. Zdeňka Vondráčková Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. Dle 8 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, je vlastník vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu (dále jen vodovodu a kanalizace) povinen zajistit plynulé a bezpečné provozování vodovodu a kanalizace, přičemž tuto povinnost vlastníci vodovodů a kanalizací většinou řeší uzavřením smlouvy s provozovatelem vodovodů a kanalizací. Jedním ze zákonných ustanovení, která mohou provozovatelům vodovodů a kanalizací zkomplikovat život, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Z PRÁVNÍ KOMISE Provozovatelé vodovodů a kanalizací většinou provozují vodovody a kanalizace na území více obcí a měst, a často i na území více krajů. Při provozování vodovodů a kanalizací jsou tak provozovatelé nuceni přemísťovat vozidla včetně pracovních mechanismů po různých kategoriích pozemních komunikací, při haváriích i v noční době, o sobotách, nedělích i v ostatních dnech pracovního klidu. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v 43 stanoví omezení jízdy některých vozidel na dálnici a silnici I. třídy (pro provozovatele vodovodu a kanalizace jde především o omezení jízdy na silnici I. třídy) o sobotách, nedělích a ostatních dnech pracovního klidu. Každý provozovatel musí tedy pamatovat na to, aby u místně příslušného krajského úřadu zažádal o povolení výjimky ze zákazu jízdy dle 43 z.č. 361/2000 Sb. Důvodem žádosti o povolení výjimky jsou v souladu s ustanovením 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. důvody zvláštního zřetele. Výjimky přesahující působnost kraje povoluje ministerstvo dopravy. Vydané povolení musí být časově omezeno, nejdéle na dobu jednoho roku. Co jsou důvody zvláštní zřetele, zákon č. 361/2000 Sb. nestanoví. Zda tedy krajský úřad, případně ministerstvo, povolí výjimku z omezení jízdy některých vozidel po silnicích I. třídy za účelem plynulého zásobování pitnou vodou a odvádění odpadních vod je plně v uvážení těchto úřadů. Na základě žádosti společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a. s., o povolení výjimky z 43 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2000 Sb. vydalo ministerstvo dopravy rozhodnutí, kterým žádosti společnosti nevyhovělo. Odůvodnění zní: Jízda vozidel po silnicích I. třídy a přivaděčích v době zvýšeného rekreačního provozu silně omezuje provoz, zhoršuje podmínky pro bezpečnost a plynulost silničního provozu a tím zvyšuje nebezpečí vzniku dopravních nehod. Proti rozhodnutí společnost podala rozklad. Rozklad ministerstvo dopravy zamítlo z důvodu, že u vozidel, pro která byla výjimka žádána, nebylo doloženo povolení zvláštního užívání silnice podle 25 odst. 6 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, protože se jednalo o vozidla s nejvyšší povolenou rychlostí 20 km/h. Nicméně rozkladová komise konstatovala, že důvod společenský význam provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a veřejný zájem ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, lze hodnotit jako důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. Je třeba upozornit na to, že 43 zákona č. 361/2000 Sb. v odst. 3 stanoví, pro která vozidla zákaz jízdy na silnicích I. třídy neplatí. V tomto ustanovení jsou jmenovány např. přeprava pohonných hmot určených k plynulému zásobování čerpacích stanic pohonných hmot, k výcviku řidičů, k přepravě poštovních zásilek atd. Oprava havárií vodovodů a kanalizací pro zajištění pitné vody a odvádění odpadních vod v uvedeném výčtu uvedena není. Tudíž lze, tak jako i v jiných případech, konstatovat, že se v legislativním procesu opět na vodovody a kanalizace zapomnělo. Smyslem tohoto článku je snaha upozornit provozovatele vodovodů a kanalizací na povinnost žádat: pro jízdu vozidel výjimku z omezení jízdy některých vozidel o sobotách, nedělích a ostatních dnech pracovního klidu dle 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zvláštní užívání rychlostní silnice nebo rychlostní místní komunikace silničními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená rychlost je nižší než stanoví právní předpis podle 25 odst. 6 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, v prvním případě do té doby, než se snad podaří uvést vozidla pro odstraňování havárií na vodovodech a kanalizacích do výčtu vozidel uvedených v 43 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., pro která zákaz jízdy po silnicích I. třídy neplatí. Z TISKU ANDERSON BC, WATT WE, MARSALEK J. Critical issues for stormwater ponds: learning from a decade of research. (Kritické problémy pro akumulační rybníky dešťových vod: poznatky z desetiletého výzkumu). Wat.Sci.Technol., 45, 2002, č.9, s Královská univerzita a Státní výzkumný vodohospodářský ústav zajišťoval po dobu deseti let intenzivní výzkum rybníků pro akumulaci dešťových vod pomocí plně automatizovaného on-line systému v Kingston, Ontario jako reprezentativní instalace této skupiny opatření v rámci praxe správného řízení dešťových vod v terénu společně s podrobným průzkumem dalších zařízení. Učiněn závěr, že existuje řada identifikovatelných faktorů, označených jako kritické problémy, které významně ovlivňují úspěšnost, selhání nebo udržitelnost těchto systémů. Tyto faktory mohou být členěny do kategorií pro projekt, provoz a údržbu. Z výsledků výzkumu byl učiněn závěr, že rybníky první generace s regulovaným množstvím jsou již zastaralé v porovnání se současným zaměřením na problémy kvality a kvantity u rybníků druhé generace. ULBRICH M. Trinkwasserrohrleitungen aus Polyethylen. Zukunfts- oder Fehlinvestionen? (Vodovodní potrubí z polyetylenu. Řešení pro budoucnost nebo špatná investice?) GWF-Wass.Abwass., 143, 2002, č.5, s Plastické hmoty a především polyetylen se v zásobování vodou pitnou používají stále častěji. Vzhledem k pozitivním zkušenostem a národním a evropským normám a předpisům lze očekávat životnost stavebních prvků z polyetylenu delší než padesát let. Křivky tvorby trhlin od výrobců potrubí indikují životnost nově vyvinutých materiálů pro potrubí delší než sto let. Nejen charakteristiky materiálu, ale i celkový trubní systém musí být posuzován při výběru trubního materiálu. Popsány speciální vlastnosti materiálu PE80, PE100 a PE-Xa. Zlepšením materiálu a stavebních postupů představuje polyetylen optimální trubní materiál pro rozvodné systémy pitné vody.

8 číslo 3/2004, strana 8/76 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací PROVOZ JÍMÁNÍ PODZEMNÍCH VOD Z NEBANICKÉHO PRAMENIŠTĚ Jiří Růžička, CHEVAK Cheb, a. s. Stručná geologická a hydrogeologická charakteristika lokality Nebanické jímací území leží v oblasti Chebské pánve. Starší jímací území, nazývané též Nebanice I, se nachází na pravém břehu řeky Ohře mezi obcemi Loužek u Chebu a Kynšperkem nad Ohří. Prameniště tvoří mělký, tektonicky založený příkop, vyplněný sedimenty vildštejnské serie o průměrné mocnosti 18 m. Ve druhém pololetí 1997 byl zahájen vodárenský odběr z nového jímacího území Obilná pod vodní nádrží Jesenice na levém břehu Odravy, nazývané též Nebanice II, který je z části ovlivněn povrchovými vodami z VD Jesenice. Při větším odběru podzemní vody dochází k ovlivnění kvality vody v prameništi Nebanice I minerálními vodami hlubokého oběhu, jmenovitě ke zvyšování obsahu CO 2 a dalších ukazatelů. Hydrogeologický průzkum a požadavky na odběr vody z prameniště První hydrogeologický průzkum provedený v roce 1949 předpokládal vydatnost území 300 l/sec. Tato vydatnost však při provozu vodovodu nebyla dosažena. Doplňující průzkum v roce 1959 s čerpacím pokusem stanovil vydatnost na 200 l/sec z využitelných zásob podzemní vody. Další podrobný hydrogeologický průzkum přehodnotil zásoby podzemních vod v prameništi Nebanice I a při uvažovaném rozšíření prameniště na oblast pod Jesenickou přehradou stanovil vydatnost v celkové výši 760 l/sec. Plánovaná rekonstrukce ÚV Nebanice se zvýšením výkonu na 550 l/sec, započatá na počátku 90. let, byla před rozhodující etapou zastavena. Navrhovaná opatření byla ukončena prameništěm Nebanice II (Obilná), které nahradilo používaný dodatkový povrchový zdroj z přehrady Jesenice. Tento zdroj nevyhovoval kvalitou vody v důsledku značné rekreační činnosti na této přehradě. Nedostatek finančních prostředků a kolísající odběry pitné vody donutily provozovatele přehodnotit požadavky na kapacitu ÚV včetně požadavků na jímání podzemních vod. V podstatě byl výkon ÚV, již technicky dožilé zachován (max. výkon ÚV 240 l/sec). Při rekonstrukci ÚV Nebanice byly použity nové, moderní velmi výkonné technologie, především aerace k odstraňování obsahu CO 2 s 96% účinností a biologické odstraňování železa a manganu. Kapacita zařízení je navržena tak, že je schopno bez podstatného zvýšení nákladů upravit surovou vodu z jakéhokoliv zdroje v prameništi na kvalitní pitnou vodu. Jímání podzemních vod z prameniště Nebanice I. I Jímací území Nebanice I tvoří 6 sběrných studní S1 až S6 a 23 vrtaných studní a dále 37 pozorovacích vrtů. Na jednotlivé sběrné studny je násoskami napojeno podle místních podmínek 2 až 6 vrtů. Prameniště leží v rovinatém terénu v blízkosti řek Ohře a Odravy, dříve často zaplavovaném, a proto jsou objekty pečlivě zabezpečeny proti povrchové vodě. Při dosavadním provozu jímacích zařízení tak nikdy nedošlo k narušení jímání podzemní vody a zaplavení území prameniště v trvání i několika týdnů nemělo významný vliv na zhoršení kvality vody Sběrné studny Železobetonové spouštěné sběrné studny s břitem o vnitřním průměru 3 m a hloubce od 8 m do 18 m dle lokality byly původně navrženy i jako jímací objekty, ale po havárii na sběrné studni S2 a S6, která se propadla o 54 cm, s poškozením násosek a výtlačných potrubí včetně elektrických kabelů, byla dna sběrných studní zabetonována. Horní část spouštěných studní slouží pro technické zázemí. V prostoru vlastní studny je umístěna jedna nebo dvě manipulační lávky pro demontáže a montáže potrubí, čerpadel a armatur. Protože se v tomto prostoru vyskytují vysoké, životu nebezpečné koncentrace CO 2, je na všech sběrných studních nainstalováno odvětrávací zařízení, které odsává CO 2 mimo objekt. Při rekonstrukci sběrných studní v letech 1999 až 2001 se nahradilo potrubí z šedé litiny (násosky a výtlačné potrubí) nerezovým tř , které je lehčí pro manipulaci při opravách a výměně čerpadel a evakuačního systému. Na sběrných studnách byla nainstalována automatická odvzdušňovací stanice. Evakuace CO 2 byla nastavena podle místních podmínek a pohybuje se v rozmezí 30 kpa 70 kpa. K zavodnění vývěv používáme železitou vodu z výtlaku, jejíž přívod na vývěvu je řízen automatickým uzávěrem. Rychlost proudící vody volíme vyšší, aby nedocházelo k ucpávání vývěvy železitými kaly. Provoz je spolehlivý. K odsávání plynů z nejvyššího bodu násosky do evakuační nádoby používáme z praktického hlediska polyetylénové hadice v profilech od 5/4 do 2 coulů (jednoduchá údržba při zanesení železitými kaly). Zpětné kulové klapky jsme se rozhodli použít vzhledem k obsahu železitých kalů, jednoduché údržbě a spolehlivosti provozu. Nevyhovující vodoměry, které se zanášely železitými kaly jsme nahradili indukčními průtokoměry. Do automatizované ČS jsme osadili nové elektroklapky a tlakoměry pro vyhodnocení stavu hladin ve studních a reálných tlaků na výtlačném potrubí a výměnili další pomocné ruční uzávěry, rozvaděče pro silnoproud a slaboproud a vysílače. Zůstala stará protirázová ochrana výtlaků (je však připravena výměna za membránové tlakové nádrže), ventilační zařízení, topení, zvedací zařízení pro montáž a demontáž čerpadel a strojního zařízení. V každé sběrné studni je osazeno 1 čerpadlo s výjimkou u S4, kde jsou 2 ponorná čerpadla, napojená na 2 výtlaky. Čerpadla jsou navržena o výkonu odpovídajícím kapacitě přiřazených vrtů a studny a jejich chod je blokován minimální hladinou ve studni nejen tlakovou sondou, ale i jištěn elektrodou. U nových ČS, postavených v prameništi Nebanice II s novým výtlakem, byl použit způsob protirázové ochrany výtlaků bez větrníku se zavzdušňovacími ventily Hawle DN 2. Úroveň rázů v potrubí při současném vypnutí všech 3 ČS byla přeměřena měřicími přístroji, bez závad. Násoskový systém jímání Na násosku jsou zpravidla napojeny 2 vrtané studny. Na jednu sběrnou studnu jsou svedeny 1 až 3 násosky. Potrubí násosky v profilech DN 150 až DN 200 od vrtu je vyspádováno tak, že vrchol násosky je ve sběrné studni, odkud jsou bublinky plynu odsávány evakuační stanicí. Reálné snížení hladin podzemních vod při odběru podzemních vod z jednotlivých vrtů v prameništi Nebanice I se pohybuje v rozmezí cca 1 až 2,5 m dle stanovených podmínek PŘ. Podmínkou při provozu násosek je, aby součet hydraulických odporů v celé násosce nepřekročil rozdíl hladin v jímací a sběrné studni. U podzemních zdrojů, které snadno vytváří inkrustace, se nesmí zapomínat na zvyšování hydraulických odporů v násosce. Značný vliv na funkci násosek má také obsah CO 2 ve vodě. Unového vrtu, který byl v roce 1979 uveden do provozu a měl více než cca mg/l volného CO 2, vodní vývěva nebyla schopna zajistit dodávku vody do sběrné studně. Tento vrt musel být vyřazen z provozu. Vrtané studny Prameniště Nebanice I Jímací vrtané studny z roku 1960 jsou vystrojeny kameninovými lištovými filtry o průměru 400 mm s dvojím obsypem. Hloubka vrtaných studní se pohybuje od 15 do 25 m. Jímací vrtané studny z let jsou vystrojeny lepenými překližkovými zárubnicemi o průměru 300 mm s dvojím obsypem. Hloubky vrtaných studní se pohybují od 17 do 26,5 m. U jednoho vrtu s překližkovou zárubnicí došlo ve vertikálním pohledu k vybočení ve spoji. Prameniště Nebanice II U vrtu S7 (O3) s napjatou vodní hladinou byla použita ocelová zárubnice o průměru 324 mm s betonovým těsněním výstroje s hloubkou 40 m, u 2 dalších vrtů byly použity zárubnice z tvrzené lepené překližky oprůměru 300 mm do 36 m s obsypem 8/16 mm. Celková vydatnost je 84 l/sec. Sledování a kontrola provozu jímání Nedbalé provozování a údržba zdrojů a nedodržování režimu hospodaření v ochranných pásmech mohou mít za následek zvýšení nákladů při úpravě vody nebo vyřazení zdroje pro zásobování a jeho nákladnou sanaci. Průběžné prohlídky prameniště jsou nutné zvláště v oblastech, kde jsou v blízkosti obce, průmysl, hospodaření na orné půdě. Dispečink nemůže na rozsáhlých prameništích tyto věci řešit a suplovat. Na prameništi Nebanice byl od roku 1998 postupně budován dispe-

