Plán péče. pro: Přírodní památku Okřešické louky na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Transkript

1 Plán péče pro: Přírodní památku Okřešické louky na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. IČO M lýnská 271, Stráž pod Ralskem Kancelář: M írová 320, Stráž pod Ralskem, tel rvisnak@volny.cz

2 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE 1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: návrh, přírodní památka, Okřešické louky, III přírodní památka 1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ: vydal: číslo: dne: V době zpracování plánu péče je přírodní památka teprve připravována k vyhlášení. 1.3 Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: kraj: Liberecký obec s rozšířenou působností: Česká Lípa obec: Česká Lípa katastrální území: Žizníkov národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území: Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita: V nedalekém okolí (1-2 km) od přírodní památky leží (převážně v obou jižních kvadrantech) ptačí oblast Českolipsko-Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko a Horní Ploučnice (na severu). 1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: Parcelní vymezení PP Okřešice k. ú Žizníkov parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem 517/6 trvalý travní porost 575/1 trvalý travní porost výměra v ZCHÚ vlastník ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, /2 ostatní plocha neplodná půda ČR, Státní statek Česká Kamenice v likvidaci, Česká Kamenice, /3 trvalý travní porost Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, /3 vodní plocha rybník ČR, Státní statek Zákupy, Zákupy Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 2

3 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 579/5 vodní plocha rybník Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, /1 lesní pozemek Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, /3 lesní pozemek Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, trvalý travní porost 717/2 trvalý travní porost 725 trvalý travní porost 952/4 ostatní plocha ostatní komunikace Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, Ing. Kamil Toman, Jasanová 1909, Hostivice, Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geodetického zaměření PP Parcelní vymezení ochranného pásma PP Okřešice k. ú Žizníkov parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem 520/17 trvalý travní porost 520/18 trvalý travní porost 575/1 trvalý travní porost výměra v OP vlastník ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, /2 ostatní plocha neplodná půda ČR, Státní statek Česká Kamenice v likvidaci, Česká Kamenice, /3 trvalý travní porost Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, /2 orná půda ČR, Pozemkový fond ČR, Husinecká 1024/11a, Praha-Žižkov, /9 orná půda Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, /1 lesní pozemek Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 3

4 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 627/3 lesní pozemek Miloslav Milner, Smetanovo nábřeží 2251, Česká Lípa, ; Luboš Milner, Červeného kříže 2429/7, Česká Lípa, trvalý travní porost Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, /1 lesní pozemek Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, /2 lesní pozemek Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, /2 trvalý travní porost Ing. Kamil Toman, Jasanová 1909, Hostivice, /1 lesní pozemek Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, trvalý travní porost 725 trvalý travní porost 984 ostatní plocha ostatní komunikace údaje v hektarech, dle rekapitulace dotčených parcel z geometrického plánu Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, Ing. Petr Krogman, Brandejsovo nám. 1219/1, Praha-Suchdol, Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106/19, Hr. Králové, Přírodní památka včetně ochranného pásma byla geometricky zaměřena během r. 2007, lomové body jsou v terénu fixovány plastovými mezníky. Označení hranic rezervace pruhy a tabulemi s malým státním znakem nebylo dosud provedeno. 1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku způsob využití ZCHÚ OP ZCHÚ vč. OP trvalý travní porost 2,1623 3,0189 0,51812 lesní pozemek 0,0834 3,4774 0,35608 ostatní plocha neplodná půda 0,0213 0,0657 0,0870 ostatní plocha ostatní komunikace 0,0274 0,0202 0,0476 orná půda 0 0,4632 0,4632 vodní plocha rybník 0, ,1741 Plocha celkem 2,4685 7,0454 9,5139 údaje v hektarech, dle rekapitulace dotčených parcel z geometrického plánu Základní údaje o lese v ZCHÚ: Lesní půda zasahuje do přírodní památky pouze nepatrnou měrou při jejím jižním okraji (0,08 ha), zaujímá však podstatnou část ochranného pásma (3,48 ha). Území spadá do lesní oblasti 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj. Státní lesy v okolí, obhospodařované s. p. Lesy České republiky, náleží k LHC Česká Lípa. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 4

5 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 1.6 Hlavní předmět ochrany Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Přírodní památka dosud nebyla vyhlášena. Do zřizovacího předpisu lze navrhnout následující formulaci předmětu ochrany: výskyt vzácných a ch druhů rostlin v druhově bohatém společenstvu slatinné louky Hlavní předmět ochrany současný stav A. Společenstva název společenstva podíl popis biotopu společenstva plochy bezkolencové slatinné louky sv. Molinion 100 % druhově bohaté, střídavě vlhké louky s výskytem řady ochranářsky význačných druhů rostlin, v minulosti neudržované a místy degradující B. Druhy Rostliny jméno druhu Allium angulosum česnek hranatý Carex davalliana ostřice Davallova Dactylorhiza maculata prstnatec plamatý Dactylorhiza majalis prstnatec májový Epipactis palustris kruštík bahenní Gymnadenia conopsea pětiprstka žežulník Iris sibirica kosatec sibiřský Juncus acutiflorus sítina ostrokvětá Juncus subnodulosus sítina slatinná Laserpitium prutenicum hladýš pruský Ligularia sibirica popelivka sibiřská aktuální početnost/vitalita pospolitě na cca 2 arech st. ohrožení C2/ 2 popis biotopu menší nesouvislý porost v západní části území (parc. č. 575/1) několik trsů C2/ 3 na prameništi ve východní části lokality řídce, ojediněle též v západní části jednotlivě C1/ 1 na dvou místech ve vlastní PP, dále i ve světlině v jv. části ochranného pásma; bohatší výskyty v lesních světlinách cca 250 a 500 m jv. od přírodní památky mnoho desítek C3/ 3 při jižním okraji centrální louky dosti početně, v severní části spojovací louky, hojně ve východní části ZCHÚ cca 60 jedinců C2/ 2 na třech dílčích lokalitách ve východní části území, nejpočetněji jižně od remízku cca 15 jedinců C3/ 3 při jz. okraji lokality velmi řídce, v r pozorovány jen 2 kvetoucí lodyhy (tento rok byl obecně slabý na výskyt vstavačovitých) řada trsů různé velikosti C3/ 2 ve střední části centrální louky, též v rákosové světlině na jižní hranici PP, dále v sev. okraji východní louky velmi řídce C3 v okrajové jv. části území řídce roztroušeně, netvoří porosty řídce C1/ 1 na prameništi ve východní části území nehojně ojedinělé rostliny C3/ 2 jv. okraj centrální louky ojedinělý nález sterilní rostliny C1/ 1 jz. okraj ZCHÚ (2006, Sýkorová in litt.) Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 5