9 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 9/77 čink (CD systém), který je umístěn ve velíně ÚV Nebanice a neustále se doplňuje. Zobrazuje potřebné údaje a ovládá chod technologických zařízení ČS a eviduje potřebná data o jejich provozu, včetně jejich archivace. Strojníci na velíně průběžně vyhodnocují průtoky a tlaky, zda na jednotlivých výtlacích (celkem 4 pro prameniště) a evakuačních systémech nedochází k poruchám. Systém provozu čerpání z obou pramenišť je řešen v automatickém a ručním provozu a je propojen se systémem dispečinku ÚV od firmy Siemens, který z hlediska požadavků na dodávku vody je mu nadřízen. Vlastní systém dispečinku prameniště si volí priority zapínání studní jednak na přímém přivaděči pro ÚV a stejným způsobem zajišťuje dále dostatečné množství vody ve VDJ surové vody, který pak jemně reguluje požadovaný celkový průtok z obou přivaděčů pro ÚV. Dispečink prameniště byl dále využit k regulaci čtvrthodinového maxima v odběru elektrické energie na ÚV Nebanice. ČS v prameništi Nebanice I. je kromě sběrné studny S5 napájena elektrickou energií přímo linkami z ÚV. Dále krátkodobá vypnutí ČS při dosažení čtvrthodinových maxim vykrývá akumulace VDJ surové vody, takže plynulá dodávka vody pro ÚV je trvale zajištěna. Systém postupně odepíná studny podle zvoleného pořadí tak, aby čtvrthodinové maximum nebylo překročeno. Havárie a odstávky Systém dodávky podzemní vody z jímacího území do ÚV se musí řešit komplexně, aby při haváriích výtlačného řadu apod. byla možnost dalšími dopravními cestami zajistit dostatek vody pro ÚV. Týká se to především strategických zásobovaných oblastí, kde nejsou možnosti náhradní dodávky pitné vody do vodárenského systému. S možností poruch a havárií na výtlačných řadech a ČS je nutno počítat již při výstavbě a celý systém je nutno řešit komplexně tak, aby nutné odstávky bylo možno pokrýt dodávku záložními zdroji a jinými výtlačnými řady. Jedná se hlavně o oblasti s jedním hlavním zdrojem vody a ÚV. Prameniště Nebanice je řešeno následujícím způsobem. Jeden celek tvoří skupina studní S1,2,3,4-1,5,6 včetně výtlaku, který je zaústěn do VDJ surové vody (3 300m 3 ) a odtud gravitačním regulovaným průtokem na ÚV. Další přítok na ÚV je z prameniště Nebanice II a Nebanice I (studna KW30 a studna S4-2 s možností připojení S4-1), kde lze zase jedno z pramenišť odstavit a opravovat poruchu na výtlačným řadu. Systém zálohování při různých typech havárií byl řešen též na samotné ÚV Nebanice, neboť se jedná o jediný hlavní zdroj pitné vody pro zásobování větší části okresu Cheb. dramaticky vysoký, není stabilní a snadno se vylučuje ve formě hydroxidu železitého a způsobuje zvýšené provozní nároky. Průměrná hodnota Fe je 3,5 mg/l a Mn 0,8 mg/l. V případě, že z potrubí se někdy uvolní sedimenty při zvýšeném průtoku, jsou hodnoty Fe nad 20 mg/l po 2 dny. Zemědělská činnost v ochranných pásmech ovlivňuje jakost vody tak, že nejvyšší obsah nitrátů má západní část prameniště, kde tento ukazatel významně ovlivňuje hospodaření na orné půdě. Na střední část prameniště, která leží pod obcí Hlinová, pravděpodobně může mít přímý vliv tato obec, což bude předmětem dalšího průzkumu, protože zde mohou býti i další vlivy starý odvodňovací systém byl značně narušen a neplní svoji funkci a části odvodňovacích příkopů se stojatou vodou v hustém porostu mohou kvalitu podzemních vod negativně ovlivňovat. V některých oblastech prameniště dochází ke snižování obsahu nitrátů. Kvalita vody v prameništi Nebanice II je zajímavá na: Obsah organických látek vyjádřených CHSK-Mn, se v prameništi Nebanice II pohybuje až k hodnotě cca 3 mg/l O 2 a obsah nitrátů je velmi nízký, řádově v desetinách mg/l. Nároky na použití materiálů a údržbu Kvalita jímané vody přímo ovlivňuje výběr materiálů pro jímání, čerpání a dopravu vody na ÚV. Prameniště Nebanice patří mezi lokality, které jímají velmi agresivní vodu. Ocel zde podle tlouštky stěny vydrží od 6 do 16 let. Atypické svařované tvarovky z oceli tvořily nejslabší článek v trubním systému, kde vznikaly často poruchy. Při opravách již tyto tvarovky vyměňujeme za nerez. Dále byly postupně vyměněny násosky za materiál PVC DN 150, 200, při rekonstrukci na sběrných studních s ČS se šedá litina vyměnila za nerez tř na doporučení VÚV Brno. Přímo na ÚV byl na části přívodního potrubí použit PP. Na nerezu tř se objevily poruchy a byla vyměněna za PP. Šedá litina použitá v 50. letech k výstavbě prameniště je dobré kvality. Výřez z výtlaku DN 500, který byl odzkoušen ve speciální laboratoři, neměl významné destruktivní změny v řezu. Výhledově se již počítá s výměnou části výtlaku z prameniště s nejagresivnější vodou. Zabezpečení objektů Pro vyšší spolehlivost při vstupu do objektů sběrných studní používáme signalizaci přes dveřní kontakt a dále pohybové čidlo. Přenos hlášení vstupu do objektu má nejvyšší prioritu z předávaných zpráv. Následuje vypnutí příslušného zařízení, zapnutí náhradního a na místo vyjíždí pohotovost. Připravuje se přenosový panel pro ostré poplachy nejen objektů vprameništi, ale celého vodohospodářského dispečinku Nebanického skupinového vodovodu, které půjdou přímo bez ovlivnění dispečera na přenosový panel ostrahy s výjezdem ostrahy na objekt. Dispečer současně provádí opatření. Ostraha, vyhodnotí zda došlo k vniknutí cizí osoby do vodárenských objektů. Odborné zásahy podle lokality může provádět na místě pohotovost a následující postup je dle havarijních plánů. V dalším stupni automatizace se připravuje automatická odstávka objektu z dodávky vody při ostrém vstupu do objektu. Další kontrolou, zda nevnikly toxické látky do přítoku podzemní vody na ÚV, je akvárium s rybičkami na ÚV Nebanice, které jsou strojníci povinni sledovat. Jsou zpracovány havarijní plány, jak řešit různé situace veřejného ohrožení. Kvalita podzemních zdrojů Kvalita podzemních zdrojů v prameništích Nebanice I a Nebanice II se liší a to i v lokalitách jednoho prameniště. Kvalita vody na sběrných studnách v prameništi Nebanice I. vykazuje značné rozdíly v hodnotách CO 2, Fe, Mn. V západní části prameniště má v těchto ukazatelích nejlepší kvalitu a směrem na východ má zhoršující tendenci. Kvalita vody z jednotlivých studní kolísá nejen v ročních průměrech, ale i v průběhu roku. Do konce období 80. let, kdy byly nejvyšší odběry podzemních vod, hodnoty CO 2 dosahovaly cca 500 mg/l volného CO 2 a cca 100 mg/l agresivního CO 2 na přítoku podzemní vody na ÚV (bez KW30 a S4-2). Obsah železa ve vodě, i když obecně není

10 číslo 3/2004, strana 10/78 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Významnou charakteristikou surové vody, je obsah železa a manganu, i když tyto hodnoty nejsou extrémní, ale ve spojitosti s CO 2 dochází u této vody, že železo ve formě hydroxidu železitého se snadno vylučuje již při jímání a usazuje se na vertikální násosce z PVC ve studni, násoskách, čerpadlech, výtlačných potrubích a samozřejmě i v aeračním zařízení ÚV. Např. násoska přímo z vrtu vykazovala po 6 letech, kdy byla prováděna regenerace studní, průchodnost menší než 1/4. Čerpací technika je zvláštní případ. Na doporučení zástupce jedné dodavatelské firmy pro čerpací techniku jsme u 1 čerpadla použili chladicí plášť. Za 1 rok došlo k poškození čerpadla. Po úplném zanesení čerpadla mezi chladicím pláštěm a vlastním obalem čerpadla hydroxidem železitým došlo ke spálení elektromotoru. Dále ochranné mřížky na čerpadlech se zanášely a negativně ovlivňovaly vlastní provoz čerpání s ohrožením čerpadla. U všech čerpadel jsme odstranili ochranné mřížky a situace se zlepšila. V rámci údržby 2x ročně čistíme čerpadla a zbavujeme je nánosů sloučenin železa, důvodem čištění je i snaha nezhoršovat podmínky pro chlazení čerpadla. Zčásti bylo podhodnoceno čištění násosek a uvažujeme o jiných způsobech čištění. Chování podzemní vody z prameniště Nebanice I z hlediska uvedených nároků je trochu extrémní a neplatí pro mnoho vodáren. Již u prameniště Nebanice II tyto problémy nejsou, i když hodnoty železa jsou obdobné, ale chování je zcela odlišné. Při rekonstrukcích čerpacích stanic s navrhováním nových čerpadel je důležité posoudit, zda výtlak surové vody již není zanesen. V roce 1998 jsme nejdříve čistili celý výtlak. Po vyčištění se snížil tlak při daném Q téměř o 2 bary. Daným podmínkám, kdy i spotřeby v průběhu devadesátých let význačně klesly, jsme přizpůsobili čerpací techniku. Po provedené rekonstrukci v letech 1999 až 2002 se celkové úspory v investicích a v provozních nákladech za elektrickou energii pohybují v milionech Kč. Regenerace studní Při jímání podzemních vod dochází k významné kolmataci horninového prostředí především nerozpustnými sloučeninami železa a manganu. K udržení vydatnosti studní se používá kombinovaná regenerace. V roce 1982 byla provedena jen chemická regenerace studní metodou POSTEOR S z PLR při ověřování této metody Vodními zdroji Praha. V devadesátých letech v prameništi Nebanice prováděly kombinovanou regeneraci na studních v prameništi 2 firmy. Liší se použitým způsobem mechanické regenerace při čištění stěn výstroje. Jedna používá rotační a druhá vertikální pohyb kartáčů. Účinnost čištění zde zřejmě závisí na tvaru perforace. Další postup regenerace je u obou firem stejný, mechanická regenerace tlakovými rázy, zatlačení chemikálií pomocí obturátoru do horninového prostředí atd. kromě použitých chemikálií. Použití vhodného chemického činidla na regenerační procesy v horninové vrstvě, které ovlivní samotný výsledek regenerace včetně průběhu stárnutí vrtu je důležité. Použily se jednak chemikálie Carela Bio plus forte, jednak potravinářská kyselina citronová, peroxid vodíku a další činidla. Obě technologie vykázaly dobré výsledky regenerace. Posouzení celkového výsledku jednotlivých metod z hlediska praxe lze provést při opakovaných regeneracích s čerpacími zkouškami. Bylo doporučeno opakovat regenerační cyklus po cca 6 letech. Ochranná pásma podzemních zdrojů U Nebanického skupinového vodovodu byla vyhlášena ochranná pásma I. a II. stupně vnitřního. V průběhu posledních let došlo k významným změnám v hospodaření v OP. Od poloviny devadesátých let došlo k velkému útlumu hospodaření. Některé zemědělské plochy nejsou obhospodařované a působí neutěšeným dojmem. Postupně se dociluje toho, že se daří tyto plochy zmenšovat. V současnosti se připravujeme na jednání se všemi vlastníky pozemků o způsobu hospodaření v ochranných pásmech a otázkou je i udržování pozemků. V každém případě neudržovaný pozemek ovlivňuje zpětně kvalitu vody, i když se jedná o malé a postupné změny. Při návštěvě fy Gelsenwaser Duisburg, jmenovitě ÚV Bucholtwelmen, která zásobuje města Voerde a obec Hunxe, mne zaujalo zdejší řešení hospodaření v PHO. Přestože jde o průmyslově i zemědělsky využívanou oblast, je akceptována priorita zdrojů pitné vody a zemědělci se řídí pokyny provozovatelů vodáren, kteří jim vyhodnocují kolik a čím hnojit, provádí kontroly zatížení půdy a tím i kontrolu hospodaření v PHO to platí provozovatelé vodáren. Provozovatelé žádají o vodní oprávnění, ale za odběr podzemní vody neplatí. Jsou pouze zatíženi rozbory půdy a platbou odborníků, kteří připravují plány hospodaření v pásmech. Případně platí ekonomické újmy. Uvědomění vlastníků dotčených pozemků v PHO je velmi vysoké a vždy dojde k dohodě mezi oběma stranami. Podle kontrolních chemických rozborů ve vrstvách půdy se zde daří snižovat obsahy dusičnanů v podzemní vodě. Snižování obsahu dusičnanů v podzemní vodě je však podle místních podmínek zpravidla velmi dlouhodobá záležitost, jak se mnozí vodárenští pracovníci i v období útlumu v zemědělství přesvědčili. Problémy s dodržením stanoveného limitu pro dusičnany mnohdy dále trvají. Snížit obsah dusičnanů v podzemní vodě, zvláště v oblastech, kde je intenzivnější zemědělská činnost v blízkosti ochranných pásem, a zajistit co nejlepší kvalitu pitné vody bude vyžadovat profesionální organizace se zkušenostmi, které budou schopny garantovat i ve výhledu přijatelnou kvalitu podzemní vody. Na závěr bych chtěl sdělit, že při úpravě podzemní vody z prameniště Nebanice bylo od padesátých let odzkoušeno 8 systémů odstraňování CO 2. Některé z nich neměly dostatečnou účinnost, jiné byly pro tyto vody nevhodné. Jiří Růžička, vedoucí provozu Nebanice, CHEVAK Cheb, a. s., tel.: , .: ruzicka@chevak.cz

11 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 11/79 DOPAD NOVÉ LEGISLATIVY NA ROZSAH A ČETNOST VZORKŮ PITNÝCH VOD Ing. Jana Michalová, Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. Vroce 2001 byla dokončena přeměna legislativy na úseku vyrobené a pitné vody. Četnost a rozsah kontroly vody vyráběné a vyrobené až po vodojemy určuje prováděcí vyhláška zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, vyhl. č. 428/2001 Sb.; četnost a rozsah na sítích určuje vyhl. č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly. Vyhl. č. 428/2001 Sb. v 9 definovala, co má obsahovat tzv. Plán kontrol jakosti vod v průběhu výroby pitné vody: Místa odběru vzorků v kontrolních profilech linky ÚV a v průběhu její dopravy ke spotřebiteli. Rozsah prováděných rozborů v kontrolních profilech ÚV a v průběhu její dopravy. Četnost rozborů. Postupy odběrů, úpravy vzorků a metody rozboru. Způsob zpracování výsledků kontrol jakosti vody a jejich evidence. Tyto plány kontroly jakosti byly v rámci naší společnosti dokompletovány aaby postihovaly kontrolu vody až do distribuční sítě, byly doplněny o: Kontrolu, četnost a rozsah sítí. Postup při zjištění nevyhovujících hodnot. Ohlašovací povinnost provozovatele. Odpovědnosti a pravomoci za jednotlivé úkony. Takto vypracované plány kontroly jakosti byly předloženy OOVZ a internímu zákazníkovi k odsouhlasení. V roce 2003 byl vydán zákon č. 274/2003 Sb., kterým se mění některé předpisy na úseku ochrany veřejného zdraví. Nejpodstatnější změny, které s sebou přinesl pro naše tzv. plány kontroly jakosti, jsou uvedeny v 4 odst. (3) osoby uvedené v 3 odst. 2 jsou povinny vypracovat provozní řád, který musí obsahovat: Místa odběru surové, popřípadě pitné vody. Základní údaje o technologii úpravy vody. Používaných chemických přípravcích. Podmínky údržby, plán kontrol provozu a technického stavu vodovodu nebo jiného zařízení pro dodávku pitné vody. Místa odběru vzorků pitné vody. Rozsah a četnost kontrol. Počet zásobovaných obyvatel. Provozní řády budou předloženy do 6ti měsíců od nabytí účinnosti zákona tzn. do Přitom pro provozní řády byly vypracovány následující řídící předpisy: Provozní řád vodovodu TNV Vyhl. č. 195/2002 Sb.MZe ČR o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl. Vodárenské společnosti se tedy musí vyrovnat se skutečností, jak uspokojit požadavky Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva zemědělství ČR a vytvořit dokumenty, které budou odpovídat požadavkům legislativy obou. Jak budou přistupovat Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., ke zpracování tzv. provozních řádů? Rozsah a četnost rozborů na sítích budou již postaveny na novele Vyhl. č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a rozsah a četnost kontroly pitné vody. Budou tedy respektovány následující požadavky této zatím ještě neschválené legislativy: Zásobovanou oblastí se rozumí zeměpisně určená oblast, ve které voda v jedné rozvodné síti pochází z jednoho nebo více zdrojů, jakost vody je možno považovat za přibližně stejnou avoda je dodávána jedním provozovatelem, popřípadě vlastníkem vody pro veřejnou potřebu. Vzorky pitné vody se odebírají tak, aby byly reprezentativní pro jakost pitné vody během celého roku a pro celou distribuční síť. Počet odběrových míst musí být roven nejméně počtu krácených rozborů dle přílohy č. 4, u vodovodů s > zásobovaných obyvatel 80% počtu krácených rozborů. Místa odběru vzorků musí být volena tak, aby 75 % míst bylo pevných a25% pohyblivých (do ). Měnící se odběrová místa se vybírají metodou náhodného výběru nebo jinou vhodnou metodou, která zaručí, že žádný ze zásobovaných objektů nebude vyloučen z možnosti kontroly Způsob stanovení míst odběru stanoví buď na návrh provozovatele, nebo z vlastního podnětu OOVZ (je proto lepší způsob výběru navrhnout). Způsob stanovení pohyblivých míst odběru byl definován následujícím způsobem: Měnící se odběrová místa byla vybrána metodou náhodného výběru tak, aby žádný ze zásobovaných subjektů nebyl vyloučen z možnosti kontroly. Pro náhodný výběr odběrových míst bude využíván geografický informační systém (GIS) a databáze odběratelů. Problematické bude stanovení pohyblivých míst odběru v malých lokalitách, připadají v úvahu 2 možnosti, jak postupovat: Pokusit se v předmětných lokalitách pouze o stanovení pevného místa. Pohyblivé místo vybrat dříve uvedeným způsobem. Na malých lokalitách se však setkáme s jistým neúspěchem, protože je problém v dopoledních hodinách sehnat alespoň jednoho odběratele doma. Tab. 1: I. Příklad samostatného vodovodu Vodovod Lelov 70 zásob. obyvatel, 720 m 3 /rok (2 m 3 /den) Vyhl. č. Návrh novely Návrh novely 376/2000 Sb. výpočet výpočet dle dle obyvatel vody vyrobené Počet odběrových míst pevných Počet odběrových 1 0 míst pohyblivých Počet KR (K1) Počet ÚR (K2) x 2 roky Vychází rozdílně výpočet dle počtu obyvatel a vody vyrobené. Rozhodující však bude počet obyvatel. Tab. 2: II. Příklad místního vodovodu Vodovod Peruc, Hřivčice počet zásobovaných obyvatel: voda vyrobená: m 3 /rok, 408 m 3 /den Vyhl. č. Návrh novely Návrh novely 376/2000 Sb. výpočet výpočet dle dle obyvatel vody vyrobené Počet odběrových míst pevných Počet odběrových 1 1 míst pohyblivých Počet KR (K1) Počet ÚR (K2) Výpočet dle počtu obyvatel i vody vyrobené je pro tento případ shodný. Tab. 3: III. Příklad skupinového vodovodu Vodovod Hradiště (Kadaň, Klášterec) zásobovaní obyvatelé: (3 440 m 3 /den) Vyhl. č. 376/2000 Sb. Návrh novely Počet odběrových 4 9 míst pevných Počet odběrových 3 míst pohyblivých Počet KR (K1) 7 16 Počet ÚR (K2 + K3) Počet rozborů krácených a úplných v tomto případě lépe kopíruje reálný stav, na základě nižšího počtu rozborů by se kvalita vody v tomto vodovodu udržet nedala.

12 číslo 3/2004, strana 12/80 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tab. 4. Rozbor Nárůst ukazatelů Úbytek ukazatelů krácený Escherichia coli Enterokoky počty kolonií sírany při 22 a 37 C chloridy mikroskopický obraz mangan amonné ionty úplný abioseston tetrachlormetan, microcystin LR dichlormetan, 1,2 dichloreten, toluen, xyleny, etylbenzen, styren, chlorbenzen, formaldehyd, rozpuštěné látky Pro stanovení počtu rozborů pro kontrolu sítí se podle návrhu novely vychází z těchto zásad: - počtu obyvatel zásobované oblasti při spotřebě 200 l/osobu a den, - objemu vody rozváděné či produkované v zásobované oblasti (m 3 /den), - neodpovídá-li objem vyrobené vody počtu obyvatel, považuje se za rozhodující počet zásobovaných obyvatel. Konkrétní příklady vodovodů obsahují tabulky 1 až 3. Pokud počet obcí v distribuční oblasti převyšuje počet krácených rozborů, doplňujeme pro konkrétní distribuční oblast počet rozborů tak, aby každá obec nebo místní část obce byla alespoň jednou v roce zkontrolována kráceným rozborem. Potom budeme schopni splnit povinnost dle zákona č. 254/2001 Sb., O vodovodech a kanalizacích, paragrafu 9 a předložit na vyžádání do 30 dnů výsledky za minulý rok. Dále se navyšuje četnost v lokalitách, které mají problematickou kvalitu nebo udělený souhlas s používáním vody jako pitné. Novelou vyhlášky se bude měnit i rozsah ukazatelů v jednotlivých typech rozborů viz tabulka 4. Závěr Novelou vyhlášky dojde k navýšení počtu rozborů, zejména krácených rozborů a jejich rozsahu. Nárůst se pravděpodobně dotkne více malých vodovodů s podzemními zdroji. Pro naši společnost z hlediska počtu prováděných rozborů však k významnému nárůstu nedojde, protože již v minulých letech byly plány kontroly jakosti zpracovávány na základě tohoto připravovaného návrhu novely, resp. Směrnice Rady 98/83/ES. Zvýší se pouze počet předávaných rozborů orgánům ochrany veřejného zdraví. SOUČASNÉ TRENDY NAKLÁDÁNÍ S KALY Prof. Ing. Michal Dohányos, CSc., Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. Ústav technologie vody a prostředí VŠCHT Praha Poznatky z konference IWA International Specialist Conf. BIOSOLIDS 2003 Wastewater Sludge as a Resource, NTNU Trodheim, Norsko června Úvod Kal je nevyhnutelným odpadem při úpravě vody a při čištění odpadních vod. Zpracování těchto vod je navrženo tak, aby se odstraňovaly nežádoucí složky z vody a koncentrovaly se do objemově nevýznamného vedlejšího proudu kalu. Kal obsahuje také přebytečnou biomasu z biologického čištění. Cílem úpravy a zpracování kalů je zabránit nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví. Koncentrace prospěšných i znečišťujících složek v kalu (a zdravotní rizika s nimi spojená) závisí na počáteční kvalitě surové nebo odpadní vody a na úrovni požadované technologie, která zaručí dosažení kvalitativních požadavků na vyčištěnou odpadní vodu. Požadavkem je takové využití nebo zpracování kalů, které je přijatelné pro životní prostředí, udržitelné a ekonomicky únosné. Zpracování kalů obvykle stojí přibližně více než polovinu celkových nákladů na čištění odpadních vod. Řízení zpracování kalů bude stále komplexnější, jak budou přísnější standardy pro životní prostředí a pokud budou výstupy pro kal omezovány legislativou a stanoviskem veřejnosti. Odpadová politika EU potlačuje ukládání odpadů a podporuje zabránění vzniku odpadů, jejich minimalizaci a recyklaci. Ukládání kalů do moře bylo legislativně zastaveno od konce roku Ukládání kalů na skládky, které je pro některé kaly v Evropě hlavním výstupem, je obecně považováno za neudržitelné. Produkci kalů nelze zabránit (pouze lze výběrem technologie zmenšit jejich množství), navíc požadavky na vyšší kvalitu vypouštěné vody budou dále obecně zvyšovat množství produkovaných kalů. Jediné zbývající možnosti jsou recyklace a destrukční metody. Možnosti recyklace zahrnují použití na půdu jako organické hnojivo nebo pro vylepšení kvality půdy v zemědělství a pro rekultivace. Destrukční metody zahrnují spalování bez nebo s využitím energie, zplyňování a použití kalu jako procesního paliva, kdy je využíván nebo skládkován popel. Je vždy třeba mít na paměti, že mnoho kalů a odpadů obsahuje hodnotné složky a má vlastnosti, které jsou pro životní prostředí výhodné. Například recyklace fosfátů a tím snížení požadavků na primární zdroje prodlužuje životnost planetárních rezerv. Je k dispozici řada možností zpracování kalů zlepšujících kvalitu kalů, které jsou rozvíjeny a v případě nutnosti aplikovány podle místních podmínek a legislativních požadavků. Obecně jsou zaměřeny na snižování obsahu vody, pathogenů a zápachu. Objevují se technologie schopné odstranit i takové znečišťující látky jako těžké kovy, ale jsou drahé a tím v současnosti nejsou proveditelnou možností. Pro budoucí zabezpečení výstupů pro kaly budou stále více potřeba vyspělé technologie, schopné například zajistit odstranění pathogenů nebo produkovat kal s vysokou sušinou, což rozšíří možnosti využití kalu jako paliva nebo aditiva do půdy. Volba technologie bude z velké části řízena legislativou a tlaky veřejnosti i zákazníků a závislá zčásti na podnikavosti vedení. Vysoce kvalitní produkty z kalů mají obchodní hodnotu, přinášející možnost zvýšení tržby v budoucnu, což je další stimul k dosahování kvalitativně zajištěných produktů z kalu, za předpokladu, že legislativa a kontrola takový vývoj dovolí. V současné době je zvláštní legislativou řízeno pouze použití čistírenských kalů v zemědělství. Srovnatelná nařízení pro recyklaci ostatních kalů, zvířecích exkrementů nebo organických odpadů neexistují bez ohledu na fakt, že působí stejné problémy v životním prostředí a měly by podléhat obecnější legislativě ochrany životního prostředí. Jednotný a komplexní přístup na úrovni EU je naléhavou potřebou, aby bylo zajištěno, že všechny kaly, zvířecí exkrementy a organické odpady budou podléhat stejným důsledným regulačním opatřením. Výhodou bude, že zátěž životního prostředí z některých závažných zdrojů možné kontaminace bude podchycena a kontrolována. Velmi nešťastná souvislost se současnou nedůsledností je tak zvaný kalový turismus (tj. transport kalů přes hranice do regionů s méně přísnou kontrolou ochrany životního prostředí). Množství produkovaných čistírenských kalů je velmi malé ve srovnání s ostatními odpady, které mohou být použity na půdu nebo mají podobný dopad na životní prostředí, ale je to jediný přísně usměrňovaný odpad po celé Evropě se specifickými požadavky na kvalitu, monitoring, pořizování záznamů a hlášení. Takové řízení je zcela v souladu se snižováním znečištění životního prostředí a zdravotního rizika, ale je nevyvážené a nedůsledné, protože ostatní kaly nejsou podobně sledovány. Evropa se otřásá strachem z kontaminovaných potravin. Dokonce i když neexistuje žádný důkaz o přenosu nemoci, pokud je čistírenský kal aplikován podle stávající legislativy, neexistence důkazu není totéž jako neexistence následků, a je čas na to, aby byly jasněji definovány normy pro procesy stabilizace a hygienizace pro všechny kaly používané na půdu, kde jsou pěstovány potraviny, aby se předešlo dalším obavám z kontaminace potravin. To je částečně záležitost výzkumu a vývoje,

13 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 13/81 ale vnímání veřejnosti je druhá velice závažná část tohoto problému. Nemělo by se zapomínat, že nebyla nikdy prokázána žádná souvislost mezi přenosem nemoci a správným užitím kalu podle platných opatření. Jak nakládat s kaly? Množství produkovaných kalů vzrůstá s rostoucím zaváděním kanalizace a se zvyšující se úrovní čištění odpadních vod. Množství produkovaných kalů závisí především na typu kanalizační sítě a na použité technologii čištění odpadních vod. Je všeobecně uznávaným faktem, že neexistuje žádná univerzální metoda pro zpracování, využití, eventuálně likvidaci čistírenských kalů a jsou značné rozdíly v lokálních přístupech k nakládání s kaly. Způsoby zpracování kalů závisí na místních podmínkách dané lokality, na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech kalů a na možnosti konečného řešení kam s nimi. V současné době přicházejí vúvahu tři způsoby konečného zpracování kalů: využití v zemědělství a na rekultivace, termické zpracování (různé způsoby spalování, pyrolýza), uložení na skládku. Technologická linka na zpracování kalu pak má být uspořádaná s ohledem na metodu konečného řešení. Způsoby zpracování kalů musí splňovat následující podmínky: vyhovovat platné domácí (i mezinárodní) legislativě v oblasti ochrany životního prostředí, být akceptovány veřejností, maximálně využívat energii a cenné látky z kalů za současné minimalizace nákladů a celkové potřeby energie, být po technické stránce spolehlivé a ekonomicky dostupné, být přijatelné z hlediska ochrany životního prostředí (emise, využití energie, potenciální riziko kalových reziduí pro lidské zdraví apod.), musí být přijatelná infrastruktura a logistické aspekty jakož i cesta (způsob) zavedení dané technologie. Při výběru technologie zpracování kalů je potřeba mít na zřeteli, že minimalizace bezpečnostního rizika a akceptovatelnost veřejností jsou důležitější než cena navrhované technologie. Obecné schéma zpracování čistírenského kalu je uvedeno na obr. 1. Vzhledem k tomu, že kal je řídkou suspenzí ve vodě, je jednou z nejdůležitějších technologických operací snižování množství vody, tj. zahušťování a odvodňování kalu a to pro všechny způsoby konečného výstupu. Bereme-li v úvahu tři základní způsoby konečného nakládání pak: pro zemědělské využití a rekultivace je prioritním požadavkem hygienická nezávadnost a stabilizace kalu, v případě termického zpracování lze v zásadě zpracovávat surový odvodněný kal nebo kal po anaerobní stabilizaci, prioritou je získání cenných látek z kalu a maximální využití energie z kalu, pro ukládání na skládky se vyžaduje kromě snížení obsahu vody také maximální snížení obsahu organické sušiny kalu. Charakteristika a složení kalu Kal je suspenze pevných a koloidních částic organických a anorganických látek ve vodě. Kal obsahuje: netoxické organické látky, až 60 % v sušině a dále sloučeniny dusíku afosforu; toxické látky: - těžké kovy: Zn, Pb, Cu, Cr, Ni, Cd, Hg, As, (konc.1 až mg/l); - PCB, PAU, dioxiny, pesticidy, alkylsulfofenoly, polyfenoly; mikroorganizmy z čistírenského procesu a jiné, včetně patogenních; anorganické sloučeniny křemíku, hliníku, železa, vápníku, hořčíku, aj.; vodu. Možné směry nakládání s kaly 1) Minimalizace množství nebo objemu kalu zabránění jeho vzniku v aktivaci využitím predátorů protozoa, metazoa, předúprava aktivovaného kalu ozonem v kombinaci s biologickou oxidací, aerobní nebo anaerobní kompostování, vermikompost, objem kalu se výrazně snižuje snižováním obsahu vody. 2) Zlepšení kvality kalu prevence vypouštění některých znečišťujících látek do kanalizace (těžké kovy, pesticidy, prací prostředky apod.), odstranění suspendovaných a koloidních částic z přítoku, (těžké kovy Primární kal Kondicionace Zahušťování Předúprava Stabilizace Odvodnění Kompost Sušení Obr. 1: Obecné schéma zpracování čistírenského kalu Přebytečný aktivovaný kal Zemědělství Skládka Termické zpracování jsou většinou spojeny s těmito částicemi), odstranění těžkých kovů z kalu chemickým nebo biologickým loužením, podobně se mohou selektivně odstraňovat i další toxikanty, současně může docházet i k redukci patogenů. 3) Využití cenných látek a energie z kalu produkce bioplynu, intenzifikace anaerobní stabilizace (část organických látek stále zůstává v kalu), produkce paliva z kalu pyrolýza, zplyňování (olej, plyn), kal jako přímý zdroj paliva sušený kal, spalování, spoluspalování, spalování v cementárenské peci, produkce NMK z kalu biotechnologicky nebo termicky (mokré spalování), subkritická nebo superkritická mokrá oxidace. 4) Zpětné získávání fosforu termickým, chemickým nebo mikrobiologickým způsobem a jejich kombinací, přímé získávání fosforu při čištění odpadních vod (srážení v anaerobní zóně), získávání fosforu z popela po spálení kalu. 5) Změna strategie čištění odpadních vod DESAR (Decentralised Sanitation and Reuse), alternativní metody centralizovaného čištění odpadních vod, kombinace anaerobního a aerobního biologického čištění s anaerobní stabilizací kalu, kombinace fyzikálně chemických a biotechnologických metod. Všeobecně nejrozšířenější metodou zpracování kalů je jejich anaerobní stabilizace, při níž dochází k přeměně většiny rozložitelných organických látek do bioplynu za současné stabilizace a hygienizace kalu. Anaerobní stabilizace kalů a následné využívání bioplynu v kogeneračních jednotkách je nejenom ekonomickým přínosem pro čistírnu, ale má také značný ekologický přínos z globálního hlediska je totiž příspěvkem ke snižování skleníkového efektu. Získaná elektrická energie je vyrobena z odpadu, tj. z obnovitelných zdrojů. Při dobře řízeném provozu kalového hospodářství a celé ČOV může takto získaná energie z bioplynu za určitých okolností plně pokrýt veškerou spotřebu tepla a elektrické energie celé ČOV. V současné době se stále více prosazuje ve světě i u nás termofilní anaerobní stabilizace, která má oproti mezofilní řadu předností: zvýšení rychlosti rozkladu organických látek v kalu, zvýšení účinnosti procesu tím, že se prohloubí rozklad organických látek, zvýšená teplota má hygienizační účinek, odstraní problémy s pěněním metanizačních nádrží. Dle vývoje legislativy Evropské unie je ukládání kalů na skládku potlačováno a zůstávají dva hlavní směry konečného využití nebo likvidace