6 Ophioglossum vulgatum hadilka obecná Parnassia palustris tolije bahenní Platanthera bifolia vemeník dvoulistý Platanthera chlorantha vemeník zelenavý Salix repens vrba plazivá Scorzonera humilis hadí mord nízký Thalictrum lucidum žluťucha lesklá Trollius altissimus upolín nejvyšší Plán péče o přírodní památku Okřešické louky desítky kusů C2/ 3 početněji ve východní části lokality, přechází do pionýrského lesa, řídce při jižní a jz. hranici ZCHÚ, dále i ve světlině na JV ochranného pásma hranici jednotlivě C2/ 3 při jz. okraji v blízkosti Dactylorhiza maculata, jen sporadicky několik málo desítek C3/ 3 v jižní části centrální louky řídce roztroušena, jednotlivé výskyty též v ochranném pásmu v jižně ležícím lesíku ojediněle C3/ 3 jednotlivé rostliny opakovaně nelézány v blíže neurčeném místě (Roztočil sec. Honců in litt.) desítky keřů různé velikosti, nespočet mladých výhonů C1/ 3 kromě východní části území roztroušeně až hojně, několik kompaktních keřů, častěji v jednoduchých výhonech (vliv sečení) stovky C3 v okrajových částech louky, zvl. na jihu místy hojně, přechází do přilehlého lesíku desítky jedinců C3 jižně od remízku ve východní části lokality, zde v širokém prostoru, přechází do sousední olšiny v úžlabině (ochranné pásmo), dále při severním okraji hlavní louky jednotlivě C3/ 3 řídce na dvou místech při jižním a východním okraji PP uvedeny jsou pouze druhy v kategoriích C1 až C3, další vzácnější a ohrožené druhy jsou pojednány v příloze Botanický průzkum Živočichové název druhu kategorie dle Vyhl. 395/92 modrásek bahenní silně modrásek očkovaný silně batolec červený batolec duhový otakárek fenyklový čmelák hájový čmelák lesní čmelák luční čmelák ovocný čmelák rokytový čmelák rolní čmelák skalní čmelák zemní zmije obecná ropucha obecná skokan štíhlý slepýš křehký ještěrka obecná ještěrka živorodá užovka hladká kriticky silně silně silně silně silně silně Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 6

7 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky žluva hajní chřástal polní křepelka obecná užovka obojková krkavec velký silně silně silně C. Útvary neživé přírody - nejsou předmětem ochrany. 1.7 Dlouhodobý cíl péče Motivem ochrany Přírodní památky Okřešické louky je zachovalý zbytek původně značně rozsáhlejších slatinných luk s významným výskytem řady vzácných a ch druhů rostlin a na ně se vážící poměrně hodnotné zvířeny. Existence cenného biotopu v území je podmíněna jednak zamokřenými půdami na karbonátovém podloží, jednak vyloučením lokality z intenzivního zemědělského obhospodařování v minulosti. Minimální hospodářská péče ovšem vedla k postupné degradaci travních porostů, část dřívějších luk byla zalesněna borovicí nebo i spontánně zarostlá dřevinami. Některé tyto mladé lesní porosty mají dosud v bylinném patře řadu druhů z původních druhově bohatých luk. Západní část přírodní památky je již přibližně pět let podrobena ochranářskému managementu, tj. sečení nejcennější části luk s šetřením nejvzácnější květeny. Díky tomu se významně zlepšila fyziognomie a druhové složení travních porostů a podařilo se odvrátit degradační procesy, které dosud probíhaly v dalších částech území. Ve východní části území bylo přispěním krajského úřadu započato se sečením v tomto roce (2007). Po vyhlášení přírodní památky by se v započatém managementu mělo pokračovat, a to víceméně na celé ploše travních porostů. Cílem péče by mělo být zachování druhově bohatých rostlinných společenstev se stabilizovanými populacemi vzácných a ch druhů rostlin a zvýšení botanické kvality u porostů méně hodnotných, dříve nedostatečně či nevhodně obhospodařovaných. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie. Území přírodní památky se nachází při okraji Českolipské kotliny, která na jihu hraničí s Provodínskou pahorkatinou. Nadřazenými hierarchickými jednotkami geomorfologického okrsku Českolipská kotlina jsou podcelek Zákupská pahorkatina, celek Ralská pahorkatina, podsoustava Severočeská tabule a soustava Česká tabule (DEMEK et al. 1987, tamtéž i následující převzatá charakteristika). Českolipská kotlina zaujímá jižní a jihozápadní část Zákupské pahorkatiny; je to mělká strukturně denudační sníženina při středním toku Ploučnice, tvořená převážně svrchnoturonskými až koniackými slínovci a vápnitými jílovci, méně pískovci, s pokryvy kvartérních sedimentů. Vyznačuje se plochým povrchem říčních a glacifluviálních teras, údolních niv, strukturně denudačních plošin, kryopedimentů a ojedinělých neovulkanických suků. Nejvyšším bodem je Špičák (459 m), významnými body jsou dále Hůrka (327 m), Mlýnský vrch (321 m), Rasova hůrka (292 m) a Žizníkovský vrch (302 m). Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 7