14 číslo 3/2004, strana 14/82 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací kalů. Přednostně je to využití v zemědělství, za splnění řady podmínek, počítá se s množstvím až 55 %. Druhým směrem je spalování nebo jiné termické zpracování kalů. Spalování kalů zahrnuje mnoho různých aplikací a nese sebou i řadu problémů. Spalovat je možno surové kaly nebo kaly po anaerobní stabilizaci samostatně nebo spoluspalovat s energeticky bohatším palivem (nejčastěji uhlím). Spalování kalů v cementárenské peci jako přídavek k palivu představuje bezodpadovou metodu likvidace kalů. Bylo vyvinuto i tzv. mokré spalování, které nemá nepříznivé vlivy na životní prostředí. Nejčastějšími problémy spalování kalů jsou emise a náklady na jejich zachycování, robustnost a složitost zařízení a v mnoha zemích také nepříznivé stanovisko veřejnosti proti spalovnám. Mezi odborníky jsou často diskutovány otázky, zda je výhodnější přímé spalování surového kalu nebo kalu po anaerobní stabilizaci ve srovnání se samotnou anaerobní stabilizací kalů. Odpověď není jednoznačná. Pokud to dovoluje kvalita kalu a další podmínky na zemědělské využití, má jednoznačně prioritu anaerobní stabilizace, nejlépe termofilní. Pokud kal nevyhovuje podmínkám aplikace do půdy nebo nejsou k dispozici vhodné pozemky, přichází v úvahu některý ze způsobů termického zpracování. Zde je pak základní otázkou zda přímo spalovat surový kal nebo kal po anaerobní stabilizaci. Tuto otázku musíme posuzovat ze tří hledisek: ekologického, energetického (možnosti využití energie) a ekonomického. Záleží na posuzovateli a konkrétních podmínkách, které z těchto hledisek převládne. Energie v kalu Kal je suspenze s velkým množstvím vody. Velká část vody je vázaná různými vazbami na částečky organických látek v suspenzi kalu, to ovlivňuje účinnost a ekonomiku odvodňování. Kal ze sedimentačních nádrží má obvykle sušinu 1 5 %. Efektivní výhřevnost tohoto kalu je 0,16 0,8 MJ/kg kalové směsi. Tato koncentrace obyčejně postačuje pro anaerobní stabilizaci a mokré spalování. Následné mechanické odvodnění zvýší obsah sušiny u surového kalu na 15 až 30 %, u anaerobně stabilizovaného kalu lze dosáhnout až 40 %. Takto získaný kalový koláč má efektivní výhřevnost 2,4 6,0 MJ/kg mokrého koláče a je surovinou pro termické procesy jako sušení, různé způsoby spalování a pyrolýza (Lee a Tay, 2003). Minini et al. (1998) uvádí, že produkční kapacita pro výrobu elektrické energie ze spalování kalu se pohybuje v rozmezí od 0,7 do 5,6 MJ/kg sušiny. Při sušině 40 % je produkce elektrické energie 2,17 MJ/kg sušiny, což představuje 12 % maximálního energetického obsahu kalu (16 20 MJ/kg sušiny). Při nižším obsahu sušiny okolo 30 % je možno získat cca 1MJ/kg sušiny, když klesne obsah sušiny pod 20 %, získaná energie již nestačí na výrobu elektrické energie. Největšího využití energie z kalu lze dosáhnout při mokré oxidaci kalu v nadkritické oblasti vody (kritická teplota vody je 374 C, kritický tlak 22 MPa). Nadějné výsledky představilo švýcarsko-americké konsorcium výzkumníků (Svanström et al. 2003), kteří na poloprovozním zařízení mokré oxidace v nadkritické oblasti vody, při teplotě C a tlaku 25 MPa spalovali kal o koncentraci sušiny 10 %. Za těchto podmínek dochází k úplné konverzi všech přítomných organických a většiny anorganických látek. Z hlediska energetického, pro dobrý průběh procesu postačuje energie okolo 0,5 MJ/kg mokrého koláče, tj. 5 MJ/kg sušiny. To představuje asi 30 % celkového energetického obsahu kalu, zbývajících 70 % energie lze využít. Dalším z efektivních termických procesů je v Austrálii komerčně vyvinutý pyrolýzní proces ENERSLUDGE (Bridle a Skrypski-Mantele, 2003). Tato technologie vykazuje vysokou účinnost využití energie z kalu, čistý výtěžek energie činí 7,7 MJ/kg sušiny, to jest % celkové energie surového kalu. Při anaerobních procesech lze získat 1Nm 3 bioplynu z 1 kg odstraněných organických látek, kde každý kg organických látek má výhřevnost MJ. Anaerobní stabilizací kalu o sušině 5 % a ZŽ 70 % při účinnosti rozkladu 50 % lze získat využitelnou energii ve formě bioplynu v hodnotě cca 8 MJ/kg sušiny kalu, to představuje % celkové energie kalu. Z hlediska účinnosti získání využitelné energie z kalu vyplývá následující pořadí technologií pro zpracování kalu: mokrá oxidace v nadkritické oblasti vody > pyrolýza > anaerobní stabilizace > přímé spalování. Závěry Problematika nakládání s kaly z čistíren odpadních vod a jejich využití je velice aktuální i v České republice. Naše legislativa a součastně i technologie nakládání s kaly se nutně přizpůsobují trendům v Evropské unii. V rámci implementace Plánu odpadového hospodářství ČR se vypracovává také Realizační program ČR pro kaly z ČOV. Cílem tohoto programu je podpora zavádění metod zpracování kalů umožňujících ekologické, energetické a ekonomické využití všech cenných látek z kalů. V tomto směru se pracuje i u nás na řadě výzkumných projektů, jejichž výsledky budou postupně zveřejňovány. Literatura Minini G, Lotito V, Passino R, Spinosa L (1998): Influence of sludge cake concentration on the operating variables in incineration by different types of furnaces, Wat. Sci. Technol., 38(2), Svanström M, Modell M, Tester J (2003): Direct energy recovery from primary and secondary sludges by supercritical water oxidation. IWA International Specialist Conf. BIOSOLIDS 2003 Wastewater Sludge as a Resource, NTNU Trodheim, Norsko June Bridle T, Mantele SS (2003): Experience and lessons learned from sewage sludge pyrolysis in Australia. IWA International Specialist Conf. BIOSOLIDS 2003 Wastewater Sludge as a Resource, NTNU Trodheim, Norsko June Lee DJ, Tay JH (2003): Energy recovery in sludge management processes. IWA International Specialist Conf. BIOSOLIDS 2003 Wastewater Sludge as a Resource, NTNU Trodheim, Norsko June (Vypracováno v rámci řešení projektu NAZV MZe ČR QD 1069 Minimalizace množství produkovaných čistírenských kalů.) Prof. Ing. Michal Dohányos, CSc., prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. Ústav technologie vody a prostředí Vysoká škola chemicko-technologická, Technická 5, Praha 6 Tel.: , michal.dohanyos@vscht.cz Voda a lidová pranostika: Březen bez vody duben bez trávy. Voda a lidová pranostika: Březnový sníh zaorati jest jako když pohnojí.

15 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 15/83 ZTRÁTY V POTRUBÍ PRŮTOKEM ČISTÍRENSKÝCH KALŮ Ing. Antonín Pavlík Návrh čistírny odpadních vod vyžaduje řešení velké řady rozdílných problémů. Jedním specifickým blokem těchto problémů je doprava odpadní vody, aktivační směsi a různých kalů jak v areálu čistírny, tak doprava do tohoto areálu, případně i mimo něj. Převážná část dopravy kalů se děje tlakovým trubním systémem buď gravitací nebo pomocí čerpání. Část dopravy, zejména odpadní vody, může být kombinací dopravy tlakovým trubním systémem a žlabů. Rozsah problému nezahrnuje jen dopravní cestu a její vybavení včetně případné čerpací techniky, ale i vstupní a výstupní podmínky dopravy. Tuto problematiku dále ovlivňuje skutečnost, že existují různé druhy kalů v čistírně a jejich směsí s nepřeberným množstvím rozdílných vlastností, individuálních pro jednotlivé čistírny a proměnných i v čase v jedné čistírně. V rámci tohoto článku se budu zabývat z bloku dopravy pouze jednou částí a to stanovením hydraulických ztrát v tlakovém trubním systému, jako jednoho z rozhodujících údajů pro určení potřebného výkonu čerpadla nebo potřebného přetlaku pro gravitační odtok. Tomuto záměru a snaze dát technické veřejnosti možnost jednoduchého orientačního výpočtu ztrát, je článek podřízen tím, že pro výpočet ztrát průtokem kalu používá běžné výpočty ztrát průtokem čisté vody upravené pomocí koeficientů. Vody a kaly v čistírně V čistírně se vyskytují: 1. Odpadní voda směs splašků, průmyslových odpadních vod, cizích vod a případně dešťových vod, přiváděná stokovou sítí. 2. Surový kal kal, který nebyl stabilizován. 3. Primární kal nestabilizovaný kal z primární sedimentace. 4. Aktivovaný kal kal vzniklý v aktivačním procesu, který se dále dělí na vratný a přebytečný kal. 5. Aktivační směs směs předčištěné odpadní vody a vratného kalu. 6. Směsný surový kal směs primárního a přebytečného kalu. 7. Zahuštěný kal primární, přebytečný nebo směsný surový kal, který byl zahuštěn gravitačně nebo strojně za případného užití různých druhů flokulantů. 8. Chemický kal kal z čištění odpadních vod chemickým srážením. 9. Stabilizovaný kal kal kde byl aerobně nebo anaerobně snížen obsah organických látek do takové míry, že už nepodléhá intenzivnímu rozkladu. 10. Odvodněný kal zpravidla stabilizovaný kal který byl strojně, výjimečně gravitačně odvodněn vesměs za použití různých druhů flokulantů. 11. Dovezené kaly obsahy žump, kaly ze septiků, domovních nebo jiných čistíren, které byly dovezeny ke konečnému zpracování v čistírně. 12. Speciální odpadní vody a kaly odpadní vody a kaly ze speciálních výrob v zemědělství a průmyslu. Odpadní voda může být směs splašků, průmyslových odpadních vod, cizích vod a případně dešťových vod v různých kombinacích a poměrech, případně vody jednoho druhu. Pokud jde o splašky z komunální sféry, které převládají nad ostatními odpadními vodami, mluvíme o komunálních odpadních vodách. Vyjmenované hlavní druhy kalů se v čistírně mohou vyskytovat všechny, nebo jen některé a dále v různých kombinacích druhů a objemů. Navíc jsou s různým charakterem tuhé fáze nerozpuštěných látek a s jejich různou koncentrací, teplotou a dynamickou viskozitou, která je v jedné čistírně z různých důvodů ještě proměnná v čase. Proměnlivost těchto vlastností může být ovlivněna i vybavením akumulací a nádrží a způsobem jejich provozování. Komunální odpadní voda má hmotnostní koncentraci nerozpuštěných látek zpravidla do 0,06 %, samostatné odpadní vody ze zemědělské nebo průmyslové výroby mohou mít hmotnostní koncentraci nerozpuštěných látek i okolo 10 %. Pokud uváděné kaly nejsou zahuštěny, pohybuje se hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek v čistírnách komunálních odpadních vod zpravidla od 0,2 % do 5 %, po zahuštění od 4 % do 8 %, po stabilizaci od 3 % do 6 % a po odvodnění od 20 % do 35 %. Kaly ze zemědělské nebo průmyslové výroby mohou mít hmotnostní koncentraci nerozpuštěných látek podstatně větší než 10 %. Teplota komunální odpadní vody se v průběhu roku může pohybovat od 8 C do 22 C. V podobném rozmezí, případně částečně ovlivněném konstrukcí a zakrytím jímek a nádrží, se teplota pohybuje i u kalů, vyjma kalů z vyhřívaného kalového hospodářství. Zde se teplota může pohybovat od 25 C do 55 C. Z hlediska potřeb čerpání kalu potrubím se rozdíl mezi čistou vodou a kaly projeví především ve ztrátách třením a rozdílným chováním v oblasti laminárního, přechodného a turbulentního proudění. Pro zjednodušené výpočty se předpokládá, že podobně jako čistá voda se chovají odpadní vody s hmotnostní koncentrací nerozpuštěných látek do 2 %, aktivační směsi, vratné a zbytné kaly v okruhu dosazovací nádrž aktivace a čistírenské kaly s koncentrací do 2 %. Pro tyto výpočty se předpokládá, že odpadní vody a čistírenské kaly s hmotnostní koncentrací nerozpuštěných látek nad 2 % se chovají jako kaly. Při proudění tekutiny potrubím vznikají ztráty třením. Rozdíl je, zda proudění je laminární nebo turbulentní, nebo je v přechodné oblasti mezi laminárním a turbulentním prouděním. Tato proudění jsou charakterizována velikostí Reynoldsova čísla. V dalším je pro rychlejší práci toto přetransformováno do průtokové rychlosti. U kalu v porovnání s čistou vodou laminární proudění trvá do vyšších průtokových rychlostí, při vyšších průtokových ztrátách s odlišným průběhem než u čisté vody. Vyšší koncentrace nerozpuštěných látek u kalů zvyšují interval, kde laminární proudění probíhá a zvyšuje ztráty. U turbulentního proudění jsou ztráty vyšší než v čisté vodě, avšak s průběhem podobným průběhu ztrátám v čisté vodě. Zvýšení ztrát je nižší než při laminárním proudění. Vše je patrné z obr. 1: Ztrátová výška pro vodu a kaly. Způsoby stanovení ztrát 1. Ztráty průtokem kalů potrubím se podle zkušeností uvažují jako dvojnásobek až šestinásobek ztrát vypočtených pro průtok vody. Výsledkem je pouze hrubý odhad, který se zvyšující se koncentrací snižuje podstatně spolehlivost odhadu. V projektové praxi by se již neměl používat. 2. Výpočet ztrát průtokem čistírenských kalů potrubím pomocí ztrát vypočtených pro průtok vody a zvýšených pomocí opravných koeficientů podle druhu kalů, jejich koncentrace a případně dalších parametrů je jednoduchý a pochopitelný, a pokud jsou k dispozici vhodné údaje, tlaková ztráta (m/m) 0,14 0,12 0,10 0,08 0,06 0,04 0,02 0 laminární proudění turbulentní proudění % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek turbulentní proudění vody v hladké troubě 0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 rychlost (m/s) Obr. 1: Ztrátová výška pro vodu a kaly %