8 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky Přírodní památka má nepravidelný (zalomený), výrazně protažený tvar o celkové délce cca 600 m a průměrné šířce m. Zaujímá jižní okraj rozsáhlého komplexu zemědělských půd, na něž pak jižněji převážně v členitějším reliéfu spadajícím k Provodínské pahorkatině navazují neméně rozlehlé lesy. ZCHÚ je situováno do ploché úžlabiny, která na SZ přechází do široce rozevřené pánve bývalého Okřešického rybníka. Úžlabina, v níž leží většina přírodní památky (v délce cca 400 m) je orientována ve směru SSZ-VJV PP zaujímá pouze její nelesní část, na západě ohraničenou násypem železniční trati. Severovýchodní část území tvoří boční svahový prohyb (úžlab), který směřuje k zalesněné kótě 286,5 m. Nadmořská výška území se pohybuje přibližně mezi 258 a 268 m (dle výškopisu v Základní mapě ČR 1:10 000). V geologické stavbě území se uplatňují vápnité jílovce, podřízeně slínovce březenského souvrství (santon?-coniak), v jejichž nadloží vystupují fluviální písčité hlíny (holocén). V okolí jižně ležící železniční trati jsou mapována pleistocénní písčitá eluvia a deluvia (KLEIN 1991). Přítomnost vápnitých sedimentů se zřetelně odráží v bohaté, víceméně kalcifilní, resp. bazifilní květeně. Ta zde může být podmíněna lokální půdně-geologickou anomálií (zvýšenou koncentrací karbonátů v půdě), neboť dále na východ bohatá květena postupně vyznívá. Půdní pokryv širšího území tvoří převážně pseudogleje (NOVÁK 1993), tj. těžší, střídavě zamokřované půdy s charakteristickým mramorovaným oxidačně-redukčním horizontem. Půdy jsou hluboké, bezskeletnaté a v různém stupni ovlivnění vodou. Souvislejší plochy výrazněji podmáčených (až k povrchu zamokřených) půd se ovšem na území přírodní památky nevyskytují takové mokřiny jsou rozšířeny až v lesní části hlavní úžlabiny, tj. mimo ZCHÚ. Podnebí Českolipské kotliny je mírně teplé a vzhledem k nadmořské výšce dosti vlhké. Pánevní polohy podmiňují výrazná teplotní minima a tvorbu charakteristických radiačních mlh, na druhou stranu však podnebí vykazuje relativní hygrickou i termickou oceánitu (± vyrovnaný roční chod srážek a teplotní setrvačnost). Padesátileté průměry (za období ) teplot a srážek pro meteorologickou stanici Česká Lípa jsou shrnuty do připojené tabulky. Pro zájmové území je pak třeba (pro dané období) počítat s mírně vyššími průměrnými teplotami a poněkud nižšími srážkovými úhrny. KONČEK (in Atlas podnebí ČSR, 1958) zahrnuje území do mírně teplé oblasti s okrskem mírně vlhkým, s mírnou zimou, pahorkatinovým. QUITT (1971) zde vymezuje v rámci mírně teplé oblasti klimatický rajón MT 9. Tabulka č. 1: Roční chod teplot a srážek na stanici Česká Lípa (285 m) v letech I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III teploty ( C) -2,2-1,1 2,8 7,3 12,8 15,8 17,6 16,6 13,0 7,8 2,8-0,7 7,7 13,8 srážky (mm) Zdroj: VESECKÝ et al Hydrologie. Přírodní památka se nachází v povodí Labe, resp. jeho přítoku Ploučnice. Ta protéká asi 2,5 km severně od ZCHÚ. Přírodní památka je odvodňována prostřednictvím strouhy sledujícím její severní okraj do regulovaného Žizníkovského potoka, na němž v minulosti ležel Okřešický rybník. V úžlabině, jíž částečně zaujímá PP se nacházejí poměrně bohatá prameniště. Na území přírodní památky se nenacházejí žádné trvalé vodní plochy. Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu Českomoravské mezofytikum, okresu 53. Podještědí, podokresu Českolipská kotlina. Květena tohoto fytochorionu je charakterizována poměrně bohatým zastoupením vlhkomilných rostlin, s ± boreálním a subatlantským rozšířením. K význačným druhům Českolipské pahorkatiny náleží mj. Lysimachia thyrsiflora, Carex paniculata, Filago minima, Senecio erucifolius, Batrachium fluitans, Berula erecta, Carex pseudocyperus, Cicuta virosa, Potentilla palustris, Epipactis palustris, Eriophorum latifoli- Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 8

9 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky um, Hottonia palustris, Hydrocotyle vulgaris, Hydrocharis morsus-ranae, Iris sibirica, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Parnassia palustris, Pedicularis palustris, Peucedanum palustre, Pseudolysimachion maritimum, Thalictrum lucidum, Salix repens, Thelypteris palustris, Triglochin palustris, Trollius altissimus, Carex appropinquata, Carex pulicaris, Dactylorhiza maculata, Calla palustris, Ranunculus lingua, Cirsium canum, Galium boreale, Stellaria palustris, Galium wirtgenii, Geranium palustre, Inula salicina, Equisetum telmateia, Primula veris, Salvia pratensis, Teesdalia nudicaulis, Armeria vulgaris, Jasione montana. Květenu přírodní památky tvoří 180 zjištěných druhů vyšších rostlin (viz příloha č. 5). Vzhledem k nevelké rozloze území, jeho biotopové uniformitě a zároveň absenci výraznějších ploch synantropní vegetace, která je vždy faktorem květenu (alespoň co do počtu zastoupených druhů) výrazně obohacujícím, je to značně vysoký počet. Z významnějších druhů lze zmínit následující: Allium angulosum, Betonica officinalis, Carex davalliana, C. disticha, C. paniculata, C. riparia, Cirsium heterophyllum, Colchicum autumnale, Dactylorhiza maculata, D. majalis, Epipactis palustris, Galium boreale, Galium wirtgenii, Geum rivale, Gymnadenia conopsea (vz.), Inula helenium, I. salicina (hoj.), Iris pseudacorus, Iris sibirica, Juncus acutiflorus, J. inflexus, J. subnodulosus, Laserpitium prutenicum (vz.), Ligularia sibirica (ojedinělý výskyt sterilní růžice v r. 2006), Listera ovata, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris (vz.), Peucedanum oreoselinum, Platanthera bifolia, Platanthera chlorantha (vz.), Salix pentandra, Salix repens (hoj.), Scorzonera humilis, Serratula tinctoria (hoj.), Succisa pratensis, Thalictrum lucidum, Trollius altissimus (vz.), Valeriana dioica, již za hranicí přírodní památky pak roste Aconitum variegatum, Astrantia major, Epipactis atrorubens, Hydrocotyle vulgaris a Thelypteris palustris. Ochranářsky nejvýznamnější je výskyt druhů Allium angulosum, Dactylorhiza maculata, Epipactis palustris, Gymnadenia conopsea, Iris sibirica, Juncus subnodulosus, Ligularia sibirica, Ophioglossum vulgatum a Salix repens. Potenciální přirozenou vegetaci přilehlé části Českolipské kotliny tvoří nespecifické typy vlhčích dubohabřin (Melampyro nemorosi-carpinetum colchicetosum?) na přechodu do vlhkých jedlových doubrav (Molinio arundinaceae-quercetum, historicky též Abieti- Quercetum), na eutrofnějších zamokřených půdách je potenciálně rozšířena střemchová jasenina (Pruno-Fraxinetum). V pískovcové pahorkatině jižně od zájmové lokality jsou pak potenciálně rozšířeny přechodné typy borových doubrav až bučin (as. Vaccinio vitis-idaeae- Quercetum, Pino-Fagetum). Aktuální vegetace. Téměř celou plochu přírodní památky zaujímají floristicky bohaté bezkolencové louky, syntaxonomicky náležející do asociace Molinietum caeruleae. Jejich druhové složení se lokálně mění v závislosti na managementu, stupni zamokření a zřejmě i obsahu dostupných karbonátů v půdě. Neudržované porosty, zejména ve východní části území, jsou charakteristické dominancí Molinia caerulea, do níž v pokročilejším stádiu degradace masivně proniká Calamagrostis epigeios, v menší míře i Phragmites australis. Tyto porosty mají nižší zastoupení bylin a zpravidla menší počet zastoupených druhů. Naopak v déle sečených porostech nabývají převahy nižší trávy, zejména Festuca rubra, Poa pratensis s. l. a Holcus lanatus, charakteristická je výrazná květnatost, s typickým aspektem Galium boreale. Bezkolencové louky zejména západní a střední části území se vyznačují pestrým druhovým spektrem, na němž se vedle zmíněných trav fyziognomicky nejvýrazněji podílejí druhy Betonica officinalis, Selinum carvifolia, Serratula tinctoria, Geum rivale, Succisa pratensis, Colchicum autumnale, Inula salicina, Galium boreale, Galium wirtgenii, Salix repens, Iris sibirica. V rámci tří variant asociace Molinietum caeruleae vylišených při syntaxonomické revizi bezkolencových luk v ČR (HAVLOVÁ 2006) nemají zastoupené porosty jednoznačné zařazení nezřetelně oscilují mezi var. Bromus erectus a Scorzonera humilis, přičemž je naznačena i slabá afinita k var. Carex hostiana (zde je třeba kriticky poznamenat, že k revizi nebyl využit Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 9