16 číslo 3/2004, strana 16/84 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací 5 Průměr potrubí 100 mm obvyklý případ 5 Průměr potrubí 100 mm nejnepříznivější případ opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek průtok (l/s) průtok (l/s) 5 Průměr potrubí 150 mm obvyklý případ 5 Průměr potrubí 150 mm nejnepříznivější případ opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek průtok (l/s) průtok (l/s) 5 Průměr potrubí 200 mm obvyklý případ 5 Průměr potrubí 200 mm nejnepříznivější případ 4 4 opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek průtok (l/s) průtok (l/s) Grafy: Diagramy s opravnými koeficienty hodnověrné pomůcky a zkušenosti, je výsledek použitelný pro návrh čerpadel. Výjimkou je čerpání kalů s vysokými koncentracemi a se specifickými látkami z průmyslových odpadních vod na velké vzdálenosti. 3. Výpočet ztrát průtokem čistírenských kalů potrubím, počítaný přímo pro konkrétní kal, je závislý na správných odhadech jejich zařazení do vyjmenovaných typů kalů a výběru nebo odhadu hodnot pro výpočty, které tomuto typu přísluší. Ani toto zpřesnění nedává jistotu plné použitelnosti pro návrh čerpadel pro celé spektrum kalů, to je kalů i se specifickými látkami z průmyslových odpadních vod. Tento způsob výpočtu ztrát je složitý a vyžaduje více času, větší rozsah vstupních údajů a doprovodných informací a materiálů. 4. Výpočet ztrát na základě testů s konkrétním kalem z daného místa pro získání potřebných hodnot, jejichž výběr se řídí zvolenou metodou výpočtu. Pokud chceme nebo potřebujeme u čerpání na velké vzdálenosti mimo areál čistírny znát ztráty s vyšší přesností, je nutné pou-

17 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 17/85 5 Průměr potrubí 250 mm obvyklý případ 5 Průměr potrubí 250 mm nejnepříznivější případ opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek průtok (l/s) průtok (l/s) 5 Průměr potrubí 300 mm obvyklý případ 5 Průměr potrubí 300 mm nejnepříznivější případ opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek opravný koeficient ztrát % hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek průtok (l/s) průtok (l/s) Grafy: Diagramy s opravnými koeficienty žít tohoto finančně a časově náročného způsobu, jehož zajištění u nově stavěných čistíren je provozně a investičně komplikované tím, že je vázáno na kal ze stavěné čistírny. Není mi známo, kde se tyto testy u nás provádí, a podle informací se v zahraničí cena testu pohybuje mezi 50 až 100 tisíci Kč. Tento způsob výpočtu vyžaduje pro přípravu a získání vstupních hodnot více času a potřebuje velký rozsah doprovodných informací a materiálů. Předpokládám, že dále uváděný způsob výpočtu ztrát podle předchozího bodu 2 postačí valné části vodohospodářské komunity, která se pohybuje okolo veřejných kanalizací a komunálních čistíren odpadních vod a která se s problémem čerpání kalů setkává a musí se jím zabývat. Výpočet ztrát pomocí ztráty vypočtené pro průtok vody V dalším je výpočet ztrát průtokem čistírenských kalů potrubím pomocí ztráty vypočtené pro průtok vody zvýšené opravnými koeficienty podle druhu kalů, jejich koncentrace a případně dalších parametrů (daných a odhadovaných). Pro výpočet ztrát jsou v příloze A Diagramy s opravnými koeficienty uvádějící opravné koeficienty ztrát jako funkci průtoku, hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek pro jednotlivé průměry potrubí (2). Ztráty pro vodu při průtoku potrubím zahrnují ztráty třením v potrubí daného materiálu a daného stavu, ztráty ve vřazených zařízeních a místní ztráty ve spojích potrubí, v armaturách, tvarovkách, vtokem a výtokem. Pro tento způsob výpočtu existují některá zjednodušení, která nevyžadují použití diagramů, a výsledné hodnoty jsou použitelné. 1. Kal s koncentrací do 3 % je-li průtok vody turbulentní, ztráty vypočtené pro vodu se zvýší o 25 %. 2. Kal s koncentrací 3 až 5 % je-li rychlost průtoku vyšší než 1,5 m, ztráty vypočtené pro vodu se zvýší o 50 %. Výpočet pomocí diagramů. Diagramy na této dvoustránce jsou zpracovány pro potrubí DN 100 až DN 300 a uvádějí opravné koeficienty ztrát vypočtených pro čistou vodu (head loss, multiplication factor) jako funkci průtoku (flow l/s) a hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek (% solids). Běžný případ (normal case) jsou křivky středních hodnot platných pro obvyklé případy. Nejnepříznivější případ (worst case) jsou křivky vypočtené jako standardní odchylka od středních hodnot Bighamovy plastické hmoty a odpovídají čerpání obtížně čerpatelných kalů v nepříznivých podmínkách. Doplňující konstatování a doporučení Nejistota je ve výpočtu ztrát pro vodu, kde pro tvarově a prostorově komplikovaná trubní vedení, zejména v objektech kalového hospodářství nejsou k dispozici ztrátoví součinitelé nebo ekvivalentní délky pro všechny užité a vyrobené tvarovky a armatury, případně ztráty pro vřazená zařízení. Nejistota je ve výsledné výši ztrát spojená s použitím uváděného postupu výpočtu. Tato nejistota není malá a to dokonce i u jednoho typu kalu v jedné čistírně. Nemáme-li k dispozici rozbory a měření hodnot a spolehlivé provozní záznamy o produkovaných kalech, musíme se s touto nejistotou smířit a přijmout ji. Toto konstatování o nejistotě, byť zmenšené, platí i pro zdánlivě přesnější výpočty přímo pro kal nebo výpočty podle testů. Vliv proměnlivosti viskozity různou teplotu kalů v čistírně, které nevychází přímo z vyhřívaného kalového hospodářství, se pro výpočet považuje za nepodstatný a zanedbává se. Pouze u kalů, jejichž teplota je při dopravě nad 30 C je vhodné vliv teploty na viskozitu kalu zohlednit. U vyhnilého kalu se viskozita sníží podle výše teploty oproti viskozitě při 10 C cca o 1/5 až 1/2.

18 číslo 3/2004, strana 18/86 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Přítomnost většího podílu plynné fáze v kalu, zejména po flotaci, může vícenásobně zvýšit viskozitu. Kaly z některého průmyslu mohou zvýšit (papírny, koželužny, potravinářský průmysl), nebo snížit (porcelánky, ocelárny, těžební průmysl) viskozitu. Čerpadlo pro dopravu kalu musí zajišťovat výslednou čerpací výšku a požadované množství při daném typu kalu, jeho maximální koncentraci a obsahu specifických látek. Je nutné, aby dodavatel čerpadla potvrdil, že výkon čerpadla zpravidla udávaný pro čistou vodu vyhoví zadaným podmínkám, případně, jak je upraven pro kal. Potřebná čerpací výška uváděná pro čistou vodu může být až o 1/4 vyšší než vyčíslená výška pro kal. Zvýšení se týká hlavně kalů s vlákny a kalů s vysokými koncentracemi nerozpuštěných látek. Kaly s vyšší viskozitou a obsahem plynů snižují účinnost čerpadla, jeho hydraulické části. Frekvenční měnič při čerpání kalů zvyšuje riziko ucpávání čerpadla a problémy s usazováním v potrubí. U potrubí je nutné posoudit problematiku sedimentace a případné produkce nebo vylučování plynné fáze. U zahušťovaných kalů je sedimentace zpravidla výrazně omezena. U ostatních kalů a odpadních vod je nutné návrhem rychlosti průtoku v potrubí zabránit sedimentaci nebo zajistit rozrušení a další transport eventuálních usazenin. Pro vznik rázů v potrubí jsou stejné podmínky jako při čerpání vody. Velikost rázu může být ovlivněna přítomností plynů v kalu a potrubí. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi poskytli jejich materiály, nebo informace a zkušenosti související s touto problematikou. Použité materiály 1. Kolář V a kol. Hydraulika, technický průvodce 5, SNTL Sewage Sludge Pumping Manual, Flygt System Engneering Head Loss Prediction at Various Percent Solids and Types of Sludges, soubor materiálů. 4. Herle J a kol. Vodovodní a kanalizační tabulky, SNTL ČSN Čistírny odpadních vod pro více než 500 ekvivalentních obyvatel a ON Názvoslovie kanalizácie. 6. Pavlík A. Čerpání kalů v ČOV ztráty v potrubí, konference Hydrosphere Z TISKU BEUN JJ, LOOSDRECHT van MCM, HEIJNEN JJ. Aerobic granulation in a seguencing batch airlift reactor. (Aerobní granulace v postupně dávkovaném reaktoru). Wat.Res., 36, 2002, č.3, s Aerobní granulovaný kal byl kultivován v intenzivně promíchávaném postupně dávkovaném reaktoru (reaktor SBAR) při aplikovaném zatížení CHSK 2,5 kg acetátu CHSK/m 3.d. Granule se vyvinuly v reaktoru v průběhu jednoho týdne po inokulaci se suspendovaným aktivovaným kalem z konvenční ČOV. Došlo k výběru hustých granulí ze směsi biomasy vzhledem k rozdílům v usazovací rychlosti u granulí (rychle se usazující biomasa) a vlákny a vločkami (pomalu se usazující biomasa). Granule v ustáleném stavu dosahovaly průměrné velikosti 2,5 mm a hustota 60 g VSS/I granulí při usazovací rychlosti menší než 10 m/hod. Biomasa obsahovala heterotrofní i nitrifikační bakterie. Reaktor byl provozován po dlouhou dobu, během které zůstal kal granulovaný stabilní. Účinnost SBAR při přerušovaném přívodu byla porovnávána s účinností biofilmového reaktoru s kontinuálním přívodem (reaktor BAS). Nejvýznamnějším rozdílem byla hustota granulí v reaktoru SBAR. Voda a lidová pranostika: Hřmí-li v březnu sněží v květnu.

19 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 19/87 ALTERNATIVNÍ MOŽNOSTI ZPRACOVÁNÍ ČISTÍRENSKÝCH KALŮ Ing. Pavel Šťasta, Ing. Jaroslav Boráň, Ing. Ladislav Bébar, CSc., prof. Ing. Petr Stehlík, CSc., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Ústav procesního a ekologického inženýrstvi Ing. Jaroslav Oral, EVECO Brno Ing. Jan Sponar, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, Ústav chemie materiálů PŘEDNÁŠKA Přednáška ze semináře Spalování kalů z čistíren odpadních vod (AČE a Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně). V současné době se v naší republice většina kalů z čistíren odpadních vod (ČOV) aplikuje přímou resp. nepřímou cestou na zemědělskou půdu nebo ukládá na skládku. Nejméně se jich pak zpracovává termicky. Vzhledem k našemu vstupu do Evropské unie je již dnes zřejmá návaznost našich zákonů a norem na legislativu EU. Lze předpokládat, že budou zpřísněny podmínky jak pro skládkování kalů, tak i pro jejich zemědělské využití. Za těchto předpokladů je zřejmá nutnost rozšíření alternativního způsobu založeného na termickém zpracování kalů. Spalování resp. energetické využití kalů přichází v úvahu především v případech, kdy kal nesplňuje požadavky legislativy na aplikaci v zemědělství, popř. převyšuje-li množství kalu zemědělskou poptávku. Zpracování a nakládání s kaly z ČOV, současný trend v ČR Způsoby zpracování kalů a jejich návaznosti na ČOV jsou patrné z obr. 1 Ukládání na skládku Tato metoda byla a je v České republice poměrně hodně využívaná. Poplatky za uložení jsou poměrně vysoké a neustále rostou. Vzhledem k předpokládanému vstupu ČR do EU bude skládkování kalů omezováno legislativou platnou v zemích EU, která přímo zakazuje skladování neupravených kalů (kaly bez fyzikální a chemické stabilizace) a zároveň striktně omezuje podíl biodegradabilních odpadů na skládkách, neboť tento způsob likvidace kalu silně zatěžuje životní prostředí. Využití kalů v zemědělství Aplikace kalů z ČOV v zemědělství má svůj poměrně složitý vývoj u nás i v zahraničí. V šedesátých letech minulého století bylo používání kalů v zemědělství běžné i přesto, že se v těchto kalech objevovaly ve zvýšené míře těžké kovy. Jejich koncentrace byla v některých případech několikanásobně vyšší v porovnání s obsahem těžkých kovů v dnešní době. Za posledních třicet let došlo ke značnému vývoji nejen v celé problematice čištění odpadních vod, ale i k trvalému snižování rizikových prvků v těchto kalech. Stabilizované odvodněné čistírenské kaly představují svým bohatým obsahem organických látek, živin a biologicky aktivních látek významný doplňkový zdroj chybějících organických a ostatních hmot pro zemědělskou půdu. Hnojivý účinek kalů spočívá v obsahu pro půdu příznivých prvků (N, P, K, Ca, Mg), dostatku organické hmoty a obsahu stopových prvků nezbytných pro zdárný vývin arůst rostlin. V současné době se použití čistírenských kalů v zemědělství řídí vyhláškou č. 382/2001. Tato vyhláška je plně v souladu se směrnicí Rady EU č. 86/278/EEC, která určuje, za jakých podmínek lze čistírenské kaly vzemědělství využívat. V současné době je v zemědělství (přímou aplikací a kompostováním) využíváno dle [1] přibližně 60 % kalů z ČOV. Vzhledem k tomu, že se v současné době intenzivně pracuje na novele výše uvedené směrnice Rady EU, která má ještě více zpřísnit podmínky pro používání kalů v zemědělství, odhaduje se, že se tento podíl sníží asi na 50 %. přítok čistírna odpadních vod hrubé předčištění usazovací nádrž Spalování kalů Z hlediska spotřeby energie může být proces spalování kalů soběstačný. Záleží na stupni odvodnění, složení kalů, resp. jejich výhřevnosti. Legislativně se spalováním kalů zabývá zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002. Kaly z čistíren odpadních vod lze spalovat v různých spalovacích zařízeních. Hlavní možnosti spalování (uváděno též jako spoluspalování z anglického výrazu co-firing ) kalů jsou následující: 1) spalovny tuhých komunálních odpadů, 2) teplárny a elektrárny, 3) cementárny, 4) speciální spalovny odvodněného kalu. Spalování v každém z těchto zařízení je specifické svými výhodami a nevýhodami. Spalování kalů v ČR má největší zastoupení na poli průmyslovém (Biocel Paskov spalovna kalů z výroby celulózy, ČOV Synthesia Semtín spalovna kalů a komunálních odpadů, SEPAP Štětí spalování kalů v celulózce atd.). Probíhají přípravy spalování kalů vznikajících v provozu Chemopetrolu Litvínov, kalů z ÚČOV Praha a z dalších subjektů. Celkově však lze říci, že tento způsob zpracování kalů je v České republice prozatím málo využíván. Ze států Evropské unie mají se spalováním čistírenských kalů zkušenosti ve více zemích, např. ve Francii, Belgii, Švýcarsku (pravděpodobně největší zkušenosti), a to jako s programem podporujícím zlepšení životního prostředí. Způsoby nakládání s kaly v ČR Současná situace v nakládání s kaly v naší republice je patrná z obr. 2 uvedeného v [1]. Termické zpracování kalů Hlavní podmínky termického zpracování kalů a) Energetické podmínky. Mezi energetické podmínky spalování kalů patří především obsah sušiny a složení kalu (podíl hořlavých látek), resp. výhřevnost. Vyhnilý, vysušený kal z ČOV má obvykle složení i výhřevnost podobnou hnědému uhlí. Surový kal aktivace dosazovací nádrž odtok zpracování kalu primární kal zahušťování kalu vyhnívací nádrž zemědělství rekultivace spalování skládkování bioplyn doprava přebytečný kal uskladňovací nádrž Obr. 1: Zpracování kalu v ČOV a možné způsoby nakládání recirkulace odvodnění kalu teplárny a elektrárny cementárny spalovny kal