10 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky snímkový materiál z celého areálu asociace, není zde zařazen jediný snímek z Českolipska, kde jsou historicky bezkolencové louky rozsáhle vyvinuty dnes bohužel většinou v silně degradované podobě). Travní porosty při severním okraji centrální louky svým složením inklinují spíše k psárkovým loukám, nyní řazeným do svazu Deschampsion cespitosae (CHYTRÝ 2007). Vyznačují se vysokým podílem trav Alopecurus pratensis, Holcus lanatus, Poa trivialis, často i příměsí nitrofilních bylin, jako Anthriscus sylvestris, Cirsium arvense, Galium aparine a Urtica dioica, k nimž různou měrou přistupují druhy bezkolencových luk. V současném syntaxonomickém pojetí je lze hodnotit v rámci as. Poo trivialis-alopecuretum, var. Holcus lanatus. V sušších úsecích do těchto porostů vstupuje i Arrhenatherum elatius. Místy, zejména v jv. části přírodní památky, přecházejí bezkolencové louky do tužebníkových lad as. Lysimachio vulgaris-filipenduletum, zčásti s faciálním výskytem Carex acuta. Dále jsou v lemu remízku sledujícího jižní okraj louky vyvinuta rákosová lada. Ve východní části území jsou rozšířena prameništní společenstva zraňovaných půd s hojnými sítinami, zejména Juncus articulatus, dále též s Equisetum palustre, Epilobium palustre, Lotus uliginosus, Ranunculus repens, Geum rivale, Valeriana dioica, Carex nigra, Dactylorhiza majalis aj. Tato společenstva jsou podmíněna sešlapem pasoucího se dobytka a syntaxonomicky mají blízko ke svazu Agropyro-Rumicion crispi. Vzácné druhy rostlin, zejména Dactylorhiza maculata, Epipactis palustris, Gymnadenia conopsea, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris, Platanthera bifolia a Trollius altissimus, jsou sporadicky rozšířeny především v jižním okraji hlavní louky (v menší míře i ve východním cípu ZCHÚ) a fyziognomii porostu tak příliš neovlivňují na rozdíl od relativně hojnějších Dactylorhiza majalis (v r ovšem jen sporadicky kvetoucí), Salix repens a Iris sibirica, maloplošně pak i Allium angulosum. Severně k přírodní památce přiléhá extenzivní pastvina založená na orné půdě. Jižně a jihovýchodně se rozkládají lesní porosty, dílem sukcesní povahy (převážně s břízou, olší, v podrostu též s krušinou), dílem trvalejšího rázu, s převažující kulturně podmíněnou borovicí. Část současných lesních porostů (lesík jižně o vlastní PP a smíšené olšiny v podmáčené úžlabině na JV) zaujímá plochy dřívějších slatinných luk, což lze dosud vypozorovat z místy floristicky velmi bohatého bylinného podrostu. To je případ lesíku jižně od PP. Olšina ležící východně od centrální louky je již floristicky chudší, fyziognomii podrostu zde určují mj. Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Geum rivale, Filipendula ulmaria, v odlehlejších partiích též Carex cf. acutiformis. V sušších okrajových částech je hojná Molinia caerulea, místy tu bohatě roste Aconitum variegatum a Astrantia major. Odlehlejší nesourodé a místy světlinaté porosty olše, borovice a břízy mají zčásti rákosový podrost, s roztroušeným Peucedanum palustre a na jednom místě i Thelypteris palustris, fytocenologicky tak již představují spíše typ mokřadní olšiny svazu Alnion glutinosae. Fauna území je pojednána v samostatném zoologickém průzkumu, který je odevzdáván současně s tímto plánem péče a jehož autory jsou dr. Honců a ing. Vitáček z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Při inventarizačním zoologickém průzkumu na území PP bylo zjištěno celkem 193 druhů živočichů, z toho 152 druhů bezobratlých a 41 druhů obratlovců. Mezi sledovanými brouky převládají běžné druhy, eurytopní (21) a adaptibilní (25), pouze dva druhy - střevlík Pterostichus gracilis a drabčík Ontholestes haroldi jsou reliktní. Byly zjištěny 24 zvláště chráněné druhy, v jednotlivých kategoriích pak: 1 druh kriticky - zmije obecná (Vipera berus); Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 10

11 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 10 druhů silně ch - modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), skokan štíhlý (Rana dalmatina), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anquis fragilis), užovka hladká (Coronella austriaca), chřástal polní (Crex crex), křepelka obecná (Coturnix coturnix) a žluva hajní (Oriolus oriolus); 13 druhů ch - čmelák hájový (Bombus lucorum), čmelák lesní (Megabombus sylvarum), čmelák luční (Pyrobombus pratorum), čmelák ovocný (Megabombus pomorum), čmelák rokytový (Pyrobombus hypnorum), čmelák rolní (Megabombus pascuorum), čmelák skalní (Pyrobombus lapidarius), čmelák zemní (Bombus terrestris), batolec červený (Apatura ilia), batolec duhový (Apatura iris), otakárek fenyklový (Papilio machaon), ropucha obecná (Bufo bufo) a krkavec velký (Corvus corax). Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu aktuální početnost/vitalita kategorie dle Vyhl. 395/92 popis biotopu druhu popelivka sibiřská ojediněle, sterilní kriticky prstnatec plamatý jednotlivě kriticky sítina slatinná roztroušeně kriticky česnek hranatý pospolitě na cca 2 arech při jz. hranici území v r zjištěna 1 sterilní listová růžice (dle sdělení dr. Sýkorové) na dvou místech v PP malém počtu jedinců, dále v lesní světlině v ochranném pásmu, početněji ve světlinách cca 250 a 500 m jv. od přírodní památky na prameništi ve východní části území (dle sdělení dr. Sýkorové) silně menší nesouvislý porost v západní části sečené louky hladýš pruský jednotlivě silně jv. okraj centrální louky, ojediněle kosatec sibiřský řada trsů různé velikosti silně v hlavní i nejvýchodnější části území na více místech, též v rákosové světlině na jižní hranici PP kruštík bahenní cca 60 jedinců silně na třech místech ve východní a jihovýchodní části př. památky hadilka obecná desítky kusů početněji ve východní části PP, přechází do prosvětlených remízků, řídce při jižním okraji území a ve světlině v již. části ochr. pásma ostřice Davallova několik trsů na prameništi ve východní části lokality řídce, sporadicky i na JZ území pětiprstka žežulník cca 5 jedinců při jz. okraji lokality vzácně prstnatec májový několik desítek roztroušeně při jižním okraji centrální louky, dále v severní části spojovací louky a na východě území, početnost kvetoucích rostlin meziročně silně kolísá tolije bahenní jednotlivě při jz. okraji v blízkosti Dactylorhiza maculata, jen sporadicky upolín nejvyšší jednotlivě vzácně na dvou místech v jižní a východní části PP vemeník dvoulistý několik málo desítek v jižní části centrální louky řídce roztroušena, jednotlivé výskyty též v ochranném pásmu v jižně ležícím lesíku Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 11

12 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky vemeník zelenavý jednotlivě vzácně pozorován od r na blíže neurčeném místě (sděl. dr. Honců, autor pozorování O. Roztočil) vrba plazivá B) Živočichové desítky keřů různé velikosti poměrně hojný výskyt v různých částech území, několik větších keřů, častěji v podobě málo větvených, sečením ovlivněných výhonů název druhu kategorie dle Vyhl. 395/92 modrásek bahenní silně modrásek očkovaný silně batolec červený batolec duhový otakárek fenyklový čmelák hájový čmelák lesní čmelák luční čmelák ovocný čmelák rokytový čmelák rolní čmelák skalní čmelák zemní zmije obecná kriticky ropucha obecná silně skokan štíhlý silně slepýš křehký silně ještěrka obecná silně ještěrka živorodá silně užovka hladká silně žluva hajní silně chřástal polní silně křepelka obecná silně užovka obojková krkavec velký 2.2 Historie využívání území a zásadní vlivy lidské činnosti v minulosti Lokalita se nachází v okrajové části rozsáhlého komplexu zemědělské půdy. Lze předpokládat, že zemědělské využití okolního prostoru probíhá nepřetržitě již po staletí, s případnými přestávkami v době různých společenských krizí (např. třicetiletá válka). Okolní malá sídla (Okřešice, Žizníkov) jsou písemně doložena již z počátku 15. století, větší sídla (např. Dobranov) jsou zmiňována v písemnostech ještě o půl století starších. Odlesnění patrně již záhy zasáhlo víceméně celý prostor mezi nivou Ploučnice na severu a okrajem Provodínské pahorkatiny na jihu. Je však možné, že ve výrazněji zamokřených polohách, zahrnujících prameniště Žizníkovského potoka a tedy i zájmové území, byl delší dobu udržován rozvolněný pastevní les, případně i pastvina bez dřevin. Teprve v pozdější době nejpozději však od 18. století vzrostl tlak na zemědělské využití půdy natolik, že se začalo intenzivněji hospodařit i na půdách ekologicky méně příznivých. Podmáčené půdy byly odvodněny povrchovou drenáží a využívány nejčastěji jako (přepásané) louky, někdy i v hospodářském cyklu s ornou půdou. Na Žizníkovském potoce byl zbudován Okřešický rybník, jehož desetihektarová hladina zasahovala až 250 m sz. od hranice navržené přírodní památky. V r do vývoje širšího Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 12

13 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky území zasáhla stavba železniční trati Bakov-Česká Lípa, probíhající jižně od přírodní památky. Situaci širšího území zhruba v polovině 19. století dokládá mapový výřez z 2. vojenského mapování ( ), ve větším detailu pak mapa stabilního katastru z let Na obou těchto podkladech je zobrazen Okřešický rybník a dlouhý pruh mokrých luk v podmáčené úžlabině, zasahující hluboko až do dnešního lesa. Jinak se však hranice lesa příliš neliší od současných, zajímavé je, že je zde i polní remízek v sv. části území. Vyšší nezamokřené polohy pak zaujímaly polní tratě. Obrázek 1: Situace území přibližně v polovině 19. století. K výrazným změnám ve využití území došlo ve 2. polovině 20. století. Nejvíce zamokřené pozemky přiléhající k trati přestaly být obhospodařovány a byly přeměněny na lesní půdu zčásti uměle, výsadbou borovice, popř. smrku, zčásti přirozenou cestou, kdy neudržované pozemky obsadila zejména olše a bříza (je však i možné, že dnešní vzrostlá olšina východně od ZCHÚ byla založena uměle). Okřešický rybník přestal být udržován a nakonec byl zrušen. V 80. letech přibyla k železniční trati Bakov-Česká Lípa přeložka trati z Č. Lípy do Zákup. Ta přehradila pramennou úžlabinu, v níž se nachází zájmová lokalita, čímž mohlo dojít k dílčímu vzestupu zamokření v tomto území. Na přiloženém leteckém snímku z r je patrná absence souvislého lesa v místech dnešního porostu při jižní hranici PP, také v podmáčené úžlabině jv. od ZCHÚ ještě nebyl v té době plně zapojený porost. V sv. části území jsou pak patrné struktury připomínající odvodňovací příkopy, v dnešním terénu ovšem nezjistitelné. V prostoru severně od přírodní památky byla v té době orná půda. Vlastní přírodní památku tehdy zaujímal víceméně udržovaný travní porost, na snímku nejsou patrné náletové dřeviny ani charakteristická mozaikovitost dlouhodobě neudržovaných zemědělských pozemků, zřetelná na leteckých snímcích z pozdější doby. Ještě v 80. letech sloužily travní porosty v přírodní památce k extenzivní, ale zřejmě pravidelné pastvě. Později se zde páslo již jen příležitostně a spíše jen ve východní části přírodní památ- Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 13