20 číslo 3/2004, strana 20/88 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací má vyšší výhřevnost než kal vyhnilý, avšak z hlediska jeho nestability je nakládání s ním problematické. b) Emisní limity. Emisní limity stacionárních zařízení jsou upraveny v přílohách nařízení vlády č. 352/2002 Sb., č. 353/2002 Sb. a 354/2002 Sb. Vzhledem korientaci tohoto příspěvku jsou v tab. 2 zobrazeny hodnoty celkových emisních limitů při spalování kalů v cementářských pecích. Výsledky měření a emisní limity se vztahují na standardní podmínky, tj. teplotu 273,15 K a tlak 101,32 kpa, referenční obsah kyslíku 10 % a suchý plyn. Poznámky: a) S platností nejdéle do 1. ledna 2008 mohou být schváleny výjimky pro NO x u stávajících mokrých cementářských procesů nebo u pecí, R3 kompostování 24 % R1 palivo 1 % R10 zemědělství 34 % neuvedeno 2 % D1 skládkování 21 % D10 spalování 1 % D2 rekultivace 17 % Poznámky: R1, R3, R10 využívání odpadů, příloha č. 2 k zákonu č. 185/2001 Sb. D1, D2, D10 odstraňování odpadů, příloha č. 4 k zák. č. 185/2001 Sb. Obr. 2: Nakládání s kaly v ČR za rok 2001 [1] Tab. 1: Výsledky zkoušek vyhnilého kalu označení vzorku sušený odvodněný jednotka vyhnilý kal vyhnilý kal sušina při 105 C 95,30 34,00 [%] popel 48,50 55,05 [% hm.suš.] vlhkost (voda) 4,70 66,00 [%] hořlavina celkem 51,50 44,95 [% hm.suš.] hořlavina prchavá 43,91 39,03 [% hm.suš.] výhřevnost 11,88 11,67 [MJ/kg suš.] spalné teplo 11,82 4,14 MJ/kg Tab. 2: Emisní limity pro koncentrace škodlivých látek které spalují méně než 3 t/h odpadu, a to tak, že povolená hodnota emisního limitu pro NO x není vyšší než mg/m 3. S platností do stejného data mohou být schváleny výjimky pro tuhé znečišťující látky u cementářských pecí, které spalují méně než 3 t/h odpadu, atotak, že povolená hodnota emisního limitu pro tuhé znečišťující látky není vyšší než 50 mg/m 3. b) Dále mohou být schváleny úlevy v případech, kdy emise TOC a SO 2 nevznikají ze spalování odpadu. c) Mohou být stanoveny emisní limity pro oxid uhelnatý (CO). Zařízení pro spalování kalů z ČOV Spalování kalů v teplárnách a elektrárnách Výhodou je bezesporu nízká investiční náročnost. Kal je odvodněn již v ČOV a není třeba budovat zařízení pro jeho sušení či granulování. Kal je spalován společně s uhlím, přičemž množství přidaného odvodněného kalu se obvykle pohybuje do 5 % spotřeby uhlí, kdy takto malý přídavek odvodněného kalu nesníží teplotu hoření. Dále není třeba ani investovat do čištění spalin, protože filtry a odlučovače na výstupu spalin jsou dimenzovány tak, že emise vzniklé spalováním kalu jsou bez problému zachyceny a odstraněny. Spalování kalů ve spalovnách odpadů Spalování ve spalovnách odpadů má podobný charakter, stejně i zde není potřeba velkých investic, neboť zařízení pro čistění spalin je ve většině případů postačující. Speciální spalovny odvodněného kalu Přímé spalování kalů obvykle probíhá ve fluidních kotlech, kde fluidní lože tvoří křemičitý písek. Expanzi pískového lože udržuje proud vháněného vzduchu. Do fluidního lože písku je čerpán odvodněný kal, který se zde suší v důsledku vysoké teploty písku a rovněž se dezintegruje působením turbulence pískového lože. Dále zde dochází k uvolnění těkavých látek, které rychle dosahují zápalné teploty a hoří. Postupně tak dochází k pyrolýze usušeného kalu a tím i ke spálení celého organického podílu kalu. Lehčí organický podíl odchází ve spalinách, zatímco případný těžší podíl a větší, nespalitelné inertní kusy, propadají skrz fluidní pískové lože a jsou odstraňovány ze dna spalovny. Spalování kalů v cementárnách Při spalování kalů v cementárnách dochází podobně jako u tepláren a elektráren k úspoře hlavního paliva, nejčastěji černého uhlí. Další pozitivní stránkou zpracování kalů při výrobě cementu je ekologický přínos. Vezmeme-li v úvahu údaje o současném množství kalů použitelných pro zemědělství, zjistíme, že většina kalů obsahuje nadlimitní koncentrace některých ze znečisťujících látek. Proto je v naší republice velké množství kalů ukládáno na skládky. V rotační peci cementárny jsou však kaly zpracovány bezodpadovou technologií, kdy dochází ke zpracování nebezpečného odpadu způsobem výhodným pro cementárnu i životní prostředí. Díky vysokým teplotám dochází nejen k rozkladu toxických sloučenin, které se pevně a trvale zapracují do slínkové struktury, ale také ke zničení v kalech obsažených mikroorganismů, které mohou být silně patogenní. Nevýhodou této technologie může být systém čistění spalin, který je jednodušší než u spaloven odpadů, elektráren či tepláren, znečišťující látka jednotka limit TZL (tuhé znečišťující látky) celkem mg/m 3 30 HCl mg/m 3 10 HF mg/m 3 1 NO x (stávající zařízení) mg/m NO x (nová zařízení) mg/m (1) Cd + Tl mg/m 3 0,05 Hg mg/m 3 0,05 Sb + As + Pb + Cr + Co + mg/m 3 0,5 Cu + Mn + Ni + V Dioxiny a furany ng/m 3 0,1 SO 2 mg/m 3 50 TOC (celkový organický uhlík) mg/m 3 10 popel čistírenského kalu 100 % SiO 2 0 % 100 % cementový slínek 0 % Složení popela % SiO 2 39,11 Al 2 O 3 13,84 Fe 2 O 3 13,20 CaO 20,26 MgO 2,53 SO 3 11,06 (1) Cementářské pece, které jsou v provozu a mají povolení podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, a které by zahájily spoluspalování odpadu i po 28. prosinci 2004, nejsou pokládány za nová spoluspalovací zařízení. CaO Al 2 O 3 +Fe 2 O 3 0 % 100 % Obr. 3: Složení popela kalu v ternárním diagramu CaO-SiO 2-R 2O 3 [2] Tab. 3: Složení popela kalu při zkouškách v cementárně Radotín [3]

21 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 21/89 takže může dojít k odpaření toxických látek a jejich následnému úniku se spalinami. Jak bylo řečeno, dochází po spálení kalu k jeho pevné vazbě do cementářského slínku, a tedy i k materiálovému využití odpadu. Pro využití kalu hovoří příznivý fakt, že mineralogické složení popela vzniklého po spálení je blízké složení slínku [2], jak můžeme pozorovat v ternárním diagramu CaO-SiO 2-R 2O 3 (obr. 3). Obdobné údaje jsou v uvedeny v tabulce 3 [3]. Lze tedy říci, že dochází i k náhradě části vstupní suroviny pro výpal slínku [4]. Podle kvality, může 1 tuna sušených kalů nahradit až 1/3 tuny suroviny. Složení surovinové směsi pak lze při známém množství vstupu kalů (popela z kalů) korigovat tak, aby výsledné složení slínku odpovídalo požadovaným vlastnostem. Jedny z hlavních nákladů při spalování kalu tvoří doprava a příprava kalů. Jedná se především o sušení a granulování kalu. Výhodou u cementářského procesu je možnost využití odpadního tepla, jak znázorňuje obr. 4. Nevýhodou je naopak nutnost dopravy odvodněného kalu s velkým obsahem vody na cementárnu. Jednoduchá ekonomická studie spalování kalů v cementárně Ekonomická studie je zpracována na základě vyhodnocení údajů z 36 čistíren odpadních vod vzdálených od dané cementárny maximálně 80 km. Na základě analýzy bylo vybráno 21 potenciálních možných čistíren, především s vyšším obsahem sušiny v kalu a vyšší celkovou produkcí sušiny. Celkový součet sušiny kalu z těchto čistíren dosahuje hodnoty 9,6 kt/rok. Důležitým předpokladem pro realizaci tohoto projektu je vysušení kalu částí odpadního tepla, odcházejícího z procesu výpalu slínku. Opomeneme-li investiční a provozní náklady na sušení (které v této rozvaze nejsou zahrnuty), tvoří hlavní část nákladů za toto alternativní palivo náklady na dopravu. Hlavní zdroj zisků tvoří poplatky za zneškodnění odpadu a dále úspory za palivo. Náklady na dopravu Náklady na dopravu kalu představují jednu z hlavních položek při zpracování kalu. Vzhledem k důvodu, že průměrná sušina kalu se pohybuje okolo 21 %, je nutné převážet i značné množství vody. Vzdálenost ČOV vybraných pro svoz kalu se pohybuje v rozmezí od 17 do 80 km. Byl uvažován transport v nákladních automobilech s nosností 10 a 22 tun (nákladní automobil s vlekem). Aktuální cena za jeden km, která závisí na dopravci a velikosti nákladu (10 až 22 tun), se pohybuje v rozmezí 24 až 30 Kč/km. Při rozvaze byla uvažována cena za dopravu 22 t kalů 25 Kč/km, pro dopravu desetitunového nákladu 22 Kč/km. Úspory za palivo Náklady na palivo při současném stavu Jako hlavní palivo se v uvažované cementárně používá drcené černé uhlí, kapalná topná směs a tuhá topná směs viz tabulka 4. Náklady na palivo při využití kalů z ČOV Pro stanovení těchto nákladů je nutné znát alespoň přibližně výhřevnost kalů. Pro tuto rozvahu byly použity hodnoty výhřevnosti uváděné v dostupné literatuře. U kalu surového se pohybovala v rozmezích 14 až 20 MJ/kg; pro výpočet byla použita průměrná hodnota 16,4 MJ/kg. Vzhledem k tomu, že vyhnilý kal obsahuje nižší podíl organické hmoty, než je tomu u kalu surového, je i jeho výhřevnosti nižší. Nalezené hodnoty se pohybují v rozmezí 7,8 až 12,8 MJ/kg. Hodnota použitá v této rozvaze je 9,6 MJ/kg. Pro výpočet pak byl stanoven vážený průměr těchto dvou hodnot a jim odpovídající množství surového a vyhnilého kalu, který činil 10,6 MJ/kg. Uvažujeme-li konstantní množství celkového tepla vneseného do rotační pece, potom se sníží spalované množství černého uhlí o hodnotu, odpovídající teplu vneseného spálením kalů. Pro uvažované hodnoty výhřevnosti kalu a černého uhlí vyplývá, že teplo získané spálením 1 tuny čistírenských kalů nahradí množství tepla uvolněného spálením cca 0,4 t černého uhlí. Aktuální hodnoty jsou uvedené v tabulce 5. Z rozdílu hodinových nákladů na palivo při provozu bez a se spalováním usušených kalů vychází hodnoty úspor za palivo při spalování čistírenských kalů Kč/h, Kč/den, vápenec a korekční složky kal z ČOV příprava suroviny (zásobníky, mletí) médium pro vytápění sušárny zpracování a sušení kalu spaliny znečištěné páry kal jako palivo Kč/rok. V roční provozní době je zahrnuta pravidelná odstávka, která činí přibližně 6 týdnů. Závěr Pro reálně vyhodnocení termického zpracování kalů z čistíren odpadních vod je nutná komplexní analýza všech v úvahu připadajících nákladů. Kdybychom např. uvažovali alternativu spalování kalů v cementárně a investiční náklady na zařízení pro sušení výše uvedeného množství kalů na jejich horní hranici (100 mil. Kč pesimistická varianta ), návratnost investic by se pohybovala přibližně okolo necelých šesti let. Pokud budeme uvažovat investiční náklady ve výši 60 mil. Kč ( optimistická varianta ), návratnost se podstatně zkrátí a bude pro investora velmi zajímavá. Literatura [1] Michalová M: Nakládání s kaly v ČR, konference Kaly a odpady 2002, Brno, Česká republika, (2002). předehřev suroviny čištění spalin spaliny komín spaliny palivo rotační pec vzduch chladič slínku palivo (černé uhlí, tuhá topná směs) vzduch slínek Obr. 4: Zjednodušené schéma výroby cementářského slínku s využitím kalů z ČOV Tab. 4: Současné hodinové náklady na palivo palivo Φ výhřevnost množství podíl množství cena paliva cena tepla vneseného tepla [MJ/kg], [GJ/t] [t/h] [%] [GJ/h] [Kč/GJ] [Kč/h] černé uhlí 26,45 13, , kap. odpad 19 1,7 7,6 32, tuhá topná směs 14,29 1,6 5,4 22, celkem , Tab. 5: Hodinové náklady na palivo při spalování čistírenských kalů palivo Φ výhřevnost množství množství cena paliva cena tepla vneseného tepla [MJ/kg], [GJ/t] [t/h] [GJ/h] [Kč/GJ] [Kč/h] černé uhlí 26,45 13,2 349, kap. odpad 19 1,7 32, tuhá topná směs 14,29 1,6 22, kal z ČOV 10,6 1,2 13,2 90, celkem 17,7 417,

22 číslo 3/2004, strana 22/90 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací [2] Sponar J: Možnosti využití odpadů z úpraven a čistíren vod v silikátových technologiích, disertační práce, VUT Brno, [3] Gemrich J, Schlattauer P, Táborský T: Spalování čistírenských kalů v radotínské cementárně, Odpadové fórum, [4] Kůra O, Schneiderová J, Vávra J: Připravovaná termická likvidace čistírenských kalů z ČOV Brno, časopis SOVAK č. 11, Ing. Pavel Šťasta, Ing. Jaroslav Boráň, Ing. Ladislav Bébar, CSc., prof. Ing. Petr Stehlík, CSc., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Ústav procesního a ekologického inženýrství, Technická 2, Brno , tel.: , stasta@upei.fme.vutbr.cz Ing. Jaroslav Oral, EVECO Brno, s. r. o., Rybkova 1, Brno , tel./fax: , eveco@evecobrno.cz Ing. Jan Sponar, Ph.D, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, Ústav chemie materiálů, Purkyňova 118, Brno , tel.: , sponar@bn.cizp.cz ČISTÍRNA ODPADNÍCH VOD UNIČOV PO REKONSTRUKCI Ing. Jiří Kožušníček, Vodohospodářská společnost Olomouc, a. s. Ing. Petr Schinneck, STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s. Město Uničov, které je třetím nejstarším královským městem na Moravě, vyřešilo uspokojivě otázku odvádění a čištění odpadních vod až v roce Od uvedeného data je nepřetržitě v provozu čistírna odpadních vod (dále jen ČOV) Uničov, ze které jsou vyčištěné odpadní vody z celého města vypouštěny do jediného vodného recipientu v oblasti, kterým je řeka Oskava. Řeka protéká po východním okraji města Uničova a vlévá se do Moravy před Olomoucí. Značnou výhodou z hlediska dimenzování čistírny a jejího provozu je fakt, že odpadní vody z místního cukrovaru a zejména z Uničovských strojíren nejsou vypouštěny do stokové sítě města. Obě firmy mají zajištěno vlastní čištění průmyslových a splaškových vod. Uničov má cca obyvatel, přičemž na ČOV je jich v současné době připojeno asi Historie Na území města Uničova byla jednotná kanalizační síť vybudována postupně v letech a navíc z rozdílných materiálů. Od začátku šedesátých let dvacátého století se začalo opětovně hovořit o nutnosti vybudovat městskou ČOV a zabránit pouhému vypouštění splaškových vod do Oskavy. Dlouhodobá příprava byla završena dokončením zadávacího projektu v roce 1964 firmou Hydroprojekt středisko Olomouc. Potom následovalo zpracování realizační dokumentace, které bylo ukončeno v roce V následujícím roce bylo započato s vlastní výstavbou, která byla ukončena až v roce Zhotovitelem díla byla firma Ingstav Brno, n. p., a technologickou část dodávala firma Sigma Hranice, n. p. Investorem díla bylo ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. ČOV byla navržena jako mechanicko-biologická Obr. 1: Letecký pohled na ČOV Uničov Obr. 2: Pohled na usazovací nádrž se studeným vyhníváním kalu. Při vtoku do ČOV byly vybudovány dvě šnekové čerpací stanice, mezi kterými byly osazeny mělnící česle a odstředivý lapák písku. Dále navazovala kruhová usazovací nádrž (dále jen UN) o průměru 15 m, rozdělovací komora, vysoce zatížená aktivační nádrž o objemu 270 m 3 akruhová dosazovací nádrž (dále jen DN) o průměru 17,5 m. Směsný kal byl z UN odčerpáván do dvou vyhnívacích nádrží a následně odvodňován na kalových polích, které v dalším období vystřídaly kalové laguny. Schválené náklady na celou akci dosáhly výše 22,3 mil. Kč. V červnu roku 1967 byla ČOV uvedena do zkušebního provozu, který prokázal navrhované parametry. Díky pravidelné údržbě a řádnému provozu nedošlo nikdy k dlouhodobým výpadkům nebo závažným poruchám při provozu. Přes věškerou snahu však s ubíhajícím časem dospěla stavební část a zejména strojní část za horizont své životnosti (opotřebení a zastaralost strojního zařízení, poškození povrchových vrstev betonových konstrukcí, nedostatečné objemy nádrží, malá hloubka dosazovací nádrže atd.). Již v roce 1994 byla vypracována studie, která se zabývala rekonstrukcí ČOV a nastínila možnosti využití stávajících objektů s ohledem na splnění požadavků nař. vlády č. 171/1992 Sb. Navazující projektová dokumentace z roku 1996 již mnohem podrobněji řešila jednotlivé problémy spojené s rekonstrukcí a zabývala se i návazností na stokovou síť. Stávající koncovka na stokovém systému již neodpovídala novým požadavkům kladeným na ochranu životního prostředí (nař. vlády č. 82/1999 Sb.), přesto z důvodu finančních byla výstavba nové ČOV zahájena až v roce 2001 po předchozí aktualizaci projektové dokumentace (1999). Příprava rekonstrukce Vzhledem k životnosti strojního zařízení a novým kvalitativním požadavkům byly již od devadesátých let zahájeny přípravy na rekonstrukci ČOV. Největší problémy z hlediska dodržení parametrů v posledním období pomohlo řešit dávkování síranu železitého, ale z hlediska odbourávání dusíkatého znečištění nebyla čistírna schopna zajistit zlepšení stavu. V rámci projektových prací bylo zvažováno několik variant technologického uspořádání, které dostaly konečnou podobu až v roce Navrhovaná stavba řešila rekonstrukci a modernizaci objektů stávající čistírny odpadních vod a výstavbu čistírenských objektů v areálu této čistírny tak, aby provoz čistírny odpovídal požadavkům na moderní způsoby čištění odpadních vod a byl splněn požadavek na vysoký stupeň provozní spolehlivosti, životnosti a na minimalizaci požadavků na obslužnost, tedy vysoký stupeň automatizace. Koncepce intenzifikace čištění OV na ČOV Uničov zahrnovala především kompletní modernizaci biologického stupně, jako stěžejního článku celé ČOV, mající prvořadý vliv na kvalitu vyčištěné vody. Koncepce dále uvažovala s minimalizací rozsahu stavební části optimalizací sestavy strojně-technologického zařízení. Současně byla rekonstruována odlehčovací komora (jediná na stokové síti města Uničova a nově je doplněna dešťová zdrž (objem zdrže činí m 3 ), která je dimenzovaná na základě závěrů hydrodynamického výpočtu MOUSE.