14 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky ky, kde to vedlo k rozdupání pramenišť a rozšíření specifické květeny narušovaných vlhkých půd (mj. sítin). I přes velmi povšechnou znalost o minulém využití území je možné konstatovat (podobně jako v případě dalších vlhkých nelesních lokalit), že v průběhu 2. poloviny 20. století dochází k etapovitému zhoršování hospodářské péče o travní porosty a následným sukcesním pochodům, které většinou znamenají degradaci biotopu a oslabení populací řady ochranářsky významných druhů rostlin. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Lokalita leží v prostoru řešeném územním plánem sídelního útvaru Česká Lípa, schváleným usnesením zastupitelstva č. 341/98. Lesy zájmového území náležejí do LHC Česká Lípa, lesní hospodářský plán má platnost pro r Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti Lesní hospodářství Hospodářsky evidovaná lesní půda se nachází především v ochranném pásmu, do vlastní přírodní památky zasahuje zcela nevýznamně při jejím jižním okraji, přičemž jde pouze o lesní ekoton (lem). Lesy ochranného pásma mají dílem kulturní, dílem sukcesní ráz a zaujímají alespoň zčásti plochy, které byly ještě před cca 100 lety bezlesé. Při umělém zalesnění zemědělsky neatraktivních půd byla použita borovice, která je na minerálně bohatých podmáčených půdách dřevinou ekologicky značně nevhodnou, významně přispívající k degradaci podrostové synuzie. Nynější nerovnoměrnou smíšenost mladého lesa lze vysvětlit tak, že borovice se na mnohých místech neujala a byla nahrazena spontánně rozšířenou olší a břízou, popř. osikou, je však také možné, že výsadby borovice byly již od počátku nesouvislé, tvořící doplněk k přirozeně rozšířeným pionýrským dřevinám. Mladé porosty jsou dnes ve věku zvýšené potřeby výchovných zásahů (probírky). Zemědělské hospodaření Travní porosty zahrnuté do přírodní památky byly v uplynulých letech jen příležitostně vypásány, což se týká spíše východní části území. Pohyb dobytka v podmáčeném terénu způsobil značné narušení půdního povrchu, při absenci následné péče o pastviny se zhoršila struktura porostů a do jisté míry změnilo i jejich druhové složení. Centrální louka byla v posledních cca 5 letech udržována v rámci ochranářského managementu. I v novější době dochází k občasnému pronikání pasoucího se dobytka z okolních ohrazených ploch na území připravované přírodní památky Myslivost V severozápadní a severovýchodní části přírodní památky se nacházejí dva myslivecké posedy, které svědčí o výskytu lovné zvěře v území. Ta se zde omezenou měrou podílí i na udržování travních porostů spásáním. Vlastní myslivecká činnost stav území viditelně neovlivňuje. Rekreace a sport Lokalita není turisticky zpřístupněna, nevedou sem větší cesty a návštěvnost je zde tedy minimální. Mezi místními znalci je však vyhlášená jako naleziště řady vzácných rostlin a za tímto účelem i příležitostně navštěvována. Tento zvláštní druh ochranářské turistiky má pak někdy za následek poškozování jednotlivých ch rostlin, spíše však jen neúmyslným sešlapem. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 14

15 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky Jiné vlivy Na podzim r došlo k částečnému narušení hlavní části louky při těžbě a zejména vyklízení dřeva v porostech při jižní a severním okraji PP (borová skupina, stromový doprovod příkopu). Přejezdem traktoru byla polámána řad vrb plazivých, větve zůstaly pohozeny na louce. I v dřívějších letech přes louku občas přejížděla zemědělská technika. 2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Les zasahuje do území přírodní památky pouze svým okrajem v reálu jde o jednotlivé stromy vystupující z kontury mladého porostu na jihu území. Významnější měrou (celkem 3,56 ha) jsou lesy zastoupeny v ochranném pásmu. Vzhledem k těmto skutečnostem je lesnická část plánu péče zpracována pouze stručným informativním způsobem. Do ochranného pásma zasahují následující porostní skupiny: 461 A 11 starší, ale nepříliš vzrůstná borová kmenovina, nedávno narušená větrem (zpracované vývraty), zčásti jen nárosty pionýrských dřevin. 461 A 4 převážně březová tyčovina v podmáčeném terénu, se skupinovitě přimíšenou olší, roztroušeně s borovicí a osikou, v podrostu hojná krušina, botanicky kvalitní porost na místě dřívější slatinné louky. 461 B 2 (severní část) zapojená borová tyčkovina, v mírném svahu mimo zamokřený terén, na jihu hraničí s nivou příměs pionýrských listnatých dřevin. 461 B 2a skupinovitě smíšená tyčkovina borovice a olše v zamokřené úžlabině. 461 B 4 borová tyčovina místy s listnatou příměsí a s podúrovňovým smrkem v ± podmáčeném terénu. 461 B 5a západní část polního remízku tvořená převážně odrostlejší břízou. Východní část, která není v evidenci LČR, je tvořena na jihu starší borovicí, na severu je rovněž březová. 461 B6 v západní části kvalitní vzrostlá olšina s podrostem krušiny a s dobře vyvinutým bylinným patrem, dále na východ porost mladší, s místy bohatou příměsí borovice, jinde s olší, zahrnuje pramenné i slatinné polohy s ostřicemi a rákosem. Botanicky významný porost. Typologicky jsou porosty v úžlabině jižně od hranice přírodní památky hodnoceny v rámci lesního typu (LT) 1G1 vrbová olšina. V méně zamokřeném terénu na západě je vyznačen LT 2K1 kyselá buková doubrava metlicová. Sušší terén ve východní části ochranného pásma a jeho okolí zaujímá LT 1M2 borová doubrava metlicová. Hranice mezi podmáčenými a vodou neovlivněnými lesními typy je však místy vedena nepřesně, diskutabilní je i správnost vylišených lesních typů (na střídavě vlhkých půdách by měly být vylišeny bezkolencové typy, které jsou řazeny převážně do edafických kategorií Q a T, což ovšem vždy neodpovídá půdním poměrům). Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 15

16 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky Obrázek 2: Lesní typologická mapa okolí přírodní památky Dílčí plochy na nelesních plochách Vegetační pokryv území vlastní přírodní památky je poměrně jednotný. Území lze spíše z orientačních důvodů rozdělit na tři dílčí plochy: centrální (hlavní) louku, spojovací louku a východní louku. V rámci centrální louky je ještě možné vylišit dlouhodobě neudržovaný západní cíp se sníženými přírodními hodnotami. Obrázek 3: Vymezení dílčích ploch na území přírodní památky Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 16

17 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup Ačkoliv jde o lokalitu nově vyhlašovanou za zvláště chráněné území, probíhal zde ochranářský management již v minulých letech. V uplynulých přibližně pěti letech prováděla místní organizace ČSOP (ZO 36/02 Aron Česká Lípa) sečení části louky s největší koncentrací vzácných druhů rostlin. V malém měřítku zde byla zkoušena i pastva ovcí. Východní část louky však byla do r dlouhodobě bez údržby, s výjimkou občasné pastvy, jejíž efekty jsou v podmáčeném terénu pramenišť ale spíše kontraproduktivní. V tomto roce (2007) bylo poprvé provedeno sečení na celé ploše přírodní památky, včetně značně ruderalizovaného západního okraje. Sečení proběhlo ve třech termínech, v polovině června byla pokosena východní část území (včetně výřezu nalétlých dřevin), koncem července pak zbývající část. Zcela nakonec pak byl posečen nevelký porost v severní části spojovací louky s výskytem kruštíku bahenního a porost s česnekem hranatým v západní části lokality. Sečením se významně zlepšila fyziognomie travních porostů, neboť se potlačila kompetice nežádoucích druhů invazních trav a vysokých bylin, otevřely se okrajové partie, místy již v pokročilém stupni degradace. Na základě vývoje porostů na již déle sečených plochách lze předpokládat vzestup pokryvnosti nižších trav a bylin a celkové květnatosti porostů. Na druhou stranu je třeba připustit, že některým ochranářsky významnějším rostlinám může častější (a časněji prováděné) sečení spíše uškodit. Tohoto rizika si byli sekáči vědomi a snažili se nejcennější rostliny před sečením chránit, přesto však nebylo možné zamezit lokálním škodám. Diskutabilní je pak vliv sečení na vrbu plazivou, jejíž hojný a často na první pohled nenápadný výskyt prakticky vylučuje její důslednou ochranu při sečení. Vrba plazivá je vůči sečení do jisté míry tolerantní (zřejmě i přispívá k jejímu vegetativnímu šíření), má však potom spíše bylinný vzrůst a při častějších disturbancích by snad mohla i začít ustupovat. Sporným bodem je likvidace posečené a shrabané biomasy. Ta se dosud prováděla kompostováním v přilehlém lesním ekotonu, letos pak i spalováním na velkém ohništi ve východní části území. Hlavní skládka však byla nevhodně situována do blízkosti výskytu kosatce sibiřského, velký objem zde uskladněné hmoty s sebou nese riziko ruderalizace - na druhou stranu je nahromaděná tlející biomasa vyhledávaným rozmnožištěm plazů. K ruderalizaci došlo na spáleništi ve východní části území, kde se ještě v tomto roce značně rozšířila Elytrigia repens a Cirsium arvense. Problematice nakládání s posečenou hmotou je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost ideálním řešením by bylo její úplné vymístění zcela mimo území přírodní památky a cennější partie ochranného pásma. 2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Konflikt dílčích ochranářských zájmů na lokalitě není předpokládán. Management travních porostů lze organizovat tak, aby nebyly ohroženy populace ochranářsky cenných druhů a zároveň bylo umožněno přežívání význačné entomofauny. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 17

18 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ Rámcové zásady péče o území Přírodní památka je tvořena travními porosty poměrně jednotného charakteru, jejichž ochranářská hodnota je závislá na pravidelných hospodářských zásazích. V nedávné minulosti byla kontinuita kosného managementu přerušena, což vedlo k nežádoucímu degradačnímu vývoji, zejména ve východní části lokality. Management pro nejbližší návrhové období proto bude nejen udržovací, ale i revitalizační povahy. K dosažení ochranářsky optimálního stavu porostů lze doporučit časté kosení většiny travních porostů na území přírodní památky. Intenzitu a časování sečí je však třeba přizpůsobit charakteru porostů (zejména stupni jejich degradace) a přítomnosti vzácných druhů rostlin, které by mohly příliš častým anebo nevhodně načasovaným sečením utrpět. V zásadě lze na území přírodní památky vylišit následující typy managementu: - základní management, tj. porosty průměrné kvality, jen mírně degradované: sečení každým rokem, alespoň v prvních 3-5 letech pro potlačení degradačních projevů, následně s možností občasného vynechání seče, nikoliv však ve dvou po sobě následujících letech. Kosení lze prováděn od května do srpna, vhodné je mozaikovité nebo pruhové rozdělení ploch pro zajištění optimálního rozvoje hmyzu. Porosty se soustředěným výskytem citlivějších druhů (zejména vstavačovitých) je třeba kosit až po jejich odkvětu a odplození (konec července až srpen). - management středně degradovaných porostů, tj. porostů s větším zastoupením kulturních trav a nitrofilních bylin: sečení každoročně, přednostně v časnějším termínu (tj. zhruba v polovině června), vynechání sečí je možné až v delším časovém výhledu po zlepšení fyziognomie porostů. - management silně degradovaných porostů (vysoké zastoupení třtiny křovištní, nitrofilních bylin aj., tj. zejména v západním cípu PP a při východním okraji centrální louky): každoroční sečení přednostně v červnovém termínu, případně i dvě seče ročně. Vynechání sečí nelze zatím doporučit. - management lokalit s výskytem vzácných druhů. Zásahy je nutno přizpůsobit citlivosti konkrétního druhu a ochranářskému významu dané lokality. Místa s výskytem vstavačovitých by měla být kosena až po jejich odplození, tj. v zásadě od konce července do srpna, v případě kruštíku bahenního je vhodným termínem až konec léta. U těchto lokalit (s kruštíkem) může být vhodnější provádět seče s delší, tj. dvouletou periodicitou. Totéž platí i pro porost s česnekem hranatým, kde každoroční sečení byť v pozdním termínu nemusí být pro rozvoj druhu optimální. Místa s výskytem kosatce sibiřského doporučuji obsekávat, podobně jako lokalitu popelivky sibiřské. Před sečením je nutné trvale chránit významnější keře vrby plazivé, další početné výskyty nelze efektivně chránit. Z hlediska rozvoje hmyzu je žádoucí, aby nebyla celá louka pokosena naráz, nýbrž se kosila po etapách, v pruhovém či mozaikovitém členění. Možnosti uspořádání jsou různé, nejjednodušší a ještě přijatelné řešení je lokality rozdělit podélně na dva pruhy, přičemž severní, resp. západní pruh bude posečen v červnu a jižní, resp. východní část až na přelomu července srpna (při specifickém managementu lokalit s výskyty vzácných druhů). Tento postup je vhodné opakovat ve dvou po sobě jdoucích letech, následující rok je možné pořadí sečí vystřídat a v dalším roce se vrátit k výchozímu řazení sečí. Význam tohoto členění (kromě ochrany hmyzu) spočívá v tom, že dříve sečený (tj. severní, resp. západní) pruh je v průměru botanicky méně kvalitní, s výraznějšími projevy degradace a menším zastoupením ohrožené květeny. Je Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 18