23 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 23/91 V roce 2000 požádala Vodohospodářská společnost Olomouc, a. s., jako investor celé akce o dotaci z MZe v rámci programu Výstavba a technická obnova ČOV a kanalizací. Naše společnost obdržela na rekonstrukci státní dotaci ve výši 18,5 mil. Kč a bezúročnou půjčku ve výši 62 mil. Kč. Celkové náklady na výstavbu dosáhly výše 123,7 mil. Kč. Proces přípravy a projednání dotací a půjček se však podařilo završit až v závěru roku 2002, což již komplikovalo vlastní profinancování díla. Popis technologické linky S ohledem na co možná největší využitelnost stávajících objektů byla stavba řešena rekonstrukcí a modernizací objektů stávající čistírny. Nezbytná však byla i výstavba nových čistírenských technologických objektů. ČOV je navržena tak, aby zvládla kvalitně vyčistit odpadní vody od ekvivalentních obyvatel tj kg BSK 5/den. Jedná se o splaškové vody od obyvatelstva, služeb a menších podniků. Průměrný denní přítok Q 24 se předpokládá na úrovni m 3 /den, tj. cca 50 l/s a to včetně značného podílu balastních vod, který dosahuje 60 % průměrného splaškového přítoku. Vstupní parametry na ČOV Uničov jsou uvedeny v souhrnné tabulce 1. Odpadní vody z městské aglomerace jsou sběračem A a B přivedeny do odlehčovací komory, která se nachází v blízkosti areálu ČOV. Za bezdeští splašky odtékají přes hrubé strojní česle umístěné před DZ do čistírny a v případě zvýšení průtoku jsou akumulovány v DZ. Vybudovaná záchytná dešťová zdrž slouží k zachycení prvního splachu ve svém retenčním prostoru, odkud se po opadnutí srážky odpadní voda řízeně odpouští k čištění na ČOV. V záchytné DZ se akumulují srážky o malém celkovém úhrnu. U větších srážek se akumuluje pouze jejich první část nesoucí velký podíl znečištění. Druhá část je odlehčena přes oddělovač do recipientu. Odpadní vody jsou přivedeny do objektu hrubého předčištění, kde je osazena kompaktní jednotka hrubého předčištění obsahující strojně stírané jemné česle a provzdušňovaný lapák písku a tuků. Součástí hrubého předčištění je rovněž provzdušňovaná jímka svážených fekálií. Ze vstupní čerpací stanice jsou odpadní vody přečerpány přes objekt měření do usazovací nádrže, dále již následuje gravitační průtok dalšími stupni ČOV bez nutnosti dalšího čerpání. Po primární sedimentaci v usazovací nádrži, jsou odpadní vody přivedeny do rozdělovací komory a dále do biologického stupně ČOV. Biologický stupeň je koncipován jako dvoulinkový aktivační proces na bázi oběhové aktivace s předřazeným anaerobním reaktorem. V anaerobních a anoxických zónách je směs vody a kalu udržována ve vznosu ponornými míchadly. Aerobní zóny jsou vystrojeny jemnobublinným aeračním systémem FORTEX. Součástí biologického stupně je dmychárna, osazená rotačními dmychadly s regulací množství dodávaného vzduchu. Aktivační směs odtéká přes rozdělovací objekt do dvou nových kruhových dosazovacích nádrží. Pro snížení množství vypouštěného znečištění je na odtoku z biologického stupně zařazen mg/l IV/02 V/02 VI/02 VII/02 VIII/02 IX/02 X/02 XI/02 XII/02 I/03 II/03 III/03 IV/03 V/03 VI/03 VII/03 VIII/03 IX/03 Graf 1: BSK 5 na odtoku z ČOV mg/l IV/02 V/02 VI/02 VII/02 VIII/02 IX/02 X/02 XI/02 XII/02 I/03 II/03 III/03 IV/03 V/03 VI/03 VII/03 VIII/03 IX/03 Graf 2: CHSK na odtoku z ČOV mg/l IV/02 V/02 VI/02 VII/02 VIII/02 IX/02 X/02 XI/02 XII/02 I/03 II/03 III/03 IV/03 V/03 VI/03 VII/03 VIII/03 IX/03 Graf 3: NL na odtoku z ČOV mg/l IV/02 V/02 VI/02 VII/02 VIII/02 IX/02 X/02 XI/02 XII/02 I/03 II/03 III/03 IV/03 V/03 VI/03 VII/03 VIII/03 IX/03 Graf 4: N-NH 4 na odtoku z ČOV

24 číslo 3/2004, strana 24/92 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tab. 1: Vstupní parametry ČOV Uničov Množství OV Značka Jednotka Hodnota Průměrný denní přítok Q 24m m 3 /den 2 362,5 splaškových vod l/s 27,3 Množství balastních vod Q balastní m 3 /den 1 340,0 Průměrný denní přítok Q 24 m 3 /den 4 337,5 l/s 50,2 Denní (výpočtový) přítok Q d m 3 /den 5 418,4 Max. hodinový přítok Q h m 3 /hod 375,0 Max. dešťový přítok Q max l/s 160,0 Znečištění Značka Jednotka Hodnota Obr. 3: pohled na budovu kalového hospodářství, v popředí odtok z AN Biochem. spotřeba kyslíku BSK 5 kg/den Chem. spotřeba kyslíku CHSK kg/den Nerozpuštěné látky NL kg/den 1 082,5 Amoniakální dusík N-NH 4 kg/den 130,4 Celkový dusík N C kg/den 200,6 Celkový fosfor P C kg/den 39,0 Tab. 2: Souhrnné parametry aktivace a technologické parametry aktivace Souhrnné parametry aktivace Jednotka Hodnota Obr. 4: Interiér budovy kalového hospodářství Max. přítok vedený na biol. stupeň l/s 115 m 3 /h 414 Provozní objem anaerob. reaktoru m Hloubka vody v anaerobním reaktoru m 3,44 Počet linek ks 2 Půdorysné rozměry anaerobního reaktoru m 12 x 3,9 Provoz.oběhové aktivace (2 nádrže AON) m Hloubka vody v AON m 4,8 Šířka koridoru AON m 5,0 Celkový reakční objem aktivace (AN + AON) m Technologické parametry aktivace Jednotka Hodnota Obr. 5: Pohled na terciární stupeň dočištění a měrný žlab terciární stupeň čištění (bubnový mikrosítový filtr s velikostí průlin 0,04 mm). Odtok je měřen pomocí měrného žlabu. Z dosazovacích nádrží je aktivovaný kal odtahován do nově vybudované čerpací stanice vratného a přebytečného kalu a odtud je dopravován zpět do anaerobní reaktoru a k zahuštění. V rámci rekonstrukce kalového hospodářství byly vyčištěny a sanovány vyhnívací nádrže a do nich osazena nová míchadla. Řádná homogenizace obsahu nádrží je nutná pro zajištění účinné anaerobní stabilizace přebytečného kalu v psychrofilní oblasti. Stabilizovaný kal bude periodicky odvodňován na mobilní odstředivce kalu. Kalová voda z provozu sítového zahušťovače a odstředivky je shromažďována v betonové nádrži a přečerpávána na biologický stupeň v období nižšího zatížení ČOV. Souhrnné parametry aktivace a technologické parametry aktivace jsou uvedeny v tabulce 2. Základní údaje o technologických objektech a jejich strojním vybavení: Hydraulická doba zdržení h 15 Doba kontaktu v AN reaktoru (Q v) h 0,65 Provozní koncentrace kalu kg/m 3 3,6 Zásoba kalu v aktivaci kg Specifická produkce kalu dle BSK 5 kg/kg 0,74 Produkce sekundárního kalu kg/d 630 Celkové stáří kalu d 21 Oxické stáří kalu d 13 Recirkulace vratného kalu (100 % Q 24) m 3 /h 180 Interní recirkulace (teoretická v AON) %Q Objemové zatížení dle BSK 5 kg/(m 3.d) 0,23 Zatížení kalu kg/kg 0,06 Standardní oxygenační kapacita (SOTR) kg/h 140 Dodávka vzduchu m 3 /h Hrubé předčištění Huber Rotamat Ro5, šířka průlin 6 mm, objem lapáku písku 23,2 m 3. Vstupní ČS 3x čerpadlo Flygt NP NT s regulací pomocí FM. Usazovací nádrž průměr 15 m, hloubka vody u stěny 2,3 m, objem 370 m 3. Anaerobní reaktor dvě nádrže o celkovém objemu 320 m 3, 4x míchadla Flygt SR Aktivace dvě oběhové aktivace o celkovém objemu m 3, hloubka vody 4,8 m, jemnobublinné provzdušňovací elementy Fortex typ AME D 210 ks, míchadla Flygt SR ks. Dosazovací nádrže dvě kruhové nádrže, průměr 18 m, hloubka vody u stěny 4,0 m, celkový objem m 3 (2 x 960 m 3 ). ČS vratného kalu 3x čerpadlo Flygt NL LT, řízené frekvenčním měničem Terciární stupeň 2x bubnový filtr s mikrosítem typ 10BMF 20-BK2 (IN- EKO). Dmychárna 3x dmychadlo LUTUS DT 60/ /561 m 3 /hod.

25 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 25/93 Strojovna VN 2x čerpadlo Flygt CT NT, čerpadlo ALWEILER AEB1E380/ AW20. Strojní zahuštění rotační síťový zahušťovač Alfa-Laval, AF-DT Midi, dávkovací stanice flokulantu FS A3 1000/K, 2x čerp. ALWEILER AEB1E, 2x čerpadlo Flygt DP MT, 1x míchadlo Flygt SR Dešťová zdrž objem m 3, 4x čerpadlo LL LT, celkový výkon 720 l/s, strojní hrubé česle Fontána SČH x 3150/300 x 60/700, vírový regulátor FluidCon SU 45-2, 2 ks vyplachovacích kapek PFT. Garantované odtokové parametry stanovené projektem a dosažitelnou (očekávanou) kvalitu odtoku uvádějí tabulky 3 a 4. O řádný provoz ČOV se stará nejen zaškolená obsluha, tak jak tomu bylo před rekonstrukcí, ale nyní i řada programovatelných automatů (PLC) od firmy Schneider Electric. Údaje od různých čidel a sond jsou vyhodnocovány řídícím systémem a následně jsou dálkově ovládány příslušné stroje a zařízení. ČOV funguje v automatickém režimu, s tím, že její chod je trvale sledován a důležité informace se přenáší na centrální kanalizační dispečink a v případě poruchy i na mobilní telefon údržby. V případě nutnosti lze samozřejmě převzít manuální kontrolu nad chodem všech zařízení. Kompletní výměna elektrorozvodů byla z důvodů jejich stavu a zákonných požadavků zcela nezbytná. Vzhledem ke špatným zkušenostem s krádežemi a vandalstvím bylo nutné pro zavedení jednosměnného provozu vybavit čistírnu elektronickým zabezpečovacím zařízením a dalšími prvky ochrany. Základní informace o rekonstrukci ČOV Investor a vlastník: Vodohospodářská společnost Olomouc, a. s. Provozovatel:STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s. Generální dodavatel: VCES Olomouc, s. r. o. Dodavatel technologie: FEMAX ENGINE- ERING, s. r. o., ARKO TECHNOLOGY, a. s. Dodavatel elektro a MaR: Elpremo, s. r. o. Projektant: DSŘ Hydroprojekt, a. s., RPD AQUATIS, a. s. Náklady na rekonstrukci: 123,7 mil. Kč. Z důvodu použití státních prostředků byla v roce 2000 vypsána veřejná obchodní soutěž, ze které vyšla vítězně stavební firma VCES OLOMOUC, s. r. o., jako reprezentant sdružení firem VCES Olomouc, s. r. o., a Vodohospodářské stavby, a. s., Hradec Králové. Po podpisu smlouvy začaly práce na realizační dokumentaci a přípravě staveniště. Hlavní stavební práce začaly v srpnu Bohužel měsíc září byl velice nepříznivý z důvodu vydatných srážek, což se projevilo na zvýšeném přítoku podzemní vody do stavební jámy aktivačních nádrží a dosazovací nádrže (dále jen AN a DN) v následujícím období čerpalo se až 70 l/s. I přes zpomalení prací stavba nepřetržitě pokračovala, protože bylo nutné dokončit první funkční celek, z důvodu přepojení splaškových vod. V květnu 2002 bylo uvedeno do provozu hrubé předčištění a vstupní čerpací stanice. V září 2002 byla uvedena do provozu nová biologická linka sestávající ze dvou linek oběhové Tab. 3: Garantované odtokové parametry stanovené projektem Parametry na odtoku z ČOV Značka Jednotka Hodnota p Hodnota m Biol. spotřeba kyslíku BSK 5 mg/l Chem. spotřeba kyslíku CHSK mg/l Nerozpuštěné látky NL mg/l Amoniakální dusík N-NH 4 mg/l Anorganický dusík N -anorg mg/l Celkový fosfor P C mg/l 3 6 Tab. 4: Dosažitelná (očekávaná) kvalita odtoku Parametry na odtoku z ČOV Značka Jednotka Hodnota p Hodnota m Biol. spotřeba kyslíku BSK 5 mg/l 5 10 Chem. spotřeba kyslíku CHSK mg/l Nerozpuštěné látky NL mg/l 5 10 Amoniakální dusík N-NH 4 mg/l 5 15 Anorganický dusík N- anorg mg/l Celkový fosfor P C mg/l 1,5 2,0 aktivace s nově vybudovanou dmýchárnou, nová dosazovací nádrž a čerpací stanice vratného a přebytečného kalu. Nový biologický stupeň byl až do dokončení rekonstrukce UN provozován bez předchozí primární sedimentace. Dále byla dokončena linka strojního zahuštění přebytečného kalu, která byla uvedena do stabilního provozu až ke konci února V závěru stavby v 04 05/2003 byla zprovozněna zrekonstruovaná usazovací nádrž a anaerobní reaktor a dále byla uvedena do provozu druhá dosazovací nádrž, terciární stupeň a dávkovací stanice (síranu železitého). Rekonstrukce uskladňovacích nádrží (vyhnívacích nádrží studené vyhnívání) probíhala tak, aby byla v provozu alespoň jedna nádrž, do které byl přečerpáván kal z primární sedimentace a přebytečný kal. Pro zajištění nepřetržitého provozu čistírny musela být v průběhu stavby provedena celá řada provizorních propojů. Je třeba uvést, že výstavba DZ a rekonstrukce odlehčovací komory a ČOV probíhala za plného provozu a ani jednou nedošlo k takové odstávce, při které by došlo úniku do recipientu nebo zhoršení předepsaných ukazatelů na odtoku. Výsledná kvalita díla je velmi dobré úrovně i z důvodu důsledné kontroly použitých materiálů a jejich vhodnosti pro dané prostředí. V rozsáhlé míře byly při rekonstrukci ČOV použity sanační materiály na betonové konstrukce, protože všechny původní nádrže vykazovaly povrchovou korozi i když jejich kvalita byla v porovnání s jinými stavbami z tohoto období velmi dobrá. Celoplošně byla sanována usazovací nádrž (dále jen UN), rozdělovací komora, aktivační nádrž, měrný žlab a obě vyhnívací nádrže. Závěry Podle našeho názoru se podařilo kvalitně zrekonstruovat ČOV, která s rezervou splňuje nové požadavky kladené na kvalitu vypouštěné odpadní vody. Nejlepšími argumenty potvrzující náš názor jsou výsledky z prvních měsíců po uvedení do provozu. Předpokládáme, že vrámci ročního zkušebního provozu se podaří celý systém spolehlivě vyladit a odzkoušet i navržené provozní varianty. Pro přehlednost jsou hlavní ukazatele vypovídající o funkci rekonstruované ČOV zpracovány do grafů, ze kterých je jednoznačně vidět vliv zprovoznění nové biologické linky v říjnu 2002 ve všech rozhodujících ukazatelích a další zlepšení po zprovoznění terciárního stupně vkvětnu 2003, zejména v ukazateli BSK 5 a NL. Na závěr si dovolíme vyjmenovat některé věci, které stojí za povšimnutí: spojení projekčních prací na stokové síti s přípravou rekonstrukce ČOV, zvýšení přelivné hrany o 82 cm oproti původnímu stavu, což spolu s výstavbou DZ umožnilo snížit počet přepadů z původních 50 na 7 za průměrný rok (resp. snížit množství přepadlých vod ze 120 tis. m 3 na 20 tis. m 3 /rok), osazení norné stěny před přelivnou hranou v odlehčovací komoře, která je v celorepublikovém měřítku spíše výjimkou (po půlročním provozu lze jednoznačně potvrdit přínos tohoto opatření), použití nového typu DN se Stamfordským deflektorem, zanořeným odběrným potrubím a flokulačním válcem, osazení čerpací stanice vratného kalu vrtulovými čerpadly umístěnými do potrubí, zakomponování terciárního stupně čištění do technologické linky ČOV. Protože jsme si vědomi, že příprava a realizace díla je vždy kolektivní záležitostí, dovolíme si na závěr ještě jednou poděkovat všem zúčastněným stranám a organizacím za jejich podíl na zdárném dokončení rekonstrukce ČOV Uničov. Pro rok 2004 jsme si dovolili připravit spolu s projektantem detailnější článek o přepočtu stokové sítě města, dimenzování OK a DZ a o provozních výsledcích celého kanalizačního systému. Naším záměrem je porovnat návrhový stav s realitou a poukázat na dosahované výsledky. Literatura ČOV Uničov prováděcí projekty z roku 1964, 1965 a 1986 Hydroprojekt, středisko Olomouc a Brno. Rekonstrukce ČOV Uničov studie a DÚŘ z roku 1994 a 1996 ISSO Olomouc. Rekonstrukce ČOV Uničov DSP z roku 1999 Hydroprojekt, a. s. Uničov generel odvodnění města I a II etapa z roku 2001 a 2002 DHI Hydroinform, a. s., VODIS Olomouc, s. r. o.

26 číslo 3/2004, strana 26/94 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací NOVÉ ODVĚTVOVÉ TECHNICKÉ NORMY VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Ing. Lenka Fremrová, Hydroprojekt CZ, a. s. V prosinci 2003 a v lednu 2004 bylo schváleno šest odvětvových technických norem vodního hospodářství (TNV): TNV Mikroskopické posuzování jakosti vody dopravované potrubím Tato norma zahrnuje čtyři metody mikroskopického posuzování jakosti vody dopravované potrubím. Metody jsou založeny na kvalitativním mikroskopickém rozboru vzorků vod, biofilmů, nárostů a depozic z vybraných objektů v rozvodné síti a na indikačním významu nalezených mikroorganismů a částic abiosestonu. TNV Dovolené průsaky uzávěrů vodních děl Tato norma platí pro uzávěry vtoků a výpustí, hradicí konstrukce jezové, uzávěry plavebních komor a uzávěry vodních děl s energetickým využitím; platí také pro rozváděč turbíny v případech, kdy plní funkci uzávěru. Norma se vztahuje na nově navrhované a rekonstruované uzávěry vodních děl. TNV Manipulační řády vodních děl na vodních tocích Tato norma platí pro vypracování manipulačních řádů vodních děl, objektů a zařízení, která ovlivňují průtoky, vodní stavy, množství a jakost vody na vodních tocích, tj. zejména pro: a) vodní nádrže všech druhů, pokud do nich přitéká nebo se přivádí voda z vodního toku nebo do něj z nádrže odtéká, b) jezy, včetně jezů s malými vodními elektrárnami, s výjimkou pevných jezů, c) odkaliště, pokud se z nich vypouští voda do vodního toku, d) plavební kanály, e) odběrné objekty a zařízení, kterými se odebírá voda z vodního toku nebo nádrže v množství podstatně ovlivňujícím vodohospodářskou bilanci, f) výpustné objekty a zařízení, kterými se přivádějí do vodního toku odpadní a zvláštní vody, které mohou podstatně ovlivnit množství a jakost vody ve vodním toku, a jejichž součástí je zařízení na regulaci vypouštěného množství, g) čerpací stanice vnitřních vod. O povinnosti vypracovat manipulační řád rozhoduje vodoprávní úřad. TNV Provozní řády hydrotechnických vodních děl Tato norma platí pro vypracování provozních řádů vodních děl, vyjmenovaných v 55 odst. 1, písm. a), d), f), g), h), i), l) vodního zákona: přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, stavby na ochranu před povodněmi, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, stavby odkališť, stavby, sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod. Norma neplatí pro technologická, rozvodná a pomocná zařízení vodních elektráren. TNV Regulace a retardace odtoku na zemědělských pozemcích odvodněných trubkovou drenáží Předmětem této normy jsou opatření pro regulaci a retardaci odtoku v podzemní drenážní síti, tj. detailu odvodnění v zemědělsky využívaném povodí. Hlavním cílem regulace je optimalizace vláhového režimu odvodněných půd, zvýšení retence vody v drénovaném půdním profilu zemědělských půd a snížení drenážního odtoku. Dalším cílem je optimalizace funkce a účinnosti stávajících odvodňovacích systémů s ohledem na ochranu přírody, resp. ochranu vodních zdrojů a zajištění ekologické stability území. TNV Jakost vod Stanovení celkových kyanidů Podle této normy se stanovují celkové kyanidy (po uvolnění kyanovodíku v kyselém prostředí a jeho oddělení od matrice destilací) pro účely hodnocení jakosti (znečištění) vod podle legislativních požadavků. Kyanidové ionty v destilátu se stanovují: a) fotometricky (postup A), b) odměrnou argentometrickou metodou (postup B), c) iontově selektivní elektrodou (postup C). Metoda je vhodná pro všechny druhy vod. Mez detekce se liší podle aparatury použité k vytěsňování (poměru zkoušeného objemu vzorku k objemu absorpčního roztoku) a podle použitého způsobu stanovení kyanidů v destilátu. V absorpčním roztoku lze stanovit nejméně 0,005 mg/l (postup A), 0,4 mg/l (postup B) a 0,015 mg/l (postup C). Nižší koncentraci lze postupem C stanovit při použití známého přídavku kyanidů. Ve spolupráci se Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR vznikla TNV , která byla v únoru 2004 předána ke schválení odboru vodovodů a kanalizací Ministerstva zemědělství ČR: TNV Hygienizace kalů v čistírnách odpadních vod Tato norma stanovuje zásady pro navrhování a provozování hygienizace kalů z čistíren odpadních vod. Předmětem normy jsou metody hygienizace kalů, které jsou řiditelné a ovladatelné, tj. podmínky hygienizace kalů lze zajistit technickým zařízením a obsluhou. Při výběru vhodných metod hygienizace kalů v čistírnách odpadních vod se vychází z předpokladu, že kal je stabilizovaný, popř. že jeho stabilizace je součástí procesu hygienizace. Z tohoto důvodu by měly být metody hygienizace vhodným doplňkem, popř. rozšířením anaerobní/aerobní stabilizace kalů. Předmětem této normy není hygienizace kalů mimo území čistírny (např. kompostování) a dále technicky a ekonomicky problematické metody, jako jsou radiační metody apod. Tisk a distribuci TNV zabezpečuje Hydroprojekt CZ, a. s., oddělení technické normalizace, Táborská 31, Praha 4. Z TISKU VOLLERTSEN J, HVITVED-JACOBSEN T. Biodegradability of wastewater a method for COD-fractionation. (Biologická odbouratelnost odpadních vod metoda pro frakcionaci CHSK.) Wat.Sci.Technol., 45, 2002, č.3, s Charakterizace odpadních vod pro simulaci transformací probíhajících v kanalizaci může být prováděna pomocí interpretace měření rychlosti přestupu kyslíku v kombinaci skoncepčním modelem podílejících se mikrobiálních transformací. Tato interpretace může být prováděna opakovanými postupy řešení diferenciálních rovnic tvořících model nebo použitím ruční metody, která je v článku popsána. Uvedeny příklady charakterizace různých odpadních vod pomocí navržené metody. DUIS K, KNACKER T. Testmethoden zur Erfassung östrogen wirksamer Substanzen in Kläranagenabläufen. (Testovací metody pro stanovení estrogenních substancí na odtoku z ČOV). GWF-Wass.Abwass., 143, 2002, č.9, s Pro mnoho estrogenních substancí jsou odpadní vody hlavní drahou přenosu do přírodního prostředí. Kromě chemické analýzy jsou potřebné biotesty pro stanovení estrogenního potenciálu vyčištěných OV. Byla vypracována řada testů ke třídění chemikálií z hlediska estrogenního účinku. Mnohé testy mohou být použity ke stanovení, zda a do jakého rozsahu jsou vyčištěné OV estrogenní po určité úpravě protokolu. Testy in vitro umožňují manipulaci s velkým počtem vzorků časově i finančně ekonomickým způsobem. V těchto testech ovšem chybí metabolické procesy a signální dráhy. Do strategie je nutno začlenit testy in vivo ke stanovení, zda endokrinní potenciál vyčištěných OV představuje možné riziko pro biocenózu v tocích.

27 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 3/2004, strana 27/95 LETOŠNÍ ENVIBRNO S BOHATÝM ODBORNÝM DOPROVODNÝM PROGRAMEM Od 20. do 24. dubna 2004 se na brněnském výstavišti uskuteční 11. ročník mezinárodního veletrhu techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí ENVIBRNO. Doplní jej druhý ENVIKONGRES a další položky odborného doprovodného programu. Veletrh, který zaujal postavení nejvýznamnější akce svého druhu ve střední a východní Evropě, letos přichází s novou koncepcí. Tradiční analytický přístup k problematice životního prostředí je v ní tak jako na celospolečenské úrovni nahrazen integrovaným, a v novém oborovém členění je proto původní detailní rozpis jednotlivých položek nahrazen pouhou dvanáctkou oborů environmentálních technik a technologií pro oblasti energetiky, kovů, nerostů, chemického průmyslu, odpadů, vody, zemědělství, vzduchu a spalin a ostatních zařízení. Dalšími obory jsou ochrana půdy a krajiny, měřicí a regulační technika a literatura, služby, výzkum a organizace. ENVIBRNO se uskuteční s podporou Asociace čistírenských expertů ČR, Asociace producentů ekologických systémů a Českého ekologického manažerského centra. ENVIKONGRES podpoří hned trojlístek ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu a zemědělství. Mediálními partnery veletrhu jsou periodika Odpady, Odpadové fórum, Environmentální aspekty podnikání, Alternativní energie, Vodní hospodářství, Planeta a internetový portál enviweb.cz. Ministr životního prostředí České republiky RNDr. Libor Ambrozek ohledně společné podpory akce ENVIKONGRES třemi ministerstvy poznamenává: Poukazuje na nutnost stále vyšší vzájemné provázanosti v praktickém životě. Diskuse o integrované prevenci a omezování znečištění v zemích střední a východní Evropy, která je hlavní náplní kongresu, nabízí možnost neformálních jednání a vysvětlování postojů a stanovisek. Důležitá je možnost získat odezvu na implementační legislativu, zodpovídat konkrétní připomínky a pomoci při formování budoucích záměrů jednotlivých firem, obcí a regionů. Podporu svého resortu akci ministr Ambrozek konkretizoval takto: Zúčastníme se výstavním stánkem s materiály (včetně tematického vydání časopisu Planeta s příspěvky přednášejících) jak samotného veletrhu, tak řadou doprovodných akcí kongresu. V jejich rámci budou odborníci přednášet a diskutovat o nové legislativě, dotačních programech, nové politice životního prostředí. Důležitou součástí je i seznamování zájemců s implementačními postupy a s tím, co nás po vstupu do EU v oblasti životního prostředí čeká. ENVIKONGRES se uskuteční na téma IPPC a nejlepší dostupné techniky ve střední Evropě. V úterý proběhne oficiální zahájení v sále Morava v pavilonu A, kde od do hod. vystoupí zástupci všech tří ministerstev, krajů, AČE, APES, CEMC, Agentury integrované prevence, zahraniční hosté (zkušenosti z IPPC ve Velké Británii a v Nizozemsku dr. Martin Withworth) a o problematice monitoringu a registru promluví Jan Prášek. Ve středu se v Galerii pavilonu C od hod. uskuteční jednání v sekcích (která budou řídit): hod. voda (ing. Oldřich Šamal, prof. Wanner) a zemědělství (doc. ing. Jan Mareček); hod. energetika (ing. Bohuslav Moucha) a odpady (prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc.). Dosud se na tento den navíc konkretizuje společný pracovní workshop ministerstev ŽP ČR a SR za účasti ředitelů odborů odpadů. Ve čtvrtek navážou sekce hod. kovo (ing. Vladimír Toman) a ostatní průmysl (ing. Josef Zbořil); hod. chemie (ing. Vladimír Novotný) a nerosty (ing. Jaroslava Ledererová). Ve dnech se uskuteční v Business Centru v pavilonu E Evropské fórum pro výměnu informací o nejlepších dostupných technikách (BAT) za účasti všech členských i kandidátských zemí EU a v pátek pak celý program završí v Galerii pavilonu C od hod. neveřejné informační fórum. Počátkem února 2004 měli pořadatelé pronajato zhruba šesti desítkám vystavovatelů m 2 čisté výstavní plochy. Finální stav se očekává za hranicí m 2, takže zájem vystavovatelů letos ve srovnání s rokem 2002 (kdy se konal 1. ročník ENVIKONGRESU s doprovodnou výstavou ENVIBRNO) vzroste o více než o 50 %. Více informací: Veletrhy Brno, a. s., Výstaviště 1, Brno Tel.: , fax: envibrno@bvv.cz, (placená inzerce)