19 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky zde tedy zvýšená potřeba zlepšení stavu porostů (potlačení expanzních prvků) a zároveň nižší riziko poškození citlivých rostlin. Obojímu více vyhovuje časnější termín seče. Nastíněné řešení je pouze jedním z mnoha různých uspořádání, a je tudíž předkládáno spíše jen jako námět pro sečení v nejbližších letech než jako závazný návrh. Stav porostů se pod vlivem sečení bude jistě měnit a může si vyžádat změny managementu: po zlepšení botanického složení porostů lze v jednotlivých letech přistoupit k vypuštění sečí, případně v dílčích částech PP kosit jen jednou za 2 či roky. Tato rozhodnutí musí být podložena sledováním vývoje populací ch druhů rostlin i celkového složení porostů. Pozornost je třeba věnovat vyznačení míst a ploch s výskytem ch druhů rostlin, u nichž je požadován jiný management než u okolního porostu. Tato místa je vhodné označit pokud možno trvalým způsobem, pomocí dřevěných kolíků zvýrazněných barvou. Při sečení (ve vhodném termínu) je možné kolíky vyjmout a ihned poté vrátit na místo. Je to jednodušší, než naleziště vzácných rostlin označovat každoročně znovu a lze tím i omezit riziko případného přehlédnutí lokality. Pokud by sečení v budoucnu zajišťoval jiný subjekt než nyní (ZO ČSOP Aron), je to pak přímo nevyhnutelné. Likvidaci posečené biomasy (sena) je nejlépe provádět spalováním, neboť tak odpadá problém s uskladněním odpadu, jehož je s přihlédnutím k velikosti sečených ploch značný objem. Spalováním se ovšem likviduje vegetace v místě ohniště a vytváří prostor pro ecesi nežádoucí ruderální květeny tento vývoj bylo možné pozorovat již letos na ohništi ve východní části ZCHÚ. Proto by ohniště měla být umísťována jen do míst botanicky méně hodnotných, kde nemohou uškodit. Nejvhodnějším takovým místem v rámci přírodní památky je její západní cíp, kde letos poprvé po mnoha letech byly posečeny značně ruderalizované porosty. Další, možnou lokalitou je západní okraj spojovací louky přiléhající k sousední kulturní pastvině. V omezené míře lze seno skládkovat v botanicky méně exponovaných částech území (tj. nikoliv již ve světlině s kosatcem sibiřským). Skládky tohoto typu mají význam pro rozmnožování plazů a jejich přiměřený výskyt v území lze tak považovat za součást ochranářského managementu. Další možností je pak vyvážení sena zcela mimo území přírodní památky a hodnotnějších částí ochranného pásma, ať již za účelem spalování nebo skládkování Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Problematika sečení travních porostů je již diskutována v předchozí kapitole. Jednorázovým požadavkem pro nejbližší období (jaro 2008) je úklid větví po nedávném kácení borovic v severním lemu centrální louky. Pokud tak neučiní vlastník, resp. původce tohoto odpadu, doporučuji větve spálit na vhodně lokalizovaném ohništi (viz výše) anebo uložit na hromadu do západního cípu území. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma V ochranném pásmu se vyskytují převážně lesní porosty, o něco menší měrou travní porosty kulturního rázu. Lesy při jižním a východním okraji přírodní památky jsou botanicky kvalitní, jednak z hlediska fyziognomie (vzrostlá olšina ve výrazně zamokřeném terénu), jednak z hlediska druhové skladby podrostu (nesourodý sukcesní lesík jižně od ZCHÚ). Je proto žádoucí, aby bylo zachováno jejich druhové bohatství, tj. nedocházelo k jejich zkulturňováním zaváděním stanovištně nevhodných dřevin a přílišnému zapojování. V místech s výskytem vzácnějších druhů rostlin (světlina s prstnatcem plamatým a dalšími vzácnými druhy, úseky s vemeníky) je vhodné prosvětlit stromový nadrost a nadále bránit rozšiřování dřevin do těchto ochranářsky kvalitních ploch (týká se především světliny na JV ochranného pásma). Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 19

20 Plán péče o přírodní památku Okřešické louky Olšinu východně od centrální louky není zapotřebí prosvětlovat, neboť její současný botanický stav je optimální a vzácnější druhy vyžadující prosvětlení se v ní nevyskytují. Jehličnaté (převážně borové) porosty by měly být postupně přeměněny na porosty přírodě bližšího složení, tj. víceméně listnaté. Je možné v nich provádět i razantnější výchovné a obnovní zásahy. Dřevo z lesních porostů je žádoucí vyklízet pokud možno mimo vlastní přírodní památku, aby se tak zamezilo narušení vegetace a půdního povrchu. Travní porosty v severní části ochranného pásma lze využívat stávajícím způsobem jako dosud, tj. jako extenzivní pastvinu. Důležité je však zachování trvalé funkčnosti oplocení, které je nejvhodnější řešit formou stálého plůtku doplněného elektrickým ohradníkem. Současný stav ve východní části lokality, kdy je z pastviny vyplocena poměrně velká plocha ležící již v ochranném pásmu je výhodný, neboť nedochází k přímému ovlivnění území PP pastvou (přímo na její hranici roste např. kosatec sibiřský, který by byl v případě umístění ohradníku až na hranici PP existenčně ohrožen), je však nutno zajistit alespoň občasné sečení takto vyplocené plochy. V případě zornění nynější pastviny je třeba požadovat zachování travního porostu minimálně v rozsahu vymezeného ochranného pásma přírodní památky. Údržba travních porostů v ochranném pásmu přírodní památky by se měla obejít bez chemizace. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památka je v současnosti geometricky zaměřena, s vyznačením některých lomových bodů plastovými mezníky, v jednom případě též kamenným sloupkem. Stejným způsobem bylo vymezeno i ochranné pásmo. Připravuje se značení hranic navržené přírodní památky pruhovým značením na stromech a ve volných úsecích na osazených kůlech. Na SZ a SV budou osazeny celkem dvě tabule se státním znakem, uprostřed při jižním okraji má být vztyčena informační tabule. Tato opatření budou dílem provedena ještě v listopadu r. 2007, dílem po vyhlášení přírodní památky krajským úřadem. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Tato opatření nejsou vyžadována. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lokalita leží v současnosti stranou rekreačně-turistického zájmu a tento stav je vhodné zachovat i do budoucna. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Lokalita je dnes využívána k soukromým botanickým exkursím. Není záměrem tyto aktivity rozšiřovat. Pro informaci návštěvníků bude při jižním okraji přírodní památky instalována tabule shrnující předměty ochrany přírodní památky. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Doporučuji pravidelné sledování (monitoring) populací nejvýznamnějších druhů rostlin (Allium angulosum, Dactylorhiza maculata, D. majalis, Epipactis palustris, Gymnadenia conopsea, Iris sibirica, Juncus subnodulosus, Laserpitium prutenicum, Ligularia sibirica, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris, Platanthera bifolia, P. chlorantha, Salix repens, Trollius altissimus) a zjištěné poznatky využít pro případnou úpravu managementu. Šetření provádět každoročně a záznamy shromažďovat v rezervační knize. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 20